Bayou (Zátoka)

Poèet pøíspìvkù : 294 Join date : 27. 02. 15

(Po incidentu s Lorentem se zdálo, že snaha jí a Jacksona spolu nějak vycházet a překlenout tohle období, které si pro ně smečka připravila, ztroskotává. Byla Jacksonovou družkou, ale rozhodně to tak nevypadalo. Posledních pár dní byla osamocená. Ona jako člověk to rozhodně vítala. Její vlčí duch, který se v ní za ta léta vytvořil, to už ale nebral tak dobře. Byl to zvláštní pocit, protože ona nikdy nic takového neměla šanci zažít. Stejně jako nikdy nepustila vlka do svého lidského těla. Zdá se, že tady v New Orleans ji čeká spousta poprvé. Stehy měla z krku už vytažené. Rána se jí zahojila dobře a rychle. Možná, že se přeci jen hojí rychleji než normální lidé, ale rozhodně ne tak rychleji jako vlkodlaci. Spíš se v tomhle všem hodně blíží obyčejným lidem než vlkodlakům. Svůj náhrdelník si opravila a provedla magický rituál při novoluní, který obnovil jeho sílu.
Právě teď seděla vedle Jacksona a čekala, jak bude probíhat soud. Jako první přivedli Lorenta. Bylo jí jasné, že si na něm bude chtít Jackson smlsnout. Poslouchala každé jeho slovo. S něčím souhlasila, s jiným zase ne. A ona věděla, že pokud bude chtít Lorenta nějak obhajovat, bude to muset udělat tak, aby zároveň úplně nepotopila, co tu říkal Jackson, aby neochromila jeho autoritu před smečkou, aby sama nevypadala, jako že ho nehodlá poslouchat. Byla teď vlastně mezi dvěma mlýnskými kameny, protože věděla, že si nemůže dovolit jít proti Jacksonovi, ale na druhou stranu nechtěla, aby si Lorent myslel, že ona se za něj nedokáže postavit. Ona ho brala za svého přítele, za to ostatní mohly pudy. Čekala, až Jackson dopoví, co chtěl a pak se zvedla, než stačil něco říct Lorent. Chtěla mluvit ještě před ním, protože netoužila po tom, aby si tady Lorent začal otvírat na Jacksona ústa. Chtěla dát najevo Lorentovi, jaký má na to názor ona ještě před tím, než něco udělá sám.) Jackson je právem rozhořčen, protože byl svědkem něčeho, co se jemu jako alfovi a mému budoucímu manželovi rozhodně nelíbilo. Chápu moc dobře, proč tomu tak je. Ale představte si, že vaše tělo ovládá vlk tak, že vaše lidské vědomí o něm nemá ani ponětí. Představte si, že se proberete po přeměně. Nevíte, co jste dělali. To samé se stalo i Lorentovi. Nevěděl, co dělal, protože jeho vlk ovládl jeho lidské tělo. A ani ho nemohl nijak ovládat. Nemá žádný prsten, sňatek mezi mnou a Jacksonem ještě neproběhl. (Postupně se dívá jednotlivě na každého vlkodlaka. Jako by kousek řeči vždy patřila právě tomu jednomu konkrétnímu vlkodlakovi.) Jeho vlk jednal zcela na základě svých pudů. A ty mu říkaly, že mu patřím. Kdyby se každý z vašich vlků rozhodl, že mu něco patří, rozhodně by si to vaši vlci také bránili. Jedinou opravdovou chybou, co Lorentův vlk udělal, bylo, že se rozhodl jít proti alfovi a nepodřídil se jeho vůli. Všichni, co jste tady, jste to udělali už víckrát. A ti, co ne, proti tomu ale stejně nic neudělali, takže jsou svým způsobem také vinni. Ale nikdo z vás není nijak potrestán. Nechci tím říct, že by měl Lorent vyváznout bez trestu, ale pokud by tedy měl Lorent opustit smečku, měli byste ji opustit všichni. Čistě pro pořádek. (Udělá nějaké nevzrušené gesto, jako že je jí to vlastně úplně jedno, že by tahle smečka už neměla existovat. Samozřejmě, že jí to jedno není, ale Jacksona vůči Lorentovi rozhodně poháněly i osobní nesympatie. A ty by ho ovlivňovat neměly.) Lorent by se měl tedy rozhodně omluvit Jacksonovi za chování svého vlka a měl by se dost dobře snažit, aby se tohle už nikdy neopakovalo. Pro pořádek také navrhuji, aby Lorent před alfou téhle smečky poklekl, uznal jeho autoritu. (Ví, že tohle se Lorentovi líbit asi moc nebude, ale pokud chce setrvat v téhle smečce, tedy pokud smečka rovnou nerozhodne, že by měl být vyloučen, tak tohle prostě musí překousnout a udělat to.) Pokud tak neučiní, ať je tedy vyloučen ze smečky, protože tak opravdu vyjde najevo, jestli dokáže spolknout svou pýchu a být užitečný pro smečku, nebo to prostě nedokáže a bude hrdý, ale bude sám. (Věnovala dlouhý pohled Lorentovi, pak se otočila a usedla znovu na své místo.)

Předmět: Re: Bayou (Zátoka) Mon Jun 29, 2015 1:14 pm

*Posledních pár dnů strávil zavřený, což ho dost štvalo. Netušil, proč musí tak dlouho čekat na soud, co se vlastně děje, ale začal být z toho netrpělivý. V podstatě jenom celý den byl zavřený a neměl co dělat, ale stejně byl i za tohle rád, protože v noci ho zase trápily jeho zlé sny. Začínalo být pravidlem, že se mu zdály každou noc, ale bohužel Nailah už se za ním nikdy po ránu nestavila, aby mu stejně jako předtím od zlého snu odpomohla.

Nakonec svého dne, kdy měl proběhnout soud, dočkal. Vlkodlaci, kteří doteď strážili jeho chatku, ho tam přivedli. Spíš ho tam pouze doprovodili, protože tam šel sám, věděl, že tam prostě jít musí, i když by se tomu rád vyhnul. Zastavil se uprostřed kruhu, odkud měl dobrý výhled na každého člena smečky a stejně tak i oni na něj. Tahle pozornost by mu nevadila, kdyby se to dělo za jiné situace. V kruhu stál tak, že byl přímo naproti Jacksonovi a Nailah, kteří tam byli usazeni o něco výše než ostatní. Pohledu na Jacksona se nejprve vyhnul, protože vůči němu cítil naštvání a zuřivost, přičemž nyní už věděl, že tohle jsou pocity jeho vlka, ale vrhat teď po Jacksonovi nenávistné pohledy by mu nebylo moc prospěšné. Ale na Nailah se podíval, i když věděl, že ani na ní by se asi moc dívat neměl. Na chvíli zachytil pohled Nailah. Seděla tam na tom vyvýšeném místě jako královna téhle a on tam stál jak prostý poddaný, který byl chycen při prachobyčejné krádeži a teď byl převeden před ní. Aspoň tak mu to v jednu chvíli připadalo a ani to nebylo až tak moc daleko od pravdy, akorát to nebyla prachobyčejná krádež. Ale jako nějaký poddaný asi vypadal, když měl na tváři několikadenní strniště a jeho kruhy pod očima naznačovali, jak špatně se mu spí. Bylo mu líto, že se oba dva dostali do téhle situace. Uhnul pak pohledem, když začal mluvit Jackson a na chvíli se podíval i na něj. Viděl, že Jackson s těmi nenávistnými pohledy na rozdíl od něj rozhodně nešetří. Ale jemu se nějakým zázrakem dařilo se udržet, snažil se udržet si na tváři chladnou masku a poslouchal, co Jackson říkal. V jednu chvíli i měl chuť skočit mu do řeči. To bylo když se zmiňoval o neobvyklém postupu při přijetí do smečky. Věděl, že Jackson v tomhle skutečnost maličko překroutil, protože on neměl možnost jít za Jacksonem, když nebyl v zátoce. Tou dobou, když se tady v zátoce ze začátku pohyboval, se ptal několika vlkodlaků na alfu, ale všichni mu říkali, že není v zátoce a nikdo se o nějakém zástupci nezmínil. V tuhle chvíli mu proběhla hlavou myšlenka, jestli si někdo z těch vlkodlaků na to teď vzpomene, že se tehdy alfu snažil najít. Ale nahlas se o tom nezmiňoval, protože Jackson stále mluvil dál. Všiml si, že za celou dobu ani jednou nezmínil to, že nebyl sám sebou, že jeho tělo ovládal vlk, pouze na to jednou narazil, ale vlkodlakům, kteří nevěděli, co přesně se stalo, to z toho nemohla dojít. Jakmile proto domluvil, tak otevřel pusu a chtěl hned něco namítat, ale Nailah byla rychlejší. To bylo dobře, protože takhle měl čas se aspoň během jejího proslovu zklidnit. Po celou dobu, kdy mluvila, se díval jen a jen na ni. Aspoň že mluvila v jeho prospěch a pořádně rozvedla, jak nebyl sám sebou. Aspoň to pak nebude muset rozvádět sám. I když návrh, který přednesla nakonec se mu moc nelíbil. Rozhodně se mu nechtělo před Jacksonem pokleknout a uznat jeho autoritu. Už jenom ta myšlenka se mu příčila, ale věděl, že tohle je pro něj ta nejlepší možnost. Pak už přišla řada na něj, aby se hájil. Když Nailah usedla, tak se rozhlédl po ostatních. Jejich oči se ubírali na něj, čekali, až něco řekne.* Teď nastal čas, abych řekl něco já na svoji obhajobu. Ale popravdě vůbec netuším, co bych měl říct, protože mám obhajovat něco, co si nepamatuji. Vím o tom jen z vyprávění. *Pohlédl přitom na Nailah, jakoby jeho pohled naznačoval, kdo mu to vyprávěl.* Teprve před pár dny jsem se dozvěděl, že můj vlk si asi před měsícem vybral Nailah za svoji družku, ale já jsem to nepoznal a dozvěděl jsem se o tom teprve před pár dny. Nebýt té situace, kdy pár členů této smečku požadovali po Jacksonovi, aby si vzal Nailah, možná by se jednou Nailah stala mojí družkou. Ale takhle tomu osud chtěl, že se měla stát Jacksonovou. Jenže můj vlk se s tím nedokázal smířit a když se mu pořadilo získat nadvládu nad mým tělem, tak využil příležitosti. Ale tohle všechno je pouze to, co mi bylo řečeno, sám si to nepamatuji. *Na chvíli udělal krátkou pauzu, přičemž se opět rozhlédl po ostatních.* Já si pouze pamatuji to, jak se jednoho dne u mě objevila Claire a žádala mě, jestli by se u mě mohla schovat. Věděl jsem, že se chová divně, ale spíš jsem si myslel, že prostě spí s každým na potkání, než že zabíjí lidi na potkání. O tom, že by ji ostatní hledali jsem nevěděl, ani večer v hospodě při práci jsem o tom od žádného z vás nic neslyšel. Tak trochu si myslím, že hledat se začala až další den... Jenže to už jsem nebyl sám sebou. V noci jsem se totiž probudil a došel jsem se napít, omylem jsem ale sáhl po něčem podobné vodě, což bylo jakési tonikum, které Claire užívala, aby necítila emoce. *Znovu udělal menší pauzu, přičemž nechával svoje slova doznít a tak trochu přitom i sledoval jejich reakce. Snažil se jim tady především předestřít svoji nevědomost a co všechno prošvihl.* Jackson tady před chvílí zmiňoval, že od mého přijetí do smečky, jsem pro smečku nic neudělal. S tím až tak nesouhlasím. Když tady nastala situace, kdy pár zrádců ohrožovali život Nailah, tak jsem se ji snažil bránit. Teď můžu jen těžko říct, jak moc velkou roli v tom hrály moje vlčí pudy ji chránit, protože si ji můj vlk vybral za družku. Ale tehdy jsem si myslel, že jsem se ji snažil zachránit protože byla šamanka. V podstatě mě vychovával můj děda, který patřil k úplně prvním vlkodlakům, a tak jsem od něj pochytil tehdejší kolektivní vlkodlačí vděčnost šamanům za dar schopností, jaké nám poskytli. A téhle smečce by rozhodně neprospělo, kdyby tady byla zabita poslední šamanka. Dle mého názoru by to byl spíš začátek konce téhle smečky. *Nebyl si jist, jak moc mu pomůže připomínka téhle události, když bylo tak pochybné, z jakých důvodů to vlastně tehdy dělal. Ale bylo to asi to nejvíc, co za tu dobu, kdy tu byl, pro tuhle smečku udělal. Ale nedokázal teď vymyslet, co mohl dělat, aby téhle smečce prospěl víc. Vlastně maximálně mohl víc pomáhat připravovat tu svatbu, ale přenesení stovky židlí by mu stejně až tak moc bodů navíc nevyneslo. Ze začátku svého pobytu tady navíc řešil spíš existenční podmínky aneb jak si vydělat peníze na chleba. Nebyl si jist, jak moc by byl ostatním prospěšný, když by byl polomrtvý hlady. Jeho řeč už se po tomhle skoro blížila ke konci. Zbývalo nějak uzavřít svoji obhajobu. Něco mu hlavou pořád vrtalo, co by měl udělat a co by mu pomohlo, ale vážně se mu do toho nechtělo.* Moje vina na tomhle je tedy jasná. Nepoznal jsem, o co mému vlkovi jde a nedokázal jsem ho ovládnout. A jak řekla Nailah, tak bych se měl za chování svého vlka Jacksonovi omluvit. *Pohlédl na něj a udělal několik kroků dopředu, takže se ocitl před tím vyvýšeným místem, kde on i Nailah seděli vedle sebe.* Omlouvám se za chování svého vlka, kterého jsem nezvládl. *Nakrátko se zadíval Jacksonovi do očí, ale pak hned sklopil pohled a trochu i hlavu. Ale tím nekončil. Ačkoliv se mu to hluboce příčilo, tak před Jacksonem poklekl. Tímhle gestem ho uznal jako svého alfu. Jeho vlk tím trpěl, ale vzhledem k tomu, že jeho vyvolená se stala družkou někoho jiného, se tohle nové utrpení mezi tím ztratí. V tu chvíli byl rád za to, že druhá strana už neexistuje a z druhé strany ho nemůže sledovat ani jeho děda a ani otec. Tušil, co by na to řekl jeho otec. Řekl by mu, že si za tohle může sám a že musí přijmout následky. U dědy by si nebyl tak jistý, ale snad by u něj našel víc soucitu. I když stejně se mu na téhle situaci zdálo nejvíce potupné to, že tohle prováděl zrovna před Nailah.*

