Rousseaus Bar

(Ne, že by si Cami přestala úplně všímat, ale zrovna teď ji spíše zaměstnával Kol. Možná, že kdyby nepřišel, rovnou by jí řekla, že to sezení si spolu domluví. Možná, že by si ho s ní i rovnou domluvila, ale před Kolem rozhodně nebude rozhlašovat a dávat najevo, že chce vyhledat pomoc psychologa. Ještě by si o ní myslel, že je blázen, ještě by se jí vysmál. A o to ona rozhodně nestála. Podívala se na něj znovu, když na ni začal mluvit a dívala se na něj s nádechem překvapení z toho, co od něj slyší.) Myslím, že si dost protiřečíš. Nejdřív mi tu říkáš, jak se nedivíš, že jsem se tě bála a pak nemůžeš pochopit, jak jsem se tě mohla bát, když jsem měla vědět, že mi neublížíš. Tak se rozhodni, co si vlastně myslíš. Ale ano, bála jsem se tě a stále se tě svým způsobem bojím, i když ne tak, jako předtím. Možná, že jsem si až po tom všem uvědomila, čeho jsou vlastně upíři schopní, nebo já nevím. Věděla jsem to už dávno, ale možná jsem si tak nějak myslela, že mě se to netýká, ale týká. (provrtá ho pohledem) Ano, může za to hlavně můj bratr, ale tohle mi orpavdu nepomůže. Ta myšlenka mi nepomáhá, protože nakonec jsi to byl ty, který mě... (vydechne a zakroutí hlavou, přitom se podívá před sebe, snad ani nedokáže říct, co jí Kol všechno prováděl, možná vlastně ani nechce. Kol to možná nevidí, ale Cami si může povšimnout, že v jejím obličeji teď hraje mnohem víc pocitů, než takové, které tu jmenuje Kol, tedy bezcitnost. Ne, v tuhle chvíli je na ní vidět, jak ji tohle všechno bolí a ubíjí a jak je z toho smutná. Ale je to jen záblesk, než se znovu dá dohromady a její výraz ve tváři se znovu vyladí do neurčita. Jakoby snad přepnula ve své hlavě nějaký vypínač.) Jak můžeš vědět, co budu schopna nebo nebudu. (otočí se znovu na něj a vypadá v tuhle chvíli docela naštvaně) Ale víš co? Fajn, už tu říkáš, že ti to nebudu schopná odpustit a že jsem jen bezcitná mrcha. Tak jo, tak já jí budu a nebudu ti odpouštět nic, když už s tím dopředu takhle počítáš. Ani se nebudu namáhat. A ty si klidně utíkej do náruče Claire. (vyštěkne na něj) Ostatně, i mě má kdo utěšovat. (Tohle od ní asi nebylo přímo fér. Tedy hlavně ne vůči Jacksonovi, protože ona ho nebrala jen jako někoho, kdo by ji měl utěšit její trápení, ale už prostě nevydržela tu Kolovu aroganci.)

Když mu Genevieve řekla, že si protiřečí, až tehdy si uvědomí, co za blbost vlastně řekl, ale nedává na sobě znáš nějaké rozhození nebo něco podobného. "Tak já to řeknu trošku jinak. Bylo evidentní, že už nejsem uřknutý a ty ses mě přesto bála. Jako by sis snad myslela, že ti dokážu nějakým způsobem ublížit, když už jsem sám sebou. Nevěříš mi a ukázalo se, že mě vlastně asi ani moc neznáš, protože kdyby ano, věděla bys, že při smyslech bych ti neublížil." Nikdy by ne ni nevztáhl ruku, nedokázal by to, ani když už nejsou spolu, protože ji pořád miluje, jen teď se tak nechová. Myslí si, že mu to jde - skrývat před Gen své city k ní a chovat se vůči ní lhostejně. Pokud Gen měla v plánu dělat to samé, šlo jí to hodně dobře. "Ty se mě ale nemusíš bát, chápeš to?" zavrtí nechápavě hlavou, na chvilku se obrátí k baru a napije se kávy. "Tady ale nejde o upírství. Tohle by byl schopný udělat kdokoliv, koho by Benjamin uřknul. Jako bys to nevěděla." Vždyť kdyby někdo uřknul například... Cami. Už by nebyla taková nevinná, milá a blonďatá dívka. Teď si vzpomněl i na to, co slyšel o jejím bratrovi. Ten měl podle všeho asi podobný charakter jako mladá barmanka, a přesto byl schopen masakru a to ještě v kostele. "...udělal strašný věci, na který by rád zapomenul a úplně nejradši by byl, kdyby se ty věci nikdy nestaly?" dokončí tu její větu, kterou nedopověděla a podívá se na ni. Chtěl by umět číst myšlenky. Co se asi teď honí Gen hlavou? "Jak to můžu vědět? Prostě se tak chováš. Chováš se tak, jako bys mi ani nikdy nechtěla odpustit." Při jejich dalších slovech se trošku zamračí. Když nakonec uslyší to o Claire, sevře ruku v pěst. Neví, jestli si toho Gen všimla, protože on se na to zrovna nesoustředí. Teď vypadá mírně rozhozeně, i když se to snaží zakrývat. "Co tě tak rozhodilo? Nejsme spolu, takže já můžu být s kýmkoliv, i s CLaire, a tobě to může být úplně jedno." Neřekne to rozhodně klidně, ba naopak. Jeho hlas je tišší, ale přesto všechna jeho slova jsou dobře slyšet. Jednat si dává záležet na tom, aby každičkému slovu rozuměla a druhak b baru nikdo nebyl,takže tu bylo ticho. Po tom, co řekne, že i ji má kdo utěšovat, na ni chvilku zůstane pohledem a ruku má pořád sevřenou v pěsti. Nic neříká, jako by snad přemýšlel, kdo by mohl být ten utěšovatel. "Jackson." Není to otázka, prostě konstatuje. Bylo jasné, že to byl on, kdo také jiný? Jeho jméno zavrčí s tou největší nechutí na jazyku. Potom nečekaně mrskne velkou silou se šálkem, i s trochou kávy, na zem. Hrnek se roztříští a kafe je vylité po celé zemi - Cami asi mít co uklízet. Potom se prudce, beze slova, zvedne ze židle, z kapsy rychle vyštrachá nějaké peníze a položí je na bar vedle talíře s nedojedenými palačinkami. Člověk by řekl, že má Kol právě někam na spěch.

*Nezapojuje se rozhodně do ničeho z toho, co si ti dva povídají. Nechává je tak, jenom doufá, že nedojde k nějaké nehodě. Mezitím vším si stihne všimnout, jak se Genevieve utrápeně tváří. A jako někdo, kdo chce pomáhat lidem s jejich problémy ji tohle rozhodně mrzí, že ji právě teď v danou chvíli nemůže pomoct. Možná by ale mohla vyhnat Kola z baru, protože ji neříká zrovna věci, které jsou příjemné a obzvlášť ne pro Genevieve. Soucítí s ní, že to není příjemné. Na jednu stranu chce okamžitě Kola vykázat z baru, pokud se nebude chovat slušně. Nejde o to, zda se chová slušně jenom k ní, ale i to, zda se chová slušně k zákazníkům. Už chce něco říct, ale on mluví dál s Genevieve a proto čeká na chvíli, kdy bude moct promluvit ona. Jenže poté si stihne všimnout toho, že Kol zatíná ruku v pěst, což se jí už vůbec nelíbí. Začíná být atmosféra čím dál více hustější, čím dál více se začíná schylovat k něčemu, co by nemuselo dopadnou dobře. Ať je to Původní nebo ne, kašle na to, jak moc je silný a kdo je to. Nebude ji tady v baru dělat nepořádky. Už se nadechuje, aby něco řekla, ale v tu chvíli vysloví jméno Jackson a ne příliš příjemný tónem hlasu. Pamatuje si na něj, setkala se s ním jenom tady v baru na chvíli a zase odešel. Vypadal na to, že se mu atmosféra v tomhle podniku příliš nelíbila. A proto v tu chvíli nic neřekne. Trhne sebou při zvuku šálku, který se rozbije o podlahu a zmateně se podívá na Kola. Tak tohle si teda líbit vážně nenechá, aby ji tady házel s inventářem. Akorát to jde potom všechno do manka. On si může myslet, že je to jenom laciný jeden hrneček, ale kdyby věděl, kolik inventáře se dá za týden rozbít a všechno to potom přecházet do stovek a tisíců. Kdyby si tohle dovoloval každá zákazník, tak by za chvíli podnik akorát zkrachoval. Obejde bar a přijde trochu blíž za ním. To, že už pokládá na stůl peníze ji právě v tuhle chvíli moc nezajímá.* Pro příště, až budeš chtít s něčím praštit o zem, tak si přines svůj inventář ze kterého buď budeš pít a nebo jíst. A jsem ráda, že už jsi na odchodu, protože bych ti já sama musela říct, aby jsi okamžitě odešel. *Řekne k němu poněkud tvrdě a zostra. Nikdo ji nebude dělat tady nepořádek, nikdo nebude nic rozbíjet. I kdyby to byl Voldemort, tak tohle si dovolovat nebude a bude si od každého zákazníka vyprošovat slušné chování.* A příště, až se tady budeš chtít vrátit si rozmysli, jak se budeš chovat, Kole. *Nedá se ani říct, že by byla na něj nepříjemná. Spíše je tón jejího hlasu varovný, ale není to žádný nepřátelský. Nic, čím by ho snad mohla rozčílit. Nepotřebuje a nechce si dělat nepřátele. Jenom považuje za správné a vhodné upozornit ho, že tady není doma, ale normálně v podniku. Sehne se a začne sbírat všechny střepy ze šálku a vrátí se nazpět za bar, kde je vyhodí. Musí se pustit i do vytření podlahy.*

