Rousseaus Bar

*Zvedl jeden koutek v náznaku mírného úsměvu, odsunul židli a sedl si naproti čarodějce. Nadechl se a bez zbytečného přemýšlení ani obcházení kolem horké kaše, začal.* Děkuji. Vím, že se moc neznáme... *Začal, ale přišlo mu to poněkud nevhodné, takže ústa zaklapl a v hlavě formuloval větu, která by navazovala na tu předchozí, aby to nebylo divné nebo zarážející.* ...tedy, jistě jsi o mé osobě slyšela hodně věcí, které možná nejsou až tak příjemné, ale přímo bych tě chtěl o něco požádat. Chtěl bych tedy, aby jsi vyslechla má slova. *Netušil, že o něm Sohpie řekla Genevieve skoro vše, o čem se s ní sám bavil, takže se chtěl ujistit, jestli mu rozumí. Rovnou to neřekne, nejdřív chtěl mít jistotu, že ho vyslechne a teprve poté si udělala svůj vlastní názor.* Hledám pomoc všude, ale zatím mne každý odmítl. Čarodějka Sophie, má sestra... nevěděl jsem, kde hledat dál, a když jsem narazil na tebe (protože vím, že jsi čarodějka), řekl jsem si, že zkusím požádat tebe. *Pokračoval a snažil se roztřídit myšlenky, aby na ní hned nevychrlil vše, co měl na srdci. Byl přece jen Původní a chtěl si udržet mírný řád, jak ho to učila matka.* Číšníku, přineste mi víno. *Řekl muži, který se ochomýtal kolem. Zadíval se dlouze na Gen a čekal na její reakci. Pohodlně se zapřel o opěrku židle, jednu ruku položil volně na stůl a v očekávání reakce přizvedl bradu.*

Ano, slyšela jsem hodně věcí, ale interpretace od druhých bývají vždy zkreslené, ačkoliv se jistě zakládají na pravdě, každý tu pravdu vnímáme trochu jinak. (podívá se na něj zkoumavě a upije martini. Nespouští z něj zrak, jako by ho chtěla pobídnout, ať pokračuje. Zdál se jí nesvůj. Vlastně se mu ani nedivila, neznal ji, nevěděl, co od ní čekat, nevěděl, jak s ní jednat, ale ona toho od Sophie věděla dost. Přemýšlela, jestli má prozradit to, co ví, aby urychlili tuto konverzaci, ale na druhou stranu, proč? Proč ho nenechat mluvit a říct mu svou verzi toho, co jí říkal Kol a další. Ví, že spolupracoval s Mikaelem, ví, že sebe a sourozence považuje za monstra, ale tohle všechno je jen výsledkem výchovy a toho, co mu rodiče vštěpovali do hlavy. Někdo se nechá zmanipulovat snadno, jiný odolává, ale na druhou stranu tím strašlivě trpí.) Vyslechnu vše, co máš na srdci a pokud budu schopná pomoci, uvidíme, co se dá dělat. Možná jsem něco zaslechla. (Nakonec se mu to rozhodne říct alespoň takhle) Vím, že ti jde o ženu, kterou miluješ, ale myslím, že si to ráda vyslechnu od tebe. Pověz mi tedy, oč přesně žádáš. (mírně pootevře rty a přejíždí ho pohledem)

*Pokýval a nadechl se, aby začal. Moc se mu sice nelíbilo, že "něco zaslechla", ale nechal to být a vyslovil svá přání.* Vážím si toho, opravdu. *Ocenil to mírnými slovy.* Ano, jde o mou lásku. Začnu od začátku. Když mne Niklaus přivedl zpět po děvětseti letech k mé Sage, užili jsme si krásný den. Takhle, jako my dva teď, jsme seděli a povídali si. Pak jsem byl ale probodnut kůlem z bílého dubu a zemřel. A ano mou vinou zemřela též, protože jsem ji... *Hlas se mu mírně zadrhával a už se na Gen nedíval. Díval se kamsi za ní, jeho obličej nabral melancholicky smutný výraz. Ne, za to nemohl on. Za to mohl Niklaus, kdyby ho nenechal v rakvi tolik staletí, mohl s ní prožít krásný a dlouhý život. Možná by i adoptovali nějaké dítě a společně koukali, jak vyrůstá. Z části za to samozřejmě mohl, když zemřel on, zemřeli všichni upíři, co kdy proměnil. Jeho linie zmizela. Ale on už se pevně rozhodl, že to jeho vina není, i když čarodějce právě řekl něco jiného. Nechal to tak a pokračoval, zahleděný stále někam za její rameno.* ...proměnil já. Když jsem zemřel, zemřela se mnou celá linie upírů. Já se ale vrátil a teď jsem ukotven na svou nově nalezenou sestru Aliseu. Ta mne však odmítla. Všichni říkají, že je druhá strana zničena, ale já tomu nevěřím. Když jsem se vrátil já, musí být nějaký způsob, aby se vrátila i  ona. Víš, Genevieve, má sestra mi nabídla to, že mne udělá znovu člověkem. Nemusel bych být živ z krve, nemusel bych v sobě třímat tu kovadlinu, co mne den po dni táhne ke dnu. Mohl bych žít, zestárnout, ale... s kým? Zůstal bych sám, jen bych přihlížel, jak moji bratři páchají zlo a zemřel. Ale pro co? Chtěl bych, aby se vrátila, chtěl bych, aby se na mne znovu podívala a řekla, že už nikdy neodejde. A já vím, že na mne někde čeká a já tu jen marním čas posloucháním posměšků ze strany Kola a Niklause. Tohle už nechci. Kdyby se vrátila, oba bychom se stali lidmi a odjeli někam daleko. Rozloučil bych se se vším, co není normální, se vším, co jsem. A zemřel bych, v klidu a pokoji. *Vypověděl jí své vnitřní pocity a konečně se zadíval do jejích očí.* Měla podobné vlasy, jako máš ty, Genevieve. A proto tě žádám o pomoc, dokázala bys ji vrátit zpět? Dokázala bys mi vrátit štěstí? *Zeptal se a v očích měl zoufalství a smutek. Čísšník před něj postavil pohár s červeným vínem, takže je pozvedl a napil se. Bylo trpké.*

