Bayou (Zátoka)

*Předpokládá, že dotyčná dá na jeho doporučení, nasedne a odjede. Zaslechne její tiché mumlání, ale není si jistý, jestli to patřilo jemu nebo si, jen mluvila sama pro sebe. Nemá, ale náladu to zjišťovat. Neví, co je zač a nenapadá ho, co by s ní mohl mít společného Oliver. Když nabude dojmu, že se neznámá, jen tak nevzdá a znovu k němu spustí svůj vodopád slov, tak se po pár krocích zastaví a otočí k ní. Koukne na ni. Podle jejich slov pochopí, že zná jejich tajemství a přemítá, jestli jí to pověděl Oliver nebo ho znala už před tím. Jeho výraz ve tváři je, ale nečitelný. Nelze poznat, co si myslí. Nad některými jejími poznámkami se, jen ušklíbne.* Kdybyste ho znala, věděla byste, že dnes není vhodná doba na nějaké probírání "soukromých" věcí. *Odpoví jí a na slovo soukromých dá zvláštní důraz. Znovu se u něj nenadšeně ušklíbne.* A máte pravdu. Znám ho a je mi docela blízký. *Přisvědčí. To jí tajit nepotřebuje. O tom, že je jeho bratr, ale pomlčí.* Ale nevím, kde teď je a patrně s ním dnes už mluvit nebudu. *Pokračuje docela klidně dál. V danou chvíli je to u něj docela úctyhodný výkon, poněvadž se docela silně ovládá.* Když mi řeknete, co po něm chcete, můžu mu předat vzkaz až s ním budu. *Dodá ještě. Nejspíše by jí to nenabízel, ale docela rád by zjistil, o co jde a doufá, že se takhle něco dozví. Oliver se do problémů svou horkou hlavou dostává snadno.* Ale znovu opakuji, že byste si měla pospíšit. *Připomene jí.*

*Musí se hodně přemáhat, aby nad její neústupností neprotočil očima. Navenek ne, ale v duchu tak udělá nejméně několikrát. Nespokojeně vydechne a dlaně sevře v pěst. Začíná mu docházet trpělivost a pomalu i čas.* Jeden den, vlastně noc to jistě ještě počká. *Zahučí nesouhlasně. Nic ho o tom nepřesvědčí. Doufá, že to konečně vzdá a odejde, aby mohl jít za Gray, ale zdá se, že se mu jeho přání jen tak nesplní. Čeká, co zní zase vypadne, protože má dojem, že už si všechno řekli. Docela ho proto překvapí ta náhlá změna. Fakt, že ona ho z největší pravděpodobností zná a on jí ne a dokonce ví, že Oliver je jeho bratr - od Olivera - se mu moc nezamlouvá. Také se to na jeho tváři projeví nespokojeným zamračením.* No já tohle štěstí neměl, že by se mnou o vás mluvil. *Procedí tiše, zní to spíše, jako vrčení. Nelíbí se mu, že je vůči ní v nevýhodě. Nad tím, že mu ona "zkusí" důvěřovat, se pobaveně ušklíbne. Docela ho tím pokouší.* Poslouchám. *Procedí opět. Po té docela vyjeveně poslouchá její vzkaz.* (Alisea těhotná? Kdo je Alisea? Olivere, do čeho ses to zase namočil?) *Proběhne mu hlavou. To už překoná prvotní šok a tváří se už opět normálně. Jen nedůvěra vůči ní v jeho očích ještě vzroste.* Až s ním budu, tak mu to vyřídím. *Odvětí. Má sice spoustu otázek, ale usoudí, že bude líp, když mu je zodpoví Oliver. Kdyby se ptal jí, tak by se tady o to déle zdržela a o to nestojí.* Je to všechno? *Pozvedne nepatrně obočí, při své otázce a probodne ji pohledem.*

