Big Auggie´s Bayou Bar

Malý, trochu zapadlý bar, který se nachází poblíž zátoky.

*Vejde do baru a v rychlosti se letmo rozhlédne. Po té zamíří k jednomu z volných stolků v jednom z rohů místnosti. Posadí se tak, že dobře vidí na vstup i celý bar. Objedná si pivo. Po té je popíjí a čeká na Genevieve. Je rád, že se s ní může sejít a konečně si s ní promluvit. Na sobě má hnědé boty s hrubou podrážkou, tmavě modré kalhoty, tmavě hnědou košili. Béžovou bundu si svlékl a přehodil přes opěradlo své židle.*

(Dávala Jacksonovi vědět, že by se s ním ráda sešla. Myslí si, že je toho dost co probrat. Musela si být jistá, že proti Benjaminovi půjdou všichni. S Jacksonem docela vycházela a navíc ví, že mu může pomoct v tom, aby byla jeho smečka silnější. Má ten prsten a v Estheřině grimoiru zahlédla pár kouzel, které si vryla do paměti. Ona má dobrou paměť. Je jí jasné, že ten prsten, co jí kdysi dala Chloe pocházel od Esther. Přišla k baru a mírně se ušklíbla nad tím, jaký je to pajzl. Poté vlezla dovnitř, pohledem našla Jacksona a vydala se k němu, sedla si) Zdravím, Jacksone. Jsem ráda, že jsme se sešli, potřebovala bych něco probrat.

*Jen letmo sledoval hosty v baru, ale moc jim nevěnoval pozornost. Přemýšlel nad tímhle setkáním, a co z něj vyplyne. Genevieve je v jeho očích jediná čarodějka, které věří a stále k ní pociťuje jistou vděčnost za to, co pro jeho smečku, i pro Hayley, jak se dozvěděl, udělala. Obrátí pohled od baru ke stěně, která se nachází po jeho levé paži. Sleduje chvilku dřevo a jak moc už je opotřebované. Zanedlouho zaslechne kroky, mířící k němu. Rychle otočí hlavu zpět do místnosti a zaznamená tak příchod Genevieve. V rychlosti si ji prohlédne. Neujde mu úšklebek, který se mihl po její tváři. Ve své zarostlé tváři ovšem pobavené pousmání snadno zakryje. Hned, ale zvážní, situace, která se nyní vyvíjí ve městě v něm smích a dobrou nálada ruzhodně neprobouzí. Vzpomene si, co mu říkal jeden mladý vlkodlak z jeho smečky, když se zotavil natolik, že byl schopen promluvit o událostech na oslavách. Má proto docela jasnou představu, co tam Genevieve s ratrem zažila. Samozřejmě to ona netuší a on ani neví, jestli jí to dá někdy v budoucnu najevo. Když dojde až ke stolu, kde sedí, uvítá ji s přátelským pousmáním na tváři. Ví, že v tuhle dobu to nikdo nemá jednoduché.* Ahoj, Genevieve. *Odpoví na pozdrav a vzhlédne k ní.* Rád tě zase vidím. *Pokračuje.* Jsem rád, že jsme se mohli sejít. Měl jsem v úmyslu po poslední schůzi s tebou něco probrat. *Dodá ještě.* Posaď se. Dáš si něco? *Kývne bradou k židli naproti němu a tázavě na ni koukne.*