(Dost pečlivě ho poslouchá, nechce, aby jí ušel jediný detail. Nechce, aby si Finn snad nějak myslel, že je lhostejná k jeho problémům a jeho vyprávění. A je pravda, že je opravdu zaujatá tím, co slyší. Nikdo z rodiny Mikaelson to neměl lehké. Od Klause po Finna. Každý trpěl nějak jinak, každému bylo ukřivděno jiným způsobem.) Rozhodně nemůžeš za smrt své lásky, Finne. Nikdo asi tehdy nevěděl, že když zemře Původní, zemře celá jeho linie. (Snaží se mu trochu ulevit, ale ví, že pokud se rozhodl obviňovat, ona ho asi jen těžko přesvědčí) Myslím, že tvoje sestra ti nabídla dobrou věc. Pokud nechceš žít jako upír, pokud považuješ svůj druh za něco méněcenného, odporného dokonce, co může být lepší, než se zbavit toho přítěží. Tvoje láska by to jistě tak chtěla. Nestála by o to, aby ses dále trápil. Vím, že považuješ za štěstí svou zesnulou lásku. A je pravda, že bych ti ráda dopřála štěstí, když jsi měl celý život víc než velkou smůlu. (přejede si prsty po svých rtech) Tvoje sestra... (odendá rty z úst, a dá si pramen vlasů za ucho. Podívá se na něj soustředěně) Tvoje sestra měla pravdu. Měla pravdu v tom, že druhá strana už je pryč a pokud by byla pravda, co tu říkáš, že Sage (použije její jméno) se dostala taktéž mezi živé jako ty, nejspíše by už teď byla stejně po smrti. Normálním způsobem se nikdo takhle oživit nedá, normálním způsobem se už nelze spojit s duchy. Normální magií ti ji už nikdo nevrátí (Až moc používá slovo normální, což by mohlo znamenat něco zásadního.) Ale možná, že existuje způsob (řekne nakonec, aby ho moc nenapínala. Pak se odmlčí, ať může reagovat po svém)

*Znovu se mu na tváři objevil ten smutný náznak úsměvu, když uslyšel, že za to nemůže. Napil se vína a pokýval.* Jsi  ta nevstřícnější, koho jsem za můj krátký čas zde potkal. Už za toto... kdykoliv budeš něco potřebovat, splním to, co bude v mých silách. Máš mé sympatie. *Přislíbil. I kdyby měl vlastnoručně vyřezat dítě z té Niklausovo vlčice, udělala by to, jen aby byla Sage zpět. Věděl, že jeho slib jí asi nebude k ničemu, protože byl nedůležitou součástí všeho tohodle a chtěl jen jediné. Ale stále byl nejstarší s Původních upírů, kdyby měl tu povahu, mohl si prosadit své slovo. Ale proč? Nechtěl se zapojovat do téhle hry, kterou hrála jeho rodina s celým městem. Trochu se zarazil a odtáhl, když mu řekla, že měla Alisea pravdu. Na vteřinku mu všechno v hlavě zhaslo. Viděl jenom prázdnou tmu, beznaděj. Ale s každým jejím 'normálním' se mu výraz měnil. Uslyšel její poslední větu a pro jeho uši to byla rajská skladba, kterou neslyšel stovky let. Kdyby to nebyl on, kdyby nebyl takový, jaký byl, vrhl by se Genevieve kolem krku, dával jí vděčné polibky na tvář a sliboval, že budou vždy a navždy nejlepší kamarádky. Bohužel se toto odehrávalo v jiném měřítku uvnitř něj, ale jeho výraz mluvil za vše. Vypadal jako dítě, které si přálo celý rok hračku a nakonec jí dostalo pod vánoční stromeček. Konečně se mu rozlil ten jeho poloúsměv, který věnoval okolí v dřívějších dobách.* Možná? Jaký? * Naléhal hned a v jeho mysli už si vytvářel plán, jak bude nosit Sage v náručí, poté bude nosit jejich krásné dítě a ještě o něco později budou jeho děti nosit jeho, protože bude šťastně starý a nemocný. Obyčejné věci - zdálo se, ale on by pro ně zabíjel. Napil se vína a jeho reakce se opět zklidnily. Výraz nadšení se ale nemohl úplně schovat za jeho vážnou masku, kterou opět nasadil.*

