Rousseaus Bar

*Stále si dělá svůj vlastní pořádek za barem. Má ráda, když věci jsou prostě na správném místě a ve všem má přehled. V tomhle byla puntičkář, když měla prostě čas a jenom dvě sklenice nebyly například umyté, hned se do toho pustila. Z jejího uklízení ji vyruší Sophie, která se tam z nenadání objeví. Na tváři se ji objeví široký úsměv, dlouho ji neviděla a tak je příjemně překvapená z toho, že má konečně možnost ji zahlédnout.* Sophie. Ráda tě vidím. *Řekne jejím směrem a natočí se k ní. Bokem se opře o bar a překříží si ruce na prsou. Sjede ji celou pohledem, jako kdyby na ni viděla něco nového a upřímně jí to tak přijde. Zdá se ji opět takový vyspělejší, ne, že by předtím nebyla. Ale zároveň z ní cítí, že má hodně práce a to nejenom ve vedení tohoto podniku, ale taky zřejmě i v osobním životě. Jako o Sophie čarodějce toho moc nevěděla. Ani netušila, zda o ní něco jako o tomhle člověku někdy zjistí, pravdou bylo, že se moc nevídaly. Usměje se ještě víc nad její poznámkou.* Ano, pracuji tady a skoro se vůbec nevidíme a přitom bych si troufala tvrdit, že tady za barem je to skoro jako můj druhý domov. *Spustí ruce opět podél těla a porozhlédne se po celém baru, než se začne věnovat opět Sophie.* Náročné, ale zvládám to. Občas jsou dny, kdy se mi vůbec nechce nad nějakou psychologií přemýšlet. Práce s lidma je těžké, ale myslím, že to sama znáš. *Pousměje se a přelétne pohledem bar na náznak, co tím přesně myslí. Ne, že by dělala ještě lidem psycholožku, ale ve škole mají taky nějakou praxi ohledně toho, takže s tím už má nějaké vlastní zkušenosti. Nadechne se zhluboka.* A jak se tobě vůbec daří? Vypadáš dobře. *Usměje se a snaží se všechno brát s nadhledem, netuší, zda by ji Sophie zasvětila do svých věcí, co se týkají jejího světa. Ani přesně si nepamatuje na den, kdy s ní naposledy mluvila, vedla nějakou konverzaci. Bylo příjemné ji po takové době vidět. Potom si vzpomene, že zapomněla na jednu věc a tak otevře šuplík a vytáhne z tama visačku s jejím jménem, které si připne na triko. Usměje se omluvně na Sophie.* Omlouvám se, občas na to prostě zapomenu. *Zavrtí hlavou a pak se otočí k Marcelovi, když slyší jeho nečekané "vykání". Chvíli se nad tím pozastaví, ale nějak to komentovat nehodlá. přitom si pamatuje, že ji nabídl vykání. Ale je to už taky delší dobu, co se viděli naposled. Přejde blíže k němu a jeho kolegovi, co sedí vedle něj. Upře zrak teď na Jacksona a sjede ho pohledem s úsměvem, vidí ho tady poprvé. Nedokáže určitě, zda je to upír, ale očividně to tak bude.* Dáte si něco, pánové? *Usměje se na ně a pak se ohlédne za Sophie, musí se věnovat přece i zákazníkům, obzvlášť, když má šéfku za zády. Pravda, měla s ní přátelský vztah, ale stále věděla, že je to její nadřízená, která ji dává práci.*

*Z Marcelova chování docela brzo usoudí, že on sám do jejich plánovaného úkolu nic nemá. Nějak se nad tím nepozastavuje. Vlkodlaky považuje převážně za svůj problém. Je rád, že Marcel vzal všechno tak dobře.* Když myslíš... *Protočí nad Marcelovou "krásnou schůzkou" oči a ušklíbne se.* Až budu mít něco nového dám ti vědět. *Poznamená pak o poznání normálněji. Pak je osloví barmanka, podle jejíž jmenovky zjistí jméno. Otočí k ní hlavu. Všimne si, že si ho prohlíží. Uvažuje, co na něm může vidět, ale nechá si to pro sebe.* Ne díky, Cami. Já už jsem na odchodu. *Odpoví jí pak na její dotaz. Skutečně už se tady nehodlá déle zdržovat. Vytáhne z kapsy pár drobných, které nosí vždycky u sebe. Položí je na pult za pivo, které si objednal. Má ho již téměř dopité. Po Marcelově poznámce o placení po něm střelí nevěřícným pohledem.* Ty ses chtěl sejít v baru. Já tě sem nezval. *Odpoví mu napůl podrážděně, napůl nevěřícně nad jeho narážkami. Pozná naprosto přesně, kdy je čas odejít. Když se za barem objeví Sophie, je to pro něho poslední kapka. Krátce se podívá na čarodějku a na její výraz. Taky by se tvářil stejně, kdyby mu někdo před pár měsíci řekl, že bude chodit na setkání s Marcelem. Místo pozdravu na ni, jen kývne hlavou. Dopije sklenici a prázdnou ji postaví na bar.* Co jsem ti chtěl vyřídit, jsem vyřídil, takže půjdu. Když něco budu mít, ozvu se. *Pohlédne krátce na Marcela.* Dobrou noc. *Popřeje všeobecně všem v jeho blízkosti. Marcelovi, Cami i Sophie. Nijak zvlášť už si jich nevšímá. Jen ještě krátce pohlédne na Camille. Jí jediné kývne na rozloučenou. Pak vstane a vydá se z baru pryč. Nemůže se dočkat až odtamtud vypadne.*

Také tě ráda vidím. (Neujde jí, jak ji Cami sjela pohledem. Netušila jaký to mělo účel, ale nedivila se jí. Přeci jen Sophie dlouhou dobu nebyla sama sebou, poté co se snažila zabít Hayley. Každý den se opíjela skoro do němoty, aby na nic nemusela myslet a hlavně vzpomínat. Když už byla v pořádku, tak se tady furt zas něco dělo, takže na sebe s Cami neměli štěstí. Vlastně naposled ji viděla, když šla s Marcelem za Monique a Abigail a to už je skoro dva měsíce. Sama Cami také sjede pohledem. Vypadala v pořádku na první pohled, takže problémy nadpřirozena se jí nejspíše nijak nedotkly. Možná jí ani Kieran nic neřekl, kdo ví.) To jsme na tom vlastně stejně. I když pro mě je to opravdu domov, ale spíše ta zadní část. (Pootočí hlavu ke kuchyni, aby určila jakou zadní část tím myslela, i když nepochybuje, že to Cami pochopila už jen ze slov. Pak otočí hlavu opět k ní.) Popravdě tě obdivuji. Já bych nemohla studovat psychologii. Vlastně si nedokážu představit, že bych vůbec studovala vysokou školu. Jsem ráda, že jsem dostudovala střední. Jo práce s lidma je opravdu těžká. To už jsem zjistila i jinde než v baru. (Neví, jestli Cami pochopí, jak to myslela. Vlastně ani neví, zda Cami ví, že je vůdce covenu. A tam byla rozhodně práce s lidma mnohem těžší než v baru. V baru prostě lidem nabídla, co chtějí a pak jim to přinesla, ale v covenu musela odhadovat, co vůbec všichni chtějí a musela vyhovět všem a ne jedincům. Je těžké vést coven, ale tak nějak už si zvykla a teď po rozdělení už aspoň věděla na čem je u všech jedinců.) No tak nějak vlastně dobře. Aspoň právě teď, ale občas si připadám jako na houpačce. Jsou horší dny a ty lepší. Jen je nemůžu nijak ovlivnit. Před pár dny to bylo horší. Měli jsme tu menší situaci, kdy jsme zjistili, že John měsíce nebyl sám sebou. Nevím, zda se ti o tom zmínil. Stále tu jsou nějaké situace, ale naučila jsem se je snášet s nadhledem. (Pokrčí rameny. Samozřejmě jí trápily ty situace, které se odehrávají a odehráli, ale snažila se si to moc nebrat k srdci. Nepodléhat vzteku a snažit se uvažovat chladně. Dokonce se snažila v těch problémech vidět to lepší. Jako třeba se nebát, že jí coven zradí, když už v něm nebyli lidé, kteří jí stále nevěřili. S útokem na sídlo zjistili, kdo byl zrádce, který prozradil jejich plán Benjaminovi a Tundemu. Bohužel v tom, že se Genevieve stala kotvou a její moc měl Benjamin, nebylo nic dobrého. Usměje se na Cami a mávne rukou. Ona sama cedulku také nenosila a nijak jí nevadilo, když si jí někdo zapomněl připnout. Většina zákazníků stejně barmany neoslovovala jménem. Kouká pak na Cami, jak odešla k Marcelovi a Jacksonovi. Přemítá nad tím, jestli nějaký jiný majitel baru má takový přátelský vztah se zaměstnanci jako ona. Nejspíše ne. Většinou si majitelé zaměstnance držela od těla a asi to nebylo na škodu, protože když se objeví nějaký problém, tak ho snadněji vyřeší, jenže ona nikdy neměla problém s jejími zaměstnanci a na Cami si už vůbec nemohla stěžovat. Chvíli pozoruje Cami, ale pak se pohledem zastaví na Jacksonovi, kterého pohledem doprovodí ven. Neví, zda tohle byl větší zázrak, než Genevieve přicházející do baru s Elijahem. Vlkodlak v baru? To nebylo nic neobvyklého, ale Jackson v jejím baru a ještě s Marcelem? To byl opravdu zázrak.)