(Pohlédne na to, co pije Jackson. Pivo. Vzpomněla si na to, jak pila pivo na té párty se Sophie... a pak se všechno zvrtlo, když ji Monique chtěla zabít.) Dám si taky pivo. (Řekne to zrovna ve chvíli, kdy k nim mířil barman, takže to zaregisroval a to pivo jí donesl. Pořádně se napila a pak si otřela pěnu. Poté pohlédla zpět na Jacksona) Skvělé, takže se můžeme vyjádřit oba. Já jsem chtěla probrat záležitost, která se stala na té oslavě. Tedy ne přímo, co se tam stalo, ale důsledky toho, co se událo. Vím, že jsi tam nebyl, ale jistě jsi zpraven o tom všem. A jsem si jistá, že vlkodlaci, kteří přežili, taky měli co vyprávět. (polkne a oblízne si suché rty) Benjamin musí být zastaven, jinak toho za chvíli provede mnohem víc. Musíme na něj udeřit plnou silou a chtěla jsem se zeptat, zda mohu očekávat pomoc od vlkodlaků. (Věděla, že vlkodlaci zmůžou jen málo, pokud není úplněk, ale ona měla něco, co to mohlo změnit. Zatím se o tom však nezmiňuje.)

*Čeká až se Genevieve posadí a řekne, co si dá. Když se objeví barman, Gen je rychlejší a objedná si sama. Nechá to tedy v její režii a vyčkává. Při tom přemýšlí, co konkrétně po něm Genevieve může chtít. Vyčkává tak dlouho, dokud nezačne ona. Pohlédne při tom na ni a poslouchá. Při zmínce o oslavě se nespokojeně zamračí. Musí jí být jasné, že o všem, velmi dobře ví.* Víš, chtěl jsem tam jít. Trochu mě mrzelo, že mi to nakonec nevyšlo. *Promluví, když má příležitost.* Co se tam, ale událo... *Pokračuje, při tom udělá malou pauzu aby se mohl nadechnout.* Nakonec jsem opravdu a upřímně rád. *Dodá přímo.* Od lidí, kteří se vrátili z "oslavy" do Zátoky vím docela dobře, co se tam událo. *Pokračuje dále a při tom se na ni zahledí.* Tvůj bratr... další čaroděj, co si myslí, že mu patří město. *Ušklíbne se nad tím znechuceně.* A co nemá potíže se zabíjením nevinných nebo ještě nenarozených dětí. *Hučí nespokojeně dál... má teď na mysli Hayley.* Něco takového mu nemůže projít. *Pokračuje nesouhlasně. Samotného ho překvapí, kde se v něm ta výřečnost vzala, většinou bývá stručný.* Vlkodlaci by se moc rádi postarali o spravedlivou odplatu za své padlé druhý. *Poví jí, když se ho ptá na spolupráci vlkodlaků.* Pokud máš nějaký plán, Genevieve, tak s mou pomocí počítej. Postarám se i o to, aby se na tom podíleli i ostatní ze smečky. *Pokračuje vážně. Vypadá u toho hodně zamyšleně.* Nevím, ovšem, jestli ti vlkodlaci budou proti bratrovi k něčemu platní. *Vyjádří Genevieve i svou pochybnost, ještě dříve, než ona může pokračovat.*

Ano, můj bratr má takové myšlenky o ovládání města a jeho vlastnictví. Vždy bažil po moci a byla pro něj všechno. Když nemá kontrolu nad situací, je nesvůj. Měli bychom ho udržovat v nejistotě a měli bychom ho udržet v pozici, kdy si nemůže být jistý svou rolí. (podívá se na něj, skoro ho až propaluje pohledem, jak je ten pohled upřený a intenzivní.)  Ano, na to spoléhám, že vlkodlaci budou chtít svou pomstu a nebude tudíž problém, až takový problém (upřesní), aby se pustili do boje. Tedy jsem si jistá, že zápal by jim nechyběl, ale vím, na co narážíš. (kývne hlavou na důkaz, že chápe jeho obavy. Vlkodlaci nejsou tak silní na to, aby mohli Bena ohrozit, ne, když nemohou kontrolovat to zvíře v sobě) Měla bych řešení (nakloní se víc k němu, jako by snad chtěla šeptat, jako by to nemohl slyšet nikdo jiný) Mám něco, co by mohlo vlkodlakům zajistit, že by se nemuseli přeměňovat jen za úplňku, vlastně by se dalo říct, že by se chovali jako hybridi, pokud se jedná o vlkodlačí stránku, upíří by samozřejmě neměli. Mohli byste kontrolovat, co je ve vás kdykoliv, kdekoliv. (povytáhne obočí a dívá se na něj, jak bude reagovat)