Ano, je to vsechno. *Prikyvla, ale pak se zarazila a neco jeste dodala.* Jeste mu muzes vyridit, at se mi v nejblizsi dobe ozve. *Nasledne uz se konecne otocila ke svemu autu a otevrea dvere ridice. Mezitim se usklibla nad jeho vyrazy. Videla na nem, ze ji tam moc rad nevidi a ze ji neduveruje, a to ji docela bavilo. Predevim se bavila u te ironie, ze z nej planuje udelat strejdu a on ji pritom vubec nezna. Nasedla do auta a otevrenym okynkem se jeste podivala na Jacksona.* Mimochodem moje jmeno je Alisea Mikaelson. *Mirne se pousmala na nej, nebot si prave predstavila, jak velky zmatek mu to v hlave musi nadelat. Oliver bude mit co vysvetlovat. Nasledne nastartovala uz auto a jela pryc. Sice se ji nepodarilo promluvit sis s Oliverem, ale aspon se ji povedlo mu poslat vzkaz a seznamit se s jeho brachou. Vzhledem k blizici se noci se uz rozhodla odsud odjet.*

*Má co dělat, aby nevydechl úlevou, když slyší z jejich úst, že už mu řekla všechno a konečně odtud odejde. I když je v duchu rád, navenek se tváři stále stejně nečitelně, spíše nelibě.* Oliver jistě bude vědět, co má dělat. *Odpoví jí, aby na to nemusel kývnout. Když se k němu otočí zády a jde k autu, skutečně si oddechne, ale lidským uším je jeho výdech neslyšitelný. Sleduje ji, jak nasedá do auta. Nejraději by už odešel, ale chce mít jistotu, že skutečně odjede. Pohlédne na ni pozorně, aby mu neušlo, co chce ještě říct. Chvíli na ni nechápavě hledí, než mu po pár vteřinách dojde význam jejich slov. To mu ve tváři vyvolá další nechápavý výraz, ale jiného druhu - jako ten, kdy člověk slyší, rozumí, ale nevěří a nedochází mu to nebo spíše nechce, aby mu to došlo.* C..cože? *Jeho hlas na konci vylétne o pár oktáv výše. Všimne si jejího pobavení a to ho ještě více naštve. Zlostně si zavrčí pod vousy a střelí po ní nepřátelským pohledem. Je opravdu rád, že už sedí v autě, protože jí tak už nic nehrozí. Když se rozjela pryč, bezděky s rukami zatnutými v pěst, za jejím vozem udělal pár kroků a nehezky hypnotizoval pohledem zadek vozu. Jako by si přál, aby mělo poruchu a muselo zastavit. Zlostně si zavrčí pod nosem.* (Olivere, kde jsi!) *Pomyslí si a dotyčný může být rád, že není v jeho dosahu. Cítí, ale jak se blíží noc a vzrůstá moc úplňku. Dochází mu, že hodně zlosti i podráždění, které v sobě vnímá má na svědomí šelma v něm. Nechá Aliseu být a pro teď tohle všechno vypustí z hlavy. Otočí se a vydá se za Gray.* Obádám se, že ten "táborák" už dnes nestihneme. *Odvětí, když k ní dojde. Snaží se, aby jeho hlas zněl pokud možno klidně, protože na ni se zkutečně zlobit nehodlá.* Chovej se tady jako doma. Promluvíme si ráno. Nyní mě omluv. *Promluví k ní. Po té se vydá do své chatky. Chce ještě udělat pár věcí, než se vydá do lesa. Svým způsobem se již těší, jak si protáhne svaly.*

*Vše slyšela, ale nic nechapala, proto byla zticha. Když k ní Jackson promluvil, vděčně pokývala.* Díky, Jacksone. *Jen za ním zavolala a otočila se, že si toto místo projde. Uvědomila si, že bude úplněk a zakleka. Sedla si k jedné chatce a přemýšlela.*

*Probudila se na mýtině, na kterou šla, když cítila, že se to bude blížit. Zjistila, že je nahá, takže se rozhlédla, aby zjistila, kde se nachází. Poznala, že je nedaleko místa, kde si schovala svoje skromné věci. Rychle tam unavená přišla a oblékla si své náhradní oblečení. Byly to nějaké hodně roztrhané kraťasy a triko, u kterého si vyhrnula rukávy. Všechny tyto věci buď někde našla, nebo dostala u Červeného kříže, proto se tedy rozhodla, požádat o nějaké věci ve městě. Roztrhnutý batoh cestou hodila do nějaké popelnice a všechny věci měla nacpané v kapsách, nebo v malé tašce, která se dala složit do malého uzlíčku. Vyhnula se přímé cestě přes Zátoku, protože nevěděla, jestli má prosit vlkodlaky o jídlo a oblečení.*

