Bayou (Zátoka)

(Odpuštění. Bylo to tu znovu. Kolikrát ji už o něj Jackson požádal? Rozhodně to neslyšela poprvé, i když je pravda, že to bylo po delší době. Matně si vybavuje ten okamžik, kdy čekala na to, až pro ni přijede sanita. Byla opravdu hodně vyčerpaná díky tomu, co se jí stalo, ale měla pocit, že tohle ten večer taky zaznělo. Otázka ohledně odpuštění, na kterou mu ona nedala odpověď. V ten večer se vlastně ani nehodilo na nic takového odpovídat, protože takové věci je lepší řešit až s odstupem. Až když se vám všechno srovná v hlavě a vy můžete opravdu říct s jistotou, jestli jste schopni někomu odpustit nebo ne. Ona mu to odpuštění mohla dát a udělá to, ale podle ní bylo mnohem důležitější, aby on odpustil sám sobě. Pokud to člověk neudělá, bude se tím užírat věky, i když mu člověk, po kterém odpuštění chtěl, opravdu odpustil. Bylo důležité, aby byl upřímný hlavně sám k sobě a dokázal si zodpovědět otázku, jestli on někdy bude schopný omluvit sám sebe. Teprve, až to udělá, se bude opravdu cítit volně.) Ano, to můžu. (Kývne hlavou a podívá se mu do očí.) A taky to udělám. Ale myslím, že důležitější je otázka, zda ty dokážeš odpustit sobě, Jacksone. Měl bys to udělat. Věř mi, že ti bude líp. (Doporučí mu, nad čím by se měl zamyslet. Opravdu je to důležitý krok. Schopnost odpustit sám sobě je někdy docela zlomová záležitost. Možná, že i díky tomu pak Jackson nabude trochu víc toho sebevědomí a sebejistoty. To nejde nikomu, kdo se užírá svou vlastní vinou.) Měl bys prostě začít s novým štítem. Možná, že si neodpustíš zrovna dneska, ale jednou to přijde a věř mi, že se na svět zase budeš dívat trochu jinak, až to tak bude. (Koutky jí mírně vyletěly nahoru. I ona se dříve užírala vinou. Hlavně poté, co zahynula její smečka i s rodiči. Tehdy si dávala za vinu, že ona přežila, zatímco ostatní museli zemřít. Ale postupem času si uvědomila, že to, že žije, byl dar. A že její rodiče by byli rádi, kdyby se konečně neužírala tím, že ona byla ta, která přežila. A pak přišel druhý masakr. Ne, že by ji nezlomil. Vždyť lovci zabili někoho, koho milovala, ale nedovolila si pochybovat o tom, že lovci nevyhráli, i když s sebou vzali celou její smečku. Ona pořád žila. Pak už se ale jejich rozhovor přetočil k Mikaelsonovým. Ona neměla v plánu se nějak víc ke Kolovi vracet, ale byl to právě Jackson, kdo to znovu začal. Samozřejmě mu nic nevytýkala a nechala ho mluvit, protože za jeho první větou cítila něco víc. Tušila, že chce a bude pokračovat ve svém vyprávění a rozhodně ho nechtěla přerušovat, protože tohle by mohl být ten jeden ze vzácných momentů, kdy se jí Jackson otevře. Nesnášel Mikaelsony. I když podle ní to bylo slabé slovo. Poznala to z jeho výrazu. Spíše je do morku kostí nenáviděl. Ale nějak to muselo začít. Tenhle příběh má rozhodně svůj začátek stejně jako každý a ona by ho chtěla znát. A možná, že ho konečně dostane. Zatím z něj vylezlo, že by se ale nejspíš nevrátila ani Hayley, kdyby sem nepřišli. Takže to znamenalo, že přišla s nimi? No, rozhodně s nimi byla spjatá víc než dost, to věděla už dávno. Ale co nevěděla, bylo to, že to Hayley je osvobodila z vlčí kůže.) Takže Hayley vás dostala z toho prokletí, pokud se nepletu. (Utvrzovala se v tom. Stejně tak se ale utvrdila v jedné věci. Smečka ze zátoky byla pěkně nevděčná. Pokud je opravdu dostala Hayley ze zajetí vlčí kůže, tak skoro všichni tady ukázali svůj charakter, když ji odmítli za královnu. Ano, možná má společného s Původními víc, než by si přáli, ale jak bylo zjevné, ona se starala o svou vlkodlačí rodinu. To její vlkodlačí rodina na ni zanevřela. Neví, jestli tuhle smečku dokáže někdy úplně pochopit, ale měla by se snažit, protože je to teď její smečka a ona byla s Jacksonem ve velení. Pak se vrátili ke Kolovi. Tedy on se vrátil, ona mu do toho už neskákala, protože se chtěla dozvědět víc. To taky hlavně proto, že padlo jméno Genevieve. Jackson o ní nechtěl moc mluvit. Vlastně ani o Hayley. Teď se to mělo všechno prolomit. Dokázala si představit, že Kol byl opravdu žárlivý a majetnický. A rozhodně to byl rapl, protože to poznala na své vlastní kůži. Nebál se jí ublížit. Vlastně ani neváhal, když to mohl udělat. Muž, který dokáže takhle bez skrupulí ublížit žene, je pro ni jen ubožákem, nic víc. Pokud by na něj ona zaútočila první, tak prosím, on by se bránil. Potom by nic nenamítala proti tomu, že muž vztáhl ruku na ženu, ale takhle? Opravdu to jen poukazovalo na jeho charakter. Chtěl se pomstít Jacksonovi, proč by mu tedy nesáhl na ženu a úplně ji nezmrzačil. Ale ona má v plánu se mu pomstít, vlastně to už dala do pochodu. Teď už bylo jen na Damienovi, kdy Kola otráví. Nikdy v životě nikoho nezabila. A jen přijede do New Orleans, tak pošle na smrt Claire a teď i Kola. Tohle město je opravdu zvrácené. Dokázalo ji změnit za tak malou chvíli. Dozvídá se tedy příběh, jak Jackson poznal Genevieve, jak mu byla jako jediná ochotná pomoci, jak se do ní postupem času zamiloval, aniž by to ona tušila a aniž by on věděl, že je zadaná. Kol Mikaelson měl zřejmě na ženy jistý vliv, pokud ho tedy neprokouknou dřív. Ona by s nikým takovým, jako je on, nebyla ani jednu vteřinu. Nepřerušovala Jacksona v jeho vyprávění. Chtěla si vyslechnout celý ten příběh až do konce, aniž by ho musela nějak přerušovat, aniž by mu musela skákat do řeči, protože kdyby to udělala, nemusel by jí to už dopovědět celé. Mohlo by ho to nějak odradit. To nechtěla. Proto trpělivě a hlavně opravdu soustředěně poslouchá každé jeho slovo. Opravdu tu čarodějku miloval. Možná i právě proto, že byla po dlouhé době osobou, která mu nabídla pomoc bez nějaké zištnosti. Byla laskavá a dobrosrdečná. Měla však jednu vadu, která se nakonec tomu všemu stala osudnou. Nemilovala ho. Brala ho jako přítele, bratra možná. Do jejich vztahu mohla nahlédnout jen díky vyprávění svého manžela, ale nikdy mu neopětovala to, co on cítil k ní. V životě se to stává. Ale možná tohle bylo o to horší, že ona mu dala naději. Dala mu naději, že by spolu opravdu mohli skončit, že by ho snad i mohla milovat, ale podle slov Jacksona, jak poznala, se nikdy neodpoutala od Kola Mikaelsona. Její smrt a následné znovuobjevení mělo za důsledek to, že se nakonec vrátila k muži, kterého podle všeho milovala, i když ona si tak nějak nedokázala představit, jak je to možné, protože Kol se před ní neukázal v dobrém měřítku a ona si k němu opravdu vypěstovala odpor. Přemýšlí vlastně taky o tom, že tím, co chce udělat, že chce Kola Mikaelsona otrávit, připraví vlastně nějakou osobu o jeho milovaného. Ano, tohle je fakt, který se jí vždy příčil na tom, že by měla někoho někdy připravit o život. Nebyla ta nátura, které by to bylo jedno. Ale už se rozhodla a i kdyby to vzala zpět, Damien už věděl informace, které by ho mohly dovést ke Kolově smrti i bez její pomoci.) Jsem ráda, že jsi mi to řekl, že jsi byl schopný se o to se mnou podělit. Já vím, že pro tebe je to něco, co se stalo a nechceš to už rozmazávat, nebo jsi aspoň nechtěl, dokud jsi mi to teď neřekl, ale ty a já... my dva jsme si pro sebe cizí. Je to hrozné to vyřknout nahlas. Zvlášť, když jsme manželé, ale tohle pomáhá. Věř mi, pomáhá to. Někdy nám člověka můžou pomoci poznat i okolnosti, které se kolem něj děly, nebo osoby, které se kolem něj motaly. Například teď vím, že ty a tvůj bratr jste byli naprosto odlišní. Jeho touha po moci a chtivost ho zavedla do vod, ve kterých se pohyboval i tvůj děda. (Dobře si vzpomíná na to, jak jí Jackson vyprávěl o tom, že jeho děda byl ten, kdo toužil po moci a po válce a nechtěl, aby bylo příměří mezi upíry a vlkodlaky. A pak všechno dopadlo, jak dopadlo. A ona věřila, že jakási nevraživost vůči upírům, kterou zasel jeho děda do nitra vlkodlaků, přetrvávala stále. A dokud přetrvává, smečka vlastně nemohla být nikdy tak úplně svobodná. Tohle by se mělo vyřešit. Ty věčné boje mezi upíry a vlkodlaky byli ubíjející.) A věřím, že tě ta celá situace, jak se to nakonec vyvrbilo, zklamala. Taková situace by asi nebyla lehká pro nikoho. Někdy se to tak ale stává. Člověk se zamiluje do osoby, se kterou mu vlastně ani nebylo popravdě souzeno být. Ale to nikdo v tu chvíli ovlivnit nedokáže. (Na chvíli se podívala někam jinam, než se zpět pohledem vrátila na Jacksona. Jako by mluvila z vlastní zkušenosti. A vlastně tomu tak bylo. Zamilovala se do Adama. Neměla problém s tím, že by to byla neopětovaná láska jako u Jacksona a Genevieve nebo Hayley. Byla opětovaná, dokonce až tak, že byli zasnoubení a měli se brát. Ale zřejmě jim opravdu nebylo souzeno spolu být. Adamovi vlastně ani nebylo souzeno dlouho žít. Skončil pod rukama lovců a bylo rozhodnuto.) Někteří lidé se neštítí mnoha věcí. (Dovyjádří se k tomu, že Kol sáhl na něco, tedy spíš na někoho, kdo je Jacksonovi blízký. Tedy na ni. Byla ráda, že se jí Jackson takhle otevřel a ona konečně měla možnost vyposlechnout si součást příběhu jeho života. Vlastně ona by mu taky byla teď schopná zodpovědět vše, na co by se zeptal.) Já jsem opravdu ráda, že jsi se teď rozmluvil. Možná, že to tak nevnímáš, možná, že ti to tak nepřijde, ale tohle je, myslím, přesně to, co potřebujeme. Nebát se říct si, co se událo v našich životech. Nemávat nad tím rukou, že to vlastně není důležité a ten druhý to nepotřebuje vědět. Protože my potřebujeme popravdě vědět všechno. (Usměje se na něj. Má pocit, že tohle je opravdový průlom v tom, jak se oba dva navzájem mohou vnímat. Nebyli schopni toho, aby to udělali dřív, ale teď je to tady a ona doufala, že už to tahle zůstane napořád.) Ne, Jacksone. Někdy je dobré, když o svých problémech mluvíš s jinými. A proč ne se svou smečkou? Žádný alfa není dokonalost sama a pokud máš problémy, které tě tíží a někdo by ti s nimi mohl pomoci, věř mi, že je dobré se svěřit. A když to bude tvoje smečka, sblíží tě to s ní. Smečka bude mít pocit, že je potřebuješ, že o ně stojíš stejně, jako oni potřebují a stojí o tebe. (Když jí pak poví, že teď jsou to oni dva, na koho se chce Jackson soustředit, jemně se pousměje. Ano, už by možná bylo na čase, aby se tihle dva opravdu dali do budování jejich společného vztahu, protože když si budou jistí sami sebou oni dva, budou tak moci lépe pomoci smečce. Ale taky by bylo dobré, kdyby si ze všeho nejdřív začal Jackson věřit sám.) Zní to opravdu zvláštně, když to tak říkáš, ale máš pravdu. I já bych si chtěla najít cestu ke svému muži. Protože bez toho... bez toho nebudeme šťastný ani jeden. A já nestojím o to, aby tvůj život byl jedno velké mučení. Ale stejně tak nechci, aby tak dopadl můj život. (Řekne mu popravdě. Teď byl čas na upřímnost a oba toho využívali. A ani jeden se ještě ničím nerozčílil, což bylo plus. Možná to bylo proto, že si opravdu na rovinu řekli, aby k sobě byli oba dva upřímní. Ona nic jiného nežádala ani nikdy jindy, ale nešlo jim to. Dneska se to ale změnilo. A ať už jeden nebo druhý měl slyšet cokoliv, co by se mu nelíbilo, byla to upřímnost. Bylo to to, co oba dva chtěli. Nemohli si stěžovat. Povytáhla obočí, jakmile se zmínil o jedné věci, kterou by chtěl vědět. Vlastně tušila, co to bude za věc, ale nechala ho to dopovědět. Lorent. Lorent, který asi bude věčně ležet Jacksonovi v žaludku. Nikdy se zřejmě nezbaví zášti vůči němu. Žárlil? Popravdě to nedokázala odhadnout, nevěděla, co to mezi ním a Lorentem panuje za nevraživost. To bylo ale teď vedlejší. Musela odpovědět na jeho otázku.) Já a Lorent jsme se potkali v baru. U Auggies. Věděl, kdo jsem, poznal můj náhrdelník. Mnoho lidí o šamanech vlastně nemá ani páru a nesetkala jsem se s nikým, kdo by o nich věděl tak jako on. Ani ty jsi to nepoznal. Nevěděl jsi. Slovo dalo slovo a my se začali v baru scházet častěji. A on tam pak dokonce začal pracovat. Snažil se mě sbalit, ale já jsem vážně nebyla ten typ holky, který by s ním na jednu noc šel. Řekla jsem mu to na rovinu s tím, že od něj už žádné takové praktiky nechci vidět. Opravdu se snažil to dodržet, ale oba jsme cítili, že mezi námi jiskra rozhodně přeskočila. A jeden úplněk jsme si společně zaběhali ve vlčí kůži. Ráno jsme pak šli do baru, nikdo tam ještě nebyl a tam se to stalo. Lorent mě začal líbat a já se nebránila. Nebránila jsem se do té doby, než jsem na sobě ucítila tlak. Tlak jeho vlka, který se mě snažil dostat pod svou vládu, snažil si mě nárokovat. Lorent rozhodně nevěděl, co jeho vlk provádí, ale já jsem se nechtěla nechat strhnout jeho mocí. Tehdy jsem utekla bez nějakého uspokojivého vysvětlení. Lorent vůbec netušil, co se stalo až do té osudné chvíle, kdy jste se vy dva málem přizabili. Tedy poté, co ho přestal ovládat vlk. Byla jsem za ním v jeho vězení a všechno mu řekla, všechno jsem mu vysvětlila. Měla jsem to udělat už dávno, možná by to nedošlo tak daleko. A měla jsem to říct i tobě, mnohem dřív. Lorent mě chtěl za svou družku, ale já se chtěla rozhodnout svobodně. Nechtěla jsem s ním být jen proto, že si mě jeho vlk podrobil. Chtěla jsem, aby to bylo moje rozhodnutí. (Sklopí zrak. Možná i proto, protože slova, která teď řekla, opravdu nemusela být Jacksonovi po chuti. Ne z toho důvodu, protože on si ji podrobil a ona s ním teď právě je opravdu jen kvůli tomu, že s ním má pouto, které se nedá zbourat. Tedy dá, Lorent jí nabízí možnost, ale ona nechce prchat před zodpovědností. Už ne. Jackson je její manžel a užil si už dost zklamání od života, ona nechce být tím dalším.) Dvě ženy ve tvém životě, které tě odmítly. A i když náš vztah začal, jak začal, i když to nebyla moje svobodná vůle a volba, věř mi, že já nechci být další, kdo tě odmítne. (Zvedne k němu opět pohled a podívá se mu do očí. Myslí to upřímně. Nechce být další v řadě, díky níž by měl Jackson zkažený život. A bude se snažit, aby tomu tak opravdu nebylo. Při jeho dalších slovech si oblízne rty, trochu pootevře svá ústa, ale chvíli jí trvá, než z nich něco dostane. Ona opravdu má možnost se toho břímě sňatku s Jacksonem zbavit, ale neudělá to, neudělá to, protože nechce.) Věř mi, jsem s tebou, protože chci, ne že musím. (Říká to možná i trochu tajemně, jako by věděla víc než on, což taky ví. Ale tohle jí Jackson opravdu věřit může. Nezůstává s ním z povinnosti, ale protože chce, protože si Jack zaslouží štěstí a ona si ho zaslouží taky. Jistě na něm budou muset tvrdě pracovat, ale o to jim pak bude cennější a budou si ho vážit víc. Až si svoje vlastní štěstí společně vybojují. Mezitím oba dva dojedí svoje jídlo, takže teď už je při konverzaci neruší vůbec nic. Ona se pustí do chvály tohohle domu, jeho práce. Je tím opravdu nadšená a mile překvapená a na něm je vidět, že ho její chvála opravdu upřímně potěšila.) Vlastně se na to docela těším. Rozhodně to bude lepší než žít v chatce a nebo kilometry daleko od smečky. Ale zajisté, i dům ve městě se hodí, když si budeme chtít jednou za čas prostě odpočinout. (Usměje se na něj.) Ano, chtěla jsem. A taky udělala. Ale tak nějak bych byla ráda, kdybys byl u toho, až tu složku otevřu, až se něco dozvím. Možná to nebude nic nového, ale nemůžu popřít, že mám strach tam někde uvnitř sebe. A budu ráda, když budeš při mně. Možná to zní pitomě, ale vážně mi to pomůže. (Vydechne a kývne hlavou, jako by se chtěla utvrdit v tom, že jí to opravdu pomůže. Pak si ale všimne Jacksonova pohledu, jako by chtěl něco říct, ale ještě se neodhodlal.) Co? (Povytáhne jedno obočí a upře na něj pohled.)