*Pousměje se nad tou zadní částí a nezapomene se podívat někde směrem ke kuchyni. Ano, věděla o tom, že Sophie tam vaří a že vaří ráda, ale vážně na sebe neměly příliš mnoho štěstí, aby i pracovaly spolu. Opět se podívá na ni.* Víš, že jsem od tebe jídlo ještě neochutnala? Musím někdy přijít jako zákazník a něco si od tebe dát. Nepochybuji o tom, že umíš skvěle vařit. *Usměje se na ni a nakloní hlavu mírně do strany. Ještě, než se dozvěděla o celém nadpřirozenu a než to tady všechno tak nějak začalo, tak si povídaly víc, ale pravdou je, že spíš vždycky v pracovním stylu, než v přátelském. Jejich vztah byl na úrovni přátelství, to sice ano, ale stále tam byla ta barikáda, že Sophie je prostě její šéfka.* Psychologie není těžká, upřímně se docela divím, proč to lidi tak stále moc...jak to říct, odrazuje. Dnes potřebuješ psychologii na hodně povolání, přijde mi, že je to už součástí všeho. Samozřejmě, že najdeš prvky, které jsou občas náročné. Stejně tak, jak jsou v životě některé velmi náročné osoby. Někomu to přijde jako šťouralství odhadovat a hlavně odhalovat osobnost člověka, mně to přijde fascinující. *Pokýve na důraz svých slov. Netají se tím, že má ráda komplikované osoby, prostě jí to dává větší impulz k tomu toho člověka poznat, pochopit. Měla asi vážně myšlení psychologa, zřejmě by takhle normální člověk nemluvil a ani neuvažoval. Dokonce začala přemýšlet i nad tím, že by sama chodila na terapie, aby se do pozice terapeuta dokázala vžít.* Ach ano, zřejmě v tom vašem...spolku. *Pozvedne koutek úst do pobaveného úsměvu. Neví, jak to měla nazvat, nechtěla říct nahlas "spolek čarodějnic", mohla by to být pro Sophie něco jako urážka její osobnosti a to opravdu neměla v plánu. Ale ve svých myšlenkách si to říct mohla. Stále ji přijde neuvěřitelné, že její šéfka je čarodějnice, která je zapletená do toho zmatku ve městě. Nedokáže si představit tu náročnost, kterou Sophie má ohledně svých lidí, co jsou jako ona. O místních čarodějkách nebo čarodějích toho příliš nevěděla, hodlala to zjistit od Kierana, lépe řečeno od věcí, které ukrýval ve svém bytě. Ví, že se začíná v tom čím dál více plácat, zabývat se tím do hloubky, ale chce mít přehled, chce být součástí toho, co O'Connellovi začali a hodlá se do toho pustit. Ovšem chce si to nechat čistě pro sebe. Překvapeně se na ni dívá, když se zmíní o Johnovi. O tomhle opravdu neměla sebemenší tušení. Mluvila s Johnem, ale jenom ohledně práce a nevšimla si toho, že by byl jiný. Kdyby s ním komunikovala více osobně, než po telefonu, zřejmě by to bylo jinak. Nestačí se ani vyjádřit, protože potom už jde obsluhovat, ale stále to má v hlavě a ty slova, které chce říct Sophie si stále přehrává, aby na to náhodou nezapomněla. Usměje se na Jacka, když odmítá další objednávku. Potěší ji, že jí řekl Cami, má to raději, než oslovení Camille, ale samozřejmě, že jí to nevadí. Převezme si peníze, které položil na bar a přepočítá to, následně na to je dá do fleku.* Děkuji, hezký zbytek večera přeji. *Řekne ještě Jackovi, zdá se, že je na odchodu. S úsměvem vezme láhev s pivem, kterou pak zanese do bedny, kde patří prázdné flašky od piva. Následně na to se hned zase vrátí a už chce něco povědět Sophie, ale zaslechne hlas společníka Marcela a tak se otočí a usměje se, teoreticky se s ním už rozloučila, ale zvládne to ještě jednou.* Dobrou noc. *Chvíli ho vyprovodí pohledem z baru, ale hned na to se otočí na Sophie.* Co se stalo, že John nebyl sám sebou? *Pozvedne obočí a mluví o něco tišeji. Nepředpokládá, že jsou tady jenom nadpřirozené bytosti a mohla by tak s ní mluvit o tom nahlas jako babka na trhu.* Víš, že se mnou můžeš mluvit otevřeně Sophie. O pár situacích ve městě vím. *Přizná se, sice ne zrovna moc nadšeně, ale co s tím nadělá. Je zřejmé, že to může vědět jedině od Kierana. Pamatuje si na moment, kdy čerstvě se dozvěděla o tom, že se Sophie snažila zabít dítě Klause a byla z toho šokovaná, kdy ani nevěděla, jak se k Sophie přesně chovat. Naštěstí už tohle pominulo a věří tomu, že by to nadále neudělala. Nijak se ale nehodlá přiznávat s tím, že o tom ví. Sem tam se podívá k Marcelovi, zda přece jen ji o něco nepožádá.*

Dobře budu s tím počítat. (Přikývne. Doufá, že už za ním příště přijde s něčím větším, než jen něco, co ani není jisté. Samozřejmě mu to nemůže dát za zlé. Otočí se na Cami a jen s úsměvem zakroutí hlavou.) Mě postačí voda, děkuji. (Sladce se usmál a mávl se sklenkou v ruce. Pohledem se vrátil zpět k Jackovi. Trochu si upil ze své skleničky. Musí uznat, že teď má vlastně pravdu, ale to on se chtěl nejdřív sejít. Raději se s ním nebude hádat o tom, kdo koho pozval, či nepozval. Nemá to cenu a navíc by z baru nemusel vyjít tak krásný, tak jak byl, když sem dorazil.) Jasně. Moje číslo máš, tak se ozvi, když se něco dozvíš a nebo by se ti jen stýskalo po mém krásném obličeji. (Zazubí se. Na jeho dobrou noc jen přikývne a pak ho sleduje, jak kráčí ke dveřím. Sám se otočí k baru a sleduje Cami spolu se Soph. Chvilku poslouchá jejich rozhovor. Netušil, že Cami studuje psychologii. Ale je fakt, že by to na ní tipl, vypadá jako ten typ, co rád studuje lidi. Začne si vytahovat peněženku a z ní následně i peníze.)Mějte se tu hezky, slečny. (Sladce se usmál na obě dvě a pak se svérázným krokem vydal ke dveřím. Otevřel je dokořán a nasál čerstvý vzduch. Raději vyšel hned ven, aby jim tam zbytečně nevehnal zimu. Když uslyšel cvaknutí dveří, tak už se vydal dál. Pomalu šel po chodníku a sledoval omladinu, která se opijí. Má pocit, že už tu některé viděl, když mířil do baru. Dneska není tak veliká zima a tak potkává lidi i jen v mikině. On sám na sobě má taky jen mikinu. Zkontroluje si mobil, zda ho třeba nesháněla Dav a nebo kdokoliv jiný. Napadne ho, že se ještě někde zastaví a tak se vrátil a procházel se Francouzskou čtvrtí.)

*Vyjde z baru ven. Je upřímně rád, když za sebou zavře dveře. Vydá se po chodníku ke svému autu. Cestou vytáhne telefon a napíše Hayley, že je na cestě za ní.*

kód:

Ahoj Hayley, mám dovyřizováno. Jedu za tebou. Za chvíli jsem u sídla. Jackson.

*Odešle zprávu, nasedne do auta a vydá se k sídlu. Zahlédne ještě Marcela, jak vychází z baru. Dál už raději kouká na cestu před sebou.*

(Povytáhne překvapeně obočí. John a Jack si většinou o pauze dávali právě jídla z kuchyně, které vařila a tak nějak předpokládala, že to dělají všichni. Přeci jenom komu by se chtělo si dělat svačiny, když pracoval v baru, kde se vaří. Usměje se na ni.) Nechci znít nafoukaně, ale své jídla si chválím stejně jako zákazníci. A můžeš si dát klidně i něco o pauze ode mě, kdykoliv. Stačí říct a něco ti udělám. Tedy pokud tady zrovna budu. (Pousměje se. Pokud by i nadále měli pokračovat jejich setkání jako teď, tak se budou nejspíše stále míjet, ale až bude klid, tak v baru zas bude trávit více času než teď. Poslouchá pak Cami, jak hovoří o psychologii. Věděla, že Cami psychologii má opravdu ráda a když má člověk něco rád, nepřijde mu na tom nic těžké a právě ty obtížnosti jsou pro člověka pak ještě více fascinující a chtějí se o to více do toho dostat.) Máš pravdu, psychologie je součástí všeho. A každý člověk ji svým způsobem používá, i když o tom ani neví. Ale pro lidi je to stále obtížný obor a hlavně pro lidi, kteří nemají talent na odhadnutí jiných lidí. A nejspíš by měl být i sám psycholog zcela otevřený, aby mohl analyzovat osobnosti druhých ne? To by asi nebylo nic pro mě. Ale pokud tě to baví a fascinuje, tak si nemohla vybrat lépe. Navíc tady v baru si můžeš své vědomosti vyzkoušet v praxi. (Rozhlédne se po baru. Tohle místo bylo opravdu dokonalé pro praxi s psychologií. Někteří lidé si barmanům a barmankám vylévali své srdce bez nějakých okolků. Byli rádi, že je někdo vyslechne, i když jim dotyčný neporadil. A někdy člověku stačí se vypovídat.) Docela by mě zajímalo, jak by jsi zhodnotila mě jako psycholožka. (Krátce se zasměje. Věděla moc dobře jaká je a věděla jaký názor na ni mají někteří lidé, kteří jí vůbec neznali a hodnotili jen podle toho, co ví a že toho bylo opravdu málo, protože jediný člověk, který o ní věděl skoro vše, byla Genevieve. Zasměje se pak, když Cami nazve coven spolkem. Připadalo jí to jako by mluvila o skupině fanatiků něco, jako byli ti svědkové Jehovovi.) Coven. (Opraví jí, i když jí nijak nevadilo, jak je nazvala Cami. Teoreticky spolkem byli. Společenství čarodějek a čarodějů. Je ráda vlastně, že Cami už o všem tak nějak ví a nemusí před ní nic tajit. Je celkem obtížné tajit před lidmi něco takového, když se v baru stále něco dělo. Nemusela dávat pozor s kým a o čem hovoří. Mohla se o všem bavit s kýmkoliv a nebát se, že je uslyší Cami a pak vymýšlet nějakou hloupou výmluvu jako naposled Genevieve, když jí pokousal Klaus a nechal jí skoro vykrvácet a ona tady pak opakovala, že jí pokousal pes. To byla celkem směšná výmluva.) Kieran ti nejspíš už mnohé řekl. A jistě už taky víš, že neexistujeme na světě jen my, ale i jiné výjimečné osoby. (Nechtěla nahlas říkat "nadpřirozené bytosti" a tak to řekla raději takhle. Na baru sice moc lidí nebylo a už vůbec si nevšímali, co si povídají oni dvě, ale obezřetnost není nikdy na škodu a hlavně v téhle době. Počká, než Cami vyřídí své povinnosti a sklidí prázdnou láhev.) Nevím, zda to moc pochopíš. Ale někdo si z něj udělal dočasnou schránku a získával informace. (Vydechne a napije se kávy. Tohle téma ji přinutí zas myslet na toho Rodericka a Aliseu. Chtěla si s Aliseou promluvit a říct jí ten nápad, který napadl Genevieve. Jenže si nebyla jistá, zda ji Alisea bude poslouchat, když nechtěla věřit, že Roderick posedl Johna.) Ano vím. Tušila jsem, že Kieran ti něco řekl, i když nejspíš asi ne vše viď? Divím se, že ti nepořídil v tuhle dobu vlastní ochranku. I když možná usoudil, že to není třeba, když jsem se o to postarala už sama. (Sice Cami nepořídila ochranku, ale ochranné kouzlo ano. Bohužel ji to neochrání od nějakého útoku, ale od smrti rozhodně a to bylo důležité. Nepotřebuje, aby umřela ještě Cami. Stačí, že díky čarodějkám umřel Sean a tak trochu si to stále dávala za vinu. Kdyby Kieranovi nic neřekla, Agnes by Seana nechala být a on by byl stále živý. Vlastně by jí zajímalo, jestli ví Cami i něco o tomhle, ale nahlas se ptát nechtěla. Na jednu stranu tohle téma nechtěla vytahovat a na druhou zase ano. Otočí se na Marcela, když se začne loučit a usměje se.) Měj se Marceli. (Kývne ještě hlavou a pak ho sleduje, jak odchází. Jakmile se za ním zavřou dveře, svůj pohled zas stočí ke Cami.)

