Rousseaus Bar

(Ušklíbla se pro sebe nad tím, jak se choval.) Tak fajn, fajn, vyhrál jsi. Tvoje jsou hezčí. (Řekla to už jen z toho důvodu, že se s ním nechtěla hádat, porvat a nakonec ho nechtěně pokousat. Jeho další poznámku nad tím naštváním přehlédne stejně jako tu s tím žárlením. Nevyjadřuje se k tomu a jen pevně zatne ruce v pěst, jako kdyby mu měla každou chvíli vyrazit zuby. Znovu vyprskne smíchy nad tím, že Marcel nepochopil to co řekla. Po chvíli co se směje se na něj otočí už s vážnou tváří.) Já nemyslela nás jako tebe a mně, hlupáčku. Ale nás, jako mně a Rebekah. Dokážu si víc představit tebe s Kolem než mně s ní. (Ušklíbne se a položí si ruce na stůl tak, aby nebyl vidět její prsten. Vlastně si radši nepředstavovala ani jednu z dvojic, měla v sobě značné množství alkoholu a nerada by jim tady pozvracela bar.)

(Nad tím, že vyhrál se jen pousmál. Věděl, že to řekla jenom, protože se nechce hádat. Sledoval jí, jak si tiskne ruce v pěst, jako kdyby mu chtěla změnit image.) Co pak? Chceš mi snad zmalovat obličej? (Provokativně se na ní usmál. Po chvíli ticha se znovu ozval dlouhý smích. Nechápavě se na ní otočil.) Co? (Pověděl ještě před tím, než mu to začala vysvětlovat. Trochu zahanbeně se podíval a pak raději odvrátil zrak. A ten fakt, že ho nazvala hlupáčkem, ho ještě více naštval. On není hlupáček. Možná jen něco nepochopil, ale hlupáček to není.) Myslím si, že ani jedno není vůbec možný. (Kopl do sebe alkohol, protože se mu v hlavě objevil nahý Kol v jeho posteli.) Díky za tu hnusnou představu. (Oklepal se a zašklebil. Rychle si objednal další alkohol a kopl to rovnou do sebe. Zahleděl se na její prsten a napadlo ho, že by se svými poznámkami měl mírnit. I když to on vlastně neudělal ani u Jacksona. Ví, že kdyby si Claire něco zkusila, tak by si to u Jacksona hodně pokazila.)

(Jeho vítězoslavný úsměv jí lehce provokoval, ale radši toho nechala. Vydechla a přitom se jí na obličeji objevil úšklebek.) Jo, možná trochu. Ale tobě by se to hned zahojilo, takže jaký význam by to pak mělo? (Koukne se na něj a poklepe prsty v rytmu písničky, která začala hrát a potichu si jí zpívala. Znala jí a nebyla zas tak špatná. Jeho otázky po jejím výbuchu si vůbec nevšimla, protože jí nestihla zaregistrovat, jak mu vše hned začala vysvětlovat. Přikývla a trochu se kousla do jazyku.) Přesně, a k tomu je to obojí pěkně nechutný. (Oklepala se. Ona a Rebekah, klidně, pokud by to nebyla Bekah a Marcel a Kol? Bylo by to zajímavý, pokud by Marcel nebyl její bývalý. Navíc, už je oba viděla nahá a no, nebylo by to žádné překvapení. Tak nějak si to představila a zvedl se jí žaludek. Potlačila to a zhluboka se nadechla. Ušklíbla se.) Radši to už neříkej, nebo se tady pobliju. (Zasmála se a koukla se na něj. Už je pěkně nalitá a její nálada je tak trochu jinde než kde byla. Všimne si že si všiml jejího prstenu. Pokud by Marcelovi něco udělala, může to svést na to, že si začal a chtěl jí něco udělat.)