*Kouká na Nailah v očekávání odpovědi. Vypadá možná i trochu napjatě, protože se tak trochu bojí i toho, že třeba uslyší něco, co jeho naděje zcela zničí. Nechce, ale dělat ukvapené závěry. Počká až mu odpoví. Její odpověď je opravdu balzámem pro jeho duši. Nespouští z ní celou dobu oči, ale nejde v nich přehlédnout pocit úlevy, který se do nich promítne. To napětí vymizí i z jeho tváře a vypadá uvolněněji. Když mu pak promlouvá do duše, že by si měl odpustit hlavně on sám, tak na ni dál kouká. Ví, že má Nai pravdu. Také si teď potom, co mu řekla, myslí, že to pro něj bude snadnější, že to takhle dokáže.* Myslím, že díky tobě bych se mohl dostat na tu správnou cestu, abych se sebou dokázal žít i potom všem, co jsem udělal. *Odvětí docela přesvědčivě, protože tomu nyní věří o dost lépe, než před chvilkou. Dívá se na Nailah a tak zaregistruje její úsměv. Je to pro něj u ní velká vzácnost o to více si ji užívá. Nepatrně také rozjasní tvář, jako by její úsměv byl důvodem k tomu, že se i on dokáže pousmát.
Pak se dostali k jeho problémům s původními. Nejprve Nai poví o Kolovi. Přemítá, jestli by předešel tomu útoku, kdyby se jí otevřel dříve. Jak ho, ale mohlo napadnout, že Kol bude schopen něčeho takového. Nenapadlo. Ani v té nejhorší noční můře. Je to, jako by on vztáhl ruku na Genevieve. To je věc zhola nemožná. Žil v domnění, že on a Kol už si dají pokoj. Jeho přání se mu, ovšem nesplnilo. Možná, že kdyby za ním nešel s tím dopisem, nestalo se to. Kvůli Claire způsobil další potíže a nejen sobě, ale hlavně Nailah, která k tomu přišla, jak slepá k houslím. Kola by za to přetrhnul a teď už bez ohledu na Genevieve. Chtěl se ho jednou pro vždy zbavit. Bylo to velmi lákavé, když teď byl v těle čaroděje. Jenže i tak stále pamatoval, že Kol má kolem sebe další původní, kteří by se jistě přišli mstít. Hlavně Klaus. Nemůže vystavit své okolí takovému nebezpečí. Dost, že za svou chybu zaplatil Oliver.
Postupně se dostane i k Hayley.* Ano... *Přikývne a podívá se na Nai.* Hayley toho udělala pro smečku hodně. Neskutečně mě mrzí, jak se k ní zachovali. Odsoudili ji za to, čím se stala. Jako by za to mohla. *Pronáší pohoršeně. Smečka ho tímhle hodně nepříjemně překvapila. Uvědomil si, že předsudky v ní panují stále i přes to, co vyžadoval a na čem trval po první útocích na Zátoku. Kdy Oliver stáhnul na svou stranu ty největší radikály.* Snažila se ochránit svou dceru, když ji chtěl Benjamin a čarodějky obětovat. *Zase se pustí do povídání. Má totiž v úmyslu říct Nai ještě o Klausovi, aby ji opět nepotkalo nějaké nepříjemné překvapení.* Měla by si vědět i to, že kromě Kola mě nemá v lásce ani Klaus Mikaelson. Původní hybrid. *Pokračuje po krátké odmlce. Zvedne pohled od stolu zase k Nai, když začne povídat.* Nemohl vystát, že se Hayley zajímá i o něco jiného, než, jen o malou, kterou čekala. Měl o ni strach a nechtěl, aby se rozptylovala. Když se jeho slova minula účinkem u ní. Vždycky měla svou hlavu, tak si podal mě. Slyšel jsem hodně o tom, jak jsem zodpovědný za všechno, co se do té doby v Zátoce stalo, a že do toho ještě zatahuju Hayley. *Pokračuje.* Oliver, který se spojil s vlkodlaky ve městě se podílel na útoku na domov původních. Byl to všechno Benjaminův plán, aby odlákal pozornost. Čarodějky mezitím unesly Hayley, dohlédly na porod a pak obětovaly její dceru kvůli přání jejich předků. Klause to rovněž stálo život, ale když se vrátil, tak Olivera za tohle zabil. *Zahrnuje Nai do příběhu.* Předpokládám, že jsem u něj i nadále na černé listině. *Odvětí a trochu omluvně na ni kouká.* Kol je proti Klausovi slabý odvar. Klaus je schopen takových ohavností, o jakých se ti ani nezdálo. *Varuje ji před ním a nabádá k opatrnosti i před tímhle původním. Vlastně se jí omlouvá za to, sice mlčky, že jí do toho všeho zatáhl. Už je, ale pozdě na to něco změnit. Přemítá, jak na tohle Nailah zareaguje. Při tom si poslechne její reakci na to, že jí konečně něco málo o sobě řekl. Nepatrně opět rozjasní tvář, ale jen do chvíle, než se dostane dále, než za prvních pár vět. to už pak poslouchá vážně. S posmutnělým výrazem pak pokývá, když Nai mluví o Oliverovi.* Tak si říkám, kdo byl vlastně ta černá ovce rodiny. *Pronese v nadsázce, aby alespoň trochu odlehčil atmosféru.* Dokázal jsem najít společnou řeč s čarodějkou i přesto, že nás jedna taková proklela. Podařilo se mi domluvit a chvíli spolupracovat i s Marcelem. S vlastním bratrem jsem nebyl schopen se domluvit. *Svěřuje Nai své myšlenky. Nechá pak zase prosto jí a poslouchá její slova. Patří to teď jeho nešťastným, neopětovaným láskám, jak Genevieve, tak Hayley. Přijde mu, že mluví z osobní zkušenosti. Spíše, ale teď naslouchá, než aby se ptal. Sleduje ji a přemítá, o čem přemýšlí. Nakonec znovu promluví a on pochopí, že mluví o Kolovi a o tom, jak se zachoval.* I potom všem, pořád doufám a věřím, že je v lidech kolem mě více dobrého, než ve skutečnosti. *Poznamená. Při tom na Nai kouká výrazem, že v tomhle směru je patrně ztracený případ.* Já někdy chtěl, něco říct. Většinou se mi s  tebou povídalo lépe, když jsi mě tolik nevnímala... *Pousměje se omluvně a zároveň se zatváří, jako nevinnost sama a na chvilku přeruší jejich oční kontakt. Na jednu stranu mu přijde strašné i vtipné, že se jí nejvíce dokázal otevřít v ten večer v chatce, když čekali na záchranáře.* Doufal jsem, že na to po té budu moct navázat, ale sama si viděla, jak to dopadlo. Bral jsem tvá slova tehdy jako útok, obviňování. Nedošlo mi, že bys chtěla vědět, co se to vlastně stalo. *Postupně zvážní a zase jí prozrazuje své myšlenky. Vlastně tak i vysvětlí, ten jejich poslední rozpor.* Bylo mi hrozně, když jsi pak odešla do Zátoky... *Zvedne k Nai pak oči. Jeho pohled je upřímný. Ještě teď vypadá ochromený z toho, jak tehdy Nai zareagovala.* Věřil jsem, že při tvém zotavování, když se o tebe budu moct starat, že si začneme více rozumět. *Nastíní jí plány, které měl. Chtěl ten Kolův zásah využít, alespoň pro něco dobrého.* Vůbec se mi to nepodařilo. *Zavrtí pak hlavou a trošku smutně se usměje, ale to rychle odezní. Pokud to mělo dospět až sem, ke dnešku, tak je rád a nechce si stěžovat.* Slyšela si, jak to dopadlo, když jsem se snažil řešit problémy a probíral je s vlastním bratrem? *Připomene jí.* Nevěděl jsem komu můžu něco říct, aby se to nepokoušel použít proti mě a pak proti smečce. *Když už začal s objasňováním svého jednání, svého chování, tak docela rychle překoná své zábrany. Říká Nai všechno. Neví, jestli je to, jen pro tenhle večer nebo se mu to podařilo překonat úplně. Vypadá u toho spokojeně. Ví, že teď už má blízkou osobu, které může říct všechno.* Teď už, ale vím, že tobě můžu říct všechno. *Pokračuje.* Jen mi někdy chyběla ta správná doba a příležitost. *Povídá.* Bylo pro mě samozřejmostí, když mi Claire vzala roha, jít za tebou a povědět ti o tom. Byla si první osoba, na kterou jsem si pomyslel. Byla si tehdy naprosto perfektní. *Připomene ji jednu chvíli, kdy jí opravdu řekl to, co ho trápilo a ona ho dokázala podpořit, utěšit. Ten problém pro něj pak byl daleko více snesitelnější, než do té doby.* Byl to pro mě jeden z momentů, kdy jsem si nás dva dokázal představit doopravdy spolu a moc se mi to líbilo.  *Naváže docela plynule na to, o nalézání cesty k sobě navzájem.* Musím tě lépe poznat, abych věděl, jak na co reaguješ a nejednal přehnaně. Pak to bude mnohem snazší. *Pousměje se spokojeně a v očích má odhodlaný výraz. Tenhle rozhovor, setkání mu vlil do žil velkou dávku optimismu, kterou po těch posledních rozporech postrádal. To se na něm viditelně projevuje. Je odhodlanější, spokojenější, šťastnější.
Dostanou se k Lorentovi a on si tak od ní poslechne celý příběh. Celou dobu je z něj klidný, pozorný posluchač. Lorenta z neznámého důvodu nesnáší - kdyby tušil, že je to nevlastní bratr Klause, byl by doma a tohle se mu objasnilo. I když, ale Lorenta nesnáší, kvůli tomu, že teď ví, jak to s ním má Nai, ho možná, jen možná bude lépe tolerovat. I když, je to, jen chabé jeho předsevzetí. Lorent mu totiž hýbá žlučí, jen o něm slyší. Leccos se mu, ale objasnilo i k tomu dni, kdy se chtěli zabít. Zůstává sice vážný, ale nijak se nevzteká, nerozčiluje. Nemá teď důvod. Lorent je jen část příběhu o Nai. Možná ji překvapí, když se v jeho očích ke konci, když mu povídá o tom, svobodném rozhodování, objeví vědoucí a chápavý výraz. Ví naprosto přesně o čem mluví. On nikdy netoužil po ničem jiném a také dopadl, jak dopadl. Natáhne k ní přes stůl ruku, položí na její a chápavě a jako projev podpory stiskne.* Já to chápu, Nai. Opravdu dobře. *Podotkne tiše, věcně, smířený s tím, že tohle mu prostě nevyšlo. Je pro něj, ale povzbuzením, když zjišťuje, jak si jsou v tomhle s Nai podobní. Jako dvě strany jedné mince, které se doplňují nebo do sebe přesně zapadají, když se ty strany přiloží k sobě. Chvilku svou ruku nechá položenou na její, než ji zase stáhne zpátky. Přesto se na jeho tváři usadí spokojenější a šťastnější výraz, když od Nai slyší další slova. Něco takového neslyší každý den znovu jsou jako balzámem pro jeho duši.* Možná proto jsem si tě tak trochu i pojistil... *Připustí s nevinným, omluvným výrazem.* Nedokázal jsem si představit, že by se to stalo znovu. Říká se do třetice a já se upnul vším k tomu, že potřetí mi to musí vyjít. *Prozradí jí a možná i on si uvědomí další důvod, proč za ní tehdy tolik spěchal do nemocnice a nárokoval si ji. Nechtěl ji ztratit.* Ale těšilo by mě víc, kdybych to tehdy nemusel udělat. *Dodá nakonec vážně, upřímně, že to pro něj byla jedna z nejhorších věcí, co udělal. Zadívá se na ni zkoumavě, když mu naznačí, že s ním zůstává, protože chce. Neubrání se potěšenému úsměvu a v očích se mu slabě zaleskne. Jsou to pro něj ta pravá slova, která potřeboval a nedoufal, že tak brzy uslyší. Hlavně po předchozích událostech.* Nemohla si mi v tomhle období říct krásnější slova. *Přizná jí. Možná vypadá trošku na měkko, ale statečně s tím bojuje a snaží se to zakrýt.
Během toho stačí pojíst. Dostanou se pak k tomu, co Nailah dělala v poslední době. Mimo to, že si chvíli povídají o jejich představě, kde budou přebývat. Bude to podle něj plus moci jednou za čas změnit prostředí a vydechnout. Od svých povinností vůči smečce nebo od věčně válčícího města, jakým NO bezesporu je.* Na poznávání minulosti bys neměla být sama a já ti s tím moc rád pomůžu. *Ujistí ji, že s ním může počítat. S povzbudivým pousmáním na ni koukne.* Stačí říct. Můžeme to udělat kdykoliv. *Naznačí, že pro něj není nic důležitějšího, než ona. Přistihne se, že uvažuje nad tím, jak tenhle večer, její návštěvu prodloužit. Nechce, aby odcházela a tak nad tím po jídle už chvíli uvažuje. Nai si toho všimne a poukáže na to. Chvilku na ni s mírným pousmáním koukne. Jako by právě teď byl přistižený při něčem nelegálním.* No, nechci, aby tenhle hezký večer, jen tak skončil. *Odpoví, ale narovinu.* Zůstaneš tu dnes se mnou? *Zeptá se jí. Je trochu opatrný, ale říká jí to otevřeně. Nechce se mu s ní loučit, sotva našli společnou řeč.* A mám tady i docela pohodlnou postel. *Naznačí. Když to řekne, přemýšlí, že to zní trochu dvojsmyslně, i když on to teď navzdory tomu, že jsou manželé, myslí ve vší počestnosti. Trošku mu zacukají koutky, když na ni koukne, zvědavý, jak zareaguje.*

(Hayley opravdu nebyla smečka jedno, ale oni se k ní zachovali, jako kdyby ona byla jedno jim. Respektive možná spíš ještě hůř než jedno. Bylo jim proti srsti, že by měl ve smečce rozhodovat někdo, kdo je spjat s Původními. Samozřejmě, byla tu od vlkodlaků jistá obava. Tady prostě nepanovala důvěra mezi vlkodlaky a upíry a už vůbec ne mezi Původními. A nebylo to dáno jen proto, že jsou každý jiné rasy. Ale viděla, jak se choval Kol a pokud takoví byli všichni, tak opravdu nebylo lehké s nimi vyjít a už vůbec ne uzavřít nějaké příměří. Ale Hayley je Labonair. Je to vlkodlak, který sem patří. Její život se zkrátka s Původními prolnul. A ona skončila jako hybrid. A vlkodlaci se zřejmě báli toho, že kdyby Hayley nad nimi měla vyšší moc, tak by toho Původní zneužívali. Na jednu stranu se jim nediví, na druhou stranu nenechali Hayley ani obhájit svou pozici. Prostě ji zavrhli. Takhle by to fungovat nemělo.) Rozhodně měli dát Hayley šanci se minimálně obhájit. Navíc je stále alfou. Alfu jen tak neodvoláš. Nevím, co si mysleli, když udělali, co udělali. Na jednu stranu, pokud máte dlouhodobě problémy s Původními a ona k nim svým způsobem patří, řekla bych, že se to dá vysvětlil. Na druhou stranu, je ale stále součástí smečky a prokázala, že se o ni zajímá. Dostala vás z vlčí kůže. Trocha vděku by neuškodila. (Řekne k tomu svoje stanovisko, ale už to dále nijak víc nerozmazává. Hayley se ke smečce od té doby, co ji zavrhla, nepřiblížila. Buď už nechce mít se smečkou opravdu nic společného, nebo čeká na svou šanci, kdy by mohla všem ukázat, že ona je alfou, se kterým si rozhodně není radno hrát. To všechno ukáže čas.) Hayley do toho byla vtažena ještě mnohem dřív, než se tu začalo něco dít. Narodila se tady, patří do smečky, i když tu dlouho nebyla a neznala svůj původ. Vrátila se ale a je to Labonairová. To jméno samo o sobě znamená hodně. Minimálně tady v New Orleans rozhodně. A ano, to, že má Hayley svou hlavu, jsem stačila zjistit i z toho našeho krátkého setkání. Není tvoje vina, že se Hayley zajímala o smečku. Je to naprosto přirozená věc. A možná, že kdyby ten Původní hybrid někdy nějakou smečku měl, tak by to taky chápal. Ale dobře, beru na vědomí, že jsi prostě u Původní rodiny moc nezabodoval a budu si dávat pozor. (Pousměje se na něj s náznakem toho, že jeho slova opravdu nebude brát na lehkou váhu a opravdu se bude snažit, aby se před Původními uchránila, když bude potřeba. Pak se ale dozvídá další část příběhu, kdy ho zradil jeho vlastní bratr a všechno dopadlo tak, že bylo obětováno Hayleyino dítě. Zamračila se. Opravdu nechápala někoho, kdo by mohl být schopný ublížit dítěti, v jakémkoliv věku. A tohle bylo ještě k tomu novorozené miminko.) Je to vážně strašné. (Běhá jí z toho mráz po zádech. Přijít o své dítě a ještě takovým způsobem? Tohle si nezasloužila žádná matka.) Nechápu, jak někdo může být něčeho takového schopný. Hayley to muselo opravdu otřást. A pak ji do toho ještě vykáže vlastní smečka. Prožívá jistě úžasné životní období. (Vydechne. Samozřejmě, že tuto svou poslední větu myslela zcela ironicky a na jejím tónu to taky bylo znát.) A já opravdu slibuji, že si dám pozor na Klause Mikaelsona. (Uzavře i tuhle část debaty. Pokud Kol byl schopný ji tak zmrzačit a vlastně nechat pomalu umírat, co by jí za zvěrstvo udělal Klaus? Opravdu si to ani nechtěla představovat, takže to pro tuhle chvíli prostě setřese z mysli, protože tohle není věc, nad kterou by teď chtěla přemýšlet. Spíše se teď vrátila k Oliverovi. K tomu, co jeho bratr představoval. Chtěl to postaru. Nebyl otevřený žádné změně a chtěl prostě otevřenou válku mezi upíry a vlkodlaky. Možná, že vztahy vlkodlaků a upírů nikdy nebudou jako ze škatulky, ale mír neznamená, že jedna rasa vybije druhou. Mír znamená konsenzus, na kterém se dohodnou obě strany a budou se respektovat. K tomuhle by mělo dojít. Ne k válčení.) Někdy je rodina naší největší překážkou, aniž bychom si to uvědomovali. Je to děsivé, ale pravdivé. (Oblízla si svoje suché rty a ještě se na to napila piva, protože má z toho mluvení docela vyprahlo. Opravdu se rozmluvili oba dva, což považovala za velkou výhodu. Chtěla by s Jacksonem rozhodně pořešit i Marcela a upíry, ale nemusí si to všechno vyplýtvat najednou. Je ale rozhodnutá, že při nějakém z jejich příštích rozhovorů se k tomuhle tématu vrátí. Opravdu by nebylo na škodu uzavřít s Marcelem Gerardem příměří. Jakmile se Jackson začne zmiňovat o tom, že se mu s ní lépe hovořila, když byla vlastně mimo, musela se rozesmát. Takovou pitomost neslyšela už hodně dlouho. Ale vážně ji to dostalo do kolen. Takže ona, když není vlastně skoro při vědomí, je nejlepší vrba, jinak zřejmě nestojí za nic. A nebo stojí, ale Jackson se jí něco říkat bojí. Opravdu ji to pobavilo a vlastně je to poprvé od doby, co se rozesmála nad tím, jak Lorent dělal profesora, co se směje. A možná si ani nevzpomíná, že by se kdy s Jacksonem takhle rozesmála. Možná, že se mu to ještě nikdy nepodařilo. Bylo to dost pravděpodobné. Ona sama se považovala za veselého člověka, ale v poslední době opravdu neměla moc čemu se smát.) To abych si koupila nějaké omamné látky a před každým rozhovorem si něco šlehla, abych pro tebe byla dostatečně mimo a ty jsi mohl mluvit a já tě vůbec nevnímat. (Zasmála se ještě a dokonce si musela položit ruku před ústa, aby se jí smích konečně nějak podařilo zastavit. Tohle se Jacksonovi opravdu povedlo. Když se uklidnila, mohla konečně zase pokračovat zase ve vážnějším duchu.) Nikdy mi nešlo o nic jiného, než abych se dozvěděla, co se stalo. Chtěla jsem znát tvůj příběh. A uznávám, že jsem to možná i já tehdy trochu přehnala. Ale prostě mě štvalo, jak jsi to tehdy bral a choval se, jako že na ničem nezáleží. V tu chvíli jsem se opravdu cítila tak, že jsem nechtěla v tom domě být za těchto okolností už ani chvíli. Možná jsem ale měla počkat, až vychladnu, až oba vychladneme. Neměla jsem hned otravovat Eve s tím, že chci pryč. Možná, tedy určitě, na mě i doléhalo to, že jsem byla naprosto bezmocná díky těm zraněním. Nesnášela jsem to. Dolehlo to na mě a dopadlo to tak, jak to dopadlo. (Sklopí na chvíli zrak. I ona se kvůli tomu cítila tak nějak provinile.) Rozhodně to nebyla jen tvoje chyba, Jacksone. (Pak už se ale dostali k tomu, že by Jackson měl řešit svoje problémy a neměl by se bát svěřit se smečce, když na to přijde. Ano, s jeho bratrem to nedopadlo dobře, to měl pravdu, ale když si tohle bude neustále říkat, bude v sobě mít stále blok, který nebude ale dobrý naprosto k ničemu.) Vím, že je těžké něco takového dělat po tom, co se stalo, ale tvoje smečka na tebe i přesto spoléhá a ty bys jim měl ukázat, že ty se rád spolehneš na ně, pokud samozřejmě nebudou různě napadat tvá rozhodnutí a chovat se tak, jako by žádný alfa neexistoval. Potřebuješ sjednat pořádek, potřebuješ nastolit řád, který by ale fungoval oboustranně. Vím, že to nebude hned jako mávnutím proutku a všechno bude chtít čas, ale takhle to taky dál nejde. Smečka se nemůže neustále plácat na jednom mrtvém bodě. Potřebuje jít kupředu. (Když se Jackson bude neustále strachovat nějaké zrady, nikdy to nebude takové, jaké to má být. Navíc smečka by teď měla být víceméně spokojená, když dosáhla svého tím, že dostala ji jako svou královnu. Chtěli to tak. Vlastně k tomu Jacka dotlačili. Mají to. Teď si nemohou na nic stěžovat a pokud ano, ať si tedy zkusí vést smečku sami. Vsadila by se, že by se najednou všichni stáhli a nikdo by nic takového nechtěl. Je snadné nadávat na vedení, ale je těžké se ho chopit sám.) Ano, můžeš mi říct naprosto všechno, Jacksone. Nebudu nic používat proti tobě a ani proti tobě nebudu kout pikle. Jsi můj manžel a já tě budu podporovat, nebudu ti podrážet nohy. Tím bych je podrážela i sobě. (Musí se usmát nad tím, že ji považoval za perfektní, když jí říkal o Claire a taky nad tím, jak si je v ten moment opravdu dokázal představit spolu. Oni dva společně opravdu měli několik hezkých chvil, kdy se všechno zdálo, že bude v naprostém pořádku a oni dva budou tvořit pár. Ale těch okamžiků bylo tak málo, že to bylo na začátku dost nepravděpodobné. Po tomhle rozhovoru se možná posunou zase dál. Oba dva se shodli na mnohých věcech. A to pro dnešek bylo důležité. Možná, že je to opravdu začátek něčeho, co bude pokračovat velice příjemným způsobem. Možná, že tohle je začátek jejich společné cesty, kdy přestává věčné dohadování se. Byla by za to vděčná, protože to vysiluje ji i Jacksona. Pak se jí ale zeptá Jackson na Lorenta a ona opravdu nemá důvod, aby mu na to neodpověděla. Vlastně mu toho řekne mnohem víc, než žádal. Vypráví mu celý příběh. Když se jeho ruka dotkla té její, tak se na ně na chvíli podívala. Neví, jestli se jeho názor na Lorenta nějak změní, ale alespoň už si tohle vyříkali a Jackson věděl, jak to všechno bylo. Chvíli mezi nimi panuje ticho, než Jackson svou ruku stáhne a znovu promluví. Samozřejmě, že se bál odmítnutí a ona by ho byla odmítla, kdyby si ji k sobě nepřipoutal, protože se chtěla rozhodnout svobodně a netoužila po tom, aby na ni kdokoliv tlačil. Ale dopadlo to nakonec takhle a ona se rozhodla, že od toho nebude utíkat a smíří se s tím. Má manžela, který je dobrý muž. S tímhle by měla být spokojená.) Stalo se to. A já od toho nehodlám utíkat. (Ubezpečí ho, že se nemusí bát toho, že by mu snad někdy chtěla utéci. Rozhodně tedy ne až někde za humna. Moc dobře věděla, že ne vždy to bude v jejich vztahu posvícení a že si jistě jednou za čas bude potřebovat jeden od druhého odpočinout. Teď na začátku ještě možná víc. Přes všechna další slova se překlenou až k tomu, že ona už navštívila Cami. Chtěla to udělat sama a taky se tak stalo, ale teď si opravdu nebyla jistá, jestli se chce i sama dozvědět, co v té složce všechno je. Možná, že by jí nějaká ta podpora opravdu přišla vhod. A naštěstí se jí u Jacksona dočká. Usmála se a vděčně pokývla hlavou směrem k Jacksonovi.) Děkuju. Až budu připravená, tak ti řeknu a nahlédneme do té složky společně. Vlastně to i tak nějak je společná záležitost. Jsem šaman a patřím smečce. (Patří tedy spíše Jacksonovi, opravdu patří, protože tím, že si na ni učinil nárok, ji tak nějak prohlásil za svůj majetek, který už nemůže být ničí jiný. Ale ona věděla, že to takhle Jackson nevnímá a ani vnímat nechce. Proto bude ráda, když jí pomůže s vypořádáním se se svou minulostí. Věnuje mu vděčný pohled a povšimne si při tom, že by chtěl zřejmě něco říct. Pobídne ho k tomu, ať to vyklopí. Dostane se jí odpovědi. Sklopí zrak a usměje se pod vousy. Ano, tohle byl opravdu dobrý den, který společně strávili. Tedy spíše večer. A on jistě chce využít každého momentu, kdy to tak je a proto nechce, aby to skončilo. Ona ale dostane trochu jiný nápad. Kousla se do rtu a nakonec se na Jacksona podívala.) Myslím, že mám lepší nápad. (Zvedla se najednou ze židle, natáhla ruku a čapla Jacksona za tu jeho. Vytáhla ho na nohy a táhla ho směrem pryč z domu. Samozřejmě cestou zhasnula. Vedla ho ven a vlastně mu ještě stále neřekla, co má v plánu. Jen ho táhla za ruku a mířila díl do lesa, než s ním došla až na jednu mýtinu, kterou si velmi oblíbila. Bylo to volné prostranství trávy, ale všude kolem bylo toto prostranství obehnáno stromy. Často si sem chodila za těchto teplých dnů prostě jen tak lehat do trávy. A teď to nebyla výjimka.) Co kdybychom strávili noc pod hvězdami? Na co postel, když v sobě máme zvířata, která milují přírodu. (Usmála se na Jacksona a bylo na ní vidět, že se opravdu těší na tento zážitek. Jiskřilo jí v očích. Potom si už prostě lehla do trávy a upřela svůj zrak na hvězdnou oblohu. Počkala, až Jackson udělá to samé.) Myslím, že takhle je to naprosto perfektní. (Podívala se na něj. Obličeje měli jen pár centimetrů od sebe. Nahnula se k němu a políbila ho. Byl to velice jemný polibek, trochu opatrný, ale proč tak nezakončit večer? Na nic víc se ale popravdě necítila. Chtělo to čas. Hlavu si položila na Jacksonovu hruď a znovu upřela svůj pohled ke hvězdám.) Dobrou noc, Jacksone. (Byla to její poslední slova, co Jacksonovi ten den věnovala.)