To bude asi moje chyba, většinou si nosím jídlo z domu. Teda ne, že by mi tady třeba nechutnalo, to ne. Ale když mám doma volný čas, tak si uvařím a pak si to beru sebou. *Usměje se na ni trochu omluvně a podá to na vysvětlenou. Rozhodně ji nedělá sebemenší problém si něco dát přímo od Sophie tady z baru. Vařit pro sebe jí nevadilo, ale když si to vezme kolem a kolem, kdyby tady jedla jako Jack a John, tak by i ušetřila. Nechá ale tyhle myšlenky zase rozplynout stejně tak rychle, jako se objevily.* Doufám, že mi teda napíšeš více směn na ty tvé a budu mít příležitost něco od tebe ochutnat. *Pokýve a zapře se jednou rukou o bar, spíše o její pracovní desku, ale to baru se to taky počítá. Ono je "bar" velmi široký pojem. Poslouchá nadále zaujatě Sophie.* Já nemyslím, že na to musíš mít talent. Stačí jenom se dívat i na to z pohledu toho člověka, kterého se snažit pochopit nebo nějak analyzovat. Ne ovšem každý to dokáže. Jsou na světě hodně komplikovaní lidé, lidé, co mají jinou mentalitu. *Začíná se dostávat do svého živlu a neuvědomuje si to, že by to třeba Sophie mohl nudit, ty její filozofické přednášky a názory. Jakmile se ale něco týkají lidí všeobecně, ráda se do toho tématu zapojí. Následně na to přikývne souhlasně na její slova a tváří se tak nějak naplňujícně, spokojeně, že si o tom může s někým promluvit a nedívá se každý na ni jako na cvokařku, co se chystá dělat naprosto zbytečnou práci. Hodně lidí to odsuzovalo, ale ona se snažila dát každému důvod k tomu, co je na tom pozitivního.* Máš naprostou pravdu, když chceš po někom, aby byl k tobě zcela otevřený, tak ty musíš být taky. Ono je v tom hodně rozdílů, když jsi terapeut a když jsi pacient. Terapeut se neotvírá lidem, spíš jenom naslouchá, ale řekne něco i osobního, avšak nějakým způsobem, kterým to obejdeš. Spíš to vypadá, že je to ze života jiných. Hlavním působitelem je vždycky pacient. víš, co tím myslím? *Usměje se na Sophie a potom zavrtí hlavou ze strany na stranu. Trochu se ušklíbne, ale stále s úsměvem na rtech. Jako kdyby byla neustále naplněná zvláštní pozitivní energií.* Prostě až tě to nebude bavit, zastav mě, ano? *Mávne trochu nad tím rukou, občas prostě hodně mluví a je těžké ji v něčem zastavit. Ne, že by mluvila zbytečně, to si nemyslí, ale jakmile se o něčem rozpovídá, tak dokáže o tom mluvit opravdu dlouho, když má samozřejmě co. Rozhlédne se po baru společně se Sophie a se širokým úsměvem se podívá nazpět na Sophie.* Chceš, abych tě zhodnotila jako z pohledu psychologa? Věř mi, že by to byl hodně amatérský výkon. Nejsem ještě ani vystudovaná. *Zasměje se upřímně, ale přesně ví, co by na Sophie řekla, alespoň ty základní fakty. Měla možnost s ní strávit nějakou dobu, nějakou dobu ji pozorovat. Její styl, její postoj vůči zaměstnancům, k její osobnosti samotné. Ano, nějak by ji charakterizovat zvládla, jenom nechce zacházet příliš do hloubky. Navíc i ona sama se může splést. Člověk není neomylný a jsou osoby, které je opravdu těžké odhadnout. Pousměje se nad slovem coven, ale pokýve hlavou na náznak, že to bere na vědomí.* Omlouvám se, coven. Ještě jsem vás čarodějky nějak zvlášť nestudovala. *Na chvíli si uvědomí, že možná řekla něco nevhodného. Že snad studuje, co a jak funguje tady ve městě, i když na druhou stranu to nemuselo být vůbec žádným překvapením. V její povaze bohužel bylo to, že se hodně plete do věcí, do kterých možná nemá. Ovšem její zvědavost ji popoháněla dopředu. Na další její slova přikývne a trochu zvážní.* Kieran mi řekl vážně jenom pouhý základ, řekla bych. Ne, že bych s tím byla spokojená, ale kdo by se chtěl hádat zrovna s Kieranem? A ano, vím, že existuje i více...zajímavých osob. *Kdyby byla zavřeno a povídala si se Sophie jenom tak, určitě by mluvila jinak. Z toho co slyšela mohla vědět to, že upíři mají velmi dobrý sluch a pokud tady někteří byli, kromě teda Marcela, tak by je mohli poslouchat. A jediné, co vážně nemůže vystát je odposlouchávání cizích rozhovorů. Proto se raději se Sophie stále snažila bavit tak nějak na bezpečné úrovni, aby neřekla nic nevhodné. Upřímně nerozumí tomu, co tím Sophie myslí. Ale snaží se přijít na to, schránku. Někdo si z něj udělal schránku a on nebyl sám sebou. Napadne jí jedna věc a podívá se nevěřícně na Sophie.* Ne, ty myslíš, že někdo...využíval jeho tělo? *Řekne celkem vyděšeně. Nedokáže si představit, že tohle vážně někdo může někomu udělat. Je z toho hodně zaskočená a doufá, že to pochopila správně. Pousměje se na to o svém strýčkovi a na to hned vrhne na Sophie nechápavý pohled. nějak jí z toho všeho vyschlo v krku a proto se natáhne pro sklenici do které si napustí čistou vodu. Napije se a odloží pak sklenici stranou. Opět se zadívá na Sophie.* Jak to myslíš, že jsi mi pořídila ochranku? Zdá se, že nevím o spoustě věcech, Sophie. A upřímně člověka jako jsem já to značně užírá. A co se týče toho, že mi nepořídil ochranku, jak říkáš. *Usměje se zlehka nad tím slovem, ani jinak to nejde.* Tak se mě snažil dostat z města, ale jak vidíš, tak neúspěšně. Stále jsem tady. *Pokrčí rameny a tváří se tak nějak neutrálně. Stále ji ale vrtá hlavou to, jak to Sophie myslela a doufá, že se něco dozví. Je pravda, že nevěděla toho tolik jako ona, tím si byla jistá, ale nebude prozrazovat její poslední rozhovor s Kieranem. Věci se začínají trochu měnit. Nezapomene se podívat Marcelovým směrem a v tu chvíli, jako kdyby nic neřešily se Sophie. Začne se chovat tak, jak by se měl chovat barman, když pracuje, profesionálně. Usměje se na něj a přejde k baru.* Příjemný večer, Marceli. *Vyprovodí ho s úsměvem z baru ven a potom vezme peníze, které tam nechal. Vloží je do fleku, vezme sklenici a hned ji umyje a pak ji dá na odkapávání. Utře si ruce do utěrky a porozhlédne se po baru. Zdá se, že zákaznici jsou prozatím spokojeni a nic jim nechybí a tak se s úsměvem otočí nazpět k Sophie.* Ani mě nepřekvapuje, že se znáš s bývalým králem města. *Převrátí pak nad tím trochu oči, že o tom ví.* Něco jsem zaslechla. *Vyhrkne hned za sebe na vysvětlenou.*

