Rousseaus Bar

(Je zahloubaná do knihy, že ani nezaslechne, jak někdo vstoupil do baru. Neucítí ani energii Původního. Je tak mimo, že by snad ani nezaznamenala příchozí útok. Z přemýšlení jí vytrhne tichý hlas příchozího. Trochu jí to vyleká, takže nadskočí na židli a upustí z ruky propisku. Podívá se na osobu, které patří ten hlas a spatří Elijaha. Lehce vydechne.) Elijahu, ahoj. (Promne si oči, které má červené únavou. Ohne se a sebere ze země propisku a pak se vrátí pohledem opět k Elijahovi. Až teď si všimne, že jeho výraz není takový, jaký vždy býval. Neujde jí ten smutek, který z jeho obličeje vyzařuje. Ale to i z jejího. Vyprchala z ní veškerá veselost a energie, kterou překypovala. Má pocit, že se jí vše hroutí pod rukama a všichni lidé, které má ráda ztrácí. A také to taky bylo. Jak se jen má přenést přes všechnu ztrátu a pořádně myslet? Potřebuje přemýšlet, ale to jí moc dobře nejde.) Vyrušuješ ve špatný čas a možná i ve špatný rok. Ať je to cokoliv, tak na to nemám náladu. (Uvědomuje si, že je na Elijaha celkem hnusná, ale v tuhle chvíli nechce nic řešit. Myslela si, že když je Benjamin mrtvý, nebude muset už nic řešit, ale to byla moc naivní. Nemá pokoj ani teď. První musela vyřešit zrádce covenu, pak ještě uřknutí Kierana, i když to nebrala jako zátěž. Chtěla to vyřešit. Kierana znala snad celý život a nemohla ho nechat umřít. Její pohled pak padne na klíče od auta, které Elijah položil na stůl. Povytáhne obočí. Tyhle klíče by poznala všude. Patřili Johnovi. Jenže jí nedocházelo, proč je měl Elijah. Na hřbitov přijela jeho autem, ale pak šla pěšky, protože šla druhou stranou a pak na auto ani nepomyslela. John jí kvůli tomu ani nevolal. Vezme si klíče do ruky a podívá se na Elijaha.) Díky, John bude jistě rád, že mu konečně vrátím auto. (Vydechne a sklopí pohled na klíče od auta v ruce. Začne si s nimi hrát. Sakra, proč jí i tyhle blbý klíče připomínají Genevieve a Monique? To snad není jediné místo a věc, které by jí nepřipomínali ty dvě?) O co jde? (Zeptá se ho nakonec. Vyslechnout ho snad ještě může, ale vyhovět mu? To už nemůže v tuhle chvíli zaručit.)

*Když s mírným znepokojením sleduje Sophienin úlek nad jeho příchodem, na moment zapřemýšlí, jestli ji na sebe mohl upozornit nějak jinak. Vrátit už to nemůže.* Promiň. *Koukne na ni omluvně. Skutečně z toho jejího leknutí nemá žádnou radost. Po té, co přijde blíže k ní, všimne si, že Sophie vypadá hodně unaveně a smutně jako on. Chápe to, i když neví o Monique, o Genevieve je velmi dobře informovaný a rozhodně ani jemu její smrt není lhostejná. Už kvůli Kolovi a vůbec kvůli tomu všemu, co mezi nimi v poslední době bylo. Ví, že Sophie a Genevieve si byly velmi blízké. Nerad vidí v její tváři smutek. Nenapadají ho žádná vhodná slova, která by Sophie už mockrát neslyšela. Navíc žádná z nich Genevieve zpět nevrátí. Raději proto přejde všechny tyhle formality mlčky. Z jejich očí vyčte, co prožívá a on je na tom podobně. Když pak slyší její "odpověď", možná ho to trošku překvapí, neboť doufal, že tohohle se od ní už nedočká. Navenek to na sobě ovšem nedá znát. Smutek z jeho očí vyzařuje stále. Před tím i potom. Přemýšlí, jak jí přesvědčit, protože tohle chce mít z krku také, co nejdřív. Nejprve se mu dostane příležitosti, vysvětlit, odkud má klíče od jejího vozu. Zůstane stát, zatím si nemá důvod sednout. Opravdu nikdy se nevnucuje. Ze Sophieniny reakce na ty klíče má najednou pocit, že snad ani nezjistila, že si ho "půjčil". Mohl by jí tak povědět cokoliv, ale to jej ani na moment nenapadne.* Zdá se, že ti nechybělo. *Poznamená a zkoumavě na ni koukne.* Já ho našel stát u východu, když jsem Hayley a Hope odnášel. *Dá se do vysvětlování. Úmyslně je stručný a vyhýbá se označení místa, kde se stalo tolik zlého.* Vůbec mi nedošlo, čí to auto bylo. Prostě jsem si ho půjčil na odvoz domů. *Pokračuje dále a kouká na Sophie omluvně.* Uvědomil jsem si to až dnes ráno, když jsem ho uviděl stát u Abattoir. *Mluví dál.* Máš ho zpět i s tím, co jsem projezdil. *Ubezpečí ji, že o nic nepřišla. Samozřejmě už nedodá, že má nyní plnou nádrž. Vybral od benzínové pumpy k baru tu nejkratší cestu.* A s mou omluvou. *Dodá ještě. Pozorně zkoumá celou dobu Sophienin výraz. Tohle totiž není to nejdůležitější, proč za ní dnes šel. Musí s ní mluvit o Hope a přimět ji, aby si vzpomínky na ni vymazala z paměti. Upřímně se mu příčí, zvláště jde-li o Sophie, ale respektuje Hayleyino přání, aby o tom mimo jejich rodinu nikdo nevěděl. Sophie o mezitím pobídne, aby jí řekl, co potřebuje. Jeli to možné ještě více zvážní a teprve teď se posadí ke stolu naproti ní.* Můžu dostat černou kávu, prosím? *Požádá jí. Byl to jeden z hlavních důvodů, proč dnes opustil sídlo a tak se rozhodne dát si ji u Sophie. Mezitím přemýšlí, jak to Sophie říct.*

(Jeho omluvu přejde jen kývnutím hlavy. Nebyla to jeho chyba, že se lekl. To ona byla zahloubaná do svých myšlenek a nevnímala skoro nic kolem sebe. Byla prostě neopatrná. Kdokoliv by jí chtěl zabít, tak neměl lepší příležitost. Nechtěla být na Elijaha hnusná, ale prostě nemá na nic náladu. Nemůže ani v klidu truchlit. Stále se něco děje. Zatracené New Orleans. V tuhle chvíli chtěla být jen normální člověk s běžnými problémy. Přála si to tak moc, jako snad nikdy v životě. Jenže teď už od toho prostě nemohla utéct. Nemohla nechat coven bez vůdce, nemohla tu nechat Kate samotnou a nemohla opustit tenhle bar a lidi, které měla ráda. Zdá se, že být normální je teď privilegium některých jedinců. Obyčejní lidé si přejí mít nějaké schopnosti a být nepřemožitelní a ona si přála být normální. Ironie života. Dostane se jí vysvětlení, proč měl klíče od Johnova auta. Nejspíš by v tu chvíli také vzala první auto, které by jí trklo do očí.) Nepatří mi, takže jsem na něj ani nepomyslela a obzvlášť v tuhle chvíli. (Pokrčí rameny a napije se minerálky, kterou měla po celou dobu na stole před sebou.) Ale díky za vrácení. Nevím, jak bych vysvětlovala, že jsem ho ztratila. (John by nejspíš vyhlásil celostátní pátrání po svém autě. Byl na své auto upnutý snad více, než na svojí kytaře a to bylo co říct. Čeká pak na objasnění situace, kvůli které tady je, ale Elijah požádá o kávu. Lehce jen kývne hlavou a vstane od stolu. Dojde za bar a začne připravovat dvě kávy. Jednu černou a druhou s mlékem. Sice měla kafe snad před hodinou, ale další jí jistě neuškodí. Vlastně na kofeinu teď přežívala. Nebylo divu, když za posledních pár dnů spala tak čtyři hodiny. Postaví hrnky s kávou na tác, přiloží k nim lžičky a cukřenku a vydá se ke stolu. Všechno to vyloží na stůl a tác položí na stůl vedle. Posadí se zpět ke stolu. Zavře grimoár, na něj položí poznámkový blok a propisku a posune stranou. Nakonec se podívá na Elijaha s tázavým výrazem.)

