Bayou (Zátoka)

(Když viděla Lorenta, nebylo jí zrovna do smíchu a už vůbec jí nebylo do řeči. Samozřejmě, že jí neušlo, jak ztuhnul, jak se na ni díval. No, asi opravdu nevypadá zase tak strašně, ale stejně se v tom outfitu necítí nijak zvlášť nejlíp. Tak nějak na ni díky tomu dopadla nervozita ještě víc, protože ona opravdu nečekala, že se tak brzy projde uličkou ve svatebních šatech a už vůbec nečekala, že to bude s mužem, kterého si vlastně ani sama nevybrala. Její matka s otcem vždycky chtěli, aby si našla někoho, s kým by opravdu chtěla být. Oba dva věděli, jaké to je, když je tu někdo, o koho stojíte, ale přitom nemůže být váš. Kdyby alfa smečky nezemřel, tak by spolu vlastně ani nikdy nebyli a ona by neexistovala. Tady byla dotlačena do něčeho, co nikdy nechtěla, ani Jackson si ji nechtěl vzít, protože měl svou Hayley. Ale nakonec se to všechno vyvrbilo tak, že ona si teď má přede všemi vzít právě Jacksona. Nemilovala ho a on nemiloval ji, to bylo očividné a věděli to o sobě oba dva. Ale tak nějak se rozhodli, že spolu budou muset vycházet a budou se muset snažit si vyjít co nejvíc vstříc, aby tohle ustáli. Mohli být přátelé, když ne dva lidi, co se milují. V minulosti existovalo tolik dohodnutých sňatků a mnohdy vlastně muži, které si měly ženy brát, nebyli vůbec tak hodní jako Jackson. Měla vlastně ještě štěstí v neštěstí. Lorent konečně promluvil. Vlastně byla ráda, že on promluvil první, protože ona působila dosti zaraženě.) Díky, i když těmi podpatky bych spíš nejraději někoho zabila. A vůbec nejraději toho, kdo je vymyslel. (Ušklíbla se a když se jí zeptal jestli je připravená, tak mu to jen odkývala. Popravdě nebyla připravená, na tohle se asi nedá jen tak připravit. Šli pomalu, protože jinak by se asi opravdu zabila. Ta cesta byla docela krkolomná a ona netoužila po tom, aby si něco zlomila. Celou cestu už ani jeden s tím druhým nepromluvil. Konečně došli tam, kam mířili. Byla tam tuna lidí, které vůbec neznala a vůbec, celkově tam bylo hodně lidí. Přijeli se podívat i cizí smečky a ona si čím dál tím víc zase připadala jako atrakce pro pouťové návštěvníky. Polkla a snažila se ze sebe setřást nějak tu nervozitu.Rozhodla se, že nebude vnímat lidi kolem, ale spíš se zaměřila jen na Jacksona. To prostředí, ve kterém se svatba děla, bylo opravdu nádherné, jako z pohádky. Ale ona si byla jistá, že by tohle bylo lepší pro někoho, kdo by to dokázal pořádné ocenit, ona tím typem nebyla. Vlastně vůbec nebyla typem na nějaké velké slavnosti a teď byla jedné součástí. Za doprovodu hudby s Lorentem prošla uličkou a když byli u Jacksona pustil ji. Neměla mu za zlé že ji nepředal přímo Jacksonovi, opravdu se na něj za to zlobit nebude. Jackson si pro ni prostě přišel a odvedl si ji přímo do altánu, kde stála jeho babička, které by nejraději vyškrábala oči, ale to nemůže, protože by zničila tyhle šaty, což by byla opravdu škoda. Samozřejmě, že si všimla i výrazu Jacksona. Další osoba, která z ní byla naprosto vedle. Asi nečekal, že by před něj přišla takhle. Ale ona ani neměla na výběr, když místo malé soukromé svatby, kde by na šatech nezáleželo, musela podstoupit tohle monstrózní divadlo. Přijala jeho rámě a pousmála se, když pochválil její vzhled. Nic mu na to ale neřekla a začala se soustředit na Mary před nimi. Bylo to tu. za chvíli se z ní stane paní Warren Nailah Warren. Neznělo to zas tak hrozně. Kdyby tu měla papír, tak by si to i napsala, jak to dělávají ženy před tím, než si někoho mají brát, jestli se k jejich jménu hodí to příjmení. Byla by sice jako zastydlá puberťačka, ale udělala by to. Poslechla si Mary, vše, co říkala a pak postupovala přesně podle toho, jak měla svatba vypadat. Mary svázala jejich ruce provázkem a vyzvala je k tomu, aby si řekli své sliby. Jakmile Jackson dokončil svou první část, ona začala tou další a takhle se střídali, dokud nebylo vyřčeno vše. Stále sledovala Jacksona před sebou. Nějakým zvláštním způsobem ji to i možná uklidňovalo. Poté společně zapálí svíčku. Když dojde na prstýnky, musí se usmát, protože Jackson opravdu vybral hezké a zajímavé prsteny. Nebyly jednotné a přesto měly něco společného. Skoro jako oni dva. Navlékla mu na jeho levý prsteníček prsten náležící jemu a znovu zvedla pohled přímo k němu. Teď přišel ten okamžik, kdy ji měl políbit. Ona si popravdě myslela, že jejich první polibek bude právě tenhle, ale překvapivě nebyl. Přitáhnul si ji k sobě, ona zavřela oči a čekala, až se jejich rty spojí. Jackson si ten polibek dost užíval a ona tam samozřejmě jen tak nestála, ale spolupracovala s ním. Asi by to vypadalo divně, kdyby on ji líbal, ale ona to neopětovala. Přejel jí mráz po zádech. Vlastně ten polibek nebyl vůbec špatný a ona z něj byla i docela rozechvělá. Když se od sebe konečně odlepili, byli svoji. Všichni, kteří seděli na lavicích vstali a začali tleskat novému manželskému páru. Bylo jí to jedno. Ji nezajímali v tomhle případě ostatní. Stále věnovala svůj pohled Jacksonovi, než ho konečně odlepila a podívala se do uličky. Měli jí společně projít, což taky udělali. Gratulace budou přijímat potom. Všichni se začali přesouvat na místo hostiny hned za manželským párem. Nejraději by se chtěla jít převléknout, ale bude to muset asi ještě nějakou chvíli přetrpět, protože hostina rozhodně ještě měla proběhnout v šatech, které na sobě mají. Všechny stoly už byly připravené a oni dva si sedli na svá místa. Jídla a pití bude jistě dost pro každého. Oni dva ale věděli, že tady ani tak nepůjde o jídlo a pití jako spíš o schopnosti. Rozhodně to fungovalo, každý by se měl teď cítit trochu jinak, ale jsou tady i tací, kteří nic nepocítili. Byli to ti, kteří patřili do jiných smeček a kteří rozhodně stáli o to, aby tuto schopnosti měli. Dokonce tu opravdu byli i vlkodlaci z města, ale u nich si vlastně nebyla jistá, jak to bude probíhat. byli tu prostě jen proto, že byli pozvaní, aby věděli, o co přišli, když se rozhodli opustit smečku a přidat se k čarodějce.)

*Celý ten obřad prožíval tak trochu jako by v transu. Jako by stál mimo a to, co se odehrávalo pozoroval a probíhalo to, kolem něj ve zpomalených záběrech. Největší jistotu u toho všeho překvapivě našel, když se nedíval vpravo, vlevo, ale jen na svou nastávající. Její modré oči pro něj byly stanicí bezpečí, klidu. Proto mu to uběhlo ani neví, jak. Bylo to rychlé i pomalé zároveň. Nedokázal během svatby nedokázal sledovat čas objektivně. Ze všeho nejvíce se mu líbily jejich sliby. Navlékání prstýnků a nakonec polibek. Ten byl pro něj nejhezčí z celého obřadu. Vycítil, že ani Nai nenechal zcela v klidu, což mu samozřejmě zvedne náladu i sebevědomí zase o nějaký ten kousek vzhůru. Její rty jsou stejně tak hebké a úžasné, jak si je pamatuje po prvním jejich políbení. Když se od ní po té odtáhne, jemně ji pohladí po tváři, když spouští ruku. Neujde mu, jak její oči krátce zazáří. Jako by naznačovaly, že teď se všechno jejich úsilí a úmysly naplnily, staly se skutečnými. Všichni vlkodlaci patřící do smečky mohli od téhle chvíle zcela kontrolovat svou proměnu. I on v sobě pocítí zvláštní pocit, jako by se uvnitř něj spojily dvě osoby nebo zvíře a osoba v jeden celek. Ve svalech mu to hraje vzrostlou silou, kterou mimo jiné se to projevuje. Zadívá se Nailah do očí, ale pak už je nucený, obrátit se k hostům, kteří povstali a odměnili tohle všechno nadšeným potleskem. Vydají se pak společně na místo, kde se bude konat hostina. Není to daleko a tak tam dojdou stejně jako sem v doprovodu hostí pěšky. Nabídne cestou Nai rámě, aby ji byl oporou na té cestě. Přeci, jen nemá na to zrovna vhodné boty. Během toho, jak kráčejí si všimne v její blízkosti Lorenta. Nejspíše se od ní nechce držet kvůli své pozici jejího strážce dál. Není slepý a tak mu neujde jeho nevraživost vůči tomu všemu. Není z toho nadšený, ale nechce si tím teď kazit náladu. Raději se věnuje Nai. Většinou kráčejí mlčky, protože nemají zrovna moc soukromí pro sebe. Přesto z něj může cítit, že z něj opadlo napětí. Na rtech mu pohrává nepatrný úsměv. Je to radost jeho, že mají vše konečně za sebou i vlka, že může konečně být se svou družkou.* Nemůžu se dočkat až tohle všechno bude konečně za námi a budeme moct zmizet. *Nakloní se k ní a opravdu tiše jí to zašeptá do ouška. Při tom se svými rty párkrát dotkne její kůže. Pak už se dostanou k prostřeným stolům. Posadí se podle zasedacího pořádku. Dají se do konzumace menu, které na svatební tabuli přichystali. Mezitím proběhne pár proslovů. Jak plyne den, postupně se k jejich smečce přidají další a další vlkodlaci, kteří se rozhodli jim přislíbit věrnost. Vše probíhá i nadále v poklidu a podle jakéhosi nepsaného řádu.*

(Všichni se radovali z toho, že mají svou schopnost přeměny vlka pod kontrolou. Tedy všichni ze smečky. Podívala se na Lorenta, protože u toho jediného si byla jistá, že to tak asi nebude. Viděla na něm, že se jen tak tak drží, ale díky tomu, že jako člověk si teď uvědomuje svého vlka mnohem víc a má ho taky víc pod kontrolou, tak se udržel, i když to pro něj jistě nebylo jednoduché. Musel se dívat celou dobu na to, jak přichází o někoho, o koho stál. I kdyby o ni stál jen jeho vlk a on sám ne, tak i tak to bylo hrozně těžké. Vlastně se nikdy nedozvěděla, jestli ji Lorent chtěl i normálně. Tedy jestli ji chtěl jako něco víc než jen ženu na sex. A pravděpodobně se to ani nikdy nedozví. Proč by si měli dál tak ubližovat. Rozešli se uličkou a ostatní je následovali. Byl to opravdu dlouhý průvod, který jako by snad nikdy neměl mít konce. Na Jacksonovi bylo vidět, že je rád, že tohle už má za sebou. Ona byla vlastně vcelku taky ráda, že je za nimi obřad, ale obávala se toho, co přijde za několik hodin. Strávená noc s Jacksonem, to bylo teď na co myslela nejvíc a co ji docela trápilo. Věděla, že to musí udělat, jinak jejich svazek nebude kompletní, ale necítila se díky tomu zrovna pohodlně. Samozřejmě, její vlčice by tohle odsouhlasila a byla by ráda za to, že teď může být už jenom s Jacksonem. Její vlčice byla Jacksonovi podřízená a chtěla mu udělat radost za každou cenu. Ale ona sama jako člověk přeci jen měla více rozumu, neovládaly ji jen pudové záležitosti jako vlky. Měla z toho strach, prostě to bylo tak. Ona dokázala být vždycky více střízlivější než vlkodlaci. Ona byla šamanka, která dokázala jisté věci, co vlkodlaci nedokáží, ale bylo to i naopak, vlkodlaci dokázali věci, které nedokázala ona. Teď se tohle všechno promíchalo a vyšla z toho variana, která byla výnosná pro obě strany. Vlkodlaci se mohli měnit, kdy chtěli, a měli kontrolu nad svým vlkem, ona se od této doby hojila rychleji, rapidně rychleji než předtím. Jackson je ale od teď její manžel a prostě se počítá s tím, že spolu budou sdílet lože. Naklonil se k ní a pošeptal jí ta slova, která ji děsila a těšila zároveň. Vážně by už odsud taky nejraději vypadla, ale program by si rozhodně vymyslela jiný, než jaký má být. Pousmála se trochu nervózně.) Taky bych odsud už nejraději vypadla. (Nelhala, ale vypadla by odsud nejraději proto, že je to pro ni až moc velká šaráda, která ji znervózňuje ještě víc. Nebyla na tohle zvyklá, ale asi by si měla zvykat, protože Jackson aspiruje na to, aby byl marokem. Nepřijely všechny smečky, ale bylo jich tu opravdu dost. Marokem se může Jackson stát jen tehdy, pokud bude vládnout všem smečkám ve Státech. Je si jistá, že by všichni vlkodlaci chtěli tuhle schopnost, ale někteří byli opatrní. A ona jim to nezazlívala. Až si jistě ověří, že to funguje a že jsou s tím ostatní spokojení, přijdou i další. Hostina byla dlouhá i díky tomu, že se jedna smečka po druhé přidávala pod vládu Jacksona. Samozřejmě stále budou mít svou autonomii, ale taky budou v jistých obecných věcech podléhat Jacksonovi a o důležitých záležitostech ve smečce ho musí informovat. Každý alfa, který slíbil věrnost Jacksonovi přinesl taky svůj vlčí zub, ten byl pro ni. Ona tak bude moci dbát nad smečkami i na dálku. Bude cítit, když se s nějakou smečkou bude něco dít, bude je moci chránit, ale bude se taky moci napojit na jejich sílu smečky. Ale musí pro to udělat o dalším novoluní nový rituál. Hostina byla stále v plném proudu, ale už se stmívalo. A když měli s Jacksonem oba pocit, že je nikdo už vlastně nesleduje a všichni se baví mezi sebou, tak prostě zmizeli. Chtěla jít do své chatky, aby se převlékla, ale Jackson ji rovnou naložil do auta a odjeli spolu do města, do domu jeho rodiny. Ano, tam rozhodně budou mít soukromí a nikdo je vyrušovat nebude.)