Chápu. taky bych to nejspíš takhle dělala, kdyby na to měla čas. (Ujistí tím, že jí to nějak nevadí. Nebyla to přeci Cami povinnost, aby jedla v baru. Měla jen tu možnost, že se mohla najíst zadarmo a ani nemusela vařit.) Vědět dopředu, kdy budu v kuchyni. Teď je to trochu všechno hektické a pracuji jen, když mám opravdu čas nebo se snažím odreagovat jako právě teď, i když bych asi měla řešit něco jiného. (Vysvětlí tím vlastně Cami, proč na sebe zrovna nemají štěstí. A právě teď by opravdu měla řešit něco jiného. Elijah jí psal o Finnovi už někdy dopoledne a ona mu ani neodpověděla ani nezašla za Genevieve. Ale čím dříve oživí Sage, tím dříve odkloní hrozbu, že by se Finn přidal k Benjaminovi a byla oživená Esther.) Jako třeba Původní. To jsou komplikovaný od základu. (Kývne na pochopení. Cami přesně věděla o čem mluví a líbilo se jí s jakým zapálením o tom hovořila. Byla prostě ve svém živlu. Nejspíš by Původní více pochopila, kdyby to dělala přesně, jak řekla Cami. Dívat se na to z jejich pohledu, ale u nich nestačilo se na to dívat jen z jejich pohledu. Měli komplikovanou historii, o které nic netušila.) Myslím, že to chápu. Terapeut se nesvěřuje, ale klade důraz na pacienta. Ach mohla bych být z fleku terapeut. (Zažertuje a přitom se zasměje. Rozhodně by nemohla být terapeut. Vlastně o psychologii věděla jen základy, které se naučila během života. A nejspíš by jí asi nebavilo poslouchat všechny ty problémy, které lidé mají. Sice by tím nejspíš pomohla hodně lidem, ale jí stačilo pomáhat svým lidem a naslouchat jim, když potřebují.) Náhodou mě to baví. Je příjemné se bavit o něčem naprosto normálním a ještě se dozvědět něco, co by pro mě mohlo být v životě užitečné. (Ujistí jí s úsměvem, že se při téhle konverzaci rozhodně nenudí. Pořád dokola řeší jen nadpřirozené problémy a s Cami se mohla aspoň bavit o jiných věcech, i když k těm problémům se stejně postupem dostali.) Proč ne? Třeba by jsi mě aspoň upozornila na nějaké moje chyby. A rozhodně mi nevadí, že by to byl amatérský výkon. Raději se nechám zhodnotit od amatéra, ale přítele, než od neznámého člověka, kterému bych musela vykládat osobní věci, které jen tak potkání nevyprávím. (Pokrčí rameny. Nebyla zrovna typ člověka, který by se se vším svěřoval a hlavně ne s těmi osobními věcmi. Nedokázala se prostě jen tak každému otevřít a začít mluvit o její minulosti.) Takže sis udělala domácí úkol a snažíš se zjistit všechno o nás? (Povytáhne obočí. Rozhodně tím "nás" nemyslela jen čarodějky, ale celou nadpřirozenou komunitu. Ani se nedivila, že je Cami zvědavá a ke všemu, když studuje psychologii. Prostě se snažila vše pochopit. Něco jiného je v tomhle vyrůstat a postupně vše zjišťovat a něco jiného je se to jednoho dozvědět a pak rychle vše pochopit, i když by člověku díky tomu někdy přeskočilo.) Pokud by tě něco zajímalo, tak ti klidně zodpovím otázky. Snad mě za to Kieran nezabije, ale vzhledem k tomu, že mě ještě nezabil, protože o všem vlastně víš jen díky mě a té malé scénce, která se tu odehrála, tak to snad nehrozí. (Nemyslela to sice doslova, že by jí zabil, ale nemuselo se mu to líbit. I když ona měla názor, že by Cami měla vědět o hodně věcech. Přeci jenom by měla nejspíše pak zastupovat lidskou frakci, až Kieran bude mít své nejlepší léta za sebou. Franceska byla vlkodlak a navíc zrádce, takže ta rozhodně zastupovat lidskou frakci nemohla. A ostatní byli politikové, které se zajímali jen o peníze. Ti by nejradši neřešili nic, pokud by stále dostávali svůj příjem za udržení tajemství. Kývne na její otázku.) Říká se tomu posednutí. Představ si to tak, že mysl někoho jiného se přesune do schránky, kterou pak ovládá. Mysl té schránky zůstává stále v těle, ale nemá kontrolu nad tělem a vlastně nad ničím. Jako by spala. Když se pak ten člověk vrátí do svého původního těla nebo posedne někoho jiného, schránka si nic nepamatuje z doby, kdy v něm byl někdo jiný. Takhle může čarodějka žít třeba půl století. Prostě skáče z těla do těla. Nejhorší na tom je, že pokud zabiješ schránku ve snaze zabít toho druhého, tak umře jen schránka a ten druhý prostě skočí do jiného těla. (Rozpovídala se o tom víc, než měla v úmyslu, ale snažila se jí to pořádně vysvětlit, aby to Cami chápala. Teď zas byla ve svém živlu ona. Vlastně si tak nějak s Cami předávali informace o svých profesí.) Seslala jsem na tebe ochranné kouzlo. Do jisté doby ho měli jen Jack a John, ale teď i ty. Pokud umřeš, tak se po nějaké chvíli zas probudíš a bude tě maximálně bolet hlava. Neměla jsem zatím možnost ti o tom říct, ale Kieran o tom ví. Tedy pokud mu to vyřídil Elijah. (Přimhouří oči a snaží se vzpomenout si, kdy o tom vlastně říkala Elijahovi, aby to vyřídil Kieranovi a zda jí pak řekl, že vzkaz předal. Ale jak zná Elijaha, tak mu to jistě řekl.) Nediv se, že je vůči tobě tak ochranářský. Tohle město je teď docela nebezpečné místo a obzvlášť pro lidi, kteří o všem ví, ale nemají šanci se nějak bránit. Ale předpokládám, že bereš aspoň sporýš. (Jakmile odejde Marcel, tak svou pozornost opět věnuje jen Cami. Povytáhne obočí. Nečekala, že by se to doneslo až k ní.) Něco jsi slyšela v posledních dnech nebo už dříve? (Neví, jestli Cami myslela něco z minulosti nebo to co teď věděli už skoro všichni, i když se to vlastně týkalo také minulost, ale na povrch to vyplulo až teď.)

