Bayou (Zátoka)

Zátoka je plná bažin, ale hlavně zde žijí místní vlkodlaci, kteří byli díky Marcelovi donuceni opustit město.

*Hladová a rozcuchaná přišla do Zátoky. Upíři jí snad už přestali nahánět, ale nevěděla to jistě. Přišla k vodě a unaveně se složila na břeh. Už několik dní nic pořádného nejedla, penízi jí došly už dávno. Doufala, že v téhle části země bude dobře. Žádní upíři, žádný stres. Byla docela daleko od domků, takže nikoho nezahlédla, jen tam seděla a odpočívala. Doufala, že najde zase nějakou skupinu, kterou nezačnu nahánět ta monstra.*

(Cestou si pustila rádio a snažila se zamaskovat nervozitu. Pomalu vytáhla z kapsy telefon a vytočila Jacksonovo číslo. Čekala až jí to vezme. Jela, i když moc nevěděla kam.)

*Bloumá bezcílně po zátoce, hluboce zamyšlený nad tím, co bude dále. Když se mu rozzvoní v kapse telefon, tak ho z ní vytáhne a chvilku hledí na neznámé číslo. Nakonec hovor přijme.* Warren *Ohlásí se volajícímu. Je ujištěný, že to bude nějaký omyl.*

Dobrý den, pane Warrene. Tady Claire Evans. Možná jsme se už někdy potkali, možná ne, ale ráda bych s vámi mluvila. (Odmlčela se, všechno to vyklopila tak rychle až měla že se jí zamotá jazyk.) Můžeme se sejít?

*Neznámý ženský hlas promlouvající k němu z telefonu mu vůbec nic neříká. Stejně tak jméno, i když v tomhle případě má slabé tušení, že ho možná jednou či dvakrát zaslechl. Přemýšlí, co po něm může dotyčná osoba chtít.* Dobrý den slečno Evans. *Odpoví jí nejprve a dává si tak ještě pár vteřin na rozmyšlenou déle.* Docela mě váš tefonát překvapil. Netuším, o čem se mnou můžete chtít hovořit. *Odvětí trochu nechápavě.* Čeho by se to mělo týkat? *Chce vědět víc, než na to kývne nebo odmítne.*

(Odkašlala si a po chvíli to řekla jednoduše.) Jednoho vlkodlaka. Vím, že jste jejich alfa. (Věnovala se řízení ale stejnou měrou telefonátu. Z jejího hlasu byla znatelná nervozita.) Kde jste?

*Přemýšlí, co po něm může dotyčná Claire chtít i tehdy, zatímco čeká na její vyjádření. Možná je dobře, že se s ním spojila nejprve telefonicky. Nevypadá zrovna nadšeně ve chvíli, kdy vyjde najevo, že o něm ví takové informace. Zpozorní. Přestane se procházet. Zastaví na místě, drží telefon u ucha a podmračeně hledí před sebe.* Zdá se, že jste zvýhodněna tolika informacemi, slečno. *Odpoví do telefonu docela klidně, ale někde v podtónu je patrné varování, aby moc nepokoušela jeho trpělivost.* V zátoce. *Odpoví jí pak na otázku. Tím dá najevo, že se s ní setká.*

Dobře, za pět minut jsem tam. (Oddechla si.) Možná i za dvě. (Lehce se pousmála a telefon položila. Šlápla na plyn. Sice jela o něco víc než by měla, ale o to se nezajímala. To co řekla také splnila a za dvě minuty byla v zátoce. Zaparkovala a pomalu se vydat hledat Jacksona. Nikdy ho neviděla, ale podle vyprávění si udělala obrázek. Zaposlouchala se a pomalu se vydala přesně tam, kde něco zaslechla. Spatřila tmavovlasého muže, středního věku, celkem pohledného. Došla pomalu za ním. Výraz měla klidný a celkem i vyrovnaný.)