*Druhý den ráno, když vstane, promluví k ostatním v Zátoce a řekne, co se na schůzi ve městě událo. Teprve po té, se vrátí ke své chajdě. Rozdělá oheň a nechá na něm uvařit vodu. Dnes ráno dostane chuť na čaj. Posadí se k ohništi a čeká až se voda uvaří. Při tom kouká na dění v táboře a přemýšlí, kdy uvidí Hayley.*

(Přijede do zátoky a když vyleze z auta, zívne a protáhne si ruce. Její energie jí rychle přešla. Vezme Jacksonovu mikinu a zamkne auto. Pomalu se vydala k místu, kde si myslela že Jackson bude. Pozorovala dění okolo sebe a připomínala si, že sem bude patřit. Nebo už patří? Dnes na to přijde a odpoví si. Najde ho až po nějaké chvilce a usměje se.) Dobré ráno.

*Voda nad ohněm začne brzy bublat takže si zalije čaj do hrnku. Po té se posadí, čeká až trochu vychladne a bude se moc napít. Má klid a tak jeho myšlenky bloudí všemi možnými směry. Přemýšlí, kdy uvidí Hayley, jak se má. Uvažuje také nad Claire. Měla se mu ozvat potom kouzle, aby věděl, že je v pořádku, ale dosud od ní žádnou zprávu nedostal. Přemítá, co zatím může být. Doufá, že kouzlo proběhlo tak, jak mělo a ona je v pořádku. Při úvahách o kouzlech si vzpomene, že chce co nejdříve mluvit s Genevieve.* (Budu muset brzy zajít opět do města.) *Pomyslí si. Průběžně z myšlenek nad Genevieve přejde na svého bratra Olivera.* (Kde se touláš a do čeho ses to namočil, že s tebou chce Alisea Mikaelson hovořit o tom, že čeká dítě?) *Nelíbí se mu to, tuší zatím potíže a potřebuje s Oliverem také, co nejdříve mluvit.* (Proč si se zapletl s původní?) *Nechápe to. Z jeho úvah ho vyruší něčí blížící se kroky. Vzhlédne a pak se narovná v zádech, protože seděl u ohně trochu předkloněný. Uvidí k sobě kráčet Claire.* (Claire, vypadá, že je v pořádku...) *Pomyslí si, když si ji prohlíží.* (Jedna dobrá zpráva na začátku dne.) *Vstane a obejde oheň, aby ji mohl přivítat.* Ahoj, Claire. *Pozdraví ji s potěšeným pousmáním.* Rád tě vidím živou a zdravou. *Pokračuje. Po té trochu poodstoupí, aby jí odkryl výhled na ohniště a praskající oheň.* Chceš se posadit? *Kývne paží na volná místa k sezení kolem ohniště. Jsou to hrubě opracované lavice, kusy dřeva.* Udělal jsem čaj, dáš si? *Ptá se dále, když se otočí zase k ní.*

(Pousměje se. Neví, jestli se má zdržet ale nakonec kývne proč ne. *Hmmm, teplý čaj...*) Ano, moc ráda si dám čaj. Ale před tím ještě něco. (Šibalsky se pousměje a podá mu mikinu. Když si jí od ní vezme, zívne. *Co to sakra je? Bože, jsem tak unavená.* Probleskne ji hlavou. Normální člověk by si řekl že když už není upírem měla by být klidnější a tak, jenže to u ní zřejmě neplatilo. Jako kdyby to bylo naopak. Popojde k ohništi a sedne si na lavici. Zadívá se do něj a rukávy si přetáhne přes prsty. Lokty se opře o kolena a hlavu si založí na tak již založených rukách. Vlasy jí spadali přes ramena na hrudník a jednotlivé prameny jí šimrají na obličeji.)

