Rousseaus Bar

(Vidí na Alisee, že se jí rozhodně nelíbí, že o tomhle nevěděla. A jistě jí nejvíc štvalo, že nevěděla nic o Kolovi, i když je také jeho sestra. Moc nechápala, že jí o tom nikdo neřekl dokonce ani Elijah. Byla sice těhotná, ale tuhle informaci by ještě zvládla.) Ani nevím. Týden? Možná déle? Nějak se ve všem už ztrácím, kdy se co stalo. Už bych si měla konečně pořídit ten diář. (Ušklíbne se.) Je zavřený v sídle ve sklepě. Samozřejmě pomocí kouzla a řetězů, aby se nedostal ven. Genevieve už pracuje na kouzle, které ho zbaví uřknutí, ale jak určitě sama víš, nepůjde to lehce. Dva měsíce je dlouhá doba a chce to hodně silné kouzlo. (Mezitím, co se tu bavila s Aliseou trochu zapomněla na zákazníky, ale díky bohu tu byl zachránce Jack, který se o to postaral za ní a ona opět nepracovala tudíž, i když chtěla. Vážně by měla přijít na způsob, jak oddělit její dva životy, které vedla. Nemůže vést bar, když se na to nesoustředí, kvůli problémům nadpřirozeného světa.)

(Dívá se na ní, ale už se nijak nevyjadřuje. Na její poslední větu prostě neměla, co říct a nejspíš si to stejně říkala jen pro sebe. Shrábne z baru peníze a uloží je do kasy. Alisee už pak ani nevěnuje pohled při jejím odchodu a raději se věnuje své práci. Vezme hrnek z baru a umyje ho. Pak se konečně vrátí k obsluhování na baru. Kolem půlnoci pošle Jacka domů a o dvě hodiny později, zavře bar a trochu to tam poklidí. Ráno se to tam samozřejmě bude muset uklidit pořádně, ale dneska na to už prostě neměla myšlenky a chtěla jít spát, což také udělala hned, jak přišla domů a vysprchovala se.)

*Dnes má celý den službu v baru. Nechala si od Sophie napsat na celý den, nevadí ji to a navíc peníze potřebuje. Navíc se potřebuje i nějak zaměstnat, aby stále neseděla jenom doma v knihách. Občas jí to přijde už dost unavující. Měla by častěji chodit mezi lidi a nebo do práce. A momentálně zvolila práci. Od dlážděného chodníku se ozývá slabý zvuk jejich nižších podpatků, jak si to kráčí. V pravé ruce svírá kafé, které si byla před chvíli koupit. Hned na to zamířila i do pekárny, kde si koupila něco sladkého na snídani. V levé ruce proto svírá papírový pytlíček s nápisem "Bakery". Taktéž má přes pravé rameno přehozenou tašku. Jak tak jde po francouzské čtvrti, nezapomíná se rozhlížet okolo, ať už je to z jakéhokoliv důvodu. Netrvá to příliš dlouho a už stojí u dveří, které vedou do Rosseau's. Předělá si kafé do levé ruky a vytáhne si z kabelky klíče, kterými odemkne hlavní vchod a nechá ho už odemknutý. Vejde dovnitř a její kroky míří přímo za bar. Odloží si tam všechny své věci a první, co jde udělat, tak si připraví plac a všechno za barem. Ještě v rychlosti utře stoly, i když ví, že po každé směně večer se musí vše dát do pořádku tak, aby to bylo připravené na ranní směnu. Ne, že by jiným nevěřila, že to neudělají, ale raději to udělá ještě jednou. Při své práci tak přemýšlí, že by se měla stavit za Kieranem a vrátit mu konečně tu složku, i když se zdá, že mu vlastně vůbec nechybí. Vlastně celkově by ráda věděla, jak se mu daří. Zřejmě mu napíše po práci sms, pokud její myšlenky se nebudou ubírat naprosto jiným směrem. Očekává ale den jako obvykle, několik hostů, možná turistů. Většinou si přijdou na skleničku a nebo na jídlo, klasika. Pokud se tady nenahrne banda čmuchajících upírů, bláznivých čarodějek a nebo pomstychtivých vlkodlaků, tak bude všechno tak, jako vždycky. U baru si zaváže okolo pasu zástěru a nezapomene si připnout jmenovku na triko. Vzhledem k tomu, že ještě nepřišel žádný zákazník, tak si v klidu dál pije kávu, poslouchá rádio, které je puštěné pokaždé na lepší navodění atmosféry a jí u toho svou snídani v podobě čokoládového croassaintu.*

(Hned ráno se ze zátoky vydala autem do města. Její útěky ze zátoky do centra dění jsou čím dál tím častější a nedivila by se, kdyby se z jednoho výletu do města prostě už do zátoky nevrátila. Ale na druhou stranu zmizet bez rozloučení se jí taky nechce. Ne, že by nějak v zátoce chyběla více vlkodlakům, jediné rozloučení si tam od ní zaslouží Jackson, ale o to víc si ho právě zaslouží. Zamířila vlastně na zkoušku orchestru, ale vyrazila brzy, takže měla ještě před zkouškou čas stavit se někam na snídani. Vybrala si jasný cíl. Výhodou bylo, že se naučila řídit a pořídila si svoje vlastní auto, takže už nebyla závislá na Jacksonovi. Už bylo taky na čase. Zastavila před svým nejoblíbenějším barem, který skýtal mnohé vzpomínky jak na dobu minulou, tak současnou. Zaparkovala na ulici na volném místě a vystoupila z auta. Možná bude mít štěstí na Sophie. Už ji dlouho neviděla a chtěla by s ní mluvit. Vlastně ji tak trochu zanedbávala. Zanedbávala teď všechny, včetně svojí dcery. Tohle by dělat neměla. Měla by se konečně sebrat. Vešla dovnitř baru a její pohled ihned ustrnul na blondýně za barem. Camille. Jak dlouho se s ní jenom neviděla? Na tváři se jí objeví trochu sebejistý úsměv. Tuhle blondýnu prostě nemusela. Ale třeba se díky ní dostane znovu do formy.) Dobré ráno, Camille. (Řekne trochu samolibým tónem a přejde až k baru, kde si sedne.) Poprosím pomerančový džus a vaječnou omeletu. (Objedná si hned a pak se na ni zaměří pohledem.) Už dlouho jsem tě nikde neviděla.

*Spokojeně si jí svou snídani a zapíjí to lattém, když v tom uslyší, že někdo vešel do baru. Okamžitě s tím přestane a odloží to, protože přeci jenom by za barem jíst neměla, když jsou tady zákazníci, respektive budou. Podívá se směrem ke dveřím a uvidí ji velmi známou a jejím směrem kráčející zrzku. Usměje se na ni, přece jenom je v práci a své nesympatie musí dát stranou. Přesto se neubrání tomu, aby alespoň v myšlenkách zaplula k něčemu takovému, jako je to, že ji opravdu tady vidět dnes nepotřebovala. Koneckonců ale je to bar. Bar, který patří její dobré přítelkyni, ne - li nejlepší. I když k ní žádný vztah nemá, přesto se bude chovat slušně. Pokud tohle chování ale bude odmítat Genevieve, nezaručuje, že ji svých pár poznámek na její účet taky neřekne. Ani už nevzpomíná, kdy naposledy ji viděla a kdy vyplula na povrch jejich...ani neví, jak to má nazvat. Jenom si prostě nesedly, to je všechno.* Dobré ráno, Genevieve. *Oplatí ji pozdrav a stále stojí na tom samém místě za barem. Neměla ráda její povrchní pohled, celkově její výraz ve tváři vždycky značil povrchnost a opovržení. Přikývne na její objednávku.* Jistě. *Věnuje ji úsměv a jde hned do kuchyně, kde ohlásí vaječnou omeletu. Vrátí se nazpět za bar a začne ji nalívat džus, který je z čerstvě vymačkaných pomerančů. Tohle bylo na tom podniku úžasné. Čerstvost a kvalita, právě proto prosperoval. A taky byl na dobrém místě, velmi dobrém. Dá sklenici s džusem před Genevieve. Hned se ji podívá do očí, protože to ona už zase mluví.* Zřejmě nemáme na sebe štěstí, tak se v baru nepotkáváme. Navíc ty máš své záležitosti, takže se pohybuješ na úplně jistých místech, než já. A ani se nemáme u koho potkat, takže...*Pokrčí rameny a nechá tu větu viset dál ve vzduchu. Možná by se mohly někdy potkat u Sophie, ale ani s ní se nesetkávala. Stále si připomínala to, že se ji má ozvat, ale pokaždé ji něco do toho přišlo. Ať už naprostá zbytečnost a nebo důležitější věc. Dnes má velmi dobrou náladu a tak doufá, že jí ji Genevieve nepokazí.* Čekáš na Sophie?