*Když se Gen rozpovídá o bratrovi, tak na ni pohlédne a pozorně ji poslouchá a přemýšlí nad tím, jak by se její informace daly použít k jeho zničení. Přikyvuje neboť se mu líbí, jak o tom, Gen přemýšlí a dělí se s ním o své myšlenky.* Můžeš mi věřit, že potom co udělal se na něčem takovém budu podílet velmi rád a až do toho zasvětím své lidi, budou neméně nadšení. *Poznamená. Neujde mu její intenzivní pohled, ale nevadí mu. Docela klidně, přesto soustředěně jej opětuje. Je v jeho výrazu vidět ta touha zničit Benjamina, ale zároveň jistá frustrace neboť ho nic vhodného nenapadá. Mimo úplněk proti němu nic nezmůžou, a i za úplňku to dle jeho názoru bude náročné. Tyhle své pochyby a nejistotu si nechává pro sebe. Chce si vyslechnout Genevieve a zaujme jej docela to, co načne. Když se k němu nakloní blíže, opře se předloktíma o stůl a nahne se také blíže k ní. Pozorně naslouchá, co povídá. Kdyby nevěděl, že mluví s čarodějkou, poslal by ji okamžitě do háje s tím, že si má legraci dělat s jiných. Kvůli tomu, co již viděl, zažil si to, ale nedovolí. Když mohl zažít kletbu, která upřednostnila šelmu v nich, proč by nemohlo existovat něco, co šelmu ovládne.* Zní to až moc hezky, než aby to byla pravda. *Odpoví jí.* Přesto si myslím, že by si o tom tady a teď nezačínala, kdyby to přesto pravdivé bylo. *Poznamená. Dívá se jí do očí a snaží se něco vymyslet, něco, o čem by Genevieve mohla mluvit.* O čem mi to tedy povídáš, Genevieve? *Zeptá se po té přímo.*

O jednom velice zajímavém prstenu. (podívá se na něj a skousne si ret, chvíli vyčkává, ale pak se zase nadechne a pokračuje) Je to měsíční prsten, který dokáže to, abyste mohli kontrolovat svou vlastní proměnu. Mám jen jeden, ale dalo by se jich vyrobit víc. Avšak je k tomu potřeba kámen. Černý kyanit konkrétně. Je vzácný, tady v New Orleans se jen tak sehnat nedá. A ve voodoo shopu ho Katie taky nemá. (už byla informovaná. Na tenhle rozhovor totiž myslela delší dobu.) Potřebovali bychom získat víc toho kamene pro tvou smečku. A taky někoho, kdo se za úplňku nepřeměňuje. Nějakého vlkodlaka myslím. Hayley ani Klaus nepřipadají v úvahu. Měla jsem v mysli nějakého Klausova hybrida například. Jestli ovšem nějaké má. (rozpovídá se trochu víc, aby objasnila Jacksonovi, co by měla v plánu udělat)

