Rousseaus Bar

(Zavrtí hlavou, když se dočká jen lhostejného pohledu. Zavrtí nad tím hlavou a rozhodí rukama.) Fajn, jak chceš. Budeme mít tichou domácnost. (Začínalo jí to drásat nervy. Nenáviděla takový pohledy a ještě, když se nedočkala odpovědi nebo čehokoliv.) Ale uvědom si, že ze všech lidí na světě mě nemáš, co soudit právě ty. (Pokud chtěla být Genevieve zklamaná nebo naštvaná, tak teď měla další důvod po jejích slovech. Ona se to rozhodla neřešit. Nemůže to teď řešit.) Takže, co mam dělat? (Založí si ruce na hrudi a povytáhne obočí. Od teď na ní nejspíš bude mluvit Genevieve jen, když jí bude říkat, co a jak.)

(Po její větě, že ona jí nemá co soudit, práskla miskou, co zrovna držela v ruce o stů a ta se rozlomila na dvě poloviny.) Vážně? A z čeho usuzuješ, že tě soudím? Co když prostě nechci, abys zabila někoho nevinného jenom kvůli tomu, že nějaký Původní se neumí přenést sám pžed sebe! Vážně si sakra myslíš, že je to tak lehký někoho zabít? Že si řekneš, že to uděláš a půjde to samo? Bože, Sophie! (zvýšila hlas, ale pak se zase uklidnila. Vydýchala se a podívala se na toho muže. Může mít rodinu, děti, manželky. Pravděpodobně je i má a teď se ho tu chystají zabít. Polkne a zamračí se. Zbývalo posledních pět minut do úderu půlnoci.) Postav se doprostřed pentagramu. (Když to tak Sophie udělala, tak vzala athame, které začala nahřívat nad plamenem svíčky.) Opakuj po mně. (Začala povolávat síly záhrobí, začala povolávat Legbu, aby si přišel pro svou oběť. Když měla dýku nahřátou, podívala se na Sophie a pak na toho muže. Důležité bylo, aby se krev toho muže dostala do pentagramu. To byla jediná podmínka. Nikde nebylo řečeno, že to musela udělat čarodějka, který Legbu povolává. Ze Sophie sklouzla pohledem na toho muže a než se Sophie mohla nadít, tak Gen přešla k tomu muži, zvaedla ho blíž k pentagramu, zavřela oči, zhluboka se nadechla a prořízla muži hrdlo. Jeho krev začala kapat do pentagramu a on sám se pak svezl s chroptěním k zemi.)

(Tentokrát už se nelekla, když Genevieve práskla miskou. Prostě se jen na ní upřeně dívala a poslouchala, co říká.) Co chceš sakra slyšet Genevieve? Že to nechci udělat? Že se mi naprosto příčí zabít nevinného člověka? Že se mi naprosto příčí zabít jakéhokoliv člověka, protože v tomhle jsem nevinná? Já vím, že to není lehké a že s tím budu muset žít do konce života, ale řekla jsem, že to udělám. (Také o něco zvýšila hlas. Pak už jen tiše a hluboce oddechovala. Není to pro ní rozhodně jednoduché. Radši se ani nedívá na toho muže a kouká jen na Genevieve. Postaví se pak doprostřed pentagramu a začne opakovat slova po Genevieve. Natáhne ruku pro dýku, kterou Genevieve nahřívala. Jenže Genevieve se to rozhodla udělat jinak. Nestačí nic říct ani udělat a muž má proříznuté hrdlo. Otevře jen překvapeně pusu a podívá se na Genevieve. Právě teď nebyla schopná slova. Prostě jen zírá. Bylo jí jasné, že to udělala kvůli ní, ale nečekala to. Sklouzne pak pohledem na toho muže a zas na Genevieve. Ve tváři se jí zračí vděčnost a omluva. Neznamená, že když Genevieve dokázala zabít toho muže, tak to pro ni bylo jednoduché.)