(Zarazí ji jeho slova. Rozhodně nečekala takovou vstřícnost. Nevěděla, jestli to na ni hraje schválně, ale spíš to vypadalo, že to opravdu myslí dosti upřímně. A vážně ji překvapilo, že jí řekl, že je tou nejvstřícnější, co zde potkal. Ona a nejvstřícnější? Musí se nad tím pousmát, zároveň si však říká, že dříve byla jiné. Když sem přišla, tedy když vstala z mrtvých, nikdo by jí tehdy neřekl, že je vstřícná. Všichni by jí prostě jen opovrhovali. Řekla si, že už se nevrátí ke svému starému já, ale to asi tak úplně nešlo, protože nemohla popřít samu sebe. Tiše se zasměje) Tak teď nevím, jestli se mám červenat. Ale rozhodně bych si ten komentář nechala zarámovat, protože tohle je pro mě historický okamžik. (podívá se na něj a hned mu to dovysvětlí) Málokdo by řekl, že jsem tou nejvstřícnější osobou, kterou tu potkal. (Pak ho jen sleduje. Ví, že se vše odehrává uvnitř jeho a na povrch toho vyjde jen velmi málo. Ale musí nahnout hlavu na stranu, když vidí jeho úsměv. Nečekala, že by mohla Finna dovést k úsměvu. Ano, způsob tu opravdu byl, ale byl hodně složitý a vyžadoval hodně síly. Ona měla sílu, o tu vlastně ani tak nešlo. Měla sílu Esther. Když si na to vzpomene, jak sebrala sílu Finnově mrtvé matce, říká si, jestli by si stále myslel, že je vstřícná a měla by stále jeho sympatie. No, tohle teď raději vytahovat nebude. Jde spíš o to, že to byla praktika voodoo. Voodoo sice ovládala, ale ne v takové míře, aby dokázala oživit někoho, kdo už neexistuje. Nehledě na to, že by při tom musel někdo zemřít.) Ano, je to jedna z praktik voodoo. (podívá se na něj) Je hodně nebezpečná a krvavá a vysilující. A nevím, jestli bych si na ni troufnula, protože s něčím takovým není dobré si zahrávat. Voodoo mi sice není cizí, ale nejsem v něm tak zběhlá. (olízne si suché rty a prostě ji tak napadne, že Tunde nebo Benjamin by to dokázali. Dokázali by přivést Sage zpět, ale ona nechtěla riskovat, že by se Finn přidal k nim.)

*Zvedl mírně bradu a poslouchal její slova. Vypadal poměrně spokojeně, ale zase nasadil tu svou nečitelnou masku, když si přerovnával myšlenky v hlavě. Jen občas zahýbal nějakým svalem v obličeji, a to jen mírně.* Nechtěl jsem, aby tě má slova nějak znervóznila, čarodějko. *Ujistil jí.* Inu, já nejsem málokdo. *Pronesl, ale nechtěl, aby to vyznělo samolibě, jako například kdyby to říkal jeho bratr Kol. Prostě to bylo jen popostrčení faktu, že i jemu v žilách kolovala krev Mikaelsonů. Někdy by tu "úžasnou" krev vyměnil za vodu, ale čas od času mu to dávalo jinou pozici, než kdyby byl obyčejný upír. Tedy aspoň toto mu vštěpoval jeho otec, když mu pomáhal. Také přemýšlel o tom, že by mohl poprosit o oživení své drahé matky, ale ta by jistě rozhodně nesouhlasila s tím, že by se vzdal jeho upíří stránky a odjel někam daleko se Sage, kde by dožil. Nemohl si ani představit, že by se musel rozhodovat mezi svou matkou a svou láskou. Dvě osudové ženy jeho života se nikdy nemohly dostat do stejné linie, to by neustál.
Když začala povídat o praktice voodoo, položil lokty na stůl, propletl prsty a dal si spojené dlaně před ústa v mírně zamračeném výrazu. Z rozhovorů svých sourozenců se doslechl, že voodoo je nebezpečné, ale také si dovedl dát dvě a dvě dohromady. Papa Tunde, o kterém slyšel na každém rohu, údajně tyto kouzla také ovládal. V hloubi duše si myslel, že je to zajímavé. Dvě strany jdou proti sobě, obě dvě ovládají podobné síly. Zbystřil a zpracovával její poslední větu. Stále lehce přimhouřený si odkryl ústa, aby nemluvil přes prsty (to bylo krajně neslušné) a položil ruce na stůl.* Kdyby jsi mi vrátila Sage, dal by ti co by sis přála. Sehnal bych všechny potřebné věci, a pak co bys jsi jen chtěla. Peníze, šperky, krev. Vše. *Poslední dvě slova i na něj samotného udělalo dojem. Nenáviděl, když se kvůli upírům a kouzlům prolévala právě krev, ale pro svou lásku s ní naplnil jistě čtyřicet sudů ani by nemrkl.* Byl bych ti zavázán, do smrti, která se nevratně přibližuje čím dál tím blíž a blíž. Je k ní potřeba, aby někdo zemřel? Lidé, upíři... všichni umírají denně. Proč by se tedy nemohl obětovat jeden život. Kdo dnes neprolévá krev? Konečně by to bylo pro dobro, protože jsem zjistil, že nic není černé nebo bílé... Jen šedou nemá nikdo rád. *Řekl trpce a v hlavě si ale pomyslel, že ne jeho rodině není ani peříčko bílé.*

