Big Auggie´s Bayou Bar

*Probodává muže dále soustředěným pohledem. Má při tom lehce přimhouřené oči a ten, kdo ho zná, vyčte, že mu to v hlavě, jenom víří, jak se snaží zjistit a pochopit, co se to před ním právě odehrává. Zůstává vážný a mírně odměřený, neboť se nehodlá zdržovat s nikým cizím. Stále netuší, co od něho neznámý chce. Jelikož, ale na náhody nevěří, především v tomhle městě, čeká, co se dozví. Než se tak stane, zdá se mu ten moment nekonečně dlouhý a on na druhou stranu nehodlá věnovat tomuhle rozhovoru delší dobu, než je nezbytně nutná. Jeho ne právě dobré rozpoložení z tohoto místa i ze setkání, které neví, jak dopadne, jestli se vůbec uskuteční, i neznámý, který si ho prohlíží na jeho poměry až příliš dlouho. Vše se mu to zdá stále podezřelejší a nepochopitelnější. Povolí mírně čelist, jako by se chystal něco říct. Chystá se muže popohnat k nějaké reakci. Ten, ale přesto nakonec promluví. Při první odpovědi zpozorní ještě více a v očích je vidět ostražitost, soustředění. Mírně pozvedne hlavu a snaží se přijít na to, jak jeho setkání s Finnem souvisí s tímto mužem. Stále více se přiklání k tomu, že má před sebou někoho ovlivněného, koho Finn poslal místo sebe.* Co ode mně chceš? *Procedí skrz zuby ne právě příjemně. Přestává ho to bavit. Přišel si s bratrem promluvit, v klidu, ne, aby si s ním pohrával. Do jeho očí se promítne podráždění a znechucení, co si musí nechat líbit.
Po mužových dalších slovech rozevře oči a pozvedne překvapeně obočí. Vypadá opravdu nechápavě, netuší, co si o tom myslet. Překoná ho, ale překvapivě velmi rychle. Obočí stáhne a jeho pohled ztvrdne.* Nemám náladu na hry. *Upozorní ho zatím ještě klidně, ale v hlase nelze přeslechnout varování, že jeho trpělivost pomalu končí. Otočí se k barmance. Sáhne pod kabát do náprsní kapsy saka a vyloví peněženku. Položí na stůl peníze za svůj drink. Tentokrát se s velkým spropitným nezatěžuje, ale něco málo navíc dívce nechá. Má v úmyslu skončit tohle hraní si. Pokud nemá Finn odvahu přijít mu na oči, ztrácí pro něj setkání s ním význam. Hodlá tohle místo opustit.
Muž na něj znovu promluví, když peněženku schovává zpět do kapsy. Znovu se na něj otočí, dost nevěřícně, že v tom dotyčný pokračuje. Nedává to za vinu přímo jemu, chápe, že je to práce bratrova ovlivnění, ale přestává ho to bavit. Jen proto, že z něj cítí teplo a život, nechává ho ještě naživo, jinak by si to s ním patrně vyřídil jinak.
Nechápe, kam by měl chodit. Přišel až sem a Finn nikde. Nehodlá se za ním nechat vodit, jako v nějaké hře.* Nebudu už nikam chodit. *Upozorní muže klidně, ale varovně. Znovu si ho změří nevlídným pohledem. Semkne na moment rty do úzké linky. Když muže pozoruje, ten kývne hlavou k jednomu ze stolů. Nyní zpětně si vybaví, že ho před tím u něj viděl sedět, jen mu nepřišel nijak důležitý, a proto si ho moc nevšímal. Zadívá se krátce ke stolu a znovu na muže. Zaregistruje jeho nepřímý pohled. Jakmile z něj vyjde oslovení, které použije, úžasem se mu znovu rozšíří pohled a nad tou absurditou se mu v nich promítne pobavený výraz. Znovu na toho muže pohlédne a přehrává si v hlavě vše až dosud. Jelikož si je barmanka u baru začíná podezřívavě měřit a on o další pozornost nestojí, vstane ze svého místa, upraví si kabát a zadívá se za muže, který už zamířil ke stolu. Nyní přemýšlí, jestli jít za ním nebo se otočit a tenhle bar opustit.
V myšlenkách se vrátí k jeho rozhovoru s Genevieve. Přemýšlí nyní, jestli mu o jejím setkání s Finnem nezapomněla říct pár detailů. Neví proč. Pamatuje si, jak ho do toho setkání s ním, ale téměř přemlouvala. Všechno se mu to zdá podivnější, čím dál více. Napadne ho, jestli Finn neovlivnil i Gen, i když se mu nechce věřit, že by nepoužívala sporýš.
Má toho tak akorát. Sevře ruce v pěst a silněji čelisti. Chuť na setkání s bratrem ho už přešla. Když už je, ale tady, tak tomuhle muži, o kterém nemá ponětí, co si myslet, ještě chvíli věnuje. Zamíří ke stolu, kde se usadil a přisedne si naproti něj. Zůstává vážný, odměřený.* Co má tohle vše znamenat? *Zeptá se ho věcně, ale tónem, který žádá vysvětlení, protože jinak nemá zájem, něco probírat. Upře na muže svůj pohled.*