*Jejich hovor se stočí k Hayley a Původním a vypadá to, že o nich ještě chvíli mluvit budou. Je rád, že Nailah není jedna z těch, co by Hayley odsuzoval za to, s kým spojila svůj osud. Nepatrně nad tím rozjasní pohled. Neměl by nic proti Původní rodině, kdyby mu neustále někdo z nich nepil krev a nemyslel si, že si může dělat, co chce, kdy chce a vybíjet si svou zlost, frustraci na vlkodlacích v Zátoce.* Hayley přeci nemohla za to, že ji jako malou poslali z New Orlans pryč. *Odvětí. Ne nechápe, proč se k ní smečka otočila zády. Nikdy to svým lidem neodpustí. Patrně by za to měli ještě dodatečně pocítit následky, protože nevděk a nespokojenost je jedna věc, ale otočit se zády k vlastnímu člověku, je neomluvitelné.* Když konečně našla cestu domů, protože zjistila, kde hledat, neváhala ani chvíli a pomohla nám zbavit kletby. Udělala daleko více, než celá smečka dohromady. Ten nevděk, který předvedli... Ani trochu se mi to nelíbilo. Hayley by měli děkovat ne ji zavrhnout, kvůli tomu, co musela podstoupit. *Poví Nailah svůj názor na tohle všechno. Nespokojeně nad svými lidmi stáhne obočí a mračí se.* A to se kvůli smečce chtěla znovu obětovat, a provdat se za mě, aby jim mohla poskytnout svou výhodu ovládat proměnu kdykoliv. *Pokračuje a zavrtí nad tím hlavou. Hayley v tomhle nechápe, i když si toho váží.* Nelíbí se mi ta nevraživost našich lidí k ostatním v našem okolí. *Pozvolna přejde z Hayley a Původních na jeden z důvodů, co působí v jeho očích ustavičné a největší problémy vlkodlačí komunitě.* Už nějakou dobu se to snažím změnit. Vždycky, se, ale najde někdo, kdo to totálně zničí, pokazí. *Promlouvá dál.* Teď, když je každý vlkodlak schopen se chránit, není důvod k té věčné nevraživosti a nepřátelství vůči ostatním rasám, které v New Orleans žijou. Chci, aby měli naši lidé volný přístup do města. Nemusejí zůstávat v Zátoce. Nepotřebujeme, ale další komplikace, když budou vznikat konflikty s ostatními. *Povídá dál soustředěně podmračený.* Dříve v tomhle městě vznikla "mírová smlouva" mezi frakcemi. Sice ji nikdo nedodržoval, ale nápad to byl dobrý. Možná by to teď mohlo vyjít lépe, kdybychom se pokusili o něco podobného. *Přemýšlí nahlas před Nai. Tohle chce od chvíle, co si sundal své klapky z očí. Hodně mu pomohla Genevieve. Chce tohle dotáhnout do úspěšného konce. Trochu odbočil. Nailah, ale ještě vstřebává jeho informace o Hayley a Původních i o tom, co jí postihlo.* Nemohl jsem věřit tomu, co se stalo, když mi to Hayley potom řekla. Krátce před tím útokem, jsem se s Oliverem sešel. Měl jsem plán, jak vlkodlaky obrat o prsteny. Stačilo pár dnů. Bohužel Benjamin byl rychlejší. Oliver se, ale tehdy dušoval, že by Hayley nikdy neublížil. *Vzpomíná na to a stáhne nespokojeně obočí.* A Claire? Taky si tam šla vyřídit osobní pomstu. *Připomene i to s Claire, se kterou se po tomhle opravdu nehezky pohádal, protože ho svým přístupem opravdu zklamala. Když na to vzpomíná, pocítí tu zlost nad chováním některých lidí, které považoval opravdu za sobě blízké a věřil jim. Zablýskne se mu vztekle v očích. Zatne zlostně čelist. Kouká po celou dobu na Nailah, když jí o všem povídá. Raději pak přeruší jejich oční kontakt. Uhne dolů na desku stolu a prudčeji vydechne. Chce se tak uklidnit, protože se kvůli tomu už rozčilovat nechce. Sevře pod stolem ruce v pěst, aby i tímhle mohl ventilovat trochu svou zlost. Zapůsobí to a on se pomalu uklidní. S dalším už klidnějším výdechem zase zvedne oči k Nailah.* Buď opatrná. Nikdy nevíš, co můžeš očekávat od někoho, kdo je schopen vlastní sourozence probodnout dýkou a klidně na několik staletí zavřít do rakve... *Snaží se Nai nastínit, jaký Klaus je, a tohle mu přijde, jako docela dobrý způsob. K tomu, že rodina je někdy největší překážkou už nic neřekne. Přesvědčil se, že je to bohužel pravda.
Netušil, že Nailah svým výrokem tolik pobaví, že sklidí takovou hlasitou veselou odezvu. Chvilku překvapeně a užasle na ni kouká, když dostane záchvat smíchu. Její smích působí, ale nakažlivě a hlavně se mu hezky poslouchá. Vlastně slyší Nailah smát se poprvé v životě. Naslouchá tomu. Párkrát mu zacukají koutky a pak se začne usmívat taky. Jen párkrát zavrtí na oko pohoršeně hlavou, že se mu Nailah dovolí smát. Když pak k tomu ještě dodá svůj komentář, tak na chvíli s širokým úsměvem skloní hlavu dolů a chytí se za kořen nosu, ve snaze zabránit tomu, aby se začal smát.* Dobře tohle znělo pěkně pitomě. *Zkonstatuje, když trochu ovládne svou touhu začít se smát. Pustí nos a zvedne s veselým jiskřením v očích hlavu a koukne na Nailah.* Spíše mi to vyhovovalo proto, že si mě zkrátka musela poslouchat a nemohla si se třeba zvednout a odejít. *Dodá. Potřeboval, aby ho Nailah i vnímala, ale aby on měl možnost říct to, co chce bez nějakého přerušování nebo něčeho podobného.* Ale takhle, jako dnes se mi s tebou povídá daleko lépe. *Nakloní se trochu nad stůl a opře se o něj předloktím. Zadívá se zpříma Nai do očí. Myslí to vážně a vypadá u toho spokojeně a trochu i pobaveně, když stále u něj doznívá ještě pobavení z toho, co Nai řekl před chvilkou.* Takže něco takového, prosím nedělej. *Doporučí ji, že se kvůli němu opravdu nemusí uvádět do stavu mimo, aby s ní mohl mluvit. Pak zvážní, když se vrátí k tomu dni, kdy se pohádali a ona tak narychlo odešla. Trochu posmutní, když na to vzpomíná. Tehdy mu bylo opravdu hodně mizerně, když Nailah odešla.* Já se ti za to nedorozumění omlouvám, Nai. Měl jsem v hlavě starost o tebe. Chtěl jsem, aby si byla zase v pořádku. Neměl jsem tehdy chuť, ani náladu probírat tuhle mou minulost. Chtěl jsem se o tebe starat, dokud ti nebude dobře. Tohle mi moc nevyšlo. *Vzpomíná na to. Chce, aby Nai věděla, že teď zpětně ho to mrzí, protože to byla chyba v komunikaci mezi nimi a jejich horké hlavy a výbušné povahy, co zapříčinily mezi nimi takové dlouhé ticho a podle něj, teď, když si s ní normálně povídá a je spokojený, zcela zbytečné.* Mé předsevzetí, že s tebou dokážu v tu dobu komunikovat klidně vzalo za své. *Dodá ještě.* Měl jsem si dát lepší pozor. Byla si v rekonvalescenci. Opravdu mě, ale ani ve snu nenapadlo, že tak rychle odejdeš. *Vzpomíná. Pak jí koukne pevně do očí.* Nepřipadala si mi bezmocná. Porvala si se s tím úžasně. *Poví jí svůj názor.* Byl jsem tam, jen proto, abych ti to usnadnil. *Dodá ještě. Po té se s výdechem odtáhne dozadu a opře se zády o opěradlo židle. Ruce spustí ze stolu dolů.
Znovu změní téma a vrátí se k otázce důvěry a komunikace v jejich smečce. Ví, že má Nai pravdu a poslouchá se mu to dobře. Určitě má dobrou vůli s tím něco udělat, dokonce opravdu chce. Problém je v tom, že potom, co byli schopni udělat Nai, jak se zachovali k Hayley, to s důvěrou nemá snadné. Hlavně i proto, že má někdy pocit, že to, co jako alfa pro ně udělal a dělá, berou jako samozřejmost a ještě si dovolují kritizovat a být nespokojení. Pokývá tak na její slova hlavou.* Musíme s tím něco udělat. *Poznamená k tomu. Tady, ale nemá žádný nápad, ani nic podobného. Nechává řešení tohohle problému na další dny, kdy bude mít jasnější hlavu. Dnes cítí, že má za sebou dlouhý den, ale za tenhle večer s Nailah by nic nedal. Když od ní uslyší, že bude stát vždycky při něm, moc se mu to líbí. Uvolní svaly ve tváři a o něco ji rozjasní. Pak si poslechne od Nai o ní a Lorentovi. Nijak do toho nezasahuje, ale je rád, že to takhle konečně slyší. Nakonec ji krátce povzbudivě stiskne ruku. Hlavně, když slyší, co si přála, a že se to naprosto shodovalo s jeho přáním. Ani jednomu z nich nebylo souzeno, aby si ho splnil. I proto by rád nepřízni osudu, že se s tím dokážou poprat a nakonec si k sobě najít cestu.* Ani já ne a rozhodně to nevzdám. *Ujistí ji opět odhodlaně. Ano kdyby se ho na to někdo zeptal dnes ráno, asi by si nebyl tak jistý. Nyní má, ale hodně nové síly a odhodlaní. Doufá, že se jim podaří najít společnou řeč, i když to bude chvíli trvat a budou muset překonávat překážky.
Třeba bude nějakou i zjištění Nailiny minulosti, kterou jistě brzy odhalí. Slíbí jí, že u toho bude s ní. Pokývá hlavou, když mu děkuje.* Tohle je samozřejmost, Nai. *Ujistí ji, že to vnímá takhle. Pak se usmívá, když slyší, co říká dál. Ano má pravdu. Ono ta její minulost může odhalit i něco zajímavého z minulosti tohoto místa i smečky, co zde žije.* Jsem nejbohatší alfa na světě. *Dodá pak spokojeně, ale tak trochu to bere i jako vtípek a odlehčení atmosféry. Opravdu si nesmírně váží toho, že našel Nailah. Jako družku a ženu i jako šamana pro jejich smečku. Mírně se u toho usmívá. Postupně nechají všechna témata za sebou. Blíží se doba, kdy se buď zase rozloučí a nebo ne, protože on by jí teď opravdu nechal jít. Naznačí, jakou má představu o pokračování večera a čeká na odezvu.
Sleduje pak, jak Nai zničehonic vstane, čapne ho za ruku a táhne někam ven.* Kam mě to vedeš? *Vyzvídá cestou, ale nakonec si rozhodne počkat, až to uvidí. Nailah je zavedla na mýtinu v lese a když ho pak zasvětí do její představy strávené noci, nemá proti tomu absolutně nic.* To zní mnohem lépe, než ta postel. *Dodá a zakření se u toho. Položí se do trávy k Nai.* Úžasné. *Potvrdí jí pak její komentář, kterým hodnotí tenhle návrh. Otočí k ní hlavu. Vypadá opravdu klidně, spokojeně. Polibek, který mu Nai dá mu přijde jako ta nejsladší třešnička na výborném dortu. Oplatí jí ho, něžně, ale respektuje, když se po chvilce odtáhne. Nenaléhá na ni a do ničeho nenutí. Když si na něj položí hlavu, zvedne ruku a začne jí ji hladit a vískat ve vlasech. Přijde mu to uklidňující až ho to přivede na pokraj spánku a snění.* Dobrou noc, Divoženko. *Popřeje jí také, před tím, než ztratí pojem o okolí. I když použije svou přezdívku, kterou jí dal po prvním setkání, zní to něžně, jemně.
Další den strávili opět spolu. Nailah neměla důvod odcházet a tak zůstali u jejich nového domu. Ukázal jí ho za denního světla. Pověděl jí jeho nejrůznější představy, které s domem má. Také chtěl slyšet od ní, jestli má sama nějaké přání k tomu, jak to zařídit uvnitř, co by upřednostňovala. Během toho, co zase pracoval na domě i kolem něj, si Nai dále povídali o sobě, o své minulosti. Den jim docela poklidně a příjemně uběhl. Večer skončili opět na mýtině, kam ho Nailah zavedla předchozí. Před spaním pozorovali nebe. Teplé večery i noci byly velmi příjemné.
Ráno dorazilo překvapivě brzy, i když nějak hlavu si s tím nedělal. Byl zvyklý na časné vstávání. Po té, co otevře oči, tak vedle sebe najde spící Nai. Chvílemi se mu to zdá až neuvěřitelné. Ta změna, která mezi nimi nastala. Samozřejmě si ani v nejmenším nestěžuje. Naopak je rád. Přetočí se ze zad na bok čelem k ní. Podepře si hlavu a prohlíží si její klidnou tvář ve spánku. Vypadá tak nevinně a moc jí to sluší s těmi blonďatými dlouhými vlasy, co jí kolem hlavy tvoří zlatý závoj.*

(Následující den strávili společně. Vlastně to bylo docela příjemné, i když se ze začátku obávala. Ale předešlý den je asi dokázal spojit natolik, že se dnes prostě nehádali. Neměli to zapotřebí a pro ni to bylo opravdu příjemné. Vsadila by se, že pro Jacksona rozhodně taky. Celou dobu usilovali o to, aby si alespoň trochu rozuměli a dokázali spolu vycházet. Zdá se, že vše, co k tomu stačilo, bylo si jen trochu víc a upřímně promluvit o svých představách. Ale nejen o nich. Minulost pro ni byla důležitá. Ví, že mnoho lidí říká, že se neoplácí žít minulostí, ale ona jí nežije. Jen ji má v paměti, protože se toho událo tolik, co rozhodně nemíní zapomenout. Lidé se samozřejmě za léta mění a definují je právě události, co se staly v minulosti. Dělají je buď silnějšími nebo slabšími, zásadovějšími, citlivějšími. Každý se ke svým překážkám v životě staví jinak, ale ona opravdu toužila vědět, jak to měl se životem Jackson. A předešlý den se konečně dočkala jakéhosi průlomu. Tenhle den strávili celý na stavbě. Jackson jí pověděl, co a jak s jakou místností zamýšlí a ona se k tomu samozřejmě vyjadřovala, protože něco se jí líbilo, k něčemu měla nějaké připomínky a někde třeba vymyslela něco naprosto jiného. Tak nějak všechno diskutovali a šlo jim to docela dobře. Žádné hádky, žádné neshody. Nic takového. Samozřejmě, že si povídali i o své minulosti. Ona mu řekla víc o svých rodičích, o smečce, kde vyrůstala a taky o studiu na vysoké. Skončila před tím, než si našla novou smečku. K tomu už ten den nedošli, k setkání s Adamem se nedostali. Přenocovali znovu na mýtině, na kterou ho zavedla minulou noc. Bylo to opravdu příjemné prostředí a teď, když byla nádherné počasí, by byla škoda toho nevyužít. Nevadilo jí ponocovat venku. Vlastně to dělávala docela často, i když tady v New Orleans ani tak ne. Ale v Austrálii spala venku v přírodě každou chvíli. Nevěděla, že se Jackson na ni dívá, jak spí, protože ona spala znatelně delší dobu než on. Asi to opravdu bylo tím, že je na čerstvém vzduchu a spánek je tak mnohem sladší. Když konečně otevřela oči, tak se pořádně protáhla a ještě si zívla. Když uviděla Jacksona, který měl podepřenou hlavu a díval se na ni, pousmála se.) Dobré. (Řekla prostě. Možná i proto, že netušila, co za část dne právě je. Věděla o sobě, že dokáže lenošit i do odpoledne, když na to přijde. Pomalu se posadila a protáhla si krk. Jestli nějakou ženu někdy obtěžovalo, jak před mužem vypadá po ránu, tak ona rozhodně nebyla ten typ. Bylo jí jedno, jak vypadá. Stejně vlastně makeup skoro nenosila, byla typ, který má rád přirozenost, takže vlastně Jackson moc dobře věděl, jak vypadá, když se probudí, ještě předtím, než se tak stalo. Po spánku bývá možná trochu opuchlá, ale s tím si opravdu neláme hlavu.) Jsi vzhůru už dlouho? Klidně jsi mě mohl vzbudit, abych nelenošila tak dlouho. (Sama je zvědavá, co se dneska bude dít. Možná, že Jackson bude chtít navázat na včerejšek. Bude chtít vědět, co se dělo potom, co vyšla vysokou. Pak by tu zazněl příběh o muži, kterého milovala. Ale nebude předbíhat. Vždyť se teď probudila.)

*Netuší, že je Nailah takový spáč. Neřekl by to do ní. Když se probudí a zjistí, že Nai má ještě hlubokou půlnoc, tak, se jen přetočí na bok čelem k ní, podepře si ruku a tiše ji pozoruje. Ještě neměl pořádně příležitost ji vidět takhle klidnou. Zkoumá detaily na její tváři. Jednou je to jeho žena. Měl by ji dobře poznat.
Sledovat Nai ve spánku shledá jako docela zajímavý způsob, jak trávit dopoledne. Ani neví, kolik je hodin, protože čas nějak nesleduje.
Nailah se probudí kolem poledne. Jakmile se ona začne hýbat, protahovat, zívat, on si nenechá ujít, ani tenhle program. Jen u toho už nezůstane tak zcela vážný. Koutky rtů mu nejprve zacukají a pak je roztáhne do spokojeného úsměvu.* Dobré poledne Šípková Růženko. *Odpoví jí stále usmívající se.* Jak si se vyspala? *Vyzvídá.* Já? Jen pár hodin. *Odpoví a v hlase mu zaznívá pobavený, ale i spokojený podtón.* Ale měl jsem tak zajímavý program, že mi ani nepřišlo, jak ten čas utíká. *Odpoví jí. I když se stále lehce usmívá, svá slova myslí vážně. Protáhne se, protože v jedné poloze zůstával už dlouho. Pak se posadí.* Mohli bychom dnes ještě dokončit povídání o tvé minulosti...? *Navrhne, když na ni koukne.* Při tom můžu udělat pár dalších věcí na domě... *Povídá jí svou představu. Když vstanou a přesunou se zpět na místo, kde snad jednou budou společně žít, napadne ho, že má konečně dobrý pocit z toho, že se do výstavby domu pustil. Když nad ním předchozí den s Nailah mimo jiné diskutovali a ona mu dávala své návrhy, které samozřejmě uvítal. Chce, aby se i ona v něm cítila dobře. Měl konečně pocit, že to není, jen stavba, ale doopravdy jejich budoucí dům.* Ale na večer mám jiný nápad. *Pokračuje zase, ve svém plánu, který ho napadl během dopoledne.* Už jme se vzali, strávili spolu noc. Stihli jsme se mockrát pohádat a já nevím, co ještě. *Začne vyjmenovávat. Když to takhle pojme, zní to z části i vtipně.* Ale ještě jsme si spolu nikdy pořádně nevyšli. *Koukne na Nai.* Takže, co kdybychom dnes večer vyrazili do města. Můžeme jít do kina, pak na večeři. *Popíše ji, co by rád. V očekávání její reakce a odpovědi si ji prohlíží.* Zvu tě... *Dodá ještě s pousmáním. Zní to od něj v tu chvíli opravdu neodolatelně.*