Asi by jsi z toho měla nějaké zvláštní potěšení, když už nic jiného.. Teda nechci ti říkat, co máš dělat. (Rozhodně zakroutil hlavou. Sice by se mu to zahojilo, ale rozhodně by ho to mohlo zabolet. A bolesti by se on chtěl vyhnout, aspoň dneska.) To teda je. (Přikývl a doufal, že mu jeho nemocný mozek už nebudu vyvozovat tak hnusné představy. Kola sebevíc nesnáší a ještě k tomu ho mít ve své hlavě, plus nahého, není nic příjemné. Znovu si začne hrát se skleničkou. Trochu si promne krk. Bolí ho, protože se v posledních dnech moc nevyspal. Na vině je jednoznačně Rebekah a její krádež polštářů. Asi neměl být blbec a zajít si pro ně. Dneska to už ale udělá. Otočí se na Claire a přestane myslet na Bekah.) To ty .. Teda vlastně já. To je jedno. Přestanu s tím. (Zasměje se a pak se rozhlédne. Zdá se mu, že za oknem vidí blondýnku, která je až nápadně podobná Rebekah. Nevěděl, jestli se mu to jen zdá a nebo tam opravdu stojí. Krátce se na tu osobu usměje a pak se rychle, než si toho kdokoliv všimne, otočí. Bylo by asi divné, kdyby se usmíval na někoho, kdo tam vlastně ani není a nebo na někoho cizího.)

No, potěšení. Možná trochu. Vybila bych si tu zlost která se ve mně hromadí. (Zasmála se a podívala se na něj. Znovu přikývne, na jeho poznámku. Pozoruje ho jak si mne zřejmě bolavý krk.) Bolí tě za krkem? Někdo ti snad zlomil vaz? (Lehce se ušklíbne. Oddechla si, když řekl že s tím přestane. Opravdu nerada by se pozvracela.) Fajn, díky. (Podezřívavě a trochu výsměšně si ho prohlíží když se otočí a nějakou chvíli se věnuje nějaké blondýnce, která jí někoho velice nápadně připomíná. Jakmile se k ní otočí, pousměje se.) No, asi bych měla. Ještě se potřebuji nějak dostat do zátoky aniž bych se při zběsilé jízdě zabila a navíc, myslím že ani jeden z nás nechce aby se třeba stalo něco jako posledně. (Od slova myslím ztišila hlas o nejvíce to šlo a naklonila se k Marcelovi. Co kdyby je někdo poslouchal? Třeba nějaký vlkodlak? To by jí ještě chybělo, aby někdo Tobymu nebo Jacksonovi nakecal že asi měla poměr s Marcelem. Pořád si na nic nemůže vzpomenout.)

*Zpráva Marcelovi.*

kód:

Marceli, chtěl si vědět, až budu mít něco nového. Můžeme se sejít? Jackson.

(Znovu se otočil k oknu a dívka už tam nebyla. Měl za to, že to byl jen nějaký přelud a už se nad tím nepozastavil. Jenom se věnoval Claire a svému alkoholu.) Víš, že tu jsou i jiné způsoby jak si vybít zlost? Můžeš třeba mlátit do boxovacího pytle. I když pochybuju, že vy ho tam máte. Ale strom by měl postačit. Lepší než ubohý upír. (Poslední větu řekl velmi smutně a soucitně. Po chvíli se ale začal smát a upíjet. To jeho naštvání, že zase nic nezjistil se hned změnilo a měl i dobrou náladu. Konečně zase někoho může pošťuchovat. A nejlepší náladu by asi měl kdyby ještě narazil na Jacka. To by pro něho byl snad dokonalý den.)  Ne to ne. Mě by nikdo nezlomil vaz, na to jsem až moc oblíbený. Já jsem byl jen okraden o moje polštáře. (Smutným hlasem poví a stejně tak se i tváří. Vážně ho ten krk bolí, ale teď s tím už nic nenadělá. Na její díky jen kývl a přešel v jejich konverzaci dál. Pousmál se nad představou, že by se při té jízdě zabila. Ani si už nepamatuje, jaký je řidič a tak se radši k tomu nevyjadřuje. To co řekne dál ho trochu naštve. Opravdu nepotřebuje, aby se to někdo dozvěděl. Sám ví, že tady mají uši i zdi a ostatní části domu.) Věř mi to už se nebude opakovat. A ani nevíme, zda se to stalo a řekli jsme si, že o tom nebudeme mluvit. (Naštvaně se na ní podíval a pak do sebe kopl alkohol. Objednal si něco silnější, aby to všechno, co se mu zase do mozku vrátilo, zmizelo pryč. Slyší zabzučení telefonu a tak si ho vytáhne, začne si číst smsku. Nemůže si odpustit mírné pousmání. ) Náš velký vlk zrovna píše. (Odvrátí zrak od mobilu a na chvíli se usměje na Claire. Pak se dá k odepisování.)