*Pomalu si začínal v přítomnosti muže všímat některých detailů, kterému zpočátku, když netušil, koho má před sebou, ucházely. Jisté pohyby, i výraz v mužově tváři, kdyby si místo něho představil bratra... pomalu mu začíná docházet skutečnost, že se doopravdy nachází v přítomnosti svého bratra, který ovšem jemu z neznámých důvodů má tělo naprosto odlišné od toho, které bylo jeho. Něco takového netušil. Nevěděl v tu chvíli, jestli se Finn setkal s Genevieve ještě ve svém původním těle nebo mu tento detail ona, z nějakého důvodu opomněla říct. Po jeho poznámce, chce něco říct, ale Finn už se vydá ke stolu a tak s nespokojeným povzdechnutím vykročí nakonec za ním. Až nyní si všimne modrého záblesku na jeho ruce, jež zračí, že tam má denní prsten. Pozná v něm ten, který sám nosí na svém prstě už tisíc let. Když má konečně jasno v tom, čeho byl právě nyní svědkem, trochu se uklidní. Takové překvapení se mu stále moc nezamlouvá, ale je to o něco snesitelnější, než před tím, když neměl tušení, že mluví se svým bratrem. Posadí se naproti němu a rozepne si kabát. Sundávat si ho nehodlá. Pohlédne znovu do mužovy tváře. Tváře, která patří nyní jeho bratrovi, ale jemu je naprosto cizí. Je v jeho očích vidět, že to pro něj není jednoduché, než tuto novou podobu tak nějak přijme. Finn mezitím promluví a tak se více soustředí na pohled jeho očí, které se mu nyní zdají studené, chladné, cizí, než na jeho tvář, která ho trochu rozptyluje. Je vidět, že se musí hodně soustředit, aby vnímal jeho slova.* Ano chtěl jsem se s tebou sejít. *Přisvědčí mu na jeho slova. Nyní je jeho hlas už o poznání klidnější a zmizela z něj ta neosobní odměřenost. Přesto mu nejde hovořit k této tváři stejně jako kdyby měl před sebou původního Finna.* Zapomněl jsi mne, ale upozornit, bratře, že vypadáš trochu jinak. *Pokračuje a jeho hlas je nyní mírně kousavý, pichlavý, stejně tak v tu chvíli jeho dopálený pohled.* Nesmíš se tedy divit mému jednání před chvíli, stejně tak mému překvapení a úžasu. *Doplní po té ještě ve stejném podtónu. Nespouští z Finna svůj pichlavý pohled, ale je méně ostrý, než před pár okamžiky. Mírně při tom vydechne.* Na průběh našeho setkání trvám i nadále. *Pokračuje po té o něco mírněji.* Nepřišel jsem se mstít ani nic podobného. *Pokračuje, přimhouří mírně oči, trochu se nahne nad stůl a ztiší svůj hlas.* Chtěl jsem tě vidět, a mluvit s tebou potom všem, když vím, jak to bylo a čím sis musel projít. *Povídá dále docela tiše a nyní se v jeho hlasu poprvé objeví jakási starostlivost a pochopení toho, o čem nyní mluví.* Vím, že to byla Benjaminova práce. *Povídá dál a ztlumí hlas ještě více.* Dostal tě stejně, jako nás všechny. *Poznamená. Dá mu tím najevo, že v tomhle posloužil Benjaminovi stejně tak, jak čaroděj potřeboval, bez ohledu na to, jak moc si Finn myslel, že je mimo, že je z obliga a nic z toho, co se ve městě dělo se ho netýká.* Chtěj jsem ti říct, že přes to všechno i tvé chování, bez emocí, si já stojím za svými slovy, co jsem ti říkal, když jsme se setkali před tím. *Pokračuje dále. Dívá se při tom na Finna, i když to pro něj stále není on.* Když znám pravdu, nemám důvod něco měnit. *Uzavře to. Finnovi by mělo být jasné, že hovoří za sebe. Po těch slovech se přestane naklánět nad stolem a opře se zády o židli. Mírně přimhouří oči a přikývne.* Genevieve mi řekla o vašem setkání. Nabádala mě, že by bylo vhodné, abych se s tebou sešel. Nezmínila se o tvé změně. *Dodá a mírně cukne koutky rtů do stran v náznaku jakéhosi úšklebku.* Zajímalo by mě, proč? *Poznamená si polohlasně spíše sám sobě pod nos.* Jsi samé překvapení, bratře. *Zkonstatuje.* Jak se ti to stalo? *Zvedne ruku a poukáže prsty směrem k Finnovi. Pozvedne při tom v otázce na konci věty hlas i obočí. Po té, co se Finn zmíní o netrpělivých vlcích, zůstane na něho udiveně koukat.* Já se tady sejít nechtěl. *Upozorní ho, a než stačí Finn něco říct, pokračuje.* A je mi to jedno. *Ujistí bratra, že mu na rozpoložení zdejších vlků pramálo záleží.*