(Neodpovídala jí na její otázky, protože věděla, že Sophie na ně zná odpověď. A navíc spíš to byly takové otázky řečnické. Nebylo třeba na ně odpovědět, protože v nich všechno řekla Sophie sama. Jakmile zabila toho muže, podívala se na něj na zemi. Rozhodně nebyla nadšená z toho, že právě zabila naprosto nevinného člověka, ale ona ví, jaké to je zabít. Ona už to zná, kdežto Sophie to nepoznala nikdy a nechtěla, aby to musela kdy zažít. Ty výčitky, to sebeobviňování. Ne, nechtěla, aby s tím musela žít. Ona sama se s tím už nějak popasuje, protože to zná. Ona byla rozhodně poskvrněná mnohem víc než Sophie. Vždyť prvního člověka zabila už ve svých šestnácti. Byla to nehoda, ale zabila ho, když utíkala před Benjaminem. Vlastně byl se dalo říct, že její jednání zabilo i Alana. A pak to byli upíři a potom Troy a Oliver a... už se možná ani nemohla dopočítat, kolik osob ve svém životě zemřelo její rukou nebo díky ní. A ona věděla, že se s tím dříve či později srovná.) Neotálejme, to kouzlo je dlouhé a vysilující. (Začala opět něco říkat, Sophie to musela opakovat po ní. Tohle zaříkávání trvalo asi dvě hodiny, než se začalo opravdu něco dít. Dým najednou zaplnil celou kuchyni a Všechny svíčky zhasly. Byla tam naprostá tma a nebylo vidět vůbec nic až na pár obrysů. Podívala se před sebe a polkla, když uviděla ten výjev. Hned za Sophie stála postava. Věděla, že je to Legba. Šel z něj strach, i když viděla jen obrysy jeho postavy.) Sophie, rozsviť svíčky a otoč se. A hlavně se nelekni. Máme návštěvu.

(Vlastně se jí celkem ulevilo, když nemusela nikoho nakonec zabíjet. Věděla, že nestačí říct Genevieve prosté "děkuji". Nešlo to vyjádřit slovy, jak byla vlastně vděčná. Raději nic neříkala. Nejdříve museli dokončit kouzlo. Kývne jen na její slova a opakovala slova po Genevieve. Opravdu to bylo vysilující. Cítila už lehkou únavu a byla si jistá, že rozhodně ještě není konec ani po těch dvou hodinách odříkávání. Když řekla poslední slovo a zhasly svíčky, viděla před sebou jen obrys Genevieve postavy. V kuchyni nebyli okna a tak dovnitř neproudilo světlo z pouličních lamp. Zasoustředí se na svíčky, které po chvíli vzplanou a v kuchyni je konečně opět trocha světla. Pak se otočí, jak jí řekla Genevieve. Uvidí muže, který rozhodně nepatřil do jejich světa. Poznala to díky jeho energii i pode jeho zevnějšku. Věděla přesně, kdo to je. Legba, hlídač brány mezi světem živých a mrtvých. Naháněl hrůzu jen při pohledu, ale Sophie zůstávala naprosto klidná. Lehce nakloní hlavu na stranu a začne si ho prohlížet. Působil zvláštně a při tom hrůzostrašně a přes to od něj neodvrátila pohled. Narovná opět hlavu.) Vítám tě tu. (Pochybovala, že on si potrpí na nějaké formality, ale přes to ho uvítala.) Chceme ti nabídnout tuto duši. (Rukou ukáže na mrtvého muže, který leží na zemi kousek od ní, ale pohledem zůstává na Legbovi.) Za dívku, přesněji řečeno za upírku jménem Sage.

