Big Auggie´s Bayou Bar

*Dnes se rozhodne jít hledat Lorenta mimo město. Prohledal v New Orleans snad každou píď a nikde o něm nic neslyšel. Nemá namířeno rovnou do zátoky, ale chce dnes navštívit bar, kde se setkal s Finnem. V něm se vlkodlaci zdržují a je to takový podnik, kde by se mohl klidně ukrývat i hledaný Lorent. Na tuhle návštěvu si vybral večerní hodiny, kdy by mohla být větší šance na to, že by tam na něj mohl natrefit. Do zátoky k baru přijede vozem, i když by mohl i po svých, ale má tak důvod zjisti, je-li jeho vůz stále pojízdný. Zaparkuje před barem, vypne motor a chvilku zůstává ve voze a pozoruje okolí. Čas od návratu jeho skutečného bratra již o dost pokročil a on tak díky té době stačil trochu vychladnout. Stačí, ovšem, aby pomyslel na to, jak je všechny tenhle Lorent vodil za nos a on teď i kvůli tomu musí snášet tohle Klausovo chování, začne mu opět vřít krev v žilách. Nakonec po chvilce vystoupí, poopraví si své tmavě šedé sako a vydá se do baru. Ano svým stylem oblečení, zde působí opět trochu podivně, ale na tom, co si o něm myslí místní ochlastové mu pra málo záleží. Než vstoupí dovnitř, připomene si Lorentovu podobu, kterou mu ukázala Alisea, když za ní byl a vejde. Pár vteřin zůstane stát ve dveřích a v rychlosti přelétne pohledem stoly. Až pak svou pozornost zaměří na bar a jeho okolí. Následně mu stačí dalších pár vteřin, aby mezi těmi, co u baru najde rozpoznal Lorentovu tvář. Ke svému mírnému údivu ho, ale uvidí stát za barem v zástěře. To ho, ale nijak netrápí. Přestane postávat ve dveřích a zamíří jistým krokem k baru. Je ve střehu. Lorenta si teď za žádnou cenu nenechá utéct. Nespouští z něj oči a čeká, jestli si ho všimne. Zamíří rovnou k místu, kde Lorent zrovna postává. Se zvláštním uspokojivým výrazem se na něj podívá a na rtech se mu objeví potěšený úsměv.* Dobrý večer, "bratře". *Pozdraví ho a úmyslně použije toto oslovení, aby dal jasně najevo, že ví, koho má před sebou. Jeho hlas je poměrně tichý, ale ledový a mrazí z něj v zádech.* Jsem tak rád, že jsem tě konečně našel. Měl jsem starost, když se po tobě tak záhy slehla zem. *Dodá stejným tónem a probodává ho očima.* Budeš tak laskav a věnuješ mi chvíli svého času? *Jeho zdánlivá uhlazenost s jakou s Lorentem dosud jedná, by měla napovědět, že to, co ho čeká nebude vůbec příjemné.* Chci s tebou mluvit. Hned. *Jako mávnutím kouzelného proutku se jeho tón změní v prostě oznamovací a dobu, kterou k tomu určí dává jako příkaz. Hned na to se upíří rychlostí přiblíží k baru, chytne Lorenta pravou rukou pod krkem a jako by nevážil ani pět kilo ho vytáhne zpoza baru. Hned na to s ním stejně rychle opustí bar. Přesune se s ním dost daleko od baru, do okolního lesa, aby měli klid. Aniž by povolil sevření na krku dost prudce a silně jej přirazí k jednomu silnějšímu kmeni jednoho ze stromů. Pod krkem ho drží dost silně. Mírně mu tou ranou vyrazí dech. Pak jeho krk pustí a kousek poodstoupí. Lorent má štěstí, že s ním chce mluvit. V opačném případě už by byl nejspíše po smrti. Dá mu chvilku na vzpamatování.* Nepokoušej se utéct... *Varuje ho.*