Zdá se, že ve svém osobním životě máš toho hodně na starosti. Kdyby jsi náhodou potřebovala, abych byla více v práci, tak víš, že mi můžeš kdykoliv napsat, ano? Mám to tady ráda a nedělá mi to problém. Vím, že je nás za barem docela dost, ale i přes to. Když budeš cokoliv ohledně baru potřebovat, pohlídat, můžeš se na mě obrátit. *Pousměje se na Sophie. Myslela to vážně, opravdu to tady považovala za něco jako svůj druhý domov. Neměla problém se Sophie starat o chod baru, inventuru, skladování, objednávaní zboží či cokoliv jiného. pravda, asi by nedokázala vařit v kuchyni pro hosty, jelikož se nepovažovala za dobrou kuchařku, ale myslí si, že s tím ostatním, co se týče baru a obsluhy by neměla problém. A pokud toho Sophie měla moc, ráda by ji byla nápomocná. Při zmínce o Původních trochu zbystří. Měla tu čest setkat se se dvěma, ovšem jednom s jedním z nich dokázala vézt nějaký delší rozhovor. Hned si i vzpomene na tu složku, kterou má doma a kterou by měla v brzké době vrátit strýčkovi a vyměnit ji za jinou. Přečetla toho už spoustu, ne všechno, ale spoustu. Na potvrzení jejich slov přikývne souhlasně.* Ano, Původní jsou zřejmě velmi komplikovaní, to z nich dělají ale ty léta, zkušenosti, to, co prožili. *Řekne poněkud chápajícím tónem a přitom o původních neví skoro nic, nic, co by se tedy nedočetla. Neměla tu čest s nimi mluvit o něčem z jejich života, respektive s Klausem, kterého už neviděla dlouhou dobu. Těch pár měsíců to bude. Hned se na ni zase pousměje.* Možná by jsi byla skvělý terapeut, Sophie. Ale myslím si, že ty děláš někoho takového už svým lidem a nevím proč, ale nabývám dojmu, že to ti jistě stačí. Máš své problémy, zřejmě mnoho s ohledem na to, co všechno se v tomhle městě děje a ještě si na bedra klást problémy cizích lidí. Muselo by to být na zbláznění. *Opře se částečně o bar a pozoruje ji. V tomhle Sophie nedokáže odhadnout, bohužel ji zase až natolik nezná. Jen vážně po té pracovní stránce, ale nebránila by se tomu ji poznat trochu po té osobní. Jenže ona ví, jak se má chovat, spíše jak by měla. Tohle je už jenom na Sophie, co dovolí a co ne. Ona je nad ní, takže se snaží stále chovat tak nějak profesionálně, i když si teď s ní povídá jako kamarádka. Není moc lidí, kteří šéfují a udržují přátelský kontakt se zaměstnanci, má to své výhody, ale bohužel i nevýhody. Pousměje se znovu. Sklopí na chvíli pohled, zřejmě, aby Sophie neviděla její úsměv, který směřuje na to, že se snaží zjistit co nejvíc a ještě to nazve domácím úkolem. Tohle se jí povedlo, vzhledem k tomu, že má stále post studenta, i když se jako student rozhodně necítí. Dále ji naslouchá a potom se na ni podívá.* Myslím, že kdybych ti začala klást otázky, budeme tady sedět do rána a asi po hodině by jsi musela otevřít flašku, už jen z toho, že by jsi měla vyschlé v krku a taky z toho, jak moc bych se ptala. A taky Kieran se to všechno nemusí dozvědět, je to můj strýc, snaží se mě chránit, to vím, ale Sophie. *Nadechne se zhluboka a trochu se pousměje.* Jsem myslím už dost velká na to, abych rozhodovala sama za sebe, za to, v čem se chci šťourat a v čem nechci. Každopádně děkuji za nabídku, myslím, že toho využiju. *Chápe její obavy ohledně Kierana, které ještě tak trochu přibarvila, nad čím se opět musela pousmát. Ale taky ví, že pokud něco bude chtít, nebude se ptát na svolení. Překvapila ji s tím, že ji tohle nabídla. Ani to upřímně nečekala, kdo by taky chtěl, aby se člověk vrtal do záležitostí nadpřirozených bytostí? Jenže ona v tom měla roli, její rodina je v tom už po staletí tak na to měla i právo, aby se dozvěděla všechno, co mohla, co jí Sophie mohla a chtěla poskytnout. Najednou se ji při jejím vysvětlování ve tváři objeví výraz zděšení a naprostého znechucení z toho, že tohle někdo je schopný udělat. Několikrát zamrká a odvrátí pohled pryč. Raději znovu pohledem přejede zákazníky, kteří ještě stále posedávají u baru. Pro někoho s její povahou je těžké tohle zpracovat. Po pár sekundách, co se vrátí nazpět do reality se na Soph podívá.* Tohle se vážně děje? Vysvětli mi jedno. Když nedobrovolně chceš dostat ven někoho, kdo ovládá to tělo, aby si navrátil nazpět tomu člověku, kterému tělo patří jeho život, jak to uděláš? Je to vůbec možné? *Pozvedne obočí a doufá, že Sophie její otázku pochopí. V tuhle chvíli ani neví, jak jinak by to měla zformulovat, ale jistě by si něco jiného našla, kdyby jí o to požádala. Teď je spíš šokovaná faktem, že to někdo provádí a že se to právě stalo Johnovi. Tyhle způsoby se ji nelíbí a Sophie to na ni jasně může vidět. Připadá jí to hrubé k člověku, krást někomu život, každý by měl žít jen ten svůj, ne brát ho jiným. Tohle udělat někdo jí, zřejmě by zuřila vzteky. Proto si to ani raději nechce představit. Je zapálená do jejich rozhovoru, vážně ji všechno, co ji sděluje hodně zajímá.* Páni...já, asi bych měla říct, že ti děkuji. *Dívá se na ni ještě tak částečně šokovaně. Nemyslí si, že by ji hrozilo snad nějaké nebezpečí a už vůbec ne smrt, ale i tak je vděčná, že Sophie na ni takhle myslí a udělala to pro ni. Trochu se z toho už vzpamatuje a věnuje ji úsměv.* Vážně děkuji, Sophie. *Teď už poděkuje správně, tak, jak by měla.* Ano, beru sporýš, nemusíš mít strach. Já nemám strýčkovi za zlé jeho starost o mě. Tu já mám o něj taky. *Přikývne. Vážně měla o Kierana strach, nevěděla, co všechno musí dělat a tak to pro ni nebylo jednoduché občas, strachovala se, byl to poslední člen rodiny. Poslední, kdo ji zbyl. Pozvedne pak obočí, netuší, na co Sophie právě naráží.* Nic jsem neslyšela nebo takhle. Vím, že on měl vládu nad městem, ale převzal to po něm Klaus. A ty jsi čarodějka, chodí do tvého baru, takže si odvozuji od toho to, že se určitě znáte. *Řekne na vysvětlenou, co tak nějak ví.* Hned budu nazpět. *Usměje se na Sophie a jde obsloužit hosty. Nejdřív zkasíruje zákazníky, kteří chtějí platit, vyjede jim účtenky, rozloučí se s nimi a popřeje jim příjemný zbytek večera. Utře po nich stoly a obslouží ještě těch pár zbývajících, načež se vrátí nazpět k Sophie.*

Děkuji za nabídku a třeba ji někdy využiju, ale zatím to nějak zvládám. Navíc se prací tady v baru aspoň odreaguji od těch jiných záležitostí. Miluji tenhle bar a všechnu práci, která se toho týká, ale když se to tak vezme, tak mam vlastně dvě práce na plný úvazek a občas je těžké to všechno zkombinovat. V kuchyni za mě občas zaskočí Jack a papíry ještě zvládám dělat. Ale opravdu děkuji za nabídku. (Usměje se na ni upřímně. Byla vděčná, že jí Cami něco takového nabídla, ale zrovna teď nepotřebovala nijak pomoct. Papíry udělala včera v noci, inventura se neblížila, objednávky měla taky hotové.) Vlastně by jsi mohla pozítří dohlédnout na příjem objednávky. Jack má volno a John přijde až odpoledne. A já popravdě ani nevím, zda budu mít zrovna čas. (Přimhouří lehce oči. Neví, zda se vlastně Cami setkala s některým z Původních, ale jistě už měla tu příležitost. Ale z jejích slov jí přijde, že toho o Původních ví více, než normální člověk, který teprve zjišťuje vše o nadpřirozenu.) Ano. Žít přes tisíc let je velká zkušenost, ale také to obnáší více problémů, s kterými se musí potýkat. (Stačilo jí jen, když jí Elijah něco málo vyprávěl o jejich matce a otci. Být pronásledován vlastním rodičem, který vás chce zabít, je hrozná zkušenost. Pousměje se nad jejími dalšími slovy a lehce kývne hlavou.) Tak nějak. Snažím se porozumět všem svým lidem a vyjít všem vstříc, ale bohužel to vždy nejde. Snažím se pomoct, když je třeba. Třeba bych opravdu byla skvělá terapeutka, ale spíše jen pro čarodějky. (Lehce se zasměje a poté dopije kafe, které bylo už skoro studené. Hrnek odloží do dřezu, umyje a dá ho odkapat. Mohla ho sice rovnou utřít a dát na poličku, ale to se jí zrovna nechtělo. Vrátí se zpátky na místo, kde stála a podívá se na Cami.) Chápu. Jsi hodně zvědavý člověk. Ale kdyby jsi přeci jen měla nějakou otázku, na kterou by jsi chtěla znát odpověď, tak se kdykoliv zeptej. Ráda ti jí zodpovím, pokud budu vědět odpověď. Určitě neznám odpověď na vše, ale co se týče čarodějek, tak ano. (Kývne hlavou. Musí uznat, že má pravdu.) Ano, jsi dost velká, aby ses rozhodovala sama. A dříve nebo později by ses stejně všechno dozvěděla. Jednou by ti to Kieran určitě řekl, ale někdy mohou být pro člověka nebezpečné i jen informace. (Pronese vážnějším tónem, než doposud mluvila. Vydechne a prohrábne si vlasy. Kdyby se Johnovi se vším nesvěřovala a on do teď nevěděl nic o nadpřirozenu, tak by nejspíš nebyl ani nikdy posednutý. Ale minulost už nezmění. Všimne si na její tváři znechucení, když jí poví vše ohledně posednutí. Takhle by na to reagovala nejspíše většina lidí, kteří ještě nemají přehled o všem. I jí se takové metody příčili. Nikdy v životě by neposedla tělo jiné čarodějky.) Ano, to se opravdu děje. Už jsem se s tím setkala po druhé. Je to možné a není to nijak nebezpečné. Prostě se provede patřičné kouzlo. Nejtěžší je zjistit, že vůbec někdo posedl tělo někoho jiného, nebo když víš, že někdo skáče z těla do těla, ale nevíš, v kterém právě je. Pak už to je to jednoduché. (Pokrčí nad tím rameny. Ještě jasně si vzpomínala na incident se Celeste. Sice zjistili brzy, které tělo obývá, ale pak to tedy jednoduché nebylo, protože zaútočila na ni i Genevieve. Chápe rozhořčení Cami. Ona sama byla dost mimo, když se to dozvěděla a rozhodně se jí to nelíbilo, zrovna když se jednalo o Johna. Proto je celkem ráda, když se dostanou zas k jinému tématu. Usměje se a mávne nad tím rukou.) Vůbec nemáš za co Cami. Prostě se tě snažím jen chránit, když je ve městě docela dusno teď. Chráním všechny své zaměstnance. (Kývne chápavě pak na její další slova.) Zbyli jste si už jen vy dva, takže je pochopitelné, když si o sebe děláte navzájem starosti. Hlavně po tom... (Nedokončí větu a raději se kousne do spodního rtu. Chtěla říct, hlavně po tom, co se stalo Seanovi, ale pak se zarazila. Neměla by tohle téma vytahovat, pro Cami to jistě bylo bolestné.) Ach tak. Já myslela, že jsi slyšela něco určitého. Ano býval králem města a popravdě v té době jsme se neměli zrovna v lásce. Vlastně čarodějky a upíři se v té době přímo nesnášeli. (Nerozebírá to nijak do podrobností. Kývne a sleduje ji, jak obsluhuje. Mezitím si do sklenky nalije ledový čaj a čeká, až se Cami vrátí. Pak na ni opět pohlédne, když je zpět.)