*Když Claire nabídne čaj a místo u ohně tak na ni v očekávání odpovědi kouká, jestli přijme nebo se zdrží, jen krátce. Přikývne po té, co odsouhlasí, že si čaj dá.* Dobře, počkej chvilku. *Vezme si od ní zpátky svou mikinu.* Díky. *Pousměje se. Možná chtěl něco dodat, ale nakonec to neudělá. I s mikinou na chvíli zmizí ve svém domku. Zpátky se vrátí s dalším hrnkem. Připraví do něj pro Claire čaj a pak jí hrnek podá. Posadí se zpátky k ohni a vezme si z lavice svůj hrnek s čajem. Pozoruje ji a chvilku čeká jestli něco nepoví. Nedočká se, tak se zeptá sám.* Zdá se, že Genevieve opět nezklamala. Jak si to zvládla? Je to teď lepší? *Položí jí několik dotazů a se zájmem na ni koukne. Na tváři mu pohrává mírný úsměv.*

(Čeká na čaj, který jí během chvíle Jackson přinese. Vděčně si od něj vezme hrneček a obejme ho prsty. Je tak teplý, tak.. živý. Opatrně se napije. Z jejího nic nepřemýšlení, nic nedělání ji vytrhne jeho hlas. Otočí se jeho směrem a pousměje se.) Řekla bych že ano. Jsem v pohodě. Zatím necítím žádné změny, jen jsem unavená a pořád něco jím. (Zasmála se.) Mám pocit že jsem spala 100 let, ale přitom to byla jenom jedna dost krátká noc. (Zavrtí hlavou. To ho určitě nebude zajímat. Proč mu to vůbec vypráví? Možná proto, že jsou jeden druh. Opravdu jsou? Nebo to dělají ty jeho oči. Určitě to dělají ty oči! Pousmála se. Teď obviňuje jeho oči z toho, co si dělá sama.) Jsem hodně pošahaná? (Zeptá se ho s úsměvem. Myslí to ze srandy. Napije se znova čaje.)

*Sám také drží hrnek v dlaních a ohřívá si je o něj. Zima mu není, ale tohle mu v danou chvíli přijde příjemné. Napije se a pozoruje při tom střídavě praskajicí oheň nebo Claire, která mu přijde taková krapet jiná, než před tím. Přemýšlí, jestli je to tou proměnou a dívá se na svět nyní trochu jinak nebo ji před tím nezastihl v takovém rozpoložení. Viděli se pouze dvakrát. Poslouchá pak pozorně její pocity z proměny. Chápavě občas pokýve hlavou nebo se usměje. Sám něco takového nezažil a věří, že nikdy nezažije. Nedovede si proto přesně představit, jaké to pro Claire po tak dlouhé době musí být. Má, jen nedávné zkušenosti po prolomení jejich kletby. I to pro něj byla vítaná změna.* Nejspíše je to, jen reakce na tvůj návrat k životu. *Poznamená zamyšleně, když Claire udělá pauzu.* Jistě se s tím brzy srovná a zase budeš v pohodě. *Pokračuje.* Pro mě to také bylo ze začátku zvláštní. Být zase po většinu měsíce člověk ne vlk. Skvělé, ale v prvních chvílích nezvyklé a zvláštní. *Odvětí s pousmáním. Pak si, ale uvědomí, že Claire nejspíše neví o té kletbě a jejim nedávném prolomení. On s ní o tom nemluvil a není si jistý, jak dobře je o záležitostech v NO informovaná. Když si to uvědomí, neví, jestli ji do toho zasvětit nebo ne. Rozhodne se, že počká, jak na to zareaguje nebo jestli se bude ptát. Jak nad tím přemýšlí, ujde mu, že si ho Claire možná trochu nezvykle prohlíží. Pohlédne na ni znovu soustředěně při její otázce.* Co tě to napadlo? *Zeptá se nechápavě.* Neřekl bych. *Dodá s pobaveným zábleskem v očích, když se rozhodne pro odpověď. Částečně to myslí samozřejmě ve srandě.*

(Přikývne.) Jo, Hayley vám hodně pomohla. (Pousměje se a představí si ji před sebou. Dlouho ji neviděla. Jak se asi má? Co dítě? Jak to všechno snáší? Měla chuť se zeptat Jacksona ale ten to zřejmě také nebude vědět. Měla teď mnohem větší starosti než aby si na ni nějak výrazně vzpomněla. Až teď. Dlouze se napila z kouřícího čaje. Znovu na něj pohlédla a zavrtěla se. Nemůže vědět o tom co Claire všechno ví a jaké má vztahy s okolím, Marcelem, Kolem, nebo třeba taky s takovou Rebekah. Možná by mu to měla říct. S Rebekah. Zasměje se když jí odpoví na její zvláštní otázku. Potom pomalu spustí.) Jacksone? Je tu něco co by jsi měl vědět...