*Když se Genevieve zmíní o prstenu, tak se na ni dál pozorně dívá, připravený, dozvědět se další podrobnosti, neboť je mu jasné, že by o tom Gen, jen tak nezačínala. Poslouchá ji dál a jeho pohled se nepatrně rozšíří v němém úžasu z toho, co slyší. Nikdy by jej nenapadlo, že něco takového může být možné. Neuvažoval nad tím. Nyní mu to zní velmi lákavě.* Říkáš, že díky tomuhle prstenu bychom se nemuseli každý úplněk proměňovat a dokonce bychom v lidské podobě mohli využívat výhod šelmy? *Poznamená to polohlasně do prostoru mezi ně, jako by to potřeboval slyšet nahlas a při tom vnímat, jak to zní. Zdá se být tak chvilku mimo a poslouchá to, co Genevieve povídá dál, tak napůl.* Černý kyanit... *Zopakuje to po ní a přemýšlí, jestli o něm někdy někde slyšel. Nevybavuje si to, ale rozhodně má v úmyslu se na ten kámen a jeho případná naleziště zeptat u svých lidí. V Zátoce nežijí, jen členové jeho smečky, ale je tam i dost přistěhovalců z různých končin. Věří tomu, že se mu podaří nějaké informace získat.* Pokusím se v Zátoce o kameni něco zjistit. *Jako by to bylo pokračování toho, co začal před chvilkou. Svůj mírně nepřítomný pohled upře znovu na Genevieve. Při zmínce o hybridovi, kterého by Klaus mohl stvořit se na moment soustředěně zamračí.* Vzpomínám si, že Hayley mi jednou povídala o Tylerovi. Byli přátelé. Byl to Klausův první hybrid, kterého proměnil po té, co zlomil tu svou kletbu. Žije v Mystic Falls. Nebo tam žil, než to místo Hayley opustila. *Poví Genvieve to, co je mu známo. Po té má pocit, že mu vyschlo v krku, tak sáhne po své sklenici s pivem a trochu se napije.*

Ano, přesně to ti říkám. (přisvědčí s pokývnutím hlavy. Stále se mu dívá do očí. Kdyby se vlkodlaci nemuseli měnit a přesto by mohli využívat plných výhod vlkodlaků, bylo by to pro ně něco průlomového a zásadního a ona to mohla zařídit. Mohla a udělá to, pokud jí Jackson a jeho smečka pomohou s bojem proti Benjaminovi. Hodí se jí každý, čím víc, tím líp.) Skvělé, jestli někdo z tvých lidí bude něco vědět, tím lépe. (pousměje se. Zdá se, že by to mohlo vyjít. Ale ona si je jistá, že bude vyžadovat enormní množství energie vyrobit tolik prstenů. Možná by je mohla dělat postupně. Ale co když Ben nějak zakročí? Potom si bude muset pospíšit. Teď hlavně musí sehnat kyanit. Na tom závisí vše.) Takže Tyler, říkáš. (povytáhne obočí a skousne si ret. Jsou v nouzi a potřebují to. A když Jackson ví o nějakém hybridovi, bude to právě on, který bude propůjčovat sílu ostatním vlkodlakům. Hodně ho to oslabí, bude ho to bolet, ale ona se nezastaví před ničím, co by jí mohlo pomoct Benjamina porazit)

*Přikyvuje tomu, co Genevieve potvrzuje svými slovy, ačkoliv to z jeho strany bylo spíše řečnické. Stále vypadá, jako by nemohl uvěřit, ale spíše proto, že se mu to zdá moc hezké, než skutečné. Přesto realista v něm ho ujišťuje, že v tomhle městě, kde se denně lze setkat s upíry, čarodějkymi, hybridy, nic není nemožné. Během svých myšlenek, které mu běží hlavou pozoruje Genevieve a opětuje její upřené pohledy.* Jsem si jistý, že se o tom kameni něco dozvím. Pokusím se ho obstarat, co nejdříve to bude možné. *Odvětí Genevieve odhodlaně. Zdá se, že je pro danou situaci opravdu zapálený a chce ji mít, co nejdříve vyřešenou.* Když něco zjistím, dám ti vědět. *Ujistí ji.* Ano, Tyler, tak se jmenuje. *Přisvědčí a zadívá se na Genevieve, její výraz se mu v danou chvíli nelíbí a nechtěl by se nyní nacházet v kůži toho hybrida. Své obavy si, ale nechá pro sebe.*

(Uleví se jí, když s tím vším Jackson souhlasí a co víc, vypadá dost zapálený. Musí to vyjít, i kdyby se dělo, co chtělo. Benjamin musí zmizet z New Orleans a nejen z New Orleans ale ze životů všech. Pozná na něm, že pochybuje ohledně Tylera a že se mu asi moc nezamlouvá její výraz, ale nic neříká, tak se ona také nevyjadřuje.) Dobře, jsme domluveni. (pousměje se) Ty kameny, já hybrid a vyrobím ty prsteny. A o čem jsi chtěl mluvit ty? Říkal jsi, že jsi se mnou zamýšlel mluvit po té schůzi.