Poèet pøíspìvkù : 27 Join date : 08. 04. 15

(Všichni opravdu pečlivě poslouchali jednotlivé řeči. Nejdříve přišel na řadu Jackson. Rozhodně na něm bylo vidět jeho rozhořčení a jistě bylo i oprávněné. V tu chvíli by možná i všichni byli hlasovali pro to, aby Lorent byl ze smečky vyloučen. Ale to by nemohla hned po tom vystoupit Nailah, která vlastně naznačila, že každý z nich někdy neuposlechl rozkaz Jacksona a stejně tu pořád sedí a teď mají soudit někoho, kdo se dopustil stejného prohřešku. Je nikdo tehdy nesoudil a nikdo nad nimi nevyřkl ortel. Asi by si v tuhle chvíli možná neměli moc vyskakovat. Vybrali si Nailah a chtějí, aby byla Jacksonovou ženou a aby smečka fungovala. Pokud by proti nim stále dělali nějaké výpady, asi by opravdu mohli skončit špatně. Na druhou stranu, jak Nailah sama připustila, nemohl zůstat bez trestu, když už tady u soudu stál. Když navrhla, jaký trest by Lorentovi uložila, někdo už při tom souhlasně kýval, jiní se zase tvářili skepticky a výraz tváře některých nenapovídal vůbec nic. Po Nailině proslovu přišla obhajoba samotného Lorenta. Dokonce už nakousl to, co se tady bude jistě projednávat za chvíli. Takže Claire nebyla sama sebou, ale všichni v zátoce věděli, že měla prsten, takže to vlastně na rozdíl od Lorenta mohla ovládat. Jejich alfa díky Lorentově jednání možná mohl skončit mrtvý, ale nestalo se tak. Vlastně se nakonec nestalo nic, co by bylo nějak závažné kromě toho, že Lorent prostě neuposlechl. Kdyby se stalo něco vážného, jistě by to dopadlo jinak, ale tady neexistovalo žádné kdyby. Bylo to, jak to bylo. Ještě, než došlo k tomu, aby se mohl vyřknout ortel, tak Lorent se postavil před Jacksona, omluvil se a dokonce před ním opravdu poklekl, jak si Nailah přála. Na některé vlkodlaky to udělalo dojem, že uznává svou chybu a je ochotný projevit svou poddanost Jacksonovi jako alfovi. Jiní se stále netvářili. Postupně se jeden po druhém zvedal a vyřkl svůj ortel. Někteří váhali, jiní byli jistí. Názory byli různé a i poté, co Lorent opravdu před Jacksonem poklekl, si někteří přáli, aby ze smečky odešel. Ale většina hlasů uznala to, co Lorent před chvílí udělal jako výraz lítosti a omluvu za dostatečnou. Záleželo ale hlavně na Jacksonovi, jestli bude chtít k rozsudku ještě něco přidat nebo ho opravdu změnit na vyhnanství.)