*Zvedne ke Claire oči od hrnku, kam chvilku hleděl a s pousmáním přikývne. Hayley mu přijde úžasná od prvního okamžiku, kdy se s ní osobně setkal. Je si jistý, že bez její pomoci by ještě stále on i ostatní ze smečky běhali touhle dobou po lesích ve vlčí podobě.* Hayley a Genevieve. *Odvětí pak.* Bez její pomoci by to také šlo, jen velmi těžko. *Ačkoliv je to čarodějka, je nejspíše jediná, které si váží a respektuje ji. Nikdy by jej nenapadlo, že tohle u něj nějaká čarodějka vyvolá. Také jí je vděčný za to, pro jeho lidi udělala.* Hodně jí za své lidi dlužím. *Přizná. Uhne zase pohledem a přelétne, jen tak okolí. Přemýšlí, jestli by Claire mohla vědět, kde by Genevieve našel. Uvažuje, že se jí zeptá. Nyní se mu, ale zdá zamlklá tak na ni zaměří opět svou pozornost a sleduje ji.* Děje se něco? *Zeptá se jí opatrně. Ona možná i proto nebo i z vlastního rozhodnutí pomalu promluví.* Ano? *Neví, proč se mu moc nelíbí způsob, jakým Claire chce začít něco, co ji patrně není právě příjemné. Má trochu obavy z toho, co se dozví. Sevře pevněji vdlaních již poloprázdný hrnek, ale jinak se tváří klidně, normálně, možná krapet zvědavě.*

*Cestou z baru, kde měl velmi zajímavou schůzku s Genevieve, strávil v zamyšlení. Jestliže existují prsteny, které by jemu a jeho druhům pomohly ovládnout zvíře uvnitř a navíc by mohli využívat všechny jeho výsady... zní to velmi hezky. Jeho smečce se to bude hodit. Byli by tak ve výhodě vůči ostatním. Cestou přemýšlí, jak se něco dozvědět o kameni, který Genevieve na tvorbu prstenů potřebuje. Nechce zatím dělat planý poplach, kdyby něco z toho nevyšlo. Cestou si proto vytvoří plán, podle kterého chce postupovat. Jen, co dojede do Zátoky, zastaví kousek od svého domku a zamíří dovnitř.*

*Po několika dnech strávených pátráním a sháněním černého kyanitu se vrátí do Zátoky. Naštěstí pro něj a nejspíše i pro Genevieve byl úspěšný a veze s sebou docela slušnou zásobu v menším plátěném sáčku, který má na zadním sedadle auta. Sotva vjede do známých končin, ještě za jízdy vytáhne telefon a pošle Geneveve zprávu.*

kód:

Ahoj, Genevieve, musím s tebou mluvit. Zastavím se u tebe hned zítra ráno. Kde tě najdu. Jackson.

*Když zprávu odešle, vjede do jejich malé osady v Zátoce. Zastaví a vystoupí. Trochu se protáhne neboť po dlouhé cestě je trochu unavený. Rozhlédne se, ale zdá se, že už většina spí nebo se ke spánku chystá. Přemýšlí, kde je Oliver. Rád by s ním konečně mluvil. Zavře dveře u řidiče a obejde vůz, aby z druhé strany vytáhl svůj "úlovek".

(Pár dní potřeboval sám pro sebe. Přemýšlel nad tím, o čem mluvil posledně s Francescou. Přemýšlel nad tím, jestli by byl ochotný zradit smečku. Ne, ne zradit, nechtěl ji zradit. Chtěl ji jen trochu popostrčit. Už dlouho jsou v zátoce, zalezlí opravdu jak psi. Je na čase, aby se vlkodlaci ukázali. Aby o nich město vědělo. Aby je každý nebral jako někoho podřadného. Vlkodlaci by měli vládnout městu. Ne upíři, kteří si uzurpují všechno. Jsou to monstra. A čarodějkám taky dvakrát nevěřil. Jackson byl důvěřivý. A ta zrzavá si ho obmotala kolem prstu.
Pak také přemýšlel nad ním a Aliseou. Se svým postojem k upírům a čarodějkám nakonec také, nechápal, jak jí mohl podlehnout. Možná proto, že ona upírem být nechtěla. Každopádně teď se jí poslední dobou úspěšně vyhýbal.
Právě seděl u táboráku s několika dalšími vlkodlaky. Byl zamyšlený a tichý, což u něho tak moc zvykem nebylo.)