*Znovu se napije svého piva a svým vyprázdní tak sklenici. Další si už ale nedá. Přemýšlí nad tím, co se bude dít. Mohl by se zeptat Genevieve, ale nějak nečeká nic pozitivního a neví, jestli to chce slyšet teď nebo si na to ještě pár dní počká. Pohlédne na ni, když "rozděluje" úkoly a souhlasně přikývne. Nepatrně se při tom usměje. přál by si, aby všechno bylo tak snadné, jako domluva s Genevieve. Pak se, ale lehce zachmuří, když se Genevieve vrátí k tomu, o čem s ní chtěl mluvit. Nemračí se, ale na ni, ale kvůli tomu, co mu od té doby vrtá hlavou a dost ho to znepokojuje.* Víš, zmínila si tam něco, co mě nutí neustále nad tím uvažovat. *Přisvědčí.* Myslíš, že něco dělám špatně, jako alfa? *Než se dostane k jádru věci, položí ji pro něj dost důležitou otázku, na kterou ho zajímá odpověď. Pozorně se na ni zadívá. Chce kromě slov vidět i její výraz, když bude odpovídat.*

(Se zájmem se na něj dívá, čeká, co z něj vypadne, opravdu by ji to zajímalo. Když se zmíní, že musí uvažovat nad něčím, co tam ona zmínila, tak se zainteresovaně podmračí. On ji taky někdo opravdu poslouchá? Je zvědavá čím dál víc, co jí Jackson poví a když se zeptá na to, jestli dělá jako alfa něco špatně, je na ní vidět znatelné překvapení. Tohle rozhodně nečekala.) Neznám tvou smečku. Nevím, jak to v ní máte. Ale to... (vydechne) narážíš asi na to, jak jsem řekla, že se někdo může na něčem dohodnout za tvými zády. (podívá se na něj) Já jen vycházím z toho, že by to nebylo poprvé. Všem členům smečky se nemusí líbit to, co prezentuješ. (vysvětlí mu) A pokud nejsi jako Benjamin, což rozhodně nejsi (dodá rychle), snadněji se nesouhlasí a dělají nepokoje. (Nechtěla tím říct, že e slabý, ale spíš, že by někdo mohl využít toho, že je jako vůdce dobrosrdečný.)

*Vyčkává, co se od Genevieve dozví. Zprvu ho trochu překvapí, její údiv. Není si jistý, co ji tak překvapilo, a než se ona rozpovídá, přemýšlí nad tím. Když začne zpozorní. Ze začátku sice její odpověď nezní právě tak, jak by se mu zamlouvalo, ale nakonec mu odpoví ještě dříve na to, k čemu se chtěl původně dostat. Nepatrně kývne, jen aby ji ujistil, že tohle je skutečně ta věc, která ho dost nehezky trápí, ale zatím o tom nikomu nic neřekl. Při jejím vysvětlovaní nebo ujasňování toho, co měla tehdy na mysli, ji dále poslouchá a ač se mu to nelíbí, ví, že i v tom má pravdu a nebylo by to poprvé, co si smečka vlkodlaků vybere jiného "vůdce", jen proto, že se jí více zamlouvá, co říká. Jestli je to reálné, uskutečnitelné nebo bezpečné a bez nežádoucích následků, to už je jiná stránka věci. Když Genevieve domluví, přikývne chápavě hlavou.* Díky, Gen. *I když není nadšený a jeho chmury ta slova moc nepomohla rozehnat je rád za její vysvětlení. Zůstává, ale dál zachmuřený, to znepokojení, z možných potíží z vlastních řad neumí ještě potlačit nebo skrýt před okolím.*

