Big Auggie´s Bayou Bar

(Pořád si ho trochu podezřívavě měří, ajko by snad nevěřil, že vedle něho sedí on. Když se zmíní o upírech, tak povytáhne obočí.) Co přesně s těmi upíry máš na mysli? Ono se toho za tu dobu, cos byl pryč, stalo docela dost. (Napil se znovu piva a chvíli koukal před sebe, než se zase otočil na něho) Kdy jsi vlastně přijel?

(Nedokáže si nevšimnout toho podezřívavého pohledu.) No myslím ten útok na Zátoku. A nebo to snad nebyli upíři? (Změří si ho a vezme si do ruky flašku, ale jen jí drží.) Přijel jsem den potom, co se to stalo. (Podotkne a vlastně skoro říká pravdu. Akorát, že on dorazil asi dva dny potom a ani o tom všem nevěděl.)

(Na jeho vyprávění mu něco nesedělo. Jackson věděl, že za tím útokem stojí Francesca a on. A rozhodně nebyl tak hloupý, aby to ostatním vlkodlakům tajil. Netajil. Řekl jim to a řekl jim i všechno kolem. O těch kamenech, o útoku. On to ví od vlkodlaků, kteří se k němu přidali i přesto, protože byli nesnášenliví k upírům, nebo se jim Jackson nezdál jako dobrý vůdce. Proto mu bylo velice dovné, že Toby, pokud se vrátil den po útoku, vůbec nic neví. Druhou možností bylo to, že tu na něj všechno hraje.) Aha. Útok na zátoku. Samozřejmě. Nevěděl jsem, co přesně myslíš. Potyčky s upíry tu mají vlkodlaci skoro denně.

(Možná, že mu měl říct pravdu, teda aspoň půl té pravdy. Teď už to je, ale asi jedno a nebo to ještě bude muset nějak překroutit.) To jsem si taky myslel. Nechápu, co si to mysleli. A divím se, že s tím Jackson nic nedělá. A nebo tedy nevím. Ještě jsem s ním o tom moc nemluvil. Potkal jsem se jen s tou Claire. (Krátce mu vysvětlí. Doufá, že to touhle malou lží nějak nepokazil a bude mu nakonec věřit.) Chystal jsem si s ním promluvit, ale zdá se být hodně zaneprázdněný.. (Pokrčí ramena a napije se.)

Jasně, Claire. Ta se tady zná snad s každým. (nemůže si odpustit poznámku) Věděl jsi, že chodila s Marcelem? (podívá se na něj a nevěřícně zakroutí hlavou, jak jí Jackson mohl nechat v zátoce. Ale to je jedno, on si teď šel za svým. Samozřejmě, že zátoka ho zajímala, ale stále jí eště velí Jackson. Otázkou je, jak dlouho.) Myslím, že po tom útoku v zátoce a po další jedné akci by Jackson svolal pravděpodobně nějakou schůzi, kde byste se sešli všichni a on vám vše pověděl, takže mi přestaň lhát (propálí ho naštvaně pohledem) a buď odejdi, nebo mi řekni, co chceš nebo co chce Jackson.

(S úsměvem na tváři přikývl.) Tak to určitě ano. (Souhlasí s ním, ale vlastně vůbec nesouhlasí.) Tak to jsem teda nevěděl. Zajímavé, že může zůstat v zátoce.. (Zauvažuje nahlas a doufá, že mají na to stejný názor. Rozhodně ho to, že s ním byla, překvapilo. Vidí na něm, že je velmi rozčílený a ani se vlastně nediví, že je. Lhal a hlavně dost blbě. Je sám na sebe naštvaný. Jackson pravděpodobně svolal nějakou schůzi, ale tam on rozhodně nebyl. Vše se od něho dozvěděl až sám.) Fajn. Řeknu ti pravdu. (Otočí se na něho.) Jackson nechce nic. To já. Chci se k vám přidat. O tom útoku na Zátoku vím, vím, že jsi to byl ty. To mi Jack řekl, ale souhlasím s tebou. Myslím si, že názor, který na tohle má Jackson, je naprostá hloupost. Nechápu, jak mohl souhlasit s těmi pravidly. (Rozhořčeně se na něho podíval a doufal, že mu to nějak spolkne. Celou dobu se tvářil velmi přesvědčivě a tak i tak mluvil.)