Je to jenom nabídka, Sophie. Nemusíš mi nic vysvětlovat, prostě když budeš něco chtít či potřebovat, stačí mi napsat a já tady budu co nejdřív. *Roztáhne rty do širokého úsměvu a že je to pořádný úsměv vzhledem ke stavbě její čelisti, kterou měla na ženu docela širokou. Ne, že by jí to nějak vadilo, právě naopak. Nadále ji poslouchá a přikývne na souhlas.* Samozřejmě, není problém. Tak já přijdu ráno dřív, ano? Jenom si to zapíšu a budu s tím počítat. *Mrkne na Sophie a sehne se pro svou kabelku ze které vytáhne deník i s propiskou. Otevře ho, najde si datum a zapíše si tam, že pozítří půjde do práce. Vlastně ji to ani nijak nekazilo plány nebo něco ohledně školy. Občas, když měla čas, tak se učila i v baru a upřímně to bylo pro ni příjemnější učení, než sedět nad tím doma, kde ji rozptylovalo spoustu dalších věcích okolo, kterým se chtěla věnovat s větší chutí, než učení. Dopíše to, zacvakne propisku a odloží deník nazpět do kabelky, kterou zase odloží pod bar. Znovu se věnuje jen a jen Sophie.* Zajímalo by mě, jak hledají smysl života. Jestli mi rozumíš, musí to být těžké žít takovou dobu, jak jsi říkala. Když jsi člověk tak víš, že máš omezený život, nikdy nevíš, co se stalo a proto si ho nějak nalajnuješ, snažíš se ho určitě žít a potom přijde nesmrtelnost a najednou se ti otevře naprosto jiný svět. *Zavrtí nad tím hlavu s mírným úsměvem, neodsuzuje ten život, jenom si ho nedokáže představit a je prostě neuvěřitelné, že někdo žije už tolik let. Ono se to možná někomu nezdálo, ale tisíc let je skoro jako věčnost. Prožit všechny ty události, co se staly. Na jednu stranu ji to neskutečně fascinuje. Kdyby se dál bavila s Klausem, možná by mu pokládala otázky, jaké to bylo v období válek pro něj jako pro upíra. Je ráda, že ji momentálně nikdo nemůže vidět do hlavy. Prostě se v ní míchal ten pocit děsu z takové dlouhé doby, ale zároveň tím byla uchvácená, že prožili mnoho událostí, ať už příjemných nebo ne. Trochu se nad tím zamyslela, ale přesto Sophie dál vnímala, i když jenom tak napůl. Vrátí se nazpět a začne ji plně vnímat, nechce být netaktní vůči ní.* Víš, jak jsi mi řekla, že si nedokážeš představit, jak bych tě analyzovala? Upřímně, když se teď tak bavíme, tak si myslím, že jsi vážně vůdčí typ, typický vůdce, který se snaží pro své lidi udělat všechno v nejlepším slova smyslu. Mohu se plést, jenom to odhaduji z toho, že tě už znám nějakou dobu a z naší konverzace. *Pousměje se na ni trochu povzbudivě. Vážně o tom nepochybovala, kdyby nebyla vůdčí typ, nemohla by vést přece podnik, které vede a zdá se, že velmi úspěšně. Takže to odhadovala z více faktorů. Pozoruje, když umývá hrnek od kafé. Nabídla by se, že to klidně udělá, když má službu, ale je jí jasné, že Soph by ji odmítla mávnutím ruky, že umýt hrnek ještě zvládne. Popojde kousek do strany a přešlápne z jedné nohy na druhou, když se Sophie věnuje hrnečku, opět se porozhlédne po baru a řekne si, že by některý den mohla udělat úklid, všechny ty flašky sundat a utřít poličky. Nebyl tady nepořádek, ale patří k důležitým pracím. Podívá se nazpět na ni.* Já ani nevím, která z frakcí mě zajímá více. Čarodějky, upíři, vlkodlaci. Všechno je to neobvyklé, ale už jsem si tak nějak na to zvykla, spíše se tomu světu přizpůsobuji. A jak tvrdíš ty, jednoho dne bych se to stejně dozvěděla. Možná jsou pro mě nebezpečné jenom informace, ale já se nenechám zastrašit. Nebudu utíkat před někým, kdo má větší sílu, moc, než já jako obyčejný člověk, Sophie. *Uvede ji na pravou míru, ví, že to není jako "bojovat" s opilcema, kteří chtějí ještě pít a ona je musí vykopnout z baru, ví, že tohle je něco jiného, ale není taková, aby se nechala zastrašovat, aby z něčeho utekla jenom proto, že má strach. Navíc se dozvěděla, jak moc její rodina důležitá vlastně byla a je, takže teď už není nic, co by ji od toho odradilo. Sophie to říká všechno narovinu, ví, že s ní může takhle komunikovat a je za to ráda. Přikyvuje na její slova, že rozumí tomu, co říká, ne že by rozuměla tomu, proč někdo vůbec skáče z těla do těla a sebere tak někomu jeho život.* Zdá se, že u vás čarodějek je to běžnější věc. Když už si to zažila podruhé. Jenom mě trochu děsí, že to byl zrovna John. Mohl to být kdokoliv z baru. *Ne, nechce myslet na to, že by to snad mohla být i ona. Její tělo je jenom její, takže ať se ani nikdo nesnaží něco takového ji udělat. Ale zatím se drží v pozadí, nemyslí si, že by nějak upíři nebo vlkodlaci a ani čarodějky věděli, že ona o nich má a může mít nějaké informace. Stále se držela v ústraní.* Sophie, to není jenom tak něco. Děkuji ti proto, že je za co děkovat. Chráníš můj život, to znamená hodně a hodně by to znamenalo i pro Kierana. *Usměje se na ni a potom její úsměv z tváře pohasne, ale netváří se nějak rozhořčeně. Ví, na co přesně Sophie naráží a ona se to snaží brát tak, jak to je.* Klidně to řekni, protože Sean zemřel a rod O'Connellů je zkrácený jenom na dva členy. Trochu to vypadá, jako kdyby se nás chtěla společnost zbavit. *Pronese neutrálně. Jistě, bolelo jí to, ale se smrtí Seana už nic dělat nemohla, nemohla svému bratrovi navrátit život, kdyby mohla, udělala by to, bez rozmýšlení. Prostě Seana bohužel potkal tragický osud se kterým se jen tak lehce nevyrovná, ale tohle bylo přímo město smrti. Na celé situaci ji nejvíce vadilo to, že na náhrobku musela číst odporné vzkazy typu, že to byl jenom vrah. A přitom nikdo nevěděl, co se stalo. Znala ho, znala ho snad více, než sebe a věděla, že byl dobrý kluk s velkým srdcem. Pak se Sophie chvíli nekomunikuje, ale jenom proto, že se věnovala zákazníkům. Znovu se na ni podívá s mírným úsměvem.* A teď spolu tyhle dvě frakce vychází? Co se změnilo? *Opět je zvědavá, ale Sophie ji nabídla, že jí odpoví na její otázky a zrovna teď nějaké má.*

Dobře. (S pousmáním kývne. A dá najevo Cami, že její nabídku bere na vědomí, ale už se k tomu moc nevyjadřuje. Byla ráda za takovou nabídku a jak se zdálo, tak Cami vůbec práce v baru nevadila, spíše jí bavila a za to byla vlastně také ráda.) Stačí jen o půl hodiny dříve. Tady na baru by mělo být všechno ještě, takže se zboží nemusí hned vybalovat. Stačí dát jen do skladu, což udělá dodavatel. (Sleduje ji, jak si to zapisuje do deníku a vzpomene si na to jak pronesla před Elijahem, že si taky začne psát, co má vše udělat, jinak se v tom ztratí.) Nejspíš jim to šlo snadněji, když mají jeden druhého. S rodinou jde vše snadněji přeci jen a oni mají štěstí, že po celých tisíc let měli jeden druhého. Ale sama si nedokážu představit, že bych žila takhle dlouho. (Vzpomene si na poslední rozhovor s Elijahem, když se bavili o tom, co ztratili, když se stali upíry. Nemoct založit rodinu je pro některé lidi největší ztráta, ale oni se s tím smířili. Klaus dokonce dostal možnost mít vlastní rodinu a celkově všichni, kdyby podstoupili proměnu zpět na lidi. Poslouchá dál Cami a musí se široce usmát nad jejími slovy. Lichotilo jí to, co právě řekla.) Děkuji, že si to myslíš. Je hezké to od někoho slyšet. (Jí by nikdy nenapadlo, že by vedla coven. Dřív prostě nevěřila a snažila se distancovat od téhle komunity, vzdala se jí na nějaký čas a žila si po svém. Bar také před tím vlastně vedla její sestra, ale pak to zůstalo na ní a v tu dobu si uvědomila, že jí to baví a dokonce jí to i jde. Sice by ráda pořádala častěji nějaké akce s živou hudbou, ale to se nedalo uskutečnit, když lítala od jednoho problému ke druhému. Vlastně už přemýšlela nad tím, že by rozšířila služby a zařizovala akce i někde jinde. Možná by dokonce zvládla uspořádat nějakou tu svatbu. Sice by potřebovala více zaměstnanců a věnovat tomu víc času, ale někdy by to snad uskutečnit mohla.) Všechny frakce jsou svým způsobem zajímavé pro někoho, jako jsi ty. Každá frakce žije jiným stylem života a mají vlastní tradice. Jsi silná žena, která se nenechá jen tak zastrašit. To se mi líbí. Připomínáš mi tím svého strýce. Ten se také nenechá zastrašit a bojuje za správné věci. (Dokáže si i představit, jak Cami vede lidskou frakci. Byla by stejně dobrá jako její strýc.) Běžné tolik ne. Ale děje se u nás hodně věcí, které se mnohým lidem nelíbí. Kdokoliv z baru nejspíš ne. Ten čarodějk chtěl nejspíš zjistit nějaké informace a musel vědět, že John má ke mě nejblíž a informuji ho o hodně věcech, které se ve městě dějí. (Nemyslí si, že by ten někdo posedl Cami. John byl lepší varianta, pokud chtěl zjistit informace, které by jen tak nezjistil.) Pro mě to už je taková samozřejmost. (Pokrčí rameny. Cami jí opravdu neměla za co děkovat. Udělala by to snad pro každého, kdyby bylo třeba, ale zaměřovala se spíš na lidi v její blízkosti, kteří se nemohli bránit sami.) Byla jsem u toho a částečně je to má chyba. (Povzdychne si. Nevěděla, co vše ví Cami o tom, jak umřel Sean, ale měla by to vědět. Měla by vědět, proč se to stalo. Když Cami obsluhovala zákazníky, tak aspoň poslala Genevieve vzkaz pomocí magie. Pak už se věnuje zas jí.) Dá se říct, že ano. Já s Marcele rozhodně. Vzájemně na sebe neútočíme. Co se změnilo? (Zamyslí se, jak to všechno říct stručně.) My jsme získali zpět někoho, koho jsme potřebovali. Marcel nás nemohl dál ovládat. Pak se podepsala mírová smlouva, která byla sice porušena z mé strany, ale vztah mezi upíry a čarodějky to neovlivnil. A já jsem svým lidem zakázala jakkoliv útočit na upíry, i když je mnozí čarodějky nesnáší.