Poèet pøíspìvkù : 768 Join date : 24. 08. 14

*Když domluví a posadí se zpátky na své místo, předpokládá, že na svou obhajobu promluví Lorent. Nenapadá ho, ale nic, co by Lorent mohl říct, aby se rozhodl změnit svůj rozsudek. Lorenta ve smečce už nechce mít. Přijal ho, věřil mu, ale při první příležitosti se to obrátilo proti němu. Smečce přednesl proti Lorentovi, jen to nejdůležitější a nejpodstatnější z jeho pohledu. Nechtěl zabíhat do detailů. Nechtěl mluvit o tom, že stačilo opravdu málo k tomu, aby Lorent dosáhl svého. Jeho zabil a sám získal Nailah pro sebe. Pochybuje, že by to udělal pro tuhle smečku. Nejspíše by s ní odešel, možná by opustil i New Orleans. Možná by se přidali k vlkodlakům ve městě. Může se, jen dohadovat, ale jsou to, jen jeho myšlenky, které si nechává pro sebe.
Je dost překvapený a ne právě příjemně, když se hned po něm zvedne Nailah a začne promlouvat ke smečce. Samozřejmě. Mohlo mu to dojít, že se jeho družka a budoucí žena - jak směšně mu to v daný moment zní - bude zastávat a bránit svého přítele, jak Lorenta nazývá. Toho, který ji chtěl získat. Dost nepříjemně jí zabodává svůj pohled do zad, když je k němu otočená zády a promlouvá k ostatním. Semkne pevně čelisti k sobě a zlostně si je tiskne s k sobě. Jak sedí na svém místě, opře si předloktí o kolena a sevře ruce v pěsti. Dává si pozor, aby nebylo vidět, že i pomocí toho, že je tiskne pevněji k sobě, se snaží potlačit svou zlost.
Tím, jak moc Nailah právě bojuje za Lorenta, se mu protiví ona i on, čím dál více. Zakrývá to, ale v sobě. Kromě Nai nikdo nemůže s jistotou říct, co se v něm odehrává. Chvílemi sleduje odměřeně Nailah nebo její záda, občas přelétne očima ostatní přítomné, aby zjistil, jak se na její slova tváří. Neujde mu během svého pozorování ani ta skutečnost, kdy Nailah chvíli pozoruje Lorenta. Jako by ho snad chtěla přesvědčit o tom, aby udělal to, co právě navrhla, jen aby mohl zůstat v téhle smečce. Nemůže uvěřit, že jí na tom tolik záleží. On chtěl, aby Lorent ze smečky odešel a nejraději by ho zabil. Jen nějaká část v jeho nitru si něčím takovým nedovolí ublížit Nai, protože vidí, jak jí na něm záleží. Chtěl, ale aby mu zmizel z očí. Už se s ním nechtěl dál setkávat na tomhle místě. Přijde mu, že Nailino jednání je hlavně osobní a využívá k tomu, aby dosáhla svého celou tuhle smečku. Hodně ho tím zklamala. Veškeré jeho kladné city k ní z jeho strany opadly. Vnímá to kolem sebe jako čistou povinnost a nutnost. Vzít si ji. Vlk v jeho nitru trpí a vyje na měsíc, ale on tohle v sobě velmi úspěšně potlačuje.
Když domluví Nailah, a posadí se zpátky vedle něj, nijak na její přítomnost nezareaguje. Sleduje nejbližší členy smečky a pak svou pozornost obrátí na Lorenta, který se nyní dostane ke slovu. Poslouchá ho s velkým sebezapřením. Neujde mu, že sám Lorent poukázal na to, že tady s nimi i díky němu Nailah teď je. Nyní ho ani tolik nemrzí, že na to nepoukázal. To, že Nailah pomohl s Claire do nemocnice, je v jeho očích pro Lorenta pozitivum. Jedno z minima. Dnes mu, ale nemá v úmyslu dávat najevo vděk, za to, co udělal pro Nai.
Oba dva, Lorent i Nailah před tím zde dávají vehementně najevo, že Lorent za nic z toho nemůže, protože za něj jednal jeho vlk. Kvůli tomu nápoji, který vypil od Claire. Neměl tak kontrolu sám nad sebou. Lorentův vlk se, ale odmítl stáhnout a snažil se získat Nai až do konce. Na to, že chce patřit do smečky se mu to jednání nezamlouvá. Vlk myslel pouze na to, co chce on sám, bez ohledu na to, že by smečku připravil o tu možnost získat po svatbě kontrolu nad proměnou. Takový vlk nemá ve smečce, co dělat. Nailah zde poukazovala, že takhle se zachoval každý, kdo tady teď sedí, a že by museli smečku rozpustit. Když při tom viděl, že je jí to vlastně jedno, kdyby to nastalo, nezískala si tím u něj žádné dobré mínění. Znechuceně si pro sebe odfrkne. Nechává Lorenta mluvit dále. Poslouchá ho a při tom dost pozorně pozoruje. Při tom si také dobře všímá toho, jak reagují ostatní členové ve smečce. Byl víceméně rozhodnutý. Nic, co slyšel jeho mínění nezměnilo. Ano nejspíše by to musel změnit, kdyby Lorent udělal to, co po něm chtěla Nailah. Vzhledem k tomu, jak se Lorent až dodnes choval a jednal nepředpokládal, že by to dokázal. Když k nim Lorent přijde, trochu zpozorní. Až tak zcela mu nedůvěřuje. Zůstane, ale sedět a sleduje jej, dokud skutečně neudělá to, co požadovala Nailah. Když se mu veřejně omluví a nakonec i poklekne, překvapí ho tím.
Navenek to ovšem nedá znát. Sleduje to pozorně, ale snaží se působit nestranně. To, co Lorent udělal je hlavně kvůli Nai, ne kvůli němu, takže on v tom jen vidí jakousi záruku, že si teď Lorent bude snad dávat pozor. Jinak nic víc. Když dozní Lorentova slova, tak ho chvilku pozoruje a po té i temeno hlavy, když ji skloní. Pak vstane a obejde Lorenta až k ohni. Při tom si všímá chování smečky. Zadívá se na pár chvil do plamenů.* Měl jsem dojem, že jsem byl až dosud příliš benevolentní, když stav téhle smečky dospěl až sem. *Poznamená. Založí si ruce za záda a dál pozoruje ohnivé jazyky, jak olizují a pohlcují dřevo.* Měl jsem za to, že se můžeme v klidu a normálně domluvit. Doufal jsem v to až do chvíle, kdy kvůli tomu málem zemřela poslední šamanka. *Zvedne hlavu od ohně a rozhlédne se kolem sebe. Stojí zády k Nailah i Lorentovi, čelem k většině smečky.* Tehdy jsem si přísahal, že to bylo naposledy a od té doby bude každý prohřešek proti mě, proti Nailah i proti smečce patřičně potrestán. *Mluví dál. Jeho hlas je klidný, ale mluví dost hlasitě, aby byl dobře slyšet i přes praskání ohně.* I proto jsme dnes tady. Lorent a po něm Claire, jsou ti, kteří se snaží poškodit budoucnost našeho společenství a stavějí ji do špatného světla. *Pomalu probíhá pohledem zprava do leva.* Zdá se ovšem, že pro Lorenta má jisté pochopení právě Nailah, vaše královna. *S těmi slovy se otočí k ohni zády a čelem k Nai, kterou probodne velmi ostrým pohledem. Ruce nechá za zády a popojde o několik kroků k místu, kde je Lorent a sedící Nai. Kromě svého pohledu, věnovaným Nailah, ale nijak svou nelibost nad tím nedává.* Předpokládám, že se tak pokouší Lorentovi vynahradit to, že jí zachránil život. Stejně jako Claire, která se na tom podílela. *Pokračuje. Zůstane stát s rukama za zády a chvilku Nai sleduje. Možná je to jeho taktika, možná ne, ale každopádně chce poukázat na to, že by Nailah měla svůj vděk projevit oběma, ať už Claire udělala cokoliv. Její hříchy se dotýkají vlkodlačí komunity, ale žádnému ze zdejších vlkodlaků nikdy neublížila.* Ke Claire se dostaneme za chvíli. *Nechce, aby se nyní pohled odvracel od Lorenta. Obejde jej znovu a postaví se před něj. Podívá se na něho a pak na ostatní členy.* Budu se držet příkladu své družky a budoucí ženy, vaši královny. *Povídá dál.* Přijímám tvou omluvu i tvé gesto mého uznání, Lorente. *Během svých slov se zaměří pouze na Lorenta.* To dobré a špatné se nyní smaže a ty začneš s čistým štítem. Dám ti novou šanci. *Dá Lorentovi možnost získat si ve smečce novou pozici. On samozřejmě nezapomene, ale nebude už na to, co se stalo poukazovat. Aby dal Lorentovi něco k dobru, rozhodne se udělat pravý opak toho, co před tím v nemocnici. Zakázal jim tehdy se s Nai vídat. Dopadlo to, jak dopadlo a on to nehodlá znovu pokoušet. Věří, že Lorentovi na Nai svým způsobem záleží, a že jsou přátelé. Chce jim i zbytku smečky dokázat, že se toho nebojí, a Lorentovi tím projevit jakousi důvěru.* Chci, aby si odteď na svou královnu dohlížel a dával pozor. Hlídal ji a ochraňoval. Budeš její osobní strážce. Nailah je velmi výjimečná členka naší společnosti a zaslouží si být v bezpečí. *Když zadá Lorentovi přede všemi jeho významný, ale také velmi náročný a ošemetný úkol, dívá se při tom na něj. Pak kousek poodstoupí.* Vstaň. *Pokyne mu rukou. Věří, že Lorent dá na Nailah pozor a ona si nebude moct, jen tak sama mizet. Bude s ní moci trávit nějaký čas, ale zároveň se jí nesmí dotknout, protože není jeho. Pro ně pro oba to bude příjemné i nepříjemné zároveň. Odměna i trest zároveň. Ať si to každý přebere jak chce a umí.
Tím tuhle záležitost ze svého pohledu uzavře.* Pokud k tomu nikdo nechce už nic dalšího říct, tak se posuneme k dalšímu souzenému... k souzené Claire Evans. *Dá znamení, aby ji dovedli sem. Mezitím se Lorent zvedne a poodejde ze středu pro souzené a postaví se vedle Nailina boku.
On sám zůstane stát na místě, se založenýma rukama a pozoruje dění kolem ohňů. Přemýšlí, co má říct ke Claire, než ji dovedou. Netrvá to dlouho a ta pro kterou poslal je dovedena do středu a postavená na místo, kde ještě před pár minutami stál Lorent.
Osoba, která tam nyní stojí, téměř ji nepoznává. Je tak hubená, vypadá hrozně. Vidí na ni, jak jí to všechno vzalo a nedokáže v sobě potlačit osten výčitek, který mu našeptává, jestli pro Claire nemohl udělat něco víc. Snažit se jí více pomoci, pokusit se zabránit tomu, aby dnes skončila tady a mizivou nadějí na záchranu. Tyhle své pocity nyní ukrývá ve svém nitru. Možná, jen Nai může něco z toho zachytit.* Claire Evans je druhá obviněná, která dnes uslyší svůj rozsudek, po té, co bude všechno probráno. *Ani si nesedá a znovu s rukama za zády se vydá na svou "pouť" na volném místě. Prochází se ve vzdálenosti několika metrů okolo Claire i jednoho z ohnišť.* Claire potkala jedna velmi tragická událost. Přišla o dítě, ještě dříve, než ho stačila přivést na svět. *Ač velmi nerad musí členy smečky zavést do problému.* Bylo to pro ni tak těžké a zničující, že nemohla najít nikde žádnou útěchu. Dokud nezískala kouzelný nápoj, který jí pomohl potlačit spolu s bolestí, kterou prožívala také její emoce a city. Projevil se tak její vlk, který získal z části kontrolu nad jejím já. *Udělá přestávku, popojde dalších několik kroků a párkrát se nadechne a vydechne, protože se nyní dostává k té části, kvůli které by Claire nejraději zaškrtil sám vlastníma rukama.* Kvůli tomu začala ve městě zabíjet. Lidi, čarodějky, upíry. Ženy, muže, dokonce i dítě. Neměla s nimi slitování. Bavila se tím. *Mluví po celou dobu stejně, ale ke konci nedokáže zakrýt znechucení, nad chováním Claire.* Neprovinila se tedy přímo na našich lidech, ale její chování na nás hází špatné světlo. Navíc byla přistižena, chycena při činu. Takové vraždění, jen tak, bez příčiny nemůže nikomu, jen tak projít. *Nadechne se a pokračuje dále. Na Claire se zatím ani nepodívá, nyní už nějakou chvíli sleduje většinou ostatní přítomné členy smečky.* Ostatní frakce chtějí její potrestání za to, co ve městě spáchala. Požadují trest nejvyšší. *Mluví dál. Otočí se pomalu a zamíří zpět ke svému místu, kde sedí.* Chci slyšet vaše názory. *Dojde k místu, otočí se zase k ostatním a přelétne je pohledem. Nakonec se zadívá na Claire.* A také tvůj. *Dodá na závěr. Po té se s tichým výdechem posadí. Shlédne na chvíli dolů do svého klína.*