*Neušlo mu, že ho Lorent jistě nevidí rád. Bylo mu to, ale jedno. To on si jako první začal zahrávat s jeho rodinou a tohle se ještě nikomu nevyplatilo. Lorentovu snahu odložit jejich rozhovor na jindy - podle toho, jak se u toho tváří, tipuje, že by ho znovu nenašel - se u něj naprosto mine účinkem. Jelikož na něj dnes konečně natrefil, dostane to, pro co si přišel. Jeho slova ignoruje. Vytáhne ho z baru a zmizí s ním v lese, kde ho přirazí ke stromu. Pamatuje, že má před sebou vlkodlaka, ale žádné velké servítky si vůči Lorentovi nebere. Lorent za to může poděkovat tomu, že jej i ostatní vodil za nos a ještě si musí nechat líbit Klausovo chování. Díky tomu mu vře krev v žilách a musí se hodně ovládat, aby nejprve Lorenta vyslechl, než s ním skoncuje. Když od něj o kousek poodstoupí, zůstane ve střehu a probodává vlkodlaka před sebou nepříjemným pohledem. Poslechne si jeho projev lítosti, o které si myslí své. Kdo se jednou přetvařoval jako Lorent, ten si jeho důvěru tak snadno nezíská. Nehne brvou a soustředí se spíše na to, co mu Lorent říká. Není to, ale ani v nejmenším to, co chce slyšet. Když se Lorent vypovídá, na chvilku sklopí pohled dolů. Při tom zvedne trochu svou ruku a chvilku si prohlíží prsty na ni.* Chci vědět, co máš společného s Esther... *Odvětí klidně, leč tónem, který dává jasně najevo, že chce slyšet pravdu, celou a dopodrobna. Zvedne k němu opět ostrý pohled. Ruku nechá klesnout k tělu.* Co celá ta komedie, měla znamenat? *Dodá ještě a nespouští z Lorenta oči.*

*Z prvotní Lorentovy odpovědi - nic moc - není ani trochu spokojený. Také se to projeví nespokojeným výrazem a varovným pohledem, kterým ho téměř nepřetržitě sleduje. Semkne rty do uzší linky a mírně se ušklíbne. Chystá se Lorenta pobídnout k větší hovornosti, ale ten se k jeho štěstí rozpovídá, takže od pobízení prozatím upustí. Zpočátku mu neříká nic nového a tak se v jeho výrazu objeví nelibost, nespokojenost. Tohle opakování mu přijde jako ztráta času. Přešlápne na druhou nohu. Soustředěně po celou dobu mhouří oči. Při jeho poznámce, že není dobrý herec a proto můžou být oni rádi ho začne svědit ruka. Sevře ji v pěst a v očích se mu zlostně zablýskne.* Doporučují ti lépe volit slova a tón jakým se mnou mluvíš... *Procedí tiše, leč varovně.* Zatím mi neříkáš nic, čím by sis mohl vykoupit svůj život za to, co si udělal. *Pronese prostě, věcně. Na chvilku sklouzne pohledem z jeho tváře dolů. Mluví o tom, jako by s Lorentem probíral něco jednoduchého a nešlo mu o život. Lorent po té pokračuje a hned dalšími slovy, která pronese si získá jeho plnou pozornost. Zvedne k němu svůj pohled a při každém Lorentově dalším slově pozorně naslouchá a vnímá při tom i to, jestli je k němu vlkodlak v danou chvíli upřímný či nikoliv. Když Lorent mluví o Hope je nebezpečně vážný. Sotva Lorent přejde od Hope k tomu, že by měl snad něco on od něj vyřizovat své sestře, v o čích se mu mihne pohoršení nad jeho drzostí. Kousek od něj poodstoupí a udělá pár kroků do strany kolem stromu, u kterého Lorent stojí. Mírně skloní pohled k lesnímu porostu. Levou ruku si založí za záda a pravou ohne v lokti a sleduje hřbety prstů, neboť ji má sevřenou v pěst.* Chceš mi říct, že si Esther neběžel hned říct o tom, že je Niklausova dcera naživu? *Zopakuje ne právě přesvědčeně o tom, co mu Lorent tvrdí. To se otočí a jde zase pomalu zpět.* Už jen proto, že znáš tohle tajemství si zasloužíš zemřít. *Procedí skrz čelist. Zastaví se, pohlédne znovu na ruku, kterou má zvednutou před sebou v pěst a pak zvedne nevyzpytatelný pohled k Lorentovi.* Nikdo kromě mé rodiny to tajemství nezná a tak to zůstane. *Pokračuje dál. Jeho hlas je chladný, věcný. Chová se zcela jinak, než jak se prezentuje v převážné většině.* Nemusíš se bát, že tě má sestra zabije. *Pronese vážně. Jeho slova by měla Lorenta uklidnit, ale způsob, jakým to pronese naopak. Než Lorent v příští vteřině mrkne, najednou stojí u něj. Jednou rukou se zapře o jeho rameno a přidrží ho těsněji a pevněji u kmenu stromu. Rozpřáhne se a druhou ruku mu vrazí do hrudníku a chytí do ní jeho srdce. Podívá se mu zblízka do očí.* Navíc ti, jen tak úplně nevěřím to, co mi říkáš. *Pronese při tom a sevře pevněji Lorentovo srdce ve své ruce.* Chci slyšet všechno... *Doporučí mu varovně.*