Neboj se, já už si s tím nějak poradím. Navíc jak vidíš, tak i přesto chodím do práce dřív, než bych měla. *Usměje se nad tím trochu pobaveně. Ano, vážně občas chodila do práce dřív, bylo to ale většinou proto, že měla hodně času a nic ji nezdržovalo. Umí si čas dobře naplánovat, nemá problémy s tím, že by něco nestíhala. Možná občas škola, ale to bylo dřív, než teď. Všechno má teď v normálu a jak už Sophie řekla, tohle je jako její druhý domov, ráda tady tráví čas.* Ano, zřejmě to tak bylo. Koneckonců jsou velká rodina, jak se zdá. Ani já si nedovedu představit, že bych prožila takovou spoustu let. *Zavrtí hlavou. Možná dává příliš najevo, že o nich vážně něco ví, ale nic, co by se nedočetla. Jenom zná jména a členy jejich rodiny, ani neví, zda všechny. nemyslí si, že by měla možnost je poznat více do hloubky, ani ji nikdy upřímně neměla. Klaus to vzdal v momentě, co se o něm dozvěděla a moc po Kolové přítomnosti netoužila, když si vzpomene na ten incident v baru. Vidí na Sophie, jak se usmívá a ji to automaticky nutí taky do úsměvu. Když prostě vidí, jak se druhý usmívá, většinou se začne usmívat taky, teda podle situace, ale ve většině jejich případů to takhle je.* Všímám si, občas. Dobře, všímám si hodně. *Trochu se uchechtne. Ne, že by Sophie studovala, to ne, snad to tak ani nepochopí. Ale má to v sobě, že hodně pozoruje lidi. Sophie byla pro ni zajímavým člověkem už od začátku, co nastoupila do baru a začala tady pracovat. Právě v tuhle chvíli by ráda věděla, co se ji honí hlavou, vyptávat se ji ale nehodlala. Ví, že Sophie je člověk, který si rozhodně uchovává své myšlenky u sebe a neřekne ne je. A pokud ano, tak jedině opravdu blízkému člověku.* Ono i upíři mají nějaké tradice? Pochopila bych to u vás čarodějek a nebo vlkodlaků, ale zrovna u upíří frakce mi přijde hodně zajímavé, že mají nějaké své tradice. *Pozvedne nad tím obočí, nedokáže si jejich tradice představit a jestli mají nějaké tradice, co se týče zabíjení lidí nebo něčeho podobného, ani o tom nechtěla vědět, protože ona je zrovna typ člověka, který by svůj druh chránil za každou cenu. Při jejich dalších slovech se pousměje, že ji připomíná strýčka. Ono je pravda, že si v něčem byli podobní, už dřív si toho všimla, ale nechtěla si to příliš přiznávat vzhledem k tomu, že jejich vztah byl, ne vždy dobrý. Ale to bylo hlavně i kvůli Seanovi. Slovně se k tomu nevyjadřuje, ale její úsměv mluví za vše. Dále ji naslouchá.* Takže se někdo chtěl dostat blízko k tobě a uškodit ti. *Zavrtí nad tím hlavou a mírně si odfrkne, ne příliš nahlas. Dává tím najevo svou nelibost k tomu, že se někdo chtěl dostat k Sophie a ještě k tomu takovým způsobem. Nelíbí se jí, že to zachází až tak daleko, ale v tomhle světě je možné asi naprosto všechno. Opět se na ni usměje, když se zmíní o tom, že je to samozřejmost. Ona na to měla jiný pohled, nehodlala se ale se Sophie nějak dohadovat, každá by si stála za vlastním názorem. Při jejich slovech o Seanovi se už ovšem neusmívá. Spíš se ji do tváře vkrade smutek, který nelze zakrýt. Zavrtí ale nesouhlasně hlavou.* Ne, Sophie. Není ti tvoje chyba, prostě...*Ani to nedokáže dokončit, nechce si nějak přiznat a nemyslí si, že je na tom ona nějak vinna. Chtěla by si s ní o tom promluvit, ale teď a tady to nejde. Není to vhodné místo a ještě k tomu, když pracuje. Chtěla by to s ní probrat jedině v klidu. Když se vrátí, dál ji naslouchá.* Ano, o tomhle jsem slyšela. Myslím tím, že jsem slyšela o poruše mírové dohody. *Oznámí ji, že až tak v nevědomosti není, ale ví opravdu jenom střípky. Pohlédne ke vchodu, když se do baru nahrne skupinka turistů. Vydechne s úsměvem a podívá se na Sophie.* Tak, Sophie. Myslím, že teď budu zaneprázdněná, ráda jsem si s tebou popovídala. A klidně si můžeme někdy dát společné kafé a popovídat si, když budeš mít čas. *Usměje se na ni, nechá ještě hosty usadit se a chvíli porozmýšlet nad tím, co si objednají. A potom se jde věnovat už své práci, které má pro tuhle chvíli docela hodně.*

(Dostala vzkaz od Sophie. Celé dva dny strávila se svou dcerou Kate a musela říct, že si to opravdu užila. Kate se samozřejmě musela jít ale věnovat svým školním povinnostem a tak zůstala v bytě zase sama. Byla ale ráda, že se svou dcerou vycházela takhle a že to vypadalo, že by z nich mohly být kamarádky. Ona ji vlastně už nemohla nijak vychovat, ale byla přesvědčená o tom, že je vychovaná opravdu dobře a byla za to ráda. Sbalila si svých pár švestek a vyrazila do baru. Už bylo dost pozdě, ale opravdu jí zajímalo, co se děje, když se jedná o Finna. Otevřela dveře do baru, uviděla Cami za barem, dlouho ji tu v práci už neviděla, ale je pravda, že ona se tady v baru poslední dobou taky moc nenachomýtla. Jen na ni kývla hlavou, protože zrovna s Cami se teď vybavovat nechtěla. Zajímala ji Sophie. Přejde k ní.) Ahoj, tak jsem tady. Dostala jsem tvůj vzkaz a zněl orpavdu zajímavě. Co se děje? (povytáhla zvědavě obočí a čekala, až ji Sophie seznámí se situací)

(S pousmáním kývne. Věděla, že Cami chodí někdy do práce dřív a dneska opět, jak už si všimla. Cami byla prostě příkladným zaměstnancem a to ke všemu ještě studovala vysokou školu.) Jo to opravdu jsou. (Kývne na potvrzení jejích slov. Původní byli opravdu velká rodina a teď se vlastně ještě rozrostou o Klausovo dítě a Alisey. To pak budou ještě větší rodina. Znovu se usměje po jejích slovech, že si všímá hodně. To už také moc dobře věděla. Ještě, aby si studentka psychologie nevšímala věcí okolo sebe a lidí kolem sebe. Zamyslí se pak nad její otázkou. Vlastně ani neví, zda upíři mají vlastní tradice.) Vlastně ani nevím. Vím, že Marcel má různá pravidla. Možná má nějakou tradici při vybírání nových upírů, ale nevím nějak o ničem. (Vlastně ani neví, jaké měli vlkodlaci tradice, ale byla si jistá, že nějaké určitě mají. Třeba ohledně výběru alfy. I čarodějky měli při výběru svého vůdce různé tradice, i když ona se nestala Starší přesně podle tradic. Žádná Starší jí nedala svou moc, ale rituál proběhl, jak měl.) Nevím, zda přímo ke mě, ale k informacím určitě. (Pokrčí rameny. Vlastně si byla jistá, že Roderick se nechtěl dostat přímo k ní, ale k informacím, které mu mohla poskytnout. Pokud to byl opravdu Roderick, tak se teď bude chtít dostat k Původním a k Alisee, ale tohle byli všechno jen úvahy. Když vidí na Cami její výraz, v kterém se odráží smutek ohledně Seana, na chvíli sklopí pohled. Prostě s tímhle neměla vůbec začínat. Podle její odpovědi, pozná, že se o tom Cami nechce bavit. Možná se o tom nechtěla bavit zrovna teď a tady a nebo prostě vůbec. Nijak to dál nerozebírá. Vrátí se pohledem k ní. Kývne hlavou. Zajímalo by jí, zda věděla všechno o tom porušení mírové dohody, ale neptá se, jelikož do baru vstoupí skupinka turistů a Cami už je pomalu na odchodu k nim.) Taky jsem si s tebou ráda popovídala a kafe si určitě společně dát můžeme. (Pousměje se. Opravdu si s Cami povídala ráda, ale neměla k tomu moc příležitost. Jakmile Cami odejde, obejde Sophie bar a sedne si na barovou židli. Pije ledový čaj a čeká na Genevieve. Po chvíli už konečně zaslechne její hlas. Pootočí k Genevieve hlavu.) Ahoj. Vlastně se nic neděje. Mluvila jsem s Elijahem o Finnovi, ale to ti jistě došlo. Nabídla jsem se, že Sage oživím, když ty už nemůžeš. Ale musíš mě vést, protože ten tvůj způsob neznám. Proto jsem taky Finna odmítla. Nevěděla jsem, že nějaký způsob existuje. (Podívá se na ní trochu zkoumavě a čeká, co řekne.)