Předmět: Re: Bayou (Zátoka) Tue Jun 30, 2015 10:42 am

(Přišlo jí to jako věčnost od doby, co jí Jackson navštívil. Moc toho nenamluvili. Tedy, on mluvil, ona potom už ne. Byla unavená. Tak unavená. Chtěla se konečně vyspat, alespoň hodinu, dvě, ale ani to jí nebylo dopřáno. Její žaludek se svíral a toužil po jí jídlu, avšak Claire nemohla jíst. Žaludeční křeče jí ještě naopak navozovaly pocit zvracení a tak asi dvakrát sklonila svou hlavu nad bílým umyvadlem a vyzvracela do něj žaludeční šťávy a vodu. Bylo to odporné. Najednou byla ráda, že zde nikde není zrcadlo, aby se na sebe mohla podívat. Chodila po chatce anebo jen seděla u zdi a sledovala venkovní svět. A přemýšlela. Už ani ne tolik o tom, co udělala, ani nad tím, že zemře, ale spíše nad tím, co předtím nestihla. Nikdy nepojmenovala toho kocoura, co se k ní nastěhoval. Nikdy mu nekoupila kočičí žrádlo. Nikdy neskočila do moře v oblečení. Nikdy nedostala velkého plyšového medvěda. Nikdy nesnědla lžičku medu jen tak. Nikdy nenasbírala všechny kartičky z té bláznivé kolekce. Nikdy nehrála fotbal ani hokej. Nikdy neupekla dort. Nikdy nedostala k narozeninám dort a nesfoukla na něm svíčky s přáním. Nestihla toho tolik a přitom žila déle než obyčejní lidé. Nikdy si neoholila hlavu, ani si neostříhala vlasy na krátko. To by mohla stihnout ještě před svojí smrtí. Avšak čím si má své vlasy zkrátit? Po několika pokusech se jí ani takto banální věc nepovedla. Musela se nad tím rozesmát. Co čekala, že se stane, když se to pokoušela udělat s tupým nožem? Její smích se ale po chvilce změnil v tiché vzlykání. Ani vlasy si nezvládnu zkrátit. Všechno jí to připadalo tak hloupé. Všechno bylo hloupé. Kéž bych zemřela s nimi ten večer. Ta myšlenka jí najednou celou pohltila. Přemýšlela, co by měla říct před smečkou a před Jacksonem. Pravdou je, že si není jistá, jestli by se přes tohle někdy dostala, pokud by tedy jako trest zvolili vyhnanství. Často přemýšlela o tom, co jí sem dohnalo, až sem. Jak se sem dostala? Jak vstřebala to, co se jí stalo? Nevstřebala. Problém zřejmě byl, že se neměla ráda. Měla svým způsobem rozpolcenou osobnost a všechno si vždy vyčítala. Každopádně, pokud ji neodsoudí dnes ke smrti, tak jí zabijí jiní. Marcel se svými upíry, nebo čarodějky,… Nevěnovala žádnou pozornost času, jen věděla, že všechno trvá tak dlouho. Nepočítala dokonce ani dny, jen by jí to trápilo víc a více. Nespala už opravdu dlouho, stejně jako nejedla. Byla zmatená. Její život se otočil naruby. Nebylo to teď, ale již před jakou dobou. Ona to neviděla a ostatní radši mlčeli. Nevěděla, zda si již Jackson přečetl její dopis, nebo ne, ale to zřejmě brzy zjistí. Částečně doufá, že ne. Mohlo by ho to obměkčit a on by jí mohl dát mírnější trest. Jí bylo jasné, co chce. Smrt, klid.
Jakmile se ráno vzbudila, cítila, že je něco jinak. Ta nervozita, naštěstí ne její, byla cítit úplně všude. Nakonec ten čas utíkal ale stejně pomalu jako jindy. Kéž by teď měla po ruce kytaru. Mohla by na ní hrát, Metallicu, zpívat Nothing else matters. Ta představa se jí zamlouvala. Tak začala tiše zpívat. Dokonce se jí podařilo na nějakou chvilku usnout. Bylo to ale opravdu jen na chvíli, jelikož vzápětí ji pod rameny braly dvě silné mužské ruce a neohrabaně jí zvedaly ze země. Nechala se postavit. Nevzpírala se, šla s jejich pomocí svému osudu, který nevyhlížel dvakrát šťastně. Postavili ji doprostřed shromaždiště a ona pocítila ostré pohledy upínající se na ní a zlá tichá i hlasitá slova. Trochu sklopila hlavu a rukami si začala nervózně svírat lem trika, které mělo velikost M, ale bylo jí nejméně o tři velikosti větší, jejž barvou připomínalo bahnité jezírko v lese. Vlasy jí neposlušně spadly do tváře a částečně zakryly pohled na její pomuchlaný, lehce našedlý, obličej. Ano, měla nezdravou barvu. A její tělo vykazovalo známky poruchy příjmu potravy. Slyší najednou tolik hlasů, má pocit, že jí z toho brzy praskne hlava. Jakmile Jackson promluví, trochu nadzvedne hlavu a pohledem prolétne všechny shromážděné. V jejím obličeji, ale i přesto, že ho schovává, nejde rozpoznat, co cítí, nebo co si myslí. Je nijaká, nemastná, neslaná, jako kdyby nic necítila. Avšak poslouchá a vyvolává to v ní pocity, emoce, když Jackson mluví. Kéž byste jen věděli, jak ti lidé umírali. Jako dobytek, jako kdyby to nebyli lidi. Ucítí na sobě Jacksonův pohled a to jí donutí polknout a zatvářit se jinak, než jako by jí to bylo všechno jedno. Jí nezáleží na smečce, nebo na nějaké hloupé šamance. Jí záleží pouze na něm. Porozhlédne se po ostatních, zda začnou. Vypadá to, že všichni chtějí něco říct, ale potřebují někoho, kdo se odhodlá jako první a potom už to půjde levou zadní. Cítí se tu velmi nepříjemně. Přešlápne z nohy na nohu. Pohlédne na Jacksona a pak na ostatní. Netuší, jestli jí uslyší, až promluví. Možná, že jí ani slyšet nechtějí.)

Poèet pøíspìvkù : 294 Join date : 27. 02. 15

(Věděla, že je Jackson naštvaný. Cítila to z něj. Zuřil. Ale ne na Lorenta, zuřil hlavně taky kvůli ní. Ona se jala Lorenta obhajovat a je jasné, že Jacksonova ješitnost a majetnickost v tomhle případě rozhodně trpěla, protože jasně dávala najevo, že chce Lorentovi pomoci, že chce nějak zmírnit dopad toho, co se stalo. Samozřejmě, že ale nechtěla potopit ani rozhodnutí samotného Jacksona. Proto se rozhodla navrhnout, co navrhla. Nakonec to bude vlastně nejhorší právě pro Lorenta, protože věděla, že on se bude muset hodně zapřít, aby udělal, co po něm ona požadovala. Jistě to musel vědět i Jackson. Doufala v to, že to Lorent udělá, ale jistá si tím být nemohla. Věděla taky, že teď by ji asi nejraději Jackson zatratil a vůbec by ji nenazýval svou družkou a budoucí ženou. Oni rozhodně neměli předurčeno mít to jednoduché. A místo toho, aby si to nějak snažili zjednodušit, si to ještě víc znesnadňovali. na rozhodně nechtěla, aby k sobě chovali nějakou zášť nebo nenávist. Potřebovala s ním vycházet alespoň nějak, jinak by se tady z toho asi brzy zbláznila. Bude si muset s Jacksonem promluvit. Vážně promluvit. Sobě navzájem se vyhýbali dost dlouho. Měli by to změnit, měli by spolu začít komunikovat. Nemělo by to být tak, že budou manželé, ale vlastně si nakonec nebudou mít co říct. Bylo jí jasné, že tohle všechno těžce nese, ale on se jí vlastně ani nesnažil pochopit. Lorent byl opravdu její přítel bez ohledu na to, jestli si ji chtěl nárokovat nebo ne. Neoplácela mu ty jeho nevraživé pohledy. Zůstala vůči nim imunní, nedávala najevo, co si o nich myslí. Jako by ji každou chvíli nepropaloval pohledem, ale jen se na ni prostě normálně díval. Čekala pak na to, co udělá Lorent. Samozřejmě poznala, že mu to rozhodně není po chuti, ale on opravdu poklekl před Jacksonem, uznal jeho autoritu a omluvil se mu. Bylo to pro něj hodně těžké, ale udělal to. Spolkl pýchu, smetl ze stolu to, že se má poklonit před někým, kdo mu ukradl družku, a udělal to. Ulevilo se jí. Na jednu stranu se jí opravdu ulevilo, i když stále samozřejmě nevěděla, jestli je vyhráno. Vlkodlaci stále mohli rozhodnout pro vyhoštění. Ale k její úlevě se tak nestalo, i když ne všichni souhlasili s jejím návrhem, byla to většina. Teď už to rozhodnutí mohl změnit jen Jackson, ale ona doufala, že to neudělá. Lorent se mu musel poklonit a omluvit, a to veřejně přede všemi. Tohle by mu mělo stačit, mělo by to pro něj být dostatečné, i když zřejmě nebude, ale mohl by se s tím smířit. Vždyť tohle jistě bylo pro Lorenta vlastně mnohem horší než vyhoštění ze smečky. Musel se poklonit někomu, koho dříve neuznával, kdo byl méně dominantní, ale byl to prostě vůdce smečky a jeho alfa a on se tímhle aktem s tím musel smířit. Nemusel to dělat, to by pak pro něj znamenalo konec ve smečce, ale udělal to. Nechtěla potopit ani jednoho. Nechtěla, aby musel Lorent smečku opustit, ale taky nechtěla nějak znevážit Jacksona. Tohle bylo, alespoň podle ní, dobré řešení. Jak dobré se zdálo těm dvěma, nevěděla, ale to ji v tuhle chvíli možná ani nezajímá. Očekávala Jacksonův komentář a dlouho vlastně ani nevěděla, co od něj má čekat, protože se dlouho nedočkala kýžené odpovědi. Ano, ona měla pro Lorenta pochopení, protože se nakonec vlastně nic nestalo, vše to dobře dopadlo. A Lorenta ovládal vlk a jeho pudy. Že by měla být shovívavá i ke Claire? Zabila nevinné lidi, zabila dítě. K chladnokrevnému vrahovi má být shovívavá? Kdyby to bylo v sebeobraně, tak by neřekla ani popel a možná by jí ještě pogratulovala, že se ubránila, ale tahle. Ne. Je jí možná vděčná, že jí zachránila život, ale nemůže být kvůli tomu slepá, nemůže přehlížet ta zvěrstva, co napáchala. Teď ale ještě nebyla na řadě Claire. Konečně se Jackson dostal k tomu, že omluvu Lorenta přijímá. Opravdu se jí ulevilo, že to takhle dopadlo, ale bylo to jen na chvíli, protože se hned na to zarazila a podívala se trochu vyjeveně na Jacksona. Lorent jako její osobní strážce? To ne. Jistě, byla naštvaná, protože jí zakázal se s ním stýkat, ale tohle bylo něco absolutně jiného. Měla s ní teď trávit i několik hodin denně, tedy pokud nechtěla být na věky věků zavřená jen u sebe v chatce, tam by jeho asistence asi vyžadována nebyla. Znamenalo to, že nejen, že nebude mít chvilku pro sebe někde pryč ze zátoky. Takhle si aspoň vyjížděla do města a užívala si v klidu o samotě někde v parku. Hlavně pryč od zátoky a vlkodlaků. Teď bude muset mít společnost. Ale společnost, která bude v její přítomnosti vlastně trpět, protože bude na blízku někoho, koho si vybral, ale kdo mu byl sebrán někým jiným. Věděla, že tohle udělal Jackson schválně. Mstí se Lorentovi, mstí se jí. Vlkodlakům to jistě divné nepřijde, ale ona moc dobře věděla, proč to udělal. Ona se bude moci rozloučit s nějakou osobní svobodou a Lorent se bude moci rozloučit s klidným žitím. Samozřejmě ale, že si nedovolila nic namítat. Přejela si svoje horní patro jazykem a zadívala se kamsi do strany. Zamyslela se, a tak nepostřehla, že už vlastně vedou Claire a ona teď před nimi stojí. Z přemýšlení ji vyrušilo až nenadálé ticho. Otočila se zpět k centru dění a uviděla Claire. Byla vyhublá. To jako odmítala jíst? Vážně se ještě sama rozhodla, že se bude mučit? No, když to tak viděla, tak to tak zřejmě i chtěla. Jackson ji vlastně vyzval k tomu, aby mluvila, ale ona se k tomu nějak neměla. Na co čeká? Že po ní všichni začnou házet rajčata?) Mluv. (Podívala se na ni a povytáhla obočí.) Pokud tedy chceš. Samozřejmě, může promluvit i kdokoliv jiný ve tvůj prospěch i neprospěch. (Pokrčila rameny. Ona to dělat nebude. Nemíní mluvit v její prospěch, ani v neprospěch. Prostě jen shrne fakta.) Mluvila jsem s Marcelem. Přistihl tě při činu a i on si žádá spravedlnost. Také podotkl, že když trest nejvyšší neprosadí smečka, najde si tě a udělá s tebou krátký proces sám. Nevypadá to moc dobře. (Zakroutí hlavou a už nic neřekne. Nemá se už jak vyjadřovat, aby jí neměla sto chutí plivnout do obličeje.)