kód:

Jasně, vlčku. Zrovna se opíjím v baru Rousseaus, tak se k nám můžeš přidat. Budu tě čekat. Marcel

(Napadne ho, že by k tomu mohl ještě přidat pusinku, ale nebude to radši riskovat. Odešle sms a mobil schová do kapsy.

(Přikývne na jeho slova. Má pravdu, ale proč boxovat do stromů když může boxovat do Marcela? Ušklíbne se.) Ubohý? Prosím tě. Odkdy ty a ubohý? ( Zasměje se a vidí, že se oba dva docela baví tím, jak do sebe rýpou a pošťuchují se. Úplně zapomněla na Tobyho a jejich ne úplně dokonalý vztah.) Až moc si věříš. Řekni mi, proč by ti někdo kradl polštáře? (Rozhodila nechápavě rukama a začala se smát. Zvážní a trochu ironicky a zároveň se na něj podívá.) Tak fajn, fajn, hlavně klid. (Pozoruje jeho výraz, když se zmínila o tom, že se spolu asi vyspali. Jakmile si začne číst SMSku, nemůže si nevšimnout jeho pousmání. Její výraz je teď trochu nečitelný a tak Marcelovi jen opětuje úsměv.) Tak to by mně mohl odvézt domů. (Začne nahlas přemýšlet. A ani si nevšimne, že Marcel schoval mobil do kapsy.) Třeba dneska už nebudu spát sama. (Prohodila ledabyle. Jistě že myslela Tobyho, ale to Marcel nemůže vědět. A nějak se zapomněla zmínit vůbec o Tobym. Nechala to tak a začala si na dřevné desce barového pultu kroužit prstem obrys kruhu.)

*Jacksonova odpověď.*

kód:

Jsem na cestě. Na místě setkání vážně trváš?

(Možná měl použít jiné slovo, než je ubohý. Ubohý on určitě není.) Nemyslím ubohý jako ubohý, ale spíš ubohý jako ubohý. (Krásně jí to vysvětlil, nevysvětlil a zakončil svou větu úsměvem. Zamyslel se nad tím, jak by jí to měl říct. Asi jí rozhodně nebude říkat, že nejdřív to měla být postel.) Myslím si, že prostě jedna blondýnka v našem domě nemá dostatek polštářů. A já byl zrovna tou obětí. (Vzpomene si na rozhovor mezi ním a Bekhou. Rozhodně to byl velmi zábavný pokec. A hlavně se bavili o něčem, co se nikdy nestane. Ale jedno z toho je pravda, vážně se mu líbí ty jeho vlasy. Možná se ho zeptá i jaký používá šampón. I když jemu by asi moc neposloužil.) Pokud bude v dobré náladě, tak tě možná odveze. Jenže bych s tím moc nepočítal. (Zakroutí hlavou. Moc dobře ví, že Jacksona jeho přítomnost netěší, tak jako to těší Marcela. K tomu, že nebude spát sama se nevyjadřuje. Neví o co jde a nechce se znovu splést. Zase uslyší zabzučení a tak si vytáhne mobil. Přečte si sms a zakroutí hlavou)

kód:

Jestli se bojíš, tak se můžeme sejít jinde. Ale bar není tak špatné místo, můžeš mě aspoň pozvat na to rande.

(Odešle sms. Alkohol mu už trochu stoupl do hlavy a tak se nedrží na uzdě. Posílá svoje krásné poznámky rovnou Jacksonovi a ani se nad tím nezamyslí.)