(Kouká se celou dobu na Cami, když jí začne vymačkávat pomeranče. Opravdu se těší, až zase ochutná lahodný čerstvý poctivý džus. Když před ni tu sklenici postaví, pokývne na znamení díků a vezme sklenici do ruky. Chvíli pozoruje, jak se ve sklenici pohybují chmýříčka pomerančů, než upije a opravdu lahodně si olízne rty, protože byl výborný.) Skvělý džus. (Pochválí ho Cami. Nebyla zase taková, že by někomu neprojevila uznání, pokud by si ho zasloužil.) Ano, to je pravda. Naše míjení má jistě svoje příčiny. Možná i to, že poslední dobou se ve městě moc nezdržuji. Trávím čas spíše za městem. Ale to je jedno. (napije se znovu džusu) Docela se divím, že se ti ještě nepodařilo zaplést se do něčeho, z čeho bys jen tak nevyvázla. (podívá se na ni a přejede si ji celou pohledem.) Ale asi máš prostě štěstí. (pokrčí rameny. Vlastně na Cami nenarážela ani tehdy, když tu ve městě ještě byla. Buď byla Cami věčně zalezlá doma a nebo se opravdu zdárně míjely, protože ona s jistotou ví, že ji moc nepotkávala ani tady v baru.) No, vyloženě na ni nečekám, ale říkala jsem si, že kdyby tu byla, tak by to nebylo špatné. Ale není a nahoru za ní nepůjdu. Nemám zase tolik času na to, abych šla klábosit.

*Usměje se, když ji pochválí džus a přikývne na znamení díku. Nemusí to říkat ani nahlas, obzvlášť, když mluví s ní. Není to zákazník jako ten, kterého vůbec nezná. Ale s ní se zná, samozřejmě, že k ní bude taky milá jako k ostatním, ale v tomhle to bylo jiné. Mohla dát najevo i díky jinak, než jenom slovně. A snad i tohle někomu jako je Genevieve postačí.* Copak tě už začal nudit ruch velkoměsta a nebo to má za následky to, co se tady stále děje? *Pozvedne obočí a její tón hlasu je trochu zvědavější. Ne, že by od ní vyžadovala přímo odpovědi. Zvědavá byla, to ano, ale Genevieve ji nemusela odpovídat, pokud nechtěla. Trochu ji přijde zvláštní, že čas tráví za městem, myslela si, že právě tady ve městě má hodně "lidí" se kterými je v kontaktu ať už každý den nebo ne. Nic jí do toho samozřejmě nebylo a ona si to uvědomovala. Ale kdo se neptá, nic se nedozví. Nakloní hlavu do strany a dívá se upřeně na Gen obzvlášť po tom, co si ji sjede pohledem, jako kdyby na sobě měla něco špatného, něco, co by jí nevyhovovalo. A proto se v rychlosti podívá na své oblečení, ale hned usoudí, že se ji zdá všechno v pořádku. Možná si jenom prohlíží, zda jsou na ní nějaké změny za tu dobu, co se neviděly. Zdálo se jí, že Gen je pořád stejná, možná o něco hubenější, než byla. A tomu nerozuměla, vždyť už předtím byla chudá tak, že kdyby si stoupla za strom, nebylo by ji ani vidět.* Ach tak, myslíš si, že strkám nos, kam nemám? Možná je to prostě tím, že se nikomu nepletu do cesty a i když se bavím s těmi, co patří do nadpřirozeného světa, tak jsem milá. Možná to je ten důvod. *Ne úplně, ale přeci jenom trochu to byla narážka. Nechce Genevieve nějak urazit, to by asi nebylo příliš moudré, ale přece. Říkala pravdu, alespoň částečnou. Do ničeho se prozatím nezapletla přímo, ale neznamená to, že nezapletla úplně. Vlastně jen už tím "dědictvím" začala do toho opět strkat nos.* Možná tady ani Sophie není, nevím to jistě, ale prozatím jsem ji ani neviděla. Budeš ji chtít nechat vzkaz nebo tak něco? *Pousměje se, i přes to se snažila být milá k ní. Pravda, že ji to šlo o něco méně, než u ostatní, ale dokázala na jednu stranu chápat její chování. nevěděla o ní toho příliš mnoho, ale z toho, co slyšela se ji v jistých ohledech ani nediví.*

(Podívá se na ni s povytaženým obočím, když vznese první otázku. Musí se trochu ušklíbnout. Ano, možná, že už opravdu byla ze všeho unavená a možná, že se jen nechtěla nechat zabít, protože ve městě jí to hrozilo mnohokrát více než v zátoce. Ale ona sama už začínala pociťovat, že jí město opravdu chybí a nebude trvat dlouho, co se vrátí, to si může slíbit už teď.) To víš, i tak bezcharakterní mrcha jako já potřebuje odpočinek. (Podívá se na ni s úsměvem, který říkal, že Camille jí je úplně někde. Zároveň ji ale bavila její zvědavost. Ale je to jen otázkou času, kdy pro ni začne být Cami jako osina v zadku. Je stejně zvláštní, jak v sobě dokáže přepínat chování. Ke každému zauímá jiný postoj. Každý ji zná úplně jinak. Camille zrovna jako bezcitnou mrchu, která se neštítí udělat cokoliv a nemá svědomí. Jedna její část taková určitě je a většinou ji vytahuje právě tehdy, když chce od sebe lidi odradit, ale ona sama ve své podstatě je úplně jiná. Je ale málo lidí, kteří poznali pravou Genevieve.) Ano, myslím si, že si takový typ. Zvědavá, ráda strkáš noc tam, kam nemáš, ale možná, že jsi ho ještě nezastrčila tak hluboko. (pokrčí rameny) Ale to je dobře. Dobře pro tebe rozhodně. Buď ráda, že tě nikdo nepronásleduje, nikdo ti neusiluje o život, protože kdyby se tak stalo, jistě by tě to brzy unavilo. (Protáhne obličej a znovu se napije džusu. Pamatuje si na časy, kdy ani ona nebyla zapletená do ničeho, co by ji mělo přičíst na její konto nesčetně nepřátel. Ale i když neměla nepřátele obecně, stále tu byl její bratr, který v té době vydal za několik padouchů, kteří by měli usilovat o její život. I když ve výsledku ji nikdy nechtěl Ben zabít, bylo to mnohdy i horší, než kdyby jí o život usiloval. Setřese ale rychle tuhle myšlenku a věnuje se znovu Camille. Přeci jen, když už se spolu do té řeči daly, proč nepokračovat.) Ach jistě, (začne se pobaveně smát, i když to netrvá dlouho, protože na toto stačil jen krátký inteerval.) Jen to klidně řekni na plno, Camille. Já jsem prostě nesnesitelná, mě musí nenávidět a jít mi po krku každý. (provrtá ji pohledem, ale pak jen zakroutí hlavou s jemným pobaveným úsměvem a dopije svůj první džus.) Prosím o ještě jeden. (nátáhne k ní sklenici) Můžeš jí vyřídit, že jsem tu byla a určitě se zase zastavím, brzy.