Nemyslím si, že máš za co (ušklíbne se) Hele, nikdo nemůže vědět, jaký to je být Alfa a dělat všechna ta rozhodnutí, dokud jím opravdu nejseš. Je jednoduchý a být průbojný a dobrý řečník, říkat to, co chtějí ostatní slyšet. Ale to pravý umění je dělat určitá rozhodnutí, ze kterých nemusí být nikdo tolik nadšený, ale ty víš, že povedou k něčemu lepšímu. (podívá se na něj) Kdyby můj bratr ubral trochu na krutosti a opovržlivosti, byl by to sakra dobrý vůdce, protože měl respekt, coven ho poslouchal, ale zároveň se ho bál, ano, každý by se měl možná nějakým způsobem obávat svého vůdce, ale nikdy by to neměl být chorobný strach. A vůdce by měl umět přijímat názory druhých bez toho, aniž by je za ně trestal. Tohle Benjamin nedokázal. Ty jsi ukázka ctnostného vlkodlaka, takhle by měli vypadat všichni. (Opravdu si to myslí, protože Jackson byl jeden z mála vlkodlaků, který nedovolil, aby mu jeho vlčí nátura přerostla přes hlavu) Jen ti chybí krapet té průbojnosti. (docela se rozmluvila, sama se tomu diví.)

*Klidně na ni hledí a nezdá se, že by si za svým poděkováním nestál ani potom, co mu k němu Genevieve řekne. Když se pak rozpovídá, jen ji dál poslouchá. Obává se přesně toho, že někdo strhne smečku nebo některé jedince, kteří budou naslouchat hezkými řečičkami. Následky toho však může nést celá smečka. Nahlas to, ale nepoví. Genevive to vyjádřila dost jasně. Ví, že má kolem sebe hodně horkokrevných jedinců, kteří nejdříve jednají a pak přemýšlí. Doufá ovšem, že po posledních zkušenostech s kletbou a tím vším, co se ve městě děje nebude nikdo zkoušet jednat na vlastní pěst. Poslouchá až do konce a pak se letmo pousměje.* To si nevybereš. Nikdo nejsme dokonalí, ani ti, kteří mají zodpovědnost kromě sebe i za ostatní. Vždycky se navíc najdou takoví, kteří si myslí, že by to uměli lépe. *Pokrčí při tom rameny. Mluví všeobecně. K jejímu bratrovi se nevyjadřuje. Nezná ho, jen viděl následky jeho "příchodu" a "uvedení" se na scénu ve městě. Pro něj je bezpečí jeho lidí na prvním místě. Pro to se snaží dělat maximum.* Máš pro mě ještě něco? *Zeptá se jí po té.*

Takoví budou všichni, samozřejmě. Ale záleží jen na nich, jestli to dají znát, nebo si to nechají pro sebe. (pokrčí rameny a konečně docamrá to pivo. Tady jí moc nechutnalo. Pak se na něj podívá, když řekne, jestli pro něj má ještě něco. Vlastně už jí nic nepřicházelo na mysl.) Ne, myslím, že je to vše. (podívá se na hodinky. Budu muset jít. Máme zkou... mám nějakou práci (zarazila se a pověděla něco jiného. Každý nemusí vědět, že se stala členkou symfonického orchestru New Orleans. Vlastně ani netuší, jestli ji při tom všem zas brzy nevyhodí. Vstane a ještě jednou se na Jacka podívá) Měj se a dáme si určitě vědět (dodá, pak se staví u barmana, kde mu zaplatí pivo za oba a vyjde z baru a vydá se pryč.)