*Pozoruje Lorenta téměř nepřetržitě po celou dobu. Neujde mu tak jediný výraz v jeho tváři, či posunek. Pomáhá mu to se v tomhle muži orientovat o něco lépe. Dnes, ale rozhodně nemá náladu ani chuť poslouchat nějaké náznaky, hádanky, jinotaje. Tímhle ho Lorent o to více pokouší a zahrává si se svým životem. Z toho, co mu řekl, jediné, čím si u něj o něco málo vylepšil reputaci, že nejspíše Esther neřekl o tom, že je Hope naživu. Neměl dojem, že mu v tomhle lže. Přesto neupřímnost z něj, jen vyzařovala a byl to jeden další důvod k tomu, proč ho měl opravdu silnou chuť zabít. Podle jeho slov neměl dojem, že by jim mohl být jakkoliv užitečný. Proti Esther by ho využít nemohli. Zná tajemství, které znát nemá. Shledává to u něj nebezpečné. Až by ho Esther našla, nejspíše by se jí podařilo to z něj vytáhnout. To nemůže dopustit. Nevidí žádný důvod, proč ho nechat žít. Když na něj bez varování v mžiku zaútočí, přirazí ke stromu a vrazil ruku do hrudníku, aby mu vytrhnul srdce, byl rozhodnutý. V tomhle případě je pro něj smrt bezpečným východiskem, jak uzavřít tenhle problém. Přesto chce s Lorenta dostat, co nejvíce informací. Ví, že mu neříká všechno. Svírá pevně jeho srdce v ruce a čeká už, jen na to, až se dozví, co ho na Hope tak láká, že kvůli tomu nedokončil svůj úkol a zradil Esther.* Mluv. *Pobídne ho. Jeho srdce nepouští. Na to, že mu svírá pevně srdce a dost ho tím omezuje, mu musí přičíst body k dobru, že při tom dokáže ještě protahovat odpověď a mluvit v náznacích. Po jeho odpovědi je stejně v nevědomosti, jako před tím. Lorent má tu smůlu, že od začátku lhal, manipuloval a snažil se je přimět k něčemu, co bylo v jeho očích nereálné. Ztratil jeho důvěru a on skutečně netuší, co má za lubem. Netuší, proč tak najednou usiluje o to, aby Hope přežila a žila.* Doporučuji ti, aby si byl stručnější a přesnější... *Doporučí mu, když se stále nemá k tomu, aby jasně řekl, o co mu jde. O něco více pak sevře a potáhne jeho srdce, když se zmíní o jeho vztahu s Hayley. Přiblíží se o něco blíže k němu.* Od samého začátku sis s námi zahrával. Lhal si, snažil ses nás zmanipulovat. *Promlouvá k němu sice klidně a docela tiše, ale v podtónu je slyšet, že to v něm vře.* Nemám proto tušení, co máš k tomu, aby Hope žila za důvody. *Procedí dál skrz zaťatou čelist.* Chci to slyšet od tebe. *Pokračuje.* Stručně a jasně, Lorente. *Upřesní.*

*Pozoruje Lorenta a čeká, co mu odpoví. Ne nechce se domýšlet nebo domnívat. Chce ty důvody slyšet od něj. Jasně a zřetelně. Hope je pro něj důležitá část rodiny. Nejdůležitější. Vidí v ní přesně tu naději, kterou do ní vkládá od první chvíle, co se o ní doslechl. Naději pro jejich rodinu a hlavně pro Niklause. Doufal, že ho změní, že mu vrátí zpátky, alespoň trochu jeho lidskosti. Viděl na něm, jak ho jeho dcera mění každý den k lepšímu a to ještě pobývala v Hayleyině lůně. Když pak bylo vše nadosah, nešťastným řízením osudu vše dopadlo tak katastrofálně, že