(Dívá se zpříma na Legbu. I když Sophie rozsvítí, tak ani nemrkne, když konečně vidí jeho podobu. Byl hrůzostrašný, ale zároveň ji přitahoval svou energií. Ona nikdy nebyla neviňátko a nikdy si na něj nehrála. Možná byla nevinná jako dítě, ale to už bylo hodně dávno. Z Legby se nakonec podívá na Sophie, která na něj promluvila. Docela by ji zajímalo, jestli Legba bude komunikovat, či jen zase zmizí a někde se tu objeví Sage, která se probere nebo už sem do dveří nakráčí jako živá a zdravá bytost. Legba ovšem promluvil.) A proč bych ti měl vyhovět, dítě? Tvoje duše, ač je otřesená mnohým, je stejně nevinná. Není poskvrněná žádným zabitím. Tvá duše mě láká stejně jako ta jeho. Proč bych si neměl vyžádat spíše tvou duši? (Legba se přiblíží svým obličejem přímo až k Sophie. Genevieve věděla, že nemají na vyjednávání moc času. Brána je otevřená a ony si nemohly dovolit s Legbou vyjednávat více jak hodinu, protože úderem třetí hodiny ranní začíná hodina duchů a bránou by mohli tak projít duše, které tu nemají co dělat.) Papa Legbo (osloví ho Genevieve) my už jsme spolu jednali ve vícero záležitostech. Nejsem již čarodějkou, ale přimlouvám se tu za duši Sophie, nech ji být, její čas také nadejde, ale není to dnes. Vezmi si duši toho nešťastníka, který skončil mrtvý mou rukou a propusť ze svých spárů upírku Sage. Žádáme tě o to. (mírně se mu pokloní, aby věděl, že ho má v úctě)

(Dívá se na něj zpříma, ale při jeho slovech zamrká. Vážně si tu s ní bude hrát, že chce její duši? Povytáhne obočí a podívá se mu do jeho prázdných a chladných očí, když se k ní přiblíží.) Protože jsem otravná duše. A budeš mít ze mě větší potěšení, když zůstanu v tomhle ohledu nevinná ještě dalších několik let. A protože se nehodlám hnout z tohohle místa, dokud si nebudu jistá, že je má neteř v pořádku. Ber, co nabízíme. (Otočí se krátce na Genevieve, když začne mluvit ona. Každá s Legbou mluvila naprosto jiným tónem. Genevieve byla až zdvořilá a Sophie byla skoro až drzá, ale obě řekli vlastně stejnou pointu. Nabízeli mu duši toho muže a dali mu najevo, že její duše není k mání, alespoň ne dnes. Otočí se opět na Legbu a čeká, co z něj vyleze nakonec. Byla celkem nervózní, ale nedávala to najevo.)

(Legba se zasměje Sophiině drzosti. Takhle se s ním nejedná. Zato Genevieve se k němu chová uctivě, proto se víc zaměřuje na ni. Přimhouří svůj pohled. Znal ji, opravdu spolu jednali už v mnohých věcech. Genevieve se o voodoo zajímala víc, než její bratr vůbec tušil. Sklouzl pohledem dolů k jejím jizvám, které jí uštědřil Tunde. Trochu se ušklíbl, pak se bez jediného slova vrátil pohledem na Sophie.) Ať nedoplatíš na svou drzost, dítě. (začal se smát hromovým smíchem a pak zase všechny svíčky zhasly a v kuchyni zůstal jen hustý dým, který Genevive dusil. Šla rozsvítit normální světlo. Poslepu nahmatala vypínač a rozsvítila. Zůstala stát skoro s otevřenou pusou, protože mrtvola muže byla pryč ale před nimi tam stála žena s rusými vlasy - Sage. Trochu se vzpamatovala a rozešla se zase, jak tak máchala rukama, tak zjistila, že se něco změnilo. Její jizvy na předloktí byly pryč a vsadila by se, že ty Sophiiny též. Pohledem se vrátila zpět na Sage a opatrně ji oslovila.) Sage?