(Zamračila se, když jí Jackson řekl, že je poledne. Opravdu spala tak dlouho? Tedy ne, že by si někdy ráda nepřispala, to ano, ale takhle dlouho? To se jí stalo vážně poprvé po dlouhé době. Ale musí vážně říct, že se jí spalo náramně dobře. Tady v lesích byl výborný vzduch a taky tu byla ta správná teplota na to, aby si člověk opravdu dokázal trochu přispat. Zřejmě se nezdála Jacksonovi jako typ, který by dokázal spát tak dlouho. Ne, že by tohle praktikovala pravidelně, ale když ji nikdo nebudí, nebo nemá žádné povinnosti, opravdu je schopná vstávat klidně kolem desáté. Ale rozhodně ne nikdy v poledne.) Poledne? Vážně? Sakra, co bylo včera v tom pití? Rohypnol? (Povytáhne obočí a odfrkne si. Pak se zasměje.) Normálně takhle dlouho nespím. Vážně ne. (Podívá se na Jacksona a snaží se mít opravdu přesvědčivý výraz, který by ho dokázal přesvědčit o tom, že tohle normálně nedělá.) A pokud jde o to, jak jsem se vyspala, tak vážně dorůžova. (Protáhne si ještě jednou svaly a má u toho neustále úsměv na rtech. Tyhle poslední dva dny, co strávila s Jacksonem, opravdu nebyly taková katastrofa. Třeba nebude hrozný ani dnešek a oni konečně budou moci říct, že se naladili na jakousi stejnou vlnu. Samozřejmě, není naivní a ví, že budou muset ujít ještě hodně dlouhou cestu, než si opravdu budou moci říct, že si naprosto rozumí a chápou se, ale tohle by mohl být dost dobrý začátek. Tedy snad už je to opravdu začátek a oni se zanedlouho zase nezhádají do krve.) Pár hodin. Páni. To jsi mě tu vážně pozoroval pár hodin, jak spím? (Podívala se na něj a povytáhla obočí. Samozřejmě, že jí moc dobře došlo, jaký že program to měl Jackson na mysli.) To je trochu děsivé. (Ušklíbne se, ale myslela to samozřejmě z legrace. I když by to asi ještě před několika týdny jako děsivé opravdu brala, teď může jen těžko. Jackson je její manžel a může se na ni vlastně dívat, jak jen dlouho bude chtít a při čemkoliv bude chtít. Jen záchodovou mísu by z toho vynechala, tam ji jistě opravdu sledovat nepotřebuje. Musela se pousmát sama nad sebou, jaké to myšlenky jí běží hlavou. Naprosté blbosti. Ale lepší, než aby přemýšlela nad tím, do čeho se to vlastně dostala a jak z toho ven.) Jo, moje minulost. (Kývne hlavou a podívá se před sebe. Potom vstala a oprášila si oblečení od trávy.) Půjdu si dát sprchu (Ukázala rukou někam pryč z lesa.) Pak za tebou přijdu a dopovídám ti to. (Když to dořekla, tak se otočila a zamířila zpět do zátoky do své chatky, aby si tam mohla dát osvěžující sprchu a vzít si nové čisté oblečení. Trvalo jí to se vším všudy asi hodinu a půl s tím, že taky uvařila něco malého k obědu, aby ona i Jackson měli nějaké jídlo. Pak se vrátí zpět na stavbu. I když ona už to ani tak nebyla stavba. Klidně by se tam dalo opravdu žít, i když samozřejmě ještě spousta věcí nebyla dodělaných. Jackson v podstatě začal mluvit hned, jak tam přišla.) To zní fajn. Snad budou promítat aspoň něco pořádného, co bude stát za zhlédnutí. A když ne, aspoň budeme mít co pomlouvat. (Pokrčí rameny a pak se zasměje.) A večeře bude taky super. A dokonce mě zveš. No né, můj manžel mě zve na večeři a do kina, to bych si měla zapsat do deníčku. Stejně, kde vy ty peníze na obživu vůbec berete, když skoro žádný vlkodlak v zátoce nepracuje. (Zakroutila hlavou a položila na stůl pekáč se zapékanými bramborami.) Ale teď si pojď dát něco k obědu. A já ti při tom jídle povím, jak to bylo v mém životě dál. (Vzala dva talíře, jeden položila na jednu stranu stolu a druhý si vzala do ruky a nabrala si na něj porci brambor. Pak si sedla.) Dobrou chuť. (Popřála Jacksonovi a pustila se do toho. Snědla asi půlku svých brambor, když se dala do řeči.) Takže... Abych tedy pokračovala, kde jsem skončila. Když jsem dostudovala, tak už jsem měla práci jistou, protože jsem už za dob studia vypomáhala v rezervaci a starala se o zvířata. Ošetřovatel vlčí smečky šel do důchodu a to místo tam bylo připravené přímo pro mě. Kolem rezervace byla krásná divoká příroda, takže jsem se tam mohla kdykoliv proběhnout ve vlčí kůži, když jsem chtěla. Ale to území někomu patřilo. A řekněme že já a uznávání autorit. No, však víš, jak to dopadlo prvně s tebou. Mám od tebe úžasnou jizvu na krku. (Uculí se. A pak se podívá na svůj svršek. Trochu ho povytáhne. Jackson už viděl její jizvu na břichu několikrát, ale možná, že ji ještě nikdy nijak nezkoumal. V místnosti je dostatek světla na to, aby byla jizva krásně vidět. Ten, kdo se v tom vyzná, ví, že je to jizva způsobená kousnutím.) Od alfy tamní smečky. Jmenoval se Adam Brady. Ten náš boj byl o něco málo tužší, než to hašteření naše. Ale dopadlo to dobře. Nebudu tu rozebírat, kdo a jak zaútočil, to není podstatné. I když začal si on. (Nakrčí nos a ušklíbne se, jako by ještě teď snad měla v živé paměti, jaká bolest jí projela, když se jí ten debil, jak si zprvu počátku o něm myslela, zakousnul do břicha.) Když to tak vezmu, tak je to možná docela úsměvné, protože to dopadlo úplně stejně jako tady. Tedy s tím, že jsem se nakonec stala součástí jeho smečky. Průběh byl malinko odlišný. (Nasouká do sebe zase pár brambor a když polkne, pokračuje dál.) Adam byl alfa s velkým A. Vážně si dokázal sjednat pořádek a byl zásadový, docela přísný, ale férový. Jako šaman jsem mu samozřejmě mohla nabídnout víc než jen šamanské rituály. Ale netlačil na mě. Nikdy. Na druhou stranu věděl, že když něco chce, tak to dostane. Považoval mě za svou sice ještě dřív, než jsem mu na to kývla, ale to už jsem tak nějak přikládala mužské ješitnosti. Ale když už jsem mu řekla, že se stanu jeho družkou a že si ho vezmu, opravdu neměl rád, když se kolem mě někdo ochomýtal. Jednou se stalo, že po několika varováních, ať to dotyčný nedělá, Adamovi prostě došla trpělivost a toho dotyčného zabil. Tehdy jsem byl vážně naštvaná, ale pravdou bylo, že Adam ho opravdu varoval a několikrát. Tak či tak... milovala jsem ho. (Podívala se na Jacksona. Možná to nebylo zrovna to, co si přál slyšel. O muži, kterého milovala a chtěla si ho vzít z lásky, ne kvůli tomu, že by musela. A taky o tom, že Adam byl trpělivý a dal jí času, kolik jen potřebovala a nenárokoval si ji, i když ji považoval za svou ještě před tím, než povolila. Ale byla to součást jejího života a nebýt lovců, kteří potom přišli, byla by to její součást i nadále. Ale to by vlastně vůbec nebyla tady a nic takového Jacksonovi nevyprávěla.) Jenomže se to všechno pokazilo. Lovci. Zase. Znovu ten samý scénář. Nic jsem nezmohla. Když jsem se vrátila z města, kde jsem byla nakupovat zásoby pro celou smečku, byla celá smečka, včetně Adama, pobitá. A po Adamovi mi tak zbyl jen jeho vlčí zub. (Sklopí zrak k náhrdelníku a promne si mezi prsty jeden ze zubů, které na něm měla. Moc dobře věděla, který byl ten Adamův. Nemohla by zapomenout. Nikdy na něj nezapomene, ačkoliv ví, že se musí pohnout dál. Což taky udělala samozřejmě. Netráví svoje večery brečením do polštáře a stýskáním si po Adamovi, ale myslí na něj a bude myslet do smrti, to ví. Ale nikdo jí to vyčítat nemůže.
Den se uchýlil k večeru, Jackson ještě udělal nějaké úpravy na domě. Ona mu s tím ochotně pomohla, přece by tam nestála jako tvrdé Y. Ale nastal čas, kdy ji Jackson vzal do města. Samozřejmě, že ještě předtím se oba dva šli tak nějak zkulturnit, aby nevypadali jak dva vidláci, co právě vykydali kupu hnoje. Ačkoliv to moc nedělala, tak se namalovala, protože jdou tak nějak prostě do společnosti. Ale bylo to střídmé líčení. Na ples by se jistě nalíčila ještě úplně jinak. Upletla si cop a doufala, že ve městě znovu nepotká Kola Mikaelsona, aby jí za něj mohl tahat. Pak už jen počkala před chatkou na Jacksona a mohli vyrazit. Nejdříve zamířili do kina. Ona opravdu netušila, kde tady ve městě kino je. Zase tak do hloubky ho ještě neměla prozkoumané. Ale byla zvědavá, jestli to bude takové to velké multikino, nebo nějaký malý kinosál, kde vlastně promítají jen jeden film za večer. Nechá se prostě překvapit.)

*Snažil se zakrýt pobavený výraz, když sledoval Nai, jak pomalu zjišťuje, že si trochu přispala. Bylo docela vtipné ji při tom pozorovat. Párkrát mu zacukaly koutky, ale aby se nemusel tolik přemáhat, tak to nakonec vzdal a začal se nad tím usmívat. Ne moc, ale nebylo to zase nijak nápadné.* Skoro poledne. *Kývne jí na to, když se ujišťuje, že slyšela dobře.* Neviděl bych v tom žádnou katastrofu. *Pokračuje po chvilce pobaveně.* Vždyť jsme usnuli docela pozdě. *Poznamená.* A i kdyby vždyť to vůbec nevadí. *Ujišťuje ji, že si s něčím takovým nemusí lámat hlavu. Konečně může změnit polohu a tak se posadí a protáhne se. Sleduje i nadále z první ruky její údiv. Když ho přesvědčuje, že takhle dlouho nespává, tak nad tím zavrtí hlavou.* Už jsem ti říkal, že to nevadí. *Připomene jí a slabě se usmívá. Úsměv mu na rtech zůstává i tehdy, když reaguje na to, že ji sledoval ve spaní. Nevidí na tom nic špatného. Je jeho ženou a má tak málo příležitostí s ní trávit čas nebo si ji třeba, jen v klidu prohlédnout. Nyní měl opravdu hodně času.* Vadí to? *Povytáhne pak mírně tázavě obočí. Tváří se, ale že i kdyby jo, tak s tím už nikdo, nic neudělá.* Tak děsivé ano? *Loupne pak po ní očima, ale myslí to v legraci. Stejně jako ona. Uvědomuje si, že v případě jich dvou bude ještě hodně dlouho všechno působit zcela jinak, než u běžného manželského páru. Chvílemi mu to připadá úsměvné, ale někdy ho to trochu mrzí. I teď má trochu smíšené pocity. Nemá, ale příliš možností se zabývat těmi negativními myšlenkami. Nailah vypadá tak zamyšleně, že by docela rád věděl, co se jí honí hlavou. Uvažuje, jestli se ptát nebo to nechat tak a počkat, až mu to poví sama.
Nakonec se rozhodne, že počká. Stejně už má na dnešní den program a tak ho Nailah postupně nastíní. Pak se rozdělí. Nailah se jde zkulturnit patrně do chatky v Zátoce, on zamíří k rozestavěnému domu. Tam se opláchne a pustí se do dalších prací. Mezitím přemýšlí nad večerním programem. Ať uvažuje sebevíc, zjistí, že nemá nejmenší ponětí o tom, co se teď dává v kině. Přemýšlí též na co Nailah vzít, i když tohle si můžou domluvit, až se tam večer vydají.
Když se Nai vrátí, zjistí, že se sebou donesla i jídlo, což uvítá. Jeho "snídaně" těsně po poledni nebyla nic moc.* Z programu určitě něco vybereme. *Poznamená přesvědčivě. Pak poslouchá, jak hodnotí jeho návrhy a musí se pobaveně usmívat. Po té trochu zvážní a najednou se tváří jako Tajemný hrad v Karpatech. Přitočí se k ní a se spikleneckým zamrkáním se k ní nakloní.* Já bych ti to i řekl, ale ono je to přísně tajné, víš? *Zašeptá jí tajemně do ucha. Pak se odtáhne a dělá už zase, jako by nic.
Jelikož zapékané brambory voněly opravdu skvěle, tak se šel opláchnout a pak se vrátil a sedl si ke stolu.* Díky, tobě taky. *Popřeje Nai. Vezme si svou porci a dá se také do jídla. Od Nai toho ještě moc neokusil, ale ještě nikdy si nemohl stěžovat, že by mu nechutnalo.
Když se Nailah po chvíli rozpovídá, tak se zaposlouchá do jejího vyprávění. Při tom ujídá. Poslouchá většinou mlčky. Když mu připomene jejich první setkání a ukáže mu svou jizvu, kterou má od něj, tváří se, jako nevinnost sama. Na to setkání, ale taky občas vzpomíná, i když raději na tu druhou část, kdy ji tak trochu prohnal lesem a ještě štípl do pozadí. No přistihne se, že trochu zamyslel a tak se rychle probere a podívá se na druhou jizvu, kterou mu ukazuje. Měl již možnost ji párkrát vidět, ale nikdy se o ní s Nailah nebavili. Teď má příležitost se to dozvědět, tak dál pozorně poslouchá. Dozvídá se samé zajímavosti a je toho tolik, že se rozhodne vše si poslechnout a teprve pak k tomu případně něco dodat. Poslouchá, jaký mohla Nai dnes mít život, kdyby nezasáhli lovci. Na jednu stranu by jí to přál, teď, když už ji zná o něco lépe. Na druhou stranu by ji, ale nikdy nepoznal a nemohl by smečce získat posledního šamana. Tohle už teď jasně převažuje. Přes všechno je rád, že tohle dotáhl do konce ať už k tomu vedla cesta velmi kostrbatá a svízelná. Je vidět, že oba měli v úmyslu něco úplně jiného, než co jim život přinesl.
Ten příběh se mu poslouchal dobře, pokud se odosobnil a byl pouze posluchač. Jinak pocítil vždy osten závisti a podráždění nad tím, že on nemohl svou ženu získat jiným způsobem. To jej bude chvílemi opravdu užírat. Poslouchá Nai a nedává najevo, co mu běží hlavou. Chce si ten příběh poslechnout celý i s tím, co mu chvílemi probíhá hlavou.* To je mi líto. *Poví nakonec. Ano svým způsobem to tak cítí.* Že to nevyšlo podle tvých představ... *Povídá.* Ale zase by si nikdy nepřišla sem a třeba by si se nikdy nedozvěděla o své minulosti. *Pokračuje dál.* A nakonec bych tě nepoznal a přesto všechno, co se stalo, bych o to už nechtěl přijít. *Dodá nakonec. Opravdu je rád, že ji mohl poznat, a teď jsou spolu a on ví, že ho čeká celý dlouhý život - snad se neobjeví nějací lovci nebo jiné komplikace - po jejím boku.
Nakonec už k tomu dál nic neříká. Dokončí jídlo a vrátí se zase k práci na domě. Nailah mu nakonec pomáhá a shledá, že je velmi zručná a šikovná. Práce jim tak jde od ruky a dům se stále více blíží ke konečné podobě.
Když nastane večer, tak to pro tento den utne a ukončí. Vrátí se do Zátoky, kde se připraví na jejich první rande. Během příprav ve svém domku mu to přijde takové zvláštní, ale rozhodně ne nepříjemné. Oblékne si slušnější oděv, se kterým se nemusí stydět vyrazit do města. I když je to zčásti společenský večer, nijak přehnaně to nehrotí. Kalhoty košili a sako. Vezme si peníze, telefon a klíče od auta. Než opustí Zátoku, ještě zkontroluje, zdali hlídky plní svou povinnost a vše je jinak v pořádku. Po té si jde vyzvednou Nailah k chatce a vyrazí do města. Cestou probírají, na jaký film půjdou. Probírají nejrůznější žánry až se nakonec dohodnou na jedné z nových komedií. Alespoň se zasmějí. "Bláznivá dovolená" jim nakonec zněla nejlépe. Kino ve Francouzské čtvrti vypadalo luxusně. K lístkům ještě přikoupil nějaký ten popcorn a colu, aby měli občerstvení a nebo dostatek palebné munice, když bude film stát za nic. Budou tak moci po ostatních návštěvnících házet popcorn. I z toho důvodu měli místa v zadních řadách. Když se usadili a film začal, nebyl nakonec nejhorší. Bylo v něm hodně vtipných situací a když nastala nějaká nudnější pasáž, zpříjemňovali si ji házením popcornu do předních zad. Vždy to někdo schytal. Jelikož se při tom tvářili jako svatouškové a vždy hned upřeli oči na plátno a vypadali, že jsou zažraní do filmu, nikdo jim nemohl nic dokázat. V kině si tak užili docela dost zábavy.
Když film skončil opustili budovu. Vydali se pak pěšky, pomalou chůzí večerním městem do jedné z blízkých restaurací na večeři. Shodou okolností to byla ta, kde byl na obědě s Genevieve. Tenkrát, když se pak rozhodla nastěhovat na nějaký čas do Zátoky. Byl to, ale náhodný výběr. Usadili se k jednomu stolu pro dva trochu stranou v té klidnější části restaurace. Než si vzal jídelní lístek, chvíli přemýšlel, na co má chuť.* Co si dáš? *Vyzvídá, sotva si Nai otevře ten svůj.*

(Ne, že by byla zrovna typ, který by sledoval komedie jak na běžícím pásu. Vlastně vůči nim byla dost skeptická, i když pokud už nějakou komedii viděla, většinou se jí i celkem líbila, když to nebyla naprostá slátanina. Byla spíš na akčnější filmy, horory, nebo něco psychologického. Ale jak se zdálo, kino zrovna nenabízelo nic, co by ji opravdu mělo zaujmout. Tak se domluvili, že půjdou na komedii. Komedie vždycky byla takovou neutrální volbou. Nakonec to nebyl zas tak špatný film. Možná i proto, že od toho neočekávala nic zázračného. Párkrát se i něčemu zasmála. A když se nesoustředili společně na film, tak házeli po lidech popcorn, což pro ni byla opravdu zábava, i když měla co dělat, aby si udržela vážný výraz, když se lidé otáčeli a hledali viníka. Z kina nakonec vycházeli dobře naladění a ona tak nějak zapomněla na starosti a hádky, co s Jacksonem prodělali. Tohle byl vlastně výtečný nápad, někam si vyjít. Bylo to docela ale i úsměvné, protože dělali všechno naopak. Místo toho, aby se před svatbou poznávali a chodili na rande, neměli na to vlastně ani tak moc čas. Sice prodělali společné rituály, ale to se rozhodně nedalo pokládat za nějaké rande. Vzali se, strávili spolu první noc, hádali se, protože si nerozuměli, ale nenapadlo je, že by to vlastně mohli vzít od začátku tak, jak se má. A vlastně byla ráda, že to Jacksona teď trklo a že navrhnul, aby si společně vyšli. Zakotvili v restauraci. Byla pěkná. Nebyl to extra luxusní podnik, ale nebyl to ani pajzl.Cítila se tu příjemně. Sedla si k jednomu stolu, netušila, že to tu Jackson zná, že tu byl s Genevieve. Vzala si do rukou lístek a pilně ho studovala. Když se jí Jackson zeptal, co si dá, tak už věděla.) Lososa. Už dlouho jsem ho neměla a jak jsem ho tu na lístku uviděla, tak jsem na něj dostala chuť. A k němu si dám ten zeleninový salát. Nechci se na večer nijak přecpat, takže volím něco lehkého. (Pousměje se) Co si dáš ty? (Podívá se na něj tázavě.)

*Kino dopadlo nad očekávání dobře. Film nebyl špatný. Přesto se dokázali bavit, během filmu i házením popcornu po okolí. Kdyby je někdo pozoroval, nejspíše by jim netipoval, že to jsou dva dospělí, ještě k tomu hlava a krk smečky. Každopádně to, ale pro ně bylo docela příjemné odreagování od jejich každodenních povinností a starostí, co je zaměstnávají.
Když vyšli z kina, zamířili pomalou chůzí do restaurace. Neměl vybranou žádnou konkrétní, spíše se rozhlížel za pochodu. Cestou ještě s Nai rozebírají dojmy z filmu i z kina celkově. Nasměruje při tom Na do jedné restaurace. Sám tam občas zašel. Měl to tam rád. Jednou zde byl i s Genevieve.
Usadili se u jednoho stolu trochu stranou, aby měli klid. Je to příjemné, útulné místo. Kolem se nese příjemná hudba, stejně tak i světlo není nijak oslnivé. Každý stůl je osvětlený zvlášť lampičkami. Světlo je měkké, nepíchá do očí. Vezmou si jídelní lístky a začnou vybírat jídlo. Samozřejmě, že jej hned zajímá, na co má Nailah chuť. Když mu oznámí, že si dá lososa, tak přikývne a ještě jednou významně kývne nad tím dodatkem o lehkém jídle na konci dne. Nepatrně se nad tím pousměje. Sám si vybere masový špíz, opékané brambory a zeleninovou oblohu.* Ten špíz mě zaujal. Tak ho zkusím. *Odpoví jí na otázku.* Co si dáš k pití? *Vyzvídá dál. Sám přemýšlí, jestli si má dát něco s alkoholem a pak se svézt domů taxíkem nebo nepít. Pak jej napadne, že můžou zůstat i ve městě. K jejich domu by to byla příjemná večerně-noční procházka. Nestává se mu to často, ale i on občas dostane chuť na víno. Zrovna teď uvažuje nad nějakým červeným k tomu masovému ražniči.* Dal bych si víno... *Poví Nai.* To se mi nestává často. *Dodá s pobaveným výrazem. Tenhle večer mu přijde velmi výjimečný, možná i proto má výjimečné chutě.*

(Jaké pití by se tak nejlépe hodilo k lososovi? No, měla docela konkrétní představu. Bílé víno. Takové, které by umělo podtrhnout chuť ryby, ale nepřebít ji. K rybě se rozhodně nehodí červené. Ale je pravda, že k tomu masu, co si chce dát Jackson, k tomu by se hodilo. Než stačí říct, že si dá asi sklenku bílého, Jackson se ozval s tím, že uvažuje nad vínem. Je pravda, že ho víno ještě neviděla pít. Ale to ani on ji ne. Vlastně oba dva měli něco společného. Lásku k pivu. Jo, alespoň to je spojovalo. Už si našli i společný zájem. Začíná to dobře. Trochu se uculila nad svými myšlenkami.) Jo, červené víno se ti bude k tomu masu hodit. A já si dám sklenku bílého. A máme vyřešeno. (Pousměje se a když přijde číšník, aby si mohli objednat, Jackson mu řekne, co si dají. Ona k tomu ještě nahlásí, že si dá neperlivou vodu s citronem. Přeci jen, je lepší doplňovat tekutiny během pití alkoholu. I když dvojka bílého zase až tak nic s tělem a myslí neudělá. Když dostali jídlo i pití, pustili se do toho. Vařili tu opravdu dobře a ona tak má vytypované místo, kam by si sem tam mohla zajít na oběd, když bude mít v práci polední pauzu. Nebylo to totiž zase tak daleko. A stejně tak to nebyla ani dálka k domu, co vlastnil Jackson tady ve městě. Tenhle den se opravdu vydařil. Ale stejně tak i včerejšek a předvčerejšek. Jako by ona i on konečně pomalu začali nacházet tu cestu, kterou se mají vydat. Už to nebylo o hádkách. Tentokrát to bylo všechno o upřímnosti a příjemně strávených chvílích. Samozřejmě, že si nemyslí, že by se snad už nikdy neměli kvůli něčemu pohádat. Na to je to jejich manželství ještě opravdu hodně čerstvé a oni se neznají. Tedy znají svoje životní příběhy, ale ne, jak ten druhý reaguje v určitých situacích. Na tohle si prostě budou muset ještě zvyknout, ale tohle byl začátek, který by si rozhodně chtěla pamatovat jako chvíli, kdy se něco zlomilo, kdy už na sebe nekoukali jen skrze prsty a nemysleli si o slovech toho druhého, že jsou útokem na jeho osobu. Uvidí se, jak jim tahle idyla dlouho vydrží, ale alespoň si můžou říct v těžkých chvílích, že už přeci zažili i hezké chvíle a že to jde, jen chtít. Dneska se konečně vyspali v posteli a ne pod širým nebem. Usínali vedle sebe a už to nebylo tak nepříjemné, jako když pi něm usínala předtím. Snad se blýskalo na lepší časy.)