*Ve městě je za chvíli. Zná i polohu baru Rousseau a i když by raději tohle setkání s Marcelem uskutečnil jinde, po jeho zprávě si to rozmyslí. Nesnášenlivost jistých osob rozhodně není strach. Něco takového by před Marcelem rozhodně najevo nedal. Sophie ho stejně ignoruje, takže se budou ignorovat navzájem a všichni budou spokojení. Dočte zprávu do konce a zlostně zaskřípe zuby. Musí se hodně ovládat, aby to neodnesl jeho telefon. Zlostně ho drtí v ruce, když zírá na displej. Dojede k baru. Zastaví nedaleko. Nemá v úmyslu se tam zdržovat dlouho. Řekne Marcelovi, co a jak pojede za Hayley. Vypne motor, vystoupí z auta a vydá se dovnitř. Hned u dveří se rozhlédne. Uvidí u baru sedět Marcela a Claire. Už to jejich kamarádství raději neřeší. Claire vidí rád. Někoho normálního tady, jen uvítá. Cestou k baru se ještě rozhlédne. Když uvidí Rebekah, tak se nespokojeně zamračí. Marcelovi zřejmě uši původní sestry, během jejich schůzky nevadí, ale jemu rozhodně ano.* Ahoj, Claire. *Pozdraví ji na Marcela se, jen podívá. Ne zrovna přívětivě. Zůstane stát mezi nimi. Pravou ruku si strčí do kapsy kalhot. Doufá, že tak odolá pokušení dát Marcelovi do nosu. Druhou ruku nechá volně podél těla, jen pěst má sevřenou.*

(Popíjel alkohol a usmíval se. Jacksona si všiml, až když oslovil Claire. Okamžitě si všiml jeho sevřené pěsti a musel se nad tím pousmát.) Ahoj Jacksone. (Usmíval se jako sluníčko. Moc dobře věděl, že toho bude dřív a nebo později litovat. Pokud toho bude, ale litovat dříve, tak ho to zajisté bude bolet. Soudí podle toho výrazu a stále sevřené pěsti.) Tak co pak jsi mi chtěl říct? (Usmál se na něho. Napil se ze své skleničky a pak už jí raději odložil pryč. Věděl, že kdyby v tom pokračoval, tak by jeho kecy byly horší a horší. Svůj mobil už si mohl ze stolu sundat a dát do kapsy. Čekal, že se ještě možná změní místo setkání, ale nestalo se tak.)

Jasně. Naprosto to chápu. (Řekla mu pobaveně a chvilku se smála jejich konverzaci. Potom se jen ušklíbne nad důvodem, proč ho bolí za krkem. Je to vtipné, ale jelikož nemá Rebekah ráda, vnímá to trochu jinak. Lehce přikývla.) To je pravda. Ty jsi takový kazič nálad a důvod hádek. (Zamračí se na něj. Jistě, že za to nemůže tak úplně on, ale přeci jen se o něm hádala s Jacksonem, s Tobym. Až moc hádek o Marcelovi. Svůj pohled za chvíli však změní na uvolněný. Pozoruje ho jak si čte SMS a odepisuje, ale nic jí neříká. Nevyptává se a jen tak sedí a čeká. Ani vlastně neví o co. Ihned jak spatří Jacksona, už z dálky se na něj přívětivě usmívá a pozoruje ho. ) Ahoj Jacksone. (Dívá se na něj a potom na Marcela když promluvil. Hodně si koleduje, ale Claire si nemyslí že by se tady začali prát. Přeci jenom, Jackson je alfa a musí se podle toho chovat. Střídavě na ně kouká a tak nějak jí nedochází, že by měla třeba odejít pryč a nechat je o samotě, ale přeci jen by byla ráda kdyby jí Jackson svezl. )