*Nijak se už nad Sophieninou lekavostí ani náladovostí nepozastavuje. Přikládá to tomu, co se zde nyní děje. I když je Benjamin po smrti, zlo, které napáchal, jen tak nezmizí a některé svými činy poznamenal trvale. Nemá, ale sílu ani chuť se o tom bavit. Nikdy toho moc nenamluví, pokud nemusí. Od Klausovy smrti je ještě zamlklejší. Ani u Sophie zatím nemá důvod dělat výjimku. Poslechne si pak její odpověď na vysvětlenou k Johnovu autu. Pochopí, že proto Sophie nechybělo, jen trochu nechápe, že jí nescházelo při cestě domů. Nemá, ale moc chuti se Sophie příliš konverzovat. Chápe, že by byla raději sama nebo se svými blízkými. Kdyby nemusel tak by ji neobtěžoval.* To je samozřejmost, Sophie. *Odvětí pak na její díky. Po té, co se posadí a Sophie pro změnu vstane, aby šla udělat kávu, kouká na věci, které měla před sebou a přemýšlí, čím se zabývá. Chvilkami zvedne hlavu a pozoruje ji za barem. Nechává si svou žádost až se vrátí zpátky. Přesto stále netuší, jak jí to říct. Na chvíli zase sklopí pohled na desku stolu před sebou a pozoruje ji. Ponoří se do svých myšlenek natolik, že ho probere až to, když se Sophie objeví u stolu. Zvedne k ní pohled a pak jej zase sklopí k jejím rukám, když na stůl skládají hrnky, cukřenku.* Děkuju, Sophie. *Pokývne pak hlavou. Vezme ze stolu lžičku a zamíchá svou kávu. Dívá se při tom na černou tekutinu v hrnku, jak v něm díky míchání víří. Ucítí na sobě Sophienin pohled. Ustane s mícháním, lžičku zase položí na stůl a opětuje její pohled. Zůstává po celou dobu vážný.* Musíme ochránit Hope před jejími nepřáteli a nepřáteli jejího otce, Sophie. *Začne pomalu a je na něm vidět, že mu není dvakrát příjemné o tom hovořit a žádat ji o to, co potřebuje.* Proto bude líp, když si "všichni" budou myslet a věřit tomu, že ji Benjamin zabil. *Pokračuje dál. Na slovo všichni položí zvláštní důraz a jeho výraz ve tváři je také velmi významný. Po té udělá přestávku. Oči z její tváře nespouští, ale čeká a doufá, že to Sophie pochopí.*

(Už se nevrací k předchozímu tématu. Auto bylo v tuto chvíli to poslední, co chce řešit. Navíc to vůbec nebylo důležité. Aspoň ne pro ni. Nejspíš by jí ani netrápilo, kdyby ho ztratila úplně. Nejspíš by Johnovi prostě koupila nové, i když ten by ho nejspíš nepřijal.
Nemáš za co. (Z cukřenky si vezme jednu kostku cukru a dá si jí do kávy. Začne ji přitom míchat lžičkou, ale pohledem setrvává na Elijahovi. Vlastně jí celkem zajímá, kvůli čemu tady je. I když jí nenapadá žádný důvod. Konečně pak dostane vysvětlení. No tedy aspoň část. Chápe, že chtějí Hope ochránit, ale proč s tímhle přišel za ní?) Chápu, ale… (Nedořekne větu, protože Elijah už pokračuje dál. Svraští obočí a nechápavě na něj koukne. Pořád jí to nedává smysl. Chtějí Hope ochránit tím, že si každý bude myslet, že je mrtvá a nejspíše jí také pošlou pryč, aby tomu přidali na důvěře, ale co s tím má společného ona? Nemá zrovna v tuhle chvíli nejrychlejší chápání a tak jí to dojde, až po nějaké chvilce nechápavého výrazu.) Chceš, abych tomu věřila i já. A to znamená, že musím zapomenout na Hope. (Až teď jí došlo, že ta malá má jméno. Slyšela to jméno poprvé z Elijahových úst, ale došlo jí, o kom mluví. Jen jí došlo pomaleji, že už se o ní nemluví jako o té malé. Samozřejmě chápe, proč jí o to Elijah žádá. Chtějí jen ochránit Hope, a i když ona by nikomu neprozradila, že žije, předci se jí stále mohli dostat do hlavy. Jenže zapomenout na Hope znamenalo, zapomenout na poslední vzpomínky, které má na Monique. Teď to byla ta, která zabila Benjamina, a zachránila Hope, ale pak to bude jen ta, která zabila Benjamina. Nechce mít překroucené vzpomínky na svou neteř. Tohle po ní Elijah prostě nemůže chtít. To by raději snad odjela pryč, aby se k ní předci nedostali a nezjistili nic.) Chceš po mně, abych zapomněla na Hope a to chápu. Ale chceš po mně také, abych si překroutila poslední vzpomínky na mou neteř. (Zavrtí nesouhlasně hlavou. Tohle prostě nešlo. Byly to přeci poslední vzpomínky. A i když si Monique bude stále pamatovat jako tu usměvavou dívku, chtěla si jí také pamatovat jako silnou dívku, která se na konci dne stala hrdinkou. Možná ne pro všechny, ale pro ni ano.)

*Letmo přikývne. Sleduje po té Sophie, jak si dává do kávy cukr a zamíchá ji. On sám má kávu nejraději hořkou černou. Většinou ji pije takto. Když Sophie zasvětí do toho, proč za ni dnes přišel a čeká, jak jí to pomalu dochází, zvedne ruku a pomalu ji položí na svůj hrnek s kávou. Dívá se jí při tom do očí. Když nakonec Sophie pochopí, o co ji žádá a vysloví to nahlas sama, místo něj, přikývne hlavou. Potvrdí tím tak její domněnku. Tuhle část zvládne dobře i to, jak Sophie onu žádost přijala. Měl trochu obavy, že na to zareaguje podstatně hůře. Trošku se mu tak díky tomu uleví, ale je to opravdu nepatrné. Má dojem, že Sophie nad něčím přemýšlím a tak nakonec sklopí pohled ke stolu a pozoruje desku před sebou, svůj hrnek s kávou a ruku, kterou hrnek drží. Zdá se mu, že káva nepatrně zchladla a tak hrnek zvedne k puse a trochu upije. Káva je výborná a pohladí jeho chuťové pohárky v ústech. Malinko mu to spraví náladu. Trvá to ovšem, jen krátce. Sotva polkne první lok, Sophie promluví. Nechá ochutnávky a hrnek postaví zpět na stůl. Z jejího tónu od první chvíle slyší něco, co ho varuje, že tahle část tak snadná nebude. Zůstává vážný a klidný. Tak zcela totiž nechápe tu část, kdy se zmiňuje o posledních vzpomínkách o Monique. To jméno si pamatuje z minulých rozhovorů. Nepatrně se zamračí, není to, ale nelibost, ale spíše se to snaží nějak pochopit, aniž by se musel ptát. Přesto mu to nedochází tak, jak by si stál.* Co se stalo, Sophie? *Zeptá se vážně. V jeho hlase lze slyšet obavy z toho, co uslyší. Přesto na ni upře svůj tázavý pohled.*

(Už jen z jeho pohledu jí dojde, že o tomhle Elijah ještě neví. A jak by také mohl? Nebyl u toho, když umřela. Osobně to řekla jen Kolovi a čarodějky o tom nemluvili kvůli Sophie, aby jí nerozrušili ještě více, než byla. Přeci jenom se všechny informace nešíří rychlostí světla. Když Elijah vysloví otázku, utvrdí jí to v její domněnce. Opravdu nic nevěděl. Není zrovna typ, který se každému svěřuje. Dokonce ani s něčím tak důležitým. Ano Kolovi to řekla, jenže v jakém stavu byla? Normálně by vše řekla Genevieve, vybrečela se jí na rameni a ona by jí uklidňovala. Ale nešlo to. Zhluboka se nadechne a sklopí pohled. Zadívá se do hrnku a sleduje vířící hladinu kávy z neustálého míchání lžičkou.) Zabila jim vítězného koně, nesplnila úkol a obrátila se proti nim, to se stalo. (Nejspíš se to bude zdát jako zmatené povídání, ale je si jistá, že Elijah pochopí, o kom mluví. Předci, to oni za všechno můžou.) Poté, co zabila Benjamina, chtěla jsem se s ní vrátit domů, ale předci se začali mstít. Zabili jí a já jí nemohla pomoct. (Trhaně vydechne a po tváři se jí skutálí slza. Nejspíš o tom nikdy nebude moct mluvit, aniž by neuronila jedinou slzu. Jenže ona nechce, aby jí Elijah viděl brečet. I když na to už bylo nejspíš pozdě. Sice jí nevidí do tváře, ale její hlas vypovídá o všem. Setře si slzu hřbetem ruky a podívá se na Elijaha.) Tomuhle jsem se chtěla vyvarovat od první chvíle a nakonec to stejně přišlo. Teď můžu jen doufat, že našla klid. Jenže ani tak to není jednoduché. A nejhorší na tom je, že má sestra o tom nemá nejmenší zdání. (Doufá jen, že Elijah pochopí, proč je pro ni těžké udělat, o co ji požádal. On ztratil svého bratra a také by nechtěl, aby si nepamatoval, že Klaus umřel při snaze zachránit Hope. Musel chápat její bolest, která byla snad nekonečná. Ten den ztratila dvě milované osoby a ne jen jednu. Potřebuje si zachovat poslední vzpomínky. Žádá toho snad tolik?)