Fajn. Chceš se k nám přidat, proč jsi ale teda lhal a neřekl to rovnou? (podívá se na něj zkoumavě, přitom dopíjí pivo) Jak ti mám tak asi věřit, když jsi přišel, začal jsi tady vymýšlet snad i z fleku, protože bylo očividné, že si tak nějak vymýšlíš? A pak čekáš, že když mi řekneš, že se chceš přidat, tak tě přijmu s otevřenou náručí a nebude mi ani trochu podezřelé, že jsi mi tady před chvílí věšel bulíky na nos? (uchechtne se) Vážně nevím. Musel bys mě něčím opravdu přesvědčit. (kouknul se na hodinky. Bylo už pozdě a on má za chvíli schůzku s vlkodlaky, kteří se přidali.) Víš co? Rozmyslím si to, ale teď už musím jít. Třeba tu na sebe zase natrefíme. A ty si příště rozmysli, jestli začneš lží. (doporučí mu, zvedne se e židličky, hodí na stůl peníze a odkráčí z baru)

(Nechá ho domluvit a vůbec se k tomu nevyjadřuje. Když mu poví, že už někam musí jít, tak jen přikývne. Nechá ho odejít a když za ním bouchnou dveře, tak jen práskne do stolu. Dopije pivo a vydá se pryč chvíli po něm. Celý naštvaný a nabručený míří do domku. Doufá, že to příště nějak vymyslí lépe a nakonec ho přesvědčí. Možná se i promluví s Claire. Rozhodně si s ní musí promluvit o tom Marcelovi.)

(Dostal Jackonův vzkaz a byl opravdu zvědavý na to, co pro něj má. Už dlouho plánoval s Francescou další útok na sídlo, proto se nikde moc neukazoval. Bylo lepší, když ten útok bude prostě nečekaný. Nemůže říct, že by byl opravdu šťastný z toho, že smečka je takhle rozdělená a že s bratrem stojí takhle proti sobě, ale nemá teď na výběr, protože každý z nich zaujímá svůj postoj. Útok proběhne velice, velice brzy. Tak brzy, že ho opravdu nikdo nebude a nemůže čekat. Oliver ví, že se Francesca dohodla s tím čarodějem, po kterém jde celé město, ale nevěděl, že při tom útoku ten čaroděj bude chtít unést Hayley. Francesca ho o tom neinformovala. Možná proto, že věděla, že on by s tím rozhodně nesouhlasil. Ale dá se říct, že je ten plán opravdu na spadnutí a on jen čekal, co k tomu teď přinese schůzka s jeho bratrem. Do baru dorazil jako první. Jakson zde ještě nebyl. Sednul si k jednomu ze stolů a objednal si pivo. Čekal, až se Jackson objeví.)

*Když se přiblíží doba, na kterou napsal Oliverovi, že se chce sejít, vyrazí z chatky do baru. Rozhodne se jít pěšky, protože to není zase tak daleko, a cestou si trochu provětrá hlavu. Dorazí do baru. V tuhle dobu v něm moc lidí není, což mu vyhovuje. Hned ve dveřích se rozhlédne. Hledá nějaký volný stůl, na vhodném místě. Díky tomu si hned všimne blonďaté hlavy svého bratra. Poznal by ji všude. Oliver sedí tak, že ho hned nevidí. Vydá se ke stolu, který si Oliver vybral. Má v sobě směsici pocitů. Vidí ho rád a zároveň by ho hned na uvítanou pořádně praštil za to, co provádí. Silně ho svědí pěst. Přesto si rozmyslí. Usoudí, že by to nebyl zrovna nejlepší začátek.* Nečekal jsem tě tady tak brzo. *Promluví na něj sotva prochází okolo něj. Posadí se na židli naproti něj. Změří si ho nic neříkajícím pohledem. Ať už se v něm teď odehrává cokoliv, rozhodne se to před bratrem nedat najevo. Jeho tvář je vážná, ale nečičitelná. Položí si předloktí na stůl. Když k němu přijde obsluha, objedná si pivo. Mezitím si promýšlí, co Oliverovi poví.*