Předmět: Re: Bayou (Zátoka) Tue Jun 30, 2015 12:47 pm

*Jakmile poklekl před Jackson, tak v té poloze se sklopenou hlavou zůstával a čekal na nějakou reakci Jacksona. Slyšel, že ostatní vlkodlaci se většinou rozhodovali v jeho prospěch, i když nějaké výjimky se našly. Ale hlavní bylo, co na to řekne Jackson. Ten si s tím dal načas a i když začal mluvit, tak zezačátku to rozhodnutí trochu zdržoval tím, jak mluvil o stavu téhle smečky. Ale nakonec řekl své rozhodnutí. V první chvíli se mu ulevilo, protože v jednu chvíli čekal, že by mohl pokračovat ve své nenávisti vůči němu a vyhostit ho. Naštěstí pro něj to neudělal. Docela ho i překvapilo, že mu i dal možnost čistého štítu. Tohle nečekal. Ale pak přišlo ještě jednoho rozhodnutí, které bylo jako facka za tímhle vším. Měl dělat osobního strážce Nailah. Na jednu stranu to bylo dobré, protože aspoň si bude moct sám ohlídat, že bude Nailah v pořádku. Jenže zároveň s ní bude muset neustále být a přitom vědět, že jeho prostě být nemůže. Když by ji neměl pořád na očích, tak by to bylo pro něj snazší, na to tolik nemyslet. Teď jí bude muset sledovat a přitom se jí nebude moct ani dotknout. Jackson určitě moc dobře věděl, jak hrozné to pro něj bude, i když ze smečky si to asi ve skutečnosti uvědomovalo jenom pár vlkodlaků. Ale přesto nic nenamítl, pouze se lehce kousl do rtu a na výzvu Jacksona vstal. Přesunul na svoje nově nabité místo vedle Nailah a pak sledoval, jak tam přivádí Claire. Hned napoprvé ho do očí udeřilo, jak je najednou vyhublá, mnohem víc než když ji viděl naposled. Netušil, proč nejedla, proč se rozhodla takhle si ničit tělo, když stejně nejspíš přijde o život. Ledaže by to byla její taktika, aby vypadala jako mučednice. I když mučednicí rozhodně nebyla, protože narozdíl od něj jí sem před tento soud dohnala její špatná rozhodnutí. Narozdíl od něj nemohla říct, že to byla její vlčice, kdo to všechno spáchal, když měla prsten. I když teď ho na prstě neměla, jak si stihl všimnout. Pomyslel si, že jí ho nejspíš sebrali a neuvědomoval si, že to byl vlastně on, kdo jí ho vzal a zakopal u svého domku. Čekal, že se Claire nějak začne bránit, ale zatím se k ničemu neměla. A nebyl tu nikdo, kdo by ji bránil. Možná by mohl on se nějak postavit na její stranu, ale když byl ještě před chvílí on tím souzeným, tak by jí to asi moc nepomohlo. Navíc nevěděl, jak její činy obhájit a ani se mu nechtělo do toho, protože napřed by si ji musel obhájit v mysli sám před sebou. Nedíval se na ni odsuzujícím pohledem, ale stejně tak ani soucitným. Dokázal by pochopit, že vyhledala svobodu v tom toniku, aby ji nemusela trápit ztráta jejího dítěte. Zabíjení lidí a podobné řádění by také dokázal horko těžko skousnout, ale vražda dítěte už byla moc. Proto tam jen stál a sledoval ji.*

Předmět: Re: Bayou (Zátoka) Tue Jun 30, 2015 1:37 pm

(Lehce si povzdechla, když se nikdo neodhodlal promluvit. Jako by je snad mohla nechat upálit za to, co by nahlas řekli. Kdyby to nebylo nevhodné, tak by se pousmála. Potlačila to, a zhluboka se nadechla. Přivřela oči. Jakmile promluvila ta šamanka, neotočila se na ní, ani na ni nepohlédla. Neuznávala její autoritu a zřejmě nikdy nebude. Ona nikdy neuznávala královny, nebo císařovny, žádné ženy. A přitom když ona byla jednou z těch vysoce postavených, všichni ji museli uznávat. Ona sama nedělala něco, co po ostatních však vyžadovala. Díky slovům té ženy napřímila hlavu, nasadila tvrdý chladný výraz a spustila ruce ledabyle podél těla.) Fajn. (Tiše si zachraptí pro sebe a odkašle si.) Dobře, chcete ode mě něco slyšet. (Zvolala do davu a probodávala vlkodlaky pohledem.) Je pravda, že ať řeknu cokoliv, nikdo z vás nezmění názor. Stále si budete myslet svoje. Myslíte si, že mě znáte, ale jediné co o mě víte, je to, co jste zaslechli na ulici. Popravdě, mluvil jste někdo někdy se mnou? Víte, že jsem byla upír, ano, byla, ale nikdo nevíte, že nedobrovolně. Že jsem byla s Marcelem? Ano, byla. On byl jediný, kdo mě hned první den neodsuzoval. Vlastně jedno o mě víte. Jsem vrah. Monstrum, které zabíjí pro potěšení. Ale to dělají jak i upíři, i vy! Myslíte si, že jsem nikdy neviděla celé rodiny roztrhané na kusy od vlkodlaků? Malá dětská tělíčka, oddělená od hlav? Ano, jsem zrůda. Za svůj život jsem vyvraždila města, možná i státy. A nezasloužím si nic jiného, než smrt, a já s tím souhlasím. Pokud mě nezabijete vy, udělá to někdo jiný. A na tom nesejde. Nesejde na tom, jestli člověk zemře v šestnácti, nebo v šedesáti. V tomhle světě už na ničem nezáleží. A všichni jsme monstra, všichni. Všichni máme na rukách krev, ale někteří to alespoň dokáží přiznat. Všichni jsme vinní a všichni si zasloužíme zemřít. A taky že všichni zemřeme. A co se týče mě, měli byste mě zabít. Popravdě, nikdy jste mě neměli rádi, jsem jen škodná, parazit, kterého není těžké se zbavit. Pro vás by bylo jednoduché se zbavit i vlastního Alfy. Chcete něco slyšet? Myslela jsem si, že vlkodlaci jsou ti, kteří drží pospolu, a chtěla jsem mezi vás, protože jsem tohle nikdy nezažila. Ale opak je pravdou. I upíří komunita mi dala větší pocit domova, než vy všichni dohromady tady. Ale abych o vás nemluvila o všech jako o těch špatných, je tu jeden jediný člověk, který je takový, jaký má být. Možná, že vy nevíte, o kom mluvím, ale on to ví moc dobře. Je to jediný dobrý člověk tady, jediný člověk, který má duši a myslím si, že by měl zahodit tuhle smečku a začít někde od znovu, protože tady to nemá cenu. Měli byste si ho vážit, protože takových lidí je málo. (Nadechla se a oblízla si rty, polkla. Přelétla pohledem všechny přítomné a potom trochu pohodila hlavou.) No, myslím, že už k tomu nemám co říct. (Poprvé pohlédla na Jacksona, omluvně, ale ona je si jistá s tím, že má zemřít. A mělo by to být jeho rukou, i když to nebude jednoduché.)