*Z Marcela se podívá na Claire, když mu odpoví na pozdrav a mírně se na ni pousměje. Rád ji tady vidí. Ještě raději, kdyby to tušil, že je tady Claire s Marcelem, tak by mu přes ní vzkázal, co je nového a mohl si ušetřit dopisování z Marcelem. Poznámku na tohle téma, si nechá pro sebe. S Marcelem se na téhle komunikaci domlouval on, tak se o ni chtě nechtě musí postarat.* Nevěděl jsem, že jste tady spolu. *Poznamená a ušklíbne se na Marcela.* Doufám, že v něčem nevyrušuji... *Zůstane očima na Marcelovi a soustředěně s mírně přimhouřenými víčky si ho měří. Raději se nedomýšlí, co jim narušil. Moc nerozumí Claire a tomu, co vlastně chce. Stále má na paměti tu její nedávnou proměnu. Přestane chvíli skenovat Marcela a koukne tázavě na Claire. Po Marcelově otázce, k němu otočí pomalu hlavu. Stále stojí mezi nimi. Sedat si nehodlá.* Vážně to chceš probírat tady, Marceli? *Pozvedne užasle obočí i hlas na konci věty, když na jeho otázku reaguje otázkou. V baru moc lidí není, ale přesto nedůvěřuje, kdo z nich by mohl slyšet něco nežádoucího, včetně Rebekah. Obočí stáhne zpět, ale oči znovu přimhouří.*

(Sleduje Jacksona tak i Claire, čeká kdo promluví a nebo nepromluví. Dlouho čekat nemusel a Jackson už promluvil.) No vlastně ano. Zrovna jsme se tady líbali a domlouvali jsme se, že zajdeme někam jinam. Ne nevyrušil jsi nás. (Celou dobu zněl velmi sarkasticky a přitom jen protáčel oči. Ten jeho rentgenový zrak ho znervózňuje. Sice se nemá čeho bát, ale i přes to z něho má menší respekt. Samozřejmě kdyby na sobě neměl ten prsten, tak by se vůbec nebál. Ale takhle se trošku obává. Jistě to, ale nedá najevo.) Nechceš si třeba sednout? A nebo jsi zvyklý stát, protože tam židle nemáte? (Tázavě se na něho podívá a čeká, že mu za chvíli na tvář doletí jeho obří pěst. Nad jeho otázkou se na chvíli zamyslí. V tu chvíli mu moc nedochází, že to bude kvůli tomu, kdo vlastní tento bar. Sophie. Asi je mezi vlkodlaky stejně oblíbená tak jako Marcel.) Jasně. Proč ne? A nebo to snad chceš jít probrat ke mě domů? Myslím si, že tam se budeš cítit stejně příjemně jako tady. (Přimhouřil jedno oko a přikyvoval. Cítí, že si hodně koleduje, ale je mu to jedno. On už je prostě takový a nemůže si pomoct.) Tak povíš mi něco a nebo jsi mě chtěl jenom vidět? (Mrkl na něho a zasmál se.)

(Pousměje se na Jacksona a pak pokrčí rameny. Ani ona si neplánovala tu zkejsnout s Marcelem, ale už se stalo. Zavrtí rychle hlavou.) Není od čeho. Vlastně, já vás tu teď nechám o samotě. (Pousmála se a zvedla se z židle. Podívala se na Marcela a potom Jacksona.) Pojedeš ještě dnes do zátoky? A nevadilo by ti kdybych se s tebou svezla? Hodně jsem toho vypila a nerada bych se zabila zběsilou jízdou v Jiskře. (Sladce se usměje a když jí odpoví, jen přikývne. Marcelových řečiček si nevšímá, už ho radši ignoruje. Je to jen mezi ním a Jacksonovi. Ani by se nedivila kdyby Marcel nakonec skončil tak, že by si hlavu musel nést v podpaží. Při té představě se musela a následně se podívala na Jacksona.) Já teď půjdu ven, potom kdyžtak zavolám. (Usmála se, kývla jim obou na rozloučenou a k Marcelovi ještě poznamenala.) Dávej si pozor na jazyk. Aby jsi o něj nakonec nepřišel. (Zazubí se a vyjde z baru. Dveře se za ní s bouchnutím prudce zavřou. Venku nasaje čerstvý vzduch do plic a rozhlíží se. Uvidí lavičku, která je tak že vidí na Marcela a Jacksona, ale je od nich docela daleko. Snaží se jim odezírat ze rtů, ale nakonec toho nechá. Chytne se za hlavu a zavře oči.)