*Nevěděla nic. Po té události, kdy umřela, byl konec. Je kolem ní zvláštní tma, kterou nedokáže rozpoznat. Nic neslyší, ani nevidí. Prostě, jako by nedýchala, nežila, neexistovala. Ale najednou se přece jen něco změní. Jako by se objevila někde, kde to neznala. Zaslechne hlasy a i obraz se začne rozostřovat. Když jí pak někdo osloví jménem, zpozorní trochu. Ale stále je v takovém zvláštním rozpoložení. Neví, co se děje a kde je. A hlavně, co se stalo a proč.* Kde to jsem? *Pronese do ticha. Její hlas zní v tuhle chvíli trochu zvláštně, ano chladně pořád, ale je jiný. Jako by to byl pozůstatek toho, co se právě stalo. Nepamatuje si skoro nic. Vlastně možná něco málo ano, ale je to zamlžené. Zatím. Tohle se jí ještě nestalo.* Tak ještě jednou. Kde to jsem? *Nikdy si nepotrpěla na milé chování. A tak, i když je v takové nezvyklé situaci, nezapomene být trochu arogantní.*

(Povytáhne obočí nad jeho smíchem. Takovou reakci teda rozhodně nečekala. Ušklíbne se pak při jeho slovech. Jeho smích se začne rozléhat po kuchyni, i když tu vůbec nebyla ozvěna. Když se v kuchyni rozhostí tma, otočí se zpátky na Genevieve. Pak už bylo zase světlo. Zamrká, aby si zvykla na prudké světlo, které vydávají žárovky a do toho ještě ten dým. Pohledem pak sklouzne na zem, kde nebylo žádné tělo, ale stále tam zůstávala trocha krve. Sage si stále ještě nevšimla.) Ten si vážně potrpí na dramatičnost. (Vydechne. Konečně to bylo za nimi, ale vlastně ani neví, zda to fungovalo nebo ne. Najednou ucítila lehké mrazení na předloktí. Podívá se na svou ruku, kde nebyli žádné jizvy. Nebyl tam žádný nápis. Vykuleně na to kouká. V momentě, kdy Genevieve promluví, otočí se a spatří nějakou ženu. Podle všeho to musela být Sage. Kouká na ní beze slov a tak nějak zapomene odpovědět na její otázku. Přistoupí k ní o pár kroků blíže a začne si jí prohlížet.) Ha takže ty jsi ta Finnovo vyvolená. (Protočí oči nad její opakovanou otázkou. Tahle žena jí rozhodně nesedla k Finnovi. Připadalo jí, že je naprostý opak jeho. Už jen díky jejímu chování.) Jsi v New Orleans. Byla jsi mrtvá a teď jsi zase živá. Finn Mikaelson požádal o tvé oživení a tak jsi tady. (Rozhodí rukama do stran.)

(Jakmile Sage promluví a její tón hlasu je arogantní, tak jen protočí oči. Vážně obětovala život nevinného pro tohle? Myslela si, jak bude Finnova vyvolená nějaká křehká květinka, která stejně jako Finn běduje nad svým osudem upíra, ale tohle? Jenom se ušklíbne a zakroutí hlavou. Všechno potřebné o tom, kde je a co tam dělá jí už řekla Sophie. Sice nebyla moc taktní, ale ona s nimi taky jednala arogantně.) Lépe bych to nevystihla. Takže si můžeš jít hledat svýho Finna a učinit ho znovu šťastným, aby si už nestěžoval a nepodrážel svoje sourozence na každém kroku. (Taky není milá, když Sage začala tak arogantně)