(Už má skoro celé pivo v sobě, když uslyší jemu známý hlas. Jackson právě dorazil. Sleduje ho pohledem, než si sedne. Pak se trochu uvolní, i když cítí, že atmosféra mezi nimi by se teď opravdu dala krájet.) Napsal jsi mi a já jsem přišel. (pokrčí rameny, neví, co by na to více řekl, bylo to tak, jak to bylo. Jacksona opravdu dlouho neviděl a na jednu strany byl vážně rád, že ho vidí živého a zdravého a že mu nic není.) Takže... myslím, že můžeme přejít rovnou k věci, myslím, že zaobírat se takovými věcmi jako - jak se máme, je asi zbytečné. (ušklíbne se) Co máš tedy na srdci? Proč ses chtěl sejít? (povytáhne obočí) Já od svého stanoviska neustoupím, to moc dobře víš.

*Mezitím, co Oliver reaguje na jeho poznámku na uvítání, dostane od obsluhy své pivo. Počká až se zase vzdálí. Při tom letmo pozoruje bar a také Olivera. Přemýšlí, co mu poví. Nenechá na sobě znát, co se v něm odehrává.* Za prvé. Varování před Klausem Mikaelsonem. *I když ho Oliver zradil a postavil se proti němu a byl schopen obětovat vlastní členy smečky, nechce, aby přišel o život.* Útokem na jejich sídlo si ohrozil Hayley a jejich dítě. Takže sis nad sebou vynesl rozsudek smrti. *Varuje ho před Klausem. Možná o tom Oliver ví, možná ne. Riskovat to, ale nechce, takže mu to poví. Během svého varování se dívá bez přerušení Oliverovi do tváře.* Dávej si pozor. *Nabádá ho.* Důvod, proč jsem ti napsal je, že jsem změnil názor. *Pokračuje dále. Mluví vážně a stejně tak se i tváří.* Chci zničit upíry v tomhle městě. Všechny. Udělám proto cokoliv. *Řekne to věcně. Když jmenuje upíry, má na mysli především původní, ale to Oliverovi neřekne. Pronese to slovo chladně, nenávistně s nepřátelským zablýsknutím v očích.* A sjednotit opět naši smečku. *Dodá ještě na závěr. Pozoruje Olivera chvíli. Pak sáhne po sklenici s pivem a několika loky svlaží ústa i hrdlo.*

(Musí vydechnout, když ho Jack začne varovat před Klausem. Ano, byl si vědom toho, že ohrozili Hayley. Tedy byl si toho vědom až zpětně, protože on sám by Hayley rozhodně neublížil a ani při tomto následujícím útoku na sídlo nemínil Hayley zkřivit vlas. Hayley mu nevadila, snad ji měl někde hluboko možná i rád a respektoval ji. Neměl proti ní nic. Chtěl prostě jen konečně zničit Marcela a jeho upíry. Chtěl zničit tu upíří idylu a konečně dát vlkodlakům pořádný život.) Hayley bych neublížil, jasný?! (podívá se na něj a je jasné, že svá slova myslí vážně.) Tys změnil názor? (Musí docela zaujatě povytáhnout obočí, protože tohle od něj nečekal.) Můžu se zeptat, co tě přimělo k tomu, abys ho změnil? Tak najednou? (přivře oči a chvíli se na něj dívá, pak dopije svoje pivo a objedná si další.) Já bych si rozhodně nepřál nic jiného, než se sjednotit a jít proti upírům společně, ale jak ti můžu věřit, že tohle není nějaký trik?