Poèet pøíspìvkù : 768 Join date : 24. 08. 14

*Navenek sleduje dění okolo sebe docela klidně, na první pohled snad až nezaujatě. O to pozorněji a vnímavěji si všeho všímá. Ta část s Lorentem proběhla docela rychle a pro některé jistě nad očekávání dobře. Pro něj sice ne, ale i tak se mu podařilo získat dobrý pocit z toho, jak to svým způsobem dopadlo.
Po té, co přivedou Claire a on smečce přednese její provinění, dá všem možnost projevit své názory a vyjádřit se k tomu. Po jeho slovech zjišťuje, že k tomu nic konkrétního nemá, kdo co říct. Od některých to očekával a ani jej to nepřekvapilo. Od jiných počítal s větší aktivitou. Předpokládal, že třeba Lorent, který se snažil Claire pomoct už dříve něco poví. Přemýšlí krátce, co přesně jej od toho odradilo, ale přijme to jako fakt. U Nai ho její chování nikterak nepřekvapilo. Nepočítal s tím, že by se ji snažila bránit. Je jasné, že Claire vůbec nezná a vidí, jen její hrůzné činy. Ano i on je nemůže přehlédnout. Nikdy v tomhle Claire nepochopí, ale nejspíše je jedním z mála, který ji nechce ztratit, ale i tak s tím moc neudělá. Ona si nad sebou už dávno vynesla rozsudek smrti. Nechápe, proč to dělala tak složitým způsobem, proč to muselo odnést tolik nevinných lidí. Když ji neodsoudí oni, najde si ji Marcel nebo čarodějky. Tiše si povzdechne. Nailah poslouchá mlčky a stejně tak po té i Claire. Střídavě pozoruje členy smečky, a jak reagují na její slova, kterými vytýká špatnosti jak upírů, tak i vlkodlaků. Když od ní poslouchá, proč se sem rozhodla přijít a přidat se k nim, zamrzí ho, že nenašla to, co hledala. Kouká při tom na Claire a pokud zachytí jeho pohled, jistě si všimne, že ho to mrzí, ale on sám se pro ni snažil udělat, co mohl. Nedokázal, ale zabránit tomu, aby skončila tady.
Její slova, kterým vytýká vlkodlakům jejich chování, některé rozčílí a nespokojeně nad tím hudrují. Naštěstí, ale nechají Claire mluvit až do konce. Když se Claire dostane ke konci, raději se tváří, že netuší ani trochu, o kom to vlastně mluví, ačkoliv ho její slova potěší a zahřejí na srdci. O to více ho rmoutí skutečnost, jak to s Claire končí.
Po té, co domluví ona se přihlásí o slovo pár jedinců. Z jejich řečí vyplyne, že smrt Claire je pro všechny zúčastněné, včetně jí samotné jediné možné řešení. Nijak jej to nepřekvapí. Spíše by byl překvapený z jiného řešení. Nemusí se ani ptát na názor Nai. Celou dobu vnímá, co cítí a jak to vidí. Nemá chuť ani náladu to protahovat. S těžkým srdcem se rozhodne zdejší setkání co nejdříve ukončit. Odkašle si, čímž na sebe upoutá pozornost. Pomalu zase vstane a rozhlédne se nejprve po ostatních shromážděných okolo a nakonec se zadívá na Claire. Jen ona může vidět v jeho výrazu, jak těžké to pro něj je, protože před ostatními to najevo nedá.* Zdá se, že i tento proces bude mít krátkého trvání. *Pronese to jako hotovou věc.* Claire, za to, co si udělala chce převážná většina tvou smrt a tak se i stane. To, co si provedla bylo nepochopitelně kruté a naprosto zbytečné. Někoho tak zvráceného nemůžeme nechat na živu a volně se pohybovat kolem. *Poznamená.* Ten rozsudek, vynesla si ho nad sebou sama. *Dodá ještě. Raději více nerozebírá, jak moc si sama Claire přeje zemřít.* Máš možnost říct své poslední přání. A můžeš si zvolit svou smrt. *Promluví na konci. Nebere to ze svého pohledu jako něco špatného. Claire tím nijak nezmírní trest. Stejně tak, jako se Nai zastala před chvíli Lorenta, chce i on alespoň něco málo udělat pro Claire. Když to dopoví, upře na Claire své oči. Od nikoho dalšího nechce nic slyšet. Jen od Claire, aby to mohli skončit.*

Předmět: Re: Bayou (Zátoka) Wed Jul 01, 2015 12:27 pm

(Nic z toho, co říká, nevytýká přímo Jacksonovi. Chce jim ale ukázat, jak je jako smečku a celkově jako lidi vidí. Pro ni nejsou lepší než ona, dokonce ve spoustě ohledech i horší. A tak jim zde řekne, co měla už dávno. Jako smečka stojí za nic. A opravdu si myslí, že by to s nimi Jackson měl vzdát, protože oni jsou tak zničení, že už nejsou spravit. Měli by opustit New Orleans a zkusit to někde jinde. Přenechat tohle město někomu jinému, a už se sem nikdy nevracet. Jakmile zachytí Jacksonův pohled, na malý moment se odmlčí a trochu konejšivě a vřele lehce kývne. Nemohl si toho všimnout nikdo jiný, než on. Pak pokračuje. Jde vidět, že se to vlkodlakům nelíbí, protože má v mnoha ohledech pravdu. To je dobře, alespoň něco se jí povedlo.
Musí si pak vyslechnout názory ostatních, které už jí jsou více méně jedno. Nikdo nechtěl zmírnit její trest. I proto záměrně neřekla, že to dítě nezabila, potřebovala, aby si o ní mysleli jen to nejhorší a odsoudili tak, jak je to pro všechny nejlepší. Nakonec si Jackson odkašle. Je tím jasné, že vynese konečný rozsudek, který už nepůjde vrátit. Doufá, že když bude vědět, co se stane, stoprocentně, uleví se jí. Opětuje Jacksonův pohled jen na chvilku, jelikož nechce, aby ji někdo viděl slabou. Vidí, jak je to pro něj těžké a to jí láme srdce. Bude to pro něj ale ještě těžší. Člověk, který vynese rozsudek smrti, by sám měl vykonat ten čin. Jakmile Jackson pronesl ty osudová slova, hrklo v ní. Neulevilo se jí, ono se jí přitížilo. Poslouchá Jacksonovo slova a upřeně se mu dívá do očí. Nevidí v nich však to, co by potřebovala. Nevidí v nich ani špetku pochopení. To ji velmi zamrzí a sklopí pohled k zemi. Když jí ale Jackson dá možnost vybrat si svou smrt a posledního přání, znovu na něj obrátí svůj zrak. Tiše přikývne a pak promluví.) Mým přáním je mít poslední den života v klidu, jen pro sebe. Pro jistotu se mnou můžeš poslat jen jednoho svého nejvěrnějšího člověka, který mě bude zpovzdálí hlídat, jinak se nebude nijak angažovat. (Odmlčí se, oblízne si rty a polkne.) Jako svou smrt si volím kulku do hlavy. A musíš to být ty. (Zahledí se mu do očí. Vlasy jí pročísne lehký večerní vánek. Najednou je zde příšerné ticho. Nebo se jí to alespoň tak zdá.)

Poèet pøíspìvkù : 768 Join date : 24. 08. 14

*Když se dostanou s Claire až k rozsudku, který je více, než jasný, jen ho svými slovy potvrdí. Je to pro něho hodně těžký okamžik, ale statečně se s tím popere. Nehodlá nikomu dávat najevo, jak moc osobní to pro něj je. Claire ani jednou nedala najevo, že něčeho z toho, co udělala, lituje. Neřekla na svou obhajobu vůbec nic. Ani trochu mu tohle rozhodnutí, tento rozsudek - smrt - nepomohla změnit. I tak se snaží, alespoň co může ji to usnadnit, ulehčit... Nenapadá ho pro to, žádné vhodné slovo. Když ji umožní, říct, co si přeje na závěr a zvolit, jak chce odejít z tohoto světa, upře na ni svůj pohled. Nedává najevo, co se odehrává v jeho nitru, i když Claire by si to mohla domyslet. Nečeká moc dlouho na její odpovědi. Poslechne si je, zváží, co žádá a nakonec přikývne. Na její přání i na to, jak chce zemřít.* Dobře, Claire, máš to mít. *Odpoví jí. Nadechne se a pokračuje.* Noc strávíš pod zámkem ve tvém vězení. Ráno pro tebe přijde tvůj zítřejší hlídač, který tě bude provázet. Večer bude vykonaný rozsudek. *Uzavře to. Krátce se zadívá na Claire, ale to, co jej v průběhu odpovědi napadne, si nechá pro sebe.* To je vše. Můžete se rozejít. *Ukončí shromáždění. Kývne na dva vlkodlaky, kteří sem Claire dovedli, aby ji znovu zavřeli. Zůstane chvíli sedět na svém místě, ale jen dokud se většina nerozejde. Po té se sebere a bez toho, aniž by někomu ještě věnoval jediný pohled zmizí ve svém domku. Jde si téměř hned lehnout. Chce příští den strávit s Claire. I pro ni to bude překvapení.*

*Příští ráno si přivstane. Dá si sprchu, snídani a oblékne se. Po té se vydá k chatce, kde drží Claire. Chce jí dopřát, co nejvíce času. I když bude Claire celý den hlídat, nebere si sebou nic, čím by jí mohl nějak ohrozit.
Jakmile dojde k chatce, propustí oba hlídající vlkodlaky. Od teď už nebudou potřeba. Po té odemkne dveře a vejde dovnitř.* Claire. *Použije její jméno, místo nějakého pozdravu. Nenapadá jej absolutně nic, co by ji měl dnes přát.* Přišel jsem, aby sis mohla splnit své poslední přání. *Pokračuje dále a při tom se na ni klidně, leč hodně smutně dívá. Celou dobu zůstává zachmuřený. Tak, jak si ho Claire pamatuje nejčastěji.* Jak chceš začít? *Zeptá se jí. Neřekne jí přímo, že ten den bude trávit s ní zrovna on. Buď jí to dojde nebo jí to poví později.*