*Sleduje ty dvě docela obezřetně. Nechápe, proč je tu a kdo jsou ony. A stále jí štve, že nedostala odpověď na svou otázku. Trochu poodstoupí, když k ní jedna z nich přijde. Zamračeně jí pozoruje a má ve tváři takovou nepřátelskost. Ale když uslyší to jméno. To, které v ní vždycky vyvolá ten někde ukrytý cit v ní, tak její chladnost trochu opadne.* Finn? On je naživu? Kde je? *Začne je zase zatěžovat otázkami. Možná vykouzlí na tváři něco jako úsměv. Věděla, že na ní nezapomněl. Trochu jí ale zarazí místo, kde se nachází. Jenže v tuhle chvíle je jí to jedno. Má jen jeden cíl a to, najít Finna Mikaelsona. Musí to udělat. Zvedne hlavu, když promluví ta zrzka. Vždy věděla, jaký Finn je. Ale neslyšela ráda, když o něm mluvil ve zlém. Připadá si občas jako by si díky němu vypěstovala ochranný pud. Tohle jí trochu pobaví, ale na svém výrazu tváře to nedá znát.* Samozřejmě, že ho půjdu hledat. *Odpoví jí zase trochu arogantně. Pár kroky se projde, jako by potřebovala na vlastní kůži zjistit, kde je. Pak se znova na obě otočí.* Tak řeknete mi konečně, kde je? *Neví, kolik má času. Kdo ví, jestli zas Klaus neplánuje zavřít Finna na několik let do rakve. Když už dostala šanci, musí jí co nejdříve využít.*

(Pootočí hlavu na Genevieve, když tentokrát promluví ona. Trochu se uchechtne, i když to vlastně nebylo vůbec k smíchu. Podrazit vlastní sourozence byl docela vážný problém a tentokrát by to mohl být problém pro ně všechny, kdyby to udělal, ale teď dostal, co chtěl a neměl důvod je opět podrazit. Jen opravdu doufá, že za to Sage stála a opravdu Finn teď nepůjde za Benjaminem. Otočí se zas na Sage a protočí oči.) Nemáš vůůůbec zač, že jsme tě oživili. (Protáhne slovo "vůbec" a ušklíbne se. Ony dvě, aby se nepřetrhli, když jí tu oživují a ani vděku se nedočkají. To jí dokázalo opravdu vytočit.) A kdyby jsi počkala, tak bych ti odpověděla. Bydlí na plantáži. (Popojde ke stolu a ze šuplíku vytáhne mapu New Orleans. Přejde k Sage a do ruky jí flákne tu mapu.) Najdi si ho. A vyřiď mu, ať tuhle šanci dobře využije. Zbývá mu uže přeci jenom tak padesát let života a nechce jí strávit v rakvi. (Jestli tohle Finn podělá, tak do něj tu dýku klidně zabodne sama a zavře ho do rakve.)

(Opře se o stůl rukou a poklepává nohou. Tahle Sage jí pila krev už teď, žádná vděčnost, jen samé rozkazovačné poznámky. Jestli nebudou s Finnem oba sekat latinu, tak se klidně sama postará o to, aby Sage znova umřela a Finn skončil v rakvi. Měla největší strach z toho, že Finn neupustí od svého záměru oživit Esther. Ale na druhou stranu doufá, že ho tahle Sage teď zabaví.) Vděk žádný, takže my už ti taky nejsme povinovány s nějakou pomocí. Můžeš být ráda, že jsi vůbec dostala tu mapu, plantáž si už hledej sama. A nebo máš pusu, tak se ptej na ulici. A vyřiď ještě Finnovi k tomu všemu, že nám dluží, tak aby na to nezapomněl. (řekne docela ostře)