*Nový dům, který se rozhodl postavit pro svou ženu na začátku jejich společné cestě životem už byl pár dnů hotový. Dostavěný a téměř kompletně vybavený uvnitř. Stačil odklidit i materiál, přístroje a nářadí z okolí domu. Zbývá už, jen upravit okolí domu. Dnes má v úmyslu si sem přestěhovat své i Nailiny věci z jejich starých domků v Zátoce. Domluvil se s Nailah, že se sejdou u domu a pro věci zajdou společně.
Jejich společný život se jim docela dařil. Dokázali spolu vyjít, i když ne vždy. V některých případech to mezi nimi skřípalo, ale z dlouhodobého pohledu se jejich soužití zlepšovalo. Nebo si to alespoň myslel. Před pár dny měl v jednu chvíli dost divné pocity. Naprosto rozporuplné s tím, co si do té doby namlouval. Nic neřekl, ale od toho dne si Nailah více všímal, jako by chtěl přijít na ten zvláštní výkyv. Byl si jistý, že od ní nic podobného ještě nevnímal. Ani on nemohl říct, že by byl zcela spokojený. Jeho představy byly poněkud jiné. Doufal ovšem, že oni dva na lepší soužití budou potřebovat více času. Jeho myšlenky se začaly ubírat trochu jiným směrem. Ne jak dlouho, ale jestli vůbec někdy. Napadalo jej a rozptylovalo ho to převážně, když byl v klidu.
Teď čekal před domem až Nai uklidí po poledním jídle.* Můžeme? *Zeptá se jí, když se zanedlouho dočká. Pak nasednou do jeho auta, kterému na jejich stěhování sehnal i vozík, kdyby bylo třeba.
K jejich cíli to neměli daleko. Cestou se dohodli, že nejprve zajedou k Nai. Dojedou tedy do Zátoky, kde postaví vůz, co nejblíže k jejímu dočasnému domku. Vypne motor, vystoupí a následuje Nailah dovnitř domku. Zastaví se sotva překročí práh. Dá si ruce v bok. Přelétne stěny domku pohledem a po té o něco níže i další vybavení, které se nachází na podlaze.* Tak, co to bude, Nai? *Zeptá se hned po té. Ruce spustí dolů a popojde o něco dále.* Co si chceš vzít do nového? *Sleduje při tom svou ženu a vyčkává, až mu poví, s čím chce pomoci.*

(Lorent zmizel z krámku, ani nevěděla jak. Přerušil je zákazník a on mezitím prostě zmizel. Pokud si ten den myslela, že by mohli něco vyřešit, tak se vlastně spletla. Spíš se to ještě zhoršilo, protože teď oba, i když ona to přímo nevyslovila, protože neměla šanci, přiznali, že k sobě něco cítí. Možná to Lorentovi nepotvrdila slovy, ne dostatečně, ale musel to poznat z toho, jak se k němu chovala. Jenomže on pak utekl a nemohli to spolu dořešit. Co by vlastně chtěli řešit? Může ale vůbec dělat, jako že se nic nestalo? Mohla před Jacksonem snad předstírat, že je všechno v absolutním pořádku? To ovšem netušila, že v ten moment, kdy se všechno s Lorentem událo, Jackson cítil, co cítila a prožívala ona. Vzplanutí, pocit bezpečí, uspokojení a štěstí. Nedávala si ten den v krámku pozor. Nesnažila se nějak zakrývat to, co v nitru cítí a neblokovala nijak její pouto s Jacksonem, ačkoliv věděla, jak na to, v tu chvíli na nic takového prostě ani nemyslela. Zvláštní, jak si dokážete zavařit, když si nedáváte pozor kvůli citům. Ale ona vlastně ani netušila, že Jackson to všechno vnímal. A pokud by to věděla, stále tu byla možnost, že by Jackson sice cítil nějaké záchvěvy, ale nevěděl by, z čeho pramení. Zřejmě se to ale nedozví, pokud by se Jackson nepřiznal, že něco takového z její strany cítil. Vždyť se přeci s Jacksonem neměla špatně, tak proč si dělá v sobě ještě větší zmatek? Jackson je dobrý člověk a její manžel a měla by být ráda, že je hodný a není to žádný mrzout a není násilnický. Na druhou stranu ji k sňatku vlastně donutil nátlakem. Ale opravdu se s ním neměla špatně. Propána, vždyť on pro ně stavěl i dům! Pokud bude nevděčná za tohle všechno, co se jí v životě nabízelo, mělo by jí být ze sebe špatně. Ale co naplat, když je srdce v rozporu s hlavou a dokonce i pudy jejího vlka. Kdyby svou vlčici nechala ovládat svoje pocity, tak by ona a Jackson neměli problém. Její vlčice mu patřila a ona si toho byla vědomá. Jenomže svou vlčici nikdy moc nenechala ovládnout její tělo bez dozoru. Dokonce když se změnila ve vlka, tak v ní zůstala jakási lidská část.
Jackson dokončil dům a oni dva se do něj měli konečně přestěhovat. Domluvili se spolu, že se sejdou a zajedou společně pro věci, které si chtějí ze svých chatek do domu vzít. Byla pravda, že ona toho zas až tak moc neměla. Vlastně to byly jen věci, které si přivezla z Austrálie a pár kousků, co si koupila tady. Takže to byl jeden kufr a jedna plnější taška... opravdu nic moc velkého. Zatím byla docela skladná. Tady do chatky se toho stejně ani moc nevešlo, takže se nemohla roztahovat. V novém domě to bude zřejmě jiné.) Ahoj, Jacku. (Pousměje se, když přicházela k němu. Jackson už nedočkavě čekal na ni. I když není ona zrovna ten typ, co by míval zpoždění, zřejmě tu teď byla pozdě. A nebo Jack moc brzo. No, nějak to neřešila.) Samozřejmě, že můžeme. (Cestou mu řekla, že toho opravdu nemá zas až tolik a že to u ní vlastně bude hodně rychle vyřízené, takže můžou zajet nejdříve k ní. Když zastavili, tak oba vstoupili do domku. Měla už všechno sbalené a vedle postele stále jeden kufr a na posteli ležela ještě jedna taška.) Tohle jsou všechny moje věci. Opravdu toho moc nemám a co se balení týče, to jsem udělala už včera, takže tohle máme bez práce. Jsem připravená. (Pousmála se.)

*Při čekání na Nai se jeho myšlenky ponevíraly od toho, že se mu podařilo dostavět se vším všudy domek, který by se jim měl stát novým domovem. Postával kousek od něj u auta a kriticky si jej prohlížel. Hledal něco, co by ještě bylo třeba doopravit, doladit, vyladit. Venkovní stavba ovšem byla bez chyby. Vše dokonale sedělo a působilo naprosto skvělé. Vnitřní vybavení také v převážné většině vyrobil ze dřeva. Dřevo mu jako materiál přišlo dokonalé pro výrobu nábytku. Na všem se samozřejmě vždy domlouvali s Nailah společně. Stále ovšem dumal nad nějakým vylepšením i uvnitř domku. Bylo to docela příjemné téma pro zaměstnaní jeho mysli. Dlouho už se tím zabývat nemusel, neboť se krátce na to objevila Nai. Přivítá jí místo pozdravu vřelým pousmáním a o něco déle setrvá očima na její tváři. Pak nasednou do auta a vyrazí do Zátoky. Cestou se dohodnou na postupu a tak přistaví po té vůz, co nejblíže jejímu domku. Vystoupí a následuje ji do domku. Krátce zastaví hned za dveřmi rozhlédne se a teprve pak vejde dál. Když si vnitřek domku prohlédne nakonec zastaví očima na Nai. Shledá, že už má sbaleno a moc toho není.* Někteří by si z tebe měli vzít příklad v rychlosti balení... *Poznamená s pobaveným pousmáním.* Chceš si ten domek nechat pro nějaký případ nouze nebo ho dáme k dispozici a k obývání případným novým příchozím? *Přejde při své otázce k jejím věcem. Krátce se u ni zastaví a koukne na ni. Pak vezme tašku a její kufr každý do jedné ruky. Otočí se a zamíří pomalu ven z domku. Venku pak donese její věci do auta a uloží je do kufru. Ten zavře a počká na její vyjádření. Pak už zbývají, jen jeho věci. Sám už na balení taky chvíli pracoval, takže má vše připravené. Kromě svých osobních věcí a oblečení, nechává veškeré vybavení a další věci k dispozici případnému novému majiteli. Nemá v úmyslu se do domku vracet.* Klidně můžeš počkat u auta. Já jsem tady s věcmi za chvilku. *Navrhne Nai po té, co se k němu vrátí. Vydá se od auta k sobě. Vejde dovnitř, kde má připravených pár tašek. Jednu si přehodí přes rameno a zbytek pobere do rukou. Odnese to před dveře, které jen přivře a už se tím více nezabývá. U auta je jak slíbil Nai za chvíli.* Co budeme dnes dělat? *Zeptá se Nai, když uloží své věci do auta a zavře kufr. Se zájmem koukne na Nai. Má chuť něco podniknout, ale rád by před tím slyšel, jestli nemá ona nějaké jiné plány.*

(Pousměje se na něj. Rychlost balení. To rozhodně, ale Jackson neví, že si tak pečlivě zabalila spíše proto, aby nemyslela na tu celou situaci kolem ní. Teď už moc dobře věděla, jak se asi musela cítit její matka, když tohle všechno zažívala. Pohybovala se mezi dvěma muži, oba dva byli součástí jedné smečky, jeden byl alfa, druhý byl šaman a ona alfova manželka. Ona to měla jiné akorát v tom, že byla i šaman a ten druhý muž byl vlastně jeden z původních vlkodlaků, který byl hodně dlouhou dobu mrtvý, ale někdo ho oživil. No, v tomhle je to trochu komplikovanější, ale v zásadě je to úplně to samé. Ani neví, proč matka svého muže nemilovala. Byl to snad hrubián, choval se k ní špatně? Byl despotický a jednal s despektem? A nebo to byl stejný typ jako Jackson, hodný, milý, pozorný, ale jen prostě neměl štěstí na to, aby se do něj jeho manželka zamilovala, protože její srdce už patřilo někomu jinému? V tuhle chvíli by si vážně přála, aby její máma byla tady a aby jí poradila. Nikdy si nemyslela, že by mohla zažít to samé jako její rodič. Vždyť ještě nedávno se zdálo všechno naprosto jasné. Austrálie, Adamova smečka a Adam sám. A ona byla šťastná. Tehdy byla šťastná, protože měla, co chtěla, měla rodinu, která se za ni postavila vždycky, když to bylo potřeba. Teď? Teď je všechno kolem ní zmatené a i když má smečku, není si jistá, jestli by za ni dýchali, kdyby bylo třeba. Tahle smečka jí připadá jako jeden velký bordel. Vlci zvlčili. Možná je to pro někoho úsměvné, ale pro ni tedy ne. A ačkoliv s Jacksonem opravdu pracovali na tom, aby se tohle všechno zlepšilo, aby byla integrita smečky mnohem lepší, tak to šlo pomalu. Bylo to pochopitelné, něco takového nejde změnit ze dne na den. Její manžel se k ní choval hezky, rozhodně si nemohla stěžovat, dokonce postavil dům a hodlal v něm s ní žít. A ona přesto miluje jiného muže. Byly doby, kdy si myslela, že to bylo jen jakési pobláznění, že to prostě odezní, ale nestalo se. Pořád to v ní přetrvávalo a ona věděla, že to jen tak nevymizí. Bohužel. Nechce Jacksonovi ubližovat, nechce, aby to takhle bylo, ale taky to, že se s Lorentem vídá každý den, jen živí ten plamen, co v ní hoří. Možná se měla Lorentovi opravdu vyhýbat tak, jak jí to předtím Jackson nakázal. Ale tehdy, tehdy si ještě nedokázala přiznal, že Lorenta opravdu miluje.) Měla jsem včera spoustu času. Takže než to dělat na poslední chvíli, raději jsem se rozhodla udělat to s předstihem... A pokud jde o tu chatku, klidně ji dej k dispozici. Myslím, že v případu nouze, jak ty říkáš, bych si vybrala jiné místo než tuhle chatu. (Odpoví mu na jeho otázku a on popadne její zavazadla. Klidně by si je vzala i sama, ale Jackson byl v tomhle prostě gentleman. I kdyby měl být ověnčený miliony tašek, stejně by nechtěl, aby nějakou vzala ona. U auta pak potom počkala přesně, jak ji Jackson žádal. Opravdu mu to netrvalo zase tak dlouho. Vrátil se z otázkou na rtech. Co dneska dělat? Vlastně moc nevěděla. Stále zatěžovala svou hlavu tím, co se stalo v jejím krámku, nebylo to vyřešené, všechno zůstalo otevřené. Chtěla, aby to s Lorentem přestalo a přitom se to rozdmychalo ještě víc. Měla ztrápenou mysl a zřejmě to na ní bylo i vidět.) Nejraději bych zmizela ve vlčí kůži v lesích, ale je to náš první den v novém domě, takže ho zřejmě strávíme tam. (Rozhodla se posléze. Ale co přesně by měli dělat. Opravdu neví.)

*Dnešní den si představoval trochu jiným způsobem. Nejspíše to bude tím, že je svým způsobem neúnavný snílek, ale na druhou stranu musí mít něco, na co se těšit. Když plánoval nový dům a potom následné stěhování z těch jejich malých domků s Nailou do nového, věřil, že by je mohl brát jako pár. Teď když po několika měsících ten čas nastal, měl z toho smíšené pocity.
Od té chvíle, kdy k němu od Nailah přicházely ty příjemné pocity, takové, které u ní nikdy, když byla s ním, nezaznamenal ani úmyslně ani neúmyslně. Jeho instinkt mu od té doby našeptával, že se něco děje. Něco špatného, něco, co by jej mělo znepokojovat, z čeho by měl mít obavy, protože se to vyvrbí tak, jak se to mu nebude zamlouvat. Hodně často mu vrtalo hlavou, co to mělo znamenat. Když pak kontroloval čas, měla to být doba, kterou Nailah trávila v práci. Nenapadalo jej žádné rozumně zdůvodněné vysvětlení, co se mohlo stát. Od té doby měl oči na šťopkách a byl snad ještě pozornější a vnímavější vůči Nai. Jestli bylo něco špatně, chtěl to vědět. Chtěl na to přijít pokud možno včas a něco udělat, aby to nevyústilo v nějaké nepříjemnosti.
Možná i díky tomuhle zvláštnímu výkyvu si více uvědomil, že takhle štěstí nevypadá. Navzdory tomu, že s Nailah vycházeli nebylo to ono. Více o tom přemítal, i z toho důvodu, že si na Nai všímal, že není ve své kůži. Byla zamlklejší, zadumanější, skleslejší... Nechtěl to nechat tak. Číhal na nějakou vhodnou dobu, kdyby si s ní mohl klidně a nerušeně promluvit. Doufal, že k němu bude otevřená tak jako vždy před tím. Tak jak doporučovala ona jemu, že by měl být vůči ní.
Během toho, kdy si stěhovali věci ze starých domků do auta s úmyslem dovést je do nového domku a definitivně se zabydlet, přistihl se, že nad tím znovu spekuluje. Rozhodně by rád strávil zbytek dne se svou ženou v její společnosti, jen nevěděl, co by mohli podniknout. Staré domky, jak se shodli nechají volné pro případné nově příchozí zájemce o jejich smečku a tohle místo. Někdy bylo snadné se s Nailah shodnout.
Když už měli naloženo v autě vše, co chtěli a potřebovali, konečně se před Nailah zmínil o svých úmyslech. Při tom se na ni se zájmem podívá v očekávání její reakce. Té se dočká, ale není ani zdaleka taková, jakou by chtěl. "Nadšení" jakého se od Nailah dočká... Vezme mu hodně chuti i nadšení. Trochu zvážní i to nadšení, natěšenost, která se chvilku před tím objevila v jeho tváři se někam vytratí.* Stalo se něco, Nai? *Zeptá se jí znepokojeně. Čelo se mu stáhne pod vráskami jeho podmračeného výrazu. Dojde k předním dveřím auta a sedne si zpátky za volant. Počká až se Nai posadí vedle něj.* Víš, co, pojedeme domů a tam si o tom promluvíme. *Ať je to něco cokoliv, nechce to řešit v autě. Proto dříve, než mu ona stačí něco říct jí navrhne program na nejbližší dobu. Pak nastartuje a vyrazí zpátky k jejich novému domku.*

(Jestli se něco stalo? Stalo se úplně všechno a ona podle toho vypadá. Je ztrápená. Posledních pár dní rozhodně o moc víc, než kdy předtím. Tedy alespoň tady v New Orleans. Samozřejmě, že když si ji Jackson podrobil, nebyla nadšená a dávala to nějakou chvíli najevo, ale to byla naštvaná. Tohle? Tohle je totální nevědomost toho, co by měla dělat. Je to zoufalství, které se mísí s povinností vést společně s Jacksonem tuhle smečku. Nevěděla, jak by si teď právě uřídila myšlenky a jak by mu to všechno řekla, ale on to vyřešil za ni. Nasedli do auta a zamířili do jejich nového domu. Tam budou mít klid na to, aby si promluvili. Nechtěla to rozhodně řešit jen tak u auta. Moc dobře si pamatovala na svá slova, že chce, aby k sobě oba dva byli upřímní a nic netajili a neskrývali. Ne, že by se proklínala za svá slova, protože jí opravdu připadalo fér, aby každý věděl o tom, co toho druhého teď trápí, nebo co se mu honí hlavou, jaké má plány. Jedině tak se mohli opravdu sblížit. Ale jak mu má asi ksakru říct, že miluje jiného? Že to, co mu tvrdila, že není, tedy že do Lorenta nebyla zamilovaná, vlastně není tak úplně pravda? I když možná tehdy byla, to ona sama teď neví. Neví, v jakém bodě se do Lorenta zamilovala, v jakém bodě si připustila, že ho opravdu miluje a její život je teď vlastně hodně špatně. Bude ale muset najít slova, která by mohla nějak vysvětlit, jak se teď věci mají. Ovšem druhou věcí bylo, jestli ji Jackson vůbec bude chtít poslouchat. Vlastně by ji mohl klidně vyhnat ze smečky, nebo v tom horším případě i nechat zabít za to, co se stalo. Žena alfy si nemohla dovolit milovat jiného muže. A pokud se tak stalo a ona to nedokázala nijak zakrýt, potlačit, schovat, bylo to špatně. A ona se obávala toho, že to neskryje. Je to na ní všechno poznat. Myslela si, že to s Lorentem vyřeší, že ukončí tyhle věci, že ho donutí už nikdy nic takového nedělat, ale všechno se to zvrtlo. A zvrtlo se to tak, že se tím nechala strhnout i ona a políbila ho. A tím vyjevila svoje srdce. Možná neřekla nahlas, že ho miluje, ale je si jistá, že to bylo jen tím, že to nestihla, protože tam vtrhl ten zákazník. A teď tu stojí před Jacksonem a měla by mu vysvětlovat, co se stalo? Jak ponižující a bolestné to pro něj bude? A jak se zachová? Už byli oba v domě a seděli u stolu. Naproti sobě. Viděli si tak krásně do očí a mohli si vyměňovat svoje názory, aniž by se někdo vyhýbal očnímu kontaktu.) Možná, že to útočiště v případě nouze budu potřebovat už záhy. (Začne touhle větou a Jacksonovi musí být jasné, že to, co se mu tu bude snažit říct, pro něj asi nebude slast pro uši.) Slíbili jsme si, že k sobě budeme upřímní a budeme si jisté věci říkat. A tohle bych ti měla říct, ale zároveň se to bojím vyslovit, protože vím, že... vím, že to zruinuje všechno. (Hlasitě se nadechla a promnula si dlaněmi obličej. Nebylo to pro ni nic jednoduchého. Ale už to nakousla a nemohla to vzít zpět. Snažila se, opravdu se snažila, aby k Jacksonovi začala něco cítit. Byla tomu otevřená, ale nepřišlo to. Místo toho si uvědomila věc jinou a ta věc se zamotala ještě víc, než měla v úmyslu. Byla vdaná žena. Jejím manželem byl alfa smečky, ale ona alfu nemiluje, ačkoliv má díky němu výsostné postavení.) Jacksone, já... miluji jiného muže. (Nechodila rozhodně kolem horké kaše. Věděla, že kdyby to udělala, tak by to pro ni bylo mnohem, ale mnohem horší. A vlastně pro Jacksona taky. Proto zvolila přímou odpověď bez nějakých vytáček. Co to ale s Jacksonem teď udělá, to bylo ve hvězdách.)

*Stěhování jim nakonec zabralo mnohem méně času, než jak se na začátku dne jevilo. Zajeli si do svých domků do Zátoky pro své věci, které, jak se ukázalo již měli připravené, naskládali je do kufru auta a už nezbývalo nic jiného, než je odvést do jejich nového domu, a začít zde v Zátoce žít.
Je to již, ale několik dní, co má zvláštní pocit, že nic není tak dokonalé, jak se navenek jeví. Několik dnů má pocit, že se blíží nějaká katastrofa, jenom si není jistý, odkud vítr fouká. Teprve dnes, když se s Nai setkal a sledoval jejich vzájemnou komunikaci, viděl na ni, že se něco stalo. Byla divná, byla jiná, jen více to umocňovalo jeho obavy. Navrhnul pro ně společná večer, rád by s ní strávil nějaký čas. Měl jistě v úmyslu zjistit, co se stalo a pokusit se s tím něco udělat. Taková Nailah ho děsila. Jeho návrh, ale jako by Nai vůbec nepotěšil, spíš naopak. Když od ní slyšel, že by nejraději utekla a zmizela v lese, nerad si připustil, že ten viditelný problém, bude mnohem vážnější a patrně ovlivní je oba. Ať už se to týkalo čehokoliv, ať už mělo přijít možné i nemožné, určitě chtěl vědět, co se děje. Místo trávení společných chvilek navrhne rozhovor. Alespoň tehdy se u Nailah setká se souhlasem. Nasednou tedy do vozu a on je odveze domů.
Zanedlouho už sedí v novém domě, v kuchyni u stolu, která ještě voní dřevem a novotu. Nailah je naproti němu, vidí ji do tváře. Neujde mu tak jediná změny v její tváři, jediná grimasa. Nemusí jí nic říkat, vidí na ni, cítí z její strany, že má něco těžkého na srdci. Něco, co ji trápí, užírá. V očekávání na ni pohlédne. Jeho výraz, je vice, než povzbudivý a vyzývavý k tomu, aby začala mluvit o tom, co se děje. Už po její první větě, se mu vrátí jeho obavy z toho, cože se to od ní doslechne. Nelíbí se mu ani za mák slova o tom, že se bude útočiště hodit hned vzápětí. Přimhouří oči a je v nich vidět obava, která pomalu zaplavuje jeho nitro. Téměř, jako by ho paralyzovala. Sedí nehnutě, snad nyní netuší, jak se to dělá, aby mohl ohnout byť jedním prstem. Jeho výraz ve tváři je znepokojený, nedokáže pohnout jediným mimickým svalem v obličeji. Nakonec se přeci, jen trochu pohne. Narovná se v zádech a opře se o opěradlo židle za sebou.* Co se děje, Nai? *Zeptá se jí dříve, než začne mluvit. Spíše vydechne, protože už nutně potřeboval vzduch. Obavy podbarví i tón jeho hlasu. Dá Nailah prostor a vzápětí se od ní doslechne další neurčité, ale znepokojivé věci. Jako by ho tím natahovala na skřipec, jako by zkoušela, kolik toho vydrží.* Ano, to jsme si domluvili. Na začátku, kdy jsme se chtěli poznávat. *Přikývne na její slova. Snad to říká, jen proto, aby se nějak zaměstnal a ukrátil čas. Také, ale chce, Nailah dát najevo, že si to pamatuje, že se tím chce řídit.* Víš, že mě tím opravdu znepokojuješ? *Poznamená a dívá se na ni. Vypadá, že už moc dlouho tohle její protahování, chození okolo horké kaše nevydrží.* Nebude líp, když to, z čeho máš takové obavy, jednoduše řekneš? *Odvětí. S výdechem na ni udělá doslova "psí oči", aby ho už dál nemučila. Rád by ji dopředu ujistil, že mu může říct, cokoliv, a nemusí se bát. Něco v jejích očích, z toho, jak těžké pro ni je se vyslovit ho, ale drží zpátky. Raději se zdrží slibů, které po té nebude moct dodržet. Nadechne se a pomalu vydechne. Doufá, že už se to něco konečně dozví. Taky že ano. Sice má dojem, že to trvá věčnost, ale nakonec se od Nailah konečně dozví, co ji trápí.
To, co mu řekne, slýchává tak často, že už by na to měl být zvyklý a nemělo by to pro něj mít žádné nežádoucí účinky. Přesto nebo právě proto, že je to zde opět, znamená to pro něj jako zásah bleskem z čistého ne z nebe pokrytého drobnými bílými obláčky. Jejich vztah dáli se to tak nazvat je komplikovaný hned od začátku. Zázraky nečekal, ale přesto v to doufal. Nyní je to zde. Opět. Jeho žena, protože už jsou svoji miluje jiného. Když to od ní slyší, chvilku trvá, než si význam těch slov v hlavě přeloží a pochopí je. Během toho mu také dojde, co to znamenalo, když od ní vnímal před pár dny tak odlišné dojmy, pocity. Nikdo na celém světě by jej teď nepřesvědčil o ničem jiném, než že byla s ním.
Její slova ho zaskočí. Vypadá tak pár vteřin mimo, jako by zde seděla, jen prázdná schránka a jeho duše byla kdo ví kde. Přesto se mu nakonec podaří vrátit do reality. Jeho pohled nabude přítomného výrazu a zadívá se na ni. Mnohem ostřeji. S nádechem pootevře pusu a chce něco říct. Chce se zeptat, kdo je to, ale už se tak nestane. Když ji sleduje, když si to v hlavě všechno pomalu skládá dohromady, najednou je mu to jasné. Už se nemusí ptát. Nenapadá ho nikdo jiný, než Lorent. Ten parazit, co se vetřel do smečky a přesto všechno, co se kolem něj dělo a přes všechna varování mu ukradl Nai. Když tak Nai pozoruje a přehrává si zpětně vše, co se stalo... Má pocit, že to, co bylo mezi ní a ním byla, jen prachsprostá fraška. Nejspíše Nailah na vše přistoupila, jen proto, aby mohla ochránit Lorenta. Když tehdy probíhal ten soud byla celou dobu na Lorentově straně. Bojovala za něj, aby dostal milost, aby ho ochránila. Lorent pro ní byl vzorem všeho skvělého, dokonalého. Přes jeho zář, i kdyby se on snažil sebevíc, vždy bude v Lorentově stínu, i kdyby se nestalo nic špatného z toho, co Nai provedl, neměl by u ní šanci. Lorent je patrně její princ na bílém koni.
Vše mu to v rychlosti proběhne hlavou. Cítí k Lorentovi neskutečný vztek a kdyby ho měl po ruce, zabil by ho. V očích se mu zablýskne zlatá vlkodlačí barva, když probodává Nailah pohledem.*
Takže jste mě neposlechli. *Zavrčí na ni vztekle. Ani se už na nic neptá.* Z vašeho trestu jste si udělali potěšení.. *Konstatuje. Nevysloví Lorentovo jméno. Jim oběma musí být jasné, že mu to došlo.* Jsem vám pro smích. *Zavrčí. Pak se zapře rukama do stolu a prudce se postaví, až se židle na které seděl, převrhne.* Tobě nemůžu vyčítat nic, Nailah. *Zadívá se jí do očí. V těch jeho se mísí zlost, vztek. Připadá si zrazený, odkopnutý, bezradný, protože proti tomu nedokáže, nemá jak bojovat. Neví, co bude dál, ale nejvíce se obává toho, jak to poznamená smečku, jaké následky to pro jejich lidi bude mít.* Ublížil jsem ti, moc. Nejednou. Doufal jsem, že ti to budu moct vynahradit, že mi dáš šanci. Mýlil jsem se. Přál bych si zrušit to pouto, které je mezi námi. Nechci, abys se mnou byla z donucení. O to opravdu nestojím... *Promlouvá k ní a je slyšet, jak moc ho její přiznání mrzí, jak rozbilo jeho pomalu vznikající představy o jejich společné budoucnosti. Nyní jsou na padrť. Je to pro něj další těžká rána, kterých už schytal tolik...* Netuším, co si představuješ, že bude dál. Já to tedy rozhodně netuším. *Poznamená, zavrtí hlavou.* Jedno ti, ale slíbit můžu už teď. *Jeho hlas se změní. Probudí se v něm opět vztek, nenávist.* Lorent v téhle smečce skončil. Definitivně. Jestli ho ještě uvidím v Zátoce, zabiju ho... Doporučuju ti, abys ho varovala. *Jen myšlenky na Lorenta u něj probouzejí nepříčetnost. Když jí řekne své varování, ještě chvilku na ni kouká, ale pak z kuchyně, z jejich domu zmizí bleskovou rychlostí. Chce pryč. Potřebuje být sám.*