*Jen, co řekne narážku ohledně mrchy, podívá se na ni zaraženě a zároveň nechápavě. Nemůže uvěřit tomu, co řekla a jestli to byla narážka na to, že si to ona o ní myslí, tak se rozhodně pletla. Nemyslela si to o ní a nikdy nebude a udivuje ji, že takhle Genevieve mluví sama o sobě. Byla hodně zaražená a nedokázala pro tuhle chvíli ze sebe vydat jediné slovo či nějaký zvuk. Rozhodně na ni musela poznat její rozpoložení a údiv na ní samotnou. Nadechne se zhluboka a zapře se rukami o bar, než k ní opět promluví.* Pokud to mělo být směřované ke mně, tak se pleteš, že bych si někdy něco takového mohla myslet. Hlavně to slovo bezcharakterní. Naprosto zbytečné a nepravdivé. *Pokrčí rameny. Nemusela Genevieve znát, nemusela mít s ní dobré zkušenosti, aby věděla to, že ona rozhodně taková není. Ať už měla chování jakékoliv, ať už dělala cokoliv. Charakter měla, hodně velký. Byla to osobnost, alespoň tak na ni ona působila. Hodně jí to zaráželo, ale laťka byla u nich bohužel nasazena tak, že tahle konverzace nemá s přátelským rozhovorem nic společného. Jen, co ji začne charakterizovat se musí pousmát. Na jednu stranu měla pravdu a na druhou se zase pletla.* Když ti někdo zabije bratra, tak se rozhodně nebudeš chovat tak, že je ti to úplně jedno. Chtěla jsem odpovědi a byla jsem schopná kvůli tom u strkat nos i tam, kde jsem možná neměla. *Nemluví s ní nepřátelským tónem, stále je velmi klidná, vyrovnaná. Nepotřebovala se dnes s ní nějak rozhádat. A mluvila s ní taky naprosto upřímně.* Tak toho se obávat ani nemusím, lidé neznamenají pro vaši či jinou komunitu nebezpečí.* Tak úplně pravda to nebyla, sama to moc dobře věděla. Jen si před ní hrála na trochu hloupou, avšak ve skutečnosti za to mohla její chytrost, že nedává na sobě nic znát. Že není zapojená nijak do dění, že ani s Kieranem nemá příliš toho společného a vlastně i s dědictvím O'Connellů, že neví o tom, co ukrývají. Natáhne se pro svůj kelímek s kávou a napije se. Znovu se ji upřeně zadívá do očí, jen co Gen promluví a znovu se charakterizuje. Napije se pořádně a odloží kávu, poté si natočí vodu z kohoutku do sklenice a nezapomene na ni opět upřít pohled.* Víš, upřímně si tohle nemyslím. *Natáhne k ní ruku, převezme sklenici od džusu, ale stále se nepohne z místa.* Myslím si, že se snažíš od sebe lidi odehnat a v životě si prožila příliš mnoho strašných věcí, když jsi byla v mladém věku a i když jsi byla starší a to tě ovlivňuje v přístupu k lidem. A můžeš tomu věnovat jeden z tvých pobavených úšklebků. Nerozhodí mě to. *A až teď se otočí a znovu ji vymačká džus do čisté sklenice, který ji vzápětí podá. Připíše to na lístek a to už z kuchyně uslyší zvoneček, což ji dává najevo, že jídlo je připravené. Vejde proto hned do kuchyně, vezme talíř s omeletou, příbory a pečivo v proutěném košíku, které je zakryté, aby neosychalo. Vrátí se nazpět za Gen a dá před ní její objednávku. Usměje se zeširoka.* Dobrou chuť. A tvůj vzkaz Sophie buď vyřídím osobně a nebo ji tady prostě nechám lísteček. Jsem si jistá, že si ho přečte. 

(Než začne nějak reagovat, nejdříve si vyslechne všechno, co jí Camille k jejím komentářům řekne. Dcela ji samotnou překvapilo, jak byla zaražená, že o sobě Gen mluví jako o bezcharakterní mrše.) No, dobře, takže jsem charakterní mrcha. Aspoň někam jsem se posunula. (ušklíbne se, ale nebyl to úšklebek, kterým by říkala něco ve smyslu, že to tedy dopracovala. Byl to spíš spokojený úšklebek. Ona sama se rozhodně nepovažovala za neviňátko, ale Cami měla pravdu taky v tom, že se nepovažovala za bezcharakterní. I když v ní někdo nemusí vidět žádný potenciál a všichni v ní mohou vidět jen jedno, ona má více vrstev a ty je třeba nejdříve sloupnout, než člověk pozná, jaká doopravdy je. Ale Camille by to mohla vědět i bez toho, aniž by ji nějak delší dobu poznávala. Je to psycholožka. Tedy bude z ní psycholožka. Mohla by tohle brát jako praxi. Ale tuhle svou myšlenku si ještě chvíli ponechá ve své hlavě.) Ano, to jsitě. Pokud někdo takhle ublíží tvé rodině, chápu, že to nejde jen tak opustit. (začne mluvit trochu vážněji) Ale se smrtí svého bratra naděláš něco už jen těžko. Lidé. (povzdechne si trochu) To, co říkáš, rozhodně není pravda. Alespoň pro mě ne. (podívá se na ni a chvíli na ni drží svůj pohled.) Lidé jsou stejně nebezpeční jako jakákoliv jiná frakce. Upíři, vlkodlaci, čarodějky. Všichni se spoléhají hlavně na svou sílu a moc, ale lidé, jejich fyzická síla je proti těmto ostatním frakcím opravdu směšná, ale dohání to v jiných sférách. Pro lidi jsou největší silou informace a znalosti. Mnohdy jsou mnohem cennější, než jakákoliv jiná síla. (Vezme si tu sklenici, co jí domačkala a pořád se na ni dívá, než se zahledí na sklenici a upije. Pak počká, až jí přinese tu omeletu a zase jen pokývne. Ukrojí pár soust a pak se na ni se zamyšleným výrazem podívá.) Dobře, říkáš tu, jak si o mně nemyslíš tohle a támhleto. Víš co? Chci, abys mě analyzovala. Z pohledu odborníka. Psychologa. (Mírně svraští obočí) Klidně ti za to zaplatím. Stejně tady teď nemáš lidi.

*Pousměje se zlehka nad její poznámkou a mírně zavrtí hlavou. Musela ji brát prostě takovou, jaká je a to respektovala. Každý se chová jinak, kdyby byli všichni stejní, tak by na tom světě bylo vlastně smutno. Dále se už k tomu nevyjadřuje, nemá smysl se v tom pitvat. Hlavně u ní si to příliš nedovoluje. Lidé to nemají příliš v lásce, když je někdo rozbírá. Většinou to končí jejich naštváním a větou "Nic o mě nevíš" a přitom člověk, kterého vlastně skoro vůbec neznáte může vědět toho hodně. Někdy i ten nejlepší přítel nevidí všechno. To už jsou ale zase její myšlenky, kterými by se teď neměla příliš zaobírat, vlastně vůbec. Až se nebude bavit s ní, potom se k nim možná může vrátit, když bude o jejich konverzaci chtít přemýšlet.* Já vím, že nic z toho, co bych dál dělala a nebo po něčem pátrala už život mému bratrovi nevrátí. Neměla jsem ale klid na duši, dělala jsem to proto, že jsem potřebovala najít jistý vnitřní mír, klid v sobě. Bylo to moje dvojče, to je víc, než jenom bratr. To je druhá polovina sebe samého. *Řekne jí na vysvětlenou, že nešlo prostě o to, aby v tom strkala nos. Šlo o osobní rozpoložení, pocity, strach. Všechno se to v ní zamotávalo do sebe a ani neměla tušení o tom, který z pocitů převyšuje nad těmi ostatními. Stále má jisté obavy, nikdy nebude plně schopná se z toho zotavit, ale není to tak bolestivé, jako to bylo předtím. Byla to nešťastná tragédie a nic Seana nevrátí nazpět. Takhle to bere a tak to i je. Musí jít dál.* Ano v tomhle máš pravdu. Já to brala spíše z té fyzické stránky. *Přikývne na souhlas a dál se k tomu nevrací. Vlastně v mysli byla u stejného názoru jako Genevieve, jenom to nedává najevo. Dopije svou kávu a hned na to se napije i vody. Jelikož káva dehydratuje, tak se snaží dodržovat to, že si po ní má dát alespoň trochu obyčejné vody. Vyhodí kelímek do koše a chce se začít věnovat práci za barem, třeba tomu, že by utřela desku apod. Jistě by si tady našla spoustu práce, ale Gen na ni zrovna promluví a překvapí ji tím, co po ni žádá. Dívá se na ni a pozorně ji poslouchá. Stále se sama sebe ptá, zda to myslí vážně nebo ne, ale její výraz a to, že ji za to zaplatí mluví vážně. A proto zůstane stát u ní a zadívá se ji znovu do očí.* Ještě nejsem úplně vystudovaná a rozhodně za to žádné peníze nechci. *Takhle otevřeně nikdo nikdy po ní nežádal, aby ho analyzovala a Genevieve není snadný terč a rozhodně se nehodí říct jenom tak něco, aby nezareagovala potom nevhodně. Není z toho nijak nervózní, naprosto přesně ví, co má říct. Jenom si není jistá tím, zda potom Gen neřekne, jak velmi se mýlí.* Jsi velmi silná a komplikovaná osobnost. Svou pravou tvář schováváš za ironií, posměškami, sebedůvěrou. Distancuješ se svým způsobem od všech lidí, protože nevíš, co od nich můžeš očekávat. Prožila si v životě toho příliš mnoho špatného na to, aby si jenom tak lehce někomu věřila, že tě jednou svým způsobem nesrazí zpátky tam, kde nechceš být. Nenávidíš pocit bezmocnosti, bolesti a smutku. Mnoho lidí tě nemá příliš v lásce právě kvůli tomu, jak se k nim stavíš, zaujímáš obranné pozice. Dáváš najevo lidem to, jak moc si silná i přes to, že se cítíš naprosto zlomeně. Nechceš na sobě dát žádnou známku slabosti, aby ji proti tobě nevyužili. A pod tím vším, pod tou tlustou vrstvou ironií, občas nevhodnému chování, drzosti jsi člověk, který je starostlivý, udělal by pro své nejbližší cokoliv a taky jsi hodně citlivá, ačkoliv jak jsem řekla, nedáváš to najevo. Myslím si, že raději dáváš přednost činům, než slovům. A taky si myslím, že jenom tak nevěříš někomu a proto můžeš být i občas podezíravá a raději si všechno zjistíš na vlastní pěst, ať už to stojí cokoliv. *Odmlčí se. Je zvědavá na to, jakou bude mít reakci na tohle její "psychologické analyzování". Může se plést, jistě že může. Nezná ji zase úplně do puntíku a nikdy ani nepozná. Říká jenom to, co si myslí, že z ní vyzařuje, co z ní vnímá. Nakonec ještě promluví.* Jsi něco jako cibule. Lidé pláčou, když se snaží se prokousat všemi těmi vrstvy. Ale nakonec zjistí, že to stálo za to a že by to udělali znovu. 