*K tomu se mu už nechce vyjadřovat. Jen letmo přikývne, ale nelze ani zjistit, co si o tom myslí. Sleduje, jak se Genevieve tváří nad zdejším podnikem, pitím. Nejdříve k tomu chtěl něco říct, ale nakonec se rozhodne pro jiný postup. Nepatrně se pousměje, ale spíše pro sebe. Genevieve by si toho mohla všimnout, jen tehdy, pokud by se na něj zrovna dívala. Myslel si, že jejich setkání dnes je u konce. Oba řekli a slyšeli, co bylo třeba. On má navíc úkol, který chce začít plnit, co nejdříve. Nechce se zde proto už zdržovat.* Dobře, takže se ti ozvu, jak jen to bude možné. *Odvětí. Přikývne nad jejím přeřekem, ale netuší z něj, co mu to nechce prozradit. Respektuje to.* Rád jsem tě viděl, Genevieve. Přeji hodně štěstí. *Dodá na rozloučenou, než se ona zvedne a odejde. Všimne si, že Genevieve udělala přesně to, co chtěl udělat on. Nespokojeně se zamračí, ale příště už si to ohlídá. Vstane a opustí bar hned po Genevieve.*

(K večeru se rozhodl, že už by bylo na čase jít. Oblékl se tedy do nějakých riflí a bundy, protože venku už nebylo takové teplo, jak vždycky bylo. Jelikož byl večer, tak hned věděl, kam zabrousí. Big Auggie's Bar. Tam na něho určitě narazí, sice jenom se tak nemusí bát, že by ho našel někdo, kdo by neměl. Teda pokud se nepočítá Jackson, který určitě ví, kde ho najít, ale asi to nijak nechce řešit. Otevře tedy dveře od baru a posadí se k jednomu stolu blízko u dveří. Vidí perfektně na dveře, takže pokud sem někdo přijde bude to hned vědět.)

(V Zátoce ho možná Jackson nechtěl, ale to mu nebránilo navštěvovat svůj oblíbený bar u Auggie's. Vysedával tam docela často. Měl ten prsten, takže kdyby si na něho někdo dovoloval, ví, že by měl navrch, takže by hrozbu smetl ihned. K jejich plánu se přidalo i dost vlkodlaků, kteří nepatří do smečky, ale oni teď musí především získat to kouzlo a donutit čarodějku, aby jim těch prstenů udělala víc. Sedne si k baru a objedná si lahev piva. Když ho dostane, tak se napije.)

(Ani ne chvíli po něm přišel do baru blonďák menšího vzrůstu. Bylo mu hned jasné, že to je Oliver. Ještě chvíli čekal, než se za ním vydal. Vzal si sebou svoje pivo a posadil se vedle něho. Nejdřív bude asi hrát na to, že je to nějaká náhoda a že tu na něj vlastně vůbec nečíhal. Na oko se rozhlédl a zastavil se práce na Olliem.) Olivere? (Trochu se usmál a doufal, že si na něho vzpomene. Mezitím si v hlavě nechával projít svůj plán. )

(Otočil se na chlápka, co ho oslovil. Chvíli si ho prohlížel. Byl mu povědomý. Pak si najednou vzpomněl. Opravdu to byl Toby? Odjel z města a chtěl si žít vlastní život, ale teď to vypadá, že je zase zpátky.) Toby? Kde ty se tady bereš? (podívá se na něj trochu podezřívavě) Myslel jsem, že jsi odjel z města. Začneš někde jinde, znovu. (podiví se nad tím, že se Toby vrátil.)

(Ano vzpomíná si. Upil trochu ze svého piva a pak si ho položil vedle sebe.) No vrátil jsem se, když jsem zaslechl, co se tu děje. (Trochu si to poupraví, ale co.) To jsem odjel a chvíli jsem se snažil. Ale když jsem to uslyšel, musel jsem se vrátit a přesvědčit se, že to je vážně pravda. To s těmi upíry. (Potichu dodal poslední větu.)