*Sleduje bratra a neujde mu jeho reakce na varování. On stejně jako Hayley věřili tomu, že by jí Ollie nic neudělal. Jenže Klausovi to mohli vykládat, jak chtěli. Když ho nepřesvědčila Hayley, tak už se to nepovede nikomu. Je nebezpečný a nevyzpytatelný a velmi vychytralý.* Já, vím, Ollie, ale Klaus má na to svůj názor. Obávám se, že ho nikdo nepřesvědčí, aby to změnil. *Odpoví mu a na chvíli odloží svou neutrální masku. Teď, když má bratra před sebou, je vidět, že se o něj dooprady bojí.* Buď ve městě opatrný. *Doporučí mu. Když se ho zeptá na to, proč změnil názor, jen myšlenka na namyšlené původní ho přiměje, že se tváří opravdu naštvaně, nenávistně.* Protože mi pijou krev. Už dlouho. Myslí si, že tady tomu budou vládnout a řídit ostatním životy. Mám toho dost. Nějaká rozumná dohoda s nimi není možná a já nechci trčet věčně v Zátoce. A do města nikoho z našich nebudu nutit, když se nemůžou ubránit. Nejdříve chci, aby pro ně bylo bezpečné. Po dobrém to nepůjde. Když se spojíme, budeme mít větší šance na úspěch. *Odpoví mu. Je velmi přesvědčívý a zapálený do toho, o čem mluví. Ve svém hlase má správný poměr rozhořčení a nenávisti k situaci, ve které jsou.* Trik?! *Pozvedne nechápavě obočí, když ho nařkne z něčeho takového.* Proč bych to dělal? Hm? *Odpoví mu na to otázkou.*

(Když dostane svoje druhé pivo, tak se prostě jen napije, než se znovu zaměři na Jacksona a odpoví mu.) Jo, já vím, že jsme se zřejmě dostali do měřítka Klause všichni ti, co mají ten útok na starosti. A já jsem jistě ten z předních kandidátů na smrt. (ušklíbne se... možná se tak někdy stane, možná tohle všechno jednou odnese, ale alespoň nebude muset umírat s pocitem, že nikdy nic neudělal a jen dál hnil v zátoce.) Budu. (kývne mu na to a podívá se mu do očí. Vidí v nich, že se o něj opravdu strachuje. Jeho bratr mu jistým způsobem opravdu chyběl, ale oni dva byli vždy tak odlišní a vždy je to vedlo na jiné cesty. Opravdu se mohou zase dát dohromady a jít proti upírům společně, nebo je to jen velký vymyšlený plán, jak ostatní přimět, možná i násilím, aby se vzdali. Jenomže kdyby to tak bylo, to by jeho ortel smrti byl už rozhodně jistý. Ne, nemůže si být stoprocentně jistý tím, že Jackson chce opravdu to, co říká. I když by tomu rád věřil. Navíc, útok je opravdu na spadnutí a oni už nemají čas, aby ho nějak předělávali. Bude se to muset obejít bez Jacka. On se může přidat potom, pokud i temhle útok nebude stoprocentně úspěšný.) Fajn, takže, co tedy navrhuješ? Vlkodlaci v zátoce nejsou dostatečně silní.

*Kouká na Olivera, jak si dává do nosu. Využije té pauzy v mluvení a také se napije svého, ale jen trochu. Mezitím mu bratr řekne svůj názor na Klause a to ostatní.* Naneštěstí... *Přisvědčí vážně. Více to nerozvádí. Kývne krátce, když ho Oliver ujistí, že na sebe dá pozor. Zná ho a ví, jak horkokrevný umí být. Doufá, že tím, co mu slíbí se doopravdy bude řídit. Nějak si při té souvislosti vzpomene na jeho pomoc Claire.* Díky, za Claire. *Poděkuje mu. Za tohle je bratrovi opravdu vděčný.* Za to, že si jí pomohl. *Upřesní. Nevidí důvod, proč by mu nedal najevo, že o tom ví.* Nechci, aby se tohle naším lidem ve městě stávalo. *Dodá a nevraživě se při tom zamračí. Ne na Olivera, ale na celou tuhle záležitost s upíry. Než mu odpoví na dotaz, znovu se napije.* Nejsou, ale budu mít další měsíční prsteny. Pak budeme ve výhodě. Když se spojíme, můžeme konečně dosáhnout toho, že z New Orleans vymítíme tu havěť. *Odvětí, dívá se na Olivera.*