*Zpráva Elijahovi*

kód:

Ahoj, Elijahu. Doma jsem tě už bohužel nezastihla a tak ti to musím napsat. S otcem Kieranem budeme zanedlouho odjíždět, abychom našli vhodnou rodinu a tak mě nečekej nějakou chvíli doma. Dám ti průběžně vědět o tom, jak celá situace vypadá. - Hayley

*Když čeká na to až ho Sophie zasvětí do toho, co mu uniklo, účastně se na ni dívá. Přeje si od ní slyšet cokoliv, jen ne to, čeho se obává. Pokud se potvrdí to, čeho se obává, uvědomí si, že Sophie v tom dni ztratila dvě blízké osoby. Kromě Genevieve také svou neteř Monique. V očích se mu kromě účasti objeví obavy  z toho, co se zanedlouho ze Sophienina vyprávění doslechne. Je to poněkud zmatené a kdyby nebyl až na pár detailů v obraze, nejspíše by to nepochopil. Ze slov Sophie nakonec pochopí, že Monique její očekávání, naději, kterou do ni vkládala nezklamala. Kvůli Sophie ho to potěší a upřímně jí to přeje. Bohužel jí to dlouho k radosti nesloužilo. Díky Sophie si tak doplní i tu část, kdy nedokázal zcela jistě říct, kdo Benjamina vlastně zabil, protože tou dobou se zabýval svým bratrem a byl zcela mimo.* Tohle jsem nevěděl, Sophie... *Poznamená tiše do ticha v baru. V hlase je slyšet účast a není to z jeho strany žádná zdvořilostní fráze. U Sophie to myslí upřímně.* Je mi líto tvé ztráty. *Poznamená s účastí. Dívá se na ni, ale ona jeho pohled neopětuje. Když má hlavu skloněnou k hrnku s kávou, i on na chvíli sklopí pohled k té své.* Vím, jak to bolí... *Povzdechne si. Pak k ní znovu zvedne oči, ale proto, že ho zaujme ve vzduchu vůně slané vody. Velmi brzy si domyslí, co je toho příčinou. Dál pro danou chvíli mlčí. Vytáhne z kapsy saka kapesník a podá ho Sophie. Při tom se krátce dotkne její ruky tou svou. Na chvíli ji přikryje hřbet ruky svou dlaní a stiskne ji. Dlouho tak nezůstane. Dotek i stisk je opravdu letmý. Než ruku stáhne zpět, podsune kapesník pod její ruku. Svou ruku stáhne zpátky a dotkne se svého hrnku. Pak se na chvilku podívá do své kávy. Nyní nepřemýšlí nad ničím. I když necítí žádnou úlevu od své bolesti, v přítomnosti Sophie a potom, co se nyní dozvěděl to pro něj je o něco málo snesitelnější. Když se na něj Sophie po chvilce opět podívá zvedne k ní pohled. Tiše si vyslechne její starosti a chápavě nad ním pokývá hlavou.* Já ani nevěděl, že to byla Monique, kdo zabil Benjamina a zachránil Hope. *Pronese po té potichu, jako by se za to styděl. Zahanbeně pak uhne pohledem k desce stolu.* Byl jsem naprosto mimo. Neschopný ničeho... *Pokračuje tiše dál, ale oči nezvedne.* Proč si místo něho nevybral mě... *Zavrtí nepatrně hlavou, když sleduje svůj černý nápoj.* Přál bych bratrovi, aby žil místo mě a mohl trávit čas se svou dcerou, s Hayley. *Poznamená. Další podobné myšlenky si nechá už pro sebe, i tak je Sophie zřejmě jediná, která od něj něco takového uslyší. Jen tak někomu by o svých pocitech, myšlenkách nevykládal.* V tomhle městě ještě stále číhá nebezpečí. Naivně jsme ho podcenili a krutě se nám to vymstilo. *Pokračuje po pár chvílích ticha trochu silnějším, naléhavějším hlasem. To už k Sophie znovu zvedne oči.* Když Hope neochráníme, smrt mého bratra, Monique bude zbytečná. I když si to nebudeš pamatovat, Sophie budeš ve svém nitru vědět, že se tvá neteř rozhodla a zachovala správně. Ve svém srdci si to přece vždycky věděla, počítala s tím. *Promlouvá k ní dál. Kdyby mohl, moc rád by ji slíbil, že její amnézie bude dočasná, ale neslibuje to, co nemůže zaručit a v tomto případě opravdu netuší, co přinese budoucnost. Chvilku potom, co k Sophie promluví na ni kouká, ale pak s povzdechem sklopí pohled ke své kávě. Když se dotkne hrnku, shledá, že už dosti zchladla. Vezme hrnek do ruky a napije se. Je zvyklý na teplejší, ale nevadí mu to nyní. Teď potřebuje přesvědčit Sophie, aby mu vyhověla. Dává jí chvíli na rozmyšlenou. Mezitím, co čeká, tak mu v kapse saka zapípá zpráva. Sáhne po něm a přečte si, kdo a co mu píše. Věděl, že chce Hayley Hope odvézt, ale v danou chvíli mu to přišlo tak nečekané a rychlé. S povzdechem zůstane chvíli koukat na displey. Zatímco v jedné ruce drží mobil druhou zvedne a na chvíli si sevře kořen nosu mezi palec a ukazováček. V tu chvíli si ani neuvědomí, že má telefon tak, že si zprávu může klidně přečíst i Sophie. Chvíli tak setrvá, ale pak se probere. V rychlosti Hayley napíše odpověď.*

kód:

Nejdražší Hayley, přeji vám hodně štěstí a vím, že nakonec budete úspěšní. Mrzí mě, že jsem se nestihl rozloučit. Zulíbej za mě maličkou Hope, prosím. Šťastnou cestu a vrať se, jak budeš moci. Elijah. P.S. Budu s napětím očekávat každou tvou novou informaci.