Ano, to jistě dokáži pochopit. (kývne hlavou a znovu si dá do úst pár soust té omelety, už jich moc nezbývá, ale na jednu stranu je to dobře, protože by její jídlo akorát vychladlo.) Zvláště, když byl tvůj bratr tvým dvojčetem. Opravdu nesnadno se vzdává něčeho takového, jako je pouto s někým, s kým si naprosto rozumíš a souznění vašich duší je více než harmonické. Muselo to být opravdu těžké, ale i ty jsi silná osobnost, která to zvládla. Neschováváš se za ničím, co ti v minulosti ublížilo, protože to nemáš zapotřebí. I když třeba jednou najdeš někoho, s kým si budeš rozumět, kdo bude tvou druhou polovinou, už to stejně nikdy nebude takové, jaké to bylo s tvým bratrem. (Napije se džusu a potom chvíli jen zamyšleně mlčí. Možná, že si s Cami nerozumněla, tedy spíše si s ní nechtěla rozumět, ale jsou témata, na která mají jistě obě dvě stejný názor a jsou témata, na která by si jistě mohly obě dvě popovídat, ale pro to musí být rozpoložení a nálada. A možná, že tak trochu přišla právě teď. Však už jen tím, že ji požádala o to, ať ji analyzuje, jí tím vlastně dala dost velký prostor pro to, aby do ní nějakým způsobem víc viděla.) Fyzická stránka nikdy není všechno. Kdyby se všechno vždy řešilo jen násilím, kde bychom asi teď byli? (pokrčí rameny a zakroutí hlavou. Byla to spíše řečnická otázka, ale vlastně se nebránila tomu, kdyby na ni Camille nějakým způsobem reagovala, ale nakonec k tomu dodá něco ona sama.) Fyzická síla, násilí z nás dělá jen hrubé divochy, kteří neumějí přemýšlet a vše řeší silou, protože je to tak mnohem jednodušší. Ale, kdo chce být víc nad věcí, je lepší, když si zjistí pár informací. Mnohdy hrubou sílu přebijí právě znalosti. A samozřejmě nejlepší je být jak chytrý, tak silný. (pousměje se a konečně pak dojí tu omeletu a prázdný talíř posune trochu stranou. Je si jistá, že dneska vařil John, když tu není Sophie. A John měl vždy skvělé snídaně. Vlastně ani neví, jak na tom je od toho incidentu, kdy někdo ovládl jeho tělo, ale dneska se ho ptát nebude. Jistě si najde chvíli jindy. John byl jedním z mála z lidské rasy, na kterém jí opravdu záleželo. Ještě omu tak bylo u jeho bratra Jacka a taky si od doby, co chodí do práce, oblíbila Scotta. Teď si tak uvědomovala, že se vždycky bavila spíše s muži než se ženami. Musela se té myšlence mírně sama pro sebe ušklíbnout. Pak už ale začala poslouchat Camille, která ji začala rozebírat. Ta analýza nebyla bůh ví jak hluboká, ale předpokládá, že to by u ní opravdu musela mít nějaké sezení, aby dokázala jít opravdu do hloubky. I tak ji tenhle její popis opravdu trochu ohromil, protože opravdu dokázala vystihnout takovou tu základní podstatu její osobnosti. Musí se pousmát. Opravdu to docela vystihla. Podívá se na ni.) Nebudu ti tady říkat, jak nemáš pravdu a jak je tohle všechno smyšlené, protože bych tím jen popírala to, že jsem byla opravdu zvědavá, jak mě zanalyzuješ a hlavně bych popřela to, že budeš dobrá psycholožka, až tedy jednou dostuduješ. Vážně ta tvoje analýza na mě udělala jistý dojem. (Nebojí se to přiznat. Byla přímá, na tohle nemusela používat přetvářku. Ani nechtěla.) Máš ve své podstatě pravdu. Taková opravdu jsem. A stejně máš pravdu v tom, že ostatní lidé kolem mě prostě nevydrží moc dlouho loupat tu slupku kolem mě. Musím říct, že ta poznámka s tou cibulí mě pobavila. (podívá se jí do očí a na tváři jí hraje úsměv) i když je, dá se říct, trefná. Moc lidem neusnadňuji ten přístup ke mně, vlastně ho docela i komplikuji. Tak nějak si říkám, že ten, kdo to nevydrží, za to nestojí. Nestojí mi za to, abych mu věřila, ani za cokoliv jiného. (pokrčí rameny) Ano, jsem opravdu komplikovaná a málokdo mě chápe, málokdo zná celý můj příběh. Možná, že bych to sem tam potřebovala. Nějaké to sezení s někým nezávislým. (uzná... vlastně by jí to mohlo i pomoci se sebou samotnou. Nikdy se nesvěřila někomu, kdo ji vůbec nezná. Tedy někomu nezávislému, ale bylo to dáno tím, že ona nikomu prostě nevěřila.) Ale nejspíš to stejně neudělám. Už jen díky své nedůvěře.

Kol u Alisey strávil docela času a ani si to neuvědomil. Možná by tam zůstal i déle, ale... Ne. Je dobře, že odešel, protože jejich rozhovor se neubíral zrovna tím nejlepším směrem. Už jenom to, že začali mluvit o Finnovi, to nebylo dobře. Někdy kolem večera dojel zpátky na plantáž, kde si vzal jeden pytlík s krví. Poté, co ho vypil, se šel rychle osprchovat. A hned potom, kupodivu docela brzy, zalezl do postele. Dlouho neusínal, jenom se prostě tak válel a přemýšlel. Přemýšlel o spoustě věcí - o Genevieve, o Claire a dokonce i o Finnovi. Pořád nechápal jeho názory. Jak se jen může zastávat jejich matky? Blázen.
Ráno ho probudily sluneční paprsky docela brzy. V posledních dnech spal docela dost dlouho, takže si řekl, že nebude vadit, když dneska vstane takhle ráno. A konečně si může dojít zase k Rousseau's na snídani, to už měl v plánu dlouho. Byl si jistý, že tam nikoho nepotká - ne takhle ráno. Určitě tam ještě nebude ani Sophie. Vstal z postele, pořádně se protáhl a oblékl se. Doma se nezdržoval a rovnou se autem rozjel k baru.
Zaparkoval na parkovišti blízko Rousseau's a teď si to vykračoval ulicí ke vstupním dveřím. Na sobě měl modré džíny a na bílé tričko, podobné tomu, které mu 'ukradla' Claire, si oblékl černou mikinu. Za chvíli už mohli lidé v baru slyšet zvoneček u dveří, který ohlásil nově příchozího. Už ode dveří viděl u baru sedět zrzavou ženu. Samozřejmě, že to byla Genevieve, tu by poznal vždycky. A za barem tentokrát stála blondýnka.. Pamatoval si ji - jmenovala se Camille. Došel pomalu až k baru, sednul si na židličku vedle Genevieve a podíval se na Cami. "Zdravím, Cami," usměje se na ni. "Dám si palačinky a... kafe." Ani nečeká na to, až se ho zeptá, co si dá. Genevieve si nevšímá. Dává jí to, co chtěla mít - klid a prostor.