(Když mu poděkuje za Claire, tak jen kývne hlavou. On také nechtěl, aby se jejich lidem stávalo něco takového. Proto dělá to, co dělá. Proto se chce zbavit upírů, protože jedině tak mohou být jejich lidi řádně v bezpečí.) Proto dělám to, co dělám. Proto stojím za Francescou, protože společně chceme dosáhnout toho, že upíři zmizí ze životů vlkodlaků a už nás nebudou ohrožovat. Tys tohle ale v minulosti pochopit nechtěl. (pokrčí rameny a podívá se na něj, když se zmíní o prstenech) A jak to chceš udělat? To kouzlo zná jenom ta zrzka a ta ho rozhodně nevydá. Hlavně ne poté, co se ji Francesca snažila zavraždit u ní doma. A nepředpokládám, že by ho vydala tobě, i když pravda, spíš s ní. (drby se šíří opravdu rychle a tenhle fakt už se pomalu stává veřejným tajemstvím.) Ale myslím si, že ani to ji nepřiměje, aby ti ho vydala. Takže co máš vlastně v plánu?

*Ke Claire ani ke Klausovi se už nevrací. Poslouchá Oliverovu zapálenou řeč. Stojí ho veškeré sebeovládání, aby při vyslovení jména té vlkodlačice, zůstal v klidu. Drží v ruce láhev s pivem, silněji ji při tom sevře, ale sklo naštěstí vydrží.* Chtěl jsem to zkusit nejdřív po dobrém, Ollie. *Odpoví mu, když mu svým způsobem vytýká jeho nepochopení.* Na rozdíl od tebe, jsem já netušil, co plánuješ. *Pokračuje a mírně při tom přimhouří oči.* Zapomněl ses mi zmínit. Ale to už je teď jedno. Dal si mi tvrdou lekci a já se z ní poučil. *Podotkne, ale už se k tomu nehodlá nijak vracet. Rozhodně už není a nebude tak důvěřivý. Když se Oliver začne vyptávat, jak chce získat prsteny, tak se mu na tváři objeví poprvé spokojený výraz.* To nech na mě. *Doporučí mu.* Genevieve přesvědčím, aby mi to kouzlo dala. Zbytek k výrobě dalších kamenů už mám. Stačí mi na to pár dnů. *Zasvětí ho do toho, co mu chce říct. Mluví o tom, jako o hotové věci. Také se při tom tak tváří. Jestli ho překvapilo nebo ne, že má poměr s Genevieve na sobě nedá nijak znát. Možná i proto, že je mu jedno, kolik lidí o tom ví. Nezáleží mu na tom.* Spíš bych rád věděl, jestli se dohodneme? *Položí teď otázku on.*

(Chvíli jen poslouchá jeho řeč, ale nijak se k ní slovně nevyjadřuje. Myslí si, že v tomhle ohledu už si o tomhle s bratrem řekli dost. Oba byli odlišní, oba to brali jinak. Ano, neřekl mu, co chystá, protože by to v tu dobu rozhodně nepochopil a snažil by se ho zastavit. A to on nechtěl.) Možná, možná ji přesvědčíš. Třeba nějaké ty tvoje sladké řeči zaberou. Ano, nechám to na tobě. Pokud všechno ostatní máš, nejsem proti. Máš mít těch pár dní a potom se klidně můžeme sejít. Pokud budeš mít ty prsteny a ostatní půjdou do toho s námi, tak s upíry skoncujeme jednou pro vždy. A snad přimějeme ustoupit i Původní. Budeme vládnout New Orleans. Vlkodlaci konečně budou pořádně svobodní. (musí se pousmát.) Takže mi dej vědět, až to všechno bude hotové. (podívá se na Jacka, pak dopije pivo, vytáhne peníze, hodí je na stůl a zvedne se.) Rád jsem tě viděl. (Potom odkráčí pryč z baru s novými poznatky.)