*Najednou bylo po svatbě a jemu se život vrátil i nevrátil do starých kolejí. Něco se změnilo, něco zůstalo při starém. Hned další den po svatbě navrhnul Nailah, že můžou žít v domě ve městě, dokud nebude hotový ten nový a větší, na kterém pracuje. Představa toho, že by se mačkali v jednom domku mu přišla nemožná. Nailah i díky tomu bude mít blízko do práce a do Zátoky můžou jezdit oba dva vždycky, když budou chtít a když to bude potřeba. Vlkodlakům v Zátoce to dali na srozuměnou. Dostali na ně i kontakt, aby je v případě potřeby mohli kdykoliv zavolat.
Po svatebním dni se ještě více zaměřil na výstavbu domu. Proto na stavbě trávil téměř všechen čas, když nebylo potřeba nic jiného, důležitějšího. Stejně jako dnes. Od rána pokračuje ve své práci. Je to pro něj svým způsobem odpočinek. Nemusí nad tím nijak výrazně přemýšlet. Drží se stanovených plánů a ruční práce mu jdou od ruky samy od sebe. Po jídle si udělá přestávku a vydá se na menší procházku, protáhnout si nohy.
Jeho kroky ho zavedou na hřbitov zrádců, kteří tam odpočívají navěky. Občas tam zajde navštívit hrob svého bratra a nyní tam "odpočívá" i Claire. Sice mu utekla, ale to zjištění, že je patrně mrtvá, dává tomu místu, které pro ni vyrobil trochu jiný význam. Kráčí pomalu k náhrobkům, když k jeho uším dolehne ženský hlas a je si jistý, že slyší i dětské broukání. Přiměje jej to zpozornět. Více se soustředí na své smysly. Snaží se zachytit čichem nějaký náznak toho, kdo zde je. Pokračuje dál. Jde docela potichu, v lese se vyzná a nyní když už ovládá zvíře ve svém nitru díky tomu dokáže chodit téměř neslyšně, pokud chce. Brzy zahlédne mezi stromy blonďatou hlavu nějaké ženy. Je si stoprocentně jistý, že to není nikdo z jeho smečky, ani žádný jiný vlkodlak. Jde dál a nyní už úmyslně párkrát šlápne na nějakou suchou větvičku či zavadí o suché listí, aby dotyčná věděla, že tu není sama. Má dojem, že ji zná, ale nedovede si v první chvíli vybavit odkud. Jelikož stojí stranou, dojde mu, že tady navštívila Oliverův hrob. Cestou k nim stále uvažuje, koho to má před sebou.* Nezabloudila jste? Tady není dětské hřiště! *Osloví jí. Zní neutrálně, ale ne nepřátelsky, jen odměřeně. Dojde až k nim aby se konečně zblízka podíval na podivnou návštěvu.*

*Když cestou k nečekané návštěvě začne dělat větší hluk, všimne si, že je úspěšný neboť jemu dosud neznámá osoba, zpozorní. Přijde mu od ní dost odvážné nebo troufalé, přijít sem sama, ještě k tomu s dítětem. Neví, co si o tom, o ní má v prvních chvílích myslet. I proto je jeho úvod neutrální. Dokud nezjistí, koho to má před sebou a proč, snaží se zůstat v klidu, i když rozhodně je celou dobu v pozoru. Když se dostane do lepšího úhlu, zahlédne tvářičku dítěte, podle vzhledu soudí, že je to holčička. Zběžně si ji prohlédne. Možná i přítomnost dítěte ho drží v klidnějším rozpoložení. Děti má rád. V jeho očích jsou nevinné. Nechce proto malé způsobit nějaký šok. Když se k němu otočí i dívčina máma, po jejich slovech, kdy je očividné, že ho zná, si ji soustředěně prohlédne. Přimhouří při tom oči. Její tvář je mu povědomá, ale neumí si ji hned zařadit. Pozvedne pak tázavě obočí, při jejich prvních uvítacích slovech. V jejím podání to vyznělo všelijak. Trochu zpomalí v chůzi a dojde tak k nim. Ruce drží podél těla nebo se jimi přidržuje kmenů okolních stromů. Zůstává v klidu, nevypadá, že by měl v brzké době v úmyslu Alisee něco provést. Konečně si vzpomene, koho to má před sebou. O to méně chápe, co zde dělá. O Olivera se moc nestaral, ale o tom, že mu chtěla přišít otcovství její Nikol, o tom věděl. Za tu dobu už zjistil, že Alisea je sestra Původních a ty on neměl v oblibě už dříve. Od doby, kdy mu Klaus zabil bratra je z duše nenávidí. Během jejího vysvětlování se mu připomene, co se stalo a tak se jeho obočí stáhne a zamračí se na ni. Když domluví, chce se zmínit o tom, co se stalo, a že ji tady opravdu nevidí moc rád. Než se stačí nadechnout a něco říct, Alisea pokračuje a tak ji nechá domluvit. Dál se při tom mírně mračí a pozoruje ji. I po jejím vysvětlení, ale moc nechápe, proč chodí na Oliverův hrob, když mezi nimi nic nebylo. Nechce se mu, ale vzpomínat na minulost, pro něj temnou a bolestnou. Popojde blíže k náhrobku a má tak Aliseu kousek za sebou. Zadívá se na svíčku a květiny. V té době, kdy se o Alisee dozvěděl s Oliverem ještě jakž, takž vycházeli, i když on už za jeho zády kul pikle. Díky těm oživeným myšlenkám se to v jeho nitru začne bouřit a pocítí zlost k Mikaelsonům. Alisea sem přijde téměř bezmocná a kdyby chtěl, mohl by Klausovi ukázat jaké to, je když ztratí někoho ze svých blízkých. Nikdo by ho nedokázal zastavit, kdyby se rozhodl to udělat. Svým způsobem mu to přijde velmi lákavé, ale na druhou stranu, jeho zdravý rozum ho varuje, že by to vlkodlakům nepřineslo nic dobrého. Sevře ruce v pěst a pevně stiskne, aby se probral z jakéhosi transu. Sevření po té povolí a otočí se od náhrobku čelem k Alisee.* Snažíš se ospravedlnit to, že si byla v nemocnici s mou "neteří", když tvůj bratr zabil toho mého?! *Shrne ve stručnosti do jedné věty vše to, co mu právě řekla. V jeho pohledu se zlostně zablýskne, když se zmiňuje o Klausovi. Pak ji obejde a trochu se vzdálí od náhrobků i od ní. Ještě stále to v něm vře zlostí a je teď tak snadné nechat průchod zvířeti v něm. Jenže by to nemělo valné následky a tak se od nich raději drží dále a snaží se ovládnout.*

*V Jacksonovi neviděla hrozbu, nenapadlo ji, že by tady teď pro ní mohl být nebezpečný, protože to byl Jackson. Viděla ho jako vůdce smečky, který myslel  na dobro svojí smečky a jednal správně, takže by na ní nezaútočil. Ale i kdyby ano, tak by si s ním poradila pomocí svých kouzel, pokud by ji ovšem nepřekvapil. V tu chvíli navíc myslela víc na to, jak ochránit Nikolasu před Esther a těmi, kdo jí budou pomáhat, že nepomyslela na ostatní nástrahy. Proto mluvila s Jacksonem klidně. Jakmile domluvila, tak sklonila hlavu k Nikol, které vypadl dudlík z pusy, ale druhým koncem ho měla připevněný na mikince, takže nespadl a teď jí ho jenom znovu strčila do pusy. Na chvíli se pak znovu zadívala na ten náhrobek. Oči jí zeskelnatěly, jak vzpomínala na začátek léta, který trávila s Oliverem. Tenkrát bylo všechno fajn, ona byla čerstvě člověk a užívala si to s ním. Oba dva věděli, že je to mezi nimi nezávazné a tak se nijak nedivila, když se pak v srpnu spolu už až tak moc nevídali. Nyní tam mezi ní a Jacksonem panovala chvilka ticha, kdy ona vzpomínala na Olivera a předpokládala, že i Jackson na něj myslí. Tu chvilku pak přerušil Jackson, když se otočil čelem k ní a znovu promluvil. Neušlo jí to oslovení pro Nikolasu, které se jí od něj zdálo nevhodné. On pro ní nebyl žádným strejdou, byl pro ni cizí muž. Podobně tak i Lover, až na to, že s ním mívala lepší vztah a on sám sebe označil před půl rokem jako jejího strejdu.*Ospravedlnit? Copak něco takového vůbec jde? *Pozvedla nad tím obočí.*  Můžu ti jenom říct, jak je mi líto co Klaus provedl a že lituju, že jsem neudělala víc, abych Olivera před ním ochránila. S Hayley jsme plánovali najít Olivera a někde ho schovat před Klause, ale nejspíš už tou dobou byl mrtvý. *Zavrtěla nad tím hlavou a sklonila ji, aby se podívala na náhrobek.* Lituju spousty věcí.Toho, že jsem ho včas neschovala, že jsem s ním tak dlouho nemluvila a nestýkala jsem se s ním, dokonce i lituju toho, jak fungovalo kouzlo, které ze mě udělalo opět člověka, protože jinak by byl Oliver otcem Nikolasy a možná by se pak Klaus dal spíš přesvědčit, aby ho nezabil, a Nikol by aspoň měla tátu, který by ji měl rád. 

*Po té, co řekne Alisee svůj názor k jejím vysvětlením, omluvám, jelikož to v něm probouzí, pouze vztek na Mikaelsony a ostatní, co s nimi mají něco společného, raději se od těch dvou o něco vzdálí. Ví, že mu to v ničem nepomůže. Nic z minulosti to nezmění, ale nedokáže to brát s klidem. Když mu to zrovna někdo od nich připomene takovým způsobem, jako Alisea dnes. Prochází se mezi stromy a snaží se soustředit na svůj dech, který se pokouší zklidnit a s ním i své nitro. Trochu se mu to povede. Když na něj Alisea znovu promluví, tak se zastaví na místě, kde zrovna je a pohlédne na ni. Mírně se ušklíbne. V tom s ní souhlasí. Ospravedlnit něco takového ani není možné, přesto sem ona dnes přišla a ze způsobu, jakým před chvílí jednala to tak vypadalo.* Na tom nezáleží. Jemu to život nevrátí. *Odvětí a kývne bradou k Oliverovu náhrobku. Skloní hlavu a znovu pokračuje v pomalé chůzi. Mine jeden strom a chystá obejít další z druhé strany. Jednoduše mezi nimi kličkuje. Možná by Alisea udělala lépe, kdyby se stále nevracela k tomu, co se událo a nechala to být. Ona má, ale nejspíše potřebu se z toho někomu vymluvit a on nic netušíc, že něco takového hrozí jí přišel zrovna do rány. Když se tedy znovu rozhovoří, zvedne hlavu a krátce pohlédne jejím směrem. Zamračí se tomu, co slyší. Nehezky se mu blýská v očích.* Měla bys vědět, že plány ne vždy vycházejí. *Odvětí jí na to odměřeně. Samozřejmě zatím skrývá to, že mu Alisea mimo Olivera a Klause, připomněla i Hayley. Její jméno, jako by mu vypalovalo v hrudi obrovskou ránu, která krvácí a nepřestává bolet. Hayley je pro něj velmi citlivé a bolestné téma. Nikdy si neodpustí, co jí musel udělat, ani nezapomene vlkodlakům v Zátoce, jak se k ní zachovali, potom, co pro ně všechny udělala. Jedinou malou útěchou mu je, že věděl, že to Hayley dělala, protože musela, ne, proto, že chtěla. Nemusel jí tak nutit do něčeho, o co očividně nikdy nestála. Krátce mu to proběhne hlavou, ale nahlas se k tomu nevyjadřuje. Alisea se znovu rozpovídá o tom, čeho všeho lituje. On mezitím se dostane svým slalomem mezi stromy zase blíže k ní. Zůstane stát a zády se opře o strom za sebou. Jednu nohu pokrčí v koleni a zapře se chodidlem o strom. Asi by zůstal v klidu i potichu, kdyby od ní znovu neslyšel, ty její představy udělat s Olivera otcem jejího dítěte. Nemůže přijít na to, odkud se ta drzost a dojem, že tady jsou všichni, jen k tomu, aby sloužili jim a skákali, jak písknou, u Mikaelsonů bere.* Co vy Mikaelsoni si to o sobě myslíte? *Zavrčí na ni. Při tom spustí nohu a narovná se. Ruce má schované celou dobu v kapsách kalhot a tak není vidět, jak si je drtí v pěsti a v tuhle chvíli dost silně.* Jak tě něco takového mohlo, jen napadnout?! Řekni mi, proč by ti měl Oliver dělat tátu tvému dítěti?! Protože sis ho vybrala?! Udělat to tajně, bez jeho vědomí a pak ho postavit, před hotovou věc?! Napadlo tě se ho na něco takového alespoň zeptat? *Z takového chování se mu dělá zle. Nevěřícně, podrážděně se na ni mračí.* Tohle snad není možné. To musí být špatný sen. Proč tě vůbec, ještě poslouchám. *S těmi slovy nad tím mávne rukou, otočí se vydá se pryč. Vře to v něm zlostí nad její drzostí, kterou mu tady úplně klidně povídá a myslí si, jak to není správné. Ani na okamžik nemyslí na to, že by Klaus Olivera ušetřil, kdyby zjistil, že je otcem Aliseina dítěte.*