Myslíš si, že ten pocit strachu ze mě může vyprchat jen tak? Že prostě jen lusknu prty a on bude pryč? Ne, Kole, takhle to prostě nejde, ale ty jsi to stejně nebyl ochotný kdy akceptovat podle toho, jak se k tomu stavíš. Ne vždycky musí být vše po tvém a podle tebe, Kole. Ostatní mají svá vlastní stanoviska a svoje vlastní pocity a i kdyby ses rozkrájel, tak jim to svoje nevnutíš nikdy. (podívá se na něj a pak nakloní hlavu mírně do strany) Není to o tom, že bych ti nevěřila. Bylo to o tom dostat se z toho šoku. Ale to už je teď stejně jedno. (Vlastně si vyslechla jeho celou řeč naráz, protože ho nechtěla přerušovat a nechtělo se jí ani tak moc zrovna v tu chvíli hovořit, ale teď už prostě reagovat musí) Ty ani já se nechováme tak, jako bychom se k sobě měli někdy vrátit. Každý jsme tu situaci vzal za svůj vlastní konec. A vlastně, když se na to tak podívám, jsme ho oba uchopili stejně. (Dopije ten svůj čaj, potřebuje svlažit své vyprahlé hrdlo, protože jí až záhadně rychle vyschlo. Ano, tahle situace pro ni není příjemná a ona ji možná mohla zvládnout líp. Tedy určitě ji mohla zvládnout líp, ale teď už se to zachránit nedá.) Já ale nejsem rozhozená tím, co ty máš s Claire, Kole. Jak říkáš, nejsme spolu, můžeš si dělat, co uznáš za vhodné. Ale to já taky. Můžu si dělat co chci stejně tak, jako ty. Jsem volná a jedině já rozhoduji o svém životě. (podívá se na něj, ale nelíbí se jí, jak reaguje. Pěst zaťatá tak, že jen čeká na to, co bude moci rozmlátit a tón, jakým řekl Jacksonovo jméno, je více než mrazivý. Ne, neměla ho takhle dráždit. Uvědomila si to hlavně ve chvíli, kdy se najednou prudce zvedl, shodil ten šálek a jako by někam pospíchal. Prudce se zvedla taky, ale Kola zdržela Cami, která si tohle rozhodně nenechala líbit. Musela se trochu pousmát. Měla kuráž. I ona začne vytahovat peníze. Rozhodně teď nenechá Kola odejít jen tak, i kdyby ho měla pronásledovat.)

"Ne, na začátku jsem to neakceptoval, protože jsem si myslel, že bychom se k sobě ještě někdy mohli vrátit. Někdy... Myslel jsem si dokonce, že to nebude trvat dlouho. Ale zmýlil jsem. Víš co? Prvních pár dní mi to bylo všechno líto, že mě nechceš vidět. Bylo mi, vlastně mi to pořád je líto, že ses se mnou rozešla. Ale teď už to neřeším. Vlastně se divím, že po tak krátký době. Zajímal jsem se, jak se máš, co děláš, jestli jsi v pořádku, proto jsem za tebou taky do Zátoky přijel. Ale teď je mi to úplně jedno. To všechno je pryč." Samozřejmě měl na mysli jeho pocity, co k ní cítil. Řekl to dost přesvědčivě, poslední slovo řekl dost zřetelně. Gen mu mohla i nemusela věřit, každopádně Kol věděl, že ji tímhle určitě zasáhl, i když to na sobě třeba nedá znát. "Bojíš se mě i teď, takže mi nevěříš, protože kdyby ano, věděla bys, že se bát nemusíš." Celou dobu se na ni dívá s poslouchá, co říká. "Ne, nechováme. A ty jsi mi to svým způsobem zakázala, chovat se k tobě nějak jinak, protože jednoduše řečeno, chceš ode mě mít klid. Ten ti posledních pár dní dávám. Takže ne, nechovám se k tobě tak, jako kdybych tě chtěl zpátky, protože jsem ti slíbil, že tě nechám napokoji. A já svoje sliby držím." Když už něco Kol slíbil, dodržel to, pokud to šlo. A zvlášť, když šlo o slib, který dal Genevieve. "Cami," osloví ji znova jménem, ale už nezní jeho hlas tak mile jako předtím, "myslím, že peněž jsem ti dal už dost, takže se nebojím, že za ně neseženeš nějakej debilní hrnek." Na její další slova už nereaguje, choval se nejlíp, jak v tuhle chvíli uměl. Vlastně může být ráda, že nezačal řádit víc. Ještě než Cami odešla uklízet, prošel nebezpečně blízko ní - vlastně do ní ramenem i trošku vrazil, protože mu stála v cestě. Venku nasedl do auta a rozjel se do Zátoky.

*Kol zřejmě vůbec nepochopil to, oč tady vlastně šlo. Nejde o to, že ji tady podhodí peníze a ona poběží koupit hrnek, který bude větší hodnoty. Šlo o princip, že tohle se prostě nedělá a nesmí. Kdyby to takhle dělal každý, kde by potom byli? Dívá se na Kola pohledem, kterým ho přímo propaluje. Hlavně jak prochází až moc blízko k ní. Ale nějaký strach či něco tomu podobného nedávala na sobě vůbec znát. Když do ní ramenem strčil, popošla o krok dozadu a nezapomněla se za ním ohlédnout. Nemělo smysl už něco dalšího říkat. Nechtěla se tím už dále zabývat, není ten typ, co by rozpoutával hádky. Ona se ani snad nikdy nehádala, spíše konstatovala. Nechá ho z baru odejít a uklidí to, jen co je za barem si až teprve teď uvědomí, že i Genevieve se chystá k odchodu. Nebude jí v tom bránit, jen si nemyslí, že je to příliš rozumné vzhledem k tomu když ví, že půjde za ním. Nadechne se zhluboka.* Dávej na sebe pozor. *Řekne pro jistotu jejím směrem. Schrábne z pultu peníze od Kola a vyjede si účtenku. Taktéž to samé udělá u Genevieve. Dále se už k tomu nevyjadřuje a nesnaží se Gen jakkoliv zastavit. Raději si vezme hadr a všechno to kafe z podlahy setře. Až bude konec směny, tak vytře podlahu v celém baru, teď to prostě už nemělo žádný smysl. Během dne se jí tam nahrne docela dost lidí a tak má o práci postaráno a taky i o myšlenky. Nemusí přemýšlet příliš nad tím, co se ráno odehrálo.*

(Už nijak nereaguje na Kolova slova. Nechá ho prostě vypovídat se. To, co slyší jí není zase tak po chuti, zvlášť, když opravdu velice přesvědčivě zdůrazní, že je všechno pryč. Zabolí ji to. Ale tomu ona nevěří, protože kdyby to tak opravdu bylo, tak by se najednou nesbíral a někam nepospíchal, protože ona si je moc dobře jistá, kam pospíchá. Chystá se do zátoky. Jackson je v ohrožení a ona s tím musí něco udělat, protože tohle všechno teď se děje kvůli ní. A právě teď i poznává, že muži a ženy mají opravdu jiné myšlení. Ona se umí ovládat, ona nebude Claire nic vyčítat ani jí nějak vyhrožovat nebo jí usilovat o život, protože to už není její život. Kol už není její, ona už s Kolem nechodí a nevidí tedy žádný důvod, proč by měla teď z něčeho nějak vinit Claire. I když si do ní samozřejmě ráda rýpne, ale to je tak všechno. Kol tohle pochopit nedokázal a ona má teď opravdový strach o Jacksona. Jakmile se poroučel pryč, tak se podívá na Cami, která ji osloví) Děkuji, Cami. (mírně nervózně se pousměje) A s těmi sezeními počítej. Domluvíme se po telefonu. Třeba mi napiš zprávu, ať mám taky tvoje číslo. Myslím, že se mi můj život začíná slušně sypat pod rukama. (dodá ještě nakonec a pak už se otočí a odejde ven. Kol už byl se svým autem pryč, ale ona si byla jistá tím, kam míří. Nestihne zase zkoušku orchestru. To už je po několikáté. Rozhodne se tam zavolat, jenomže její omluvy a výmluvy bohužel nejsou akceptovány. Možná, kdyby to bylo porpvé, ale už poněkolikáté nemůže na zkoušku, protože se něco děje. Jak si jen mohla myslet, že by mohla žít alespoň trochu normální život? Ne, tohle jí prostě není přáno. Bohužel pro ni přišla další rána v podobě toho, že do telefonu zaznělo, ať už na zkoušky nechodí, že je propuštěna a oni si najdou nějakou náhradu, která bude plnit jejich plán. Nemohla na to říct nic, protože ani neměla co. Samozřejmě, že měli pravdu. Prostě to jen pokorně odsouhlasila a sklesle nasedla do auta. Pak nastartovala motor a vyrazila směrem do zátoky. Kol byl jistě mnohem rychlejší, protože ona se zdržela telefonem a taky si ještě za volantem nebyla úplně jistá v kramflecích.)

(Druhý den, co provedla kouzlo na oduřknutí Kola, odjela pryč. Potřebovala na nějaký čas být někde jinde a nemyslet na vše, co se kolem děje. Možná to bylo sobecké, ale o to se nezajímala. Čarodějek ve městě bylo víc než dost a kdyby někdo cokoliv potřeboval, mohl požádat její lidi nebo Aliseu. Ani vlastně nikomu neřekla, že jede pryč. Se svými zaměstnanci komunikovala po telefonu, když bylo třeba a jinak s nikým nenavazovala kontakt mezitím, co byla pryč. Ani Genevieve neřekla, že bude nějaký čas pryč a za tu se jí neozvala. Pochybuje, že by si vůbec někdo všiml, že je pryč, když je každý něčím zaměstnán.
Už nějaký čas přemýšlela, že by rozšířila služby svého baru a díky této krátké cestě se jí to konečně podařilo. Teď už neprovozovala jen bar, ale i catering. Bude samozřejmě muset rozšířit personál, ale to pro ní nebude žádný problém. V téhle branži znala mnoho lidí. A nejlepší na tom bylo, že už měla jednoho zákazníka, pro kterého měla připravit hostinu na svatbě. Bude to sice fuška při tom všem, co už měla na práci, ale zvládne to. Přeci jen na to nebude sama a datum svatby je ještě daleko.
Po osmi dnech se konečně vrátí zpátky do New Orleans. Nechtěla se sice vrátit tak brzy do toho chaosu, ale musela. Nemůže jen tak záležitosti New Orleans hodit za hlavu a už vůbec ne bar.
Taxík jí doveze před bar a ona vystoupí z auta. Do ruky si vezme kufr a do druhé kabelku. Přejde k baru a vejde dovnitř. Rozhlédne se kolem a pousměje se. Ať už si říká co chce, tohle byl její domov, kam se ráda vracela a nemohla by to tu opustit navždy. Možná občas potřebovala pauzu, ale to bylo vše. Po chvíli si všimne Cami za barem a dojde k baru.) Ahoj Cami. Jak se máš? (Byla to taková všední obyčejná otázka, ale ona se o to opravdu zajímala. Přeci jen nějakou dobu tu nebyla a nemá nejmenší zdání, co se tu vlastně všechno stalo a jak se mají její přátele. A Cami mezi své přátele počítala, i když si nebyli nijak blízké. Sedne si na barovou židli, kufr odloží na zem a kabelku si hodí na barový pult vedle sebe.) Dáš mi prosím tě jednu sodovku?