*Mimo svých povinností Alfy smečky, které se snažil plnit a zastávat, jak nejlépe uznal za vhodné, poslední dobu trávil tím, že si vzal do parády domek, který obývá Eve. Svou milou vlkodlačí "mámu" na tu dobu nastěhoval do domu, který postavil původně pro sebe a Nai. Vše, ale nakonec dopadlo úplně jinak a on je opět sám. Tímhle se snaží zaměstnat a pokusit se pohnout dál. Z části se mu to daří, protože ho tahle činnost doopravdy baví, ale vnitřně si připadá prázdný. Kromě svých lidí nemá pro co, pro koho žít. Nai nic z toho nevyčítá, ale zapomenout, jen tak nemůže. Připadá si jako robot, kterého naprogramovali, aby plnil úkoly každodenního života, ale nic to pro něj neznamená.
Ve smečce to překvapivě i po jejich rozvodu dál klape dobře a nejsou žádné nepokoje, nebo nespokojenost. Nakonec to dopadlo tak, jak si původně přál. Jeho smečka je jediná, která má šamanku a o to mu šlo.
Také vztahy s upíří frakcí a jejich hlavou Marcelem se vyvíjejí nad očekávání dobře. Překvapivě pro něj si Marcel a Nailah velmi dobře rozumějí. Nikdy by to do nich neřekl. V poslední době se obrací k lepšímu to, co už ani neočekával. Život ho pokaždé překvapí ať příjemně či nemile vždy, kdy to nejméně předpokládá.
Dnes opět od časného rána pracuje na domku Eve a dává mu nový vzhled. Vše, jako obvykle dělá ze dřeva, které je všude okolo a třísky a piliny ještě mnohem dále. Sbijí, stlouká, hobluje a tak pořád dokola. Je jasné, že Eve po návratu svůj domek nepozná, ale to bude ještě nějakou dobu trvat.
Jestliže se jeho okolí změnilo zdá se k lepšímu, on sám vypadá stále stejně. Tmavé nepoddajné vlasy se mu vlní kolem hlavy a tvář má stejně zarostlou. Na sobě jako téměř vždy, když se pohybuje Zátokou, volné kalhoty a košili. Rukávy má vyhrnuty až k loktům. Udělá si krátkou přestávku, ve které vyřídí pár telefonátů kvůli materiálu na domek a když s tím skončí, vezme si láhev se studenou vodou a chvíli se osvěžuje a popíjí. Popojde kousek dál o domku, otočí se k němu čelem a kritickým pohledem si jej přeměřuje a prohlíží a samozřejmě také chytá nějakou další a novou inspiraci pro vylepšení.*

(Den za dnem v zátoce ubíhal a ona si tu vlastně žila svým životem. To hektické období, kdy se vše točilo kolem rozvodu s Jacksonem a toho, jak na to bude reagovat smečka, se zmírňovalo a ona už si tu nepřipadala jak pod drobnohledem. Smečka to dokonce přijala víc než dobře. Po tom vypjatém incidentu, kdy byl Jackson donucen, aby přislíbil, že si ji vezme, rozhodně nečekala, že by se smečka tak najednou a narychlo srovnala s tím, že ona a Jackson budou od sebe. Možná, že už ale delší dobu zaznamenali, že mezi ní a Jacksonem to není tak harmonické, jak by se žádalo. Ale vlkodlaci se stále mohli měnit, kdy chtěli. Vlastně této schopnosti vždy toužili dosáhnout a teď se jim to splnilo. A zatím se nic v tomhle ohledu nedělo. A ona tak nějak doufala, že nebude muset s Jacksonem řešit, že díky tomu, že jejich manželství se rozpadlo, se vlkodlaci stanou znovu otroky úplňku. Protože pak by to znamenalo, že tato smečka bude zřejmě prokletá navěky, protože si nemyslí, že by se ona a Jackson znovu vzali, nebo že by se snad kvůli tomu oženil s Hayley. Nátlak nic neřeší a ona s Jacksonem to moc dobře pocítili. Kdyby nepotkala Lorenta, kdyby si nepadli do oka, kdyby ji byl neočaroval svým drzým šarmem, mohla teď v klidu žít s Jacksonem, mohla se do něj časem opravdu zamilovat, mohla být šťastná. Vlastně nepochybovala o tom, že by byla šťastná, protože Jackson by jí snesl modré z nebe. Jenomže srdci člověk neporuší a ani ona nebyla výjimkou. Lorent se jí dostal pod kůži dřív, než to zvládnul Jackson. Ale už delší dobu o něm neměla zprávy a neslyšela o něm. Naposledy se viděli, když za ním přišla skrze to, aby odešel, že si vybrala Jacksona. Jenomže Jackson se nesmířil s tím, že je ten druhý, i když se pro něj definitivně rozhodla. Vlastně se mu nedivila. Ona teď tak nebyla ani s Jacksonem, ani s Lorentem a musela uznat, že jí je takhle vlastně docela dobře. Žádné milostné drama ji netížilo a ona se tak mohla konečně pustit do bádání svou minulostí. Podařilo se jí docela sblížit s Marcelem. Zatím tedy spíš ve světle toho, že s ním spolupracuje na tom, aby se smečka a upíří frakce tak trochu sbratřili a neválčili proti sobě. Dařilo se jim to. Ale ona tak nějak vytušila, že by jí mohl Marcel pomoci i s její minulostí, tedy s minulostí její rodiny. A vlastně se nemýlila. Marcel byl ochotný jí pomoci a ona se k němu tak přiblížila ještě víc a on samozřejmě k ní. Možná, že z nich nakonec i budou přátelé, pokud to bude pokračovat v tomto duchu.
Hodně chodila za Eve. Byla to taková máma celé smečky a dalo by se říct, že ona ji považovala za stejnou mámu jako celá smečka. A to tu není zas tak dlouho jako ostatní, kteří tu prožili celý svůj život. Eve měla srdce na dlani. Na takového člověka prostě jen tak nenarazíte. Nesoudila vás, vyslechla vaše problémy, pomohla vám, pokud to bylo v jejích silách. Měla ji opravdu ráda, přirostla jí k srdci. Eve teď byla na nějakou dobu přestěhována do domu, který původně měla obývat ona s Jacksonem. Pro Eve byl rozhodně dost velký. A aby se tam necítila tak osaměle, vlastně tam trávila hodně času. Jackson pracoval na opravách jejího malého domku, který to už opravdu potřeboval jako sůl. Jack za práci vzít uměl a byl vážně šikovný. Přála by mu, aby se nemusel tak zabývat smečkou a prostě dělal to, co ho baví. Kdyby si založil nějakou malou firmu, jistě by se s tím dobře uživil a ta práce by ho i bavila. Společně s Eve se dneska dala do pečení. Vlastně si už dlouhou dobu neužila tak odpočinkový den jako dneska. Chytila je nějaká pečící horečka, protože tolik jablečných koláčů ještě nikdy snad nikdo nevyprodukoval. Taky je s Eve rozdaly smečce, aby si taky trochu osladili život. Poslední člen, který koláč ještě nedostal, byl Jackson. A Eve se rozhodně neměla k tomu, aby mu ho zanesla. Ponoukala ji, aby jablkový koláč Jacksonovi odnesla sama. Nemůžou se sobě navzájem přeci vyhýbat věky. Byla to pravda. Ale ona se Jacksonovi nevyhýbala, jen ho nevyhledávala, což byl rozdíl. Už kolikrát společně jednali v záležitostech smečky, ale už dlouho si nepromluvili jen tak. Vzala tedy všechnu odvahu a vydala se s koláčem, ještě teplým, za Jacksonem k domku Eve. Už zdálky se jí zdálo, že neslyší žádný tlukot nářadí. Jackson si zřejmě dával pauzu. Jakmile se vynořila na obzoru, zahlédla Jacksona, jak si zrovna dopřává doušků čisté vody. Musel mít hlad. Jistě tu pracuje od soumraku do úsvitu a ani se pořádně nenají, pokud mu jídlo někdo nepřinese. A ten někdo byla vlastně vždycky Eve. Dneska se to ale trochu změnilo. Ten, kdo za ním přicházel s kusem žvance, byla ona.) Páni, tobě to jde vážně od ruky. (Postavila se vedle něj s talířem s koláčem v ruce a zhodnotila jeho práci. Nikdy nepochybovala o tom, že Jackson je vážně šikovný.) S Eve jsme se dneska trochu zbláznily a napekly jsme jablkové koláče pro celou smečku. Tak nějak jsme se do pečení doslova zažraly. (Pousmála se, i když trochu nervózně. Bylo zvláštní takhle s Jackem po dlouhé době mluvit.) Takže ti jeden náš výtvor nesu. (Podala mu talíř s obrovským jablečným koláčem anglického stylu. Vlastně si byla jistá, že ho Jackson bude jíst nejméně nadvakrát, ale třeba by ji překvapil a zblajznul by ho celý.) Možná to bude tou skvělou novou troubou v domě, ale peče se tam samo. (Pečení, pečení. Tak nějak se nemohla zastavit. Nikdy jí nedělalo problém mluvit a neomílat stále to samé dokola, ale teď před Jacksonem byla docela nervózní. On si možná myslel, že je ráda, jak to skončilo, ale i jí to bylo líto. Byla rozhodnutá s Jackem zůstat. Bohužel se rozhodla příliš pozdě.)

*Vždy když se ponoří do práce, za krátkou dobu jej to pohltí natolik, že ztratí pojem o čase. Dokud si neudělá pauzu, ani si neuvědomí, jak dlouho nejedl. Pití si nosí se sebou, ale jídlo, na to myslí, jen velmi zřídka. Dnešek to rozhodně nebyl. Prohlíží si domek, který se pomalu mění, jako by se ze starého klubal nový. Napadají ho téměř neustále nové možnosti, jak obydlí vylepšit, aby se v něm Eve pohodlně bydlelo. Ví, že pro něho i smečku dělá neuvěřitelně mnoho a tuhle rekonstrukci pokládá, jen za malou příležitost, jak jí její přínos oplatit. Ona tak může pobývat a okusit na vlastní kůži jeho dovednosti a zručnost při stavbě domů. Netuší, kolik je hodin, ale jeho žaludek, který se po napití ozve mu napovídá, že je čas něco sníst. Možná to bude i tím, že se kolem něj šíří vůně z okolí, neboť si členové smečky dělají polední jídla. Možná je to náhoda nebo osud, ale jako na zavolanou se objeví v jeho zorném poli dlouhovlasá blonďatá hlava. Chvilku pochybuje o svých smyslech tedy především zraku, když ho přesvědčuje, že je to Nailah, kterou by tu nečekal. Jak se k němu osoba přibližuje, pochybnosti chtě, nechtě musí pustit z hlavy. Trošku nechápavě, trošku překvapeně na ni kouká, když si to míří přímo k němu a zaregistruje, že mu dokonce nese i jídlo. Chtě, nechtě mu tím připomene ne tak vzdálené časy, kdy byli svoji a tahle činnost pro něj znamenala mnohem více. I když se brali s donucení, on měl po svatbě nejlepší vůli k tomu, aby to Nai, co nejvíce usnadnil, zjednodušil a doufal, že to nakonec nebude taková katastrofa. Za tu dobu mu přestala být lhostejná. Hlavně v době, kdy se to mezi nimi zlepšilo a on potom všem začal vnímat i trochu toho štěstí a věřil, že je to na dobré cestě. Vpustil si Nai do srdce mnohem více a dál, protože věřil, že může, že nic špatného nehrozí. Bylo to snadné i proto, že jeho vlk chtěl Nailinu vlčici a bral ji jako svou družku.
Když to nejméně čekal, tak zjistil, že Nai už dávno před tím měla ráda někoho jiného a přišel na to, že je opět tím druhým a tím, koho si vzala z povinnosti a z donucení. Byla to pro něj nečekaná a tvrdá rána, ze které se bude dostávat ještě dlouho. Nai věřil a netušil, že může něco takového hrozit. Na druhou stranu se nemohl divit a nemohl jí to zazlívat. Mrzelo ho na tom nejvíce to, že mu to neřekla mnohem, mnohem dříve. Nejspíše by se pokusil najít jiné řešení, než ji přimět vzít si ho, kdyby tušil, že jí záleží na někom jiném. Možná by mu pak ani Lorent tolik neležel v žaludku a neměl chuť mu zakroutit krkem, jen slyšel jeho jméno. Tohle, ale už nikdy nezjistí neboť je to minulostí. Odmítl být tím druhým, bylo to pod jeho důstojnost, pod jeho úroveň a neudělal by to ani pro smečku. Proto se rozhodl pro rozvod a nechal Nai jít. Byl rád, že se dohodli a ona zůstala jako šamanka. Respektoval ji a uznával a byl rád, že má ve své blízkosti někoho, s kým si může promluvit a poradit, když potřeboval. Vždy se to týkalo záležitostí smečky. V tomhle směru s ní neměl problém komunikovat a dokázal zakrýt to, jak se ve skutečnosti ve svém nitru potom všem cítí.
Nyní, když se před ním vynořila si byl jistý, že nemají ohledně smečky, co probírat a při pohledu na ni měl dost smíšené pocity. Cítil prázdnotu a slabou tupou bolest v místě, kde mu bije srdce. Připadal si vyprahlý jako poušť, jako nekonečný písek, který rozhání a rozfoukává vítr a on halí vzduch a trocha vody, která by vše mohla zvrátit, napravit nikde není.
Zhluboka se nadechne a pomalu vypustí vzduch z plic, než k němu dojde. Chvíli se kouká na ni, ale občas jeho oči zabloudí k talíři, který mu nese. Po celou dobu zůstane vážný, úsměv na svou tvář dostat při nejlepší vůli nedokáže. Nijak se, ale ani nemračí. Vypadá spíše nejistě, poněvadž netuší, co od Nai čekat. Strach nemá, to rozhodně ne, ale vážně mu to nemyslí tak dalece, aby tu nejistotu hodil za hlavu. Na její pochvalu zareaguje tím, že se z ní kriticky podívá na své rozdělané a rozestavěné dílo a pochybovačně si ho přeměří. Rozhodně není zvyklý na chválu a od ní ještě méně, že netuší, jak na ni reagovat.* Dělám, co můžu. *Odmávne pak skromně jako by to nebylo nic mimořádného.* Co tě ke mně přivádí, Nai? *Zeptá se jí dříve, než se ona rozpovídá a on si tak poslechne o její Eveině pečící mánii. Zmlkne a nechá Nai vše mu vypovědět. Párkrát z její tváře koukne na koláč na talíři. Vypadá opravdu chutně a lákavě. Jeho vůně, jen podráždí jeho prázdný žaludek, který se začne dožadovat svého. Odšroubuje tak rychle víčko láhve a pořádně se z ní napije, aby své nitro ještě na chvilku umlčel. Přál by si, aby to Nai uniklo a také tou akcí zakryje mírné rozpaky nad svým nevychovaným žaludkem.* Vypadá to skvěle. *Pochválí její výtvor a hladově, i když doufá, že to není tolik patrné se na koláč podívá.* Díky, že sis na mě vzpomněla, Nai. *Dodá ještě s vděčným pousmáním. Myslí to upřímně a tak mu úsměv tentokrát nedělá potíže.* Nějak jsem zapomněl na čas a mám hlad jako vlk. *Vezme si od ní talíř a rozhlédne se. Nejvhodnější místo na jídlo mu přijde veranda rozestavěného Eveina domku. Jsou tam kusy dřeva, na které se dá posadit.* Dáš si se mnou? *Nechce vypadat tak hladově a když mu Nailah donesla jídlo, to nejmenší, co může na oplátku udělat je, rozdělit se s ní. Při své otázce kývne bradou k verandě. Po té k ní pomalu vykročí. Když poslouchá o skvělé troubě na pečení, musí se pousmát, ale nemyslí to nijak zle. Přijde mu hezké, jak je do toho Nai ponořená. Pomalu dojde na verandu. Posadí se na dřevěný špalek. K Nai pak natáhne ruku, ve které drží talíř s koláčem, aby si nabídla jako první. Zkoumavě se na ni při tom zadívá.
Už je to dlouho, co si spolu povídali, jenom tak. Nemá tedy moc zpráv o tom, co dělá, a jak se jí daří. Přesto, že už není jeho žena, tak ho to zajímá.* Jak se ti daří, Nai? *Zeptá se jí po velmi krátkém váhání, kdy se snaží přijít na lepší otázku, ale nakonec položí tu, která jej napadla jako první.*