*Věděla, že jim to dluží. Jenže ona nedokázala prostě říct to typické slovo "děkuji". Přišlo jí to zbytečné. Za nic nikomu vděčná nebyla a nikdy nebude. Proč taky? Všichni okolo jí vždy připadali zbyteční. Málokdo byl pro ní někdo, komu mohla věřit a svěřovat se. Jen si obě prohlédne.* Poděkovala bych, ale není to mým zvykem. *Pronese znova chladným hlasem. Prohrábne si své zrzavé vlasy. Když dostane do ruky mapu, trochu se zamračí. Nepřipadá jí totiž ta představa, jak prohledává město, moc příjemná. Už jen proto, že jí může kdokoliv nežádoucí vidět a to ona nechce.* Možná mu to vyřídím, možná ne. *Řekne už trochu víc sebevědoměji. Jako by se už otřepala z toho mrtvolného "spánku" a konečně začala zase žít.* Budu ho ale pozdravovat. A řeknu mu, že jste vlastně byli docela milé. *Řekne to tak, že není poznat, zda je to ironicky nebo ne. Ale poté se usměje.* Takže ještě něco? *Zeptá se. Původně nechtěla, ale nakonec to riskla.*

(To, co by normálně ještě řekla, za ní vlastně řekla Genevieve. Vlastně Genvieve jen doplňovala její slova přesně tím způsobem, jak by to řekla sama. Povytáhne obočí nad tím, co Sage pronese. Už teď jí začíná pěkně štvát a to s ní mluví takových deset minut. To i ty Původní dokáží být vděčnější než tahle. Nejraději by jí vrazila facku, ale ovládá se.) Nezapomínej, že tě kdykoliv můžeme vrátit zpět do světa mrtvých. Stejně tak tvého Finna, protože jen díky mě přežil až do dnešního dne a díky nám dvou přežije i další dny. (Letmo koukne na Genevieve a pak zpět na Sage. Teď, když jí konečně poznala, nechápala vlastně, jak se někdo jako Finn mohl zamilovat do někoho jako je ona. I když možná to chápe. Esther jistě taky nebyla ten nejvlídnější člověk a Finn byl na ní docela závislý, když jí chtěl opět oživit. Třeba si ženy vybíral podle toho, zda byli stejné jako jeho matka.) Řekni mu, co chceš. A my jsme po tobě nikdy nic nechtěl, takže tvá otázka je naprosto zbytečná. Můžeš jít. (Rukou jí nasměruje ke dveřím, které vedli do baru.) Jo a drahoušku, za bílého dne bych být tebou ven nechodila. (Mrkne na ní a poté jí sjede celou pohledem. Neviděla na ní žádný prsten ani řetízek z lapisu. Jak se zdá, tak tohle jí už Legba nenavrátil. Ale tohle už není její starost. To už bude na Alisee, protože žádná jiná čarodějka z města nebude pomáhat upírům. Jedna skupina potřebovala svolení Sophie a ta druhá by jí zabila, kdyby za nimi Sage přišla s touhle žádostí.)

(Jen povytáhne obočí nad chováním Sage. Finn se tedy zamiloval buď do pěkné semetriky, nebo je to způsob obrany. Sage prostě kope kolem sebe, aby se ubránila proti případným vetřelcům. Ano, tohle bylo dost možné. Každopádně už toho dneska měla vážně plné zuby, jelikož bylo po třetí ráno a opravdu nemělo náladu na nějaké takovéhle dohady.) Prostě už běž a najdi si Finna. Nazdar. (ušklíbla se na ni, opravdu neměla náladu vybavovat se s ní víc, protože by jí asi musela dát za chvíli přes hubu.) Ano, bez lapisu by se ti na sluníčku chodilo opravdu špatně. (ušklíbne se a pak sleduje Sage, kdy už konečně vypadne)

*Obě měly odměřené chování. Nelíbilo se, jak s ní jednaly. Nejraději by jim utrhla hlavy. Ale tohle zvláštní a na okamžik toužebné přání rychle potlačí. Věděla proč se tak chovaly. Díky ní. Ale neřešila to. Byla zvyklá a sama se takhle chovala. Kvůli nich se měnit nebude. A ani po tom, co jí pomohly ze světa mrtvých.* Můžu jít? To je to nejinteligentnější, co jsem od vás dneska slyšela. *Neodpustí si aspoň malou rýpavou poznámku. Přece jen jim to dluží. Pousměje se. Ale úsměv se jí ztratí, když jí oznámí, jak je teď před sluncem nechráněná. Prohlídne se.* Jak milé. Budu si muset asi chytnout nějakou čarodějku. *Podívá se skrz okno ven. Naštěstí je tma, což se jí hodí. Jinak by tu musela trávit zbytek dne.* Tak já vás opouštím, holčičky. *Oznámí s úsměvem. Obě si ještě prohlídne, jako by si je chtěla zapamatovat a pak se vydá nejspíš z baru ven a zmizí někde ve tmě.*