(Tak brzy?) *Pomyslí si a možná by do telefonu něco pověděl, ale fakt, že z pět minut jsou najednou dvě mu na chvíli vezme řeč. Pak už je telefon tichý, takže ho položí a schová zpátky do kapsy. Pár chvilek naslouchá dokud k němu jeho citlivé smysly nedonesou po větru blížící se zvuk motoru. Pohlédne tím směrem a vydá se po zvuku, dokud zase neutichne. To už zůstane stát a vyhlíží nečekanou návštěvu. Mladou ženu, která se záhy vyloupne mezi stromy vidí prvně. Stále méně proto chápe tohle setkání. Vydá se jí pomalu vstříc. Tváří se klidně. Své pocity a dojmy schovává za svou klidnou masku.* Asi to pro vás musí být hodně důležité, slečno Evans. *Promluví na ni, než kousek od ní zastaví.* Vítejte v Zátoce. *Pokračuje a má tak možnost si ji lépe prohlédnout, čehož také využije.* Půjdeme ke mně. *Navrhne a při tom kývne hlavou směrem, kde v Zátoce leží jeho chajda.*

(Před jízdou na sebe hodila ještě černou bundu, aby jí nebyla zima. Jen přikývne a prohlíží si ho.) Děkuji že jste byl tak přívětivý. (Ještě stále na sobě má oblečení z té rockerské párty. Vedle něho si připadá jako nějaký extrémista. A tak jen tiše jde k němu do jeho chatrče. Pohrává si s prsty a když si všimne své zaschlé krve na ruce, kam jí Beca bodla nožem, nasliní si prst a snaží se jí smýt.)

*Po procházení městem znovu narazila na Zátoku. Nechápala, proč jsou tyhle domečky za městem, ale náhle ucítila pak vlkodlaka. Rozhlédla se a rychle se ukryla za jeden dům, aby jí neviděly dvě dívky, které procházely kolem. Mírně se usmála, ale pak jen zavrtěla hlavou. Vždy, když se spřáhla s nějakou skupinou, vyhnali je upíři, nebo se vždy něco zvrtlo. Tak šla kousek dál k cestě, dřepla si u vody a zamyslela se.*

*Přijede z města. Nebýt úplňku, nejspíše by byl naladěný lépe, ale cestou zpět na něj opět dolehla podrážděnost a jistá nervozita z nadcházející noci. Zastaví kousek od své chajdy, vystoupí a zamíří k ní. Uvědomí si, ale že ho před tím Claire vyrušila při sbírání dřeva. Je si jistý, že se ho kolem ohniště jistě vejde ještě dost. Cestou proto změní směr a namíří si to mezi stromy. Na sobě má hnědé boty na zavazování s hrubou podrážkou. Šedivé džíny. Hnědobéžovou kostkovanou košili. Vrchní knoflík má rozepnutý, takže je vidět kousek bílého trička. Tmavé vlasy mu vítr občas rozfoukává kolem tváře. Kterou mu zdobí několikadenní strniště.*

*Přijela do zátoky k několika domečkům a auto zaparkovala. Vystoupila z něj a rozhlížela se okolo, doufala, že narazí na Olivera. Nikdy tu za ním nebyla a netušila, kde přesně bydlí. Akorát mu párkrát o tomhle místě jenom vyprávěl. A tak jenom postávala u auta oblečená do fialových letních šatů a svetříku a obutá do sandálů. Pomalu si říkala, že tohle oblečení se moc do zátoky nehodí. Ale snad nebude muset chodit někde skrz bažiny. Všimla si několika vlkodlaků, co prošli okolo a byli trochu nervozní. Zatím ji nedošlo, že je dnes uplněk a tak netušila, proč se dnes chovají trochu podivně.*

*Z myšlenek jí vytrhly až nějaké kroky, náhle uviděla nějakého muže, který se ohýbal k jedné větvi. Přikrčila se k zemi, aby jí nespatřil. Rychle se zvedla, ale k největší smůle se jí roztrhl batoh, ze kterého se vysypaly všechny její věci.* Do prkna... *Zaklela, ale ztuhla a podívala se směrem k němu. Vlasy měla zčesané, ale její rozdrbané šaty prozrazovaly její situaci. Přerývaně dýchala, ale pak nasála vzduch a ucítila, že je vlkodlak.*