*K tomu předchozímu se již nevrací. Když Alisei poví svoje k jejímu jednání s Oliverem, kdy se na něj snažila hodit otcovství jejího dítěte, moc se mu neuleví, ačkoliv je rád, že jí k tomu mohl říct, co si myslí. Tímhle podlým přístupem mu doopravdy hnula žlučí, a když to ještě obhajuje a pohoršuje se nad tím, že se mu to nelíbí a není nadšený, jako ona, ještě je dotčená. Možná si to neuvědomuje, ale přilévá tím olej do ohně a pořádně ho tím provokuje a pokouší jeho trpělivost. Alisea má štěstí, že má sebou Nikol. Kvůli ní se hodně krotí a drží se zpátky. Přes veškerou snahu se malá rozbrečí. Stejně jako Alisea, ani on z toho není právě nadšený. Nutí ho to, co nejdříve tohle místo opustit. Podle Aliseina chování získá dojem, že se mu to tak snadno nepodaří. Když se na něj od malé podívá, dívá se na ni stejně nepříjemně, jako ona na něho. Jakmile před ním opět začne obhajovat své jednání, asi by mu stačila ta první část a nechal by to být. Už je to pryč a Oliver tady také není. Alisea se bohužel rozhodne pokračovat a tím ho znovu a znovu vytáčí. Stáhne ještě více obočí a vypadá opravdu vytočeně. Poslední kapkou pro něj je, když mu naznačí, že to neměl vytahovat. Zlostně si odfrkne.* Já jsem s tím nezačínal. *Procedí mezi zuby. Tentokrát mluví docela tiše, takže to zní jako nepříjemné syčení. Sevře obě ruce v pěst a drží je podél těla, aby neudělal něco neuváženého.* Potom všem, co už jsi zkusila, mi promiň, když si ponechám svou nedůvěru v tvá slova. *Pokračuje dále stejným tónem. Probodává ji při tom nepříjemným pohledem.* Mohli jste si to s Oliverem vyjasnit a taky nemuseli. Tohle je tvá verze. On tady není, aby mi tvá slova potvrdil. *Poví jí svůj pohled na danou věc. Skutečně, i kdyby se sebevíc snažil, svou důvěřivost v okolí značně omezil, dalo by se říct, že téměř přidusil. Pokaždé, když chtěl někomu věřit, spoléhal na jeho čestnost a spravedlnost, tak se mu to vymstilo. Ta záležitost s Claire je stále velmi čerstvá. Alisea to nemůže tušit, ale doplácí tak trochu i na to.* Myslím, že bys toho měla nechat, jestli chceš odsud dnes odejít se zdravou kůží... *Varuje jí pak. Při tom se mu v očích problýskne zlatá vlkodlačí barva na pár vteřin místo jeho hnědé. Nevyhrožuje ji, jen upozorňuje na to, že má před sebou stále vlkodlaka. Dnes v tuhle chvíli ho Alisea neskutečně vytáčí a jeho už nic nedrží zpátky, aby podlehl svému vzteku a vylil si ho na nejbližším objektu, což je ona a dítě. Jen to, jej stále drží zpátky. Možná Alisea jeho varování, či doporučení neslyšela nebo ho nepovažuje za hrozbu a rozhovoří se dál. Když mu vysvětluje, jak to bývá při sexu a jaké to může mít následky, v tu chvíli je z jejich slov nikoliv vytočený, ale naprosto ho v tu chvíli odrovná. Oči se mu rozšíří údivem, nemůže věřit tomu, jak to Alisea vidí, a že měla v úmyslu něco takového. I když to nevyšlo, jen ta představa se mu zdá neskutečná. Pár vteřin na ni hladí, ale pak se probere a zatřepe hlavou. Doufá, že se mu tohle všechno, jen zdá a on se probudí. Nic se ovšem nestane. Les i Alisea jsou tady dál a vypadají stále stejně skutečně. Sotva přejde svou nevěřícnost, tak se mu zablýskne v očích, když se na ni podívá.* A ty takhle běžně... *Začne jedovatě, ale pak to utne. Probodává Aliseu očima a bojuje sám se sebou, jestli pokračovat nebo ne. Hrozně rád by jí to řekl, ale na druhou stranu je to pod jeho úroveň.* taháš chlapy do postele s tím, že když to vyjde nebo nevyjde, ty otěhotníš a z nich uděláš tatínky? No potěš koště. *Aspoň si to domyslí. Protočí nad tím viditelně oči, ale Alisea se může, jen dohadovat nad čím.* Napadlo tě někdy početí dítěte s tím druhým nejdříve probrat, naplánovat, aby jste ho chtěli oba? *Zeptá se nakonec, protože tohle prostě nedokáže pochopit.* V takovém případě bych v tom vůbec žádný problém neviděl. *Dodá ještě. Skloní pak na moment s výdechem pohled k zemi, před sebe do trávy, ale ihned zase vzhlédne.* Nebo je pro tebe chlap, jen prostředek, jak přijít k dítěti?! *Neodpustí si nakonec rýpavou poznámku plnou ironie. Zajiskří se mu při tom v očích. Těžko říct, jestli pobavením nad tou absurditou nebo zlostí, jestli to odhadl dobře. Alisea se může, pouze dohadovat. Má to, ale jedno pozitivum. Díky tomu ho ta jeho zlost a vztek trochu přejde a mnohem lépe se začne ovládat. Má za to, že v nejlepším se má přestat a tak se rozhodne, že raději půjde, než zase Alisea udělá a nebo řekne něco, co jej znovu vytočí. Otočí se a zamíří pomalu pryč. Bohužel ujde sotva pár kroků, když za sebou uslyší její hlas. Možná by pokračoval i přesto dále, ale docela ho zaujme, co mu povídá a rozhodne si to poslechnout až do konce. Kvůli tomu se zastaví, otočí a pohlédne zpět jejím směrem. Ruce si schová do kapes kalhot. Neví, o co jde Alisee tentokrát, vlastně vůbec nechápe, proč se tady spolu takhle vybavují. Nikdy před tím by jej něco takového nenapadlo. Nemají nic společného. Jestli se na něj snaží udělat dojem nebo ho obměkčit tím, že bude povídat to, co si o něm povídala s Oliverem, tak se nejspíše přepočítala. Nehne u toho brvou, i když by jej to možná za jiných okolností potěšilo. Musel by ta slova pronášet jeho bratr a před jistými událostmi. Takhle to u něj vyvolává, pouze smutek a bolestné vzpomínky. Ani jedno nehodlá před Aliseou dávat najevo. Když Alisea pokračuje, tak skutečně stále méně chápe, o co jí jde.* Můžeš mi říct, co po mně vlastně chceš, Aliseo? *Zeptá se jí v jednu chvíli, kdy stále méně chápe. Ani mu nedojde, že jí skočí do řeči. Ona se nenechá odradit a pokračuje dále. Když začne o svém příjmení a připomene mu, s kým je příbuzná, zablýskne se mu v očích takovým způsobem, že jí k tomu nemusí nic dalšího říkat, pokud nebude chtít. Ano její příjmení a to s kým je v příbuzenském vztahu dělá hodně. Mikaelsonovi téměř všichni z téhle početné rodiny mu pijí krev. Už dávno ztratil iluze, že by snad někdy mohl s nimi, alespoň v mezích normy vycházet. Už o to dávno přestal mít zájem. Nesnáší je, a kdyby se jich mohl zbavit, moc rád by proto udělal, co by se, jen dalo. Jenže mu v tom pár věcí brání a je téměř nemožné je zničit, takže je musí snášet. To ovšem neznamená, že je z toho nadšený, a že někdy bude. Alisea svým chováním na něj také žádný velký dojem nedělá. Nemělo by ji překvapovat, že ji vidí stejně, jako ostatní. Sobeckou, sebestřednou. Všichni a všechno musí být k obrazu jejímu, jinak je špatně. Zatím mu nedala důvod myslet si o ní něco jiného.* Jo máš pravdu. Tví příbuzní mi pijou krev od první chvíle, co se ukázali ve městě. *I když by nemusel odpoví jí.* Nevím, proč si všichni myslíte, že vše, vždy a za všech okolností musí být podle vás a klidně si zatím jdete přes mrtvoly... *Doplní, co mu tolik vadí. Úmyslně to podá tak, že ji vidí úplně stejně, jako zbytek rodiny. Odpovídá jí téměř zároveň, když od ní uslyší její poznámky. Nechce čekat. Jakmile od ní uslyší, že by někdy patřila do jiné rodiny, nevěřícně a také pobaveně, jako by právě řekla dobrý vtip, se ušklíbne. Nezná ji, ale nijak dobře a v tomhle ji nechce soudit, takže to přejde mlčky. Když se zmíní, že žádnému vlkodlakovi včetně Olivera a jemu samotnému, nic neudělala, mohl by připomenout tu její boudu s dítětem, ale ví, že by skončili v začarovaném kruhu a on už se k tomu vracet nechce, takže se kousne do jazyku a mlčí. Tváří se u toho, ale silně pochybovačně. Je jen na Alisee, jestli si to spojí, jestli si toho vůbec všimne. Nechá ji dál mluvit, když se zmíní, že by nikomu z vlkodlaků neodmítla pomoc, tváří se u toho všelijak, každopádně ne moc důvěryhodně. Pak se, ale zmíní o Claire a jeho výraz se změní. Zpozorní a najednou je soustředěný a pozorně se na ni zadívá. I když byl na odchodu, nyní se vrátí rozhodnými kroky zpátky k ní. Zastaví se, jen kousek od ní a nespouští ji z očí. Tím, že se zmínila o pomoci Claire, vzbudila u něj jisté podezření.* Jak přesně si Claire pomáhala, Aliseo. *Zeptá se jí. V tu chvíli z něj vyzařuje autorita a moc jeho postavení ve smečce. Není to nijak úmyslné, ale má pocit, že může něco zjistit a i když je Claire nejspíše mrtvá, on se chce dopátrat pravdy. Ani nečeká, že by to na Aliseu mělo nějaký vliv. Ke smečce nepatří a není ani vlkodlak. Co se jí stalo. Nyní chce zjistit, jestli v tom nemá prsty právě čarodějka stojící před ním. Způsobem, jakým se jí ptá, jak se chová, je patrné, že mu na Claire hodně záleželo. Alisea se má najednou k odchodu a to se mu nezamlouvá. Když se vydá k autu, nespokojeně, bez její odpovědi se za ní podívá. Chce ji zastavit, ale ona se zarazí sama od sebe a když se začne vyptávat na Claire a vidí její reakci, tak ho to dost překvapí. Nenapadlo by jej, že právě kvůli Claire bude brečet. Popojde kousek k ní a nechápavě, ale i trochu znepokojeně ji pozoruje. Když se ho na Claire zeptá, tak zavrtí hlavou. Ona to nemůže vidět a tak jí musí odpovědět slovy.* To je na delší povídání. Já se tě na ni ptal první. *Odvětí a také dá hned najevo, že pokud mu zodpoví jeho otázku, řekne jí o Claire, i když z jeho tónu i výrazu je patrné, že k tomu nemá vůbec žádnou chuť. Po svých slovech zmlkne. S očekáváním pozoruje Aliseu, až se vzpamatuje a začne vnímat. Je jasné, že ona bude muset odpovědět první.*