Já vím, že nejsi málokdo. Jsi Původní. Tedy jeden z nich, i když je mi známo, že bys byl nejradši, kdybys mezi ně nepatřil. (podívá se na něj docela s vážnou tváří) Mohu se tě na něco zeptat? (upije martini, vlastně ani nečeká na jeho odpověď a rovnou mu položí otázku) Jak je možné, že tys vždycky ctil rozhodnutí svých rodičů a pomáhal jsi jim a ostatní to odmítali? Jak je možné, že jsi úplně jiný než ostatní z tvé rodiny? (přimhouří trochu oči. Tohle ji vážně zajímalo. Jak bylo možné, že jeden z nich se tak odklonil od svých sourozenců, že se stal vyvrhelem a nenáviděným bratrem. Zrádcem v očích svých sourozenců a dobrým synem v očích Esther a Mikaela.) Nepotřebuji peníze ani šperky ani nic ze světských radovánek. To, co jsem od života v minulosti čekala a nedočkala jsem se, si užívám plnými doušky teď. Tedy alespoň v mezích míry, protože jsme neustále od někoho v ohrožení. (samozřejmě teď mluví hlavně o Kolovi, o tom, že někoho miluje, o tom, že má přátele...položí dlaně na stůl a začne si hrát se svými prsty) Ano, bylo by třeba zabíjet, bylo by třeba prolít krev, nabídnout strážci duší Legbovi něco za oplátku, aby propustil Sage. A vlastně ani není jisté, že ji propustit chtít bude. A nebylo by to bezpečné ani pro mě. Mohlo by se to absolutně vymknout z rukou. (je k němu nakloněná, tohle, co říká, je velice důležité.) A mít to nedozírné následky. (chvíli na něj jen kouká a pak povytáhne obočí) Ty bys to možná podstoupil, ale nejsem si jistá, zda bych to podstoupila já. A jsem si jistá, že za dobu tohohle našeho rozhovoru jsi nejméně jednou pomyslel na Tundeho nebo Benjamina. (podívá se mu zpříma do očí a pak se znovu opře o židli) A já ti říkám, nedělej to. (oblízne si suché rty)

*Lehce pokývala a otevíral ústa ve slově: "Ptej", ale předběhla ho. Chvilku přemýšlel, nevědíce, co má říct tak, aby to nevyznělo hanlivě či nevhodně. Nakonec se ale nadechl a spustil.* Možná to, co ti chci říct víš, možná ne, ale měl bych začít tady: Když mí rodiče byli ve Starém světe, narodilo se první dítě, to však zemřelo a má matka se mnou v lůně přicestovala do světa Nového. Samozřejmě i s otcem. Vždy jsem si rodičů vážil a na slovo poslechl vše, co mi nakázali. Dali mi život a jako jediní mi ho mohli spravedlivě vzít. Možná to je proto, že jsem se narodil po velké ztrátě prvního dítěte (mé nově nalezené sestry Alisey), ale vždy jsem si byl blízký s matkou. S otcem o něco méně, byl přísný, ale nade mnou držela svá ochranná křídla právě matka. A nadešel den, kdy nás náš otec proklál čepelí svého meče, my zemřeli a zase se probudili v novém krvavém světle. A možná jsem si jako jediný uvědomil, že tenhle způsob života je kletba. Nikdo nemůže žít tisíc let, příroda je v nerovnováze. A jako si vzala svou daň u dvojnic, vzala si jí i u nás. Živi z krve... s tím se nikdy nesmířím, Genevieve. Moji rodiče si uvědomili až moc pozdě, co způsobili a já je plně chápu. Jsme monstra, a vím, že ty to možná vidíš jinak, ale už nikdy nikdo nesplatí životy a krev, kterou má rodina prolila. Nikdy.
Moji sourozenci zřejmě smýšleli tak, že je to skvělý dar. Síla, moc... Nic pro mne. Myslím si, že kdyby nebylo Niklause a kouzlo na znovu vrácení lidskosti by bylo objeveno dříve, všichni by se měli lépe. Měli bychom rodiny, žili šťastně pospolu. A kdyby nebylo Niklause, nikdy se to nemuselo stát. Nikdy by Henrik nezemřel. Ale to jsem trochu odbočil, snad jsi pochopila, co jsi chtěla slyšet. *Smutně zvedl jeden koutek v náznaku úsměvu a poslouchal její další věty. Čím dál tím více přimhuřoval oči, jeho výraz se měnil ve zmatený.* Já vím... *Zarazil se, když pronesla, že by to bylo nebezpečné i pro ní. V tomto ohledu byl sobec, nezáleželo mu, jestli čarodějka přežije, hlavně že bude mít svou lásku zpět. Tak byl zaslepen.* Genevieve, jsem si těchto všech věcí plně vědom, neumím si představit, co by to bylo za následek, to se přiznávám, ale... Něco ti povím, seřaď si slova, jak potřebuješ: Udělám vše. VŠE proto, aby tu byla zde se mnou. A když mi nepomůžeš ty, ani jiná čarodějka mír udržující s mým hybridím bratrem, bude mi jedno, kdo to udělá. Bude mi jedno, kdo to bude. Říkáš mi, abych to nedělal, ale proč? Možná by mi pomohli, možná rádi... Chci jednu věc, po životu, kdy jsem byl zavřený v rakvi. A nemohu promarnit ani vteřinu.
Jsem ochoten vám pomoci s Benjaminem i tím Papa Tundem pod příslibem, že mi vrátíte Sage. Když to nepůjde... *Odmlčel se a zadíval se na ní zkoumavým pohledem.* A možná jsem označován za Původního zrádce, ale sliby plním, vždy a navždy.