*Soustředí se, jen na hledání a sběr dříví. Vypne a nemyslí na úplněk, ani nad ničím dalším. Třeba to, že už dlouho neviděl Olivera, nebo jak se daří Claire a jak moc bude úspěšná snaha Genevieve v jejim kouzlu. Občas jeho myšlenky zalétnou ještě k jednomu vlkodlakovi, nebo spíše k jedné, ale u ní se nikdy moc nezdrží. Věří, že ji původní ochrání lépe než on zde v Zátoce. Má už docela slušnou hromadu klestí v náručí, když ho vyruší nezvyklý hluk a něčí tiché nadávky. Zpozorní a pohlédne směrem, odkud zvuky přicházejí. Všimne si tam dívky, ze které, ale ihned vycítí vlkodlaka. Proto si ji do té doby nijak moc nevšímal, protože ji pokládal za místní. Hned, ale pozná, že ji vidí prvně. Zdá se mu nervózní a má dojem, že už je dlouho na cestách. Ještě chvilku si ji měří, ale má pocit, že by se jí jistě hodila pomoc.* Ahoj, jsi v pořádku? *Promluví na ni, co nejklidněji.*

*Zalapala po dechu a párkrát zamrkala. Věděla, že vypadá značně nervózně. Připadalo jí, že jsou v tomto městě nějací hodní lidé. To děvče včera, které jí pomohlo, teď tenhle muž. Prohlédla si ho od hlavy k patě. Hned od prvního pohledu byl Gillian sympatický a docela se jí i líbil. Pak se nervózně usmála, poté jen pokývala na nejistý pozdrav a znovu zamrkala.* Jsem. *Zmohla se jen na jedno slovo. Pak se shýbla pro věci a začala je urychleně sbírat a cpát do svých kapes u roztrhaných džín. Celou dobu se dívala na zem, ale pak k němu vzhlédla.* Díky za optání... *Vykoktala a zůstala pohledem u jeho příjemné tváře.*

*Zkoumavě na ni hledí.* Tady ti nikdo nic neudělá, nemusíš mít strach. *Promluví na ni. Zdá se mu až příliš nervózní a trochu vystrašená.* Jsem Jackson. *Představí se jí.* Jsi tu nová, že mám pravdu. *Není to z jeho strany otázka, ale spíše konstatování. Sleduje ji, jak sbírá svoje věci. Pomohl by jí, ale drží dříví.* Jdu na chvíli zapálit oheň, kdyby ses chtěla přidat. *Poznamená. Otočí se a vydá směrem ke své chajdě. Když vyjde z pod stromy všimne si, že přibylo další auto, a ženu, kterou u něj vidí postávat určitě nezná. Místo ke svému domu, zamíří k ní. Cestou u jednoho z ohnišť odloží dřevo.*

*Pokývala a unaveně se usmála.* Gray. *Řekla své jméno z pánského vzoru. Zkoumavě se na něj dívala a poslouchala ho. Oheň zněl skoro stejně jako jídlo zdarma, takže sebrala svůj roztrhlý batoh a opatrně šla za ním.*Tohle je... Útočiště? *Oslovila ho a pomalu, ale nejistě za ním kráčela. Celou cestu si držela pár svých věcí, které měla a dívala se na jeho záda. Vypadal poměrně uvolněně a přátelsky. Nevěděla, jestli vlkodlakům věřit, ale tohle místo vypadalo dobře, až na ty bažiny, ale žila i v horších podmínkách.* Máte alfu, mohla bych..?*Zakoktala, nechtěla jít s ním, nevěděla, jestli má, ale stále za ním cupitala. Podívala se naa ohniště a měla pocit, jako kdyby na něco zapomněla.*

*Dál tam celou dobu stála opřená o auto a dívala se okolo. Olivera stále nenacházela, ale začínala zvažovat, že by se někoho na něho zeptala. Najednou si všimla jak k ní někdo míří. Brala to jako znamení, že se má opravdu někoho zeptat. Všimla si, že za nm jde i nějaké holka, možná by jeden z nich Olivera mohl znát. Navíc z nich vycítila, že se jedná o vlkodlaky, takže o něm určitě něco slyšeli. Proto, když k ní dorazil ten muž a kousek za ním ta dívka, ani je nenechala promluvit a rovnou se jich zeptala.* Dobrý večer... Neznáte náhodou Olivera?