si na něco takového netroufal pomýšlet ani v těch nejtěžších a nejtemnějších nočních můrách. Nyní je vše v troskách a on si, jen těžko dokáže představit, že se to opět povede změnit. Na malou chvíli se zaobírá svými myšlenkami a důvody, těmi, které popohánějí jej. Není čtenář myšlenek a Lorenta nezná, aby dokázal pochopit jeho úmysly. Navíc nechce chápat, chce, aby to řekl on. Když to vypadalo, že ani Lorentovo srdce v jeho ruce jej nepřiměje promluvit, přitvrdil. Sevřel ho silněji a potáhl. Byla to také odplata za to jeho divadlo, když se vydával za Niklause. Navíc na to, co je mezi ním a Hayley je dost citlivý. Potom všem, co museli projít nehodlá poslouchat žádné narážky na to, co mezi nimi je. Teprve pak se od Lorenta dozví to, co se snažil až do poslední chvíle skrýt. Něco takového, ale při nejlepší vůli nečeká. Hope by měla být Lorentova neteř... Nevěří vlastním uším. Přivře podezřívavě oči a měří si z těsné blízkosti jeho tvář. Tentokrát z jeho slov už žádnou neupřímnost necítí, takže předpokládá, že tohle je jeho poslední tajemství. Dozvědět se právě teď, když už se pevně rozhodl, že Lorenta v příštích chvílích zabije, že je ve skutečnosti Niklausův nevlastní bratr... Tohle hodně nabourá jeho rozhodnutí, jeho úmysly. Při nejlepší vůli by nemohl Klausovi zabít bratra. Předpokládá rovněž, že o tom Niklaus nemá tušení. Je na něm vidět, že ho to zjištění zaskočilo, překvapilo, a že teď váhá, co má dělat sám. Je chvilku mimo, dokud na něj Lorent znovu nepromluví, nebo spíše nepřipomene jeho předchozí slova. Jeho pohled nabude přítomného výrazu. Zůstane vážný, když si Lorenta znovu měří. Po té ač velmi nerad, že musí změnit své rozhodnutí Lorentovo srdce pustí a vytáhne ruku ven z jeho hrudi. Kousek od něj odstoupí, ale pouze na vzdálenost jeho natažené paže. Druhou rukou Lorenta teď nedrží u stromu, ale spíše podpírá za jeho rameno.* I když jsi Niklausův bratr, neměl bys mě pokoušet, Lorente. *Doporučí mu. Stále varovně, ale jeho hlas zní přesto o něco jinak, než dříve. Už v něm není ten chlad. Spíše dozvuk překvapení a ohromení z toho, co se právě dozvěděl.* Niklausovi to bude patrně zcela jedno, jestli jsi jeho bratr, když tě chytí. *Podotkne. Tentokrát ho varuje před Klausem.* Nezáleží mu na nikom. *Dodá ještě. Samozřejmě není zcela přesný, neboť předpokládá, že zrovna Camille a jeho dcera jsou ty výjimky. Lorenta tím, ale nehodlá nyní zatěžovat. Stejně patří k té převážné většině, kteří pro Klause neznamenají nic. Když usoudí, že už Lorent jeho předchozí útok ustojí, že našel stabilitu, tak ho pustí a stáhne i druhou ruku. Kousek od něj poodstoupí.* Až tě Esther chytí, to tajemství z tebe dostane. *Během svého konstatování sáhne čistou rukou do kapsy pro kapesník, vytáhne a za roh roztřepne. Skloní k tomu, co dělá pohled. Začne si čistit ruku od krve. Zvedne oči k Lorentovi až na konci svých slov. Dává mu tak najevo, že z jeho pohledu, je to, jen otázka času, než se na něj Esther zaměří.*