*Na Marcelovu odpověď, jen převrátí znechuceně oči. Samozřejmě, že mu z toho nevěří ani ň. Také to Marcelovi dává najevo. Když ho pak Claire požádá o svezení, tak na ni koukne. Chce ještě navštívit dnes Hayley a neví, jak dlouho se tam zdrží.* Klidně tě vezmu zpátky do Zátoky, Claire. *Ujistí ji, že mu to rozhodně nedělá problém.* Jen nevím, jak dlouho se ve městě ještě zdržím. *Odvětí nejistě. Opravdu nemá ponětí.* Taxi by bylo dnes asi jistější. *Navrhne, že tak nebude muset čekat. Z reakce Claire, ale neví, jestli kývla na jeho odpověď nebo jeho návrh. Ohlédne se a všimne si, že Rebekah je na odchodu. Je mu jasné, že ho nejspíše slyšela. Krátce pozoruje její vzdalující se záda, ale pak se otočí zpět k Marcelovi a Claire. Ta už je taky na odchodu, i když mu její přítomnost rozhodně nevadí. Na její řeči k Marcelovi nereaguje. Posadí se na její uvolněné místo. Na Marcelovu poznámku o židlích v Zátoce, raději mlčí. Při tom se dívá před sebe, takže nelze vidět zlostný záblesk v jeho očích. U barmana si objedná nealko pivo. Chce dnes ještě řídit a potřebuje mít čistou hlavu.* To je jedno. *Zavrčí na něj, když Marcel potvrdí, že jejich záležitosti skutečně budou řešit tady.* Stejně tam mám pak cestu. *Dodá, že do sídla pak stejně pojede. Detaily si nechává pro sebe. Nepotřebuje mu je říkat. Beztak si to Marcel domyslí.* Mluvil jsem s Klausem. Chce jít do toho. *Přejde konečně k těm několika málo informacím, co pro Marcela má. Ztiší hlas a mírně, jak mu to jeho nevraživost k Marcelovi dovolí, se k němu nakloní. Udělá pak přestávku, když mu barman donese jeho pivo. Jakmile se vzdálí, zase pokračuje.* Jeden z mých lidí si zkouší získat Oliverovu důvěru a "přidat" se k nim. Pak jim řekne, co chystáme, abychom je nalákali na vhodné místo, kde je dostaneme. *Povídá Marcelovi. Hovoří po celou dobu potichu. Když skončí odtáhne se. Vezme sklenici s pivem a napije se. Při tom vydýchává to, jak se dnes opět překonává ve svém ovládání vůči upírům. Když postaví sklenici zpět na bar, natočí mírně hlavu k Marcelovi v očekávání, jeho reakce. Má mírně zatnutou čelist, co z něj zase všechno vypadne.*

(Rebekah si všiml, až když odcházela. Zajímalo ho, co všechno mohla zaslechnout a spíš co si z toho vyvodila. Asi jí muselo přijít divné, že byli vcelku přátelští a rozhodně se chovali jinak, než naposled. Chvíli poslouchal rozhovor mezi Jackem a Claire. To její varování, aby si dal bacha na jazyk, vůbec nebere na vědomí. Počítá s tím, že přijde k úhoně, ale rozhodně mu to zatím nevadí. Když už odešla i Claire, tak se mohl věnovat jen a jen Jacksonovi. Trochu ho mrzelo, že se nijak nevyjádřil k těm židlím, ale ví, že jeho vyjádření teprve přijde. K tomu, že do sídla stejně půjde se nevyjadřuje. Je mu jasné, že nejde za Klausem a ani Elijahem,a už vůbec ne za Kolem. Jde za Hayley. Naší vlčí maminkou.) Pozdravuj ode mě Hayley. (Kývl na něho s úsměvem na tváři. Poslouchá, co mu říká o Klausovi. Je opravdu rád, že se k nim Klaus přidá a pomůže jim. Opravdu se jim bude jeho síla hodit.) Fajn. Tak to je super. (Raději k tomuhle nepřidá žádnou poznámku. Zaprvé ho momentálně nic nenapadá a vtipkovat o Klausovi se mu zrovna moc nechce. Očkem sleduje barmana, který Jackovi nese pivo. On už si nechal odnést svojí skleničku a namísto alkoholu si objednal vodu.) Vážně? A jak na tom je? (Zajímá ho, jak na tom jsou. Zda je to zatím v první fázi a nebo už skoro ve finální.) Tak tohle je teda prozatím všechno? (Přimhouří oči a mírně se na něho natočí. Jackson má teda aspoň něco, ale Marcel nic. Ale v téhle chvíli je to asi jedno. Hlavní je, že alespoň jeden z nich něco ví a nebo něco bude brzo mít.)