*Věnuje se plně zákazníkům, obsluhuje a občas si s nimi i povídá, když zrovna nemá toho hodně na práci. Na chvíli alespoň zapomene na to, co se tady ráno dělo. Sklízí dokonce i hodně pochval od lidí, že tenhle podnik je jeden z nejlepších, který kdy navštívili. Samozřejmě, že ji to jako zaměstnankyni Rosseau's hodně těší. Když je o všechny řádně postaráno, tak si dělá svou práci za barem. Rozhodla se, že všechny flašky vystavené s alkoholem prostě sundá z polic a trochu to tam utře od prachu. A zase nemá tady až tak moc lidí, že by to nestíhala. Navíc to má rozdělané po kousíčkách. Právě dodělává jednu řadu a chce se vrhnout na druhou, jenom co si napustí čistou vodu do kbelíku. Ale to už se za barem objeví Sophie a promluví na ni. Roztáhne rty do širokého úsměvu a zapře se rukama o bar.* Sophie, ráda tě vidím. Mám se dobře, děkuji. A jak se daří tobě? Vypadáš...*Sjede ji celou pohodlně. Vypadala tak čerstvě, plná energie.*...odpočatě. *Usměje se na ni znovu. Opravdu byla ráda za to, že měla tu možnost se znovu se Sophie vidět. I když nebyly zrovna velké kamarádky, tak si s ní pokaždé ráda popovídala. Na její objednávku přikývne souhlasně hlavou a už ji jde pro jednu sodovku. Otevře ji, vezme sklenici a tu položí před Sophie a potom jí trochu sodovky nalije.* Prosím. Mimochodem dnes tady byla Genevieve. Mám ti jenom vyřídit, že tady byla a brzy se za tebou zastaví. *Hned přemýšlí o tom, zda ji říct o tom, že tady byl Kol. Vypadala spokojeně, vážně odpočatě a nějak ji nechce tím kazit náladu. Sice je pravda, že takhle Kol nic vlastně ani neprovedl, ale přece. Porozhlédne se po baru, ale lidé vypadali spokojení a zdálo se, že mají všechno, co potřebují. A tak se v klidu zase mohla nadále věnovat Sophie.*

(Upřímně se usměje a lehce kývne hlavou na její poznámku o tom, jak vypadá.) Taky tě ráda vidím. A odpočatá rozhodně jsem. Byla jsem pryč několik dní, ale nikdo o tom nevěděl. (Pokrčí lehce rameny. Svůj návrat si vlastně dobře načasovala na dobu, kdy měla službu Cami. Sice by měla vědět, že tu bude, ale často zapomínala, kdy má být kdo v práci. Neměla zrovna moc příležitostí si s Cami popovídat a když na to konečně přišlo, tak za to byla ráda. Posledně spolu mluvili už před nějakou dobou a vlastně tu konverzaci ani pořádně nezakončili. Nebo spíše jen tu část o Seanovi, ale nebude s tím tentokrát začínat. Pokud bude chtít Cami něco vědět, zeptá se, ale ona s tím už první nezačne. Pro Cami to jistě nebylo zrovna příjemné téma, i když se to stalo před více než rokem.) Děkuji. (Napije se sodovky, jakmile před ní Cami postaví sklenku.) Tak to jsem se asi vrátila v pravou chvíli, když už mě začíná shánět Genevieve. (Doufá jen, že to nebude nějaký problém kvůli, kterému se chce zastavit. Nejradši by slyšela nějakou dobrou zprávu, jako že se jim podařilo Benjamina zastavit i bez ní. Ušili na něj nějakou boudu a on se chytil jako moucha na lep.) Když už jsem na tebe tady takhle narazila, tak ti chci říct novinku. (Celá se rozzáří a sáhne po kabelce, z které vyndá jednu vizitku a položí jí na bar před Cami. Na vizitce je napsáno: "Rousseau's bar a catering" a kontaktní údaje. Vážně z toho má obrovskou radost. Tenhle bar je pro ní jako její dítě a s rozšířením služeb jí to celé dodává ještě větší radost, než měla jen z vedení podniku.) A už máme jednoho zákazníka. Doufám, že se toho také budeš účastnit jako barmanka nebo servírka. I když jsem vlastně přemýšlela, že by jsi mi mohla pomáhat s organizací. Samozřejmě za takové akce budou větší odměny a když to půjde hodně dobře, tak můžeme organizovat nějakou akci i mimo New Orleans. (Podívá se na ní a čeká na jakoukoliv reakci. Ať už slovní nebo mimickou.)

Několik dní jsi byla pryč? Vážně? Ale jde vidět, že ti to prospělo. Tedy...vypadáš rozzářeně. *Usměje se na ni ještě víc. Byla ráda za to, že si Sophie dala sama pro sebe menší dovolenou a trochu se uvolnila od těch všech problémů a starostí, které tady měla. Kdyby toho měla tolik jako ti ostatní se kterými se stýká z nadpřirozeného světa, asi by taky potřebovala nějaký oddych od všeho. Ale pochybuje o tom, zda si to všichni mohou dovolit. Každopádně o ostatních se ji přemýšlet právě teď nechtělo. Byla ráda za to, že Sophie si to užila, a teď se bude nazpět vracet do toho všeho, co jí tady čekalo. Vzpomene si i na jejich poslední konverzaci a na nabídku, kterou ji Sophie poskytla. Ale nechtěla ji tím teď zatěžovat. Přece jenom se právě vrátila. Mohla mít ještě chvíli klidu, ne? nemusela ji zase vracet nazpět do těch problémů tady a nebo do toho, aby ukojila prostě jenom její touhu po zvědavosti a informacích. Na její díky se usměje tak, že opravdu nemá za co děkovat.* Myslím, že se úplně po tobě nesháněla. Tedy...přišla tady do baru na snídani a já se ji ptala, zda na tebe čeká. A nechala mi pro tebe nakonec vzkaz, že se brzy za tebou zastaví. *Pokýve několikrát hlavou. Uchopí do ruky sklenici ve které má obyčejnou vodu a napije se, jen co vidí její rozzářený obličej, tak nad tím pozvedne obočí a začne odkládat skleničku, když se Soph zmíní o tom, že má pro ni nějakou novinku. Natěšeně se na ni podívá a vyčkává, co z ní vypadne. Zdálo se, že ta novinka naprosto Sophie těší a když měli radost lidi okolo ní, tak měla i ona z nich určitou radost a hlavně, když se to týkalo právě její zaměstnavatelky. Sleduje ji, jak něco vytahuje z kabelky. Předloží na barovou desku před ní vizitku a ona ji uchopí za rožky mezi palec a ukazováček u obou ruk. Právě teď se velmi soustředí na tu vizitku a jenom co si přečte, co je na ni napsáno, tak se celá rozzáří a zasměje se. Je to takový ten šťastný a překvapený smích, radostný smích. Svědčí to o tom, že je z toho opravdu nadšená. Hned se zase podívá na Sophie a je asi tak stejně rozzářená jako ona. Než ovšem stačí něco říct, tak se Sophie dá do řeči a ona ji pozorně poslouchá. Má na jazyku tolik slov, ale čeká, až Sophie domluví. Hned jí má chuť říct, že s ní rozhodně může počítat, protože se hodlá aktivně zapojit. Připadá ji to jako úžasný nápad. Navíc minule při jejich rozhovoru už se spolu bavily o tom, že rozšíří služby. A myslí si, že to je ten nejlepší nápad, co mohla udělat. Jenom co domluví, tak spustí.* To je naprosto úžasný nápad, Sophie. Jsem ráda, že jsi to udělala. *Podívá se znovu na vizitku s úsměvem a zase nazpět na ni.* Samozřejmě, že se mnou můžeš počítat. Ať už s jakoukoliv prací. Pomohu ti kdykoliv budeš chtít a se vším. Udělám to pro tebe ráda. A já zbožňuji svatby a přípravy, i když je to náročné, přes to to mám ráda. Takže se mnou počítej ve všech směrech, které budu schopná zvládnout. A když už máme jednoho zákazníka, tak co bude naší první akcí? Mimochodem to jsi vyřizovala všechno zatímco jsi byla pryč? *Pozvedne trochu vizitku více nahoru, líbí se ji. Neví, zda si ji může rovnou nechat a nebo je to zatím jedna vizitka a na jejím základě se budou dělat další. Vážně ji překvapila touhle novinkou, ale bylo to příjemné překvapení. Taky z toho byla samozřejmě nadšená.*

[color=#ff0066]Rozhodně mi to prospělo. Komu by to také neprospělo, když má vlastně dvě práce na plný úvazek. (Kdyby den před odjezdem neprováděla to kouzlo na Kolovi a nepotkala v sídle Aliseu, tak by nejspíš neodjela. Ale ten večer jí to prostě vše začalo štvát. Ráda pomohla, když mohla, ale proč se vlastně Elijah obracel vždy na ni, když potřeboval pomoc čarodějky, když měl ve své rodině také jednu a možná i zkušenější? Rozhodně měla Alisea více vědomostí, i když tisíc let strávila jako upír. S čarodějkami do styku musela přijít a učit se a vstřebávat informace mohla i tak. Už toho na ní prostě bylo moc.) A co ty vlastně? Nějaké novinky u tebe nebo ve čtvrti? Jak se má Kieran? (Lehce povytáhne obočí s pousmáním. S Kieranem také nemluvila už hodně dlouhou dobu. Měla by se za ním někdy zastavit a zjistit, jak se mu daří. Zpozoruje na Cami radostný úsměv a její smích, když si přečte vizitku. Díky tomu hned pozná, že z toho je nadšená stejně jako Sophie a to jí udělá ještě větší radost.) Díky, upřímně si to taky myslím. První jsem myslela, že bych koupila další bar ve městě, ale v jiné čtvrti, ale pak mě napadlo tohle. Skvělé, jsem vážně ráda, že z toho máš radost. Pokud máš teda tolik ráda svatby, tak z první akce budeš nadšená, jelikož to bude svatba. Zatím jsme jen podepsali smlouvu. Podrobnosti budeme řešit později, ještě zbývá hodně času. Ano, všechno jsem to zařizovala, když jsem byla pryč. Když má člověk už vlastní bar a známý, kteří mají známý, tak jde všechno rychle. Vlastně rozšíření služeb bylo to nejjednodušší. Déle trvalo to rozhlásit pár významným lidem. Ještě se toho bude muset hodně zařídit. Jako třeba personál. Obsluhu seženu snadno, horší bude najít dobré a zkušené kuchaře, ti se hledají špatně. Většinou už jsou totiž zaměstnaní. Ale těším se, až to bude všechno naprosto zařízené. (Usměje se a poté se znovu napije. Měla z toho radost, že by skoro zapomněla na problémy v New Orleans.) Jo a tu vizitku si samozřejmě můžeš nechat, mám jich tucet. A na webovkách se pracuje. Měli by být hotovy během pár dnů.

