(Rozhodně by nečekala, že Jackson by na ni a na Marcela mohl žárlit. O nic mezi nimi nešlo. Tedy o spojenectví a vzájemnou pomoc kvůli spolupráci obou frakcí ano, ale rozhodně mezi nimi nevznikl žádný romantický vztah. Je ale pravdou, že jakmile hledala pomoc s jejím problémem, napadl ji Marcel vlastně mezi prvními. Jednak proto, že dosahoval věku, díky němuž jí mohl osvětlit situaci, o které potřebovala vědět co nejvíc, ale taky proto, že si s Marcelem opravdu sedli a ona se v jeho přítomnosti cítila uvolněně. Kdyby s tím šla za Jacksonem, stejně by se nezbavila pocitu, že se musí v jistých věcech hlídat, proto bylo nejlepší, když jí s tím začne pomáhat někdo úplně nezávislý na jejím osobním životě a jejích trablích. Marcel byl zkrátka dokonalý kandidát. Ale žárlivost na ně dva rozhodně nebyla na místě, i když ona Jacksonovi do hlavy neviděla. A v tomto případě možná dobře, protože by tenhle jejich rozhovor mohla začít brát taky trochu na lehkou váhu a začít si utahovat z toho, že si Jack myslí, že ona a Marcel by snad spolu mohli mít nějaké techtle mechtle. V tenhle okamžik by tato strategie nebyla zrovna tou nejlepší volbou, takže možná dobře, že Jackson začal o tom, že kdyby potřebovala jakkoliv pomoci, on tu pro ni bude. Nejdřív si myslela, že tato slova vyřkl jen z jakési povinnosti, které se stále nemohl zbavit, ale pak došla k názoru, že to myslí upřímně. Jackson se vlastně moc přetvařovat neuměl, ale upřednostňoval smečku před sebou. Od Alfy se to samozřejmě očekávalo, ale někdy jsou tu situace, kdy Alfa musí myslet sám na sebe a ne na ostatní. Smečka si až moc zvykla na to, že Jackson jim vyšel ve všem vstříc, a začala toho zneužívat. Díky tomu to všechno dopadlo, jak to dopadlo. Ale Jacksonovo obětování se přeci jen došlo konce. Přeci jen v něm nějaká ta hrdost zůstala a on nemínil hrát druhé housle. A tak padl rozvod. A on i přes všechny ty trable, problémy, bolest, kterou prožíval, jí tu teď stejně ochotně nabízel pomoc. Bezelstně, bez nějakých benefitů, možná intenzivněji prožívající svou bolest, pokud by byl v její přítomnosti až moc dlouho. Někdy až nedokázala uvěřit tomu, že takový člověk jako Jackson může opravdu existovat.) Jo, takhle jsme to možná měli udělat už na začátku. Ale vím, že to tu moc nešlo. (Vydechla a pokrčila rameny. Taky by chtěla vědět o své rodině co nejvíc. Zatím má bohužel jen střípky.) Labonair, Warren, Ayers, zřejmě to tu kdysi byla silná trojka. Ale všechno jednou končí. Vlastně nám tady chybí jen Hayley, aby zase tyhle tři rody byly po hromadě. Ale Hayley mě nemá zrovna v lásce. Zdá se dost nedůvěřivá ke všem, i když já se jí nedivím, taky taková jsem. Nedůvěřivá, paličatá, ačkoliv po tu dobu, co jsem tady, se toho docela dost změnilo. ( Dříve byla mnohem temperamentnější, ale v poslední době, jako by jí snad docházel dech a ona zvolila raději mírnější tempo, aby nezhroutila bez dechu k zemi a nebyla nucena všechno vzdát. Její vášnivá nátura se změnila ve větší střídmost a opatrnost. Možná ji jen všechno tohle unavovalo a ona potřebovala nabrat novou mízu, aby se jí živočišnost vrátila, ale možná, že si uvědomila, že ne na všechno se dá reagovat s takovou prudkostí, jako to dělávala kdysi.