*Zrovna je na cestě do baru na večerní směnu. Dnes měla toho do školy hodně, ale alespoň to převezme večer. Práci v baru má ráda, klidně by si i jednoho dne otevřela svůj vlastní podnik, ale stále je tady to, že chce pomáhat lidem s jejich problémy a to je silnější, než cokoliv jiného. Po cestě si ještě dala kafé a tak vypije ten zbytek, co tam je, než vejde do baru. Zastaví se u koše a odhodí to. Podívá se na hodinky na své ruce a pousměje se, ještě je tady o něco dřív, ale to snad ničemu nevadí. Potom už vezme za kliku a otevře dveře, které vejdou do baru. Hned ji přímo praští do obličeje to teplo, které tam sálá po celém baru. Zavře za sebou a obdaruje hosty svým úsměvem. Ihned zamíří k baru. Vysleče si kabát, který si vzadu pověsí na věšák a svou kabelku si hodí pod bar. Přejde k zrcadlu, vlasy si stáhne do culíku a ještě si je poupraví, aby jí nikde netrčely pramínky. Jakmile vejde za bar, tak na tváři má příjemný úsměv.* Dobrý večer. *Pozdraví lidi, kteří sedí přímo u baru a přebere si od obsluhy flek. Vezme si zástěru a zaváže si ji okolo boků. Nepotřebuje pomoct, takže toho, kdo tady byl před ní už pošle domů, že si to převezme, i když má ještě chvíli čas. Vezme si do ruky plato a přejde celou místnost, posbírá skleničky, ale také převezme další objednávky. Za barem si to všechno připraví, dá na plato a odnese zákazníkům. Nezapomene to všechno namarkovat a začne se věnovat uklízení za barem. Nezapomíná sledovat zákazníky, kdyby náhodou něco potřebovali. Všimne si Marcela a pousměje se jeho směrem, snad si pamatuje jejich poslední setkání, i když si tím není vlastně ani jistá. Utírá si pracovní desku a dělá si tam pořádek, aby všechno bylo na svém místě.*

*Nevěří vlastním uším, když od Marcela chvíli neslyší žádné narážky. Ví, že to z jeho strany jistě není všechno, ale trochu se uklidní. Popíjí pivo, než se Marcel vyjádří. Otočí k němu hlavu se zkoumavým výrazem, když se zmíní o Hayley. Čeká jestli k tomu Marcel ještě něco rádoby vtipného dodá. Nedočká se a tak, jen kývne hlavou na souhlas, že nejspíše v nějaké slabé chvíli Hayley jeho pozdravení vyřídí. Odvrátí se a znovu se napije. Dívá se při tom za bar před sebe. Neřekl by, že přítomnost Klause je pro něj nějak super, jak to Marcel vyjádřil. Rozhodně budou proti vzbouřencům ve výhodě. Jen ví, že to bude nevýhoda pro Olivera. Netuší, jestli mu dokáže pomoct. Své obavy si nechává pro sebe. Marcel by se nad nimi tak maximálně bavil. Když se ho Marcel zeptá na Tobyho úspěšnost, zrovna postaví sklenici na stůl a podívá se na něj.* Oliver je podezřívavý. Není to jednoduché. *Odpoví mu. Nehodlá přiznat, že to Toby nejspíše trochu pokazil.* Všechno. *Kývne po té.* Víc nemám. *Je mu samotnému jasné, že toho moc není, ale pořád lepší, než vůbec nic. Když se za barem objeví nová barmanka, odpoví na její pozdrav až teď kývnutím hlavy. Letmo si ji prohlédne. Je si jistý, že ji nezná. Podle její reakce na Marcela nabude dojmu, že jeho zná. Nijak se k tomu nevyjadřuje.*