*Hned, jak dopíše zprávu odešle a telefon schová.*

Neví o tom nikdo kromě čarodějek, Kola a teď tebe. (Objasní mu situaci. Neměl se to prostě jak dozvědět. No možná od Kola, ale dost pochybuje, že by Kol mluvil s Elijahem zrovna o Monique. A vlastně tak nějak pochybuje, že Kol vůbec vylezl ze sídla na plantáži. Po smrti Genevieve byl neobvykle tichý. Takového ho neznala. Snad poprvé od něj neslyšela nějakou hloupou a přitom vtipnou poznámku na něčí osobu.) Díky. (Neměla by teď říct něco ve smyslu, že je jí líto jeho ztráta? Ztratil přeci bratra. Jenže teď nedokázala mluvit o Klausovi. Ví přesně, co si Elijah prožívá, ale tak nějak to prostě teď nedokázala říct nahlas. Možná snad později. I když jsou slova naprosto k ničemu a útěchu mu to nepřinese, byla to slušnost a navíc opravdu jí bylo líto, že Elijah ztratil bratra. Po chvíli ucítí jeho ruku na své. Tentokrát už to pro ni nebylo překvapivé ani divné. Vlastně jí to v danou chvíli bylo příjemné a jeho dotyk jí lehce uklidnil, i když ne zcela. Něco nedokáže vyřešit ani utěšující dotek od člověka, kterému důvěřovala, a záleželo jí na něm. Stiskne pak kapesník v ruce, který jí Elijah podal a pomocí něj si zcela osuší obě tváře, protože ta jedna zbloudilá slza, nebyla jediná, která si našla cestu ven. Bohužel si tím docela rozmazala make-up a tmavé kruhy pod očima se jí více zvýraznili. Takže teď vypadá snad ještě hůře než doposud.) Chápu, že v tu chvíli jsi byl mimo ze smrti svého bratra. Mrzí mě to. (Řekne zcela upřímně a pak poslouchá jeho nevyslyšenou otázku. Samozřejmě na tohle mu odpovědět nemohla, aspoň ne zcela přesně a Elijah to jistě věděl. Stejně jako jí nikdo neodpoví, proč předci nezabili jí místo Monique. Ona se přeci taky obrátila proti nim a nesplnila jejich úkol. Dál poslouchá Elijaha, co povídá o svém bratrovi.) Klause chtělo vidět mrtvého nejspíš více osob než tebe. Myslím, že v tomhle městě jsou přání k ničemu. Nikdy nebudou vyslyšena. (Neví, co jiného na to říct. Nemůže říct, aby na to nemyslel. Přát si raději svou smrt místo Klausovi. Elijah s tím už stejně nemohl nic dělat. Tohle byli prostě jen slova. Klaus byl mrtvý a Elijah živý, to byla realita.) Vlastně ani nevím, kdo ho zabil. Přišla jsem až pak. (Vlastně by jí ta informace byla stejně k ničemu. Je si jistá, že Klausovo vrah se teď nějakou dobu bude skrývat, i když při včerejší schůzce nikdo nechyběl ze zrádců. Ale to nic neznamenalo. Dál poslouchá, co říká. Nijak zatím nereaguje a nechá ho říct všechno. A ani pak hned nepromluví. Musí nad vším přemýšlet. Měl pravdu. V New Orleans nebezpečí stále bylo a nejspíš stále bude. Vždycky se najde někdo, kdo se chce mstít nebo získat větší moc nebo se jen bavit mučením člena z jiné frakce. A má pravdu i v tom dalším. Pokud se k ní dostanou předci a zjistí, že Hope žije, využili by toho a opět by jí chtěli zabít. Oni se nezastaví, dokud nedostanou, co chtějí. Jenže ani tak to pro ni není jednoduché. Ale udělá to. Už se rozhodla. Jenže to nebude zadarmo. Nebude totiž muset mazat vzpomínky jen sobě, ale i zrádcům za řekou. Měla krev každého, takže to nebude problém. Sleduje pak Elijaha, jak si čte zprávu a nechá ho si vše vyřídit. Na chvíli se jí naskytne skvělý výhled na displej mobilu, ale nebude rozhodně zasahovat do jeho soukromí a po očku si číst jeho příchozí zprávy. Není člověk, který by jiného šmíroval a byl tak zvědavý, aby četl zprávy někoho jiného. Mezitím se napije kávy a sklopí pohled ke grimoáru. Začne přemýšlet opět nad Kieranem. Po chvíli se zdá, že Elijah si konečně vyřídil své záležitosti a tak k němu zvedne zrak.) Udělám to. (Řekne zcela vážně. V tuhle chvíli už nezněla rozrušeně jako před tím. V tónu jejího hlasu zněla jistá odhodlanost a neústupnost. Už jen díky tomu mohl Elijah vytušit, že přijde nějaké „Ale“.) Za jedné podmínky. Chci ochranu svého covenu. Nikdo se nedotkne ani jedné čarodějky nebo čaroděje z mého covenu. Ty, Hayley, Kol, Rebekah, Finn ani Alisea. Žádný upír, žádný původní, žádná Hayley, prostě nikdo z tvojí rodiny. Pokud by se našlo mrtvé tělo jedné z mých čarodějek a potvrdilo se, že to způsobil někdo z vás, vzpomenu si opět na Hope. (Podívá se mu do očí. Nemohla nic dělat se smrtí své neteře ani s Genevieve, ale mohla něco udělat pro ty živé. Musela jim poskytnout ochranu za každou cenu.) Nezáleží na tom, že je dokážu vést, pokud je nedokážu ochránit. Nemohla jsem ochránit Monique ani Genevieve, ale je ano. A udělám pro to cokoli. Za každou cenu. Ať to stojí cokoliv. (Je to sice dost hnusné vzhledem k tomu, že se jedná o život malého dítěte, ale ona měla v covenu také ještě děti. Oni na ni spoléhali a nemohla je zklamat.) Ti, co spolupracovali s Benjamin byli vyhnání za řeku, takže tam ať si Hayley dělá nepořádek. Už nepatří do covenu a ani pod mou ochranu.

*Přikývne nepatrně, když mu Sophie objasní, že se o smrti její neteře neměl jak dozvědět. Chvíli uvažuje, jak o tom ví Kol, ale nevyptává se. Nějaký důvod se k tomu zkrátka naskytl. Jak přemýšlí nad Kolem, uvědomí si, že mu Sophie pomohla od toho uřknutí a v tom tragickém období to pro něj byla jedna z mála dobrých zpráv. Při svých myšlenkách chvilku nevnímá. Zvedne na Sophie pohled, když mu poděkuje za účast. Zůstává vážný, ale jeho oči se na moment malinko rozjasní. Sophie je jedna z mála mimo jeho rodinu, pro které by chtěl udělat více, než vyjádřit svou lítost nad její ztrátou. V tom jeho výrazu je to znát, ale ví, že proti některým věcem nedokáže udělat nic. Nijak ji nezazlívá, že ona neudělá něco podobného v jeho případě. Je smířený s tím, že odchod jeho bratra z tohoto světa je pro převážnou většinu důvod k oslavě, než k truchlení. Sophie jeho, ani on ji v lásce příliš neměl. Nic proto v tomto směru od Soph neočekává. Stačí mu vědomí, že oba ví, co ten druhý prožívá a cítí.* Já ti chci poděkovat za Kola, Sophie. Za to, že si mu pomohla. *Vrátí se k tomu, nad čím před chvílí uvažoval. Vděčně na Sophie při tom koukne.* Byla to pro mě jedna z mála dobrých zpráv v tom dni... *Podotkne a mírně si povzdechne. Pootevře ústa, jako by ještě něco chtěl dodat, ale pak si to rozmyslí a zůstane potichu. O Genevieve a Kolovi teď nemá sílu mluvit. Pozoruje během svých myšlenek Sophie, jak si osušuje slzy. O tom, co jí svěří, ani snad nečeká nějakou slovní odpověď. Sophie je, jen jedna z mála, před kterou něco takového může říct. Její reakci si vyslechne tiše. I její lítost ho nakonec docela mile překvapí. Nepatrně nad tím kývne hlavou. Místo díků. Věří, že to pro Sophie nebylo jednoduché vyslovit. Nepatrně se zamračí, když pak Sophie začne rozebírat, kdo z původních je na žebříčku neoblíbenosti mezi ostatními výše. Ne, že by mu to vadilo, že to Sophie rozebírá, ale každé vyslovení bratrova jména, jen prohlubuje jeho bolest z jeho ztráty. Sklopí pohled ke stolu, do své zpola dopité kávy a poslouchá Soph dál.* Ani já ne. *Zavrtí hlavou. Začíná mít dojem, že Klausův vrah zůstane neodhalený. Při tom je to jeden z těch, které by milerád sprovodil ze světa, když se mu dostane do rukou.* Moc rád bych to, ale zjistil. *Poznamená a zvedne k Sophie pohled. Nebezpečně se mu v nich zablýskne. Od Sophie se, ale nedozví, kdo to byl. Pořád přemítá, jak to zjistit. Vybaví se mu žádost jeho sestry Alisey, aby jí ukázal, co viděl. Je to pro něj stále stejně bolestivé, ale zajímalo by ho, proč to ona chce vidět. Ve chvílích, kdy může jasněji uvažovat, jako je zrovna tato, mu to vrtá hlavou. Dříve nebo později za ní bude muset zajít. Po té, co si vyřizuje zprávu Hayley a Sophie přemýšlí, když schová mobil zpět do kapsy u saka, odpoví mu zrovna, když se na ni podívá. Odpověď by ho měla potěšit, když mu chce vyhovět. Ze způsobu, jakým to, ale podá tuší, že to nebude, jen tak. Soustředěně Sophie pozoruje a čeká na pokračování. Ví, že nějaké bude. Také se ho vzápětí dočká. Nepatrně při jejich podmínkách rozšíří svůj pohled v úžasu a na moment vypadá dokonce, že ho tím dobře pobavila. Po celou dobu, ale mlčí. Uvažuje pouze nad tím, jestli Sophie ví, co po něm žádá. Napadne ho, že je to možná úmyslně, protože sama ví, že je to něco, co jí nedokáže při nejlepší vůli zaručit. Ne proto, že by jí nechtěl vyhovět. To je z jeho strany to nejmenší. Může se o to pokusit a udělá to. Kvůli Hope, kvůli jeho i její rodině a blízkých. Udělá proto maximum, ale slíbit jí, že je všechny ochrání, to při nejlepší vůli nedokáže. Nedává sliby, které jsou nad jeho síly a je si toho vědomý. Když překoná prvotní ohromení z takové žádosti, jeho pohled se vrátí do normálu. Zůstane vážný. Podaří se mu dokonce potlačit i bolest a smutek, kterou lze v jeho očích od smrti bratra spatřit.* Můžu ti dát slovo, Sophie, že proto udělám, co bude v mých silách. *Poznamená nakonec zpříma. Dívá se jí při tom do očí.* A nebylo by to, jen kvůli Hope. *Pokračuje dále. Ze způsobu, jakým to pronese by mělo být patrné, že to chce a udělá i kvůli Sophie.* Myslím, že potom útoku ve městě kromě Marcela jiný upír nezůstal. *Povídá dál a zní o něco normálněji. Zkrátka chce, aby Sophie zjistila, jak to nejspíš ve New Orleans nyní vypadá.* Já za sebe nemám důvod někomu z tvých lidí něco dělat. *Ujistí ji.* O svou rodinu se v tomhle směru postarám. *Pokračuje. Zní přesvědčivě, ačkoliv při tom přemítá, jak to provede.* Kromě Finna... *Pokračuje hned dále. Když jmenuje svého bratra, tak jeho hlas zchladne a v očích se mu nevraživě zablýskne. Vypadá v tu chvíli opravdu nenávistně.* Zřejmě neexistuje způsob, jak ho přimět k tomu, aby nevrážel své rodině při každé příležitosti dýku do srdce. *Pokračuje dále. Vypadá při tom pořád zle. Patří to tomu, o kterém hovoří. Pronese to přirovnání s mírnou nadsázkou, ale zároveň tím naznačí, že Finn opět zradil a možná napoví, jakým způsobem. Více to nyní nerozebírá.* Nelze mu pomoct. Nemůžu ani říct, co udělá. *Zavrtí hlavou. Finn je pro něj nepochopitelný, i když se vážně snažil.* Když to půjde, tak ho zastavím. *Ujistí Sophie. Když domluví sklopí pohled ke kávě. Zvedne hrnek a napije se. Nyní už mu připadá studená, ale nedá to na sobě znát. Hodlá ji vypít i takto. Její slova o tom, kde skončili zrádci čarodějek si uloží do paměti. Když to bude třeba tak to použije, až bude mluvit s těmi, ze své rodiny, kteří se budou chtít mstít.* Musíme konečně dostat Francescu a její smečku. *Dodá odhodlaně. Je to pro něj jedna z hlavních priorit. Rozhodně si je podá. Nebude ani dělat rozdíly mezi smečkami. Všichni, co se podíleli na útoku zabije.*