(Nechápala dost její poznámku na její odchod. Ona sama se tam přeci zdržovala od dost déle, než bylo potřeba, takže to znělo naprosto nelogicky a dost hloupě. Sama ze sebe dělala pitomce. Zasměje se, když řekne, že si bude muset chytnout čarodějku. Tohle bylo opravdu velice směšné, ale Sage to nemohla chápat. Neznala zdejší komunity.) Hodně štěstí čarodějky ovládám já. (Zavrtí hlavou nad jejím rozloučením a oddechne si, když už je pryč. Otočí se celým tělem na Genevieve.) Finn má vážně divnej vkus na jeho povahu. Už jsem jí chtěla zakroutit krkem. Pokud za to ta protiva nestála, tak vážně Finna zabodnu sama a ušetřím Elijahovi práci. (Odfkrne si a raději ze stolu vezme flašku whiskey a napije se z ní, pak nabídne i Genevieve.)

(Když konečně odešla, tak jen vydechla a podívala se na Sophie) No, myslím, že svým způsobem je to taková její obrana. Hraje to. Teda neříkám že všechno, ale rozhodně přehání. A jak to vím? (povytáhla obočí a pokrčila rameny) Dělám to taky. A ne, díky. Nechci pít. Je hodně hodin a já jsem kotva a jsem vyčerpaná, protože dneska přeze mě procházeli tři upíři. Naštěstí ne naráz, vlastně ještě nikdo nikdy neprocházel naráz a asi můžu být ráda. Já myslím, že si prostě zajdu zpět domů, zalehnu a do oběda se budu vyvalovat v posteli (zhodnotí svůj program)

Možná to byla její obrana. Nevěděla, kdo jsme, ale už to, že jsme jí oživili snad něco znamená ne? To pitomé díky říct mohla. Ani já nejsem tak neslušná, abych za něco takového nepoděkovala. Což mi vlastně připomíná, že ti vážně děkuji. Nemusela jsi to dělat, ale zabila jsi ho a jen kvůli mě. (Lehce se pousměje. Stáhne ruku zas zpět, když odmítne pití Genevieve.) Na něco přijedeme, jak tě toho zbavit a už nebudeš muset trpět. Dobře. Odpočívej a třeba se v posteli vyvaluj až do večeře. (Usměje se) Přemýšlela jsem nad Kolem. Tedy už dříve, ale nějak nebyl zrovna čas ti něco říct. Co, když nenajdeme způsob, jak ho zbavit uřknutí? Pak už zbyde jen proměna zpět v člověka. (Upřímně tedy doufá, že se něco najde a nebude se muset přiklonit k téhle možnosti. Neví, jak by reagoval Kol na to, že je člověkem. Nejspíš by zuřil.)