*Dohadování s Aliseou o něčem, co se už stalo, nedá se změnit, ho pomalu přestává bavit. Navíc je mu jasné, že ona bude tvrdit to své a on jí bude oponovat. Nemá důvod ji důvěřovat. Hlavně proto, jak se pokoušela využít Olivera. Někomu takovému, který ještě k tomu nosí to prokleté jméno - Mikaelson - má problém cokoliv věřit. Dává to Alisei najevo. Nepřetvařuje se, aby mezi nimi bylo jasno.* Jak už jsem řekl. Oliver už tady není, aby mi tvá slova potvrdil. Můžeš tvrdit cokoliv, a já nemám jak si to ověřit. *Zopakuje jí znovu, jak to vnímá. Mluví důrazně, ale už se nad tím dál nerozčiluje. Když se zklidní, přestane mít potřebu na někoho útočit, a tak už na její poznámku, že se ho nebojí, nereaguje. Varoval ji, když to bylo aktuální.
Bohužel stále se oba motají kolem toho, co si ona naplánovala pro sebe i své okolí, ale neuráčila se o tom někoho informovat dříve. A pak, když je postavila před hotovou věc a shledala se s nesouhlasem, odmítnutím a kdo ví, čím dalším, ještě se cítí dotčena, když jí k tomu on poví svůj názor. Když mu položí svou otázku, tak mu svým způsobem potvrdí, že to prostě naplánovala tak, jak se jí to hodilo, bez ohledu na to, jestli se to Oliverovi nebo někomu dalšímu líbilo, či nikoliv. Třeba ne hned, ale když se jí to zamlouvalo. Neodpoví jí už na to, protože by se patrně znovu rozčílil a toho se snaží vyvarovat. Semkne na chvíli pevněji rty k sobě. Jeho výraz v očích, kterou jí dost zostra při tom pozoruje, je dosti výmluvný. Raději udělá pár kroků, aby přišel na jiné myšlenky. Rád by to uzavřel, ale teď je to Alisea, kdo to neustále vytahuje a omílá dokolečka. Jakmile se po chvilce znovu rozpovídá a začne rozebírat dokonce i antikoncepci a ochranu, tak se na moment zastaví, a podívá se na ni nevěřícným výrazem, jako by si nebyl jistý, jestli se nepřeslechl nebo ona neutekla z blázince.* Můžeš toho už nechat?! *Zvýší trochu hlas, ve snaze ji přerušit, protože se mu to vážně nechce dál poslouchat. Tváří se u toho téměř zmučeně, má toho už tak akorát.* Dítě máš, Oliverovo očividně není. Tak už dost. Nemá cenu se v tom pořád vrtat. *Poví jí svůj názor a k tomu, co mu pověděla se nevyjadřuje. Ani ji raději nijak pozorně neposlouchal. Tohle už řešit nehodlá. Zase se rozejde a pohybuje se mezi stromy. Když koukne k nebi, všimne si, že se zde zdržuje mnohem déle, než měl v úmyslu. Měla to být, jen procházka a pak se chtěl vrátit na stavbu a ještě pokračovat. Jak pozoruje chvíli oblohu mezi korunami stromů, obává se, že toho už moc nestihne. Povzdechne si. Na chvíli téměř zapomene, že je tady s Aliseou. Úplně se mu to nepovede. Ona na sebe upoutá svou pozornost, když zareaguje na jeho přiznání, že Mikaelsony z duše nesnáší. Má zrovna obličej zvednutý vzhůru a tak není vidět, jak nad tím, co Alisea povídá protočí panenky. Aby ovšem nevypadal, že ji ignoruje, po chvilce shlédne dolů a podívá se jejím směrem. Protáhne koutky úst do stran a raději mlčky ji poslouchá. I když se Alisea opravdu snaží, na něj to žádný velký vliv nemá. Poslouchá a pozoruje ji stále stejně téměř lhostejně. Alisea třeba není stejná jako její bratři, ale on si na tuhle rodinu už obrázek udělal. Chovají se, jako by jim patřil svět. Když se jim něco nelíbí, jdou přes mrtvoly. Alisea svým chováním také dává dost jasně najevo, že to, co si usmyslí také provede, bez ohledu na to, komu se to líbí nebo nelíbí. V tom svou rodinu nezapře. Může mu proto povídat, co chce. Nechá ji povídat a jen ji poslouchá.* V tomhle městě? *Ušklíbne se na konci, když od ní slyší, že chce, aby byl klid a ona mohla v sídle normálně žít. Jako by slyšel sebe.* Tady nikdy nebyl, není a pochybuju, že někdy klid bude. *Ujistí ji, že její prosté přání je nesplnitelné. To, co chce nebo nechce on sám, si nechává pro sebe. Už se o tom nikomu nesvěřuje. Nevidí k tomu důvod. Když Alisea naznačí, že jí pravděpodobně nebude věřit, tak se zastaví a trochu dotčeně se na ni podívá.* Proč si myslíš, že bych ti nevěřil, že chceš žít v klidu? *Zeptá se jí. Dává tak jasně najevo, že to není, jen její přání. Více to, ale nerozvádí. Nejspíše by se rozešli, kdyby se jejich téma hovoru nepohnulo směrem ke Claire. Alisea poví něco, co jej zaujme a co si chce objasnit. Ona, ale na jeho otázku nereaguje dříve, než si všimne náhrobku Claire. Sleduje po té její reakci, která ho překvapí. Nemá moc času nad tím přemýšlet. Alisea mu zodpoví jeho otázku. Poslouchá o tom, jak Claire obstarala čaj, který jí měl zajistit klidný spánek. Nespokojeně se nad tím, co slyší zamračí. Netušil, že měla Claire problémy se spaním. Jak taky mohl, když mu téměř nic důležitého nikdy neříkala. Navíc, to, co Alisea povídá zní hodně podobně jako to, co slyšel od Nai. Podle ní Claire od někoho získala nápoj, který potlačil její emoce. Zamyšleně se na Aliseu dívá, ale nechá ji domluvit. Dozví se tak pár dalších zajímavostí. Chvíli nad tím přemýšlí. Alisea se mezitím znovu zeptá na Claire a pak se posadí na spadlý kmen. O Claire je toho hodně, co vyprávět a jemu se nechce to říkat celé. Přejde blíže k ní a sleduje ji i plačící Nikol. Opře se ramenem o jeden ze stromů.* Claire o dítě přišla. Nedokázala se s tím vyrovnat. Od někoho získala jakýsi nápoj, který u ni potlačil emoce. Pak jako smyslů zbavená, zabíjela ve městě. Upíry, čarodějky i obyčejné lidi. Nechala se chytit při činu. Tím se přišlo na to, že to zabíjení byla její práce. Poštvala si proti sobě všechny frakce. Chtěli ji vidět mrtvou. Neřekla, neudělala nic, čím bych jí mohl nějak pomoct, nebo zmírnit její trest. Měla zemřít, ale podařilo se ji utéct. Myslel jsem, že odjela z města, ale pak se našlo v jednom hotelovém pokoji tolik krve. Někdo ji přelstil a patrně pomstil za něco, co provedla. Měla za ten čas tolik nepřátel, když nepočítám tohle město. *Ve stručnosti řekne Alisee o Claire. Je na něm vidět, že nic z toho, co Claire postihlo jej netěší. Když si to nyní připomíná, jen to oživuje jeho rány. Pozoruje při tom Aliseu.* Měly byste jít. Tohle místo není nic pro vás. *Doporučí jí. Nemyslí si, že by se tady Nikol nějak extra líbilo.*

*Jejich rozdílné názory už jim zůstaly až do samotného konce. Každý z nich to viděl jinak. Když mu to Alisea stále připomínala, své chování, upřímně ho tím vytáčela, ale možná i proto, že měl poprvé možnost se k tomu vyjádřit. Štvalo ho to dál i potom, ale byl schopen kvůli tomu nevyšilovat natolik, aby nad sebou ztratil kontrolu.
Jak se zdálo, Alisea jeho otázku úplně nepochopila a odpověděla trochu jiným způsobem, než to myslel. Zatváří se kvůli tomu nesouhlasně, ale už se k tomu nevrací ani to nerozebírá. Po té, co jí řekl své, se už stačil uklidnit a nemá potřebu se s ní hádat neustále o všem, co načnou. Mávne nad tím rukou a zavrtí odmítavě hlavou. Viditelně dá najevo, že to nemá smysl.
Je rád, že se má Alisea k odchodu, protože tak dnešní setkání proběhne relativně dobře. Brzy pochopí, že jásá předčasně, protože se zastaví u náhrobku Claire a začne se vyptávat, co se stalo. Není nadšený, že o tom má znovu hovořit, ale nakonec to udělá, i když hodně stručně. Alisea se už na nic neptá a tak jí doporučí, že by měla i s malou odejít. Nechce je tady nechávat na území vlkodlaků samotné, i když ví, že je to čarodějka. Rád by zažil nějaké období klidu, bez konfliktů ať už s kýmkoliv. Když zaznamená, že na jeho slova Alisea dala, tak se otočí a vydá pryč. Zaslechne její slova. To, co od ní slyší mu zní všelijak. Tuší, co se děje ve městě kolem Esther. Netuší ovšem, že původní čarodějka usiluje o něco takového. Z Aliseyiných slov nabude dojmu, že má dojem, že ji tady nechce. Svým způsobem má pravdu. Nevadí mu, ale že sem chodí za Oliverem. Něco takového, opravdu nepotřebuje řešit. Spíše ho znepokojuje fakt, že na tomhle území může narazit na někoho ze smečky, který může mít problém s tím, že sem chodí sestra původních. Nepotřebuje, aby kvůli tomu kdokoliv přišel k úhoně. On z tohohle hřbitova nikoho vyhánět nebo bránit ve vstupu nebude.* Mně nevadí, že sem budeš chodit. *Zastaví se po pár krocích a otočí se ještě k ní.* Pokud sem chceš za mým bratrem chodit, nemám s tím problém. *Dodá ještě. Ani by jej nenapadlo, že by sem Alisea chtěla za Oliverem chodit. Tohle ho od ní překvapilo docela mile, ale nechá si to pro sebe. Možná o něco si na ni poopraví názor. Pak se otočí a místo opustí.*

*Tráví další den na stavbě. Stavba už se tomu ani nazývat nedá. Za tu dobu, co už na domě pracuje už je dávno postavený. Teď už spíše pracuje na vnitřních prostorách, vybaveních a také na okolí domu. Na domě dělá skoro pokaždé, když neřeší záležitostí vlkodlaků v Zátoce. Tahle práce na domě, je jedna z mála věcí, při kterých vypne a nemyslí na nic kolem jeho dosavadního života. I když je ženatý a Nailah je družka, na kterou si nemůže stěžovat, přes těch pár pokusů s ní najít společnou řeč a alespoň trochu s ní vycházet se vždy vyklubal pravý opak. Když odešla z domu ve městě a raději zůstávala v Zátoce a nechala se opečovávat od všech, jen k němu se chovala jako k nejhoršímu nepříteli, přestal ji znepříjemňovat život a stáhl se. Nedalo mu, aby za ní nechodil, kdyby pro ni mohl něco udělat, ale její chladné, odtažité chování, vždy způsobilo, že si pak připadal jako zpráskaný pes.
Zjišťuje stále více, že si místo toho, aby se pokoušel najít s Nailah společnou řeč, tak si přeje, aby jí mohl vrátit její volnost, aby na něm nebyla závislá. Doufal, že se to nějak postupně zlepší a půjde to přes to. Zdá se mu to, ale čím dál horší a on něco takového opravdu nestojí. Raději zůstane sám, než aby někoho nutil zůstávat s ním, i když se mu to nezamlouvá.
Dnešní den opět tráví pracemi na domě. Zaměstnává se tím. Jak se blíží večer, přemýšlí, že zde může zůstat klidně přes noc. Venku je teplo a dům už je i obývatelný v nutných případech. Jemu se domů moc nechce. Když může, tak se Nai raději vyhýbá, pokud spolu opravdu nutně něco nepotřebují probrat.
V poslední době mu navíc vrtá hlavou jedna věc. Byl za ním jeden z jeho lidí. Od doby, co Zátoku navštívil Kol a málem zabil Nai, tak se zřídily hlídky. Díky tomu, tak jeden z hlídkujících zahlédl Nai v družném rozhovoru s Lorentem. Údajně se bavili o nějakém náhrdelníku. Od té doby mu vrtá hlavou, co to mělo znamenat. Za Nailah s tím chodit nechtěl. Dal ji Lorentovi na starost, aby ji hlídal a dával na ni pozor. Za Lorentem mohl zajít také, ale neměl nic konkrétnějšího, jen pár slov a tak by jejich rozhovor mohl dopadnout všelijak. I když Lorenta nakonec ve smečce nechal a svěřil mu Nailah, jeho nedůvěra v něj přetrvávala. Nelíbil se mu, nedůvěřoval mi a Lorent tyhle jeho dojmy a pocity neměl snahu změnit, vyvracet.
Pro dnešní den se rozhodne už s pracemi kolem domu přestat. Zajde se dovnitř opláchnout. Chce si vzít něco k jídlu a pak ještě pracovat uvnitř.*