Ano, Klaus, Klaus byl zřejmě příčinou, proč její rod zmizel z New Orleans. I když to samozřejmě tak být nemuselo. Klaus mohl být například jen záminkou, která se zrovna hodila do krámu. Ale nejspíš by se měla přestat zaobírat svými teoriemi, když nemá žádné důkazy, které by dokázaly, že v tom bylo něco víc, protože popravdě, bylo to jen její přání, aby to tak bylo a ona si mohla trochu ospravedlnit všechno, co se jí stalo v Austrálii. Když o tom všem mluvila, poznala na Jackovi, jak Původním pohrdá. A možná, že nejen Klausem. Minimálně Kolem Mikaelsonem též. Jeho nemůže vystát ani ona. Dokonce se ho pokusila zabít prostřednictvím jednoho lovce, který už dávno opustil New Orleans. Nevyšlo to, ale ani se nikdo pořádně nepídil po tom, co se vlastně stalo a kdo to udělal, takže si stále v sobě nese tohle velké tajemství, které zatím nikomu neprozradila a ani se k tomu nechystá. Ona ale dál pokračovala o Marcelovi, takže zatím nedala Jacksonovi možnost, aby nad Klausem a ostatními Původními spílal.) Ano, myslím si, že je to bezpečné. Marcel je v pohodě, vážně, Jacku. (Podívala se mu do očí. V těch jejích bylo vidět, že to myslí naprosto vážně. Nepovažovala Marcela za hrozbu. Už proto, co všechno s ním už stačila za tu dobu spolupráce zažít. On jí byl ochotný pomoci, neotočil se k ní zády, netvrdil, že jí s tím nepomůže, i když by mu po tom, co chce zjistit, mohla být putna. Ba naopak. Marcel byl pro ni dokonalou volbou i právě kvůli tomu, že spolu dokázali komunikovat a přicházet s různými řešeními ohledně vlkodlačí smečky a upírů. Oni dva si lidsky sedli a ani od jednoho to nebyla žádná přetvářka. Zároveň má Marcel taky zdravý odstup k její situaci, protože v jejím životě není zase tak dlouho a stále se dá říct, že oni dva spolu mají objektivní vztah, který se nenechá unášet subjektivními pocity. Musela toho využít, dokud to bylo možné.) Původními se právě teď opravdu zaobírat nechci. Za Klausem nepůjdu, právě teď pro mě ani není důležitý, potřebuji zjistit jiné věci. (Mohla ho ubezpečit alespoň o tom, že nemá rozhodně v úmyslu pouštět se do diskuzí s Původními. Ale aby mu slíbila, že se vzdá veškerého hledání, protože by to mohlo být nebezpečné? Ne, to po ní prostě nemohl chtít a nemohl čekat, že by mu snad slíbila, že od všeho upustí. Moc dobře si uměla interpretovat Jackův výraz, kterým ji přímo propaloval, jako by ji chtěl přimět říct, že nebude činit nic nebezpečného, že se nebude stýkat s nebezpečnými lidmi a nebude chodit na nebezpečná místa. Ale ona mu to slíbit nemohla.) Ne. (Vyklouzlo jí jedno jediné jednoduché slůvko, které ale bylo zároveň tak výmluvné, že Jackson musel pochopit, na co to reaguje. Ne, nemůže mu slíbit nic, dokonce ani opatrnost, i když se samozřejmě nebude hrnout do všeho bezhlavě jako blázen. Ale chce už konečně zjistit mnohem víc.
Ji teď ale též zajímá, jak je na tom vlastně Jackson. Samozřejmě, že teď žala do živého a nemohla se divit, když Jacksonův výraz, který ještě před chvílí trochu pookřál, najednou uvadl. Moc bolesti naráz a ona to chápala. Dokonce to prožívala, i když její bolest možná byla trochu jiná než ta jeho. Ale rozhodně ví, jaké to je prožívat peklo na zemi, i když se rozhodla, že se od toho oprostí. Život šel dál. Tentokrát se nic jejím blízkým nestalo jako v Austrálii, všichni byli živí a zdraví, sice ublížení, ale to zhojí čas. Vůbec se jí nemusel omlouvat, protože tím to dělal akorát všechno složitější. Ne jí, sobě. Znamenalo to, že si neodpustil, jenomže tady už ani nebylo co odpouštět. Všechno se to stalo tak rychle a i když by oba dneska udělali určitá rozhodnutí jinak, ona na Jacksona nebyla naštvaná a on zřejmě nebyl naštvaný na ni, takže si neměl co vyčítat a ať už ho uvnitř užíralo cokoliv, musí si odpustit, prostě musí.) Jacku, žádné kdyby není a nebude. A i když si i já někdy pouštím do hlavy chmury typu coby kdyby, nehodlám jim podlehnout, protože bych udělala tu největší chybu. Nevyčítej si něco, co ani nebylo, není a nebude. Je to ztráta času a táhne tě to dolů, aniž by to vlastně mělo reálný základ. Jacku, to co se stalo, nevezmeme zpět, i kdybychom možná chtěli. Stalo se to a i když to svádí někdy i mě, i když přemýšlím nad tím, že by to bylo možná celé jinak, kdyby vše nebylo tak uspěchané, nakonec dojdu k tomu, že takhle se to zkrátka stát mělo. A oba nás to jistým způsobem poučilo. Nechci, aby sis něco vyčítal a abys na sebe byl kvůli čemukoliv naštvaný. Takhle se z toho nevzpamatuješ nikdy. (Na druhou stranu ale pocítila mírný záchvěv