(Poslouchala jeho vyprávění. Bylo poutavé. V lecčem rozhodně i pravdivé. Finn neměl rád to, čím se stal. Nemohla mu to brát, nemohla mu to vyčítat, bylo to jeho rozhodnutí. Ale nemělo být snad jejich rozhodnutí i to, čím se měli stát? Ano, jejich rodiče jim dali život, ale to, co říkal o tom, že měli právo mu ho vzít, to se jí nelíbilo a nesouhlasila s tím. Nemohla souhlasit. Neměli to právo. Nikdo neměl to právo vzít jim život a přesto to udělali. Nevybíravým a násilným způsobem. A pak se najednou snažili napravit svou chybu. Zase jen a jen násilím. Esther to kouzlo na změnu ve člověka vymyslela již dávno a nedala možnost svým dětem, aby se rozhodli, jestli chtějí být znovu lidmi. Chtěla je nemilosrdně zabít. Tohle nebyli rodiče, které by měl někdo držet v úctě.) Měli právo ti ho vzít? Ne, Finne. To tedy neměli. I když byli tvými rodiči, jednou ti život darovali a rozhodně neměli to právo, aby ti ho zase odebrali. A tvá matka... tvá matka vymyslela to kouzlo už dávno a nedala šanci, abyste se rozhodli, neřekla vám o něm. Chtěla vás zničit, chtěla vás zabít. Netoužila po tom, abyste měli tu šanci stát se znovu lidmi a žít normální život. (celou dobu se mu dívala do očí) Niklaus jistě udělal mnoho chyb, ale to vaše matka vám nedala novou šanci. Chtěla vás nemilosrdně všechny pobít. To se mi nezdá fér. (zakroutila hlavou a dopila svoje martini) Chtěla bych ti pomoci, už jen proto, abys nemusel jít za mým bratrem a Tundem. Už jen proto, abys nemusel znovu zradit svou rodinu. Už jen proto, že si jistě zasloužíš svoje štěstí. (přesvědčuje ho o tom, že rozhodně chápe, že je ochotný udělat pro to cokoliv a že by i ona ráda pomohla, ale není si jistá sama sebou, v tomhle ohledu ne. A vlastně si ani není jistá, jestli by chtěla riskovat svůj život pro někoho, koho sotva zná. Ne, je si jistá... je si jistá, že ho rozhodně riskovat nechce.) Aha, teď už to nejsou prosby, ale podmínky. (kývne hlavou a semkne rty do úzké linky... s Původními není radno si moc hrát. I když ona měla ráda takový druh nebezpečí, ale taky nelhala. Když něco řekla, říkala vždy pravdu.) Když to nepůjde, půjdeš za mým bratrem a budeš žádat o pomoct tam. A uděláš vše, abys Sage dostal, takže budeš plnit Benjaminovy rozkazy a budeš doufat, že ti navrátí tvou Sage. Ale něco ti řeknu, on ti ji nevrátí. Protože jemu je jedno, jestli chceš být znovu člověkem, je mu jedno, jak moc se ti hnusí to, kým jsi. Ale jsi upír, to je pro něj to hlavní. Jsi upír, kterého by tedy mohl nějakým způsobem využít proti svým nepřátelům. A až by to udělal, zbavil by se tě. A jsem si jistá, že by si nějaký způsob našel. Nejsi pro něj nic než špína. A on se špínou nesmlouvá. (ujistí ho... ne, že by špína byl, ale Benjamin to tak bral. Znala ho až moc dobře. A na druhou stranu ji taky děsilo, co by mohl dokázat, kdyby měl na své straně Původního)

*Po jejích slovech se ironicky zasmál a pohrdavě si odfrkl. S tímhle s čarodějkou rozhodně nesouhlasil.* Narodil jsem se za jiné doby, Genevieve. Byla jsi rodič, byla jsi král a kat pro své děti, tak platil zákon. Má matka byla tisíc let v rakvi. Vím, že byla mocná čarodějka, ale ani ona nemohla odčinit to, co jsme za tolik let udělali. Nechápeš zřejmě to, co cítím já. Nikdo neví, jaké to je, když tě vlastní syn zavře do rakve a svádí to dlouhá léta na otce, i když nevlastního. *Zavrtěl nesouhlasně hlavou. Tak by si přál, aby se Niklaus nikdy nenarodil, ale o tom teď radši mlčel. Ne, že by se přímo bál, ale dýka v srdci nebyla příjemnou záležitostí. Naděje, kterou mu dala, se začapa bortit jako domeček z karet. Jistě, naděje tu je, ale nikdo není ochoten jí proměnit v čin.* Chtěla nás osvobodit! A jediná cesta ke svobodě byla smrt. Nikdo si nezaslouží život, když páchal tolik let zlo. Nevím, co  doslova znamená 'fér',  ale myslím si poněkud jiné věci. Ona byla nejmocnější čarodějka na celém Světě, věděla, co dělá a co musí udělat. Kdyby se ze všech tvých dětí staly mrtví vrazi, nechtěla bys být už nadále rodičem.
Vážím si toho, že mi chceš pomoci, když se všichni ostatní otočili zády a cením si toho, to přísahám, ale chci od tebe jen naději... Jen se zeptat dalších čarodějek, spojit se s duchy, cokoliv. *V jeho větách už nebyla slyšet pohrdání sebe sama, ale prosba. Poslouchá o Benjaminovi a jeho přístupy a nevěděl, co na to říct. Opravdu mohla znát svého bratra tak moc, že by toto řekla? Vždyť i on se svými sourozenci vyrůstal a dnes je skoro nepoznával a nechápal jejich chování. Nakonec ale zformuloval myšlenky do jednolitého celku a znovu spjal ruce, položíce si je na desku stolu.* Přesně proto jsem žádal sestru, Sophie, tebe. Pochop mne, i když je to těžké. Jistě je na světě osoba, pro kterou bys zemřela jen proto, aby ses jí podívala do očí. Osoba, která se pro ostatní zdá špatná, ale ty nemusíš hledat důvod, abys ji milovala. *Pronášel už vážně hlubším hlasem a naprosto netušil tu absurditu svých slov, že možná právě mluví o svém bratrovi.* Dal bych opravdu cokoliv, abychom mohli být spolu. Stačil by mi týden, jistě i den, jen abych se jí podíval do tváře a za vše se omluvil. *Povzdechl, když před ní právě  někdo položil objednané jídlo. Díval se jí do očí, přemýšlel o všem, co mu řekla a čekal na její další, pro něj možná poslední reakci.*