*Upřímně se usměje, že ji Genevieve odhaduje. Nemůže ji říct, že nemá pravdu. Jistě, svým způsobem byla i ona silnou osobností, když dokázala tohle zvládnout. Sice po nocích brečela, nemohla spát a všechno pro ni bylo potemnělé, ale teď je to jiné. Bylo to zvláštní. Na jednu stranu si nerozuměly a na druhou stranu si dokázaly popovídat, aniž by nějak jedna narážela do té druhé.* Člověk nemůže žít v minulosti, musí se prostě pohnout dopředu. Když ne, nic jiného, nového nezíská a nepozná. *Musela s Gen jedině souhlasit a dávala to najevo hlavně v tom, jak se tvářila. Jen si není jistá, zda nějakou takovou druhou polovinu najde. Nehledá, spíše čeká na to, zda to přijde a nebo ne. Většinou, když člověk něco hledá, tak to nenajde. A jakmile se přestane snažit, ty věci přijdou samy od sebe.* Kdyby se všechno řešilo násilím, zřejmě tady teď polovina lidí není. Chytrost je taky velká zbraň a jak si řekla informace. *Dá ji za pravdu. Přece jenom Genevieve byla žena, která toho hodně prožila a měla taky spoustu zkušeností. Nemohla se s ní v tomhle srovnávat, to věděla moc dobře. Jak vidí, tak mají i podobné názory, přes to je si vědoma toho, že i v hodně věcech by se jejich názory dokázaly naprosto lišit. Ale právě teď si spolu svým způsobem rozuměly a hodlala i dál v tom pokračovat, to by muselo přijít jedině ošemetné téma, aby se to zničilo.* Nikdy jsem rozhodně nepreferovala řešit něco násilím. Taky nikdy nebudu, ale bohužel někteří lidé to dělají a nejenom lidé. Navíc ve vašem světě je to hodně běžné. Využíváte všechno, chytrost, informace, sílu. S mým postojem k věcem bych byla za outsidera. *Ona prostě zastává ten názor, že není nutné nějakého násilí, že se věci dají vyřešit i jinak. Vždy by se každého snažila přesvědčit, promluvit mu do duše, aby danou situaci řešit i jinak, než zbytečným násilím a krutostí. Kdyby se tedy v nějaké takové situaci ocitla, díky bohu ji ale tohle nehrozilo. Jen, co Gen dojí, tak ona ji mezitím odvypráví všechno, co po ní požadovala. Analýzu toho, jaká si myslí, že Gen je. A jenom co domluví, vezme její prázdný talíř do rukou, ale ještě se nechystá k nějakému odchodu, protože její zvědavost je upnutá teď na její reakci. Vlastně ji Genevieve překvapí tím, že ji vzdá jistý kompliment ohledně toho, jak si vedla. Oplatí ji hned úsměv a je potěšena, že měla vůbec tu možnost něco takového udělat a říct ji svůj názor na její osobu. Ona samá doufá, že jednou bude dobrou psycholožkou a bude opravdu moct pomáhat lidem s jejich problémy. Poslouchá ji a během jejich slov ji vlastně i něco napadne.* Víš, nemohu tě analyzovat do hloubky. Jak říkáš, to by chtělo několik sezení, kdy by ses mi musela otevřít, abych pochopila celou podstatu tvé osobnosti. Člověka můžeš odhadovat, mluví za něj řeč těla a dokonce i mimiky. Můžeš s ním párkrát mluvit, ale psychologie je hlavně o otevřenosti, poznávání. A pokud by jsi chtěla někdy sezení, klidně se zastav u mě doma. Vím, že nedůvěřuješ lidem, vím, že nebudeš zřejmě ani mě. Ale šlo by o nezávazný rozhovor. To, co by jsi mi řekla by zůstalo jedině u mě. Navíc terapeut je vázán tajemstvím mlčenlivosti. Je to ale na tobě, jak se rozhodneš. *Usměje se a pokrčí rameny. Už se chce odebrat do kuchyně, ale v tom uslyší zvoneček u dveří. Podívá se směrem ke dveřím a v prvních sekundách netuší, kdo přišel. Jen ale, co se začne blížit Kol k baru ho pozná. Další z Původních a zrovna Kol Mikaelson. Samozřejmě, že si na něj pamatovala, jak by mohla na někoho takového zapomenout. Usměje se na něj, jen co ji osloví.* Dobré ráno, Kole. *Už se chce zeptat na jeho objednávku, ale on jí to řekne dřív, než ona dokáže promluvit.* A jaké chceš kafé? Asi presso, že? *Jenom to odhaduje a podívá se na chvíli na Gen a potom zpátky na Kola. Nevěděla, zda má být ráda a nebo ne, že je tady. Jeho poslední návštěva tohoto podniku za její přítomnosti nebyla zrovna jedna z těch příjemných. Navíc slyšela něco i Gen a Kolovi a nevěděla, jak to teď celé bude probíhat. Byli tady jenom oni tři a bylo to zvláštní.*

(Nechá její poznámku o minulosti a tu první o násilí už plavat, protože si myslela, že už si toho v tomto případě řekly dost a ona si nebyla jistá tím, jestli s ní Cami opravdu chtěla probírat to, co by zřejmě probírala se svými pacienty. Proto jen kývne hlavou a dopije svůj další džus. Sklenici zatím nechává prázdnou. S těmi vitamíny by to taky neměla tak přehánět, i když po ránu je sklenka čerstvého džusu jistě nejlepší, ale neměla by se těmi vitamíny zase předopovat. Přeci jen, její organismus se teprve probouzí k životu. Mezi přemýšlením, co si dá jako další nápoj, pokud si vůbec něco dá, se musí pousmát nad tím, jak se nazvala outsiderem. Tedy že by jím byla.) Dovolím si nesouhlasit. Myslím, že se svým postojem bys rozhodně nebyla outsider. Jen bys možná několika pár lidem v okolí lezla na nervy, jak by ses snažila vše zachraňovat, ale rozhodně by se o nedalo považovat za outsiderství. Každý máme svou hlavu nastavenou jinak. Někdo má rád násilí, jiný zase spíše vyjednávání. Někdo kombinuje obojí. Ale někdy opravdu není na škodu být nevyzpytatelný. Vlastně to není na škodu nikdy. Pokud člověk stále dokáže druhého něčím překvapit, je to pro něj dobré znamení. (podívá se na ni a nakonec si přeci jen objedná něco dalšího.) Džusu už bylo hodně. Teď bych si, prosím, dala zelený čaj. Ale ne sáčkový. (zakroutí hlavou a podívá se na polici. Zvedne prst a ukáže na jednu dózu.) Támhleten, sypaný. (pousměje se a její zrak se znovu upře na Cami, když započne svou další řeč o její analýze. Povytáhne překvapeně obočí, když slyší to, co se doneslo jejím uším. Nevěděla, jestli to Cami myslí vážně, ale proč by žertovala? Nemusí se, to je očividné, ale možná by to dokázala překousnout, kdyby jí Cami dokázala pomoci jako odborník. Vlastně se tomu ve své podstatě nebránila. Bude to pro ni nová zkušenost. Nikdy se takhle neotevřela někomu cizímu, ale Cami, tak nějak jí dokázala věřit, že to opravdu zůstane jen mezi nimi dvěma, pokud se rozhodne pro to, že k ní bude docházet na terapii. Byl by to posun pro Genevieve samotnou.) Děkuji za nabídku. Já to promyslím. (ujistí ji s pokýváním hlavy a pak mírně ztuhne, když slyší to jméno. Kol. Vzedme se v ní tolik emocí, ale její schránka, jako by byla nečitelná kniha. Nedává na sobě nic znát, ale je pravda, že když si sedl vedle ní a dělal, jako že tam není, to ji opravdu namíchlo. Otočila se na něj, podepřela si tvář svou dlaní, loket měla položený na baru.) To už se ani nezdravíme? (povytáhne obočí. Před očima se jí objevila vzpomínka na včerejší rozhovor s Calire, ale tu zase rychle někam zahodila.)