(Nijak už se nevrací k Monique. Je pro ni těžké o tom mluvit a rozebírat to do detailů. Navíc Elijah už k tomu také sám neměl, co říct. Lehce kývne hlavou na jeho poděkování za Kola.) Nemusíš mi za to děkovat. Já zkazila kouzlo, přišel za mnou Kol, takže mi opravdu děkovat nemusíš. (No opravdu to bylo asi jedné plus na tom dni. Pak už se to jen hroutilo. I ten den, kdy Kol přišel se zprávou, že se uřknutí vrátilo, byl lepší. Povídali si o Genevieve a ona mu říkala, ať za ní bojuje, pokud jí miluje. Jenže teď už o ní bojovat nemůže. Raději se pak zdrží vyslovení Klausova jména nebo tématu o něm, jak má všude nepřátele a jaký byl. O mrtvých jen to nejlepší a i Klaus měl své světlé stránky. Neznala ho vlastně pořádně, ale jedno věděla. Miloval svou dceru a umřel při snaze jí zachránit. Bylo v něm něco dobrého. Když zjistí, že ani Elijah neví, kdo zabil Klause, vydechne. Ráda by to věděla. Pořád totiž může být hrozbou pro další Původní. Nebo to byl jen další pěšák v Benjaminovo hře.) Myslela jsem, že se teď bude skrývat, ale při schůzce nechyběl nikdo z těch, co se přidali k Benjaminovi. Takže buď to byl naprosto někdo jiný, nebo moc dobře ví, že nevíme přesně, kdo to byl. Ráda bych ti nějak pomohla, ale nevím jak, když se nemám ani čeho chytit. (Omluvně se podívá na Elijaha. Nejspíš by také chtěla pomstít Monique smrt, kdyby to neprovedli předci. Jim se totiž nemá jak pomstít. Oni už mrtví jsou a nejde jim ublížit. A i kdyby ano, není na to dost silná. Jich jsou stovky a ona je jedna. Pozoruje pak bedlivě Elijaha, když mluví o svých podmínkách. Trochu jí dopálí, když v jeho tváři uvidí krátce pobavení. Co mu na tom přišlo vtipného? Myslela to naprosto vážně a je jí jedno, jak to Elijah udělá. Už jí to nebaví. Ta situace v New Orleans. Vlkodlaci opovrhují čarodějkami, i když to byli oni, kdo jim pomohl v lycesu před Benjaminem, jinak by už všichni byli mrtví. Byla to ona, kdo se přimluvil u Marcela, aby nechal ty nevinné a šel jen po zrádcích. Nerada viděla, jak se něco řeší smrtí. Přišlo jí to jako správná a věc a jediné, co z toho měla, byli další opovrhující pohledy. Pak si poslechne, co jí na to říká. Povytáhne obočí, protože o útoku slyší dnes poprvé. Všichni upíři byli mrtví. Jen Marcel ne. Značně se jí uleví, že je Marcel v pořádku, i když nechápe, proč neumřel po Klausovi. Pak se Elijah zaměří na Finna. Tahle nová informace jí překvapí. Vzpomene si na dýku, kterou má ve svém bytě a dojde jí, že Finn jí zabodl do Elijaha. Jak se k ní Finn dostal? To se snad také spojil s Benjaminem? Nechá ho vše dopovědět a pak na to reaguje. Zhluboka se nadechne.) Elijahu, nejspíš si mě nepochopil. Nepotřebuji tvé slovo, že to uděláš. Já vím, že to uděláš. Prostě se nikdo nedotkne mého covenu. Nikdo se nebude mstít na mých lidech. Jsou nevinní. Nic neudělali. Udělám všechno, abych je ochránila. A bude jen ve vašem nejlepším zájmu, abyste se od nich drželi dál. Dnes provedu kouzlo a zapomenu na Hope, ale zajistím si, abych si na ni opět vzpomněla, pokud se potvrdí, že někdo z tvé rodiny zabil někoho z mých lidí. Nebo snad na jeho žádost. Nevinní vlkodlaci také nejsou stíhání, proč by měli být moje lidi? Takže to vyřiď Hayley. A ať to překousne. (Z jejího hlasu i výrazu jde znát, že žádné jiné smlouvání nebude. Za tímhle si prostě stojí, i když je to dost podlé. Jenže Elijah a jeho rodina se snaží uchránit jednu malou holčičku. Ona se snaží ochránit přes dvacet lidí, když počítá i děti. Zdá se, že smrt Monique a Genevieve jí už teď změnila. Cítila dokonce i nějaké výčitky, že jim nemohla pomoct, ale bylo pozdě nad něčím takovým přemýšlet. Ona teď musela udělat vše pro ty živé. Má pocit, že mnoho to po Elijahovi nechce. Hayley svou pomstu mít může, ale rozhodně ne na nevinných. Navíc jí to dost usnadnila, když všechny vyhnala za řeku. Svou moc tam sice mají, ale ne tak silnou jako ve francouzské čtvrti. Její naštvání po chvíli opět přejde a je zas o něco klidnější a konečně může reagovat na nové informace. Je to jako by měla rozdvojenou osobnost a v jednu chvíli s Elijahem jedná jako s někým cizím a pak opět jako s přítelem, za kterého ho opravdu bere.) Marcel je tedy živý? Jak to, že neumřel? Jsem teda ráda, že je živý, ale Klaus ho přeci proměnil ne? (Dopije konečně kafe, které už je studené a pak to zapije ještě minerálkou. Marcel pro ni byl teď záhadou, ale to nejspíš bude muset vyřešit s ním) A Finn. Opět vás zradil. Je mi to líto opravdu. Jen nechápu, jak se dostal k té dýce. Patřila podle všeho Tundemu. Musel se spolčit s Benjaminem, ale proč? Měl přeci konečně Sage po svém boku. A i díky tobě jí má zas zpět. Proč by to udělal? Ale můžu tě ujistit, že ta dýka už nebude použita proti nikomu z vás. (Neřekne, kde ta dýka je a jak jí získala. Jen ho ujistí, že je v bezpečí. Opravdu se k ní teď nikdo nedostane. Nakonec přikývne na jeho poslední slova. Francescu opravdu museli konečně dostat. Oni se nezastaví.) Stala se ještě jedna věc. Byl za mnou otec Kieran. Je uřknutý a nefunguje na něj žádné kouzlo. (Řekne bezradně. Byla opravdu deprimovaná z toho, že mu nemůže pomoct. Monique, Genevieve a teď on. Nejspíš díky tomu všemu je odhodlanější než kdy dříve chránit své lidi a své blízké. V očích se jí objeví opět smutek, který celou dobu jen potlačovala.)