To máš pravdu. Někdo, jako ty to vážně potřebuje. Vlastně se ti divím, že si tu dovolenou nebereš častěji. Ale obdivuji na tom to, že nikdo nezjistil, že jsi vlastně pryč. *Pousměje se trochu. Ona o tom neměla ani sebemenší tušení, ale to nebylo žádným překvapením. Zase až tak blízké si nebyly, aby si říkaly o tom, co ta druhá dělá a nebo zda se jedna z nich hodlá na chvíli vzdálit od rušného velkoměsta jménem New Orleans, kde všechno bylo jinak, než se na první pohled zdálo. Spíše ji to trochu zaráželo u Genevieve, vypadalo to, že ona nemá ani ponětí o tom, že Sophie byla pryč. Taky to na jednu stranu mohla držet v tajnosti, právě proto, že to tak Sophie chtěla. O tomhle už mohla ale jenom diskutovat sama se sebou. Nechtěla se na to ptát, byla to vlastně naprostá zbytečnost. Tohle se odehrávalo jen a pouze v její mysli. Vytrhne ji z toho, když se zeptá na ni.* Novinky? No...*Tak trochu se nad tím musela zarazit. Co jí měla říct? Možná o tom, že se potkala s Elijahem, jo, vlastně o tom by ji mohla informovat. Ale rozhodně ji nehodlala informovat o tom, co se dělo ještě tu noc, kdy za ní přišel Klaus. Ta vzpomínka byla krásná, příjemná, ale nemohla na sobě něco takového dávat znát. Vlastně neměla v plánu se o této "chybě" ani nějak dále zmiňovat. Nelitovala toho, nikdy by toho nelitovala, chtěla to tak. Jenom šlo spíše o to, že to vážně byla chyba, podlehli tomu oba a oba věděli, že se to už nesmí nikdy opakovat a taky, že nebude. On se potom vypařil a ví, že to znamenalo to, že spolu nadále nesmí mluvit, i když tomu vůbec nerozuměla. Nerozuměla tomu, proč ji od sebe tak odháněl. Nechtěla teď na to myslet a proto se začala soustředit na věci, co jí chtěla říct.* Vlastně mám jednu novinku, která by tě mohla překvapit. Nedávno jsem se setkala v jedné kavárně s Elijahem. Spíše jsem se tam s ním seznámila a nějak jsme došli nakonec i k tobě, zjistila jsem, že jste přátelé. Je to opravdu milý muž. A co se týče Kierana, tak dlouho jsem s ním bohužel nemluvila. Ale myslím, že se má dobře. Což mi připomíná, že bych se měla přece jen za ním zastavit. *Pousměje se. Už minule si přece říkala, že se Kieranovi ozve a opět to neudělala. Vážně by měla vzít mobil a napsat mu sms, vždyť na tom nebylo nic těžkého a zabere jí to necelou minutu. Taky by se mohla za ním zastavit v kostele a nebo v jeho bytě, měla tolik možností, ale zatím se k ničemu nedostala. Mohla by to klidně udělat i teď, jenže to zase byla zaneprázdněná rozhovorem a nijak to nechtěla narušit. Naslouchá Sophie, když mluví o novým rozšíření.* Páni, takže dokonce jsi přemýšlela i nad dalším barem? *Pokýve hlavou na náznak, že je to vážně zajímavý nápad. Zřejmě tenhle bar vydělával hodně na to, aby si mohla Sophie pořídit další. A nebo vydělával tak dobře, že by neměla problém s tím, kdyby si vzala hypotéku a za chvíli by ji měla splacenou. Byl to dobrý nápad, ale konkurence v tomhle městě byla vysoká.* Zdá se, že s lepší novinkou jsi nemohla přijít. Zrovna první zakázka svatba, to je pocta, že ano? Věřím, že najdeš výborný personál, který ti bude vyhovovat. A co se týče těch kuchařů, pravda, že v dnešní době jsou ti dobří a poctiví velmi žádaní a většinou už někde pracují, ale to neznamená, že ty taky nemusíš takové najít. Uděláš prostě nábor a budeš hodnotit. Sama se vyznáš ve vaření a prý je tvé jídlo vynikající, slyšela jsem to od nejednoho člověka. *Usměje se ještě více. Právě teď ji zvedla velmi náladu. Byla to ohromující novinka, sice více starostí, ale za to následovala i odměna. Každopádně Sophie chce pomoct, ale nemusí se opakovat. Ona jistě ví, že se na ni může kdykoliv obrátit. Vizitku si proto zastrčí do kapsy od zástěry, rozhodně si ji hodlá ponechat.* Tak mě potom musíš informovat i o webovkách, abych si je prohlédla. Těším se, až se to rozjede všechno. 

(Krátce se zasměje. Ona sama byla taky trochu překvapená, že to nikdo nezjistil, ale každý měl dost starostí a nejspíš jí ani nikdo nepotřeboval, takže se nikdo nedozvěděl, že je pryč.) Bylo to rozhodnutí ze dne na den, takže jsem to prostě nikomu neřekla. S vámi jsem komunikovala po telefonu, což není tak neobvyklé a s ostatními vůbec. Každý má teď hodně svých problémů, takže mé nepřítomnosti na pár dnů si opravdu nikdo nevšiml. (Je pravda, že to někomu opravdu mohla říct. Aspoň Genevieve nebo Johnovi, aby popřípadě věděl někdo, kde je, ale neudělala to. Ten den, kdy odjela prostě chtěla zapomenout, že se tu něco děje, ale nezapomněla, jen si toho nevšímala, jakoby se jí to vůbec netýkalo. Ale teď a tady jí zas všechno připomíná, co se stalo a co se stát může. Zajímalo by jí, co se tu vše stalo za její nepřítomnosti a pokud už aspoň vyřešili problém s vlkodlaky. Zítra pokud se nezastaví za ní Genevieve, tak jí zavolá a poptá se. Povytáhne obočí při Cami slovech. Vlastně to nebylo nijak překvapující, že se Cami potkala s Elijahem. Tohle je sice velké město, ale někdy jí přijde, že je to úplně naopak a obzvlášť v téhle čtvrti. Jako by každý znal každého. V nadpřirozené komunitě to byla vlastně pravda. Každý se znal skoro s každým.) S Elijahem jsme opravdu přátele. Je to jediný Původní s kterým mohu řešit všechny ty záležitosti s kterým si nejvíc rozumím. A milý opravdu je. Dá se říct, že má schopnost vycházet snad s každým. Něco takového bych taky občas potřebovala. (Už zjistila, že Elijah nevychází úplně se všemi, ale dá se říct, že s většinou ano. Vlastně ani nechápe, proč nevychází s Genevieve stejně jako s ní. Ale tohle je jejich věc a přímá nenávist mezi nimi nepanuje, takže to vlastně ani nestojí za přemýšlení.) Pozdravuj ho ode mne, až ho uvidíš. Sama se za ním chci také někdy zastavit, ale nevím kdy mi to čas dovolí. (Pousměje se. Ani si nepamatuje, kdy ho naposled viděla. Nejspíš na té oslavě svátku, která nedopadla zrovna dobře a od té doby uteklo hodně času.) Přemýšlela. (Kývne hlavou.) Ale tohle zatím nechám na budoucí plány. První uvidím, jak si povede catering a pak bych možná otevřela další v jiné čtvrti. Bylo by hezké mít tady ve městě více podniků, jméno, které by znal každý. Třeba se jednoho dne povede, že by jsme organizovali akci pro někoho slavného. To by bylo opravdu úžasný. (Usměje se a zahledí se někam za Cami zasněně. Organizovat nějakou párty třeba v Evropě by bylo už opravdu něco, ale potrvá než si vybuduje nějaké jméno a lidi si jí budou najímat. Vzpamatuje se ze zamyšlení a upře pohled opět na Cami.) Myslím, že ano. Přeci jenom na svatby mají lidé opravdu velké nároky. A já doufám, že všechno dopadne perfektně. Ale jak jsem řekla, když má člověk známý, kteří mají známý, tak jde vše hladce. Což mi připomíná, že musím napsat inzeráty. A teď mě tak napadlo, co kdyby jsi vedla nábor servírek, číšníků a baristů ty? Jsi skvělá barmanka a servírka a víš, co takový člověk potřebuje umět a znát. Navíc věřím tvému úsudku a ne jen, protože studuješ psychologii. (Usměje se. Tohle byl opravdu dobrý nápad. Neví, jestli by zvládla tohle vše zařídit sama a Cami z toho nápadu je stejně nadšená jako ona a má bohaté zkušenosti, tak proč toho nevyužít? Samozřejmě jí bude muset zvýšit plat, pokud jí takhle bude pomáhat se vším a za organizaci akcí je samozřejmost, že dostane zaplaceno větší sumu než za obsluhování za barem. Normálně by to nechala na Johnovi, aby udělal nábor on, ale on sám má taky dost práce ještě s kapelou.) Samozřejmě. Můžeme to pak klidně i všechno oslavit, až se to pořádně rozjede.