Když ho Cami osloví jménem, mírně mu cuknou koutky nahoru, pamatovala si ho. I když taky pravda, kdo by si ho nepamatoval? Pěkný, chytrý, sympatický a možná až trošku moc sebevědomý Kol Mikaelson. Ne, na toho se nezapomíná jen tak. A navíc jeden ten incident v baru, když měla zrovna službu Cami se zapomenout asi taky nedá. Kol vlastně ani teď neví, jestli Cami tuší něco o nadpřirozenu... Ale pravděpodobně ano. Kol není hloupý a umí si dát dvě a dvě dohromady - Cami je, jak věděl, jedinou příbuznou otce Kierana. A když by nepřevzala lidskou frakci ona, tak kdo? "Klidně mi dej presso, je mi to vlastně docela jedno. Jde mi o tu snídani, už dlouho jsem si tady žádnou nebyl, tak doufám, že jsou pořád stejně dobré, jako bývaly." Vzpomněl si; vlastně i díky tomu, že vedle něj seděla Gen na to, jak si spolu dali pár snídaní právě oni dva spolu. Jenom ale zavrtí hlavou, aby tyhle vzpomínky zapadly zase někam hluboko do jeho hlavy, protože teď se chtěl konečně k Gen chovat jinak. Už jen to, že ji nepozdravil bylo docela zvláštní. Všiml si také toho, jak se Cami tvářila, když viděla je dva vedle sebe. Asi určitě o nich ví. Tedy věděla, že spolu chodili. To, že už spolu nejsou, ví jen málo lidí. A Camille s Genevieve určitě nebyly moc dobré kamarádky, aby jí to Gen na potkání vyžvanila. Když na něj Genevieve promluví, chvilku se dívá někam na zeď za Cami a potom se na ni otočí. "Zdravíme, nezdravíme; víš, že já ani pořádně nevím? Posledně ses ani neobtěžovala mě pozdravit a už jsi mě ze Zátoky vyháněla s tím, že potřebuješ klid, prostor a já nevím, co ještě. Máš to mít," pokrčí rameny, chviličku na ní zůstane pohledem a potom obrátí hlavu zase tak, jak ji měl předtím. Čeká, až mu Cami donese kávu a palačinky, vážně na ně měl velkou chuť - bylo to něco jiného, než krev. Tu sice jako upír miloval a potřeboval, ale obyčejné jídlo? To bylo taky boží.

Byla bych zřejmě jako můj strýc Kieran, asi to máme v rodině. *Pousměje se nad tím. Opravdu to museli mít v rodině. Vždyť přeci jenom si byli trochu podobní. Ona by taky raději vyjednávala, snažila by se najít způsoby, jak to udělat tak, aby všechny strany byly částečně spokojené. Nedokáže si ovšem sebe představit na jeho místě, jako vůdce všech lidí. Nerozhodovat jenom o sobě, o svém životě, ale o životě všech lidí ve městě, kterých jistě nebylo málo. Až teď si začíná plně uvědomovat, jak moc těžké břemeno na sobě strýc má a to ještě ke všemu dělá kněze. Předtím si toho také byla vědoma, ale jde o to, že až teď, jak si o tom s Genevieve povídá, tak prostě to vnímá ještě více. Možná je to i jejími slovy, které ji donutily se nad tím řádně zamyslet. I tohle téma už považuje poněkud za ukončené, přeci jen se nebavili o něčem, co by se dalo do hloubky rozvíjet a na příliš dlouhou dobu. Koneckonců si tady skočila jenom na snídani.* Jistě, hned ti ho...*Nedořekne to, jelikož ji Gen začne ukazovat, který čaj si žádá. Usměje se pro sebe a souhlasně přikývne*...udělám. *Dokončí svou větu a v rychlosti donese ještě prázdný talíř s příborem a ošatku do kuchyně. Mezitím ji připraví i čaj, který si vyžádala. Má to naservírované na stříbrném tácku, konvičku s louhujícím se čajem a vedle hrníček se lžičkou. Taky je tam med i citrón, kdyby to přeci jenom chtěla použít. Je ráda, že si i promyslí její nabídku. Prala by to z čistě pracovní hlediska a jejich osobní vztahy by v tu chvíli naprosto odsunula vedle. Protože s prací nemají osobní nic společného, ne když chce dělat psychologa.* Dobře, chceš moje číslo pro případ, že by jsi souhlasila a nebo mi necháš třeba po Sophie nějaký vzkaz? *Pozvedne obočí a na to se znovu začne věnovat Kolovi. Pokýve několikrát hlavou.* A s mlékem nebo bez mléka? *Na jednu stranu si z něj i trochu utahovala, ale nechtěla ho příliš pokoušet. Jenom se usmívala a nečekala na další odpověď, když tak moc touží po těch palačinkách. A proto je tam nechala samotné na pár minut, co se znovu vrátila do kuchyně a pronesla další objednávku. Nachystá si mezitím příbory a vrátí se za bar. Ani pro tento moment si jich příliš nevšímá, protože Kolovi připravuje jeho kávu, která je během chvíle hotová. Taktéž na stříbrný podtácek mu položí šálek s kávou, vedle toho lžičku a cukry. Nezapomene tam přidat i sklenici s vodou a taky malý oplatek, který není kupovaný, ale vyrábí se přímo v jejich kuchyni. Všechno to odnese k němu a postaví to před něj.* Prosím. Kdyby si přeci jenom to mléko chtěl, dej mi vědět. A palačinky budou za pár minut. *Usměje se a podívá se znovu na Gen. Stačí si všimnout, že atmosféra mezi nimi je trochu hustější, než by to sama chtěla. Netuší proč, nevidí do jejich situací a o jejich vztahu vlastně ani nic neví, zřejmě ani nebude. Teda v případě, že by Gen přijala jejich sezení, určitě by o tom mluvila. Na to ale nebude myslet, to se taky vůbec nemusí stát.*

Ano, tvůj strýc je opravdu kapitola sama pro sebe. Musím říct, že ač nás situace většinou staví proti sobě a vůbec, tak nějak se čarodějky s O'Connellovými nemusí, tvého strýce si jako člověka opravdu hodně vážím. Je to moudrý muž a lidskou frakci vede zcela oprávněně. (Podívá se na Camille. Vlastně tímhle složila otci Kieranovi jakousi poklonu a on o ní ani nevěděl. Vlastně to ani vědět nemusel. Možná mu to Cami řekne, pravděpodobně spíše ne. Ona věděla, že o ní Kieran nemá moc valné mínění. I když je knězem, má k ní jisté předsudky, které by správně mít neměl, ale ona mu to nemá za zlé. Čarodějka je prostě čarodějka a člověk moc nekouká na to, kdo to zrovna je, když s nimi nemá moc dobré zkušenosti.) Děkuji. (Poděkuje tentokrát za čaj Cami slovně. Tak nějak mezi nimi pro tuto chvíli roztály ledy a ony se dokázaly bavit normálně bez toho, aniž by jedna druhou nějakými poznámkami urážela. Ale ví, že to nemusí trvat dlouho. Tedy ví, že příště to zase vše pojede na novo. Ale její nabídku opravdu zváží a už se přistihla i při tom, že přemýšlí nad tím, aké by to asi bylo, kdyby to opravdu přijala a chodila ke Cami na sezení. Možná by jí Cami opravdu dokázala pomoci. Možná je to teen pravý člověk. Vlastně do ničeho moc nevidí, ale to jí právě dává oprávnění rozebírat situaci. Není ovlivněná, není do toho nijak zapletená. Může to opravdu brát z objektivního hlediska a to ona potřebuje. Vnitřně už se vlastně rozhodla, že to s Cami domluví a opravdu k ní někdy přijde, ale navenek stále udržuje ještě to napětí. Ale když ji Cami požádá o číslo, neváhá, vezme ubrousek, vytáhne propisku z kabelky a napíše na něj své nové telefonní číslo. V tu chvíli se nestarala o to, jestli to viděl či neviděl Kol, který v tu dobu už vedle ní seděl. Stejně by se neozval, ne, když se k ní už teď chová takhle. Otočí se zase k němu) Ano, "přepadl" jsi mě uprostřed lesa a čekal jsi, že z toho budu nadšená a budu tě vítat? (podívá se na něj nevěřícně.) Žádala jsem tě o čas a prostor, ale netušila jsem, že když se někde náhodně potkáme, že se ani nepozdravíme, to opravdu ne. (zakroutí jen hlavou nad tím, jak se to mezi nimi vyvinulo. A co vlastně čekala? Odehnala ho od sebe. Ani si ji nevšímal. Měla by být ráda, protože není to právě to, co chtěla? Tak proč jí to sakra vůbec nevyhovovalo? Ale byla tu další věc. Oba dva už měli něco s někým dalším. Oba dva jejich rozchod neprožívali tak, že by se zavřeli doma a ujídali zmrzlinu z kýble a koukali se na romantické filmy. Oba dva se rozhodli zapomenout skrze tělo a přítomnost někoho jiného.)