(Včera se dostala do postele celkem pozdě, vzhledem k tomu, kdy začala konečně dělat ty papíry a že jich nebylo málo. Proto druhý den vstala až k poledni. Myslela na to, že by měla zajít za Geneviene nebo jí dát vědět, aby jí naučila to kouzlo a ona mohla oživit Sage, ale nějak na to nepospíchala. Možná to spíš celé oddalovala záměrně. Na jednu stranu byla celkem nervózní. Nevěděla, co to je za kouzlo a celkem se bála, to zjistit. Mohlo být nebezpečné. Raději přestala myslet na všechny problémy a šla dolů do kuchyně, kde vařila pro hosty jídlo. Prací se vždy dokázala odreagovat a vařením ještě více. Poslouchala muziku, vařila a dělala jako by byla naprosto obyčejná kuchařka a zároveň majitelka baru, jako by město neohrožoval šílený čaroděj, vlkodlaci neútočili na upíry a ona se nechystala oživit jednu upírku kvůli jednomu Původnímu upírovi. Později k večeru už přestala brát objednávky na jídlo. Od jisté hodiny večer už prostě nevařila a lidé si mohli objednat jednoduchá jídla, které nepotřebují dlouhou přípravu a nebo polévku, která se jen ohřála. Proto vyjde z kuchyně a zamíří za bar. Ani se nepotřebuje rozhlížet po baru, aby věděla, že někde v místnosti sedí upír a vlkodlak. Vlkodlaci sem moc nechodí, ale přes to se tady nějaký občas ukáže. Až když je za barem, tak se rozhlédne po celém baru a uvidí kousek od ní Marcela a Jacksona. Povytáhne nad tím lehce obočí a popojde pár kroků k nim.) Zdravím pánové. (Přelétne pohledem oba dva. Nečeká ani na jejich reakci a jde si udělat kafe. Tím se přiblíží spíše o něco blíže ke Cami. Proto se na ni lehce usměje.) Ahoj. Zvláštní, že tě skoro nevidím a přitom pracuješ v mém baru. (Zavrtí nad tím lehce hlavou s pousmáním. Vlastně to nebylo ani trochu divné. Ona furt někde lítala a něco řešila a když se dostala k práci v baru, tak byla spíše zavřená v kuchyni a do baru se dostala spíše až pozdě v noci a většinou to bylo zrovna, když neměla Cami službu.) Jak to jde vůbec ve škole? (Vezme si hrnek s kávou do ruky a otočí se na Cami celým tělem.)

(Upíjí ze své skleničky, která je kupodivu naplněná čistou vodou. Když Jackson nic neříká, tak se k němu ani neotáčí a jen se dívá za bar. V hlavě si počítá flašky, které by rád vypil. A není to zrovna malé číslo. Z počítání ho vyruší hlas, který patřil Jackovi. Otočil se tedy na něho. Jeho bratra nezná a tak neví, jaký může být. Ale Jacksona za tu chvíli stihl trochu poznat. Je nedůvěřivý a pokud je stejně nedůvěřivý i jeho bratr, tak to nebude jen z nejlehčích úkolů. Přikývne, když řekne, že je to vše. Tušil, že toho za tu chvíli moc nezjistí, ale překvapilo ho, že i s tou trochou za ním šel. A kupodivu dobrovolně, teda pokud ho někdo nedonutil. I když ho nenapadá nikdo, kdo by byl takový blázen a snažil se k něčemu donutit Jacksona.)Tak dobře. Byla to krásná schůzka. (Usměvavě přikývl a chtěl ještě něco dodat, ale to už uslyšel jemný hlas. Ohlédl se za hlasem a spatřil Camille. Matně si ji pamatuje z jejich setkání. Usměje se tedy na ní.) Dobrý večer. (Radostně pronesl a na chvíli se zase otočil Jacksonovi.) Nevím, jak to chodí na prvním rande, ale nebude mi vadit, když za mě zaplatíš. (Mrkne na něho. Sice má peněz dost a nikdy s nimi problém neměl. Ale nemusí za sebe pořád platit. Slyší, že se k nim někdo blíží a tak se otočí.) Sophie. (Usměje se na ní a pak se už má zase jenom oči pro Jacksona.)