(Eve ji vyslala se společně upečeným dílem za Jacksonem. Z počátku se jí moc nechtělo, nevěděla, jak bude Jackson reagovat na to, že za ním jde zrovna ona a ne Eve, jak možná spíš očekával. Na druhou stranu mohla být možná Eve vděčná, že ji donutila vyjít ze své ulity a konečně si s Jackem zase normálně promluvit, pokud o to tedy on bude stát. Na druhou stranu měla vždy pocit, že Eve věděla, co dělá. Možná to byl způsob, jak ty dva dát znovu dohromady. Nemyslela snad, že by se měli znovu brát, ale tak nějak je přimět spolu znovu vycházet tak, aby se jeden před druhým nestyděl něco říct, nebo se zdráhal něco udělat. Oni dva se společně budou setkávat ve větší míře, když ve smečce o něco půjde. Tohle jim zatím šlo bez ohledu na to, jaký k sobě měli vztah, ale může přijít den, kdy to začne drhnout i tady a oni si začnou házet klacky pod nohy a vyčítat si časy minulé. A ona se nechtěla dostat do toho bodu, kdy by k tomu mělo dojít, takže je docela možné, že po tomhle dni bude Eve vděčit za to, že ji donutila sem s tím koláčem zajít.
Vynořila se zpoza stromů a Jackson si ji všimnul. Věděla to, cítila na sobě jeho pohled, který ji nevěřícně propaloval. Snad ani nedoufal, že je to opravdu ona. Sama by tomu nemohla uvěřit, kdyby opravdu nevěděla, že jde cíleně právě za Jacksonem s kusem žvance, který jistě ocení, protože musel mít hlad. Dnes to nebude o tom, že má smečka problém, dneska to záleželo jen na nich dvou. Mohou se spolu bavit, ale i nemusí. Byla by na jednu stranu ráda, kdyby odbourali ty bariéry, které si mezi sebou postavili. Na druhou stranu chápe, že není nejlehčí jen tak všechno hodit za hlavu a dělat, jako by nic. Ono se toho totiž stalo docela hodně, i když se mohlo zdát, že ne. Přišla do města s očekáváním, že se tu seznámí s minulostí svých předků, zjistí něco o tom, co to znamená být šamanem a pak se možná vydá dál do světa. To se jí tak nějak na začátku vůbec nepovedlo, protože tu narazila jednak na Lorenta, ale taky na Jacka. Tito dva muži pak definovali její bytí tady v New Orleans a ovlivňovali její životní situaci. Nikdy netušila, že bude zapletená mezi dva chlapy. Kdyby jí to někdo před tím, než sem dorazila, řekl, tak by se tomu dost smála. Jenomže všechno bylo jinak, než si představovala. Lorent měl okouzlující šarm, kterému se z počátku nechtěla poddat, jenomže zjistila, že to bylo jedno. Lorent už dávno vnikl do jejího srdce a zasadil zde semínko, které vyklíčilo v cit, který nemohla ignorovat. Přála by si, aby to vnímat nemusela, aby Lorentovi řekla ne už hned na začátku a nejel přes to vlak. Aby s Jacksonem utužila svůj vztah a jejich manželství teď vzkvétalo. Jenomže takhle to nechodilo nikdy. Život podle vašich představ? Možná až moc velká nuda pro osud. Osud raději kladl do cesty překážky, které bylo třeba překonat, abyste se dobrali k určitému cíli. A ten cíl vždy nebyl zrovna to, co jste si představovali. Nedivila se Jacksonovi, že to chtěl všechno ukončit, i když mu dala najevo, že si vybrala jeho, stále tu byla ta doba, kdy její myšlenky a city utíkaly za Lorentem a ona je nechala místo toho, aby to utla jednou pro vždy. Bylo až moc pozdě, když poslala Lorenta pryč a rozhodla se pro to být s Jacksonem. Nedivila se mu, že ho otravovalo hrát druhé housle, protože to neměl zapotřebí a ani si to nezasloužil. Nezachovala se správně, nebyla dobrou manželkou, ale co se stalo, to už nemohla vzít zpět. A dopadlo to takhle. Rozvod. Nejhorší na tom všem bylo, že její pouto s Jacksonem se jen tak neotupí. Rozvod na tom nic nezmění. Jednou tu bylo a bude velice těžké ho zlomit. Jackson jí nebyl lhostejný. A ona už možná nikdy nebude mít možnost zjistit, zda Lorent byl pro ni jen momentální vášnivé vzplanutí a Jackson byl vlastně ten pravý, s kterým měla být šťastná a s kterým měla založit rodinu, nebo jestli Lorent je ta její pravá láska a bylo dobře, že to dopadlo nakonec takhle. Lorent byl totiž pryč a ona o něm už dlouho neměla žádné zprávy. Ale jedno musela uznat. Když teď nemusí řešit žádné milostné eskapády, je jí vlastně dobře. Může se tak soustředit na pro ni teď mnohem důležitější věci.
Přiblížila se k Jacksonovi na takovou vzdálenost, že mohla obdivovat jeho dílo. Byl opravdu šikovný a jeho až přílišná skromnost zde nebyla na místě.) Nebuď tak skromný, tohle si vážně zaslouží obdiv. Ne každý se může pyšnit takovou zručností. (Myslela to upřímně. Byl to dar, kterým Jackson disponoval. Věděl, co a jak. Kam má zatlouct tenhle hřebík, kam patří támhleto prkno. Měl by být na svou práci trochu víc pyšný. Sebedůvěra a sebevědomí jsou v tomto případě zcela na místě. Jackson se nemusel nijak ostýchat. Na druhou stranu měl k tomuto řemeslu pokoru. To je taky nesmírně důležité. Jakmile se zeptal, co ji k němu přivádí, začala mu vyprávět o tom, jak se s Eve pustily do pečení a že jim to šlo tak od ruky, až nakonec napekly tolik koláčů, že by to samy nebyly schopné sníst ani za týden, takže je hezky porozdávaly po zátoce a vlkodlaci si tak mohli k obědu dopřát ještě sladký dezert pro dobrou náladu. Ani by netušila, že něco tak obyčejného jako jablkový koláč, dokáže vlkodlakovi rozzářit oči dětinským štěstím. Ale stalo se. A dokonce několikrát. I když při tom vlčím apetitu se možná vlastně ani nedivila.) Tak snad to tak skvěle bude i chutnat. (Pousmála se znovu. A vlastně se do těch úsměvů ani nemusela nutit. Nějak z ní padaly samy. Možná to bylo i tím, že je nervózní. Byla ráda, když se Jackson konečně usmál též. Ten jeho kamenný výraz jí nemohl nic dobře říct a ona netušila, jestli je dobře, že přišla, nebo by měla raději rychle vypadnout.) Přece bych nemohla zapomenout. (Její tvář mírně zvážněla. Mohla to myslet různými způsoby. Nemohla na něj zapomenout, protože byl součástí smečky a ona už rozdala koláč opravdu všem, tak jemu musela přeci taky? Nemohla na něj zapomenout, protože pro ni něco opravdu znamenal rozvod nerozvod? Možná, že v téhle větě, co vyřkla, nešlo vůbec o ten koláč. Možná pro ni začne ta fáze, kdy si postupně začne uvědomovat, kolik chyb vlastně udělala a že to takhle nemuselo vůbec dopadnout.) Jsi přeci můj Alfa. (Dodala posléze, ale možná to bylo jen proto, aby svou větu nějak dovysvětlila, i když to, že na něj nezapomněla opravdu vůbec nesouviselo s tím, že byl jejím Alfou a ona se podle toho měla taky chovat. Tento vztah nadřízený podřízený se pro ni po rozvodu stal faktem. Nebyla Jacksonovi v hierarchii rovna, i když on to tak asi ani nevnímal. Bylo těžké smazat ty rozdíly tak čerstvě po něčem takovém jako byl rozvod. Rány byly ještě stále rozjitřeny a jejich vlci si jen těžko zvykali na ty změny. Ale smečka ji měla vlastně ráda, takže se od nich dočkala spíše podpory než nějaké šikany, protože už nebyla Alfovou vyvolenou. Byla za to vděčná.) Vidím, jak mlsně po tom koláči šilháš. Už tě nebudu dál trápit. Tvůj vlčí hlad je potřeba ukojit. (Její tvář se zase rozzářila v úsměvu, protože ji to přirovnání vlastně i pobavilo. Jackson vlkem byl. Jeho hlad musel bát tudíž enormní. Vlastně možná Jacksonovi za dobu, co spolu žili, ještě nevěnovala tolik úsměvů jako teď. Nebyla člověk, co by je rozdával na potkání. Na druhou stranu když je člověk nervózní, reaguje na to různě.) Dám si ráda. (Zakroutí hlavou na souhlas a vydá se společně s Jackem na terasu právě opravovaného domu. Bylo si kde sednout a na co položit talíř s koláčem, což bylo hlavní. Koláč byl již rozkrájen na menší kusy, takže nebylo tak složité si jeden trojúhelníček vzít a začít konzumovat. Využila tedy toho, že jí Jackson dal přednost a jeden kousek si vpravila do ruky. Neměla bohužel žádné další malé talířky, ale na druhou stranu pro ně ani nechtěla chodit dovnitř domu, pokud tam vzhledem k rekonstrukci vůbec nějaké zbyly. Tak nějak to uvolní víc náladu, když se budou potýkat s tím, aby jim kusy koláče nezamazali jejich oblečení. I když Jacksonovi to možná bylo jedno vzhledem k tomu, že je v pracovním a už takhle umazaný je, minimálně od smůly ze stromů.) No, ne, že bych sebe a Eve chtěla nějak vychvalovat, ale musím uznat, že se nám to povedlo. (Řekla hned poté, co spolkla první sousto. Když přišla otázka na to, jak se jí daří, odložila kus koláče zpět na talíř a na chvíli se zamyslela.) Vlastně si tak nějak užívám období klidu. Spolupráce smečky a upírů jde velmi dobře, s Marcelem se spolupracuje na jedničku. Je to sice egoista a narcista až za hrob, ale když mu člověk umí polechtat ego, je s ním rozumná řeč. (Zasmála se. Samozřejmě, že si teď z Marcela tak trochu utahovala. Nemusela mu lechtat ego, alespoň ne pokaždé, aby s ní normálně promluvil. A navíc ji teď pomáhá i s jejími osobními věcmi, za což mu je vděčná. A i když je teď klid, o tom svém vnitřním klidu značně pochybuje, ale snaží se mu alespoň co nejvíc přiblížit.) A konečně jsem se taky trochu pohnula v tom, kvůli čemu jsem sem původně přijela. Našla jsem si čas, abych zapátrala v minulosti své rodiny. Chci zjistit víc, abych i smečce jako šaman byla víc platná. Vím toho jen špičku ledovce, ale dost mi toho zůstává skryto pod hladinou. (Semkla na chvíli rty a pak si dopřála druhé kousnutí do koláče. Když polkla, tak pokračovala. Snad si chtěla s tím soustem tak nějak promyslet, co poví dál.) Vlastně mi s tím taky tak trochu pomáhá Marcel. Potřebovala jsem zjistit něco o svých předcích, kteří tu žili, ale po smrti jednoho z nich se rozutekli do Evropy. Zrovna v té době Marcel byl už upírem, i když krátce, tak přeci jen mohl něco vědět. A možná, že mě to zavede zase někam dál. (Pokrčí rameny. Doufá v to, že schůzka s Anabelle Moore, která je na pořadu blížících se dní, dopadne podle jejích představ nejlépe tak, že se opravdu něco dozví a bude se od toho moci odpíchnout.) A co ty? Děláš vůbec taky něco jiného, než že trávíš dny tady na stavbě? (Chtěla to vědět, protože jí to dost napoví o tom, jak se cítí. Ona se cítila mizerně z toho, jak to všechno dopadlo. Možná si Jackson myslel, že bude ráda, že si užije jejich rozvod a bude volná, ale ona si to neužívala ani trochu. Záleželo jí na Jacksonovi.)

*Nevzpomíná si na den, kdy od Nai slyšel tolik chvály najednou na jeho osobu, jako dnes a to sotva přišla. Za tu dobu, co se Zátokou pohybuje si zvykl na to, že téměř vše, co udělá, nakonec skončí fiaskem a někde uvnitř se s tím již smířil. Nemá proto žádná velká očekávání v sebe samotného. Snaží se vše vykonávat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Nailah je živou připomínkou i důkazem toho, jak to může dopadnout, když se nedrží svých zásad. Něco takového už nikdy nechce zopakovat. Možná i proto dopředu počítá s neúspěchem a kritikou na svou osobu. Když pak slyší něco jako pochvalu, je to pro něj téměř neuvěřitelné a považuje to spíše za špatný vtip, než něco, co si zaslouží. Nailah to dá také ihned najevo. To u ní vyvolá další potřebu jej začít chválit a tak zase pár okamžiků poslouchá pro sebe dosti nezvyklá slova. Při tom se na svou bývalou ženu soustředěně kouká. Od ní si těch slov považuje a v jeho výrazu je vidět tiché poděkování, neboť jej hned ke slovu nepustí a on ji nechce přerušovat. Párkrát během toho koukne na domek v rekonstrukci. Kdyby měl více času, patrně by se tomu věnoval mnohem více a už dávno. Kvůli tomu, co se kolem něj a ve smečce dělo a děje to má místo relaxace a na vypnutí a vyčištění hlavy. Takový koníček. Už od chvíle, kdy poznal Nai a ona mu jednou doporučila, aby dělal něco, co jej baví, se tomu chce věnovat více. Mít to jako svou obživu, ale ještě to dosud nedokázal skloubit se svými povinnostmi pro smečku. Nyní se mu zdá situace ve smečce i v Zátoce natolik klidná a umírněná, že snad bude moct uskutečnit své plány. Nic a nikoho nemá. Je sám a tak se tomu může začít věnovat naplno. Některé kroky již podnikl. Byl párkrát ve městě kvůli administrativě, aby mohl začít. Hned, jak dokončí domek Eve, tak chce začít podnikat. Přemítá během jejich slov a sledováním domku, jaký bude mít úspěch, ale nijak z toho obavy nemá. *
Jsem si jistý, že bude. *Poznamená přesvědčivě na adresu koláče. Zná pekařské umění Eve a Nailino kuchařské umění rovněž stačil poznat. Nepochybuje tedy o tom, že se jim dílo podařilo nejen vzhledově, ale i chuťově a to mnohem dříve, než jej ochutná. Nailah vídá málokdy nervózní a nejistou a rozhodně nechce, aby  o sobě pochybovala, takže se ji svým názorem snaží povzbudit. Při tom jí věnuje jeden, dva úsměvy, aby svá slova podpořil. I ona je dnes samý úsměv a upřímně takové chování u ní nezná. Překvapuje jej, udivuje, ale ne nepříjemně. Těší ho i skutečnost, že mu sem na jeho pracovní místo ten koláč donesla a dá jí to najevo i slovy. Opravdu je rád. Její odpověď, při které zvážní mu zní mnohoznačně. Zvážní také a dlouze na ni pohlédne svýma hnědýma očima, jako by chtěl nahlédnout až do jejího nitra a nalézt tam všechny významy jejich slov. Trvá to krátce a přeci se to na druhou zdá být věčnost, než po té nakloní hlavu trochu na stranu.* No tak, Nai. Tohle by mě ani na chvilku nenapadlo. *Dodá vlídně, přesvědčivě a stejně jako její věta, i jeho slova lze pochopit mnoha způsoby. Ani on sám přesně neví, jak je myslí.* Byl bych rád, kdybych byl více, než jenom Alfa. *Odvětí pak chvilku po ní. Váží si jí jako šamanky, ale také ji bere jako přítelkyni, bez ohledu na to, co se stalo. Tohle se u něj nezměnilo, jenom to překryla bolest a zklamání z toho, že k němu nebyla upřímná v něčem, co bylo hodně důležité. Nechce na tom ustrnout, chce jít dál a pokusit se zapomenout, i když jeho vlk mu to neustále připomíná, neboť teskní po své vlčí družce a tak je to pro něj hodně těžké.* Ale tohle, je pouze na tobě, nechci a nebudu tě už do ničeho nutit. *Doplní nakonec vážně, odhodlaně. Slabě se na ni pousměje. Jeho úsměv se o něco rozšíří, když jeho záměr vyjde tak jak si přál. Samozřejmě, že to přirovnání použil úmyslně a navíc se více, než dobře hodilo.* To bude nejlepší a nejjistější. *Souhlasí s ní, i když si není jistý, že mu ten koláč bude stačit, ale na chvíli nejspíše ano. To si samozřejmě nechá pro sebe. Když už se pak usadí na verandě Eveina domku, nabídne nejdříve Nai. Počká až si vezme kousek koláče. Po té si vybere kus pro sebe, a s chutí se do něj zakousne. Koláč se mu začne rozplývat na jazyku, a jen potvrdí to, co si myslel i říkal hned, jak jej viděl. Nejprve dojí první sousto a pak se rozhodne koláč zhodnotit.* Vypadá skvěle a chutná ještě lépe. Jak jsem si myslel od začátku. *Okomentuje to a nechce se dál zdržovat od dalšího sousta. Před tím se, ale zajímá, co a jak nového u Nai. Když ona začne povídat, on poslouchá a při tom ujídá koláč. Střídavě sleduje ji a talíř s koláčem, aby mu náhodou nějaký kousek nespadl. Rozhodně se nechce ochudit ani o drobek. Se zájmem poslouchá o Marcelovi. Napadne jej, že nečekal, že si Nai a Marcel budou tak dobře rozumět. Nevadí mu to, spíše jej těší, že se potvrzuje to, v co začal věřit hlavně kvůli Gen krátce po prolomení prokletí smečky - a to, že nezáleží na rase či frakci, ale na jednotlivcích a lidech v nich. Nai a Marcel jsou toho důkazem. I on sám na toho samolibého upíra změnil názor.* Marcel je Marcel. *Podotkne během toho, co Nai udělá přestávku a on zrovna má prázdnou pusu. Řekne to tak, jako by to jméno vystihovalo zcela všechno. Téma Marcel jej ovšem nezaujme ani zdaleka tolik, jako když se Nailah zmíní o svém pátrání o minulosti jejich předků. Ví, že kvůli tomu sem do NO původně přijela. Když byli svoji a ona získala nějaké dokumenty, slíbil jí, že jí s tím pomůže, ale pak se to zkomplikovalo a nestalo se tak. Přesto jej to také již dost zajímá a rád by byl v obraze. Jak kvůli Nailah, tak i kvůli smečce neboť i ta v minulosti byla spjata s Nailinými příbuznými.Poslouchá pozorně, co mu k tomu Nai povídá. Chce na to něco říct, ale ona pokračuje a on tak zjistí, že ji pomáhá Marcel. Docela jej to překvapí. Nemůže říct jestli příjemně nebo nepříjemně. Pocítí v sobě mimo jiné i osten žárlivosti vůči němu, ačkoliv vyjde najevo, že Marcel může Nailah pomoct skrz svou dlouhověkost a znalost minulosti, ale on je z toho všeho mimo. Mrzí ho to, ale to, co se událo nemůže změnit a tomu, co Nai slíbil chce dostát. Rád by ji s tím pomohl.* Vím, že jsem ti slíbil pomoct i podporu při tvém pátrání, kdykoliv budeš chtít nebo potřebovat. *Promluví po té, co zase polkne sousto. Chce Nai připomenout svou účast, aby zahnal ty nepříjemné pocity vůči Marcelovi, neboť jsou z jeho strany přehnané, ale nemůže si pomoct.* Zkomplikovalo se to, toho jsem si rovněž vědomý, ale teď, když je to pryč, chci, abys věděla, že to, co jsem řekl stále platí. *Pokračuje dál. Přestane se věnovat koláči a kouká při tom jen na Nai.* Kdykoliv budeš něco potřebovat, tak jsem tady, Nai. *Připomene se jí.* A budu rád, když mi povíš, co jsi se o své minulosti a svých předcích dozvěděla. *Dodá ještě. Po té se dostanou v hovoru tam, kam vůbec nechtěl. Otázka na jeho osobu a na to, jak tráví čas on pro něj není vůbec příjemná. Připomíná mu jeho osamělost, prázdnotu, a že nemá moc důvodů ve svém osobním životě, proč by měl ráno vstát z postele a něco dělat. Nenachází v tom žádné potěšení, jenom rutinu, stereotyp. Nailina otázka v něm vyvolá všechny ty pocity a myšlenky, které se snaží dnes a denně překonat, zahnat, ale moc se mu to nedaří, a když se na malou chvíli rozptýlí, jako prací na rekonstrukci domu, stačí mu málo, aby do toho zase spadl a pořádně se vymáchal. I když nechce kazit náladu mezi nimi, nedokáže zakrýt změnu v jeho výrazu. Jeho tvář pohasne, jako by jej zahalil tmavý stín a když uhne pohledem dolů ke svému jídlu, lze v něm zahlédnout záblesk smutku a bolesti. Netuší, co by měl odpovědět, aby nepotvrdil její domněnky a nebyla to lež. Navíc jí ani nechce lhát. Neumí to a má rád upřímnost.* Tohle je jediná činnost, co mi vždy na chvíli pomůže zapomenout, Nai. *Odpoví pak potichu a v jeho hlase je slyšet prázdnota. Takovou, kterou cítí uvnitř, když se přestane snažit rozptýlit. Zvedne pomalu zase pohled k ní, ale jeho veselost a docela dobré rozpoložení z jídla a její společnosti je pryč. Na talíři mu zůstane ještě trochu koláče, ale v tu chvíli nemá chuť a ani myšlenky dále jíst.* Nejde mi to, i když si to moc přeju. *Pronese prázdným tónem. Jeho oči připomínají pohled do rozehřáté čokoládové polevy. Slabě se mu lesknou, jako by do té polevy přibude trochu másla.* Je to pro mě pořád čerstvé. *Dodá chabě. I když se, ale on cítí bídně, mizerně, přeje si, aby se ona kvůli tomu, kvůli němu netrápila. Pokusí se proto o slabé pousmání, když na ni kouká.* Promiň. *Vydechne. Nejvíce jej poznamenává skutečnost, že už doopravdy začínal doufat, věřit, že Nailah pro něj je ta pravá, a že vedle ní najde konečně štěstí. Ten dopad z jeho snového obláčku na tvrdou zem, do reality byl hodně tvrdý a bolestivý, a ještě stále si líže rány, které při pádu utržil.* Lorent... *Vysloví s mírnými obtížemi to jméno, ale statečně s tím bojuje. Musí a navíc i chce.* Vídáš se s ním? *Zajímá se. Potřebuje vědět, jestli toho, pro něj zrádného vlkodlačího zmetka vídá. Ví, že pro ni byl dost důležitý a snaží se s tím naučit žít. Snaží se, aby jen při zvuku toho jména neměl chuť tomu dotyčnému zakroutit krkem. On by to moc rád provedl už dávno, ale Nai by takhle ublížit nedokázal. Alespoň ne úmyslně. Pokud se ovšem stane něco nahodilého, neočekávaného, nemůže s jistoto uříct, jak bude reagovat. Vztek, který jej uvnitř spaluje mu pomůže trochu překonat tu jeho skleslost. Zkoumavě, ale klidně na ni kouká, když očekává odpověď.*