Nevšímá si toho, jak Genevieve píše svoje číslo na ubrousek pro Camille. I když mohl využít toho, že tam viděl k tomu, aby zase měl její číslo, neudělal to. Jen ať si Gen myslí, že je mu teď úplně ukradená, třeba se k němu začne chovat jinak. Když se ho Cami zeptá, jestli s mlékem nebo bez, nestačí ani odpovědět, protože ona s úsměvem na rtech odběhla do kuchyně. Vlastně mu bylo jedno, jestli s mlékem nebo bez mléka, rád měl obojí. Kafe vlastně teď bylo vedlejší, protože on chtěl palačinky. Nosem nasál vůni, která vycházela z kuchyně a cítil hlavně smažená vejce; ano, to si asi lidé dávali pořád nejvíc, a nedivil se jim. Když se Cami z kuchyně zase vrátí, tak ji sleduje za barem, jak mu připravuje kávu. S díky se na ni usměje, když položí kávu, lžičku i cukr před něj na bar. Líbí se mu i to, že ke kávě přidala i malý oplatek, aby měl něco na skousnutí, než mu donese palačinky. "Díky, ale stačí bez mléka." Na to, že palačinky budou za chvilku jenom trošku kývne hlavou a potom už zase poslouchá Genevieve. "Jo, podruhé jsem tě opravdu 'ˇpřepadl' uprostřed lesa, ale poprvé snad ne. Poprvé jsem za tebou přišel s tím, že se ti chci za všechno omluvit, ale ty jsi mě pořádně neposlouchala, nebrala jsi mě vážně, Genevieve. Tak jsem to zkusil podruhý a chovala ses ke mně stejně chladně a odtažitě jako prvně. Vlastně jsi mi dost připomněla to, když jsem se o tebe snažil úúplně poprvé. I když... Rozdíl je v tom, že už za tebou nelezu jakoo ocásek," koukne se na ni a ušklíbne se. Když vzpomínal na to, jak se choval na úplném začátku k Genevieve, byl sám sobě k smíchu. Připadal si jako Ted Mosby z toho seriálu - byl samé 'miluji tě', 'chci s tebou strávit zbytek života'... A teď se choval takhle. Dkázal to. Nemusí se k ní vždycky chovat úplně mile a dolejzat za ní. "Žádala jsi mě o čas a prostor, ano. A já ti ho dávám, kolik chceš. Nevím, jestli ti nedělá problém se se mnou bavit. Jestli ti tím neubírám až moc toho prostoru," podívá se na ni a pobaveně zavrtí hlavou. "Když o to tak stojíš, zdravit se můžeme." Poprvé za celou dobu se napije kávy a potom se na ni otočí zpátky. "Ahoj, Gennie," sladce se usměje, ale ten úsměv se za chvíli změní spíš do pobavení v jeho tváři. Tohle všechno bylo divné. Neměl by se k ní takhle chovat, ale ona se k němu chovala stejně..

*Jak tak Gen poslouchá, prostě si hned vzpomene na Elijaha a na jeho slova. Další člověk u kterého je její strýc tak velmi vážený. Vážně ji to těší, že si dokázal vybudovat u všech takový post. Ví o něm, že je to dobrý člověk a netuší, co by bez něj teď dělala. Jde poznat na jejím výrazu ve tváři to, jak tohle všechno okolo strýce vnímá, to co, říká o něm. Je na něj pyšná, jak by nemohla? Dělá toho tolik pro ostatní a ještě dokáže být i přes všechno v očích všech velmi respektován a uznáván. Moc dobře ví, že Kieran k ní necítí právě moc sympatií, ale rozhodně si o ni myslí i dobré věci. Určitě to, že Genevieve dokáže být silným a skvělým vůdcem. Možná by se ho na to mohla někdy zeptat jenom tak mezi řečí.* Ano, Kieran je velmi moudrý muž. Musím s tebou naprosto souhlasit. *Ačkoliv příliš nevěděla, stačilo jí to, co slyšela a co si ostatní o něm myslí. Určitě mu to jenom tak nebude povídat, že seděla s Elijahem nad šálkem kávy a povídala si s ním o něm a ani s Gen. Zřejmě by ani v jednom případě za to nebyl příliš rád. Stále si myslí, že i když jí prozradil jejich rodinné tajemství tak chce, aby se od nadpřirozených bytostí držela co nejdál a nebude ho přece rozptylovat tím, že se právě v poslední době stýká převážně s nadpřirozenými bytostmi. Když jí Gen napíše na ubrousek její telefonní číslo, tak se nad tím usměje. Převezme si ho bez jediného komentáře a Kolovi už ani potom neodpoví, když je spokojený s kávou. Ještě se trochu pousměje a přejde ke své kabelce. Skloní se a vytáhne ji zpod baru. Vloží si číslo do peněženky, protože tam si je nejvíce jistá, že ho prostě neztratí. Vrátí svou kabelku nazpět a zůstane chvíli skloněná, jak zaslechne část jejich rozhovoru. Příliš se ji to nezamlouvá, jak spolu ti dva mluví a obzvlášť Kol. Napřímí se opět a začne se teď věnovat jiným pracím za barem. I přes to, že poslouchat jejich rozhovor nechce, tak nelze přeslechnout nějaké útržky, vlastně skoro všechno. Zajímalo by ji, zda přístup Kola k Genevieve je oprávněný a nebo nikoliv. I když z toho, co stihla poznat, tak Původní snad ani nemusí mít nějaký důvod k svému chování. Po chvíli zazvoní zvoneček, ale jiný, než je u dveří a znovu odejde dozadu. Převezme si palačinky, co jsou určené pro Kola a příbor. Vrátí se s tím nazpět a její kroky míří přímo ke Kolovi. Položí na bar talíř s dvěma palačinkama a dá mu k tomu i příbor.* Dobrou chuť. Snad budou pořád stejné dobré, jak si je pamatuješ. *Pousměje se, tak šlo jí hodně o spokojenost zákazníka. Podívá se znovu směrem k Genevieve, kdyby byly kamarádky naznačila by jí pohledem, zda se něco děje a tak se na ni podívá spíše pohledem "Je všechno v pořádku?" Jenom ať hlavně Kol zůstane klidný a nezpůsobí tady žádný ruch, o který nestála.*