Předmět: Re: Bayou (Zátoka) Wed Jul 01, 2015 4:31 pm

(Možná, že jí chtěl Jackson život zachránit, ale nemohl. I kdyby se ona teď bránila, stejně by byli všichni ostatní proti, chtěli by její hlavu. A tomu Jackson prostě nemohl zabránit. Dnešní lidi byli tak slepí, tak hloupí, tak pokrytečtí. Viděli věc jen z jednoho úhlu, už je nezajímalo, jaký k tomu měla důvod, nebo co všechno jí k tomu dovedlo. Ti lidé viděli jen to, že zabila. Ale to, že oni taky zabíjí, to už je nezajímalo. Nikdo jí na to ale nebyl schopen normálně racionálně odpovědět. To byli celí vlkodlaci. Dívají se na sebe tak upřeně, a nikdo by nedokázal říci, co to má znamenat, kromě jich dvou. Mlčky přikývne na jeho souhlas, že to, co si přeje, bude splněno. Nevšímá si okolních vlkodlaků. Někteří jsou určitě vzteklí, že někdo takový by neměl být ještě jeden den naživu a někteří už to neřeší. Je jí jasné, že kdyby mohli, tak jí její smrt okoření a vyberou tu nejhorší. Co by asi tak vybrali? Radši to ani nechce vědět. Pro ni jsou vlkodlaci jen zvířata. Nic víc. Takže má přesně den života. A pak ji Jackson zastřelí. Oni ji zastřelí. Bude to konečná. Na chvilku se jí zatmí před očima a ona několikrát rychle zamrká, doufá, že se jí udělá lépe. Nakonec Jackson ukončí shromáždění. Pro ni to je jen dobře. Nechá vlkodlaky, aby jí doslova dotáhli do chatky, a tam se svalí na matraci, kterou měla v rohu. Z ničeho nic se rozpláče. Není si jistá, zda to je úlevou nebo smutkem nad tím, co jí potkalo. Neví, koho Jack vybere, aby jí hlídal, ale doufá, že to bude někdo tichý, klidný, který bude prostě jen zpovzdálí koukat, jak ona dělá různé věci. Dokonce se jí i podaří usnout klidným spánkem.
Ráno se osprchuje, vlasy si učeše do dvou copů a dokonce se namaluje. Nesnídala, jelikož jídlo, co jí přinesli, vypadalo, jako kdyby ho někdo už jednou jedl. Zato vypila snad všechnu vodu v chatce. Pila jako kdyby měla celou dobu hroznou žízeň. Nakonec se trochu protáhne. Zrovna si nakonec udělala celkem nepovedenou stojku, ze které skončila v mostu, když v tom někdo vešel dovnitř. Zvedne se na nohy a tázavě se podívá na Jacksona. Moc dobře si pamatuje, co včera říkala.) Jacksone. (Řekne velmi překvapeně jeho jméno. Potom se na něj ale široce zazubí a pevně ho sevře ve vřelém objetí. Dokonce i teď může pocítit, že i když je jak párátko, tak nějakou tu sílu má. Po chvilce ho pustí a trochu konejšivě ho poplácá po zádech.) Je smutné, že jediný člověk, kterému v téhle smečce věříš, jsi ty sám. (Ušklíbne se a pak se mu podívá do očí. Možná, že je dnes jiná, ale dala si za úkol, že poslední den nebude smutná, ani zamračená, bude veselá a užije si tento den, protože je její poslední.) Pořádnou snídaní a tím, že se převléknu z těchto hadrů. (Pousměje se. Je jí celkem jedno, že bude trávit celý den zrovna s Jacksonem. On je jeden z mála, na kterém jí záleží.)

Poèet pøíspìvkù : 768 Join date : 24. 08. 14

*Trochu překvapeně hledí na Claire v podivné poloze, než si jej všimne. Napadne ho, že se možná protahovala nebo cvičila, ale teď už je to jedno. Než se naděje a stačí říct něco dalšího, tak se mu Claire vrhne kolem krku. Zprvu jej to překvapí, ale pak její obětí opětuje a na chvíli ji sevře v náručí a podrží u sebe. Tenhle den pro něj bude jeden z těch náročnějších. Zvolil si to, ale dobrovolně, protože chce ještě s Claire být. Už teď mu chybí. Navzdory všemu, patří mezi ty, na kterých mu hodně záleží. Jemu samotnému nikdy nic neprovedla. Vždy se to týkalo jeho vlkodlačího já, smečky a teď si proti sobě poštvala všechny frakce ve městě.* Claire. *Vydechne tiše její jméno. Snaží se zakrýt bolestný podtón v hlase. Když slyší její poznámku, tak se odtáhne. Zatím ji, ale nepouští. Nechá jí ruce položené na ramenou. Vážně se na ni podívá.* To není o důvěře nebo nedůvěře. *Zavrtí pak slabě hlavou a nespouští z ní oči.* Jsem tady, protože zde chci být. *Odvětí. Snad Claire pochopí, že to nedělá z povinnosti.* Nejraději bych tě přetrhnul. *Zamračí se a probodne ji vyčítavým pohledem. Ano poukazuje na to, kam se Claire svým jednáním dostala.* V poslední době jsem na tebe neměl štěstí. Chci s tebou strávit, ještě alespoň chvíli. *Přestane se mračit, ale zůstane vážný. Z jeho výrazu je patrné, jak těžké to pro něj je. Být tady s ní a vědět, co přijde večer. Po té ji pustí, stáhne ruce a spustí je k tělu. Nejraději by jí neustále dokola opakoval, proč, tohle musela nechat dojít až takhle daleko, ale nakonec neřekne nic. Z jejího postoje má dojem, že si chce tenhle den užít. Pokusí se jí v tomhle vyjít vstříc.* Dobře, tak pojď. *Kývne pak na její úvod do dne. Otočí se a vyjde z chatky. Po té zamíří k té její, neboť předpokládá, že věci má tam.* Co si dáš? *Vyzvídá cestou, když kráčí ve dle ní. Cestou se rozhlíží. V Zátoce je docela klid. Většina vlkodlaků pokračuje v přípravách a nebo se věnuje svým záležitostem. Cestou si všimne Nailina domku. Snaží se pomocí svého pouta zjistit, jestli je doma. Moc to s tím, ale ještě neumí. Přesto jeho vnitřní hlas nebo snad vlk v jeho nitru, který je na svou vlčici naladěný mnohem více a silněji, mu napovídá, že tam není. Tiše si povzdechne. Zamíří za Claire dovnitř k ní.*

Předmět: Re: Bayou (Zátoka) Wed Jul 01, 2015 7:31 pm

(Jako jediná správná věc jí teď přišla, aby ho objala. A taky že to chtěla udělat. Už dávno. Bylo příjemné cítit teplo někoho jiného, než jí samotné. Vlastně tohle bylo přesně to, co potřebovala už nějakou dobu. Obyčejné gesto, maličkost, objetí. Je vtipné, jak lidé začnou poslouchat, až když jste mrtví. Kdyby se tohle stalo již dříve, možná tu nemuseli takhle stát a loučit se. Nikdy se s ním nechtěla rozloučit, ale ví, že pro něj to bude mnohem těžší. To on ji odsoudil k smrti a to on ukončí její život. On se jí bude muset koukat do očí a on bude muset zmáčknout spoušť. To on bude mít na rukou její teplou krev a to on jí bude pohřbívat. Jestli vůbec. Lehce se pousměje, když vysloví její jméno. Má kvůli tomu těžké srdce. Nechce, aby to udělal on, ale musí to tak být. Neuleví se jí ani, když slyší, jak mluví. Je jasné, že mu na ní záleží. Teď je ale už moc pozdě. Podívá se mu do očí. Hledá v nich něco, čeho by se mohla chytit.) Vždyť já vím, Jacksone. Vždyť já vím. (To byly jediná slova, která mu dokázala říci. Ani pro jednoho to nebude lehké.) To by nejradši udělala spousta lidí. Dokonce se mi povedlo dost nakrknout Kola. (Trochu se uchechtne. Neměla by teď žertovat, ale co jí zbývá? Donekonečna se trápit nemůže.) Můžeš si připadat výjimečný, že zrovna ty se mnou strávíš můj poslední den. (Pohladí ho konejšivě po rameni a znovu se pousměje. Neříká nic na to, že s ní bude jeden její poslední den. Kdyby tu byl, když ho potřebovala, třeba by se nic z toho nestalo. Je pravdou, že lidé si vás neváží, dokud vás neztratí. A potom už je pozdě. Nakonec Jackson souhlasí, že si tenhle den užijí. Nebo alespoň ona. Spolu s ním vyjde z chatky vcelku veselým a pomalejším krokem, chce se naposledy podívat na ranní zátoku. A taky si chce něco vyzvednout ve své chatce. Jednu krabici. Nad jeho otázkou se na chvilku pozastaví.) Cokoliv co bude k jídlu. Nejedla jsem už dost dlouho, vůbec nic, a tak trochu doufám, že teď budu schopna sníst cokoliv. Hlavně toho musí být hodně a musí to být dobré. (Oblízne se a přivře oči. Už má takový hlad a chuť jako nikdy. Nakonec dojdou dovnitř. Její chatka je v hrozném stavu. Cítí až sem zkažené jídlo v ledničce a všude okolo je nepořádek. Je pravda, neuklízela. Všude je prach. Projde halu a dojde až k sobě do pokoje, kde se svlékne a obleče si to nejoblíbenější a nejpohodlnější oblečení jaké zde má. Zelené kalhoty, které mají sed až u kotníků, krátké černé ponožky s čtverečky, šedivé tenisky s bílými tkaničkami. Jen takhle v podprsence tam zůstane a vyndá ze skříně pečlivě schovanou krabici. A taky baťoh, ve kterém má vše potřebné, jak říká, nouzové zavazadlo. Otevře krabici a vytáhne černé triko po Tobym, které na sebe ihned obleče. Ucítí jeho vůni. Potom si ze skříně vytáhne šedivou mikinu a přetáhne si ji přes hlavu. Také vysype na zem krabici a začne se probírat věcmi, co zde jsou. Náhrdelník od Jacksona a Kola dá na stranu. Pak taky nějaké fotky a zbylé věci, které pro ni hodně znamenají. Otevře batoh a nahází to všechno tam, bez ladu a skladu. Mobil a nějaké věci má u Lorenta, ale na to už kašle. Pohlédne na Jacksona.) Můj měsíční prsten u sebe má Lorent. Mám pocit, že bys to měl vědět. (Podívá se mu do očí. Hodí si na záda batoh a ještě z několika dalších skrýší vytáhne peníze. Chce je dnes utratit. Potom znovu pohlédne na Jacksona.) Myslíš, že bych to tu mohla zapálit? Vlastně nevím, proč bych to měla udělat, ale něco uvnitř mi říká, že bych to měla nechat lehnout popelem, spolu se mnou. (Dočista zapomněla na fotku jejího miminka na lednici a obraz nad její postelí od Tobyho.)