Tomu se docela i divím, ale dobře pro tebe, že tě nesháněli. Alespoň sis vážně od všeho odpočinula. *Usměje se na ni zeširoka. Možná je teď tak trochu ticho a proto se po Sophie nikdo příliš nesháněl. Každopádně to pro ni bylo jenom dobře, alespoň si odpočinula bez toho, aniž by ji někdo rušil a byla ráda za ni, že si ten odpočinek a klid dopřála. Všimne si toho, jak Sophie povytáhla obočí, jen co se zmínila o Elijahovi a vlastně se ji ani nediví. Nijak se k tomu nevyjadřuje, jenom nechá Sophie, aby řekla na Elijaha svůj vlastní názor. U jejich slov se usmívá.* Když jsem ho poznala tenkrát v té kavárně, opravdu na mě zapůsobil. Je to opravdový gentleman. *Usměje se ještě víc při té vzpomínce. Nemohla se Sophie jinak, než nesouhlasit a zřejmě to by jediný z jejich rodiny, kdo byl opravdu tak milý. Jako kdyby to nebyl bratr ani Klause a ani Kola. Tohle ovšem nechtěla říct nahlas a hned se ji vybaví i to, o čem se přesně bavili.* Vlastně jsme si říkali, že bychom se někdy oba mohli stavit na tvé jídlo. Máš ho výborné, jak jsme slyšeli. Ale to byl jenom návrh, jen tak mezi řečí. *Mávne nad tím rukou, aby to nebrala příliš vážně. Spíše to navrhla ona a bylo to spíše takové volné. On se jenom toho trochu chytl a jí to nepřipadalo jako úplně špatný nápad, že by jednou společně ochutnali její jídlo a Sophie by si k nim potom přisedla. Mohl by to být vlastně s nimi docela zajímavý rozhovor. Jenom neví, jak moc by se tohle zamlouvalo právě Sophie.* Jo, určitě ho od tebe budu pozdravovat. Jenom mu nejdřív musím napsat a sejít se s ním, což mi v poslední době z nějakého neznámého důvodu dělá problém. *Zasměje se trochu pobaveně a stále se usmívá. Jenom, co přišla Sophie, tak má hned výbornou náladu.* Ale kdyby náhodou, tak mu tvůj pozdrav velmi ráda vyřídím. *Šlo vidět, že ona si s ním opravdu rozumí. Ani se nedivila, vážně to byl zvláštní typ muže a navíc byl okouzlující gentleman. Které ženě by se někdo jako byl Elijah nelíbil? Poslouchá její nápady a musí se usmívat do všech stran. Opravdu by něco takového bylo vážně hezkého. Hlavně by to Sophie hodně vynášelo, ale taky by toho měla neskutečně moc a do toho všeho je ještě čarodějka.* Myslíš, že by sis jednou udělala takový řetězec? V New Orleans musí být ale obrovská konkurence. Samozřejmě, že ti v tom ale věřím a podporuji. A dělat akce pro někoho slavného? Hm, to by byla už jiná úroveň. *Zasní se společně se Sophie. Ještě nikdy se necítila v její společnosti více uvolněněji, než právě dnes. Dále ji naslouchá a na tváři se ji objeví překvapený výraz, když jí řekne, že by nábor vedla ona. Je potěšena, že Sophie do ní vkládá takovou velkou důvěru, že by ji tak velký úkol svěřila do rukou. Chvíli na ni zírá, aniž by nějak odpověděla, ale potom několikrát hlavou po sobě přikývne.* Jistě, mohla bych to zkusit. Tedy když věříš mému úsudku. Jsem ti za to velmi vděčná, Sophie, že to mě vkládáš takovou důvěru. Tuhle nabídku rozhodně neodmítnu, takže můžeš se mnou s náborem servírek, číšníků a barmanů počítat. *Ani si nedokáže představit, jak moc jí je právě vděčná. Sice to i pro ni znamená větší zodpovědnost, více práce, ale nevadí ji to. Je si jistá tím, že si na to najde čas. Školu zvládá prakticky bez problémů a tak by to neměl být problém. Tohle dělá ráda, určitě se jí to vleze do programu.* Víš, že je to skvělý nápad? Vlastně bychom mohli udělat takový firemní večírek. Přece jenom se na tom bude podílet celý personál a tak bychom to oslavili všichni nějaký večer. 

Jak to tak vypadá, tak se tu nejspíš nedělo nic závažného, a proto mě nikdo nesháněl. (Pokrčí rameny. Opravdu nevěděla, jak to teď ve městě je a pokud se něco stalo nebo ne. Na jednu stranu to ani vědět nechce, ale na druhou ano. Byla přeci jenom vůdkyně covenu, měla by se starat o záležitosti ve městě a ne jen kvůli covenu, ale také bezpečí jejích přátel a nejvíce kvůli Monique. Třeba se všechno už brzy vyřeší a ona si bude moct udělat delší dovolenou od toho všeho. Vrhne se zcela na podnikání a bude se snažit, aby její podnik pořádal ty nejlepší párty ze všech.) Gentleman to opravdu je. A nechává velká dýška. (Zasměje se a vzpomene si přitom na to, jak jí zaplatil za tu kávu a nechal opravdu vysoké dýško. Sice ho dala Kate, ale i tak. Lehce a překvapeně povytáhne obočí.) Vážně? No záleží jen na vás. Ale byla bych ráda, kdyby jste přišli. (Vzpomíná si, že to Cami nabízela a Elijahovi také, ale nikdy by jí nenapadlo, že by oni dva přišli společně. Ale takové věci už se stávají. Před rokem by jí nenapadlo, že by se dokázala přátelit s Původním upírem.) Rozhodně by to bylo hezké mít takový řetězec barů a restaurací. I když nejspíš by se každý podnik jmenoval nějak jinak. Přeci jen tenhle bar byl pojmenovaný podle původní vlastnické rodiny, do níž náhodu patří Genevieve. A i když to pak vlastnila má rodina, nepřejmenovala bych to tu. Ale pro jiný bary bych chtěla jiná jména. Skoro každý, kdo má řetězec kaváren nebo restaurací, tak se podnik jmenuje furt stejně. Tohle by byl originální řetězec. Konkurence je tu opravdu obrovská, ale tomuhle baru se daří. Možná by se dařilo i jiným. Ale to předbíhám. Ještě ani nevím, jak vyjde ten catering. (Mávne nad tím rukou s úsměvem. Moc se zasnila a začíná přemýšlet o budoucích plánech, které by také nemuseli vyjít. Raději nad tím nebude dál přemýšlet a prostě se bude soustředit na to, co už má.) Skvělé. Všechno to pak ještě probereme. A pokud by jsi potřebovala pomoct, tak samozřejmě ti pomůžu nebo řeknu Johnovi. Ten tu má stejně takové druhé hlavní slovo po mně. (Usměje se. Je ráda, že její nabídku přijala. Tohle jí usnadní mnoho práce.) Firemní večírek. To zní opravdu skvěle. Pořádně to oslavíme. (Nadšeně se usmívá. Ani nedokáže říct, jak je právě teď nadšená z toho všeho. A hlavně má radost, že to konečně někomu řekla a Cami je z toho nadšená také. To jí akorát potvrzuje, že udělala správně. Nemůže se dočkat, až to poví ostatním. Dopije sodu a prázdnou sklenku odloží na bar.) No já si teď půjdu vybalit a sepsat ty inzeráty a dát je na internet. Ráda jsem tě viděla a popovídala si s tebou Cami. Měj se a brzy se zas uvidíme. (Pousměje se, vezme si kabelku z baru a sleze z barové židle. Kufr si vezme do druhé ruky a pak zamíří nahoru do svého bytu, kde si vybalí a začne psát ty inzeráty, jak řekla Cami.)

(Dobrou hodinu jen seděla na zemi u gauče, na kterém bylo tělo Monique a bez neustání brečela. A teď už prostě jen zírala před sebe, neschopná se pohnout. Má pocit, jako by sama umřela. Jedna její část rozhodně ano. V srdci jí zůstala díra, kterou už nikdo nedokáže zaplnit. Stále nemůže uvěřit, že Monique je mrtvá. Byla tak mladá, měla celý život před sebou a teď jí to bylo sebráno. Předci, kteří je měli chránit a místo toho je vraždí. Měla na ně vztek, ale její smutek byl větší. Kdyby existoval nějaký způsob, jak se zbavit předků na dobro, použila by ho, i kdyby to znamenalo, že všechny čarodějky ztratí svou moc. Nezáleželo jí na nějaké stupidní moci, chtěla zpět svou neteř. Nestihla jí ani říct všechno, co chtěla a už jí to ani nikdy neřekne. Kus jejího života jí byl vyrván. Samozřejmě tu furt existoval způsob, jak by mohla Monique přivést zpět k životu, ale nebylo to stoprocentní. A hlavně byla vůbec připravená zabít i kvůli Monique? Před tím si říkala, že toho muže zabije a přivede Sage k životu, ale Genevieve měla pravdu. Na tohle nebyla připravená. Někomu se to může zdát divné, že ona čarodějka ještě nikoho nezabila, když žije ve městě jako je New Orleans, kde se každý den někdo vraždí a vedou války. Sophie raději vše řešila způsobem, který nezahrnoval něčí smrt. A teď by musela zabít nevinného člověka. Naprosto neposkvrněného. A to nemohla udělat. Nemohla zabít někoho, aby její neteř mohla žít. Nebylo to správné. Opravdu se jen modlí, aby Monique našla klid. Udělala správnou věc, takže to bylo vlastně dost pravděpodobné.
Po pár hodinách se konečně vzpamatuje. Tedy ne že by se vzpamatovala úplně, ale konečně aspoň začala přemýšlet. Musí pohřbít Monique a hlavně někam daleko. Ale rozhodně jí jen tak nezakope do země na neoznačeném místě. Vezme si do ruky mobil a zavolá do pohřebního ústavu. Nebude zařizovat pohřeb, ale rozhodně potřebuje rakev. Všechno domluví a zandá mobil zpět do kapsy. Pomalu se postaví na nohy a odejde nahoru do pokoje, který dřív patřil Moniqe. Zůstalo tu po ní ještě hodně věcí, než se nastěhovala k Sophie po nepovedené Sklizni. Rozhlédne se kolem a nasaje vůni, která se line po pokoji. Tolik vzpomínek. Do teď si živě pamatuje, jak to tu společně všichni tři vymalovali. Trvalo jim to celý den a nakonec byli sami pokryté barvou více než zdi. Byla to jedna z mnoha vzpomínek na tento pokoj. Ale další už si vybavovat nechtěla. Bylo to pro ni hodně bolestné. Přejde ke skříni a otevře ji. Hned sáhne po nejhezčích šatech, které tu Monique měla. Rozejde se opět z pokoje, ale nakonec ještě zastaví u postele a z nočního stolku vezme fotku, kde byly ony tři – Jane-Anne, Monique a Sophie. Sejde dolů a šaty i fotku položí na křeslo. Pak si dojde pro misku s horkou vodou a žíněnku. Očistí Monique od krve a pak jí oblékne šaty, které vybrala. Nakonec jí ještě učeše její vlasy. Zanedlouho pak přijedou pohřebáci, uloží Monqiue do rakve a odjedou i se Sophie na místo, které vybrala. Tam už je připravená díra v zemi, kam rakev s Monique uloží. Sophie na rakev položí fotku a pak jen sleduje, jak zasypávají rakev. S pohřebním ústavem už několikrát jednala, takže oni se na nic neptají, pokud Sophie dostatečně platí. Nějakou dobu, co už je rakev zasypaná, tam furt stojí a dívá se před sebe. Pohřební desku a oplocení sem dají během příštích dnů. Nakonec se sebere, odchytí si taxi a odjede do baru.
Po vstupu do baru, ihned vyžene všechny zákazníky pryč a zaměstnance domů. Nechce mít v tuhle chvíli někoho kolem sebe. Chce být sama. A hlavně potřebuje něco dělat. Potřebuje se zaměstnat, aby nemusela na nic myslet. Takže se hned pustí do úklidu. Bar byl po nějaké době uklizen jako nikdy dříve. Všechno se lesklo čistotou a ve vzduchu byla cítit příjemná vůně santalového dřeva. Po úklidu přejde do kuchyně, kde začne vařit. Vlastně ani neví, proč vaří, když bar zavřela a nepočítá ani s tím, že by ho v příštích dnech otevřela. Neměla náladu na lidi, i když mohla být prostě zavřená v bytě. Vaření jí ale dodávalo jaký si klid. Jenže ani to jí pořádně nepomohlo a ona pořád před očima měla, jak jí umírá Monique před očima. Nebylo možné, aby jí zůstali ještě nějaké slzy, ale přes to cítí, jak jí začnou stékat po tvářích. Maso klepe už snad celé věky, ale ani si neuvědomuje, že se začíná trhat na kousíčky. Nevnímá vlastně nic.)