*Opravdu nečekal, že se z Lorenta vyklube Klausův příbuzný. Kdyby tato situace nastala dříve, možná by v tom Klaus viděl nějaké dobré znamení. Nyní po jeho návratu z druhé strany a také ke svým starým způsobům, v tom moc velké pozitivum nenalézá. Překvapení z tohoto zjištění záhy překoná. Zatímco Lorenta pozoruje, jak se dává po jeho útoku do pořádku, očistí si ruku od krve, ačkoliv ne moc úspěšně. K tomu by se mu hodilo trochu vody. Bude to muset dokončit až doma. Použitý kapesník schová do kapes kalhot, s úmyslem ho, co nejdříve někde vyhodit. Pozvedne pak znovu hlavu a koukne na Lorenta, při jeho poznámce na Klausovu adresu. Zůstane při tom klidný, vážný. Nijak se k tomu nevyjadřuje. Nemá smysl Niklause nyní rozebírat. Sjede po té vlkodlaka před sebou pohledem. S velkou krvavou skvrnou na hrudi nevypadá zrovna nejpřijatelněji na návrat do baru. Svůj názor si ovšem nechá pro sebe. Lorent si neměl zahrávat a nemuselo to dojít až sem. Když se Lorent zmíní, že snad zde v Zátoce unikne před Esther, tak se pobaveně ušklíbne, jako by slyšel dobrý vtip.* Nemyslím si. *Zavrtí krátce hlavou.* Až tě Esther bude potřebovat, jednoduše si tě najde, ať už budeš ve městě nebo tady. *Odvětí to prostě, jako hotovou věc. Samozřejmě ani on z toho není nadšený, ale v danou chvíli s tím není schopen nic provézt.* Možná bys měl odjet. *Navrhne mu z jeho pohledu pro Lorenta i zbytek rodiny nejlepší řešení.* Čím dále od New Orleans budeš, tím lépe pro všechny zúčastněné. *Dodá.* V téhle rodině je ještě stále dost těch, kteří chtějí tvou smrt. *Varuje ho. Neznamená, že když přesvědčil jeho o tom, co je zač, a že si tím zachránil život, že na to může spoléhat u ostatních. Pak se pomalu otočí a vydá se normální rychlostí zpátky k baru a místu, kde zaparkoval vůz. Jestli se k němu Lorent přidá nebo ne, nechává na něm.*

*Čeká, jak Lorent na jeho doporučení odjet zareaguje. Z jeho chování ovšem nezíská dojem, že se jím bude řídit. Neshledává to nijak moudrým rozhodnutím, ale nehodlá do toho Lorenta nutit. Zabývá se spíše tím, jak jejich tajemství před Esther uchránit. Lorentovi také nijak zvlášť nedůvěřuje, ale to, že se skrývá v Zátoce, nejen před nimi, ale i před Esther o něčem svědčí.* Měl bys na to, že je Hope naživu nejspíše "zapomenout". *Navrhne mu. Je to z jeho pohledu jediné řešení.* Alespoň dokud po tobě Esther půjde. *Dodá. Má tím samozřejmě na mysli kouzlo na vymazání téhle informace z jeho mysli. Kdyby mohl, tak ho ovlivní, ale protože je Lorent vlkodlak nemělo by to na něj účinek. Kouzlo, to je něco jiného.* Můžu promluvit s Aliseou. *Nabídne mu v případě, že s tím bude souhlasit pomoc.* Moc na to nespoléhej. *Vyvede pak Lorenta z omylu. Jestli si myslí, že ho sem Klaus nepřijde hledat. Pokud to nepadlo jeho, Klaus jistě v tomhle nezůstane pozadu.
Od baru nebyli moc daleko. Když se k němu vrátí, dovnitř za Lorentem už nejde. Tohle místo se mu moc nezamlouvá a tak se zde nehodlá zdržovat déle, než je nutné. Zamíří k autu. Nasedne do něj a vrátí se do města.*

(Tak nejak spolehala na to, ze Lorent bude dneska pracovat. Jinak opravdu nevi, kde by ho nasla a do zatoky ona nevkroci. Prisla k baru asi deset minut pred zavirackou. Dneska nechtela pit. Slibila Lorentovi, ze si s nim o uplnku zabeha. I kdyz vlastne nevedela, proc to hodlala dodrzet, je tady. Dneska je uplnek a on by mel kazdou chvili koncit v praci a zaplout do lesa, aby se mohl premenit. Vesla dovnitr a porozhlidla se. Lorent stal za barem a obsluhoval posledni zakazniky. Zustala stat u dveri a oprela se o stenu. Chvili ho pobavene pozoruje, jak zapasi se svou praci. Pak se od steny konecne odlepi a jde vic do vnitrku baru. Opre se rukama o desku baru, ale nesedne si.) Tak jsem tady, jak jsem slibila. Pockam, az dokoncis svou praci. (Ona nespechala, on uz trochu vic, ale i tak maji jeste cas. Tak jak ses zabydlel v nove praci? Koukam, ze ti to jde celkem od ruky.