*Když Oliver mlčí, už k tomu taky víc neřekne. Čeká, až se vyjádří k tomu hlavnímu, proč se s ním dnes sešel. K jejich spolupráci. Znovu se musí více držet, aby se ovládl, když Oliver komentuje jeho způsob, jak z Gen dostane to kouzlo. Navenek to, ale najevo nedá. Chce uspět a tomu podřizuje úplně všechno.* Dobře, až budu mít prsteny, ozvu se. *Odvětí věcně. Nijak nekomentuje jeho poznámky. Poslouchá pak Oliverovy plány na to, jak porazí upíry a dostanou z města i původní. Souhlasně přikyvuje. Vypadá opravdu přesvědčivě, že se nemůže dočkat toho, až se jim to povede.* To bude jeden z nejlepších dnů mého života, až bude po nich. *Ušklíbne se nad upíry a hlavně původními, protože to vše patří hlavně jim. Myslí svá slova upřímně. Nakonec ještě kývne na to, že jsou s Oliverem zatím dohodnutí.* Nápodobně. *Odpoví. Je skutečně rád, že Olivera mohl zase vidět.* A mysli na to, cos mi slíbil. *Připomene mu tu část, kdy slíbil, že se bude vyhýbat Klausovi. Dívá se pak za ním, když opouští bar. Pak si trochu oddechne. Dříve by Oliverovi důvěřoval, teď je obezřetný. Sice se dohodli, ale moc bratrovi nevěří, že by se skutečně mohli spojit, i kdyby to myslel doopravdy. Dopije pivo, zaplatí za něj, zvedne se a bar opustí chvíli po bratrovi. Zamíří zpátky do Zátoky.*

kód:

Big Auggie´s Bayou Bar. Teď. Ϝ

*Stále ještě na cestě k sídlu mu přijde zpráva. Neví, jestli mu píše někdo ze sourozenců, nebo někdo další. Za chůze výtáhne telefon a přečte si zprávu. Když zjistí, že mu píše Finn, neví, jestli ho překvapilo, že je to zrovna on nebo, že mu píše tak rychle. Chvilku na text kouká. To, že se chce sejít hned a ještě na místě, které by označil jako vlkodlačí bar. Přijde mu to zvláštní. Rozhodne se toho, ale využít a setkat se s ním i za takových okolností. Vlkodlaci ho ohrozit nemůžou. Spíše přemýšlí nad tím, co má jeho bratr za lubem.*

kód:

Přijedu. Elijah.

*Odepíše Finnovi v rychlosti cestou k sídlu, protože chce do Zátoky jet autem. Dojde k vozu, nasedne a vydá se do zátoky a do Big Auggie´s Bayou Baru. Nepospíchá, chce dát Finnovi čas, aby si stačil přečíst jeho odpověď. Cestou do Zátoky mu vrtá dále vrtá hlavou, o co se Finn snaží.
Dojede k baru zanedlouho. Zaparkuje, vypne motor, vystoupí a zamíří dovnitř. Na sobě má jeden ze svých tmavých obleků, bílou košili, kravatu a tmavý delší kabát. Jestli se mu místo a jeho okolí nezamlouvá, nechává si to pro sebe a poznat to na něm nejde. Tváří se vážně a klidně. Projde do baru a když je uvnitř, hned ve dveřích se rozhlédne. Hledá bratra, ale nikde ho nevidí. Mírně přimhouří oči, protože se mu to pozdává čím dál méně. Vejde dovnitř a zamíří k baru. Zdejší místo se mu zamlouvá zevnitř ještě méně, než zvenčí. Posadí se na volné místo. V baru je dost návštěvníků, ale není plno. Zůstává po dobu svého pobytu v baru ve střehu, aby mu neuniklo nic podstatného. Přistihne se, ale u toho, že to není ani tolik kvůli vlkodlakům, jako setkání s Finnem. Objedná si whisky, k tomu čekání na Finna. Nikde ho nevidí, a tak předpokládá, že je zde první. Když drink dostane, popíjí a čeká.*