Ano, jistě. Bylo to pro tvou matku něco jako vězení, ale alespoň měla klid. Tedy pokud si ho sama dopřála, o čemž pochybuji. Jistě spřádala plány i ze záhrobí. (semkne rty) A myslím, že to tak nějak vím, s tím rozdílem, že já nebyla zavřená v rakvi, ale stejně jsem byla jako ve vězení, ze kterého nebylo úniku. S mým bratrem totiž nešlo nikdy nic snadno. (podotkne a najednou nějak ochladne, ale potom si řekne, že to nestojí za to. Finn stejně nevěděl nic o jejím vztahu s Benjaminem a ona mu to rozhodně nemínila vyprávět.) Máš docela radikální názory, jen co je pravda. Ale dobrý, ty názory jsou tvé. (připustí tím, že asi nemá cenu se s Finnem hádat, co by bylo správné a co ne, na co kdo měl právo a na co ho neměl. Ne, tohle je teď zbytečné.)
Nechci ti slibovat zázraky do pár dnů. Tohle neumím a abych byla upřímná, nerada slibuji to, co nemohu splnit. Ale jedno slíbit mohu, vynasnažím se zjistit o té praktice co nejvíc a pořádně ji nastudovat. A pak uvidíme, co se stane. (uzavře to takto.... neslíbila mu tím, že mu Sage přivede, slíbila jen, že se víc obeznámí s cestou jejího potencionálního návratu. Ví o té metodě, ale neví o ní dost a jestli by to měla opravdu udělat, musí vědět všechno do posledního detailu.) Ano, máš naprostou pravdu. Taková osoba pro mě opravdu existuje (připustí a dokonce pokračuje. Neví, jestli Finn tuší, že miluje jeho bratra, ale to není žádná tajnost a ona s tím klidně obeznámí) Tvůj bratr, Kol, to je ten případ. (podívá se mu do očí, přiznala to bez nějakých problémů, nemá potíže, teď už ne, aby přiznala to, že Kola miluje.) Uvidím, co budu moci udělat. (kývne na něj a pak se podívá na svůj talíř, který jí právě přinesli)

*Přimhouřil oči a jeho tón nabral ledový nádech.* Neříkej nic o mé matce. Neznáš její sílu, neznáš její smýšlení, tak o tomto, prosím, pomlč. *Pronesl s vážnou tváří a tím jejich rozhovor o matce ukončil. Na Genevieve si zatím udělal svůj osobní názor. Připadala mu v mnohém podobná, podle jejích řeči měla také problém se sourozencem, on to měl jen znásobené. Také byla jediná, co mu nabídla aspoň kapku naděje a neotočila se zády. V tomto ohledu si jí vážil a cenil. Byla pro něj docela sympatická osoba a jejich rozhovory byly příjemné. Nebyl zrovna řečník, říkal opravdu jen to, co musel a uznal za vhodné, ale když se naskytla příležitost i vhodný posluchač, rád si popovídal. Také jeho pocity byly poněkud smíšené, chvilku byl naštvaný, chvilku byl rád, že je zde a slyšel, co slyšel. Vše se to ale odehrávalo hluboka uvnitř něj a jen občas dával své cítění vidět. Ani nevěděl, kde se to v něm vzalo, ale ve chvíli co mu slíbila, že se pokusí, vzal její jednu ruku do svých obou.* Děkuji, opravdu. *Pronesl a v jeho hlase byl slyšet vděk. Chtěl tím dokazat, že je čarodějce opravdu zavazán a doufal, že se mu to povedlo.
Ruce Genevieve pustil a k jeho smůle se napil ze svého skoro prázdného poháru tehdy, když přiznala to, že miluje jeho bratra. Nestihl ani předstírat klid, protože ho to opravdu zaskočilo a zaškočilo mu i víno v hrdle. Chvilku na Gen nevěřícně koukal a kuckal. Musel to být velice humorný pohled. Když se mu konečně podařilo víno polknout pořádně, dvakrát za sebou rychle zamrkal. Z jejího vyrazu poznal, že je asi nemožné jí dokázat, jaký je Kol idiot, takže se o to ani nepokoušel.* Srdci neporučíš. *Vypravil nakonec ze sebe, ale nemohl tomu stále uvěřit. Jak se mohla taková krasná žena zamilovat do... jeho bratra, který postrádal slušné vychování a někdy i mozek. Ale i Finn musel uznat, že se bratr poměrně změnil, ale kdo ne? Smrt změní každého. Rozhodl se, že čarodějku už nebude délé obtěžovat.* Genevieve, rád jsem tě viděl a jsem ti velmi vděčný. Kdyby jsi cokoliv potřebovala, budu k zastihnutí na Plantážích. Nashle. *Pokýval na rozloučenou, položil na stůl bankovku docela velké hodnoty, že by si za to mohla dát jídlo ještě čtyřikrát. Vstal, zastrčil židli, mírně sklonil hlavu a věnoval jí úsměv. Poté zmizel z baru.*