*Pokývá krátce hlavou.* Je hezké slyšet, že tentokrát s tím, co Benjamin udělal, zabojoval i Kol. *Poznamená a krátce mu v hlase zazní upřímné potěšení a jakási hrdost na svého bratra. Jeho pohled se při tom na moment projasní. Fakt, že Sophie sama přizná, že u kouzla chybovala nijak neřeší. Když to napravila, stalo se to pro něj nepodstatným. Už se k tomu více nevyjadřuje. Chtěl Sophie poděkovat a to učinil. Pozoruje Sophie, zdá se mu, že nad něčím chvilku přemýšlí a tak vyčkává, až promluví. Zřejmě ji překvapí, když od něj slyší, že neví, kdo Klause zabil. Než na to nějak zareaguje, ona se již rozpovídá a tak si ji poslechne. Pokývá při jejich slovech párkrát hlavou. Netěší ho, že dosud nemá ponětí, kdo je za bratrovu smrt odpovědný.* Viděl jsem ho, jen ze zadu a velmi krátce. Byl to muž. Mladý muž. Nevím, kde se tam vzal. Zmizel pak stejně rychle, jako se objevil a já v tu chvíli neměl myšlenky na jeho pronásledování. *Řekne Sophie to, co viděl. Nijak detailněji to nerozebírá.* Nechápu, kde přišel k tomu kolíku... *Jen tím mohl Klause zabít. Zavrtí nad tím hlavou. Pak si povzdechne. Když se zaobírá tím pro něj černým okamžikem, rozjitří to jeho ještě velmi čerstvé rány. Tvář mu pokryje stín smutku. Nelze přehlédnout, jak těžce se s bratrovou ztrátou potýká, i když to většinou skrývá. Přestane o tom dál mluvit. Skloní pohled k desce stolu, aby se trochu vzpamatoval a byl schopný normálního jednání. Moc času na to nemá, neboť Sophie změní téma dost radikálním směrem. Znovu ji věnuje svou pozornost. Sleduje ji a tak mu neunikne, co se na její tváři odehrává. Neměl v úmyslu jí naštvat nebo se jí dotknout. Její žádost mu zkrátka v tu chvíli přišla absurdní, že si to nemohl odpustit. Prostě nevycházel z úžasu. Pak už si raději dává pozor na to, jak se před ní tváří. Nestojí o hádky. Vyslechne si znovu to, co požaduje za to, že si vymaže paměť. Přemýšlí, jestli bude schopný zabránit úmrtí nevinných lidí. Rozhodně něco takového neschvaluje a když s tím bude moct něco udělat, tak se tak stane. Stále to z jeho pohledu neřeší fakt, že nemůže své sourozence a Hayley neustále hlídat. Doufá, že si Rebekah, Alisea i Kol dají říct. Finna v tuhle chvíli nepočítá. Největší starosti mu dělá Hayley. Prochází si velmi těžkým obdobím a on netuší, jestli si dá říct. Vypadá tak zadumaně, během Sophieniných podmínek, které si klade. Myslí si o tom své. Raději už o tom, před Sophie nemluví. V tuhle chvíli, jako by před ním seděl někdo cizí, koho nezajímá, že v podstatě s tím, co mu povídá souhlasí a chápe to. Jen neví, jestli tomu bude moct zabránit, i když o to bude usilovat. Nakonec na její podmínky krátce přikývne, že je bere na vědomí, že to akceptuje. Když se pak Sophie zmiňuje o Hayley, jak tak při tom na Sophie kouká, v očích se mu mihne znepokojení. Hayley Sophie nemá v lásce a když je z ní teď hybrid. Raději si nechce domýšlet, jak by dopadlo jejich setkání, byť by bylo někde náhodně.* Já vůbec netuším, co od Hayley teď můžu čekat. *Poznamená stejně znepokojeně, jako se tváří.* Nebýt Hope, byla by teď mrtvá. Díky ní je z ní teď hybrid. *Nemá ponětí, jestli o tom Sophie ví.* Nevím, jak se vyrovná s tím, co všechno prožila, v kombinaci s tím, že se v ní navíc perou dvě podstaty. *Povzdechne si a dívá se někam před sebe směrem k Sophie.* Buď opatrná, Sophie. *Zvedne pak k ní starostlivý pohled. Vypadá znepokojeně, zachmuřeně, protože se bojí toho, že budou umírat nevinní a on neví, jak tomu zabránit. Pohled zase sklopí níž, brzy se mu rozostří, jak se snaží něco vymyslet, leč neúspěšně. Je na chvíli ponořený do sebe a tak své okolí moc nevnímá. Proberou ho znovu až Sophienina další slova, která znějí trochu klidněji a on si před ní nepřipadá tak bídně. Jako by byl zodpovědný za to, co někdo z jeho rodiny provede. Zvedne k ní oči, kterými ještě před tím těkne ke svému hrnku. Jen se tím ujistí, že už kávu dopil. Vidí a slyší, že ani Sophie překvapilo to, že je Marcel naživu.* Ano, Marcel je i k mému údivu naživu. Nevím, jak je to možné. *Odpoví jí a pokrčí nad tím rameny.* Mluvil jsem s ním krátce ten večer. Zdál se mi stejně překvapený, když slyšel o Klausově smrti. Dokonce vyslovil domněnku, že bratr nezemřel, že, jen změnil tělo. Asi bych tomu také věřil, ale Kol potvrdil, že Klaus prošel přes Genevieve na druhou stranu. *Řekne Sophie, co o tom ví.* Přesto mám dojem, že ke mně Marcel nebyl zcela upřímný. *Poví jí i své podezření z jeho rozhovoru s Marcelem. Krátce Sophie sleduje. Když se zaměří svými slovy na Finna, jeho vážná tvář se ještě více zachmuří. Vypadá naštvaně i zklamaně zároveň.* Upřímně, Sophie, nemám nejmenší tušení, co se stalo, že Finn tohle udělal. *Sklopí na moment oči dolů a zavrtí hlavou. Vidí v duchu bratrovu tvář a výraz na ni, než ho bodl. Prostě to nedovede pochopit.* Myslím, že to byla Benjaminova práce. *Poví jí to, co si odvodil z toho, co potom všem, co viděl, slyšel, když vnímal, ale nemohl reagovat, odvodil.* Nejspíš se mi chtěl pomstít, že jsem se dotkl Kate... *Dodá. Neví to, jen se domnívá. Nikdo mu to už nepotvrdí, ani nevyvrátí. Podívá se pak znovu na Sophie, když se zmíní o Tundeho dýce. Nepatrně přikývne, když ho ujišťuje, že už je neohrozí. Už k ní víc neřekne. Je chvilku rád, když s ním Sophie souhlasí ohledně vlkodlaků. Pak na ni znovu pohlédne a vypadá nevěřícně, když od ní slyší o Kieranovi. Něco takového opravdu nečekal.* Otec Kieran? *Ujistí se, že slyšel dobře. Snaží se pochopit, proč zrovna jeho postihlo něco takového.* To nechápu. Proč on? *Vzpomene si hned na to na Camille. Nepřeje tohle ani Kieranovi ani jí. Zároveň si uvědomí, že jí slíbil, že se ozve a dosud tak neučinil. Dosud a ani v tuhle dobu na to neměl myšlenky a nyní ani energii a chuť vyprávět jí o minulosti původních. Camille nyní podle toho, co právě slyší od Sophie patrně už taky nebude mít náladu ho poslouchat.* Tohle si nezaslouží. *Zavrtí krátce hlavou a zadívá se na Sophie.* Hádám správně, když řeknu, že je to Benjaminova práce? *Zeptá se s zlým zábleskem v očích. Je mrtvý a přesto dělá žijícím ze života peklo.* Můžeme, pro něj něco udělat? *Zajímá se.*