(K Sage se už nevyjadřovala, neměla na to náladu.) Nevíš, jaký je to pocit někoho zabít. Nevíš, jaké to je a ani nechci, abys to musela vědět. Já už to vím a abych pravdu řekla, opravdu to pro mě není novinka. Kvůli mně někdo umřel už v mých patnácti a já sama jsem někoho zabila už v šestnácti. Takže... myslím, že se s tím dokážu popasovat lépe, než bys to dokázala ty. (uzavře to, už o tom nechce mluvit. Stejně tak jako o tom, že je kotvou a že najdou způsob. Přišlo jí to zbytečné opakovat to pořád dokola. Ona ví, jak na tom je. Ale to s Kolem jí překvapilo. Nečekala, že by o tom Sophie začala. Kousne se do rtu, protože Sophie má pravdu. Bylo tu riziko, že Kol se z toho stavu neprobere, protože je to už dlouho.) Nevím, jak by to vzal, kdyby měl být znovu člověk. Já... zkusím vymyslet nějaké kouzlo. Sice neumím čarovat, ale veškeré jiné schopnosti čarodějky mi zůstaly. (kývne hlavou) A už opravdu půjdu, Sophie. (Možná to Sophie trochu překvapí, že to s Kolem prostě takhle utne, ale ona už opravdu dneska nemá náladu na nic.) Dobrou (mírně se pousměje a pak si to odkráčí z baru do svého bytu, kde to zalomí)

Poslouchá a je docela překvapená. Věděla sice o Alanovi, že ho zabil Benjamin a nejspíš právě myslela jeho. Ale nemohla si vyčítat jeho smrt, i když ona si zase vyčítala smrt mnohých lidí. A vlastně oprávněně. Ale rozhodně netušila, že někoho zabila už v šestnácti. Genevieve jí ukázala své vzpomínky na Benjamina jen do doby Sklizně, ale pak už nic. Neptá se a nic k tomu neříká. Vzpomínky jsou svině. Ale měla pravdu. Ona by se jen tak nevyrovnala s tím, že by někoho zabila. Lehce jen kývne hlavou.) Dobře. Sama se také na něco kouknu a zkusím něco vymyslet, i když ty máš nejspíš větší šanci. (Genevieve byla mnohem zkušenější čarodějka než ona. A nepochybovala o tom, že by se nepokusila něco vymyslet. Vlastně na to spíš spoléhala.) Měj se a dávej na sebe pozor. Tobě také dobrou noc. (Pousměje se a sleduje ji, jak odchází. Dojde za ní pak zamknout. Vrátí se pak ještě do kuchyně, kde to vše uklidí a vydrhne podlahu a pak odejde do svého bytu, kde si dá rychlou koupel a pak zalehne vyčerpaná do postele a okamžitě usne.)

*Zpráva od Sophie mu přijde cestou. Je rád, že mu vyjde vstříc. Nejspíše by se za ní stejně tak, jako tak zastavil. Zanedlouho po té, dojde k baru. Vypadá, že je ještě zavřeno, ale když zkusí kliku na dveřích, zjistí, že je otevřeno. Vejde dovnitř. Sophie nikde nevidí, ale předpokládá, že bude někde v kuchyni nebo skladu. Přemýšlí, jestlí jít za ní dál nebo počkat u baru.* Sophie... *Rozhodne se ji na sebe upozornit a podle toho se zařídí. Mezitím projde od dveří místností až k baru, kde se zastaví. Pozorně se rozhlíží, jako by snad mohl zjistit dříve, než se zeptá Sophie, co se zde v noci dělo.*

(Po nějaké chvíli už uslyší Elijahův hlas v baru. Buď už byl na cestě, když jí psal nebo to vzal upíří rychlostí. Nijak to, ale neřeší.) V kuchyni. (Oznámí mu z kuchyně normální hlasitostí. Uslyšel by jí nejspíš, i kdyby šeptala. Pokračuje dál ve vybalování nákupu, i když už je Elijah v baru. Potřebuje si vše vybalit a srovnat na svá místa, než otevře, jinak by tam pak měla docela velký zmatek, když by do toho ještě vařila. Má k tomu puštěné rádio a pobrukuje si písně, které slyší. Měla docela dobrou náladu na to, že spala tak čtyři hodiny a včera vykonávala celkem těžké kouzlo. Ale ví, než oživení Sage jí dělalo radost, že jí Legba odstranil jizvy na předloktí, které měla díky Tundemu. Chtěla si je nechat odstranit, ale takhle ušetří peníze a čas. To samé Genevieve.)