*Když se na Finnovu tvář dívá, i do jeho očí, i po delší chvíli v něm stále nevidí moc z toho původního. Nemá na myslí, jen vzhled, ale i chování. Finn se chová chladně, odměřeně. Nezdá se mu, že by měl ještě nějaký vztah k ostatním Mikaelsonovým. Má dojem, že se o tohle setkání a rozhovor snažil zcela zbytečně, neboť to nic dobrého nepřinese. Do jeho výrazu se proto pomalu vkrade jakási rezignace, smíření s tímhle stavem. Zůstane sedět na své židli a poslouchá bratrovy reakce na to, co mu řekl k té změně vzhledu. Jeho odpověď se mu moc nezdá. Nechce se mu věřit, že mu nevadilo změnit svůj vzhled. Jemu by to tedy rozhodně vadilo. Udělat něco takového on nemá za potřebí. Má chuť mu na to něco říct, ale nakonec se kousne do jazyku a nechá to tak. Patrně by to skončilo hádkou. Oni dva se nikdy navzájem nepochopí a každý bude mít svůj názor a pohled na jednu věc. On se sem hádat nepřišel. Chtěl, jen Finna ujistit, že se nehodlá mstít za něco, co tak zcela nebyla bratrova vina, ač už měla následky jaké měla, a že už si je jich velmi dobře vědomý. Z Finna téměř nespouští oči a tak si po chvilce všimne nepatrné změny v jeho tváři. Nejspíše, když mluvil o tom, co se stalo připomněl mu věci, na které není hrdý. Neví, ale co by mu k tomu řekl. Finn tím opovrhuje a pohrdá, ačkoliv byl sám rovněž upírem a nyní podlehl najednou tomu, co on poznával celých tisíc let. Je to jedna z těch věcí, na kterou se jejich názory liší. Když v jeho tváři uvidí překvapení, z toho, že ho nepřišel zabít, než by jej to překvapilo, krapet se ho to dotkne, že to vidí takhle. Nechá si to ovšem pro sebe, neboť ví, že kdyby neabsolvoval rozhovor se Sophie a pak do něj ještě nehučela Genevieve a on na Finna někde narazil náhodou, jejich setkání by patrně dopadlo jinak. Jen z toho důvodu to nerozebírá. Když Finn pokračuje a začne se odkazovat na to, že za tohle může jen upír v něm a ne on, přijde mu to jako alibismus. Přimhouří mírně oči a semkne pevněji čelist, protože ho tím vytáčí. To, co Finn udělal není zcela jeho vina, ale takhle se od toho distancovat. Protáhne koutky úst do stran do jakéhosi úšklebku. Raději k tomu nic neřekne. Vidí i na bratrově tváři, že to nese těžce. Slova útěchy pro něj, mu váznou v krku a tak je ani nepokouší vyslovit. Nejspíše by se k nim ani nedostal. Dalšími svými řečmi ho Finn ujistí, že nějaká snaha o zachování alespoň nějakého rodinného vztahu je, jen jednostranná. Finn o to nestojí, dokud se on bude živit krví. Což podle něj nejspíše potrvá hodně dlouho, neboť zatím nevidí naději na změnu. Jeho výraz ztvrdne. Je vidět, že se ho Finn dotknul, ale nehodlá se k tomu nahlas vyjadřovat.* Ano, vím, Finne, zabíjel si hodně nevinných lidí. Nejsi o nic lepší, než my ostatní. *Poznamená na to. V jeho očích se objeví výraz, že dobře ví, o čem mluví. Díky Sophie je docela přesně v obraze. Jeho tón je klidný přesto tvrdší. Pak si s úžasem poslechne, jakou Finn vidí výhodu v tom, že někomu vzal tělo a brání dotyčnému v jeho životě. Nesouhlasně se nad takovým postojem ušklíbne.* Myslíš, že takhle lze začít znovu, bratře? *Zeptá se ho znechuceně.* Ukrást někomu tělo, vydávat za své a pochvalovat si, jak je všechno skvělé, protože nové tělo smaže staré hříchy a provinění?! *Zeptá se ho. Hlas opět ztiší, aby jej neslyšel někdo nepatřičný. Provrtává Finna nevěřícným pohledem.* Pokud ti tohle stačí ke štěstí, pak je mi tě líto. Jsi ubohý. *Pokračuje.* Raději zůstanu tím, čím jsem, než abych se snížil k něčemu takovému. *Ujistí ho, že jejich cesty se patrně v tuhle chvíli rozcházejí. Tohle se mu protiví. Ví, že v něčem takovém by žádné štěstí nikdy nebyl schopen najít.* Máš štěstí, že jsi dostal to, po čem si tak dlouho toužil. Přijmi mou gratulaci. *Ušklíbne se, i když mu to opravdu přeje. Nějak není schopen zjistit, jestli má před sebou, jen člověka nebo někoho s magickými schopnostmi. Věří, ale že Finn pro jejich rodinu už nepředstavuje hrozbu, alespoň bezprostřední. Nejspíše si bude žít svůj život, který nebude trvat moc dlouho. Pak dosáhne svého klidu. Může ho tak nechat jít, tak jak to měl v úmyslu už před tím, když se snažil, aby našel štěstí po boku Sage. Mírně zpozorní.* Proč by o tom Genevieve nemohla mluvit? *Pohlédne na něj. Zcela utne to, co říkal před tím.* Je na tom něco špatného?! *Pozvedne nepatrně obočí i hlas na konci věty. Je to z jeho strany, ale řečnická otázka, ani na to nechce znát Finnovu odpověď. Bratrovy připomínky toho, co provedl bez svých emocí už nechá tak. Když však začne mluvit o tom, jak se dostal ke svému novému tělu, zpozorní a poslouchá ho. Jeho vysvětlení se mu zdá, ale hodně podivné. Něčemu takovému, že jsou za změnou Finnova těla předci nevěří. Přijde mu to nepravděpodobné. Navíc si Finn neuvědomí ten fakt, že vnímá jeho řeč těla i jeho nitro a to vždy reaguje jinak, když někdo neříká pravdu. Jeho citlivé upíří smysly ho na to ihned upozorní. Dívá se na Finna proto tak, že je jasné, že mu z toho vysvětlení nevěří ani tečku na konci věty. Přemýšlí, co mu na to říct, ale Finn se najednou začne loučit a chystat se k odchodu. Trochu nechápavě, překvapeně se na něho zadívá. Samozřejmě ho nehodlá zdržovat. Co mu chtěl říct, to mu řekl i něco málo více, ale přijde mu jeho odchod kvapný.* Sbohem, bratře. *Odpoví mu.* Nemyslím, že by si měl důvod mně ještě vidět, i když by mě to potěšilo. Já budu respektovat tvé distancování se a odtržení od svých příbuzných. Už tě nebudu vyhledávat. *Odpoví mu. Sice to říká klidně, ale je to z jeho strany také výtka k Finnovu přístupu, který on nikdy nepochopí. Ještě k němu vzhlédne, když odchází. Za chvilku zůstane u stolu sedět sám, jen se svou rozmrzelostí a podrážděností z tohoto setkání. Nakonec se také zvedne a opustí bar, který je mu krajně nepříjemný. Venku nasedne do vozu a vrátí se do města.*

*Od chvíle, co se rozešel před jedním New Orleanským barem s Genevieve, prožívá si své další osobní peklo. Uvnitř ho to užírá a ničí a on nedokáže najít trochu klidu a vychladnout, aby nad tím mohl chvíli klidně uvažovat. Jeho poblázněné emoce a city nad ním stále převládají a on nedokáže zaujmout stanovisko, jaké by rád. Nechce Genevieve dále trápit, ale zatím jí to nedokáže říct, aby to bylo důvěryhodné. Musí se jí vyhýbat, nedokáže teď být v její přítomnosti, jedině tehdy, pokud by to nějaká situace nevyhnutelně vyžadovala. Předpokládá, ale, že něco takového v nejbližší době nehrozí. Doma si udělal od zlosti trochu nepořádek. Pak na to nemohl koukat a vyrazil pryč. Snaží se najít způsob, jak na chvíli zapomenout a utišit nebo alespoň otupit svou bolest. Vydá se do baru, odhodlaný zkusit to alkoholem. Je konec roku nebude to nijak nápadné. Nechce riskovat další setkání s Genevieve a tak raději zamíří do Zátoky. Tam nehrozí, že potká nějakého upíra. Auto nechal doma a sem si vzal taxi. Když auto odjede, vejde dovnitř a zamíří k baru, kde se vyhoupne na jednu volnou židli a objedná si celou láhev whisky. Naleje si do sklenice první drink a naráz ho obrátí do sebe. Sklenici s mírným bouchnutím postaví zpátky. Zavře na moment oči, polkne a vychutnává si, jak mu alkohol pálí v jeho nitru, když se dostává do žaludku. Snaží se jednou bolestí vyhnat tu druhou, nebo lépe řečeno, druhou zahnat tu první. Trvá to, ale velmi krátce a není to zcela ono. Nehodlá to ovšem vzdát po první sklenici a tak si naleje další a znovu ji celou naráz obrátí do sebe. Sklenici postaví na bar a vnímá další pálení v krku, které se postupně posouvá dolů.*