(Oba dva si zřejmě libovali ve dvojsmyslech, protože on na její poznámku také reagoval tak, že by si mohla vybrat, jak to vlastně myslel. Ale nemohla se divit. Když ona mu odpověděla způsobem, že si nemohl zcela jistě vybrat, jak to vlastně myslela, on jí to jen oplatil. Oba tak zůstávali v jakési nejistotě, i když na druhou stranu možná někde v nitru věděli oba, jak si poznámky toho druhého vyložit. A vlastně se tak dalo usuzovat i z toho, jak Jackson reagoval potom. Byl by rád víc než Alfou? Ona ho vždycky považovala za víc než jen za svého Alfu. Bohužel situace byla někdy tak vyhrocená, že přehlížela fakt, že je víc než jen Alfa. Dělala to nevědomky, ale stávalo se tak. Hlavně ve chvílích, kdy neměla selhat jako manželka, ale výsledek byl bohužel opačný. Nesnášela, když ji někdo do něčeho tlačil a nutil. A tak možná, kdyby na to ona i on měli mnohem víc času a všechno nebylo narychlo a z donucení, možná, že by to teď mezi nimi vypadalo úplně jinak a oni by se teď nenazývali exmanželi. Jackson pro ni ale je a vždy bude víc než jen její Alfa.) Věř mi, že jsi víc. (Podívala se mu do očí. Jacksona si vážila a o to víc, že ji nechal tady. Nevyhodil ji ze smečky, protože jim to spolu nevyšlo, protože k němu nebyla upřímná v něčem, v čem měla, protože si myslela, že to přejde a ona bude jenom Jacksonova. Bohužel její vzplanutí vůči Lorentovi mělo přetrvat déle, než původně zamýšlela. A o to víc to měla těžké, když Lorent byl v Zátoce a součástí smečky k tomu. Ale pokud už to tedy jí a Jackovi nevyšlo jako manželům, rozhodně by stála o to, aby jim to klapalo jako přátelům. Nechtěla by ztratit ani jeho, ani smečku, se kterou v začátcích nebyla moc srozuměná, ale to bylo spíše kvůli tomu, k čemu ji donutili. Teď musela říct, že její vztahy se smečkou byly více než dobré.) A do ničeho mě tím nenutíš. Jsem vděčná za příležitost tu zůstat a pomoci smečce alespoň jako šamanka, pomoci jim vycházet s upíry, aby se už dál nevedly zbytečné žabomyší války. Jsem vděčná za to, že zase můžu nějaké místo nazývat svým domovem. A to je jen díky tobě a tomu, jaký jsi. (Mohl ji odtud vyhodit, ale neučinil tak, mohl ji zatratit do sedmi pekel, ale nestálo mu to za to, protože Jackson je v jádru tak hodný člověk, že tím většinou vlastně ubližuje sám sobě, protože dovoluje jiným, aby s ním mávali. A ona mu to provedla taky. Ačkoliv nechtěla, učinila tak a nemusela by si zasloužit druhou šanci. Jenomže Jackson jí ji dal. Mohla zůstat tady a být součástí v současné době prosperující smečky. Měla Jacksona ráda a jen těžko by se jí to tu opouštělo. Už jenom kvůli němu chce tady zůstat. Možná pro něj nebyla tou pravou ženou, ale je pro ni rodina. Její uvědomění padlo zřejmě příliš pozdě, ale aspoň něco.
Ale to už si to pomalu zamířili na terasu, aby ochutnali koláč, který s Eve upekla. Potěšilo ji, že Jacksonovi chutná. Klidně mu donese ještě další, když bude chtít, ale aby se toho koláče zase nepřejedl. Nebude ale předbíhat, protože zatím ho na talíři zbývalo ještě dost. Ona sama už je tak načichaná té vůně, že toho zas tak moc nesní, ale dala si s ním, aby ho neurazila a taky proto, že chtěla jeho nabídku přijmout. Toužila po tom s ním mluvit a až teď v jeho přítomnosti si uvědomovala, jak vlastně moc. Opravdu bude muset Eve poděkovat. Usměje se na něj na znamení díků a pak se dá do vyprávění, jak se teď právě má. Tak nějak mu shrne věci, které už vlastně ví. Spolupráce s Marcelem šla skvěle a oni si zatím nemohli stěžovat na to, že by s upíry byli nějaké komplikace stejně, jako si upíři nemohli stěžovat na problémy s vlkodlaky. K žádným potížím totiž nedocházelo.) Ano, to jsi přesně vystihl. (Zasmála se, protože to řekne přesně tím správným tónem, aby to vyznělo tak, že pojem Marcel je prostě něco a každý by se z to měl posadit na zadek. Nebyla tady, když se vlkodlaci s upíry přímo nesnášeli a měli různé neshody. Přišla do doby, kdy už tu probíhaly snahy o to, aby se tyto dvě frakce usmířily. Nemůže tedy Marcela soudit, jaký byl v dřívější době. A ani by to vlastně nedělala. Nerada soudí lidi, když je ani nezná. Proto je nejraději nejdřív pozná, než si udělá nějaký ten obrázek o tom, zda s nimi bude za dobře, nebo to půjde po zlém. A Marcel patřil do té první kategorie. Vlastně by i řekla, že je to všehovšudy dobrý chlap. V nadpřirozeném světě se vše posuzuje trochu v jiném měřítku než ve světě lidí.
Možná ji trochu překvapí, když se Jack nabídne, že kdykoliv bude něco potřebovat v souvislosti s pátráním ale i mimo něj, může přijít za ním. Nečekala, že jí to takhle nabídne. Ne po tom všem, co se stalo. Ano, chtěla usilovat o to, aby se všechno kolem nich spravilo, ale věděla, že to nějakou dobu bude trvat, proto moc nečekala to, že by se s ní chtěl Jack pustit do bádání. A možná ani nechtěl, jen jí to zdvořile znovu nabídnul, protože jí to kdysi slíbil. Ale ona rozhodně nechtěla, aby si myslel, že mu tím vzniká nějaká povinnost. To vůbec ne. Ale z jeho konverzace nakonec vyplyne, že to zřejmě za povinnost nepovažuje, že se jen nenechává ovlivnit tím, co se stalo předtím. Stále tu byl pro ni, ať se stalo, co se stalo. Chtěla by tu být pro něj a bude, ale bohužel selhala v tom, co bylo důležité. Být Jacksonovi dobrou ženou. To už zpět nevezme, ale na druhou stranu to pro ni a Jacka znamenalo nový začátek bez toho, aby se museli do čehokoliv nutit. A tak to mělo být vždycky.) Děkuju, Jacku. Vážím si toho. A jsem si jistá, že dříve nebo později tu opravdu bude něco, s čím mi budeš moci pomoci. I kdyby to bylo jen to, že mě vyslechneš a třeba mi nějak poradíš. Rozhodně tě nechci vynechat. Tohle všechno jsme tak nějak načali společně a budu ráda, když to tak bude i pokračovat. Jen jsem potřebovala rozhodit sítě taky trochu dál, abych se vůbec posunula z místa. (Teď hovořila o tom, že oslovila Marcela, protože jeho náhled na věc před těmi dvě stě lety mohl k něčemu vést. Bohužel se od něj nedozvěděla tolik, co očekávala. A nebo možná očekávala až moc a jiné věci než to, čeho se jí dostalo. Ale alespoň ví, že její rodina odsud neodešla kvůli lovcům, ale kvůli Mikaelsonovi.) Vlastně jsem se toho nedozvěděla zas až tak tolik. Měla jsem jistou teorii, že odsud moji předci možná zmizeli kvůli lovcům, ale Marcel mi to osvětlil. Tehdy tu začal Klaus trochu šlapat po vlkodlacích. Souvislosti sice nevím, ale Moje rodina se v návaznosti na to rozprchla po Evropě. Ale poradil mi, za kým bych měla zajít, ovšem nedoporučoval mi, abych tam šla sama, takže jsme se dohodli, že mě doprovodí. Jedná se o jakousi Annabelle Moore. Prý toho ví o vlkodlacích opravdu hodně. Doufám tedy, že by mi mohla prozradit něco víc o mojí rodinné větvi a o šamanství. Ale uvidíme. Raději si od toho nebudu moc slibovat, protože bych mohla být zklamaná. (Pokrčila rameny a dojedla první kousek koláče. Vzala si druhý a pro ni zřejmě asi poslední, protože opravdu neměla zrovna zas takový hlad. Narazila ale na to, jak se má Jackson. On se jí zeptal první, tak teď byla na řadě ona. Netušila však, že až tolik rozjitří rány, které mu byly zasazeny jí samotnou. Nechtěla mu pokazit náladu, netoužila po tom, aby se dál trápil, ale musela se ho zeptat. A možná, že tohle všechno potřebovalo být vyřčeno pro to, aby za tím udělali alespoň pomyslnou tlustou čáru. Ještě spolu o ničem z toho pořádně nemluvili a zřejmě nastal čas k tomu, aby tak učinili a neschovávali se ve svých bezpečných ulitách.) Chápu. (Kývla na známku pochopení. Jackson byl zraněný a snažil se zapomenout, ale když člověk nic nedělá, nijak se nezaměstná, jde to hodně, hodně těžko. Možná, že i ona se pustila s vervou do bádání právě proto, aby nemyslela na svoje nepovedené manželství. Nebylo nejlehčí zapomenout. Jackson si možná myslel, že pro ni to vše bylo snazší, že se netrápí tak jako on, ale opak byl pravdou. Nic z toho, co se stalo, jí nebylo lhostejné.) Mně to taky nejde. (Přizná se. Ani jeden z nich teď právě nejedl, jen poslouchal toho druhého a reagoval na to, co ten druhý říkal. Ona se na něj celou tu dobu dívala.) Snažím se, ale tohle asi neodezní jen tak lusknutím prstu. Ten zásah byl až příliš velký. (Následně zakroutí hlavou, protože se Jackson začal omlouvat, ale on přeci neměl za co. Není za co se omlouvat natož se stydět za to, co člověk cítí. Má plné právo být zklamaný a naplněný bolestí, i když ji to trápí, ale ona na tom není o moc líp.) Neomlouvej se. Není to snadné. O to víc, že si člověk všechno představoval jinak. Nebyl jsi sám, kdo si myslel, že to půjde. Já jsem v to taky věřila, bohužel jsem se nechala rozptýlit a mé cíle byly ta tam. Člověk si maluje budoucnost a nakonec to všechno dopadne jinak. Jako bychom to už nezažili, že osud si připraví něco naprosto odlišného. (Teď samozřejmě hovořila o tom, že on už si maloval svou budoucnost s vícero ženami a nikdy se mu to nepovedlo. Stejně jako ona si představovala svůj život po boku Adama, ale osud tomu nepřál. Oba věděli, jaké to je, už z dob dřívějších. Přesto se jim to stalo znovu a o to víc ji to bolelo, že za to mohla ona.) A ze všeho nejhorší na tom je, že i když to všechno skončilo, někdy se přistihnu, jak přemýšlím nad tím, jaké by to bylo, kdybychom měli víc času a nikdo nás nenutil. (Svěří se mu s tím, nad čím opravdu dost často přemýšlí. Teď nebyl prostor pro žádnou přetvářku ani lži či tajnůstkářství. Oni si to potřebovali říct. Sdílet spolu tyhle pocity, protože jedině tak to bylo správně a jedině tak se přes to dokáží přenést.) Lorent? Ne, nevídám se s ním. Už dlouho jsem ho neviděla. Naposledy, když jsem mu řekla, ať odejde ze Zátoky a že jsem si vybrala tebe a smečku. Ale v tu chvíli už i pro nás bylo příliš pozdě. (Opravdu si vybrala Jacka nad Lorentem a donutila tehdy Lorenta odejít. Sice ji to opravdu bolelo, ale bylo to čistě její rozhodnutí, které nikdo neovlivňoval a nikdo na ni netlačil. Lorent odešel, ale bohužel pro její manželství už stejně bylo příliš pozdě.) A ani netuším, kde je ho teď konec. (Přizná se mu a pokrčí rameny.)

*Docela byl rád, když nepokračovali s těmi vícesmyslnými řečmi. Bylo pak velmi snadné se v nich ztratit a přemýšlet nad tím, co měli znamenat. Místo toho sám vysloví to, co si přeje téměř od začátku, co Nailah poznal, aby pro ni byl něčím více, než jen náhodný známý nebo spíše chlap, co jí pokazil téměř všechno, co se dalo. Byly chvíle, kdy nevěřil, že by se to mezi nimi byť, jen o něco málo zlepšilo a bál se, že ho Nailah bude nenávidět do konce jejich dnů. Možná to bylo i tím, že sám sebe nesnášel a pohrdal tím, co jí udělal. Naštěstí se toho od té doby událo docela dost a on mohl změnit názor, nejen na sebe, ale i na to, co bylo, je a může mezi nimi být. Její odpověď zní jeho uším více, než příjemně, poněvadž v ní tentokrát ani na vteřinu nehledá nic dvojsmyslného. Opětuje v tu chvíli pohled Nai a ten jeho je děkovný, spokojený i uznalý. Váží si toho, hodně to pro něj znamená. Hlavně proto, že ví, že Nailah už nic vůči němu neovlivňuje a říká svobodně, co si myslí.* Za to jsem doopravdy rád. *Poznamená děkovně s pousmáním.* A snad, jenom v tom dobrém. *Dodá ještě. Není to žádné rýpání, či popichování, jen jeho vroucné přání, které nyní říká otevřeně a nahlas před ní. Ještě chvilku se na ni dívá, než pak přeruší pohled a koukne zase jinam, neboť ji nechce stále skenovat.
Rád slyší, že už Nailah do ničeho nenutí. Je hezké vědět, že změnila pohled, nejen na něj, ale na celé tohle místo i smečku a stala se její součástí tak, jak to chtěl od začátku. Poslechne si ji a na rtech se mu usadí sice slabý, ale přesto spokojený úsměv.* Splnilo se mi to, co jsem pro smečku chtěl od začátku, co jsem tě poznal. Jsem rád, že to zde bereš jako svůj domov. Moc to pro mě znamená. *Odvětí jí na její slova. Je opravdu potěšený a z jeho tónu je to slyšet. Nemyslí teď na to špatné, co se stalo, ale na to dobré. V její přítomnosti to ani jinak nejde. Svou skepsi, bolest a splíny si nechá na dobu, kdy bude sám. Většinou je to pro něj nejtěžší po večerech. Když to jde, tak se promění a ve vlčí podobě se pak prohání po lesích kolem zátoky, ale ani to není vždy stoprocentní, neboť i jeho vlk truchlí po své vlčí družce, která mu schází. Jejich vlci si překvapivě sedli téměř okamžitě. Nemuseli se do ničeho nutit. Teď už nejspíš nezjistí, jaké by to mezi nimi mohlo být, kdyby je ke svatbě nedonutili. Občas nad tím přemýšlí, ale není to nic příjemného.
Když se přesunou na verandu a usadí se k jídlu, změní se i téma jejich hovoru. Konečně má možnost zjistit, co Nai dělá a díky tomu se také dozví pár zajímavých informací. Rozhodně ho nenapadlo, že si porozumí ve městě právě s Marcelem. Nejspíše by si už na překvapení podobného typu měl nebo mohl zvyknout, protože za každým rohem tohohle města se nějaké takové ukrývá. Netuší, čeho se ještě dočká. Může to být cokoliv.
Neví, jak přesněji vystihnout Marcelovu povahu. Dalo by se o tom polemizovat dlouze. Přijde mu proto příhodnější jeho věta, kterou na adresu Marcela utrousí. Podle reakce Nai se trefil. Bylo až neuvěřitelné, že jim ta spolupráce mezi frakcemi vycházela tak skvěle. Usiloval o něco takového dlouho, ale byl to Marcel, kdo nakonec změnil názor a přišel s nabídkou smíru a spolupráce. Ten den byl také jedním z těch méně uvěřitelných, ale stalo se. Nyní si užívá ovoce toho dlouhodobého úsilí. Ušli k tomuto cílí dalekou cestu.
Když uslyší, že Nai Marcel pomáhá s pátráním po její minulosti, je rád, že mu nevidí do hlavy a nemůže tak postřehnout stopu žárlivosti, protože by si přál být v tomhle pro ní užitečnější a nápomocnější, než dosud byl. Průběžně mu Nai objasní, že je to i díky tomu, že je Marcel upír starý pár století, a i to hraje v jeho pomoci svou roli. Trochu ho to přestane užírat. Poslechne si její díky a další následující slova. Pokývá při tom párkrát hlavou a když udělá Nai přestávku, využije toho pro to, co jí chce říct.* Nemáš vůbec zač. Nabízím ti to, protože chci, ne proto, že musím. Zkrátka tě chci víc poznat a s tím tak trochu i něco o předcích téhle smečky. *Poznamená. Promlouvá k ní uvolněně a upřímně. Poslechne si následně, co se Nailah dosud dozvěděla. Nepřerušuje ji po celou dobu. Když ovšem uslyší o Klausovi a o tom, že měl nejspíše podíl na tom, že její rodina odešla z města, neubrání se napůl znechucenému, napůl pobaveném úšklebku. Znovu a znovu slyší, jak Klaus strká nos a ovlivňuje všechno a všechny v tomhle městě, ať už je to v současnosti nebo v dávné minulosti. Kdyby před sebou neměl Nailah, nejspíše by si zhnuseně odplivl. Původní budou zkrátka vždycky ničit životy všem okolo, jen proto, aby dosáhli toho, co chtějí. Nejspíše by zase skončil nadáváním a spíláním rodině Původních, kdyby Nai nepokračovala a on ji pozorněji sleduje a poslouchá, když začne mluvit o nějaké osobě, jejíž jméno jí dal Marcel. Není si jistý, že je to pro Nai bezpečné a netuší, jestli v tom může Marcelovi věřit. Znepokojeně proto stáhne obočí a myšlenky na Původní ho na chvíli opustí.* Myslíš, že je to bezpečné, Nai. Jít do toho a s Marcelem? *Zeptá se jí na své pochybnosti. Nevypadá nadšeně a mračí se, jako by mohl přijít na něco, co by Nai pomohlo, aniž by se zbytečně vystavovala nebezpečí.Povzdechne si, protože ho nic lepšího a bezpečnějšího nenapadá. Zavrtí nespokojeně hlavou, ale nemůže na nic přijít.* Nemělo by mě překvapovat, že jsou zatím Původní. Ti mají prsty ve všem. *Ušklíbne se pak nakonec znechuceně. Raději změní téma z jednoho nepříjemného na druhé, ale k tomu toho může říct více. Při tom zkoumavě pozoruje Nai, jako by si přál od ní slyšet, že se pokusí hledat na bezpečnějších místech. Jeho výraz je v tom velmi výmluvný. Kdyby se nenabídl jako doprovod pro její výlet Marcel, určitě by tam s ní šel on. Takhle mu, ale přijde, že tak velkou návštěvu by nejspíše nemusel čekat úspěch a když už má Nai nějakou stopu, nechce jí to kazit. Raději jí do toho nechce moc mluvit, je to hlavně její úsilí se něco dozvědět. Dlouho se tím zabývat nemůže, protože přijde na řadu on. Ve chvíli, kdy se ho Nai začne vyptávat, se jeho nálada změní a opět vyplave na povrch všechno to, co se snaží svou usilovnou prací na rekonstrukci domku Eve a nejen jejího, má v úmyslu se tomu věnovat ještě více, se promění jako mávnutím kouzelného proutku v prach a on se opět propadne do své bolesti a smutku, které potom zjištění, že Nailino srdce patřilo jinému, ustavičně prožívá. Nejraději by to přešel mlčením, protože nemá žádnou chuť se bavit o sobě a svých splínech. Nailah mu, ale také odpověděla na jeho otázky. Pokusí se tedy o odpověď, která není nijak obsáhlá, ale zase před ní nic neskrývá. Nechce kazit náladu, ale vždy se k ní snažil být upřímný a to se nezmění. Když se dostanou až sem, netuší, jaký vývoj tohle setkání nabere. Raději by se bavil o něčem méně vážném, ale na druhou stranu je mu jasné, že se k tomu jednou, ať už dříve nebo později dostanou a nejspíše bude trvat hodně dlouho, než bude schopen to brát klidně a bez hořkosti, kterou nyní vnímá téměř pořád. Přesto, že má obavy probíhá to zatím nad očekávání dobře. Nailah ho chápe. Zkoumavě se na ni dívá a rád by z jejich slov pochopil více. Nechce se mu věřit, že by to i ona nesla tak těžko. Vždyť si vybrala Lorenta, ve svém srdci a on ač byl tím druhým jí dal volnost a možnost, aby šla za svým srdcem. Předpokládal, že to pro ní nebude tak složité jako pro něho. Její slova mu znějí stejně jako to, co si o tom myslí on. Pro něj je to neuvěřitelné. Cítí se kvůli tomu, kvůli ní ještě bídněji a je to vidět na jeho pohaslé tváři. Když se jí omlouvá, tak je v té žádosti mnohem více. Znovu lituje svého rozhodnutí tehdy v Zátoce, kdy se rozhodl, že vyhoví smečce a pak Nailah v nemocnici přinutil se mu podrobit. Nyní se trápí oba dva a nemuselo to být, kdyby tehdy věděl nebo, alespoň tušil, že jí záleží na někom jiném. Předpokládal, že je sama, tak jako on a tak si k sobě časem najdou cestu, i přesto špatné, co jí provedl. Byl odhodlaný jí to vynahradit vším, čím se bude dát. Chtěl ji nosit na rukách a jejich postavení ve smečce pro něj znamenalo mnohem méně, než jejich vztah v manželství. Bohužel se to vyvinulo jinak a on se pozdě, ale přece dozvěděl pravdu. Rozhodl se proto utnout svou snahu, která podle něj stejně byla marná, protože srdci se nedá poručit a nechal Nai jít. Zatímco v duchu přemítá, poslouchá Nailina slova.* Přesto mě mrzí, že to došlo až takhle daleko. Kdybych byl vnímavější, kdybych, jen tušil, že někoho máš. Nenutil bych tě se mi podrobit. Myslel jsem, že jsi sama, jako já, a že si tě časem získám. *Promluví pak přiškrceným hlasem, protože jej to bolí. Jeho představy se rozpadly v prach.* Nebudu, ale hrát druhé housle. Raději zůstanu sám až do smrti, než žít s vědomím, že je někdo, kdo si získal tvé srdce přede mnou. Žádné trojúhelníky řešit nehodlám. Už ne. *Když pokračuje jeho hlas zpevní a je v něm slyšet odhodlání a také hrdost, nejen jeho jako muže, ale hlavně z něj mluví jeho vlk, který se už odmítá o někoho dělit. Při tom se pevně dívá na Nai a je vidět, jak moc živé to pro něj všechno ještě je.* Myslíš, že by se mezi námi někdy něco událo, kdyby si naši lidé neusmysleli, že se vezmeme? *Odpoví jí otázkou, dost užasle, neboť by jej nenapadlo a nedovede si ani ve snu představit, že by o něj Nailah měl zájem. Něčím takovým se on nezabývá ani náhodou. Tak bujnou představivost nemá. Kdyby ho nedonutili do svatby s Nai, tak by si vzal Hayley a žil by s vědomím, že i pro ní byl až tím druhým, a že si ho brala hlavně kvůli smečce, z povinnosti vůči ní.
Nedá mu to a zeptá se na Lorenta, protože si myslel, že se k sobě vrátí, když bude Nai volná. Překvapí ho, když pak slyší, že je pryč a dlouho o něm neslyšela. Jen to jméno jej nutí vidět rudě. Vědomí, že Nai ublížil to, jen posiluje.* Nikdy jsem ho neměl brát do naší smečky. Vlastně si myslím, že do ní nikdy nepatřil, jen to pro něj bylo z nějakého důvodu výhodné. Kdybych tak věděl, proč. *Poznamená pak a svěří se Nai s myšlenkami, které ho napadají ohledně Lorenta.* Přišel odnikud a zase v něm zmizel. Doufám, že už ho nikdy neuvidím. Pokud ano, neručím za sebe. *Zavrčí si vztekle pod nos a v očích mu probleskne zlatá barva. Lorent je pro něj jako rudý hadr. Zhluboka se nadechne a vydechne. Zkouší se uklidnit, aby mohl dál normálně komunikovat. Pak se vrátí ke svému koláči a rychle vyčistí talíř. Už mu ho moc nezbývalo. Když dojí, jeho hlad je na chvíli utišený. Odloží talíř a zbaví ruce drobků, které mu na nich ulpěly.* Nevím, co jiného dělat. Jak to překonat. *Povzdechne si při tom a vrátí se mu jeho posmutnělá nálada. Koukne na Nai. Přemýšlí, jak dál, ale nic ho nenapadá. Zadívá se na domek a už zase ho to volá a táhne k tomu, aby se vrátil k práci. Opravdu je to jedna z mála věcí, co jej naplňuje.* Děkuji ti za oběd. Bylo to opravdu skvělé. *Pohlédne zpátky na Nai. Slabě se pousměje. Kouká tak na ni o něco déle, ale ho oči zůstanou smutné, skleslé.* Měl bych pokračovat. Eve u nás... no... v tom novém... domě určitě nebude chtít zůstat dlouho. *Poznamená, když se postaví. Ta věta je pro ně mnohem komplikovanější, než si na jejím začátku vůbec představoval. Úplně se v tom zamotal. Ten dům, co pro ně postavil, ze začátku měl chuť ho zničit, ale nakonec to neudělal, aby v něm Nai mohla zůstat, když se stala součástí smečky. Lepší místo v Zátoce stejně není. Už nějakou dobu od té doby, co je rozvedli si pohrává s myšlenkou, že jí nabídne, že jí postaví nový domek, takový, který jí bude zcela vyhovovat. Ještě se, ale nedostal k tomu, aby jí o tom řekl. Teď se mu do toho, ale také ani trochu nechce. Přejde zadumaně ke své bedně s nářadím.* Co máš dnes na programu? *Koukne pak na ni. Přemítá, že by jí mohl ukázat místo, které pro její nový domek vybral. Stále ale neví, jestli o tom vůbec začínat.*