pýchy, když Jackson sebevědomě a hrdě prohlásí, že už druhé housle hrát nehodlá. Sice za to mohla ona, ale oba je to vlastně posunulo kamsi dál. Jackson alespoň našel svou hrdost a ona přestala být až přespříliš paličatá.) To nevím. A jak jsem už řekla, raději tomu obrazu moc nepodléhám. Jistě vím jen to, že bychom si ušetřili drama, ale možná, že právě toho dramatu bylo k jistým věcem třeba. Třeba se tomuhle všemu budeme za pár let smát. (Pousměje se, protože těch chmurů bylo už až až a ona by se chtěla znovu naladit na trochu pozitivnější vlnu, i když chápala, že to nebude až tolik snadné, protože Jackson je až moc utopený ve svém smutku. Trestal se, ale jí to přišlo naprosto zbytečné, protože takhle se z toho opravdu nedostane. Ale možná na něj bylo jen příliš brzo, aby se zabýval tím, že všechno přebolí a on bude zase volně dýchat, aniž by ho tížilo břímě, které si na sebe uvalil také sám, protože se stále udržuje v depresi a výčitkách. Zavírá se do sebe a obviňuje sám sebe místo toho, aby dal najevo okolnímu světu, že on sám není tím, kdo může za všechno. Místo toho, aby svůj vztek a zklamání rozložil, koncentruje ho sám na sebe. Takhle ale nevymizí nikdy. Nečekala, že by přišel na přetřes Lorent. Věděla, že jen vyslovit jeho jméno bez toho, aniž by mu bouchly saze, je pro Jacksona docela problém. Musel se tedy hodně držet ještě k tomu, když se na něj zeptal sám od sebe. Ona o Lorentovi ani moc mluvit nechtěla, ale když už se Jackson zeptal, ochotně mu odpověděla na jeho otázky ohledně něj. Opravdu o Lorentovi už dlouho neslyšela a netušila, jestli je stále ve městě, nebo odjel z New Orleans. Nekontaktoval ji a ani ona jeho. Ne, že by to nezkoušela, ale jeho telefon byl hluchý. Zřejmě měl jiné číslo. Možná, že bylo lepší, že je Lorent mimo. Z jejího života vymizelo napětí jako mávnutím proutku. A co k tom stačilo? Zmizení Lorenta a rozvod s Jacksonem. Takže ke klidu se vlastně potřebovala zbavit mužů.) Není tu. (Vyřkne trochu konejšivě, protože Jacksona dost rozladilo, když se o něm bavili. Věděla, že ti dva se nesnášeli a vzájemně by se klidně zabili. Ona fungovala jako hromosvod mezi nimi a zabránila už několikrát tomu, aby se jednomu nebo druhému něco stalo. Ale Jack měl pravdu. Ten trojúhelník byl až moc únavný a za tu energii nestál. Když si Jackson povzdychne, že neví, jak to překonat, kousne se do rtu a chvíli uvažuje, jestli má promluvit, nebo to raději má nechat plavat. Nakonec se přeci jen rozhodne, že k tomu může něco říct.) Přestaň se obviňovat. Víš, když si to vezmeš, dopadlo to dobře a tak, jak jsi původně zamýšlel. Sice proběhlo i něco navíc, něco, co se obrátilo v bolest, ale důležité je, aby ses neobviňoval a abys odpustil sám sobě, ať už si vyčítáš cokoliv. (Jedině tak to může překonat. Ona už si odpustila a ulevilo se jí vlastně téměř okamžitě. Ne, že by snad její dny byly prosluněné a protkané skvělou náladou, ale žije se jí víc lehce, než kdyby si vyčítala každý svůj krok na této půdě. A možná, že tento rozhovor Jacksonovi pomůže. Možná, že Eve věděla, že tohle Jackson z nějakého důvodu potřebuje. Popovídat si, a to s nikým jiným, než se svojí exmanželkou osobně.
Zvedne se, když jí Jack poděkuje za oběd. Vymetl talíř jako by nic. Viděla jeho touhu, která ho táhla k tomu domu. Jak chce prchnout z tématu, do kterého se položili. I ona cítila, že už by se raději neměli pouštět do hlubších vod. Takhle to pro dnešek stačilo. Hezky pomalu a po kouskách, žádný spěch.) Nemáš za co, já ráda. (Nahodila slabý úsměv a pak se zadívala na Jacksonovo dílo.) Eve bude vážně nadšená, že její domek bude brzy opravený, i když si nejsem jistá, jestli nebude chtít z toho domu ukrást troubu. (Zasmála se. Moc dobře viděla Jackovy potíže. Nevěděl, jak větu uchopit. Ale ona na sobě nedala nic znát. Ten dům stavěl pro ně dva a nakonec tam ona vlastně nežila. Jack byl dost pozorný exmanžel. Nechal ji bydlet v domě jeho rodiny ve městě. Ona to tak měla dobře dostupné do práce a do Zátoky zavítala občas odpoledne, někdy dopoledne, jak měla zrovna čas. A pokud tu náhodou přespávala, bylo to právě v tom novém domě, i když tam vlastně bydlel oficiálně Jack, stejně se tam moc neviděli, spíš se míjeli. On teď trávil všechen čas stejně tady.) No, asi bych tě tu měla nechat dál pracovat a jít pomoci Eve s nádobím a úklidem obecně. Docela dost jsme toho zašpinili. Péct pro celou smečku je tak trochu oříšek, co se týče nádobí.(Opravdu by to nerada nechala celé na Eve.)
Předmět: Re: Bayou (Zátoka) 
Mon Oct 17, 2016 10:02 pm