(Věděla, že není k Jacksonovi moc přívětivá. Věděla, že si to nezaslouží. Tedy když už v tomhle společně byli, tak on se jí rozhodně nesnažil nic ztížit. Naopak jí chtěl dát co nejvíce svobody to šlo, ale zajisté už nikdy nebude mít tolik svobody, co měla předtím. Pokud by tedy nepřijala od Lorenta ten amulet, ale tak nějak by to od sebe brala jako gesto nedůvěry vůči Jacksonovi. To už by asi nebylo dobré vůbec. Ona Jacksonovi věřila. Musela, protože jinak by byla nešťastná na věky věků, ale co jí mrzelo a možná i vadilo, že on se vůči ní nedokázal otevřít tak, jak ona by chtěla. To, že se ho ptala na to, koho miluje, to nebylo snad proto, že by si to s tou osobou chtěla vyřídit osobně. Ne, ona čekala, jestli se jí Jackson otevře, ale on, jako by nad tím odmítavě mávl rukou, že to stejně nemá cenu řešit. Ale pokud k sobě nebudou úplně upřímní, co má tedy cenu řešit? Tohle bylo nové pro oba dva a oba dva v tom nebyli moc dobří. Možná ale nastal čas, kdy by v tom dobří už měli začít být. Ano, distancovala se od něj a nechtěla s ním mít nějakou dobu skoro nic společného. Ale alespoň jí to dalo prostor přemýšlet. A konečně taky měla složku, která by jí mohla pomoci v pátrání po tom, co je vlastně přesně zač a co představuje. Ještě se do té složky ale nepodívala, jako by snad měla strach, co v ní najde. Je to takový ten pocit, když už konečně něco máte, ale najednou se zaleknete toho, co by to pro vás mohlo znamenat. Zřejmě k tomu někoho potřebuje, potřebuje někoho k sobě, kdo by jí s tím pomohl, kdo by byl při ní, když bude odhalovat nějaká ta tajemství. A ona ví, že by to měl být nejlépe její manžel. Ale to se s ním bude muset nějakým způsobem usmířit a říct mu jisté věci od srdce. Ne, nehádat se, ale říct mu je. Zřejmě už je připravená udělat ten krok. Stejně jako udělala další. Ráno zašla za Mary. Nevěděla, co jí to najednou popadlo, co jí tam tak táhlo, ale byla to Jacksonova babička a vlastně si nikdy společně normálně nepromluvily. Vše to bylo jen kolem svatby a ona pak nabyla dojmu, že Mary je tu pro to, aby jí znepříjemňovala život, ale s odstupem času si vlastně dokázala připustit, že tomu asi tak vůbec není. Zašla za ní, aby si s ní promluvila a dozvěděla se to, co možná potřebovala pro to, aby se odhodlala konečně za Jacksonem taky přijít sama. Ne on za ní a ne z donucení. Mary samozřejmě chtěla pro svého vnuka jen to nejlepší, kdo by nechtěl. Připustila, že to rozhodně nemůže být ani pro jednoho, jak pro Nailah, tak pro Jacksona teď jednoduché, ale že její vnuk si zaslouží, aby byl šťastný. Samozřejmě, že si to zasloužil. Každý si to zaslouží. A ona po rozhovoru s Mary vlastně docela zjistila, že je to správná ženská a jen ji špatně odhadla.
Večer se rozhodla, že udělá večeři a zajde s ní za Jacksonem. Věděla, kde samozřejmě je. Většinou trávil čas na stavbě. Vlastně tam ještě vůbec nikdy nebyla. Ne, že by nebyla zvědavá, ale teď to bylo mezi ní a Jacksonem opravdu všelijaké a ona tam nechtěla chodit. Udělala hovězí steaky a k tomu zeleninový salát. Jako příloha sloužil prostě jen čerstvý chleba. Maso s chlebem nebyla žádná ostuda. Naopak, měla to docela ráda a doufala, že Jacksonovi se s tím taky zavděčí. Ostatně je to chlap, jemu by mělo stačit i maso samotné. Steaky dala do hrnce, aby nevychladly, vzala piknikový košík, dala do něj ten hrnec, pak mísu se salátem, nakrájený chleba, taky takovou medovočesnekovou omáčku, co udělala, talíře, příbory, skleničky, pivo. Jo, nasáčkovala tam toho docela dost, ale chtěla mít prostě všechno. Vydala se pak směrem ke stavbě i s tím košem. Byla dost překvapená, když viděla dům před sebou, jakmile tam došla. Tohle už opravdu nebyla stavba. Jackson nebyl nikde venku, takže se pomalu vydala dovnitř. Byla dost ohromená. Jackson tohle všechno postavil sám, vlastníma rukama. Měl by se tím živit, pokud ho to baví. Ona by ho v tom podpořila.) Jacksone? (Rozezní se její hlas po domě. Vydala se směrem víc dovnitř a našla v jedné místnosti stůl a židle. Byl sice takový rozviklanější, ale teď jim to na tu večeři bohatě stačilo. Otevřela koš a začala vypakovávat věci, které do něj dala.)

*Kdyby věděl o tom, že existuje náhrdelník, který by Nailah vrátil její svobodu, neváhal by ani minutu. Potom všem, co se mezi nimi stalo a on v posledních týdnech měsících začal ztrácet naději na to, že to někdy bude lepší, by chtěl, aby se jeho žena mohla rozhodovat sama za sebe. Tak, jak to chtěl vždycky. I proto měl pocit, že se Nailah do soužití s ním prostě nutí, protože nemá na vybranou. O to méně jej to těšilo. Těšilo, netěšilo jej to.
Když se po všech těch pokusech a náznacích najít si k ní cestu, pokaždé pohádali a bylo to ještě horší, než před tím, tak se před ní, jen více uzavíral. Neměl dojem, že by ona stála o to, jak se cítí, co si prožívá, co se stalo před tím, než se poznali. Kol mu to těmi svými poznámkami ještě zkomplikoval. Jen pomyšlení na toho původního, co se teď dělí o tělo s čarodějem cítil čirou nenávist. To, jen přiživoval jeho odpor a nevraživost k původním. K tomu všemu, ještě přišel o jednu z mála osob, se kterou si rozuměl a nikdy jej nenapadlo, že k něčemu takovému dojde. Věděl, že Hayley svým rozhodnutím ublížil. Jenže raději zvolil Nailah. Hayley pro něj nepřestala být ani potom důležitou osobou. To, jak se o ní vyjadřovali někteří členové smečky jej ale natolik zklamalo, rozladilo, že by si jí nemohl vzít. V jeho očích si smečka nezasloužila, aby pro ně Hayley ještě něco udělala. Měl za to, že jí je stejně lépe ve městě mezi Původními. Vždy mu přišla rozpolcená a tímhle měl za to, že se přestane trápit vlkodlaky nebo smečkou. Ani si nemusela brát a nutit se do svatby s někým, koho si stejně chtěla vzít, jen z nutnosti a povinnosti, aby pomohla smečce. Udělala to Nailah, nemusel do toho zatáhnout Hayley. I proto, za tím vším, co bylo před jeho svatbou udělal ve svém nitru tlustou čáru. Nerad na to myslel, nerad o tom mluvil. I proto mu připadalo krajně zbytečné, aby o něčem z toho Nailah říkal a Kol neměl právo ani důvod tohle vytahovat a stavět to mezi něj a Nailah, jako by toho i tak neměli dost.
Jen matně tušil, co Nailah podniká, když se nezabývali smečkou. Každý z nich si žil svůj život nezávisle na tom druhém. Stále častěji ho tak napadaly myšlenky, jestli má takové manželství, tohle soužití smysl. I kdyby to chtěl nějak ukončit, stále tady byl ten problém, že si Nailah podrobil a nebyla by nikdy úplně volná. Nechával si to pro sebe a užíral se tím sám. Neměl nikoho, komu by to chtěl nebo mohl říct.
Rozptyluje se tak pracemi na domě. Když dnes skončí, tak vejde dovnitř a zamíří do koupelny. Tam se opláchne a smyje ze sebe prach a pracovní pot. Během toho se mu zazdá, že zaslechl někoho volat jeho jméno. Na chvilku se zaposlouchá, ale už nic dalšího neslyší, tak se tím už nezabývá. Dokončí tak svou očistu. Vezme si čistou košili. Prohrábne si prsty vlasy, aby je trochu poopravil. Pak vyjde z koupelny ven.
Hned si uvědomí, že je v domě něco jinak. Vydá se pomalu po zvuku a také se mu zdá, že cítí vůni jídla, ale je si jistý, že od něj to být nemůže. Netrvá mu dlouho a v jedné z místností, která představuje kuchyň, najde u stolu Nailah, jak vytahuje z piknikového koše spousty jídla. Zůstane chvilku stát u dveří a překvapeně na to kouká. Vypadá trošku, jako by se probudil ze snu a zjistil, že to nebyl sen. Snaží se při tom vybavit, kdy naposledy mu Nailah přinesla jídlo. Nemůže se dopočítat. I tak zůstane nohami na zemi. Bohužel už zažil několik jejich vzájemných pokusů o sblížení, které skončili katastrofou. Nečeká zázraky, ani od tohoto. Přesto nemá chuť se s ní hádat nebo cokoliv jiného.* Ahoj, Nai. *Promluví po pár vteřinách. Stál u dveří chvilku tiše a možná ho Nailah po tu dobu nezaznamenala. Odlepí se od rámu dveří o které se opíral ramene a vydá se ke stolu.* Nenapadlo mě, že přijdeš. *Pokračuje. Dojde ke stolu, kde zastaví a trochu tázavě, trochu znepokojeně na ni koukne.* Stalo se něco? Jsi v pořádku? *Zajímá se. Pozvedne při tom tázavě obočí. Nailah za ním, jen tak většinou nechodí, jen tehdy pokud je nějaký problém. Počítá tak s tím, že to je důvod její návštěvy tady. Také možnost, že má nějaký problém ona ho napadne jako důvod její návštěvy. Ať už je to mezi nimi jakékoliv, tak mu Nailah není v tom lhostejná. Hlavně od toho Kolova útoku, kdy si prožil opravdu hodně strachu se o ní bojí až moc. Najevo to před ní ani před nikým jiným nedává - opět by toho někdo mohl využít, v daném případě zneužít a o to nestojí.
Je pro něj vzácnost mít Nai takhle u sebe. I proto na ni kouká o něco déle. Chce se mimo jiné ujistit, že jí nic není a při tom využít téhle chvíle a její přítomnosti u něj.*

(Nečekala na to, jestli se Jackson někde ozve nebo se objeví. Ona věděla, že je tady. Nemohl být někde jinde a taky fakt, že se tady svítilo, jí napovídal, že Jackson je uvnitř. Musela opravdu obdivovat jeho práci, protože ona by nikdy nic takového nezvládla. Ano, je to žena, ale i ženy mohly stavět domy. Ona by na tohle ale byla levá, to ví. Jackson má opravdu její obdiv za to, co tady dokázal. Možná jí ale tak nějak stále nedochází, že tady bude žít. Bylo to něco, co si tak nějak nedokázala představit ani ve svých snech. Tedy zatím. Ale co rozhodně věděla, že tohle všechno vlastně Jackson dělal taky pro ni. Tedy hlavně pro ni. Aby měla prostor. Aby se nemuseli tísnit v malé chatce v Zátoce, protože by se nejspíš brzy pozabíjeli. Ten dům bude opravdu krásný. Sice ještě není dodělaný, ale už teď ví, že Jackson to opravdu promyslel a dal si na tom záležet. Začala vypakovávat košík, který s sebou přinesla. Rozmístila talíře naproti sobě, na talíř doprostřed dala nakrájený chleba. Položila tam i mísu se salátem a domácí omáčkou k masu, sklenice, pivo a nakonec i hrnec s masem, které opravdu provonělo celou místnost a možná se neslo dál domem. Zaslechla čísi kroky a postřehla, že někdo stojí za ní. Než se otočila, tak ji oslovil. Ano, Jackson tu byl a ona se opravdu bude snažit, aby dnešek nedopadl fiaskem. Opravdu jí na tom záleží.) Ahoj, Jacku. (Pousmála se a podívala se na stůl, kde už vlastně bylo všechno připraveno pro to, aby společně mohli povečeřet. Když se to tak vlastně vezme, tak to bude jejich první večeře v novém domě.) Jo, to si dokážu představit, že nenapadlo, ale říkala jsem si, že budeš mít jistě hlad a pracuješ tu každý den a vsadila bych se, že pořádné jídlo žádné. (Podívala se na něj s mírně povytaženým obočím.) Takže jsem si řekla, že bych mohla něco uvařit a přinést ti to sem a pokud ti to nebude vadit, tak bych tu povečeřela s tebou. (Chvíli na něm zůstala zvědavým pohledem, jestli mu to opravdu nebude vadit. Odešla by, kdyby chtěl být Jackson sám. Musí se trochu pousmát nad tím, když se jí zeptá, jestli je v pořádku.) Jo, asi si musíš říkat, jestli jsem se někde nepraštila do hlavy, chápu. (Dodá trochu pobaveně.) Vím, že to mezi námi teď bylo dlouhou dobu dost složité a že jsem to dělala hlavně já tím, jak jsem se chovala vztahovačně. (Kousla se do rtu a pak si ho mírně oblízla, než znovu začala mluvit.) Já jen, opravdu bych ráda, kdybychom byli k sobě upřímní a vážně si dokázali říct všechno a nemávat rukou nad tím, že na tom nezáleží.