(Povytahla oboci, protoze si uz uz myslela, ze svoje osloveni dokonci a nazve ji kraskou nebo obdobne. Nedokoncil to ale. Udrzel se. Uvedomil si, co slibil a ze by si ho ona akorat tak potom dobirala, kdyby se prorekl.. Stala oprena o bar a prphlizela si Lorenta v cele jeho krase.) Fajn, myslim, ze na tebe pockam venku. Aspon si navyknu na venkovni teplotu. (Odpovedela mu, ale jeste chvili tam stala a kochala se tim pohledem.) Jo, nevypadas v tpm zas tak udesne. (Usklibla se a pak se otocila, pricemz jeji vlasy se pohnuly ve smeru, v kterem se otacela. Vysla ven a nasala cerstvy vzduch. Tady je tp mnohem lepsi nez tam. Celala, nez to Lorent zabali a prijde za ni. Mezitim sledovala, jak pomalu ale jiste vychazel mesic v uplnku. Docela se tesila, nemohla poprit, ze spolecnost ve vlci kuzi opravdu uvita a je si jista, ze Lorent taky nebude zklamany. Vzdyt to byl on,kdo ji o to vlastne pozadal.)

(Stála zády ke vchodu baru. Nemohla říct, že by byla nějak teplá noc. Byl leden, dny byly sice schůdné, nebyla zas taková zima, ale v noci, v noci bylo přeci jen chladněji. Tady v New Orleans byl sníh jen hodně ojediněle. Vlastně tady byla dost mírná zima, ale to nic neměnilo na tom, že se jí na kůži objevily pupínky husí kůže. Nebyla nějak zvlášť hodně oblečená. Bylo to nepraktické, když se chystala proměnit. Věděla, že Lorent bude procházet bolestivou přeměnou a že by ona měla být možná raději opodál, než bude úplným vlkem. Nemyslela si snad, že by jí chtěl Lorent ublížit, ale náhoda je blbec, může být podráždění a tak dál a tak dál. Mírně otočila hlavu, když se k ní přidal. Byl ještě trochu za ní, a tak ho viděla jen okrajovým viděním, ale věděla, že je blízko. Když ji oslovil, podívala se znovu na oblohu, kde už byl měsíc čím dál jasnější. Lorent měl ještě chvíli, ale měli by raději už vypadnout.) Uprostřed lesa je přírodní studánka. Přišla jsem na ni nedávno, ale je to opravdu pěkné místo. Mohli bychom se přeměnit někde trochu dál baru, ale ne až tak úplně daleko a pak si k ní doběhnout. A pak prostě někam pokračovat. (Otočí se na něj konečně celým svým tělem a pousměje se.) Můžeme toho projít víc. Lesy jsou hluboké a terén nám jistě chybět nebude. (zamíří směrem do lesa a čeká i na reakci Lorenta.)