(Stále si nikoho ve městě moc nevšímala. Po incidentu s blonďatou upírkou a s Alfou místní smečky, která podle ní skomírala, protože magie alfy rozhodně nebyla tak silná, jak by měla, se v jejím životě v New Orleans stále nestalo nic zajímavého a zásadního. Vyhovovalo jí to. Když nemusela, nerada na sebe upozorňovala, pokud jo zrovna někdo nevyprovokoval, protože v tomhle směru byla opravdu výbušná a nestálá. Od toho incidentu s alfou se raději držela stranou. Do lesa už nepáchla, i když si byla vědomá toho, že jí to dlouho nevydrží. A věděla taky, že ona sama je teď rozhodně dominantnější než alfa samec, kterého potkala v lese. Jen prostě neměla štěstí. Rvát se rozhodně uměl. A ona se tehdy ani rvát nechtěla. Chtěla ho jen zastrašit, aby se klidil od její kořisti. On měl ale tehdy náladu na boj. A ona skončila se stehy na krku, sama si tu ránu zašila, a taky s poštípaným a poškrábaným zadkem. Bylo to pro ni docela ponižující, ale tehdy na sobě nedala nic znát. Teď si chtěla dát svůj oblíbený nápoj. Pivo. A našla si na to snad ten největší pajzl, který je v New Orleans k mání. Vešla do dveří zapadlého baru v Zátoce, a mířila si objednat k barmanovi. Ale něco ucítila. Něco známého, ale přitom docela nového. Tenhle pach ona neznala dlouho, ale přeci jen tu byl a ona věděla, komu patří. Podívala se do zad Jacksona a musela se ušklíbnout. Takže alfa v celé své lidské kráse a jak se zdálo, tak alkoholem rozhodně nešetří. Vyrazila k němu, sedla si vedle něj a povytáhla obočí, když ho tak sledovala.) Kdopak umřel? A neříkej, že tvoje srdce, to by bylo opravdu dost velké klišé. (protáhla obličej a trochu vykulila oči. Ona měla na trápení se kvůli lásce vlastní názor. Stálo to za hovno, tak proč to lidi dělají. Pak se otočí k baru.) Jedno pivo. (Počká, až jí ho barman natočí a hned, jak ho dostane, tak se napije.)

*Valný účinek, se kterým by byl po druhé sklenici spokojenější nezaznamená. Není z toho nijak nadšený, takže se k jeho bolestivému nitru přidá ještě mizerná nálada. Naleje si třetí a zase ji kopne do sebe najednou. Je sice vlkodlak, ale bez prstenu na něj alkohol přeci, jen působí podstatně rychleji a protože jídlu za poslední dva dny moc nedal, dostává se mu do hlavy docela rychle. Když zvedne zrak od sklenice, zaznamená že s ním místnost trošku točí a je trochu nejasná. Přijde mu to vtipné, ale jen proto, že ho tak trochu ovládá whisky. Odhodlaný v tom pokračovat si chystá nalít další, když ho upoutá ženský hlas, který se znenadání objeví po jeho druhé straně. Nejspíše by jej to nepřekvapilo, kdyby si více všímal svého okolí. Sice mu to chvilku trvá, ale postupně si uvědomuje, že jej už někde slyšel. Pootočí hlavu k ženě, která ho osloví. Sotva si ji prohlédne, hned má jasno, odkud ji zná. Změří si ji podmračeným pohledem, protože se mu její slova zrovna moc nezamlouvají. Je trochu předkoněný a lokty se opírá o desku stolu před ním. V pravé ruce drží prázdnou sklenici a druhou ruku se chystá natáhnout po láhvi a znovu si dolít. Když se mu vybaví jejich setkání v lese, mírně se ušklíbne, trochu škodolibě, trochu pobaveně. Vzpomínka na to, jak ji prohnal po lese a štípnul do jejího pozadí mu neznatelně zvedne náladu.* Nic ti do toho není, Divoženko... *Odpoví jí částečně jí tím chce odpálkovat, protože o žádnou společnost a tím méně ženskou teď nestojí. Také si, ale neodpustí, seznámit ji se svou přezdívkou, kterou si pro ni vytvořil. Když jí dá svou nijakou odpověď, otočí se zpět k baru. Sáhne konečně pro láhev a nalije si další skleničku. Začíná ztrácet pojem o tom, která v pořadí už to je.*

(Upije znovu ze sklenice. Pila už i lepší pivo, ale prostě pije, co se nabízí, takže si nemůže stěžovat. To, jak ji Jackson odpálkoval, jen svědčí o tom, že má opravdu zlomené srdce. Jo, pro normální lidi to bylo asi hodně bolestivé, ale pro alfu, vlastně pro jakéhokoliv vlkodlaka - muže, to má i trochu hlubší význam. Když si vlk vybere svou družku, rozhodně počítá s tím, že bude prostě jeho, takže tak nějak tipovala, že ta, která způsobila, že se tu alfa místní smečky potácí v takovém stavu, je práce ženy, která nemá s rodovou záležitostí vlkodlaků nic společného. Ta žena rozhodně nebyla vlčice, protože vlčice by jen tak nemohla odmítnout alfu. Pokud si jednou alfa vybere vlčici, ona je k němu přitahována a ona dělá všechno pro to, aby jí ukázal, že je jeho. Vlkodlaci jsou opravdu majetnická stvoření. A ať se tenhle alfa jevil lidem jakkoliv mile, je stejně majetnický jako ostatní. Pokud si vybral a dotyčná mu dala košem, tak to nesl opravdu špatně. Zároveň povytáhla obočí nad přezdívkou, kterou si od něj vysloužila. Vezme ale všechno hezky popořadě.) Takže jsem to přeci jen uhodla. Je v tom ženská, co není vlkodlak, jinak bys tu neseděl takhle a neutápěl se v alkoholu a nevzdaloval se tím ještě víc své nefungující smečce. (Podívá se na něj a měří si ho. Ona podle energie vlků dokáže odhadnout hodně. Bylo by špatné, kdyby to jako šamanka nedokázala. Ovšem s tímhle faktem se rozhodně chlubit nehodlá.) A Divoženka, říkáš? (pokrčí rameny a protáhne obličej) To na tom zase tak zle nejsem. Tobě bych podle tvé situace nejspíš měla říkat trosko, ale neudělám to. (Zakroutí hlavou, i když to už vlastně udělala. Řekla to. Zase se napije piva.)