Vidím, že si ho vážíš též. (posuměje se. Je dobře, že si Cami váží svého strýce. Vlastně si myslí, že Kieran je pro Cami něco, jako pro ni byla její babička. Akorát, že ona už tuhle oporu v rodině dávno nemá, kdežto Cami ano, alespoň nějakou. Svého bratra rozhodně počítat nemohla, protože ten se jako opora rozhodně počátat nedal. Vlastně ji nepodpořil skoro nikdy. No, i když. Rád ji stahoval na dno. Rád ji shazoval do bláta a díval se na to, jak se ona škrábe zpět na nohy, jak na sobě pak nechává to bláto zasychat, aby z ní šlo lépe sundat. Aby byla zase čistá, aby to byla zase ona, o něco silnější. Možná tohle se dalo poněkud vzdáleně a zvráceně považovat za to, že to byla nějaká opora. Vlastně ji dělal silnější, ale rozhodně ne tou formou, kterou by ona chtěla. Možná, že vlastně opravdu neuměla pořádně žít, možná, že se jen divně plávala v tomhle světě, ale pořádně nevěděla, za jakým jde cílem. Možná, že měla nakonec včera Claire pravdu s tím, že nerozumí životu. Pro ni se vlastně teď rodinou stala Sophie. A měla taky Kate. A poslední dobou je opravdu zanedbávala a ví, že to by dělat neměla. Kate je její dcera, Sophie je jako její sestra. K těmhle lidem by se neměla otáčet zády a žít si ve svém vlastním světě, ve své malé bublině, kterou nikomu nezpřístupní. Ne, tohle už nesmí znovu udělat. Nesmí se znovu úplně zavřít. A taky to neudělá. Vrátí se do města. Ano, teď se rozhodla. Vrátí se do města a bude tu pro svou dceru a bude tu pro Sophie a začne se s nimi zase pořádně stýkat. Když začne zase mluvit Kol, musí se tiše zasmát.) Ano, ten tvůj příchod byl opravdu poklidný. Vyděsil jsi mě k smrti. (podívá se na něj. Opravdu ji vyděsilo, jak se tam u její chatky tak náhle objevil. Pak se jen ušklíbne a nevěřicně se na něj podívá) A jak jsi čekal, že jsem se k tobě měla chovat? Že jsem ti měla vběhnout do náruče? Po tom, co se stalo? (Raději se vrátí ke svému čaji, který si právě nalila z konvičky do šálku, a napije se. Pak se musí zase jen uchechtnout nad jeho poznámkou.) Ach ano, můžeš se poplácat po rameni, jak jsi zmužněl, že už za mnou neběháš. Bravo. (podívá se na něj) Proč mi to ale z tvých úst zní jako výtka na můj účet, to nechápu. (Zakroutí hlavou. Kol je zase ironický, ale jí nedělalo problém mu tu ironii oplácet. Když to takhle chtěl, tak prosím. Ona s tím nemá problém. Jakmile ji ale oslovil Gennie, varovně po něm střelila pohledem. Kol už zacházel hodně daleko. Moc dobře ví, že takovéhle zkráceniny nemá ráda. Ano, přežila Gen, protože to se prostě nabízí, ale Kol si vymyslel až moc specifickou přezdívku. Něco jako její bratr, když ji oslovoval Vie. Nejradši by mu v tomhle momentě probodla ruku tou vidličkou, kterou tam měl k tomu, aby mohl jíst palačinky.) Ahoj, Kole. (nechala si jeho jméno poválet na jazyku a pak se obrátila ke svému čaji a znovu upila. Viděla, jak se na ni Cami dívá, jen přikývla, že je to v pořádku. Tedy alespoň doufala, že Kol nebude nikoho fyzicky napadat.)

Upřímně mu bylo docela jedno, jestli je Camille poslouchá, nebo ne. O něm si stejně každý myslí jenom to nejhorší, a Cami jistě nebyla výjimkou. Teď se k němu chovala mile, laskavě, ale jistě to bylo jen proto, že to byl její zákazník. Pod jejím profesionálním chováním se někde jistě schovávala obyčejná Cami s obyčejným chováním. Není si jistý, jestli by se k němu chovala stejně mile, kdyby oba nebyli na jiné straně barového pultu. Tázavě se na ni podívá, když vidí, že se začala Gen smát. "Já bych tě vyděsil k smrti i tehdy, když bych slušně zaklepal na dveře, Genevieve. Protože ses mě evidentně bála - nevím, jestli tomu tak je pořád - a já se tomu upřímně nedivím. Ale měla jsi vědět, že ti neublížím, když nejsem uřknutý. To mě vážně ani trošku neznáš?" podívá se na ni tázavě. Vždyť i v tom sklepě, když za ním několikrát byla, musela vidět, že se vůči ní chová jinak, líp. Ona ho dělala lepším i když byl uřknutý a to už je vážně co říct. "Ne, tak blbej vážně nejsem, abych tohle čekal." Teď se celým tělem otočí na barové židličce, aby na Gen viděl pořádně. A trošku ztiší hlas - nemusí vyřvávat na celý bar. "Moc dobře víš, že si to dávám za vinu a přitom za to vlastně ani nemůžu. Víš, že za to nemůžu a stejně nejsi, a ani nikdy nebudeš schopna mi to odpustit." Když řekne to, že zmužněl, na jeho tváři se objeví nespokojený a docela nazlobený výraz. "Za to ty ses vůbec nezměnila. Chováš se stejně jako na začátku - jako bezcitná mrcha," zavrčí a dívá se jí přitom do očí. Ona ho dokázala vytočit a teď k tomu opravdu velkému vytočení nechybělo málo. "Tak to taky vážně nechápu," řekne s úsměvem na rtech a napije se kávy. Obličej na ni obrátil právě v tu chvíli, kdy po něm střelila tím pohledem. Moc dobře věděl, že ji tohle oslovení hodně rozčiluje. Sladce se na ni usměje, když ho pozdraví. Když před něj položí talíř s dvěma palačinkami, už se mu sbíhají sliny. "Děkuju, Cami," podívá se na ni a pousměje se. Hned potom si vezme nůž i vidličku a ukrojí si první sousto. Když si ho vloží do úst, na chvilku zavře slastně oči na znamení, že je to vážně dobré. Ale kdyby si Cami nevšimla, dá to ještě najevo slovy. "Jsou stejně dobré jako předtím."

*Usměje se na Genevieve. Samozřejmě, že si svého strýce váží. Sice po Seanově smrti a vlastně i před ní ztratili kontakt, ale znovu byli schopni ho nalézt a nyní si opravdu nedovede představit, co by bez něj dělala. Jenom doufá, že Kieran tady bude ještě tak dlouho, jak má být a nestane se nějaká nešťastná nehoda. Těch si už za celý svůj život zažila hodně a nechce přijít o dalšího a pro ni i posledního člena rodiny. Na jednu stranu se svému strýci nediví, že ji nechce v celém tom dění. Bojí se, že by o ni přišel, stejně tak jako se ona bojí o něj. Nadále ji už nezbývá nic jiného, než jenom dělat svou práci, které je zároveň hodně a taky i strašně málo. V baru je jenom ona, Genevieve a Kol. Měla by za to být ráda a nebo ne? Jeden Původní byl ale dost velká společnost, nebádala se ho, spíše se obávala nějakého konfliktu. Obzvlášť, když oni dva se spolu nebavili zrovna v přátelském duchu a nemohla ani rozumět tomu, o čem to přesně hovoří. Samozřejmě, že u nějakých částí jejich konverzace si dávala dvě a dvě dohromady, hlavně to, že ti dva už zřejmě nesdílí společný život po svém boku. Nechtěla do toho zasahovat, ne když nemusela a ne, když to nebyla její starost. Líbí se ji, že ji Kol oslovuje Cami. Bylo to osobitější a měla o mnoho radši tuhle zkratku svého jména, než celé jméno Camille. Za to mu věnovala milý úsměv. To stupidní jméno v lásce neměla. Ne, že by neměla ráda babičky. i když je pravda, že byly dny, kdy ji nemohla vystát. Ale to jméno...brr. Genevieve ji pohledem sice naznačí, že je všechno v pořádku, ale jí se to příliš nezdá. Nebylo to rozhodně v pořádku mezi nimi a mohla se tak i strhnout hádka o kterou dnes vážně nestála. Proto přehlédla Kolův blažený výraz nad palačinkami, ale podívala se zpět na něj v momentě, kdy na ni promluvil. Roztáhla rty do širokého úsměvu, když proneslo kompliment.* To jsem ráda, vyřídím to v kuchyni. *Chtěla se ho i na něco zeptat, ale nakonec to nechala být. Nikdy ho tady nepotkávala při své směně a proto otázka, zda tady chodí na ně často nepřipadala v úvahu.*