Ano, to mi došlo, ale věř mi, že s tímhle opravdu nechceš mít nic společnýho. (zakroutila halvou... věděla, že Elijah to chtěl Sophie říct, ale netušila, že se to zvrtne až v to, že Sophie ji bude chtít oživit. Ten rituál byl nebezpečný a muselo se při něm zabíjet a ona rozhodně nechtěla, aby se do něčeho takového zapletla Sophie.) Věř mi, Soph, do tohohle se opravdu nechceš zaplést a já bych tě do toho nerada vtahovala. Vím, že je to způsob, jak udělat z Finna nezrádce, ale chtěla jsem to udělat sama, jenomže jsem to nestihla. A já opravdu netoužím po tom, aby se to nějak zvrtlo a odnesla jsi to zrovna ty. Je to vrtkavé kozlo, vrtkavý rituál. Spojení voodoo a černé magie. Nechceš to udělat, to mi věř. (dívá se na ni pevně)

(Povytáhne obočí už při její první větě. Copak to kouzlo bylo, až tak moc nebezpečné? Poslouchá jí dál a nijak jí neskáče do řeči. Nečekala, že to bude nějak spojené s voodoo, ale vlastně co čekala?) Je to způsob, jak bude konečně Finn šťastný. Nejde mi jen o to, aby se zabránilo tomu, že půjde za Benjaminem. Slíbila jsem to. Finn už o tom ví. Takže tě vážně prosím, aby jsi mi pomohla. Víš, že jsem tvrdohlavá a budu si za tímhle stát a udělala bych to klidně i bez tvého vědomí, ale slíbili jsme si, že už si nebudeme lhát a skrývat před sebou něco. (Až prosebně se na ni zadívá. Nechce totiž ani vědět, co by se stalo s Finnem, kdyby opět zradil své sourozence. Nechce vědět, jak by Finn reagoval na špatnou zprávu. Byla si vědoma toho, že Genevieve byla silnější jako čarodějka před tím, než jí Benjamin vzal její moc, ale byla si jistá, že ona to taky dokáže. Stačí si jen věřit a člověk dokáže mnohé.)

Fajn, takže Finn už s tím počítá. No tak to je vážně úžasný. (Je na ní vidět, že je docela naštvaná, protože nemá ráda, když někdo něco rozhodne za ni. Zase je prostě postavena před hotovou věc a ví, že když to Sophie neřekne, tak se to stejně bude pokoušet nějak udělat po svém, ale co víc, mohl by po Gen jít Finn, možná i Elijah, protože ona jim pro tentokrát není ochotná pomoci. No tak tohle je vážně paráda.) Fajn. Odpověz mi na jedinou prostou otázku. (podívá se na ni docela tvrdě, ale přesto s jakýmsi očekáváním v očích) Jsi schopná zabít naprosto nevinného člověka? A tím myslím opravdu někoho neposkvrněného, nic netušícího člověka, který si tady někde v poklidu v New Orleans žije spořádaným životem. Jsi schopná to udělat? (povytáhne obočí. Ano, už jednou chtěla obětovat Hayley a její nenarozené dítě, ale oan věděla, že by z toho vycouvala, že by to neudělala, ale co tohle? Vycouvá z toho taky?)

(Vidí na Genevieve, že je naštvaná, ale tohle bylo její rozhodnutí. Ona je rozhodnutá, že to prostě udělá. Jednou něco řekla, tak by to měla dotáhnout do konce. Vydechne. Pozvedne obočí v tázacím gestu. Trochu se zarazí. Nevinného člověka? V hloubi duše věděla, že jistě bude muset někoho obětovat, ale nevinného? Proč musel být ten člověk nevinný?) Naprosto nevinného? (Pozvedne obočí ještě víc. Je na ní vidět, že se zdráhá odpovědět.) Musí být nevinný? (Odkládá svou odpověď na její otázku a raději jí zahrnuje těmi svými. Ale ví, že bude muset odpovědět.) Je to pro dobro Finna i pro naše. Udělám to. (Podívá se na ní s vážným výrazem ve tváři, i když její hlas už tak rozhodný není. Zatím to jsou jen slova, až později dojde na činy a to už bude horší.)

(Čeká na její odpověď a její vyhýbavé otázky ji rozhodně moc nepřesvědčí. Samozřejmě. Sophie nechtěla zabíjet nikoho nevinného. Nebyla taková.) Ano, musí to být někdo nevinný. Každý rituál, každé kouzlo má svoje podmínky. A tohle má možná jedny z nejkrutějších, protože se jedná o něco, co rozhodně není přirozené. Chceš oživit někoho, kdo by měl zůstat mrtvý už jen proto, že druhá strana v tu dobu byla zborcená. Musíš nabídnout Legbovi lákavější oběť, aby propustil některou z hříšných duší. Pro něj jsou ti nejlákavější osoby s čistou duší. Ty on má nejraději. A ty mu budeš muset jednu poskytnout. Ale i když mu ji dáš, nikde není psáno, že Legba vyhoví tvé žádosti. A pokud nevyhoví, tak zabiješ nevinného jen tak, pro nic za nic. Stále to chceš udělat, Sophie? A opravdu to uděláš? Protože já si tím u tebe opravdu nejsem jistá. Za hodinu je půlnoc, takže by ses měla rozhodovat rychle, protože oběť musí být udělána přesně s úderem půlnoci.

(Poslouchá Genevieve a čím dál tím víc se jí to příčí. Zabít člověka, který by si to zasloužil byla jedna věc, ale zabít naprosto nevinného? To bylo horší, mnohem horší. Nepůjde to jen tak udělat, jako by se o nic nejednalo a bude s tím muset žít až do konce života. Navíc tu byla možnost, že ho zabije jen tak pro nic za nic, podle Geniných slov. Zhluboka se nadechne a uhne pohledem. Dívá se před sebe, ale na nic určitého. Přemýšlí. Musí přemýšlet rychle, ale vlastně není nad čím přemýšlet. Slíbila to a měla by své slovo dodržet. Finn s tím počítá a Elijah jí byl vděčný, když se rozhodla, že to udělá. Prostě to udělá a nesmí nad tím tolik přemýšlet. Doufá, že za to ta Sage bude stát, jinak se bude nenávidět do konce život. Zamrká a podívá se na Genevieve.) Jak jsem řekla, udělám to. (Vydechne a podívá se jí do očí. Bude to těžké, ale zvládne to. Snad.)

(Když od ní zazní slova, že to udělá, tak jen na chvíli sklopí hlavu a zakroutí hlavou. Pak bouchne silně pěstí do stolu a podívá se na Sophie. Byla opravdu dost naštvaná a možná svým způsobem zklamaná, že tohle chce obětovat pro jednoho Původního, kterému se stejně nelíbí mnoho dalších věcí a pravděpodobně bude chtít stejně svou matičku zpátky. Tohle Sophie u Genevieve ještě neviděla. Ještě nikdy ji nemohla zažít na ni právě tak naštvanou a zklamanou. Ještě nikdy se na Sophie netvářila takhle. Copak sakra nestačí, že si ten život zničila ona sama už dost? Musí si ho ničit ještě Sophie? Tohle za to rozhodně nestojí. Chvíli se na ni ještě dívá, div neskřípe zuby a pak řekne až mrazivě chladně.) Dobře, jak chceš. Tak si jdi tu svou oběť najít. Já to připravím vzadu. (Bez dalšího slova či pohledu se obrátila čelem zády a zamířila si to do kuchyně. Věřila, že tam Sophie bude mít vše potřebné. Na přípravu to kouzlo náročné nebylo. Ale záleželo spíš na tom, co se bude dít při něm.)

(Leknutím nadskočí. Nechápala, proč je Genevieve naštvaná a že byla opravdu hodně naštvaná. Bylo to na ni moc dobře znát. Nechápala, proč se tak zlobí. Měla snad o Sophie strach? Nebo se jí snad nelíbilo, že je Sophie schopná obětovat nevinný život, kvůli jedné upírce? Nebude tohle řešit. Genevieve toho byla schopná právě tak jako Sophie teď, i když je pravda, že Sophie vlastně ještě nikoho nezabila. O to to bude těžší. Sklopí na chvíli pohled a nepatrně kývne hlavou na její slova. Nemohla říct nic, aby zmírnila Genino naštvání. Nemohla jí to nijak vysvětlit. Dopije pak čaj a odejde ven. Mezitím napíše Elijahovi sms.

kód:

Právě jsem mluvila s Genevieve. Ještě dnes to kouzlo provedu. Budeme v baru.
PS: Nechoď, nechci u toho nikoho.

Pak už se prostě rozešla ulicemi a koukala po lidech. Po nějaké době si vyhlídla jednoho muže. Pomocí své moci zjistila jaký ten muž je. Byl to ten pravý. O něco starší, ale naprosto nevinný. Pak už ho jen pomocí magie donutila, aby šel s ní. Když dorazí do baru, tak řekne Cami, aby zavřela, že dnes skončí prostě dříve. Nepotřebovala mít v baru lidi, když vedle bude provádět kouzlo. Pak došla i s tím mužem dozadu. Podívá se na Genevieve.) Nekoukej se na mě, tak jako před tím. Jako si mě jen pohledem odsuzovala za to, co chci udělat. Já vím, že to rozhodně není správné, ale ... (Odmlčí se na chvíli) ... rozhodla jsem se.

(Jakmile zajde do kuchyně, musí se na chvíli uklidnit. Ví, že Sophie to bude chvíli trvat, ale moc času nazbyt už nemají. Vytáhne posvěcenou křídu a nakreslí na zem obrácený pentagram, symbol černé magie. Do každého cípu pentagramu vkreslí velice mocný symbol voodoo pro volání mrtvých duší. Do špiček hvězdy postavá svíčky, které zapálí. Potom nasype do misky tabák, který téz zapálí a kolem se začne linout omamná vůně tabáku. Dopřipravila to zrovna ve chvíli, kdy přišla Sophie. Měly asi deset minut do půlnoci, takže s obětí přišla včas. Podívala se na Sophie, tentokrát měla lhostejný výraz, jako by jí bylo jedno, co bude dělat. Každý si je strůjce svého štěstí a Sophie teď zrovna chtěla udělat jednu z největších blbostí ve svém životě, ale byla to její volba. Na její slova neodpověděla, jen mlčela.)