*Nalije si další drink. Jen to trochu neuhlídá a trochu alkoholu vybryndá kolem sklenice. Mávne nad tím, ale rukou a nijak se tím nezabývá. Láhev už zaplatil, a tak si s jejím obsahem může dělat, co chce. Z jeho pohledu je stejně všechno na nic a on sám nemá nic, s čím by to mohl změnit. Doléhá to na něj stále stejně, i když se to snaží potlačit a předstírat, že je mu to jedno - není. Chtěl by na vše kolem vlkodlaků a toho všeho dalšího kolem zapomenout, ale v podvědomí ho to neustále užírá. Zrak mu padne na levé zápěstí, kde má náramek od Claire, na kterém se pohupují tři malí vlci, co by přívěšky. Posměšně se nad tím ušklíbne. Děje se tak během toho, co do něho začne Divoženka hustit své teorie a odhadovat jeho problémy. Nemá na její řeči, ale absolutně žádnou chuť ani náladu. Chce mít klid a ne poslouchat další ženskou, která mu přišla promlouvat do duše a kázat. Převrátí nad tím oči, sice pro sebe, ale Nailah to jistě neujde. Začíná ho irritovat tím, jak docela přesně vystihne jeho situaci, i když jí to nehodlá přiznat. Nemá k tomu jediný důvod. Vyposlechne si ji proto mlčky a dívá se při tom dále před sebe za barový pult a podpírá se o lokty o bar. K něčemu to její povídání, ale přeci je. Ještě se nedostane k tomu, aby do sebe obrátil nalitého panáka.* Znovu ti říkám, že ti do toho nic není. *Zavrčí ne zrovna příjemně. Ale nepodívá se na ni. Hledí někam před sebe. Obrátí k ní pohled až tehdy, když se pozastaví nad jeho přezdívkou, kterou ji dal. Při tom se na ni dnes poprvé líp podívá. Všimne si, že rány po jeho zubech na krku už nejsou vidět. Také si všimne toho jejího náhrdelníku. Zuby Alf na něm jasně pozná i přes tu alkoholovou clonu. Není mu jasné, co si o Nailah má myslet. Netuší, proč se zde objevila, a co vlastně chce. Rozhodně, ale nemá chuť to zjišťovat a vybavovat se s ní. Jeho lehce zkoumavý pohled, kterým si ji změří ztvrdne v okamžiku, kdy ohodnotí svou přezdívkou ona jeho. Nehezky se mu zablýskne v očích a mírně zvedne horní ret, jako by na ni chtěl vycenit zuby, ale vyjde z toho, jen jakýsi úšklebek. Pak se otočí k baru. Sáhne po sklence, obrátí jí znovu do sebe, položí ji zpět na stůl. Vezme si ze stolu již téměř z půlky vypitou láhev a trochu nejistě zesleze z židle, kde dosud seděl. Nemá chuť to poslouchat, a nepředpokládá, že odejde ona, takže se rozhodne z baru vypadnout. Trochu nejistým krokem s lahví v ruce se vydá kolem baru k východu a vyjde ven. Tam na něj dýchne chladný zimní vzduch a trochu ho probere z alkoholového opojení. Uvědomí si, že odsud bude muset po svých nebo si zavolat taxi. Do města se, ale vracet ještě nechce. Sejde pár schodů a pak se opře zády o dřevěné zábradlí malé verandy, která tvoří vchod. Má tak stabilní oporu k tomu, aby se mohl znovu napít. Tentokrát přímo z láhve. Doufá, že za nim Nailah nepůjde, i když moc nevěří, že by měl takové štěstí.*

(Jeho odmítavý tón je pro ni samozřejmý. Asi nikomu se nelíbí, když do něj člověk rýpe v takovéhle situaci, ale ona si z toho nic nedělala. Rozhodně tomu chlapovi říká pravdu, ať se mu to líbí nebo ne. Měl by se spíš vzchopit a raději se starat pořádně o to, aby jeho smečka fungovala. Ještě nikdy nenarazila na to, aby byla nějaká smečka v takovém srabu, jako je ta jeho. Ví, že Jackson má jistě co do činění s původní smečkou, která tady na tomhle území žila, když tu žili ještě i její předci. A možná, že tu je ještě někde ta druhá smečka. Nebo že by se ty dvě smečky nějak spojily dohromady? To je taky dost možné. Přeci jen, dvě smečky na tak malém území, to jistě nemohlo dělat dobrotu. V tomhle smyslu je také možné, že je ta druhá smečka vyhlazená. Nezná úplně historii tohoto místa a ví jen to, co dostala z vyprávění od svých rodičů, když ještě žili. Jako by to snad její otec věděl, že i k nim se chystají lovci. Dal jí ten náhrdelník a poslal ji na pár dní do města k jedné známé, u které sem tam přespávala, když se jí nechtělo ze školy už pak domů. Bylo jí osmnáct, když se to stalo a ona zůstala poslední šamankou. Tedy alespoň si to myslela, protože za ta léta nepotkala nikoho dalšího, jako je ona. A tenhle alfa se sice měnil, když nebyl úplněk, ale už slyšela nějaké fámy o tom, že místní vlkodlaci využívají jakési magické prsteny. Taky hodně přemýšlela o tom, jestli vlastně lovci nejdou spíše po tom náhrdelníku, co nosí na krku, a jejímu majiteli, protože za její život je to už druhá smečka, o kterou díky lovcům přišla. Ani tak nevnímá to jeho rozčilení nad tím, jak ho otitulovala, protože se najednou zanořila do svých myšlenek. Než se naděje, Jackson prostě vstane a odejde. Ona ho jen sleduje svým pohledem, když opouští bar, ale nezvedne se a nejde za ním. Nebude dolízat. Dá si ještě další pivo. Je tady na motorce, kterou si půjčila, než bude mít na vlastní. Práci si hledá. Sice pila, ale pro ni dvě piva opravdu nic nejsou a když ji chytí policajti, tak jí dají maximálně pokutu. Zabavit motorku jí nemůžou, protože není její. Jakmile dopila i to druhé, vydala se ven. Samozřejmě, že si všimla opřeného Jacksona, jak se dál nalívá alkoholem. Ona sama přešla k motorce a vzala si do ruky svou helmu, pak ještě jednou zaostří na Jacka.) Měl bys spíš něco dělat se svou smečkou, než tady vysedávat a opíjet se. Když nemá smečka pořádného alfu, je to šance pro druhé. (Říká to, jak kdyby snad on o jeho smečku stála. Ale rozhodně ji nehodlala vést. Ne v tomhle stavu. A ona je šaman, ne alfa. Šaman sám o sobě už něco znamená.)