*Jídlo, které se sebou Nailah donesla opravdu libě provoní celý dům. Teprve když vyjde z koupelny a dojde do jejich budoucí kuchyně, tak cestou začne pociťovat, že už má docela velký hlad. Když pracuje na domě, tak se často zapomene. Nevnímá pak ani čas, ani to, že by měl jíst. Jediné, co jej občas odtáhne od jeho práce je žízeň. Někdy se sebou má nějaké to pivo, jindy používá vodu, kterou už v domě má.
Chvilku se od dveří kochá pohledem na prostřený stůl i na hospodyňku Nailah, což je jeho očím opravdu velmi vzácný jev. Pozdraví ji a očekává od ní opět nějaké chladné, odměřené chování. Úsměv na její tváři je pro něj také vzácností. Možná o to déle na ni kouká, když pak dojde ke stolu a chvilku u něj postává. Snaží se přijít na to, co se děje, že je Nailah dnes tady i s jídlem.
Když se od ní dozví, že dnes přišla kvůli tomu, aby mu donesla teplé jídlo, vypadá chvilku dost překvapeně, ale příjemně.* To je od tebe hezké. *Odvětí jí na to. V žádném případě to nebere jako samozřejmost. I když si ji vzal, nikdy by ji k ničemu nenutil a už vůbec ne starat se o něj a vyvařovat mu, když to tak nechce. Přesto je pro něj každé vlídné gesto z její strany opravdu příjemným zážitkem. Kouká chvilku na ni, pak na stůl a začnou se mu pomalu sbíhat sliny, chvíli zase na ni.* Budu rád, Nai. *Odvětí pak, když se ho ptá, jestli může povečeřet s ní. Napadne jej, že moc často společnost u jídla nemívá. Natáhne se pro židli, vedle které Nailah stojí a poodsune ji, aby si na ni mohla sednout. Pak k ní zvedne hlavu a poslouchá její komentář. Neubrání se pobavenému pousmání, ale zavrtí hlavou.* Ne to jsem si ani na chvilku nemyslel. *Ujistí ji s pobavením v hlase. Po té, ale zvážní a ten zbytek, co Nailah povídá už vyslechne s vážnou tváří. Vypadá, že souhlasí s tím, že to mezi nimi nebylo jednoduché. Nechce jí, ale nic vyčítat, protože jejich vztah, prostě všechno okolo je naprosto mimo meze všeho normálního.* Neměla si to jednoduché. *Připustí, protože si toho je vědomý.* A i když jsem hodně chtěl, nedokázal jsem ti to usnadnit. *Dodá věcně, smířeně s tím stavem, který už je, ale nějakou dobu za nimi, jen se přes něj, ještě nepřenesli. Nechá zase mluvit Nailah a poslouchá ji. Chce, aby k sobě byli navzájem otevřenější. On taky, ale má dojem, že se to ani jednomu z nich nedaří.* Taky bych si to přál. *Odvětí a kouká na ni vážně. Najednou je až moc vážný, protože mu na tom, aby si s Nailah rozuměli, opravdu záleží.*

(Ona rozhodně nebyla typická hospodyňka, ale vařit uměla a vlastně se dlouhou dobu starala sama o sebe, takže tohle musela umět. A navíc. Opravdu měla na steaky chuť, tak proč jich neudělat pár navíc, aby je mohla naservírovat svému manželovi a potěšit ho tím? Když už nic jiného, tak mu alespoň jídlem může udělat radost. A navíc u společné večeře by zase mohli strávit chvíli spolu a opravdu by se nemuseli hádat. Vlastně by si mohli popovídat a možná zabřednout ten rozhovor i do těch vážnějších vod s tím, že se budou snažit najít nějaký konsenzus, který by je oba k sobě přiblížil. Měla už po krk toho, že to manželství bylo vlastně takovým pouhým stínem. Jako by skoro neexistovalo a přesto to bylo určité břímě. Ona to už tak nechtěla brát. A věřila tomu, že ani Jackson ne. A vlastně se vždycky tak nějak snažili k sobě najít cestu, ale nikdy to nedopadlo dobře, protože v určitém bodě se jeden z nich prostě zasekl a pak se to všechno svezlo na negativní vlně. A jako by se až teď probrala z nějakého odmítavého tranzu a uvědomila si, co vlastně dělá. Že takhle zabíjí jakoukoliv šanci na svůj normální život. A ona ji nechtěla zabít úplně. Jackson s ní bude muset mít trpělivost, jistě se ještě kolikrát chytnou, na něčem neshodnou, vymění si názory trochu ostřeji, ale musí tu být vidět snaha, aby ten vztah fungoval. Ona na to doteď kašlala. Tedy spíš to na nějakou dobu vzdala, ale tahle cesta nikam nevedla. Musí to zkusit jinak. Musí tomu dát šanci.) Fajn. (Odvětí mu jen na to, že bude rád, když s ním povečeří a pak si sedne na židli, kterou jí přisunul. Pak se na něj podívá a při jeho další poznámce přimhouří oči a pak se pobaveně zašklebí.) I ty lháři. (Kdyby si nemyslel něco takového, tak by se asi ani neptal na to, jestli je v pořádku, jestli se něco neděje. Prostě nepředpokládal, že by přišla jen tak. Ona to vlastně ještě ráno taky nepředpokládala, ale po rozhovoru s Mary... prostě tohle potřebovala dát do pořádku. Kvůli sobě a kvůli Jacksonovi také.) To ani ty, Jacksone. Taky jsi to neměl jednoduché a já jsem to prostě vzdala. Místo toho, abych pokračovala v boji, protože oba víme, že to naše manželství je takový boj, ve kterém samozřejmě nejdeme proti sobě, ale máme spolupracovat, jsem to skrečovala. A nebo jsem možná ten boj obrátila proti. A to nebylo správné. A místo toho, abych ti dala šanci, abych... prostě jsem odsoudila všechny tvé návštěvy dopředu s tím, že by to stejně dopadlo stejně. A to jsem neměla. (Řekne mu docela dost popravdě, jak to teď v poslední době dělala. On to věděl, ale ona mu to chtěla říct. Chtěla, aby věděl, že si to uvědomuje, že to přiznává, že nehází všechno jen na Jacksona, není to jen jeho chyba. Ona na tom má obrovský podíl.) Možná jsi mi to nedokázal usnadnit, ale já sama jsem si to ztížila. (Dodá ještě a pak se tedy na chvíli odmlčela, než pokračovala ve svých dalších slovech. Ano, opravdu si přála, aby byli upřímní a aby otázky toho druhého nepovažovali za nepodstatné nebo takové, že se jim to nechce řešit. Komu jinému bychom měli říkat všechno, než své manželce či manželovi? Důvěra je všechno. Zvlášť u nich dvou. Pokud mají na něčem vystavět jejich vztah, nebude to láska, bude to právě důvěra.) Já taky. Ale přát si to nestačí. To oba víme. Musíme pro to taky něco udělat... Ale nejdřív bychom se mohli pustit do toho jídla, ať to nevystydne. (Odkryla poklici a Jacksonovi se tak objevily pod nosem hovězí steaky.) Vem si, kolik jich jen chceš a salátu, chleba a omáčky taky. (Usmála se a sama si dala jeden steak na talíř a k tomu i trochu salátu a chléb. Nakonec si tam kydla omáčku a rozdělala pivo, které si nalila do skleničky. Zbytek nechala Jacksonovi. Ostatně lahví piva přinesla víc.)

*Netuší, jak dnešní večer dopadne. Nemá o tom žádnou představu. Nedělá si žádné přehnané iluze. Zůstává prozatím v klidu, snaží se být nad všemi těmi věcmi, co se mezi nimi udály. Chce mít otevřenou mysl, protože by rád měl jednou v Nailah blízkou osobu, které nebude mít problém, cokoliv říct. Uvědomuje si, že nemá problém jí svěřit jakýkoliv problém, co se týká smečky a vše, okolo ní. Když mu tehdy Claire utekla, byla první osoba, na kterou pomyslel, a které se s tím chtěl, potřeboval svěřit. Do té doby od ní většinou neslyšel mnoho příjemného na jeho osobu i celkově. I tehdy spíše počítal s tím, že si od ní vyslechne svoje, ale dočkal se opaku. Při té jejich schůzce, když si pak vylévali navzájem srdce. Přišlo mu to dokonalé. Vlilo mu to žil novou naději a pokoušel se na to po té navázat. Všechno další pak, ale nijak podobně nevypadalo. Přesto pořád doufal a na začátku každého nového dne si říkal, že třeba ten bude tím zlomovým.
Zlomu se dočkal, bohužel v tom negativním směru. Jako by toho mezi nimi bylo málo, musel se objevit Kol Mikaelson a znovu mu zkomplikoval život. U sebe by to dokázal nějak ustát, ale on musel ublížit Nai a ještě na závěr do její mysli jako jed zanést ty jeho pochybné řeči. Od té chvíle to šlo s nimi rapidně dolů z prudkého kopce. Nailah se stáhla ještě více a její odchod z domu mu připadal jako konečný stav. Postupně to přijal jako fakt. Stýkal se s ní, navštěvoval ji, ale ten chlad a odtažitost. Naučil se držet si odstup a řešit s ní, to nejdůležitější.
Často pak přemýšlel, když pokračoval s výstavbou domu, proč, pro koho to vlastně dělá. Míval dokonce okamžiky, kdy měl chuť s tím praštit a dům zase do základů zničit. Aby po něm nezůstalo vůbec nic, ani náznak toho, že někdy existoval. Stejně jako jeho bláhová představa, že by ho Nailah někdy mohla vzít na milost. Něco jej, ale vždy včas zarazilo, takže dnes dům stojí.
Můžou v něm tak strávit večer u jídla. Nailah ho opravdu hezky překvapila. Udělala něco, v co už ani nedoufal. Pokud, ale přišla s úmyslem dát je trošku dohromady, byl za to rád. Vítal to a rozhodně to nechtěl bojkotovat. Neměl důvod odmítnout její společnost u večeře. Přesto se nemůže na druhou stranu divit jeho starosti, jestli se něco neděje, když to mezi nimi bylo takové.
Posadí se na svou židli po té, co si sedne ona. Pozoruje ji, když se na něj ušklíbne a vyčkává, co uslyší. Zacukají mu mírně koutky a rychle uhne pohledem z její tváře dolů na jídlo mezi nimi. Snaží se tak udržet vážný výraz, ale nakonec to vzdá.* Dobře, možná trošku ano. *Zvedne k ní s mírným pousmáním znovu hlavu a koukne na ni. Zvedne ruku a mezi palcem a ukazováčkem nechá mezeru asi centimetr, jak jí ukazuje tu velikost. V očích mu pobaveně zajiskří. Když si z toho dělá legraci ona, on se klidně přidá. Upřímně tuhle uvolněnější atmosféru opravdu vítá. Nepředpokládá, že by jim vydržela dlouho. To se mu také brzy potvrdí. Poví jí svůj názor a pak si poslechne její delší proslov. Opět ho to překvapí, ale hezky. Něco takového už přestal očekávat. Nechá ji povídat. Kouká při tom na ni. Nezasahuje jí do hovoru, dokud neskončí. Na konci jejich slov se smutně pousměje a kývne souhlasně hlavou. Teď mu tady potvrdí svými slovy to, co on od ní pociťoval hodně dlouhou dobu. Když to od ní slyší, jen se ujistí, že takhle neměli šanci někam se pohnout k lepším zítřkům. Něco jiného ovšem bylo, když si to on myslel, a když to nyní slyší od ní.
Nemá, ale důvod se na ni kvůli tomu zlobit. Všechno, co s ním zažila bylo nezvyklé, nebezpečné a pokaždé to byla ona, kdo na to doplatil nejvíce. Na to on nezapomíná a proto jí nic nevyčítá. Snažil se být pokud možno klidný a vytrvalý. V mezích normy.* Všechno špatné, co tě postihlo bylo kvůli mně. *Odvětí věcně. Při tom se na ni dívá. O tom on nepochybuje.* Doufal jsem... snažil jsem se ti dávat najevo, že tohle u mě není běžné, typické chování, jednání. Doufal jsem, že si toho všimneš, že budeme schopni potom všem nějak začít znovu a společně. *Povídá jí zase chvíli on. Jeho hlas je klidný, věcný.* A Kol tomu pak nasadil korunu. *Povzdechne si, ale při tom jméno původního upíra pronese nenávistně, jako by, jen z toho jména mohl chytit nějakou ošklivou nemoc. Na moment skloní pohled, před sebe na prostřený stůl. Sevře při tom pod stolem ruku silně v pěst. Nejraději by ho sprovodil ze světa, ale nechce, aby se mu za to ostatní Mikaelsonovi mstili, protože by to odneslo hodně nevinných. Klaus mu zabil bratra, nestojí, aby přišel o život někdo další. Nechce, ale teď řešit Mikaelsony. Možná později. Přestane se zabývat původní rodinou a vrátí se v myšlenkách zpět k Nailah. Poslechne si opět, co mu chce říct. Na to, jen němě kývne, protože netuší, co by jí měl říct. Není kouzelník a neumí dělat zázraky. Na chvilku jsou pak oba ticho a zabývají se vlastními myšlenkami. Poví jí, že rozhodně nechce, aby ta nedůvěra a ticho mezi nimi panovaly.* Já vím. *Kývne krátce, že si je vědomý toho, že přání nestačí.* Zvykl jsem si nechávat vše pro sebe, protože jsem je neměl komu říct. *Pronese pak tiše, věcně. Nestěžuje si. Jednoduše konstatuje. Byl, je zvyklý nechávat si věci, které se týkají jeho pro sebe. Málo co vyjeví někomu jinému. On jako alfa musí naslouchat problémům ostatních a snažit se je řešit. Nebyl, ale nikdo, kdo by byl ochotný vyslechnout jeho. Vyslechnout, ale ne odsuzovat nebo hned kritizovat.* Připadá mi, že mé problémy, to co se mi děje, není důležité, že na tom nezáleží a není tak třeba tím kohokoliv zatěžovat. *Pokračuje. Není to z jeho strany odmítnutí jejich snažení. Jen se snaží Nailah říct, jak to vnímá, jak to cítí, a proč to pro něj není jednoduché.* Neznamená to, že bych o tom nechtěl mluvit. *Dodá ještě. Souhlasí s Nailah. Má už hlad a na jídlo se těší. Vypadá ještě lépe, než voní.* Díky. *Poděkuje jí, když ho pobízí, aby si začal brát. Vezme si tak na talíř dva steaky, k tomu přidá salát, který přichystala, chleba a omáčku. Za chvíli má plný talíř.* Vypadá to úžasně. *Krátce k ní ještě zvedne pohled. Sáhne pak po sklenici s pivem a nalije si. Pak se krátce napije, aby si svlažil krk. Pak sklenici odloží a dá se do jídla. Sotva ochutná první sousta nemusí, ani nic říkat. Ve výrazu jeho tváře je patrné, že mu chutná.* Nejenom vypadá... *Poznamená, když polkne první sousto, po té dál pokračuje v jídle, které občas zapije. Má opravdu hlad a tak se chvíli soustředí, jen na to, aby se nasytil. Přemýšlí při tom o jejich slovech. Přemýšlí, jak na tom zapracovat. Když přemýšlí, o čem mluvit, nemusí dlouho. Moc rád by věděl, jak se Nailah daří v poslední době, kdy s ní téměř nebyl. Jakmile sní zhruba polovinu ze svého talíře, trochu zpomalí.* Povíš mi, jak se teď máš? Jak se ti daří? *Zeptá se jí pak, když dojí jedno sousto. Po své otázce se napije a po položení sklenice se na ni se zájmem zadívá.*