Za nedlouho přijel k baru, zaparkoval před ním a zhluboka se nadechl. Tohle bude pro Sophie strašně moc těžké, vždyť byly nejlepší kamarádky, dokonce by řekl, že byly něco jako sestry. Genevieve o ní dokonce mluvila jako o rodině, kterou nikdy neměla... Nemůže čekat ještě déle, než čekal. Měl sem Gen odvést hned po tom, a nezdržovat se v Sídle, kde se stejně nedozvěděl moc nových věcí, kromě toho, že je z Hayley hybrid. Vystoupí z auta a přejde k zadním dveřím. Ty otevře a vezme si Gen jemně do náruče, chvilku ji hledí do bledého obličeje a potom dveře zabouchne. Nejdřív se chtěl vydat dozadu za bar a vstoupit dovnitř zadním vchodem, aby nevzbuzoval moc rozruch, ale všiml si, že v baru nikdo není. Jednak to slyšel, a druhak to viděl skrze okna - nebylo tam ani živáčka. Půjde tedy předním vchodem. Otevře dveře, potom je zase zabouchne, a při té příležitosti se cedulka s nápisem "Zavřeno" otočí na otevřeno. Vrátí to zase zpátky, a potom dojde k baru. Rozhlíží se všude možně, ale Sophie nikde nevidí - snad tu je. "Sophie?" řekne trošku více nahlas, snad se mu ozve.

(Po nějaké chvíli i přes svou nevnímavost uslyší něčí hlas. Byl Kolovo o tom nebylo pochyb, ten hlas by poznala snad všude. Ale zdálo se jí to nebo zněl nějak jinak? Nejspíš se už dozvěděl o smrti svého bratra, která ho jistě zasáhla. A teď nejspíš přišel za ní, zda nezná nějaký způsob, jak ho oživit. Jenže ona na tohle nemá vůbec náladu. Nepřivedla zpět svou neteř, nezabila kvůli ní nevinného člověka a nebude to dělat ani kvůli Klausovi. Přestane tlouct do toho masa a i s paličkou v ruce vyjde z kuchyně a podívá se na Kola. V první chvíli si ani neuvědomuje, že drží v náruči mrtvou Genevieve nebo si to snad ani uvědomovat nechce a raději to přehlíží.) Co chceš Kole? Rovnou ti říkám, že na tebe ani nikoho jiného nemam náladu. Právě jsem pohřbila svou neteř, takže když dovolíš. (Hlas má ochraptělý, oči celé zarudlé a pod nimi kruhy. Na oblečení má pár skvrn od krve, která se jí tam dostala, jak držela Monique. Vlastně celkově vypadala, že se brzy složí k zemi. Je unavená, ale spát rozhodně jít nechtěla. Má pocit, že když půjde spát, tak se jí dokola bude zdát jen o smrti Monique. Jenže pak to přijde a její pohled utkví na Genevieve.) Co… (Nedokončí větu a hlas se jí zlomí. Opovaž se to vyslovit nahlas a zabiju tě. Chtěla to říct nahlas, ale z jejích otevřených úst nevyšla ani hláska. V první chvíli si myslí, že jen omdlela a Kol potřebuje, aby jí Sophie pomohla. A tohle si opakuje pořád dokola, až do doby, kdy neucítí žádnou energii vycházející z Genevieve. V ten moment jí to všechno dojde. Ta krutá pravda. Palička na maso jí vyklouzne z ruky a s ránou dopadne na zem. Se Sophie se začne točit celá místnost a má pocit, že se brzy složí k zemi a už se z ní nezvedne. A v tu chvíli to tak i chtěla. Zůstane stát na místě a zavře oči. Třeba to pomůže, a když se nebude hýbat a dívat, ukáže se, že je to celé jen zlý sen, za pár hodin se probudí a všechno bude v pořádku. Bude tu Genevieve a dokonce i Monique. Jen musí vydržet tu chvíli. Jakmile pak otevře oči, všechno zmizí. No tak Sophie probuď se. Přitiskne k sobě ještě silněji oční víčka. Z očí jí vytryskne zbloudilá slza. Mozek jí pracoval na plné obrátky, jak si snažila vysvětlit, co právě viděla a co cítila nebo spíš necítila, ale její tělo zůstávalo nehybné. Stále si namlouvala, že to je jen sen. Co jiného by to taky mohlo být? Genevieve nemůže být doopravdy mrtvá. Ne teď. Je to přeci nejsilnější člověk, kterého kdy poznala. Genevieve se jen tak lehce nevzdává, takže její smrt byla naprosto vyloučená. Ona jí oživila a Genevieve měla umřít až za několik desítek let, obklopená dalšími dětmi a vnoučaty. Měla umřít vrásčitá a šťastná. Ne teď. Nebo byl Kol stále uřknutý, její kouzlo nefungovalo a on si z ní teď jen naprosto hrozným způsobem vystřelil. Nebo se z ní třeba stal nějakým způsobem obyčejný člověk, a proto z ní necítí žádnou energii. Benjamin byl přeci mrtvý a někdy některá kouzla zaniknou i s čarodějem, který je seslal. Nebo… Docházeli jí možnosti, ale za žádnou cenu si nechce přiznat pravdu, kterou hluboko uvnitř věděla. Genevieve jí prostě nemohla opustit. To by neudělala. Nemohla opustit Kate. V jeden den jí přeci nemohli opustit dvě osoby, které milovala na světě nejvíce. Tohle je prostě jen jeden velký a hodně špatný vtip. Celý její život je jeden velký vtip. Není mrtvá. Opakuje si stále dokola, ale žádnou útěchu jí to nepřináší. Pravda byla taková, že Genevieve mrtvá je a Sophie to konečně přestane popírat. Nechce vědět, jak se to stalo. Pro ni tohle bylo naprosto nepodstatné. To hlavní je fakt, že už jí nikdy neuvidí. Genevieve už jí nikdy nebude moct nadávat, jak si ničí život svým způsobem chování jako posledně, kdy to Sophie už se vším vzdávala a jen tak se nechala zabít Rebekou. Nebudou se spolu smát ani brečet. Nepůjdou společně do kina, jak plánovaly a nebudou po lidech házet popcorn. Nebudou moct už nikdy rozebírat Kola. Genevieve tu pro ni nebude, aby jí utěšila ze ztráty Monique. Všechno se teď zdálo naprosto ztracené. Celý její život najednou začínal postrádat smysl. Z očí jí už podruhé za dnešek tekly proudy slz. Stále se nepohnula ani o píď. Prožívala největší šok svého života. V mysli si začne vybavovat jejich společné chvíle. Když se poprvé setkaly na hřbitově. Jak Sophie vrazila k Gen do bytu, kde byl ještě Klaus a Genevieve byla polonahá a vrazila jí pak facku. Jak společně hráli na jedné párty. Když Genevieve odcházela a ony si vyměnili náramky. A mnohem více vzpomínek.)

Kol byl vážně rád, když viděl Sophie, která za okamžik vyšla z kuchyně. Ale ona jistě nebyla ráda, že vidí zrovna jeho, a ještě s bezvládným tělem Genevieve v náručí. Když na něj ale spustila s tím, co tady chce, že na něj nemá náladu, tak musí tázavě pozvednout obočí. Je slepá, nebo co? Cožpak nevidí, jak Kol vypadá? Nevidí, koho to drží v náruči? Chápe, že ona taky někoho ztratila, ale tohle byla Genevieve. Zrzavé krásné vlasy, ty nemohla přehlédnout. "To je mi líto...," podívá se na ni smutně, když slyší, že je její neteř, Monique, mrtvá. Nemusel ji, vážně ne. Určitě by změnil názor, kdyby věděl, že to ona dokázala zabít Benjamina a zachránit tím nejmladší Mikaelsonovou. Vlastně se ani nemusel nějak speciálně začít tvářit smutně, protože na jeho tváři byl smutný výraz od dnešního dne permanentně. Soph taky vypadá strašně - kdyby se teď postavila před bílou zeď, ani by nebyla vidět, jak byla bledá. "Sophie, já..." Chce pokračovat, ale hlas se mu v tu chvíli úplně zlomí a nemůže mluvit dál. Konečně si Sophie všimne Genevieve a dojde jí, že něco není v pořádku. Snad z výrazu Kola, nebo z toho, že z ní necítí ani špetku magie, kterou jako kotva měla. Stojí tam na místě, v baru, kde toho s Gen tolik zažili. Tolik vzpomínek... Ať už krásných, nebo ošklivých; pro něj to byly všechno vzpomínky a těch s Genevieve si právě vážil se všeho nejvíc. Jistě, těch s Klausem taky, ale to bylo něco úplně jiného. S Klausem neměli zrovna ukázkový bratrský vztah, ale i přesto si to v posledních týdnech dokázali mezi sebou nějak vyříkat. Genevieve ale miloval. Hlavou mu běhaly obrázky toho, jak se poprvé potkali. Jejich společný den v exilu, Bali... Asi to nevydrží a před Sophie se rozpláče. Sleduje její reakce, a není mu vůbec příjemné vidět, že se tady hroutí kvůli její smrti další člověk. "..já... Nemohl jsem tomu zabránit, i když jsem strašně moc chtěl," to už mu tečou slzy, ale pokračuje dál, "věř mi, že kdybych si to s ní mohl vyměnit, udělal bych to... Snažil jsem se, aby těch posledních pár hodin strávila někde v klidu... A i ona mi to řekla. Vzal jsem ji do botanické zahrady. Je to bývalá čarodějka, a miluje - vala, květiny, stromy, rostliny... Prostě celou přírodu." Doufal, že pochopí, že pro ni dělal všechno, co jen šlo. "Sophie," osloví ji a stále se slzami v očích udělá pár kroků směrem k ní, "prosím..já potřebuji pomoc. Nevím, co dělat, pomoz mi a ní..." naléhavě se na ni dívá a pak skloní hlavu a jeho pohled skončí na obličeji Gen.