(S Elijahem musí jen souhlasit. Kol to vzal do svých rukou a něco s tím udělal. I když si myslí, že to hlavně chtěl dát Sophie sežrat, že to zpackala, ale nahlas to neřekne. Nakonec díky tomu s Kolem začala i vycházet. Začne pak přemýšlet o tom, co Elijah povídá o Klausovo vrahovi. Absolutně netuší, kdo by to mohl být a nechce se Elijaha ptát na podrobnosti jeho vzhledu. Vidí na něm smutek, a proto se k tomu dál nevyjadřuje. Tohle pro něj bylo citlivé téma. A ona nebyla zrovna nejlepší člověk, s kterým by si o Klausovi mohl povídat. Ale rozhodně jí furt vrtá hlavou, kdo byl ten muž. Na Benjaminovo stranu se moc mužů nepřidalo, ale pár ano. V covenu byli spíše mrchy ženy. A také jí rozhodně nejde do hlavy, kde vzal ten kolík. Pochybuje, že by ho Původní vystavovali všem na očích. Benjamin byl pryč, ale oni stejně měli problémů až nad hlavu. Zanechal tady po sobě dost velký chaos. Bez následků se to rozhodně neobešlo. Když se po delší chvíli ticha dočká nepatrného souhlasu na její podmínky, vydechne. Nemá radost, že vlastně využívá tu malou ve svůj prospěch, ale co má dělat? Nemůže přijít už o někoho dalšího. To už by prostě neustála. Lidé v covenu jsou její přátelé a někteří opravdu dobří přátelé. Co kdyby přišla zrovna o Margaret? O člověka, ke kterému má nejblíže z covenu. O tu potrhlou holku, kterou má opravdu ráda. Nejspíš už by to opravdu neunesla a nemá potuchy, co by pak udělala. Ztratila už hodně lidí, o další přijít prostě nemůže. Poslouchá pak jeho obavy ohledně Hayley. Netušila do teď, že Hayley je hybrid. Vlastně to neměla ani jak zjistit. Kdyby se na hřbitově více soustředila, tak by jistě cítila nějakou změnu, ale v tu chvíli se věnovala jen Monique.) Když vlkodlaci z její smečky zaútočili na sídlo, tak chtěl Marcel zabít celou smečku. Vymluvila jsem mu to, protože nevinní si nezaslouží zemřít za činy ostatních, i když jsou stejné rasy a ze stejné komunity. Moji lidé si nezaslouží zemřít. A já o ně prostě přijít nemůžu. Nemůžu přijít už o nikoho. Chápu, že Hayley je naštvaná. Chce pomstu, protože se snažili zabít její dceru a navíc jí teď musí dát pryč, předstírat, že je mrtvá. Jenže ani pro mě tohle vše není jednoduché. Už jsem přišla už skoro o všechny. Hayley má stále rodinu, vás a smečku. Já o svou rodinu přišla. (Po celou dobu, když kladla podmínky, se snažila být silná a neústupná, jenže nakonec stejně nemohla skrývat své emoce. Ten smutek, bolest, utrpení. Cítila se zlomená a poháněla jí právě jen snaha ochránit své blízké. Je zoufalá a chopí se každé příležitosti. Na Elijahovo upozornění, aby byla opatrná, už nereaguje. I kdyby byla sebevíc opatrná, tohle město bylo až moc nebezpečné. Zhluboka nasaje do plic vzduch a pak vydechne. Rukou si lehce prohrábne vlasy, které má stažené v culíku a tím si uvolní vlasy, které jí teď spadnou do tváře. Pramínky vlasů si dá za ucho a opět pohlédne na Elijaha.) Myslím, že tahle záhada zůstane dlouho neobjasněná a možná snad i navždy. (Netuší, jak je to možné. Ale podle slov Elijaha, měl Marcel jisté tušení, které mu neřekl. Ale jí v tuhle chvíli nic nenapadlo. Už je tak unavená, že nedokáže ani přemýšlet.) Taky si myslím. Ale teď je otázkou, zda Finna nějak zmanipuloval nebo to udělal Finn dobrovolně. (Zavrtí nad tím hlavou. Copak to muselo být vše tak složité? Měli jen otázky a odpovědi nikde. Mohli se v tom jen plácat jako ryby na souši a stejně na nic nepřijdou. Benjamin vlastně dosáhl svého. Všechny je dostal do kolen a porazil, i když se mu nepovedlo zabít Hope. Ale podařilo se mu zabít mnoho jiných, způsobit bolest ostatním a vyvolat chaos.) Ano, otec Kieran. A opravdu nevím proč. (Pokrčí rameny a v očích se jí odráží obava z toho, co přijde. Smutek. Neměla dokonce ani naději, že zvládne najít nějaké kouzlo nebo vymyslet. Nebude na to mít dost času. Obvykle byla plná naděje a říkala si, že to zvládne, ale teď to tak necítila. Musí přitom celou dobu myslet na Cami. Před očima se jí objeví vzpomínky na Seana. Novinový článek, kde zmiňovali, co se stalo. Na ten den, kdy ho Agnes uřkla. Stalo se to kvůli ní. A ona nemůže prostě jen tak nechat, aby stejný konec zasáhl i Kierana.) Hádáš správně. A opravdu nevím, jestli se mu dá pomoct. Hledám nějaký způsob. Zkouším vymyslet kouzlo, ale nic prostě není dostatečné. Je to silné kouzlo, opravdu silné. Navíc Kieran je člověk. Není to stejné jako u Kola. Je slabší a kouzlo je silnější. Jenže ho nemůžu nechat umřít. Je to hodný člověk. Mnoho lidí k němu vzhlíží. Získal si respekt dokonce i u upírů. (Už toho na ní začínalo být opět moc. Mluvit o tom všem bylo těžké.) Jen o tom s nikým nemluv. Aby se to nedostalo ke Cami. Chce jí to říct sám.