(Dával si to za vinu, všechno, co se stalo. A když si to tak zpětně všechno přehrála, uvědomila si, že ona mu to dávala za vinu taky. Tedy alespoň vždy v ten moment, kdy se to stalo. Vzpomněla si na to, jak mu potvrdila jeho slova, když ležel se zpřelámanými končetinami na zemi. Tehdy jí řekl, že je to jeho vina a ona mu to nevyvracela. Vlastně mu to svými slovy i potvrdila. Nevěděla, co je mezi ním a Kolem, jaké problémy mezi sebou mají a možná, že kdyby to věděla, kdyby jí Jackson dokázal říct už dříve, s kým tady v New Orleans válčí v osobní rovině, bylo by pro ni snazší se pak nezamíchat do toho, do čeho se zamíchala. Možná by pak zavolala Jacksona, aby si to přišel s Kolem vyřídit sám. A nebo by to možná dopadlo stejně, jak to dopadlo, tedy že by Jacksona nechtěla za nic vystavit konfrontaci s Kolem Mikaelsonem, ale alespoň by věděla, co očekávat, kdyby znala všechno. A když po Jacksonovi chtěla vysvětlení potom a když se ho ptala na otázky z jeho minulosti, tak se dočkala spíše odmítavých reakcí. Jako by na tom nemělo víc záležet. Jemu možná nezáleželo, ale to ona se ocitla kvůli tomu zpráskaná jako pes. Takže si zasloužila vědět. A tak vznikly jejich konflikty. Neměla už na to, aby poslouchala Jacksonovo litování se namísto toho, aby jí všechno vysvětlil a řekl jí na rovinu, jak se věci mají. Byla tím vším opravdu znechucená. Ale bylo třeba to napravit.) Nebudu ti tady tvrdit, že není, že si to jen myslíš a neměl bys to dělat, protože to není pravda. Ale vždycky to může být ještě horší. Pořád jsem naživu a i když tomu tak ještě před nedávnem nebylo, tak stojím na vlastních nohách. Takže přestaňme mluvit o tom, čí je co vina nebo není. Každý děláme chyby, které nás vedou k určitým situacím. Žádný z nás je nedělá naschvál. (Prohrábne si svoje vlasy a vydechne. Ano, Jacksonovy chyby ji sice málem dvakrát připravily o život, ale bylo to málem. Tímhle se prostě musí uchlácholit. Protože kdyby ne, tak by asi měla vzít nohy na ramena a zdrhnout dřív, než ji někdo, Jacksonovou vinou, opravdu zabije. Ale už jednou utekla. Utekla z Austrálie. A teď, když je tady víceméně už doma, nechce prchat odtud. Ani by nemohla. Je připoutaná k Jacksonovi. Tedy zase tak nereálné to nebylo. Stále tu byl ten amulet od Lorenta, který by mohla využít, ale ona ho využít nechce, v tom to celé bylo.) Já si všimla. (Řekne poněkud víc tiše, než by Jackson možná čekal. Samozřejmě, že si všimla, že Jackson je ohleduplný a hodný a že se opravdu snaží, aby se rozhodně cítila dobře. Byl opakem toho, co udělal hned na začátku. Kdy si ji sobecky a bez varování prostě podrobil. Jackson Warren byl prototypem hodného, laskavého a všímavého muže. To okolnosti ho přiměly jednat jinak. Ale měl na výběr. Mohl ji nechat být, ale rozhodl se, že si ji připoutá k sobě, aniž by možná znal pořádně rizika, která se k tomu váží.) Mikaelson tomu možná nasadil korunu, ale neřekla bych, že mi vykládal nějaké lži. (Dodala k tomu, co Jackson říkal o Kolovi. Víc se k tomu ale už nevyjadřovala, protože vlastně v té jediné větě bylo všechno, co k tomu chtěla říct. Opravdu si nemyslela, že by si Kol vymýšlel a Jackson jí to svým způsobem vlastně potvrdil. A ona chtěla znát víc a chtěla vědět, jak to Jackson tedy má. Co se stalo, co provázelo to, že v jeho životě byly důležité dvě ženy. Možná, že v jednu chvíli i naráz. Jenomže tady byl kámen úrazu. Jackson byl v tomhle případě dost odmítavý. Samozřejmě chápala, že to mohlo být bolestivé téma, ale nezasloužila si po tom všem, co jí Mikaelson provedl, vědět pravdu? A taky vznikl konflikt, který se s nimi táhl už poměrně dost dlouho. Ale pokud spolu mají vycházet a žít bok po boku, měli by si být schopni říct všechno, když to situace tak žádá, nebo když se na to ten druhý ptá. O tohle šlo. A nestačilo si to jen přát. Museli to uvést v pohyb. Opravdu se bavit na rovinu a otevřeně o všem, co jim přijde na mysl.) Ale teď už máš. A měl jsi už od začátku.  (Myslí tím samozřejmě od začátku toho, kdy bylo jasné, že se ti dva vezmou. Mělo to tak být.) Nebo to mělo být alespoň tak, že když se tě na něco zeptám, ty mi na to opravdu odpovíš a nebudeš říkat, že to není důležité. Tvoje problémy nejsou méně než problémy jiných. Nejsou méně podstatné jenom proto, že jsou tvoje. Měl bys k sobě mít víc úcty, Jacksone.(Podívá se na něj a chvíli na něm svůj pohled udrží. Jako by její oční kontakt s ním měl dodat jejím slovům větší váhu. Nebylo správné, když se Jackson považoval za něco méně, než jsou ostatní. A už vůbec ne, když je to alfa, zatraceně. Tohle není vůbec dobré.) Opravdu neznamená? Protože já měla právě opačný pocit, když jsem se tě ptala na jednu určitou věc. (Samozřejmě tím myslela tu otázku, kvůli které se dost rozkmotřili. Koho Jackson Warren miluje? A nechtěla, aby to bral jako nějakou provokaci, jen to opravdu chtěla vědět a... i to by jí o Jacksonovi něco řeklo. Minulost možná pro něj není důležitá, ale pro ni ano, protože ho díky tomu může poznat. Ona by mu taky odpověděla na otázky z její minulosti. Pak už se ale pustili do jídla a atmosféra se přeci jen zase trochu uvolnila. Měla radost, že Jacksonovi chutná. Ale pravdou bylo, že by nechápala, kdyby nechutnalo, protože i jí její výtvor vážně zachutnal. Pomalu jedí a chvíli vlastně ani nemluví, aby si užívali chuť jídla. Ale potom už přeci jen přijdou na řadu další slova. Ještě, než ale Jackson položí svou otázku, stihne promluvit ona.) Ještě jsem ti nepochválila tvou práci. Ten dům vypadá vážně úžasně a máš můj obdiv, že jsi tohle dokázala svými vlastními silami. Jen ty sám. Bez ničí pomoci. Vážně. Úžasná práce. Postavil si dům holýma rukama. Tak proč bys nedokázal vést smečku... (Nebyla to otázka. Spíš takové konstatování a Jackson jistě pochopil, kam vede. On se hrozně podceňoval a bylo to znát na tom, jak to tady v Zátoce vypadá. Ale tenhle dům sám postavil, to nedokáží všichni. Pokud chce být dobrý a silný alfa, měl by začít sám u sebe, měl by si začít věřit. Pak už může odpovědět na jeho otázku.) Vlastně celkem dobře. Byla jsem za Camille O'Connell. Něco se jí opravdu podařilo najít. Starou složku díky mému náhrdelníku ze zubů. Dala mi kopii té složky. Ale ještě jsem ji neotevřela. (Přizná se.)