*Došel k zadním dveřím auta u spolujezdce, otevřel je a koukl na sáček, který tam před tím uložil, vytáhne ho a mírně potěžká. Kameny slabě chrastí. Vezme sáček s sebou, zavře dveře a porozhlédne se ještě jednou okolo. Není si jistý, jestli by měl někomu povědět o tom, kde byl. Stále ještě nemá nic v ruce, jenom slova Genevieve. Věří ji, že to, co mu povídala je nejspíše pravda, ale ostatní to mají s čarodějkami trochu horší a on je nechce přesvědčovat bez důkazu. Nakonec se otočí a zamíří ke svému domku. Cestou si všimne u jednoho ohně Olivera. Zdá se mu myšlenkami mimo, proto ho ještě nejspíše nezaregistroval. Jemu ovšem přijde na mysl poslední rozhovor s tou Mikaelsonovic, co mu nechala pro Olivera hodně podivný vzkaz a ty její prupovídky okolo. Ještě teď mu to zvedá adrenalin, když na to myslí. Navíc Olivera již docela dlouho neviděl a neměl moc možností s někým probrat události odehrávající se, jak ve městě tak jejich vlastní vlkodlačí. Za to měl na Olivera trochu vztek. Zapomene na to, co s sebou nese a zamíří si to rovnou k ohni.* Ahoj. *Pozdraví přítomné u ohně a zabodne ostrý pohled na Olivera.* Brácho je hezké tě někdy vidět. *Poznamená kousavě.*

(Z přemýšlení ho vytrhne ostrý pohled a tón jeho bratra Jacksona. Vzhlédne od ohně k němu. Jackson nevypadá dvakrát přívětivě. Jistě, mohlo ho napadnout, že když se tak dlouho nebude ukazovat na Jacksonových očích, asi mu to jedno nebude. Ale on měl své vlastní plány, které se s těmi Jacksonovými neshodovaly. A věděl, že kdyby o všem Jacksonovi řekl, kdyby mu řekl o jeho rozhovoru s Francescou, Jackson by to zatrhl. Takže musí jednat v tajnosti.) Bratře. (osloví ho stejně, jako to on udělal u něj. Zvedne se od ohně a urovná si v pase svoje rifle) Taky tě rád vidím. Vzhledem k tomu, že už jsme se neviděli dlouho. Vím, je to jistě moje chyba. Potřeboval jsem nějaký ten čas sám pro sebe.

*Dál z ostra pozoruje Olivera i bratrovu reakci na jeho příchod. Letmo si všimne pohledů ostatních u ohně, ale nijak na to zatím nereaguje. Posměšně se ušklíbne, když ho Oliver začne přesvědčovat, že ho rovněž rád vidí. Myslí si o jeho odpovědi svoje. Vlastně až nyní tady při tom setkání si uvědomí, že mu chyběl a měl o něj strach, protože jeden nikdy neví, co a jak, vzhledem k tomu, co se ve městě děje. Z Oliverovy vlažné odpovědi má dojem, že jemu je to jedno. Ještě více se proto zamračí. Reputaci mu krapet napraví, že uzná svou chybu. Toho mračení o něco ubyde. Možná až Oliverova poslední věta jej přiměje se zamyslet nad tím, co se všechno událo, a že ani Oliver to neměl po celou dobu jednoduché. Přestane ho sledovat naštvaně a do jeho výrazu se dostane trocha starostlivosti o mladšího bráchu, který je navíc, ještě docela prudké povahy a někdy nejdříve jedná a pak přemýšlí. Trochu vydechne, jako by se tak zbavoval té dopálenosti na něho.* Dobře. Jsem rád, že ti nic není a jsi v pořádku. Příště mi, ale o sobě dej nějakou zprávu, že jsi v pohodě. *Přestane mu vyčítat, ale neodpustí si na závěr jeden požadavek. Při slově v pořádku si ho pozorně přeměří. Rád by věděl, jak na tom Oliver je. Něco jiného jsou slova a jiné pocity, které má v nitru.* Nechte nás o samotě. *Přelétne pohledem ostatní u ohně. Jeho autorita v Zátoce postačí k tomu, že se zvednou a odejdou. Zůstanou tak s Oliverem u ohně sami. Přihodí do něj pár polen dřeva, aby neuhasl.* Tak jak si se měl? *Zajímá se, když skončí s přikládáním a přejde a posadí se vedle něho. Pytlík s kameny položí vedle sebe.*