*Kouká chvilku na Sophie. Zdá se mu, že chce stejně jako on zjistit, kdo byl Klausův vrah. Jeho to také zajímá a tím víc, čím déle se o tom baví. Nenapadá ho, ale žádný způsob, jak to zjistit. Když chvíli přemýšlí, napadne ho, že by si o tom mohl zkusit promluvit s Hayley. Bude to pro ně oba nejspíše hodně náročné, možná se jim, ale povede dát něco dohromady. Sotva ho ta myšlenka napadne, upne se k ní, protože mu začne připadat čím dál lepší a použitelnější. Sophie o tom nepoví, ale on se rozhodně, jen tak nevzdá. Sophie tím nyní ani nehodlá zatěžovat. Má toho sama dost a to je záležitost jeho rodiny. Hayley bude jistě také chtít vědět, kdo to byl a nejenom ona. Možná se mu ji tím podaří zabavit natolik, aby ji udržel, co nejdál od Sophieniných čarodějek. Z jednoho problému přejde v myšlenkách průběžně na druhý. Zdá se mu to, ale jako jediná naděje. Je do toho docela ponořený. Ze všech sil se snaží vyhovět Sophie. Nechce ji zklamat. Nepřeje si, aby zažívala další bolest ze ztráty někoho z jejich blízkých. Chce s ní i s čarodějkami, které patří do covenu vycházet v dobrém. Rád by, aby v tomhle městě byl konečně klid a mír. Po té, co porazí vlkodlaky mu připadne, že by se to mohlo podařit, pokud se do té doby opět něco nepřihodí. Vidí v tom i naději pro návrat Hope, až se jim to podaří. Musí si o tom všem, co nejdříve promluvit s Hayley. Doufá, že se mu to podaří dříve, než udělá něco, čím to ohrozí. Sophie tím, co řekne, jako by reagovala na to, o čem on přemýšlí. Poslouchá ji i během toho, co nad tím uvažuje.* Promluvím si s ní o tom všem. *Ujistí ji. Při tom už na ni kouká zase docela klidně a vypadá odhodlaně se s tím porvat, jak nejlépe dovede. Přesto v jeho očích přetrvává obava z toho, že zklame. Nahlas se o tom, ale nezmíní. Musí si s tím poradit. Raději se ani neptá na to, co vlastně Sophie hodlá pak s tím případným věděním o Hope podnikat. Nechce to vědět.* Já, vím, Sophie. Chápu tě. *Odvětí pak tiše, chápavě po té, co ona domluví a odmlčí se. Vidí na ni, jak hodně jí to trápí. Rád by ji nějak utěšil, povzbudil. Ujistil ji, že to bude v pořádku, že jejím lidem nic nehrozí. Nemůže, ale slibovat něco, co neví, jestli dokáže. Proto raději už nic neříká, jen ji chápavě pozoruje. Po té se naštěstí posunou zase k záhadě jménem žijící Marcel.* To snad ne. Všechno i to sebemenší tajemství či záhada dříve nebo později nakonec vyjde najevo. *Poví Sophie svůj názor. Věří, že to platí i v Marcelově případě. Nemá tedy příliš cenu to rozebírat. Stejně tak má dojem, že je to nyní zbytečné i v případě jeho bratra Finna.* Já nevím. *Zavrtí hlavou.* Netuším, co mu Benjamin napovídal. *Pokrčí rameny.* Finn, ale spíše uvěří cizím, než vlastní rodině, takže to Benjamin jistě neměl moc těžké. *Poznamená.* Díval se na mě, když se v sídle objevil, jako bych mu udělal něco hrozného. *Když už o tom začal, tak to nakonec chce doříct.* Měl jsem za to, že minulost jsme si vyříkali a uzavřeli. Nejsem si vědom toho, že bych mu od té doby nějak ublížil. Rozhodně ne tak, aby se musel zachovat takhle. *Dokončí. Sophie je asi jediná, se kterou se o Finnovi může pobavit. Poví jí své názory, ale víc už to nerozebírá. Mnohem důležitější mu přijde nyní fakt, že Benjamin, ještě před svou smrtí započal konec dalšího z lidí v tomhle městě. Ke všemu ještě někoho, kdo podle jeho názoru neměl nic společného, co se událo. Prostě mu to hlava nebere. Nechápe to. Podle slov Sophie to nechápe ani ona sama. Nic, co od ní slyší po té ho nijak nepotěší. Jen to prohloubí jeho smutek a zármutek nad tím vším.* Kdybych mohl nějak pomoct, Sophie... *Nabídne jí. Odhodlaně se na ni podívá. Rád by Kierana zachránil. Ani on ani Cami si nic z toho nezasloužili.* Nechám si to pro sebe, dokud se to Cami nedozví. *Ujistí jí pak na její žádost. Jelikož usoudí, že probral se Sophie to nejdůležitější, co potřeboval, nechce ji dál zdržovat a tak se začne chystat k odchodu. Vytáhne z kapsy saka peněženku a z ní pak bankovku vysoké hodnoty, kterou položí na desku stolu. Nijak to nekomentuje, jen při tom pohlédne s posmutnělým výrazem na Soph. Od jejich minulých rozhovorů si při, když dává Sophie nějaké peníze, vzpomene na Kate. Dnes také, ale nezažívá při tom žádné dobré pocity. S Kate se nerozešel v nejlepším a dosud neměl možnost pokusit, napravit špatný dojem. K tomu si při myšlence na Kate ihned vybaví Genevieve, a že Kate ztratila oba rodiče. Sotva je našla. Nedovede si představit, jak těžké to pro ni musí být. Dnes už o tomhle, ale nechce se Sophie začínat. Je to další bolestné téma. Nechá to na jindy. Jistě se mu nějaká vhodná možnost naskytne.* Děkuji za kávu, i za rozhovor, Sophie. *Poznamená po té, co schová peněženku. Při tom na ni s lehkým projasněním ve tváři koukne. Ví, že by možná nemusel, ale je to v jeho případě zvyk. Je mu jedno, co s těmi penězi Sophie udělá.* Rád jsem tě viděl. *Podotkne. Při těch slovech pomalu vstane a přejde k ní.* Dávej na sebe pozor, a když budeš něco potřebovat, ozvi se mi. *S těmi slovy ji položí ruku na rameno a jemně, krátce stiskne. Po té ruku stáhne. Hned na to bez dalších slov z baru odejde. Zpátky musí pěšky, ale nevadí mu to. Může se tak projít a provětrat si hlavu.*

(Nad Klausem už skoro ani nepřemýšlí. Dokonce ani nad jeho vrahem. Chtěla by vědět, kdo to byl. Mohl by být další hrozbou pro ně všechny. A také nemusel a prostě zmizel hned, jak zabil Klause. Tohle prostě neví a to jí na to štvalo. Ta nevědomost. Nevěděli toho moc. Bylo to naprosto šílené. Lehce kývne hlavou a mírně se pousměje, když Elijah řekne, že si o tom promluví s Hayley. Vlastně ani ještě nějak neuvažovala nad tím, co by udělala, kdyby Hayley zabila někoho z jejích. Zajisté by si vzpomněla na Hope. S tím by nic nedělala. Ta informace je spíš nebezpečná, když jí Sophie ví. Už vlastně teď bylo stále nebezpečné pro Hope, že to Sophie furt ví. Předci se jí mohli dostat do hlavy. Ale nedostali, alespoň ne zatím. To ví jistě. Cítila by to. Paměť si vymaže hned, jak Elijah odejde. S tím, že bude znát jen poloviny pravdy, proč umřel Monique jí trápí, ale nemůže s tím nic dělat. Pro ni to byla hrdinka tak jako tak a to nic nezmění. A ona se teď musela hlavně zaměřit na ty živé a ne mrtvé. Už se tím raději víc nezabývá. Aspoň ne nahlas. S Elijahem si o tom promluvili a teď je všechno ve hvězdách.) Pokud to tajemství má ještě, kdo prozradit. Marcel nemusí nutně vědět, proč je živý. (Pokrčí rameny. Možná se někdy Marcela zeptá, jestli něco zjistil. A buď jí řekne pravdu, anebo také ne. V tuhle chvíli to nebylo vůbec důležité. Pro ni je hlavní, že Marcel žije a z toho má upřímnou radost, i když jí nedává najevo. V tuhle chvíli prostě neuměla projevit radost nebo snad štěstí. Svraští obočí, když Elijah přejde k Finnovi. Začíná to být ještě divnější. Nebo je Finn divný sám o sobě a v jeho očích tato situace naprosto normální. Má Sage, tak proč to udělal? Chtěl být opět člověkem a odjet pryč. Jedině, že by snad Sage nechtěla a opustila ho? On mohl být zklamaný, zhrzený a naštvaný a provedl první věc, která ho napadla. Možné bylo všechno. Nakonec své myšlenky vysloví i nahlas.) Nevím, co se s Finnem stalo. Třeba ho opustila Sage. Třeba nechtěla být člověkem a on dostal vztek. Střílím od boku, ale je to snad jediná věc, která mě napadla, pokud nepočítám, že by ho nějak Benjamin ovlivnil. Existuje mnoho kouzel a mohl ho nějak ovládat. Přeci jenom Benjamin praktikoval i voodoo. (Vydechne a položí si ruce na stůl a pomalu začne nehty bubnovat o dřevěnou desku. Nakonec i Finna nechá plavat. Kdo ví, kde vlastně skončil. Navíc bude rozumnější, když si tohle Elijah vyřídí s Finnem sám. Ona s ním o tom může jen mluvit a spekulovat, ale motat se do toho nebude.) Díky, ale nenapadá mě, jak bys mohl pomoct. (Povzdychne si. Kdyby tenhle problém mohla spravit jen upíří krev a Kieran by byl zas v pořádku, tak by odchytila klidně prvního upíra, na kterého by narazila, i když to by byl v tuhle dobu velký problém, když jsou všichni mrtví. Pak už jen kývne hlavou. Možná už to Cami ví, ale možná taky ne. Nechce raději nic riskovat. A sám otec Kieran by měl jistě rozhodnout, kdo o tom bude vědět. Ale tak nějak měla potřebu to říct Elijahovi a navíc ví, že Elijah ho respektuje. Sleduje pak Elijaha a pohled jí padne na bankovku, kterou položí na stůl. Už se nadechuje, že něco řekne, ale pak si vzpomene na jejich rozhovor. Ne, nebude ho od toho odrazovat, když je tak naučený.) Nemáš za co. I já děkuji. (Lehce se pousměje, i když šťastný výraz zrovna nemá.) I já tebe. Měj se Elijahu. (Zvedne pohled, když se Elijah zvedne od stolu.) Neboj. A to samé platí pro tebe. (Sleduje ho pak, jak odchází z baru pryč. Nějakou chvíli na to vstane, sklidí hrnky a umyje je. Zamkne vchodové dveře a opět si sedne ke stolu. Začte se opět do grimoáru.)

-------

https://theoriginals-rpg.forumczech.com/viewtopic.forum?t=164