*Uvolněná atmosféra se během krátké chvíle vytratila, ani nevěděl jak. Téma jejich hovoru se velice brzy stočilo k problémům, které mezi nimi byli, a které způsobovaly dusno, nedorozumění, rozepře. Dnes, jako pokaždé před tím si již při jejím příchodu, či zjištění, že jej Nailah poctila svou návštěvou, dal předsevzetí, že se pokusí všemi možnými prostředky zabránit dalšímu nedorozumění. V tom, co jí povídá, jak reaguje na její poznámky je obezřetný, opatrný. Skutečně nepotřebuje další výměnu názorů nebo hádku, kdy jeden z nich prostě odejde a práskne za sebou dveřmi. Nailah vždy pozorně poslouchá s myslí otevřenou, s úmyslem vyjít jí vstříc v tom, co jim dělá problémy.
Dostanou se velmi brzy k tomu, čí je co vina. Ano nebude zapírat. Připadá si za hodně věcí zodpovědný. Hlavně za ty špatné končící. Když přesně nebo hodně podobně poslouchá takové názory ze všech stran, lehce se to zvrhne v něco nedobrého. S pocitem, že na co sáhne, to se mu rozsype pod rukama se pak těžko něco dělá. Jeho psychika je tím hodně poznamenaná a hodně jej to ovlivňuje. A když už má dojem, že by to mohlo být lepší, objeví se další problémy, které vše komplikují. Sevřený neustále mezi těmi to pocity, se jen těžko dá něco udělat nebo předpokládat, že se to, jen tak mávnutím kouzelného proutku změní. S některými se, ale dokáže postupem času srovnat sám. Téměř nemožné pro něj je srovnat se s tím, co se kvůli jeho rozhodnutím stalo Nailah. Od té doby se jí to snaží vynahradit. Velmi by si přál, aby mu dokázala odpustit, aby to dokázal překonat i on. Někdy mívá světlejší chvíle, kdy sám sebe přesvědčuje a občas se mu to i povede, že nic z toho neudělal úmyslně, a myslel to dobře. Bohužel často dopláceli oba dva na jeho přílišnou důvěru v lidi ve svém okolí a v předpokladu, že jsou lepší, než ve skutečnosti. I když se už tolikrát spálil, vždy nakonec znovu přemýšlí stejně. Dívá se na Nai po celou dobu, co mluví. Když skončí, zůstává chvilku v zamyšlení potichu. Je, ale vidět, že mu něco vrtá hlavou. Má to napsáno ve svém výrazu. Když mají být k sobě otevření, tak se rozhodne to říct dnes, teď. Už to chtěl udělat párkrát dříve a naposledy to nakousl i při jejich posledním rozhovoru, stejně jako když s ní tehdy čekal na záchranáře u něj v domku.* Máš pravdu. *Odvětí a zavrtí při tom odmítavě hlavou.* Neudělal jsem nic schválně nebo bez toho, aniž bych byl přesvědčený, že to jediné je správné. *Odpoví přesvědčivě.* Můžeš mi to přesto všechno, odpustit? *Koukne jí tázavě s jakýmsi očekáváním do očí. Je to poprvé od všech těch událostí, kdy ji žádá o odpuštění. Otevřeně a tehdy, když ho Nailah vnímá a je v pořádku, při vědomí a při smyslech. Dříve toho nebyl schopen. Nedokázal jí o to požádat nebo se alespoň zeptat. Žil v domnění, že si to nezaslouží. Dnes už se dokopal k tomu, aby to udělal.* Vědět tehdy, co mi začalo docházet až průběžně během poslední doby. Pokusil bych se to udělat jinak. Ale ani tak by nebyla záruka úspěchu. *Odvětí. Kdyby byl obezřetnější, méně důvěřivý. Kdyby k němu jeho lidé byli upřímnější, otevřenější. Tohle už nerozvádí.
Dostane se mu od Nai jakého ujištění nebo naznačení, že zaregistrovala jeho snahu o to, aby poznala jeho pravou stránku, to jaký je nebo chce být, místo toho, v jakém světle se jí ukazoval. Pocítí při tom, alespoň trochu jakéhosi zadostiučinění, že to nedělal zbytečně. V duchu se utvrdí v tom, že s tím rozhodně teď neustane. V Nailině případě se bude chovat, co nejpřirozeněji.
Pomalu se dostávali k těm ožehavějším tématům, hlavně, co se týkali jeho minulosti a jeho vztahů s Genevieve a s Hayley. I když ve druhém případě se tomu takhle ani nedalo říkat.*
Nesnáším Mikaelsony. *Pronese tiše nenávistně. Probodne při tom Nailah pohledem. Slovo - nesnáším - je tak ještě velmi mírným náznakem jeho skutečných pocitů vůči původní rodině.* Tomuhle městu by bylo lépe, kdyby se sem nevraceli. *Pokračuje, ale pak s mírným povzdechnutím dodá.* Nevím, ale jestli by se vrátila Hayley. Možná bychom doteď běhali po lese ve vlčí kůži. *Poznamená. Přemýšlí nahlas, aby věděla i Nailah, co se mu honívá hlavou. Pak se znovu zamračí, protože se vrátí ke Kolovi.* Neustále se plete a strká nos do věcí, do kterých mu nic není. *Procedí skrz zaťatou čelist.* Nesnáší mě od první chvíle, co zjistil, že se stýkám s Genevieve. *Usoudí, že by měl Nailah říct, co mezi ním a Kolem bylo, aby byla v obraze. Kdyby ho, jen napadlo, že je Kol schopný zachovat se takhle, pověděl by jí o něm hned. Pro něj to, ale bylo uzavřené. S Genevieve se nestýká a každý si šel po svých. Tohle vše má na svědomí, ale i Claire. Kdyby tušil, že to vše byla z její strany habaďura, patrně by se v první chvíli neudržel a zakroutil jí krkem. Zatím, ale netuší, že je naživu a dokonce zpátky v New Orleans. Jeho štěstí i štěstí všech ostatních, zainteresovaných. Nebýt Claire, patrně by si na ně Kol ani nevzpomněl. To, ale trochu odbočil a tak se přestane zabývat myšlenkami na Claire a vrátí se k tomu, co načal.* Je to majetnický a žárlivý rapl. *Ušklíbne se.* Při tom na začátku neměl jediný důvod. Genevieve mi tehdy nabídla pomoc, kterou bych jí mohl v případě potřeby oplatit. Už dříve se snažila pomoct a ochránit Hayley a její dítě před čarodějkami. *Má dojem, že je to všechno jeden velký zašmodrchaný spletenech a on neví, odkud začít, aby Nailah správně zasvětil.* Nabídla mi, že vyrobí měsíční prsteny, aby vlkodlaci v Zátoce nebyli v nevýhodě vůči Marcelovým upírům ve městě. Na oplátku chtěla pomoct zbavit se Benjamina, což byl její šílený bratr. Párkrát jsme se sešli a řešili prsteny a vše kolem nich. Řekl jsem Oliverovi, co chci dělat. Byl plný zášti. Pomsty a moci chtivý. Kul pikle za mými zády. Nechal na Zátoku spáchat bombový útok, aby přesvědčil vlkodlaky o nutnosti pomstít se. Genevieve mi, nám i tehdy pomáhala. Nemusel, ale přesto to udělala. Za to se dočkala, jen nevraživosti a urážek se strany Olivera a těm, které zlákal na svou stranu. Byla vlastně první člověk zvenčí, který něco takového udělal. Byl jsem jí za tu její snahu vděčný, když nakonec vyšla vniveč. Díky ní jsem pozměnil pár názorů na lidi. Řešil jsem jednotlivce ne rasu. Byla v mých očích jednoduše dokonalá, úžasná. Někdo, s kým jsem si dokázal představit budoucnost. Dokonalá žena pro mě. Zamiloval jsem se do ní. Jenže byla to čarodějka, ne vlkodlak. Taky byla tou dobou s Kolem, ale to jsem netušil. Když jsem ji pak zraněnou odvezl k ní domů, "poznal" jsem Kola. Nedal si nic vysvětlit, nezajímalo ho nic. Nejspíš by mě zabil, kdybych tehdy neměl při sobě jeden z očarovaných měsíčních kamenů. Od té doby mě nemůže vystát a upřímně, potom všem, co se stalo ani já jeho ne. Snažil se mě párkrát zabít. Děsně na Genevieve žárlil. Ta mu byla věrná a já její rozhodnutí respektoval. Pak, ale vyšlo najevo, že ho Benjamin uřknul a on byl tak šílený a nebezpečný. Málem Geneviveve zabil. Ona ho pak opustila. Tehdy jsem jí nabídl pomoc i útočiště v Zátoce, aby měla od Kola klid a mohla se dát do pořádku. Poprvé mi naznačila, že by to možná mezi námi mohlo vyjít. Sice mě od začátku přesvědčovala, že je to, jen dočasně, že pro mě není ta pravá, protože není vlkodlak. Bylo mi to jedno. Opravdu jsem si moc přál s ní být. Krátce na to, ale zemřela. Benjamin z ní udělal Kotvu druhé strany a ona nevydržela ten nápor mrtvých nadpřirozených, kteří jí procházeli. Vrátila se, ale po čase zpátky jako upírka. O nikoho nestála, ale patrně na ni měl Kol opět silný vliv. Vrátila se k němu. Já ji pak potkal ve městě se zásnubním prstenem na prstě. Byl to pro mě potom všem, co mi řekla docela šok. Nerozešli jsme se v dobrém. Na konci roku jsme se, ale smířili, promluvili si a zůstali přáteli, alespoň jsem si to myslel. Od té doby jsem ji neviděl, neslyšel. Ani ji, ani Kola. Bylo to pro mě druhé zklamání a odmítnutí krátce po sobě. Nejdříve jsem od Hayley pochopil, že bychom spolu nikdy nemohli být, kvůli okolnostem, které ji potkaly. Pak Genevieve. Slíbil jsem si, že příště budu opatrnější. Chci za touhle minulostí udělat tlustou čáru a zapomenout. *Poví Nailah hned několik věci v jednom. Když už se rozpovídá, tak toho chce zvládnout, co nejvíce.* Bláhově jsem si myslel, že budu mít od Kola pokoj, že už ho neuvidím. *Povzdechne si a koukne na Nai, když se vrátí zpátky k jeho problému s Kolem.* Asi jsem ho příliš soudil podle sebe. On podle všeho nemá problém zmrzačit a přizabít někoho, kdo je pro mě důležitý, jen proto, že se ocitl v nesprávný čas na nesprávném místě. A všechno kvůli Claire. *Zamračí se opět. Napadne ho, že poví Nailah i o tom, že kromě Kola jej nemá v oblibě ani jeho nevlastní bratr Klaus Mikaelson. Další původní. Je z toho povídání a vzpomínání na nedávnou minulost trochu přešlý. Sleduje po celou dobu Nai. Chce jí to říct. Nechce znovu udělat chybu v tom, že jí něco bude zamlčovat. Kvůli jejímu bezpečí i kvůli tomu, aby mezi nimi vznikla nějaká důvěra nebo alespoň její náznak, zpočátku. Udělá přestávku a nechá ji případně prostor na nějaké otázky či poznámky. Doufá, že Nailah ocení jeho snahu o otevřenost a komunikaci. Proto k tomu dalšímu dodá, jen něco málo.* Opravdu se budu snažit na tomhle zapracovat. *Ujistí ji odhodlaně.* Pokud se ti bude zdát, že to tak není, dej mi to najevo, prosím. Někdy mi ani nedochází, nebo si neuvědomuji, že ty to vnímáš jinak, než já. *Požádá ji a promlouvá k ní dál. Při tom na ni prosebně krátce kouká.* Já si to nemyslím. *Zavrtí krátce odmítavě hlavou.* Jen jsem během několika rozhovorů v jisté době, nabyl dojmu, že jako alfa se s tím svým musím za každou cenu vypořádat, abych se mohl soustředit na problémy smečky i jednotlivců v nich. *Poznamená.* Přestal jsem se sebou zabývat. Snažil jsem se zajistit smečce trochu klidu a svobody. *Pokračuje.* To už se nám teď podařilo, i díky tobě. *Pousměje se nepatrně a po tváři mu přeběhne náznak spokojenosti. Skutečně už to není, jen jeho sen, ale skutečnost.* Teď se chci soustředit na nás dva, Nailah. Najít si cestu ke své ženě... *Poví jí, co by rád. Hned po té se, ale zatváří ne právě příjemně. Chvilku na ni hledí. Stále se drží toho, co si dnes předsevzali.* Chtěl bych vědět jednu věc... *Začne a nadechne se. Nailah by mohlo dojít, co ho bude zajímat. Lépe řečeno, kdo.* Ty a Lorent. Příliš pozdě jsem si všiml, že mezi vámi něco je. Můžeš mi říct, co mezi vámi bylo? Co jsem to překazil? *Zeptá se jí. Nezní žárlivě nebo naštvaně. Spíše sklesle, protože si je vědomý, že Nai svým nárokováním si překazil ještě něco dalšího. Chce to pochopit. Dá jí pak prostor k odpovědi. Ona mu pak položí další otázku, na kterou chce odpověď. Kouká na ni a je vidět, že u toho přemýšlí. Ne, že by jí nechtěl odpovědět nebo si chtěl něco vymýšlet. Své pocity, ale od jisté doby potlačuje a tlumí v sobě, takže je skoro nevnímá. Sám neví, jak na tom je.* Ani jedna z těch, které ve mně probudily lásku ty mé neopětovaly. *Promluví zase po chvilce a dívá se jí do očí.* Staly se, ale docela důležitými v mém životě. Genevieve je pro mě dobrá přítelkyně nebo byla, já nevím, jak je to s námi teď. Dlouho jsem ji neviděl. *Vyjádří se k Genevieve.* A Hayley ať jsem k ní cítil cokoliv, od začátku mi dávala najevo, že ona to takhle nebere. Byl jsem pro ní přítel? rodina?, ale ne někdo, s kým by chtěla nebo měla strávit život. Když se pak rozhodla pro tu svatbu po rozhovoru s tebou, dělala to kvůli smečce. Ne kvůli tomu, že by změnila názor na nás dva. *Povídá. Vypadá u toho smutně, zklamaně.* Hodně mě to bolí, ještě teď. *Přizná.* Na tohle, jen tak nezapomenu, ale chápu, že nikoho nelze k lásce nutit. *Zavrtí hlavou a po hlubším nádechu zhluboka vydechne.* Nechci se zabývat už dál minulostí. Chci jít dál. Chci přijmout, co mi život nabízí teď. *Povídá dál.* Poslal mi tebe. *Pousměje se. Ať už se stalo cokoliv mezi nimi od té doby, je na něm vidět, že je rád za to, že ji potkal a poznal.* Pomohla si mi i smečce. Teď už naší. Vím, že si neměla moc na výběr, a že jsem tě k tomu přiměl násilím. O to více si toho cením a o to více si pro mě důležitá. Nechtěl bych tě ztratit. Ale na druhou stranu, kdybych mohl zvrátit to nárokování, nic bych si nepřál víc. Přál bych si, aby si se mnou byla, protože to chceš, tak jako já. Ne proto, že musíš. Abychom byli rovnocenní partneři v tomhle soužití. *Svěřuje jí své pocity, názory. Říká jí to tak, jak to s odstupem vnímá, jak se mu to jeví. Neví, jestli je to dobře nebo ne. Nailah po něm, ale otevřenost a upřímnost chtěla. O nic víc se nesnaží. Když domluví, s dlouhým výdechem pak sklopí pohled dolů na stůl mezi nimi. Má pocit, že malá pauza neuškodí.
Dají se pak do jídla a on zjišťuje s prvními sousty, jak velký má hlad. Zpočátku jí mlčky, dokud se trochu nezasytí a také nevydýchá ze své zpovědi. Jídlo zapíjí. Po prvních soustech Nai její jídlo pochválí. Když pak zase ona během jídla chválí jeho stavební umění, tak k ní zvedne potěšený pohled. Je vidět, že ho tím opravdu hodně potěšila.* Já jsem rád, že se ti dům líbí. *Odvětí.* Už to nebude dlouho trvat a bude hotový. *Pokračuje.* Bude kompletně zařízený a budeme tady moct žít celý rok. *Rozvykládá se pak o tom, co jej zrovna teď napadlo.* Ale dům ve městě je rovněž k mání, takže to můžeme střídat, podle chuti nebo potřeby. *Jak nad tím básní, vypadá chvilku opravdu natěšeně a zapáleně pro to. Přestane s tím, když Nailah zmíní to o vedení smečky. Opětuje její pohled. Neví, co by jí k tomu řekl. Má s tím hodně špatných zkušeností, ale věří v to, že to dokáže změnit i díky Nailah. Pak se zajímá on o ní. Poslechne si její povídání o návštěvě Camille a o tom, že jeho doporučení nakonec k něčemu bylo. Potěšeně kvůli ní i spokojeně kvůli sobě se pousměje.* Vím, že jsi mi říkala, že tohle chceš udělat sama. *Promluví pak a kouká na ni s mírným úsměvem.* Ale chci, aby si věděla, že, když přijdeš na to, že pro tebe něco můžu udělat, tak neváhej. *Připomene jí svou nabídku, že jí rád s čímkoliv pomůže, pokud bude chtít. Pak se zase chvíli věnuje jídlu. Netrvá mu to, ale dlouho. Brzy je jeho talíř prázdný a opravdu se postará o to, že vypadá, že na něm nikdy nic nebylo. Tak pečlivě ho vyčistí. Výborné jídlo pak zapije pivem. Pak na Nai pohlédne a vypadá v tu chvíli, jako by měl něco na srdci, ale mlčí. Zatím.*