*Venku se párkrát napije z láhve, ale nějak mu to v té zimě přestane chutnat neboť fouká docela chladný vítr. Pak toho nechá. Láhev zavře, ale nehodlá se jí vzdát. Má v plánu vzít si ji se sebou domů. Do města. Pak, jen stojí, opírá se zády o zábradlí za sebou a dívá se do prázdna, ztracený v myšlenkách nad tím vším.
I když do něj Nailah začala hučet v jeho alkoholovém opojení, přece, jen opět trefila to, co ho užírá a nedovolí mu být chvíli v klidu. Nemůže přijít na to, proč mu nic z toho, co chce, po čem touží, nevychází. Upíná se právě na takové řešení natolik, že nyní, když má opět prázdné ruce není schopný vymyslet na něco jiného.
Sice velmi pozvolna, ale přesto z něho alkohol začne vyprchávat. I tak je stále mírně mimo. Když zchladne více, začne znovu přemýšlet nad tím, jestli se projít nebo zavolat odvoz. Když nad tím spekuluje z baru vyjde Nailah. Otočí jejím směrem hlavu a pozoruje ji. Oddechne si, když vidí, že míří k jedné z motorek a ne za ním, z čehož měl trochu obavy. Vidí, že se chystá pryč. Rozhodne se nakonec, že se kousek projde. Než se odlepí zády od dřevěného zábradlí, Nailah si k němu opět neodpustí pár svých poznámek. Znovu na ni koukne, ale už nijak podrážděně nebo naštvaně. Nějak z toho vychladl. Jeho výraz spíše zračí, že mu něco takového nemusí říkat. Sám si je toho dobře vědomý. Netuší, ale proč by jí to mělo zajímat nebo, proč se o tohle, o smečku o něj pořád zajímá a stará, jako by snědla všechnu moudrost. I kdyby tušil, že má před sebou šamanku, což mu nějak nedochází, po svých špatných zkušenostech s Genevieve, kdy jí také všechno říkal a ona nyní hodně ví a zná a přesto mu to nikdy k ničemu nebude, protože si chce vzít Kola, nemá v úmyslu se Nailah s něčím svěřovat. Na chvíli vypadá, jako by chtěl Nailah na to něco říct, ale nakonec si to rozmyslí a zavrtí nepatrně hlavou. I s lahví whisky se vydá pomalu od baru cestou pryč, která by ho za nějakou dobu měla dovést k městu. Netuší nyní, jestli to ujde celé nebo si nakonec zavolá taxi. Předpokládá, že Nailah na svém stroji nepochybně projede kolem něj a tak se drží stranou cesty.*

*Sms pro Jacksona.*

kód:

Ahoj, Jacku. Mohli bychom se sejít? - Hayley

(Jackson dělal asi dobře, že jí na to nic neříkal, protože ona by ho byla schopná nějak setřít. A takhle neměla možnost. Sama vlastně neví, proč se o toho alfu tak stará. Mohl by jí být ukradený, ale možná, že prostě jen ona sama hledá taky nějakou smečku, ve které by mohla být, do které by ji přijali. I když se svým přístupem k autoritám neví. Jackson nad ní neměl žádnou moc, protože ona byla dominantnější než on a tak si z něj nic moc nedělala. V Austrálii to bylo něco jiného. Alfa tam byl docela dost agresivní, i když byl férový. Dělal si na ni i nároky, ale zemřel dřív, než si ji opravdu přivlastnil. Ona tak skončila sama. Nechala Jacka,ať si jde po svých a jen zakroutila hlavou. Potom si nasadila helmu, nasedla na motorku, nastartovala a vyjela směrem do města. Netrvalo dlouho, co Jacksona potkala na silnici. Šel celkem u kraje, flašku alkoholu měl s sebou a i když si možná myslel, že je dostatečně střízlivý, jeho krok střízlivý rozhodně nebyl. Potácel se, trochu kymácel. Takhle ho tu nejlíp může něco přejet. Dojede až k němu a zastaví, ale motorku nechá běžet. Sundá si helmu a sleze z motorky a vyndá helmu druhou, která je ve futrálu na konci motorky. Pak přejde k Jacksonovi, vytrhne mu z ruky tu flašku, není to těžké v jeho stavu. Vrazí mu do ruky helmu a podívá se na něj.) Takže, buď mi teď můžeš říct, kam míříš, nasednout na motorku a já tě tam zavezu, nebo se tady nech přejet a usnadni tak práci tvým konkurentům, kteří by byli rádi alfou smečky. Tvoje smečka z toho bude jistě nadšená. (ušklíbne se) Co si vybereš? Klidně tě i přejedu, pokud to druhé. (pokrčí rameny)

*Když se vydá po cestě pomalu k městu, zapípá mu v kapse mobil. Pro sebe se ušklíbne a přemýšlí, proč každý otravuje, když nemá žádnou chuť ani náladu na ničí společnost. V jedné ruce drží láhev a tak druhou zašátrá do kapsy, vytáhne mobil a koukne na to, kdo mu píše. Zjistí, že mu píše Hayley. Ještě před pár dny by byl opravdu štěstím bez sebe, že se konečně sejdou, i z toho, že ji zase uvidí, po té době a budou mít čas a klid si promluvit.
Nyní z toho pro něj nic příjemného nekouká. Od chvíle, kdy se s ním Genevieve oficiálně rozešla, se ještě více uzavřel do sebe, před ostatními a nemá žádnou náladu ani chuť na jakoukoliv společnost. Přesto Hayley slíbil dávno před tím nebo se tak nějak domluvili na setkání, takže i kdyby sebevíc chtěl, tak by jí nemohl odmítnout.
V tom má jasno hned a raději to chce mít zkrku dříve, než později a tak chvilku kouká na displej se zprávou a pak vzhlédne a rozhlédne kolem sebe. Přemýšlí, jak dlouho bude trvat, než se dostane z lesa a pak do města. Měří si chvilku cestu před sebou. Zaslechne za sebou během toho zvuk motorky. Místo na cestu, ale dál kouká na displej. Když motorka zastaví u něj a on se ohlédne, potvrdí si, že je to opět Divoženka z lesa. Po té, co k němu dojde a vezme mu jeho láhev s pitím, tak na ni nevěřícně hledí. Protočí nad tím oči, i když se nesnaží získat ji zpět. Když na něj znovu spustí, tak si ji nakonec poslechne. Po té, co mu nabídne odvoz, přijde mu to hodně praštěné, ale na druhou stranu bude mít setkání s Hayley dříve za sebou. Zatímco to ještě zvažuje, rozhodne se Hayley odepsat.*

kód:

Ahoj Hayley, zastavím se za tebou v Abattoir. Ještě odpoledne. Jackson.