*Čekání na bratra na takovém místě mu nepřinášelo téměř žádný požitek. Spíše naopak. Udělá to s velkým přemáháním, jen kvůli tomu, že chce ukázat svou dobrou vůli. I když ho bratr zradil, a pak bez svých emocí napáchal hodně špatností, potom všem, co zjistil, za to dává vinu Benjaminovi. Nechce mrtvému čarodějovi dopřát ten pocit, že svým zásahem ovlivní to, co mezi ním a Finnem bude. Nehodlá mu dopřát další pocit vítězství, aniž se pokusí s Finnem promluvit. Nechce to vzdát, ne když se ukázalo, že je to práce Benjamina. Finn za svou zradu zaplatil dostatečně, ztratil a sám zabil svou lásku. Bylo to jeho rozhodnutí, i když byl bez emocí.
Místo se mu nezamlouvá, leč hodlá zde na bratra počkat, i když mu zkrátka nejde na rozum, proč se chce sejít mezi vlkodlaky. Nezdá se mu to a přemýšlí, co má za lubem. Uvažuje nad tím, zatímco popíjí svůj drink. Vybral si u baru místo, ze kterého má dobrý výhled na vchod a jeho okolí. Často je dveřím zalétne pohledem. Finn, ale nepřichází a jemu se čekání začíná zdát nepřiměřeně dlouhé. Zadívá se na čas, aby zjistil, jak dlouho zde sedí. Začíná nabývat dojmu, že si z něj Finn nejspíše vystřelil a zkouší, co je ochotný udělat, pro rozhovor s ním. Zůstává dál klidný, jen jeho obočí se nad tím podezřením a nedůvěrou, která k bratrovi značně díky tomu vzrostla, se stáhne. Vypadá tak na první pohled trochu nespokojeně. Přemítá, co z toho Finn bude mít. Má trochu obavy, jestli opět něco nechystá a jeho sem, jen vylákal. Přestává se mu to líbit. Párkrát se přesto, že má dveře na očích a bratr nejde, rozhlédne kolem sebe. Má divný pocit, jako by byl někomu trnem v oku. Tento pocit, v něm, ale zkresluje okolí plné vlkodlaků. Nenadšeně až nevraživě na něj pokukuje v domnění nenápadnosti, téměř každý v baru. Mírně si tak povzdechne. Rozhodne se dát bratrovi ještě chvíli, než se sebere a odejde. Jeho snahu o rozhovor nechá vyšumět do ztracena.
Téměř vzápětí servírka oslovila někoho za ním. Zvedne nejprve pátravě na dívku a po té pootočí hlavu, aby se mohl koutkem oka podívat, koho oslovuje. Muž, který se mu dostane do zorného pole je mu neznámý. Nikdy ho neviděl. Netuší jestli je to vlkodlak nebo ne. Nenapadne jej hledat v něm svého bratra. Od Genevieve ví, jen to, že má znovu zapnuté emoce. To že změnil tělo se mu nezmínila. Svůj drink mezitím vypije a chvíli váhá nad druhým. Teď ho spíše potřebuje k tomu, aby se nějak zaměstnal. Muž, který postával za ním se přemístí vedle něj. Pohlédne na něj v momentě, kdy promluví. Nelíbí se mu nikterak jeho zevnějšek, ani tón, kterým na něj promluví. Způsob, jakým si ho při tom měří mu přijde více, než podezřelý. Podívá se na něj klidně, leč dost odměřeně. Nepotřebuje se zde vybavovat s nikým, kromě personálu a bratrem, který k jeho nespokojenosti stále nejde. Mužův pohled mu přijde příliš dlouhý a otravný na někoho neznámého. Narovná se v zádech, a přestane se opírat předloktím o bar. Změří si ho znovu odměřeně, leč velmi pozorně. Nechce se mu věřit, že je to náhodné.* Finn Mikaelson. *Pronese bratrovo jméno klidně, leč v hlase nelze přeslechnout soustředěnost.* Znáš ho? *Zeptá se ho. Nespouští z něj oči. Podle jeho reakce si jistě vyloží něco více. Začíná si pohrávat s myšlenkou, jestli Finn z obavy z jeho pomsty a nedůvěry ve svou rodinu - jak typické - někoho neposlal na schůzku místo něho. Někoho, koho k tomu ovlivnil. Probodává muže pohledem.*