(Kolova slova k ní přicházejí z dálky. Má pocit, že oba dva jsou úplně na odlišném místě a jeho slova jí znějí v hlavě. Nemohl jsem tomu zabránit. Ozývá se jí to v hlavě jako ozvěna. Byli to slova, která potvrzovala její smrt. Pořád tomu nechtěla uvěřit, i když všechno nasvědčovalo tomu, že Genevieve byla mrtvá. Ztratila dalšího milovaného člověka. Jak by se z tohohle někdy mohla dostat? Obrovský kus Sophie umřel společně s Monique a další s Genevieve. Měla v srdci přímo jámu a tu už nikdy nezaplní. Nikdo jí nemohl nahradit. Genevieve byla jedinečná. Jediná svého druhu. Její nejlepší přítelkyně, sestra. Copak tohle utrpení nikdy neskončí? Otevře oči a podívá se na Kola, který drží stále Genevieve v náručí a jeho oči jsou zalité slzami. Bolest v jeho tváři je nepopsatelná stejně tak jako její. On ztratil svou jedinou lásku svého života a ona jedinou nejlepší přítelkyni, která jí byla sestrou a oporou. To ona jí dokázala pomoct vstát, když už to vzdávala. Inspirovala jí. Společně toho zvládli už mnoho, ale teď se to zdálo jako příliš málo. Nestihli toho tolik.) Milovala přírodu. Měla k ní vztah jako snad žádná jiná čarodějka. Znala snad všechny druhy bylinek, které existovali. Vzal si jí na správné místo. (Podívá se mu do očí a její obličej na chvíli projasní jemné pousmání. Její hlas zněl unaveně.) Myslela jsem, že Genevieve prostě nikdy neumře. Tedy alespoň dokud budu živá. Protože přiznejme si, já jsem tak trochu šílenec občas a dělám hodně kravin. Jednou mě to nejspíš zabije, ale Genevieve měla umřít, co já vím třeba na infarkt v sedmdesáti letech. Měla mít kolem sebe vnoučata. Byla to bojovnice a nikdy se nevzdávala. Tak proč zrovna teď? (Hlas se jí zadrhne a ona už prostě nemůže pokračovat dál. Nebyla tu Genevieve, aby jí pomohla se vzchopit. Slzy jí stále stékaly po tváři, jedna za druhou a zanechávali po sobě stopy. Zhluboka se nadechne, aby mohla opět promluvit.) Polož jí na zem prosím. (Když jí Kol opatrně položí na zem, Sophie si klekne na kolena a skloní se k ní. Vezme jeden proužek jejích zrzavých vlasů do ruky a nechá ho proklouznout mezi prsty. Začne Genevieve hladit po vlasech a přitom se jí dívá do tváře, které bylo až hrůzostrašně mrtvolné.) Snažila se udělat správnou věc, víš. A udělala jí. Zabila Benjamina. A já jsem byla šťastná, že jsem jí dostala zpátky. Jen jsem se s ní chtěla vrátit domů. Trvalo to necelou minutu. Vyrvali mi to štěstí, sebrali mi jí. Nemají přeci hrdinové vyhrávat? A ona byla hrdinkou přeci ne? Postavila se padouchovi a zachránila to dítě. Tak proč musela umřít? (Teď samozřejmě mluví o Monique. Neví, proč tohle všechno vykládala zrovna Kolovi. On jí neměl rád, vlastně jí neměl rád nikdo, když se přidala k Benjaminovi. Elijah ale možná trochu chápal Sophie ohledně Monique. Měla to říkat jemu a ne Kolovi. Jenže ona se prostě potřebovala vypovídat, jinak to v sobě bude dusit navěky a pak přestane jednoho dne fungovat. A Kol byl právě teď tady.) Milovala tě to už, víš, že ano? Genevieve. Jsem ráda, že mohla umřít vedle tebe. Posledně umřela sama. Ale teď ne. (Vzhlédne ke Kolovi. Navzdory všemu, co si kdy spolu řekli a udělali, byla opravdu ráda, že Genevieve neumřela sama. Umřela vedle někoho, koho milovala a on jí. Tohle jediné jí dávalo jakou si útěchu.) Postarám se o ni. Bude mít patřičný pohřeb jako čarodějka. (Její mozek začíná už pracovat jako dříve. Trochu zpomaleněji, ale dokáže už aspoň přemýšlet.) Je mi líto tvého bratra. (Řekne soucitně. Fakt, že umřel Klaus, jí nijak nermoutil. Neměla s ním žádný vztah. Oba se vzájemně ignorovali, když to šlo, ale soucítila s Kolem a ostatními. Když si vzpomene na Klausovu smrt, vzpomene si také na Marcela. Pokud umřel Klaus, neznamená to, že umře i Marcel? Ne, tohle už nesnese. Marcel sice nebyl jako Genevieve a Monique, ale v jejím životě hrál taky roli a pokud je mrtvý i on, tak už se nejspíše sesype a co potom Davina? A také tu byla Kate, která přišla o matku a ještě to nevěděla. Musí jí to říct, i když by byla nejradši, kdyby jí takovou zprávu nikdy nemusela říkat.) Kole, co kdyby sis šel odpočinout? Teď už nic nemůžeš udělat. Vezmi Genevieve nahoru do mého bytu a polož jí na postel v pokoji pro hosty, který je v dolní části. Ty běž do bytu v prvním patře, osprchuj se, dej si nějakou krev a běž spát. U mě v kuchyni najdeš čaj, který ti pomůže usnout. Jestli se zhroutíš, nepomůžeš tím Genevieve a rozhodně ne ani sobě. Já teď musím ještě něco zařídit. Musím to oznámit Kate. (Položí mu ruku na rameno a na malý moment jí tam nechá, ale pak jí zas spustí kolem těla. Povzdychne si. Její hlas už získával na důvěře. Potřebovala být silná, aby tu mohla být pro Kate. Teď se nemůže za žádné situace složit. Musí jít prostě dál, nějak to zvládnout.)

V Sophiině tváři viděl dneska jenom bolest a utrpení. Vždyť vždycky byla plná života a energie měla na rozdávání, ale dneska? Jako by tahle žena, co stála před ním, ani nebyla ona. Neupravená, smutná, unavená... Jako by to s ní mělo každou chvilku seknout. Ano, takhle na první pohled vypadala, ale Kol věděl, že jí se tohle nestane. Ona věděla, že se musí postarat o Genevieve, říct všechny špatné zprávy její dceři, která v jeden přišla o oba rodiče. Tedy pokud Benjamina brala aspoň trošku jako svého otce, který jí bude chybět. Když začala mluvit o tom, že měla ráda přírodu, a že ji vzal na správní místo, musel se pousmát. Znal Genevieve a věděl, že by chtěla prožít poslední chvilky v prostředí, které má ráda, a pokud možno s lidmi, které miluje. Tentokrát se jí podařilo obojí, akorát že tam měla jenom jednoho člověka, kterého milovala. Ale možná byla radši, že ji neviděla její dcera, jak umírá... "Já jsem věděl, že to někdy přijde, ale tohle bylo strašně brzo. Věděl jsem, že když se něco nestane, když se já neproměním v člověka nebo ona v upíra, nebudeme spolu pořád... Ale myslel jsem si, že tu se mnou zůstane déle. Dokonce říkala, že by se dokázala pomocí kouzel a bylinek udržovat mladá, takže bychom spolu mohli být dýl. Měli jsme toho ještě tolik v plánu..." řekne a pohledem zůstává na Sophie. Dneska už ho viděla brečet a jistě ho chápala, takže obličej s očima plných bolesti a slz nemusel nikde schovávat. Co by vůbec dělal, kdyby se nechal proměnit na člověka, a Genevieve by mu umřela? Byl by ještě víc na dně než teď, protože by neměl ani svoji lásku, ani sílu, rychlost.. Neměl by vůbec nic. "Ona se nevzdávala, bojovala až do konce..." V hlavě se mu vybaví docela nová vzpomínka, když Genevieve prošel Klaus. Normální, slabý člověk by byl už mrtvý, ale ona? Chtěla ještě naposledy Kolovi říct pár slov, a to dokázala. Řekla mu to nejdůležitější, co měla na srdci. Kdžy ho vyzve k tomu, aby ji položil na zem, udělá to. Klekne si na podlahu a Genevieve jemně položí na zem. Chvilku u ní jen klečí a dívá se na její obličej, její krásné vlasy... Potom ale vstane a kouká, že něco podobného dělá Sophie. Tak moc těm dvěma chyběla, a to byla pryč jen pár hodin... Když začne Sophie znovu mluvit, ihned mu dojde, o kom. Měla na mysli svoji neteř, Monique. Takže ona zachránila Hope? Chce tím Sophie říct, že jenom díky ní přežila? Nevěřil tomu. Nevěřil, že Benjamina zabila jeho největší spojenkyně hned po předcích. "Tím, co udělala, pomohla celému městu, a hlavně pomohla nám, Mikaelsonovým. Zachránila Hope. Tohle překonalo všechny její hrozné činy, které udělala někdy předtím. Zbavila se někoho, kdo celé město tyranizoval a zachránila nevinné dítě. Ano, byla hrdinka, stejně jako Genevieve i Klaus, který se snažil zachránit svoji dceru, až za ni položil život..." Na její otázku, proč musela umřít, už neodpovídá. Stejně tak se mohl ptát, proč musel umřít jeho bratr a Gen. Znovu si povídal se Sophie a nehádali se. Dokonce jí dal za pravdu v tom, že její neteř udělala správnou věc, byla pro ni naděje, stejně tak jako byla pro Klause. "Ano, vím to. Před smrtí mi to řekla..." pousměje se. Byl rád, že mohl být s ní. Byl rád, že neumřela sama, že s ní mohl strávit její poslední chvíle. Když řekla, že bude mít pohřeb hodný čarodějky, jenom přikývne. Ani se neptal, jestli na něm taky může být, jako upír. Pro něj to byla samozřejmost, musel tam jít, musel se s ní naposledy rozloučit. "Je ti líto Elijaha, Klausovy dcery, možná i mě, že jsme ho ztratili, ale myslím si, že jeho ti líto není, Sophie," podívá se na ni a řekne to naprosto upřímně. Sophie ho neměla ráda, a to bylo vzájemné. Vždyť pořád usiloval o její život. Nevěřil tomu, že je jí líto jeho. Když mu řekne, že by si měl jít odpočinout, nejdřív chce něco namítnout, ale potom přikývne. Ještě před tím, než vezme Genevieve do náruče, mu položí Sophie ruku na rameno. "Taky mi řekla, že se máš postarat o Kate... A ještě něco," podívá se na ni a vzápětí vytáhne z kapsy tu dýku, kterou zneškodnili Elijaha. "Řekla, že budeš vědět, co s tím." Pak už nic neříká, zvedne Gen opatrně z podlahy a jde nahoru do Sophiina bytu. Když najde pokoj pro hosty, položí ji na postel, která tam byla a odejde do kuchyně. Tam najde ten čaj, s kterým se vydá do bytu, který byl v prvním patře. Ve sprše strávil hodně času, a byl rád, že tady ještě bylo to oblečení, které mu Sophie předtím přinesla. Nejdřív si dal pár pytlíků krve a potom čaj.