(No, Finn neví, že ona její sílu zná a to moc dobře. Jejím tělem proudila Estheřina nezlomná síla. Cítila ji v každém záhybu jejího těla. Dlouho si na ni zvykala, ale už se celkem ustálila a ona ji mohla používat, aniž by se bála, že se jí něco vymkne z rukou jako tehdy s Cassie, kterou díky té moci zabila. Na jeho větu se tedy už nijak nevyjadřovala. Nechala ji být. Nechtěla ho nijak dráždit.)
Vynasnažím se, aby to dopadlo dobře. (pousměje se a už teď přemýšlí nad tím, jak dlouho času jí zabere, než se dostane k něčemu pořádnému ohledně Sage. Tohle nešlo brát na lehkou váhu, musela se dobře připravit, pokud by jednou chtěla Sage opravdu oživit. Sama je zvědavá na to, jak se to bude vyvíjet.)
(Kouká na něj chvíli pobaveně kvůli jeho reakci na to, že miluje Kola. Kousne se do rtu, aby se nezačala smát, když se Finn zalkne vínem. Ano, srdci zkrátka člověk neporučí. Už i ona se stala obětí svého srdce, ale byla za to i celkem ráda. I když to s Kolem samozřejmě nebylo jednoduché.)
Budu s tím počítat. (kývne hlavou) Nashledanou (pousměje se na Finna a sleduje, jak se zvedá a odchází. Ona pak dojí svůj snídaňooběd. Zaplatí a vydá se na odpolední zkoušku orchestru)

(Claire se poflakovala po ulici, když v tom spatřila Rousseau. Dlouho zde nebyla a měla pocit, že by se tu mohla znovu ukázat. Pomalu a tak, aby nebudila moc pozornosti, vešla do baru, který byl poloprázdný, a usadila se u stolu v rohu baru. Měla tak krásný výhled na celý bar a lidi uvnitř. Od barmana si objednala bílé víno a brambůrky a vytáhla si knihu a pustila se do četby. Měla na sobě černý svetr s výstřihem do V, šedou džínovou sukni která nebyl moc krátká ani moc dlouhá, černé boty na klínku které jí zakrývaly kotníky. Aby jí večer nebyla zima, vzala si ještě černé silonky. Auto si zaparkovala několik bloků odsud, chtěla se projít.)

*Konečně přijel do města, kdy byl nějakou chvíli mimo na přání Marcela. Dostával od něj pravidelné zprávy, že je ta zadělaná vlčice těhotná s Původním. Nádhera, co víc si přát. Na ulici si prohrábl vlasy a přemýšlel, jestli má nejdřív zajít za Marcelem, aby mu podal zprávy o jeho pobytu venku, protože ho určitě čekal až za hodně dlouho. Pak se jen ušklíbl a pokrčil rameny, Marcel se jen nezblázní, když si ještě jednou naposledy svobodně "ožere". Vstoupil do baru a nadechl se starého dobrého vzduchu, po kterém se mu sice zrovna moc nestýskalo, ale co už, byl tu "doma". Docela si přál, aby zde potkal svého dobrého kamaráda Thierryho, ale neviděl ho tu, proto si dřepl na barovou stoličku, ani se nekoukal, kdo obsluhuje a mávl na někoho, ať mu dá honem rychle whiskey.* Domove, sladký domove. *Zavrněl celkem spokojeně a rozhlížel se po baru. Pohledem se zastavil u Claire, byla mu odněkud povědomá, ale nevěděl odkud, takže to moc neřešil. Když zachytil její pohlede, přikývl a vyzunkl na ex svou sklenku, kterou mu mezitím přinesli.*

(Knihu hltala víc než si sama přála. Otáčela stránku za stránkou až zjistila, že je na konci. Byla z toho celkem zklamaná. Byla to jediná její zábava. Odložila knihu a napila se ze sklenky vína. K tomu si vzala pár brambůrků a pomalu je jedla. Porozhlédla se po baru. Přibyl jeden člověk, byl jí povědomý. Ale nemůže si vzpomenout. Zřejmě to bude jeden z Marcelových upírů. Ti jsou tady všude. Prohlížela si ho moc dlouho, určitě si toho musel všimnout. Sklopila tedy znovu pohled ke své sklence a hrála si s ní.)

*Sotva co dopil, ucítil na svých zádech něčí pohled. Chvilku si ho nevšímal, ale pak se na tu holku v rohu znovu zadíval a zvedl obočí. Bar byl opravdu skoro prázdný, protože tam byl jen jeden zamilovaný pár (jejich rozbušená srdce slyšel docela jasně) a jeden skoro opilý chlap, který měl do výplaty asi hodně daleko. Ale vůbec ho to nezajímalo. Díky jeho upířímu sluchy dokonale slyšel, jak dívka obrací stránky, osazenstvo buď chrápalo nebo se cicmalo. Proto zvedl jedno obočí a poměrně neutrálně se na Claire podíval.* Známe se? *Optal se. Určitě ho slyšela. Mávl rukou na barmana, aby mu dal ještě jednu, ale s džusem, to měl docela rád, a čekal na její reakci. Hádal, jestli to je člověk, čarodějka, nebo vlkodlak. Doufal, že to první, ty další druhý vůbec v lásce neměl... Tedy... měl, ale mrtvé. Kdyby byla opravdu jeho oblíbený člověk, docela rád by se i napil, byla docela kost.*

(Napije se ze sklenky a lehce se ušklíbne, nebo pousměje, každý to viděl jinak. Musí být opatrná, už není upír, teď může přijít o život celkem jednoduše. Nebyla však rozrušená, byla ledově klidná. Až přijde blíž, čuchem si ověří správnost jejího odhadu. Hluboko v srdci doufala, že to upír nebude, ale pravděpodobnost se nakláněla k tomu, že bude.) Já ani nevím, známe? (Pil tvrdý alkohol, zajímalo jí, jaký k tomu měl důvod? Smutně ani zkroušeně nevypadal. Vztek taky nebylo to pravé, ani nadměrné veselí. Možná že je po dlouhé době doma, možná, že pije jen tak. Třeba je to jen nějaký místní ožrala. Uvidí, jestli je upír, jen doufá že se z ní nenapije. Nechce se tu začít prát nebo dělat scény. V baru bylo pár lidí, ale ty by si mohl jednoduše ovlivnit a-. Radši o tom přestala přemýšlet.)