*Gray mu nepřišlo jako dívčí jméno, ale bral to tak, že si tohle své dívka Gray, jak jí pro sebe začal říkat, chrání.* Těší, mě, Gray. *Odpoví jí s nepatrným pousmáním. Dalo by se v něm zahlédnout i trochu pobavení. Když ho po té Gray následovala přes tábořiště na její otázku přikývl.* Ano, dalo by se to tak říct. I když někteří se vydali hledat štěstí do města. *Odpoví jí.* Mě to stále připadá bezpečnější tady. Máme Alfu. *Pokračuje v odpovídání. Je k ní otočený částečně zády, takže nelze zahlédnout jeho pobavený úsměv.* Co by si chtěla? Povídej. *Pokračuje. Nyní se ptá on. Když se pak vydá k neznámé návštěvnici docela ho překvapí, že jde Gray s ním. Nijak jí do toho, ale nezasahuje.* Dobrý večer. *Pozdraví ji. Je, ale o dost méně přátelštější, než ke svým. Z téhle vlka rozhodně necítí, ani upíra, a o to více ho překvapuje, že se člověk ptá po jeho bratrovi.* To záleží na tom, proč ho hledáte. *Odpoví jí. Zastaví se pár metrů od ní a pozorně si ji prohlíží.*

*Viděla, jak ji moc nedůvěřuje a jak je trochu obezřetný. Nedivila se tomu, byla tady v podstatě takový vetřelec. Podle toho, co slyšela, že jim jedna čarodějka provedla, chápala, že k ní nebudou zrovna důvěřivý. A to ještě netuší, že je čarodějka.* Ráda bych s ním mluvila. Chci s ním něco soukromého probrat. (Aneb chci mu nakecat, že je otec mýho dítěte. Stejně jsem s ním předtím plánovala otěhotnět, když jsem ještě netušila, že jsem těhotná. Takhle aspon bude mít ta malá nějakého tátu.) *Pomyslela si a překřížila ruce na hrudi.* Takže kde bych ho mohla najít?

*Postupuje za ním. Nadechla se na odpověď, ale zarazila se.* Zůstat, na chvíli. *Zamumlala,  a pak zahlédla ženu. Ani nečekala, zastavila se a nechala, aby k ní došel sám. Stála opodál, ale svým sluchem vše slyšela. Nechala je a dívala se na chatky a auta.*

To by neměl být problém. Místa je tady dost, včetně prázdných domků, Gray. *Odpoví jí, jako by o tom on sám mohl rozhodovat. Může, ale to Gray zatím netuší. Zatím jí to říkat nechce. Není zde v tuhle chvíli tolik soukromí, kolik by chtěl. Jakmile dá svou odpověď Gray, zaměří svou pozornost na neznámou návštěvnici. Poslechne si ji, ale nelíbí se mu ani její odpověď ani způsob, jakým se ho ptá. Není mu právě nyní moc sympatická. Vzhledem k tomu, že Olivera už pár dnů neviděl a možnost mluvit s ním ještě déle, netuší, co si o téhle ženě myslet. Nedůvěra a jakési varování, které mu našeptává jeho vlkodlačí "šestý smysl" mu pomůže se rozhodnout.* Neznám vás a vím, že nejste zdejší. Nemám jediný důvod vám o něm něco říkat. *Odpoví jí sice v mezích slušnosti, ale dost odměřeně.* Není tady pro vás bezpečno, měla byste odjet. *Doporučí ji, jestli je v tom vyhrůžka nelze s určitostí říct. Krátce na ni ještě pohlédne, ale pak se pomalu otočí a vydá se od ní pryč směrem ke Gray.*

Taky se o mne tady mohl par lidem zminit... *Protocila oci.* Ale na druhou stranu ja jsem o nem taky svym sourozencum nerekla, takze si asi nemame co vycitat. *Nyni mluvila spis sama k sobe nez k tomu vlkodlakovi. Malinko se usklibla, kdyz zminil, ze tu neni bezpecno.* Jo nebezpecno tu dneska rozhodne bude. Ale to by melo zacit nejdriv az za par hodin, takze bych rekla, ze jeste mam trochu casu. Doufala jsem, ze tu na Olivera narazim a budu mit jeste cas probrat s nim jednu nasi zalezitost. A podle toho, jak rikate, ze nemate zadny duvod mi o nem neco rikat, hadam, ze ho znate a asi vite kde je. Ja s nim chci jenom mluvit. Prisaham, ze se to netyka niceho tajneho, co by nejak ohrozovalo tu mirovou smlouvu mezi klanama ve meste nebo nejak to souviselo s touhhle radoby valkou, takze nemate duvod mi tolik neduverovat. Chci s nim mluvit jenom o.... necem co se tyka jenom nas dvou.