Ani já jsem nečekala, že to přijde takhle brzo. Našla konečně svoje štěstí, které dříve neměla. Konečně se setkala se svou dcerou. (Vydechne a dívá se přitom na Kola. Nikdy nečekala, že by zrovna jeho viděla brečet. Byl to přeci Původní. Ale jak se zdá i Původní se mohou zlomit. Jak si tak společně povídají o Genevieve, cítí nepatrnou úlevu. S Kolem toho neměla moc společného, ale Genevieve byla to jediné, co je spojovalo. Oni dva byli nejspíš jediní, kteří jí znali nejlépe. Co teď bez ní budou dělat? Ona byla tím světlem na konci tunelu, když se všechno zdálo být ztracené. Bylo šílené, jak je dokázala oba dva změnit. Ať si to Sopheie přiznávala nebo ne, Genevieve jí změnila a ani netušila jak. Nebýt jí, tak už by všechno vzdala. Nikdy by nebyla Starší covenu a nejspíš by k magii i ke covenu zastávala stále stejný názor. Ale ona jí ukázala, že coven nemusí být takový jako býval. Probudila v ní toho vůdce, kterým se stala. Když jí Kol řekne, že bojovala až do konce, musí se nad tím lehce pousmát. Jistěže bojovala, byla bojovnice a nevzdávala se. A takhle si jí každý bude pamatovat. Jako silného člověka, který se nevzdával. Takhle si jí bude pamatovat ona a hlavně její dcera. Kate. Jak jí to jen má říct? Benjamin i Genevieve byli mrtví. Jediná rodina, kterou měla.) Když Benjamin zabil Abigail, přestala mu věřit. Přestala věřit předkům. Chtěla pomstít svou kamarádku. Což také udělala. Předci jí pak zabili. A víš, co je na tom nejhorší? Já ani nevím, kde je její matka. (Zavrtí hlavou a otře si slzy, i když má hned zas zmáčené tváře od nových.) Já vím. Viděla jsem Klause umírat. (Neřekne k tomu nic víc. Věděla, že Klaus se snažil zachránit svou dceru a při té snaze umřel.) Neměla jsem Klause ráda a on mě také ne. Ale nepřála jsem mu smrt. Ne zrovna v tuhle chvíli, když se mu konečně narodila dcera. Takže ano, je mi ho líto, i když mě jeho smrt nezasáhla. (Řekne upřímně. Nemá důvod, aby Kolovi lhala. On věděl, že s Klausem rozhodně nevycházela.) To je samozřejmost. Postarala bych se o ni, i kdyby to Genevieve neřekla. (Kývne. Tohle pro ni prostě byla samozřejmost. Kate tady už nikoho neměla kromě ní. A i když už je dospělá a celý život vyrůstala bez rodiny, ona se o ní postará. Povytáhne obočí, když Kol vytáhne nějakou dýku z kapsy. Vezme si jí a v tu chvíli ucítí příval energie. Černá magie. Kolovi už nic neřekne a dívá se jen na tu dýku. Měla tušení komu ta dýka patřila. Ještě nějakou dobu stojí v baru v ruce drží tu dýku a dívá se do prázdna. Nakonec odejde do svého bytu, kde schová tu dýku ve své skříni, kterou má zapečetěnou krevní ochranou. Teď nemůže přemýšlet, co jiného s ní udělá a tam byla v bezpečí. Převlékne si triko, aby nešla za Kate zakrvácená. V koupelně si opláchne obličej a smyje zaschlou krev, kterou měla stále na čele od toho, jak si rozsekla čelo při pádu ze schodů. I když stále vypadá, jako smrtka, aspoň už není od krve. Na ránu si dá náplast a pak konečně vyrazí za Kate. Vlastně nevěděla, jestli je na koleji nebo někde jinde, ale věděla, kam půjde první. Do Genina bytu.)

(Po pohřbu se vrátila s Kate zpátky k ní do bytu. Připravila Kate svou postel, aby měla klid. Ona sama si převlékla postel v pokoji pro hosty, i když to stejně bylo zbytečné. Opět nespala celou noc. To už bylo druhou noc a čím dál více vypadala hůř. Bar nechávala stále zavřený. V tuhle chvíli neměla náladu na lidi. Jenže musela se setkat s lidmi. Musela se sejít s covenem a hlavně s těmi zrádci, kteří se spřáhli s Benjaminem. Zpátky je rozhodně nevezme. Byli varováni a za všechno ostatní si mohou sami. Večer se tedy sešla v Lyceu se všemi, až na mladé členy, které z toho vynechala. Zrádci byli vyhnáni do exilu za řekou a kdokoliv by vstoupil zpět do francouzské čtvrti, bude potrestán. Samozřejmě pomocí kouzla je teď kontroluje, a jakmile by se někdo z nich vrátil, bude o tom hned vědět. Pak se vrátila zpět do bytu. Tentokrát v noci spala aspoň čtyři hodiny. Naprosto jí to stačilo. Vypadala sice dost unaveně, ale doopravdy unavená nebyla. Pod očima měla stále tmavé kruhy, které se snažila zakrýt make-upem. Žádný zázrak tím nevykouzlila, ale rozhodně vypadala lépe, než ta zombie, na kterou se dívala ráno v zrcadle. Vlasy si ani neučesala a prostě je jen uhladila rukou a svázala do culíku. Na sebe si oblékla volné kratší triko, džíny a tenisky. Od rána byla v baru, kde provedla velkou inventuru a úklid, aby se zaměstnala a to jí pomáhala nemyslet na nic. Jenže jednou se zastavit musela a pak to na ní zas vše přišlo. Ztratila svou neteř. Ta bolest byla stále tak čerstvá. Měla pocit, že každou chvíli propukne v další záchvat pláče jako ten den. Potřebovala u sebe mít Genevieve, aby jí řekla, že všechno bude v pořádku. Jenže Genevieve nepřijde. Ona už tu také není a to dělalo tu situaci ještě horší. Ztratila jí. Svou nejlepší kamarádku. Její naději. A teď ještě otec Kieran. Byl uřknutý a ona s tím nemohla nic udělat. Nic nefungovalo. Benjamin byl mrtvý, ale stále se mu dařilo ničit ostatním životy. Pokud nenajde řešení, Cami ztratí posledního člena své rodiny. Kierana má ráda a nechce, aby umřel. Prostě to nemůže dovolit. Pomalu ale jistě začínala být naprosto ztracená. V tuhle chvíli sedí v baru u stolu, před sebou má poznámkový blok, propisku a rodinný grimoár. Snaží se vymyslet kouzlo, které by zbavilo Kierana uřknutí, jenže se jí to zrovna nedaří.)

*Cestou k baru Sophie to vezme kolem benzínové pumpy, kde nechá natankovat plnou nádrž. V ten den byl opravdu mimo, že si neuvědomil, čí vůz si to berou. Možná by to ani nic v jeho rozhodnutí nezměnilo. Tak, jako tak by ho, ale při nejbližší příležitosti vrátil. Cestou k Rousseaus přemítá, jestli Sophie už tu ztrátu nahlásila. Doufá, že nebude moc naštvaná. Nemá žádnou chuť ani energii na to se s ní kvůli tomu hádat. Dojede a zaparkuje auto kousek od vchodu do baru. Vezme klíče, vystoupí a auto zamkne. Pak se rozhlédne kolem sebe. Je docela pěkné ráno, ale on má pocit, jako by všechno zastíral stín. Možná je to tím, že už několik nocí pořádně nespal. Krev ho udržuje v bdělém stavu a při smyslech, ale spánek by také uvítal. Nemá, ale ponětí, kdy se mu něco takového, alespoň na pár hodin poštěstí. Zamíří do baru. Zvenku vypadá zavřeno a dokonce si všimne i cedule s nápisem. K jeho úmyslu dostat se dovnitř ho to ovšem neodradí. Když se zaposlouchá, uvnitř slyší nějaké tiché zvuky a tak se rozhodně zkusit štěstí. Sáhne po klice a ke svému mírnému uspokojení zjistí, že není zamčeno. Přijde mu to jako zvláštní kombinace, ale nestěžuje si. Otevře dveře a vstoupí dovnitř. V baru příliš světla není, což mu vyhovuje. Rozhlédne se a u stolu uvidí právě tu, kterou potřebuje najít. Snad poprvé od bratrovy smrti a mimo pokoj Hope pocítí slabý náznak potěšení, že Sophie vidí. Je rád, že potom všem je v pořádku a nic se jí nestalo. O smrti Monique nemá potuchy.* Ahoj, Sophie. *Pozdraví jí. Mluví tiše. Snaží se, aby jeho hlas zněl pokud možno normálně, ale jistou bolest, skleslost, smutek z něj i přesto nelze přeslechnout. Zamíří pomalu ke stolu, kde Sophie sedí. Jako už tradičně na sobě má jeden ze svých elegantních obleků. Je čistý a upravený. Jeho sako, kalhoty i kravata jsou černé, jen košile je bílá. I on sám vypadá bledší, než obvykle. Tvář má pokrytou stínem smutku, ztráty, bolesti, která se tak trochu stala již jeho součástí za těch několik dnů. Navíc nelze přehlédnout, že by potřeboval pár hodin spánku. Černá a bílá. Dvě barvy, které u něj dnes převládají.* Nerad tě vyrušuji, ale potřebuji s tebou mluvit. *Poznamená, když dojde ke stolu. Položí před ní klíčky od jejího vozu, ale prozatím nic dalšího nepoví. Jen na ni tázavě koukne, jestli si udělá čas.*