*Po její větě se ušklíbl.* Celou lahvev. *Nařídil na barmana. Ten jen zvedl obočí, ale poslal mu ji přes pult. Neměl moc náladu na ženské, ale nakonec, proč ne. Aspoň se dozví novinky o městě, pokud tedy byla zdejší. To hodlal hned zjistit. Popadl sklenku na pultu, svou sklenku a i s lahví přešel ke stolu, kde Claire seděla. Ani se neptal, jestli si může sednout a prostě si dřepl naproti, v obličeji docela spokojený výraz. Krev měl skoro hned, takže jí zrovna nepotřeboval, i když se nedalo říct, že by neměl chuť.* Od teď známe. *Prostě oznámil a promnul si bradu. Nalil si vrchovatou sklenku, Claire taky a přišoupl sklo k ní.* Vždycky jsem si myslel, že čtou jenom ošklivý holky nebo ty, co chtějí vypadat chytře a přitom je jejich myšlení hodně hluboko pod krysou. *Olízl si ret a protočil oči nad mlaskavými zvuky, které vydávali ti dva milenci.* Takže která jsi? První nebo druhá možnost? *V jeho obličeji se objevil úšklebek a čekal, jak Claire zareaguje. O tom, že právě mluví s vlkodlakem, neměl ani páru. Kdyby to ale věděl, asi by tu už jen tak mírumilovně neseděla. Nesnášel je od té doby, co ucítil jejich chladné tesáky na své kůži. Svině. Trochu se zamračil, ale nebylo to skoro patrné.*

(Když si objednal celou lahev, lehce protočila oči ale nemohl to vidět. Nevěděla co od ní bude chtít, ale pokud se to zvrhne v něco, v co by nemělo, nebude mít problémy do něj zabodnout nůž. Byl si sám sebou docela jistý, s tím by mohla být sranda. Pokud se hned nenaštve. Když k ní přišoupl sklenku, lehce si povzdechla. Nechce se moc opíjet, ještě nějak musí dojet domů. Dá si jenom jednu, aby ho neurazila, ale tím skončí. Jakmile zmíní svoji poznámku, napije se a lehce se k němu nakloní. Ušklíbne se.) No, možná že tvoje myšlení není tak správné, jak si myslíš. Já? Já jsem asi třetí možnost. Obyčejná holka, která ráda čte knížky a bystří si tím mysl. (Je u ní natolik blízko aby z něj mohla cítit upíra. Nedá to na sobě však znát, ví že by mohl uslyšet jak jí tluče srdce, rychleji než jindy. Napije se znovu alkoholického nápoje, který ji napil. Mohl vybrat něco lepšího.)

*Zasmál se, když přišla s "třetí možností. Sice v ní neviděl nic jiného, než chodící krevní pytlíček, ale co, měl čas.* "Obyčejná holka, která ráda čte knihy a bystří si mysl." *Zopakoval a uznale pokýval, ale vypadalo to jako by si z ní dělal legraci. Párkrát zamrkal.* To nejde dohromady. *Zašklebil se a usrkl ze své sklenky. Na sobě měl tmavě modré triko s nápisem AC/DC a přes to přehozenou koženou bundu. Pořád přemýšlel, odkud tu dívku znal. Někde ve městě? Kde jenom... Nemohl si vzpomenout, ale věděl, že její tvář už někdy zahlédl. Mírně našpulil ústa, jako kdyby nad něčím silně přemýšlel.* Jsi zdejší? Nevěděl jsem, že se v NO čte. Maximálně jen tatík Kieran. *Popíchl jí mírně a kopl do sebe půlku sklenky. Otcovo jméno vyslovil polohlasem. Náhle uslyšel vrznutí dveří a on uviděl nějakou blondýnu. To snad ne? Další, jejíž tvář znal, ale opět si nemohl vzpomenout, kde jí k čertu viděl. Nechal to být, jen se na ní dlouze podíval a všiml si, že má docela velký buben. Ta Mikaelsonovic holka, co čeká dítě s Niklausem, přimhouřil oči. Ne, nebyla tamta bruneta, podle toho, co mu psal Marcel. No, teď to nechal být, kdyby se o něco pokusil, Původní by ho roznesli na kopytech své úžasné důstojnosti. Obrátil svou pozornost na Claire a přemýšlel, jestli nenapsat Marcelovi o tom, že je ve městě. Netušil, že je to úplně jiná sestra z Původní rodiny, ale jen se ošil.*

(Jeho poznámce se jen pousmála. Pozorně si ho prohlédla a zastavila se u jeho trička. Už viděla i hezčí, ale tohle se jí celkem líbilo.) No, aspoň že máš dobrý hudební vkus když už nic jiného. (Ušklíbla se a ironicky se na něj podívala. Dnes měla zase tu svou přidrzlejší náladu a zatím nic nenaznačovalo tomu že by jí chtěl ublížit. Dělala že nad jeho otázkou přemýšlí a pak přikývla.) Ano, bydlím tu, ale není to tak dávno co jsem se nastěhovala. No, jak vidíš žijí tu i vzdělaní lidé. (Otce Kireana osobně neznala, takže nic neříkala. Ohlédla se přes něj a spatřila Aliseu. Ta tady ještě chyběla. Třeba má dnes lepší náladu. No, nebudu na sebe upozorňovat, nechám to být. Zarazila se však ale nad jejím břichem. Upíři nemůžou mít děti, jak je to možné? Nevěděla, že je Alisea čarodějka. A tak aby na ní nezírala, upřela svůj pohled zpět k Diegovi.)