*Když zprávu odešle, mobil schová a znovu vzhlédne k Nailah. Láhev je mu v tuhle chvíli ukradená.* Řekni mi, co z toho máš? *Neodpustí si pichlavou poznámku, leč rád by na ni znal odpověď.* Chodíš takhle běžně po světě a nabízíš odvoz cizím vlkodlakům?! *Pozvedne v otázce na konci věty lehce obočí. Přistoupí k ní o něco blíže a pohlédne jí zpříma do očí. I když na první pohled vypadá jako ztroskotanec, a vše, co věřil, doufal, na čem si zakládal bylo postupně zničeno a rozdrceno na prach, stále z něj vyzařuje jakási jeho vnitřní hrdost a autorita. I když je jeho smečka rozdělená, existuje v Zátoce stále ještě dost těch, kteří si ho váží, berou ho, a respektují, co by jejich vůdce. Stále je svým způsobem hrdý vlkodlak se svými způsoby a zásadami. Zatímco čeká na její odpověď, ponechá si helmu v držení, ale k odjezdu se zrovna teď ještě nechystá. Probodává ji očima.*

(Musí se usmát nad jeho pichlavou otázkou, co z toho má? Vlastně nic. Sama neví, proč se tady tím ztroskotancem vůbec zaobírá. Mohla by si prostě hledět svého nebo by mohla odjet do jiného města, kde je smečka stabilní a kde by spíš našla dobré místo jako šaman ve smečce. Ale nějakým způsobem ji to nutilo zůstat tady. Šaman byl odjakživa jakousi duchovní složkou smečky, pokud ho tedy smečka měla. Teď už asi nebyla na světě jediná smečka, která by ve svých řadách měla někoho takového. Ona je jediná a je sama. Možná, že ji to tady drží a táhne ji to k téhle smečce proto, že by jako šaman mohla nastolit jakousi duchovní rovnováhu u smečky. Ale to nemůže udělat, dokud tenhle před ní nebude za svou smečku bojovat, nedá si do pořádku velení a vzchopí se. Možná se mu snaží svými rýpanci nějak pomoct. Vlastně ještě tak netuší, co z toho bude mít. Proto je její odpověď na snadě.) To ještě nevím. (A není to lež. Myslí to opravdu upřímně. Když si na letišti přečetla na té ceduli New Orleans a rozhodla se sem jet, tak si myslela, že je to jen náhoda, že ji to tak cvrnklo do nosu. Ale možná to náhoda nebyla.) Ne, to rozhodně nechodím, nabízím to jen těm, co to potřebují. (Další upřímná odpověď z jejích úst. Je to poznat i díky tomu, že nemá žádný sarkastický nebo ironický podtón. Nailah je sice arogantní a domýšlivá a hodně temperamentní, ale vlkodlaci jsou její rodina, ať jsou takoví či makoví. Flašku odhodila do škarpy a vrátila se ke své motorce. Nasedla, ohlídla se za Jackem.) Tak už nasedej a řekni mi, kam míříš. (vyzve ho znovu a nasadí si helmu. Nějakým způsobem si je prostě jistá, že nasedne.)

*Sleduje ji a má snad poprvé možnost prohlédnout si ji v klidu, normálně v denním světle. Samozřejmě to dělá v rámci toho, že čeká na nějakou její odpověď. V její blízkosti má zvláštní pocit a neví proč. Možná by si to uvědomoval lépe a silněji, kdyby stále neměl v hlavě alkohol, který před tím tak hojně popíjel. Jeho oči se tak mírně lesknou, ale vypadá každou chvilku lépe. Přivře trochu víčka, když se Nailah začne usmívat. Přesto čeká na její odpověď. Helmu, kterou drží si opře o stehno. Čeká od ní opět nějakou tu rýpavou poznámku na jeho adresu nebo na adresu jeho vedení, či smečku, která je rozpadlá. Její odpověď ho trochu překvapí. Zůstane na ni dále koukat a očekává, že to nějak rozvede, ale nedočká se. Nakonec přeruší jejich oční kontakt, tím, že od ní zase o kousek poodstoupí a skloní na chvilku pohled dolů pod nohy.* Takže dobrodinec samaritán?! *Vzhlédne k ní znovu s pobaveným úšklebkem po jejich dalších slovech. Prostě to nechápe. I když na ni vidí snad poprvé úpřimný výraz, nerozumí tomu, proč něco takového dělá.* Co za to budeš chtít? *Zeptá se jí po té, co se přestane šklebit a ksichtit. Nechce nic zadarmo. Znovu zvážní a dívá se na Nailah. Krátce se podívá za pohybem její ruky, až potom si uvědomí, že přišel o zbytek své láhve, kterou ovšem nestačil vypít, ale zaplatit ano. Raději to, ale nekomentuje. Následuje ji k motorce. Nasadí si helmu, sedne si za ní a chytne se jí v pase. Pak jí dá adresu Abattoir v New Orleans, kam se následně rozjedou.*

(Docela ráda chodila sem do téhle putyky, když měla chuť na pivo. Byla dostatečně zapadlá, než aby se tady o ni někdo opravdu zajímal. Byla to spíš asi putyka pro vlkodlaky. A ona přeci byla vlkodlak. Jacksona tady ale už od té doby, co se tu potkali naposledy, neviděla. No, alespoň to nevypadá tak, že by ho měla pronásledovat. Docela ji ale zajímá, jestli něco se svou smečkou udělá, nebo to nechá být až tak, že s jeho smečkou udělá něco někdo jiný. Jako alfa je slabý, dost slabý. Jeho magie alfy nestojí za nic. Možná je to dáno i tím, že jeho smečka je rozdělená, takže mu nemůže dát tolik síly, ale způsobuje to jistě taky jeho nátura. Je hodně laxní a opravdu dost benevolentní. Vlkodlaci potřebují pevnou ruku, která by je vedla, aby úplně nezvlčili. Přeci jen, jsou to taky lidi, ne jen zvířata. Sedla si na své obvyklé místo k baru a barman už věděl, že jí má natočit pivo. Je asi jedna z mála tváří, která se tu v poslední době objevuje pravidelněji. Kývne hlavou na znamení díků, když pivo dostane, nechá trochu klesnout pěnu a pak se napije. Pohledem sklouzne na svůj náhrdelník ze zubů alf. Vezme si do ruky jeden zub, je to ten Adamův. Smečka neměla proti lovcům šanci, bylo jich až příliš a měli skvělé vybavení. Byla by mnohem raději zůstala v Austrálii, ale nechtěla nic riskovat. Lovci ten náhrdelník jistě hledali, ale ona stále nemohla přijít na to, k čemu by jim byl.)