(Musí se usmát, protože jí Lorent dá svojí mikinu. Normálně by se to možná dalo považovat za to, že se tím o něco snaží, ale jí byla opravdu zima a on to asi viděl, tak si prostě sundal mikinu, aby se ona mohla trochu víc zahřát.) Díky. (Poděkuje za nový přísun tepla, alespoň zatím jí to teplo skýtalo. A za chvíli se stejně rozejdou, takže chůzí se taky může zahřát. Netrvalo dlouho a opravdu se společně rozejdou do lesa. Nemíní jít zase nějak extra daleko, ale taky ne blízko. Vzala by to tak maximálně dva kilometry lesem, kde by se společně s Lorentem - i když toho by přeci jen nechala, aby měl nějaký odstup od ní - přemění a pak můžou pokračovat hlouběji a hlouběji. Ale budou si muset dávat pozor na vlky ze směčky. I když teď mají alespoň tu výhodu, že už nejsou sami. Ani ona, ani Lorent se nebudou toulat sami po lesích. Budou ve dvou. Jako by tvořili malinkatou smečku opravdu jen ve dvou. Ale oni dva smečka nejsou. Vlastně Lorent usiloval o to,aby se dostal do smečky Jacksona. A ona? Ona opravdu ještě nebyla rozhodnutá, jestli chce přijmout Jacksonovu nabídku k tomu, aby se ke smečce přidala. Teď si s tím ale lámat hlavu nebude.) Opravdu? Takže se skutečně vrátil. A abych pravdu řekla, jeho obezřetnosti se nedivím. Byl by to hlupák, kdyby tě přijal do smečky jen tak bez ničeho, ať už postranní úmysly máš a nebo ne. (pokrčí rameny. V tomhle si stěžuje na špatném rameni. Ona v tomhle Jacka chápe. A možná je to jedna z mála věcí, ve které s ním souhlasí. Kdo by si pustil do smečky jen tak někoho. I když Lorent nebyl jen tak někdo a je si jistá, že mu to taky náležitě vylíčil, že se musel pochlubit, ale Jack je jistě poté, co se stalo s jeho smečkou alespoň trochu obezřetný.) Byl tam za mnou Jackson a nabídl mi, abych se přidala do jeho smečky. (Podívá se na Lorenta. Mohl to brát jako určitou provokaci, že je ho Alfa nepřijal a za ní chodí dokonce sám, aby se ona přidala k němu.) A pak tam byl ještě jeden chlap, který si kupoval želvu, teda ne, že by byl jediný, kdo si kupoval želvu, nebo můj jediný zákazník, ale tak divně se mě vyptával na můj náhrdelník. (Zamračila se, když si na to vzpomněla. Nebyl to příjemný pocit a ona opravdu tenkrát málem zpanikařila.)

(Šli dál lesem. Už ušli pár pár desítek metrů od baru, ale cesta byla ještě dlouhá. Museli být opravdu úplně z dohledu. Byla ráda, že má dneska společnost, i když taky byla vděčná za to, že i když je úplněk, měsíc ji nevolá nijak usilovněji, než kdy jindy. Všechno je to jen na ní. Ona rozhoduje o tom, kdy se přemění. Nemusí čekat na úplněk a ani se nemusí o úplňku přeměnit, když nechce. Ale dneska byla situace taková, že měla s kým pobíhat lesem o úplňku, tudíž se nemusela až tak bát toho, na koho v lese narazí. Ve dvou se rozhodně lépe brání než v jednom. To věděla jak ona, tak Lorent. I proto si myslela, že chtěl, aby si šla zaběhat po lese s ním. Budou se tak cítit vác v bezpěčí.) Ano, kdyby věděl tvůj názor na to, jak vedeš smečku, nejspíš bys neprošel, protože by v tobě mohl vidět hrozbu. Ale moje názory na to, jak ta smečka vypadá, zná taky. Ale uznávám, já mám pro něj asi v tomhle smyslu větší hodnotu. I když si někdy říkám, jaké by to bylo, kdybych byla obyčejným vlkodlakem, kdyby si na mě nikdo nedělal nároky jen proto, že jsem šamanka, kdyby mě chtěl někdo ve smečce jen proto, jaká jsem. Ale já jsem docela otravná, takže bych asi stejně skončila sama, ale nechtěná. Jako šamanka jsem alespoň žádaná. Ale taky se bojím. Bojím se přidat se ke smečce už jen proto, že tak lovci budou moci zjistit snáz, kdo jsem a kde jsem. A nejsem si jistá, že by mě Jacksonova smečka ochránila, jak on mi tvrdí. (Svěří se mu se svými obavami. Možná na to nakonec opravdu kývne, ale bude to chtít nějakou dobu udržet v tajnosti, to kdo je. Bude chtít počkat, až se smečka stabilizuje. Ani pak stejně nebude mít jistotu, že neskončí mrtvá, nebo alespoň její smečka. Pak se začnou bavit o tom divném chlapovi) Nevím, měl takové divné otázky a pořád se mě snažil přesvědčovat, že to není jen tretka z poutě, jak jsem mu tvrdila. Jako by mě snad chtěl nachytat, že se mu přiznám. Já nevím. (Zakroutí hlavou) Možná už jsem jenom paranoidní. (Mávne nad tím nakonec rukou. Stále víc se přibližují k místu, kde se budou moci přeměnit.)