(Přešlápne z nohy na nohu, když mu řekne, že mu má příště o sobě zanechat nějakou zprávu. Jako kdyby byl snad malé dítě. Byl jeho mladší bratr, to ano. Ale tak nějak si myslel, že Jackson je až moc mírné povahy na to, aby opravdu dobře vedl celou smečku, protože vlažný přístup nikomu nepomůže. Bude muset začít nějak jednat. Ale zatím nemá s Francescou žádný trumf, kterého by mohl využít.
Když pošle všechny pryč, se zájmem a s povytaženým obočím se na něj podívá. Sedne si znovu, když se posadí i Jackson.) Tos všechny poslal pryč jen proto, že ses mě chtěl zeptat, jak jsem se měl? (odpověděl mu otázkou) Tak to tu klidně mohli zůstat. (pohled mu utkví na sáčku s kameny. Povytáhne obočí ještě více zvědavěji.) Co je to?

*Čeká, že se od Olivera něco málo dozví, než začne postupně řešit to, co potřebuje a chce. Při jeho odpovědi formou otázky, ze které nic nezjistí a ještě ho tím popíchne po něm varovně střelí pohledem. Fakt, že mu přestal vyčítat nahlas a snaží se s ním promluvit v klidu, neznamená, že se nechá pokoušet jeho popichovačnými poznámkami. Navíc to udělal s ohledu na Olivera až s ním bude probírat Aliseu. Zatím čeká, co mu ještě poví, ale při jeho zájmu o kameny semkne na chvilku rty do uzší linky a zavrtí hlavou.* Ptal jsem se první. *Odvětí.* Vážně mi nechceš něco říct, Olivere? *Podívá se na něj zkoumavě a částečně v jeho očích zajiskří jisté pobavení. Nemůže se dočkat jeho reakce až mu poví, o Alisei. Kameny si nechává na závěr jako takovou dobrou tečku.* Ještě je můžu zavolat zpátky. *Poznamená s pobaveným podtónem a nakrčí při tom obočí.* Tak se zeptám já. *Pokračuje dále a zvážní.* Ty a Alisea Mikaelson. *Pronese a nelze přeslechnout jisté podráždění v hlase, když vyslovuje její jméno. Stále mu dotyčná leží v žaludku.* Co mi k tomu řekneš? *Pozvedne se zájmem obočí. Vypadá, jako když je až moc dobře v obraze, ale chce to slyšet od něho. Oliverovi může být divné, odkud o nich ví, když spolu po celou dobu nebyli.*

A co bych ti měl přesně říct? (řekne trochu otráveně. Jestli chce Jackson slyšet něco konkrétního, ať se zeptá a nedělá tady divadlo. Moc dobře na něm viděl, že má na mysli něco konkrétního. Na chvíli se začal obávat, že se snad nějak dozvěděl o jeho schůzkách s Francescou, ale není to tak. Jackson se začal ptát na Aliseu, což ho nemálo překvapilo.) Alisea? Co, jak? (nechápavě se na něj podívá a pohodí rukama. Snad nepřišla Alisea až sem, když se dlouho neukázal. Neslíbil jí věrnost až za hrob. byla pro něj prostě dobrým rozptýlením.) Ona tu byla? (zeptá se přímo na to, na co myslel) Párkrát jsem s ní byl. Dobrý rozptýlení. (pokrčí rameny) Co je v tom sáčku? (vrátí se k tomu, na co se ptal předtím)