(Soustředila se teď spíše na své myšlenky, a tak nepostřehla, že přišel někdo další, vlk. Chtěla by co nejdříve zjistit, co na tom náhrdelníku lovci vidí. Tedy pro ni osobně má magickou moc, díky níž není bezmocná, když je ve své lidské podobě. Ale takhle to fungovalo jen na vlkodlaky šamany. Takže jaký účel by to mohlo mít pro normální lidi? Vlastně musela říct, že jí celkem vyhovovalo, že Jackson zřejmě o šamanech nic nevěděl, protože by hned podle toho náhrdelníku poznal, kdo Nailah je. Vypadalo to, že se opravdu tradice šamanů velice zúžila, ne-li vymýtila. Pak přestala zkoumat svůj náhrdelník, trochu hlasitěji vydechla a napila se piva, když v tom ji oslovil muž, který seděl vedle ní. Podívala se na něj, on ihned mířil svým pohledem do jejích očí. Musela se ušklíbnout. Tohle má opravdu být souboj o dominanci? Teď v hospodě? Neměla s tím ale problém. Dívala se do jeho očí stejně tak jako on do těch jejích. Kdyby kdokoliv z nich zrak sklopil, znamenalo by to, že ten druhý souboj o dominanci prohrál. Cítila, že ten vlk je hodně silný, hodně dominantní, ale ona se nemínila vzdát.) Ne, koupila jsem je v žertovných předmětech. (Odpoví mu na jeho otázku. Bylo snad očividné, že jsou to opravdové vlčí zuby.)

(Jestli tenhle vlk patřil do smečky, tak opravdu nechápe, co dělá na pozici Alfy zrovna Jackson. I když z něj jasně cítí, že je to samotář. Pokud tedy do smečky patřil, už tomu tak není. Odešel nebo byl vyhnán. Vlastně by se ani nedivila tomu, kdyby odešel, kdyby patřil do té části smečky, která už se nemohla dívat na to, jak to Jackson vedl. Ale ona věděla, že Jackson je dobrý člověk. Vyzařovalo to z něj. Jeho post alfy tedy nebyl až moc šťastný, protože alfa by se neměl bát být ani krutý a brát svoje vlky zkrátka. Prostě tak, aby si nemohli vyskakovat a sjednávat takové puče, jako se to stalo tady. Jackson byl až moc liberální. A do smečky se liberálnost v takovémhle případě moc nehodí. Pak ji ale zaujme něco, co ten vlkodlak řekne. On věděl o šamanech? V tom případě byl i mnohem vzdělanější než Jackson.) Jak víš, kdo jsem? Nemyslela jsem si, že by snad místní vlkodlaci něco o tom, co jsem zač věděli. (Podívá se na něj trochu podezřívavě.) Řekněme, že na světě opravdu moc šamanů nezůstalo. (No, ona je poslední, pokud dobře věděla. I když by se vůbec nezlobila, kdyby jich bylo víc. Každý rod šamanů měl svůj vlastní náhrdelník. Vždycky ho nosil stařešina, který tak propůjčoval moc všem ostatním šamanům z jeho rodu. Takhle to bylo, když ještě žili její rodiče. Ona teď už nemá komu propůjčovat sílu. Má ji prostě sama pro sebe. Když se od ní odkloní ke svému pivu, tak toho využije, aby se napila toho svého. Pak znovu pokračuje jejich souboj. Ani jeden se nemínil vzdát.) Kdo jsi? (Zazní od ní otázka.)

(Takže místní nebyl, což znamenalo, že byl opravdu vlk samotář stejně jako teď ona. Dokonce se dozví, že jeho smečku potkalo to, co tu její. Někdo je všechny, zdá se, vyvraždil. Nestávalo se totiž jen tak, že by většina smečky prostě vymřela. Někdo jim k tomu musel pomoci. Ale je tu ještě něco, čeho si všimla. Mluvil o tom tak, jako by to mělo být už někdy velmi dávno. A to i díky tomu, že říkal, že od té doby šamani postupně vymírali. Tohle rozhodně nemohlo být otázkou ani času, kdy se narodila, protože už tehdy to bylo tak, že šamanem byl její otec a ona se tak narodila. Opravdu by jí zajímalo, jak starý ten vlkodlak je a jak je možné, že je obdařen takovou dlouhověkostí. I když byla pravda, že jakmile vlkodlaci spustili svou kletbu, dožívali se mnohem delšího věku než obyčejně. Jejich vzhled byl také zachovalejší, ale stejně jí tenhle muž nesedl na rozmezí maximálně padesáti let, kdy by vlkodlak ještě mohl vypadat takhle mladě.) Takže nejsi místní vlkodlak, to máme společné. A asi i to, že pokud s naším statusem osamělých vlků něco neuděláme, tak to asi brzy schytáme. (Semkla rty k sobě. I když pravdou bylo, že ona neměla zájem se přidávat k tak slabé smečce, jako byla ta Jacksonova. To už bude raději riskovat, než ji opravdu někdo odchytí a bude ji chtít zabít. Možná potom svoje stanoviska bude nucena přehodnotit.) Šamanů bylo pomálu už od dob, co já si pamatuju. I můj otec vyprávěl, že ani za jeho dob šamanů mnoho nebylo. (Nechtěla říkat, že byli už jen sami a ona je teď úplně sama.) Takže mi promiň, ale nějak mi to tvoje povídání nesedí, pokud ti tedy není pár století, což je u vlkodlaků fyzicky nemožné. (Okomentuje svůj postřeh. Vidí taky, že si ten vlkodlak rád hraje. Vlastně by se dalo říct, že se vzájemným očním kontaktem pošťuchují, ale ani jeden to naštěstí nebral tak, že by kvůli tomu měli svést fyzický souboj nebo se dokonce prát o dominanci na život a na smrt.) Nailah. (Představí svou osobu, když jí Lorent poví svoje jméno.) Co tě přivedlo sem do bažiny? Jak jsem zjistila, smačka tu stojí za starou belu. (Ušklíbne se.)