Poèet pøíspìvkù : 768 Join date : 24. 08. 14

*Když se mu Claire "chlubí" svými "úspěchy", kterých dosáhla, když si vylívala svou frustraci, zlost na okolí, tak se na ni dívá a poslouchá jí u toho. Rozhodně nevypadá, že by ho to těšilo nebo že by se Claire mohla něčím takovým pyšnit. Pohled, který jí na konci těch slov věnuje jasně naznačuje, jestli to skutečně myslí vážně. Vzhledem k tomu, že by ji po těch slovech vážně nejraději něčím přetáhl, raději k tomu nic dalšího neřekne. Tenhle den bude dlouhý a ten závěr, nechce na to myslet. Na její slova o společném trávení jejího posledního dne slabě přikývne.
Cestou k chatce Claire od ní uslyší představu o snídani.* To budeš asi chtít zajet někam do města? *Zajímá se. Zde v Zátoce podle něj těžko něco takového najde. Přemítá, jestli to není příliš riskantní. Ne, že by toužil Claire zabít. Rozhodně ji, ale nedopřeje možnost k útěku. I když pořád ve skrytu duše doufá v nějaký ten zázrak, který způsobí jiný závěr dne, než jaký má být. Uvnitř chatky se, jen nepatrně rozhlédne. Zavře dveře a pak se jde posadit do jednoho z křesel. Nechává Claire čas a prostor k tomu, aby udělala to, co je třeba. Naskytne se mu tak možnost k přemýšlení. Těká očima po místnosti a vybaví se mu těch pár návštěv, které tady absolvoval. Nebyly vždy právě nejpříjemnější, ale pokaždé to s Claire nějak dopadlo. Z vedlejšího pokoje slyší šramot, ale nedívá se tam ani se nejde podívat. Dívá se někam před sebe. Má před sebou část okna, tak vidí i ven. Myšlenky se mu dál honí okolo toho všeho, co se děje. Přijde mu to jako horské dráze. Jakmile skončí tento den, nejspíše se bude muset s Nai vrátit k předsvatebním přípravám. Čeká je ta část, kterou si opravdu netouží projít, ale bude muset. Takových událostí bude ještě hodně. Mírně si povzdechne a nespokojeně se pro sebe zamračí. Z jeho tíživých myšlenek jej probere hlas Claire, když mu oznámí, že její měsíční prsten má u sebe Lorent. Vzhlédne k ní. Vypadá trošku nepřítomně, než se vzpamatuje.* To je dobré vědět... *Poznamená. Napadne jej, jestli si toho Lorent je vědomý nebo je to opět práce jeho vlka. Přelétne Claire její vzhled krátce pohledem. Neujde mu ten batoh, který má přehozený přes rameno. Nepatrně nad tím pozvedne obočí.* Vypadáš, jako by si se někam chystala? *Poznamená lehce podezíravě.* Nechceš utéct?! *Z části je to otázka, ale i varování. Navenek se tak tváří, i když svým způsobem by mu to tolik nevadilo. Ví, ovšem, že dobrovolně by ji nepustil.* Ten prsten bude muset vrátit. Patří tobě. *Na její odpověď ani nečeká Vstane trochu se protáhne a zamíří ke dveřím ven z chatky. Při její otázce se na ni nechápavě otočí. Nesouhlasně zavrtí hlavou.* Ne, Claire, promiň, ale žádné zakládání požárů. *Odvětí pak nekompromisně.* Ten domek se může hodit někomu dalšímu. *Uzavře to. Vyjdou z domku a pak se s ní vydá dál.*

Předmět: Re: Bayou (Zátoka) Thu Jul 02, 2015 9:23 pm

(Je jí jasné, že ho netěší, co jí dnes potká. Ale je to nevyhnutelné. Nejradši by mu teď všechno řekla, ale nemůže. Chce mu toho tolik říct, o všem, ale nemůže mu to dělat ještě horší. Možná, že by radši slyšel, jak toho lituje, ale ona to nemůže říct. Nechce tenhle den něčím zkazit, když je její poslední. Ani jeden z toho nemá lehké srdce a ani jeden z nich nechce myslet na to, co je čeká večer. Jak to asi Jackson ponese? Bude muset popravit někoho, na kom mu záleží. Přijde jí to podobné, jako kdyby jí měl zastřelit její bratr. Nehumánní. Popravy byly vždy nehumánní. Ať už byly jakékoliv. Je to jako zabít zvíře. Ani to moc nechápe. Kdyby ona byla Alfou, nechala by ji, vraha, potrestat tím nejhorším způsobem. A to by nebyla vražda. Bylo by to uvědomění svých činů a žití s tím, žití s vinnou.
Nad jeho otázkou přikývne.) Radši bych se dobrovolně zastřelila, než tady strávit ještě minutu déle. Zátoku je sice pěkné místo, ale ti lidi nestojí za nic. A neuraz se, ale tak to prostě vidím. (Podívá se na něj. Celé to bere s nadsázkou, jako kdyby to byla jen nějaká hra. Pak už se věnuje oblékání a balení. Na co balení. Jako kdyby stále věřila, že je to jen sranda, že to Jackson neudělá. Ale on to udělá. Chladnokrevně, bez mrknutí nebo snad uhnutí ji zastřelí. Jaké to pro něj asi je? Ví, že její život je v jeho rukou. Moc nechápe, proč jí trochu nevypomohl u toho soudu, jistě, kdyby zvolila správná slova a chování, možná by to pro ni skončilo lépe. Možná by se za pár dní pověsila na nějakém krásném stromu. Daleko odsud, někde na louce. Slunce by ozařovalo její studené hnijící tělo, páchnoucí. Za jak dlouho by ji našli? Truchlil by pro ni vůbec někdo? Hlasitě si oddechne. Tak ahoj chatko. Loučení nikdy nebyla její silná stránka. Proto se radši neloučila. Ale má pocit, že s touhle chatkou se musí rozloučit. Rozloučit tak, že ji spálí. Pohlédne pak na Jacka. Zvedne se z dřepu a dojde i s batohem přes rameno za ním do obýváku. Chce se jí brečet. Dnes ne, dnes ne! Zavře na chvíli oči a potlačí vzlyk. Nechce, aby jí Jackson viděl brečet. Nechce teď už nic. Ale co má dělat? Jak má naplnit ten poslední den? I když udělá cokoliv, stejně to bude jedno. Bude mrtvá. Je možné se nějak připravit na svoji smrt? Je to tak strašně definitivní… Všimne si, jak si Jackson měří a hned jí je jasné, na co asi myslí.) Jo, chystala se utratit všechny ty peníze, co v tom batohu mám. K čemu by mi byly, když budu mrtvá? Ne, nechci utéct. (Zakroutila nesouhlasně hlavou.) Kam bych asi tak šla, když mě všude čeká to stejné? Smrt. Ty, ani Marcel nejste zdaleka jediní, kdo lační po mé krvi. Jsou tu jiní. A mají mnohem lepší důvody než vy dva.) Nechci ho. Jen ho dej někomu jinému. Mrtvé už mi stejně k ničemu nebude. Můžeš si ho třeba nechat, jako památku. (Pousmála se a prohrábla si ledabylý culík. Nakonec se vydají ven. Jakmile jí Jackson zakáže zničit to, co by tak potřebovala, má chuť mu jednu ihned vlepit a říct mu, že s ním ten den trávit už nechce. Jen se na něj jedovatě zatváří a otočí se od něj. Potom si povzdychne a pohlédne na něj.) Fajn, tak až budeš mít někdy čas, spal všechny moje osobní věci. Myslela jsem, že by bylo dobré, ho zničit, protože jsou na něj jen samé špatné vzpomínky. Vlastně od mého příchodu sem nevyplynulo nikdy nic dobrého… Vlastně, je tu jedna věc, kterou bys mohl udělat s těmi věcmi… Naházet je do pytlů a přivést je Kolovi, on bude vědět, co s nimi dělat. (Koukla na něj a vydali se zátokou pryč. Dojeli do města, kde si dali vydatnou snídani, kterou Claire ihned vyzvracela. Všechno platila ona. Pak si dali zmrzku a vydali se do parku, kde se procházeli. Všechno dělali mlčky. I když každý z nich chtěl tomu druhému říct tolik věcí, neřekli nic. A pro ni to bylo tak těžké tam vee něj jen tak být a mlčet. Nejradši by ho znovu objala, řekla mu, jak ho má ráda a že to, co večer udělá je správné, a že se jí bude stýskat, ale ona jen mlčky šla a sledovala park a lidi v něm. Došli si na oběd, který Claire znovu vyzvracela a nakonec si dali nějaký alkohol a začali bloudit uličkami NO.)

Poèet pøíspìvkù : 768 Join date : 24. 08. 14

*Snaží se nepřemýšlet o tom, co bude na konci dne. Připadá mu to spíš jako noční můra, než skutečnost. Nenapadlo by jej, že se někdy dostane do takové pozice. Musí zabít Claire, která je mu přesto všechno hodně blízká. I když udělala tolik hrozných věcí, pořád se snažil přijít na to, jak by jí mohl pomoct. Ne utéct nebo zbavit se zodpovědnosti ze svých činů. Chtěl by jí pomoct s jejím trápením. Netuší, ale ani omylem, jak by to mohl udělat. Když jí naposledy nabídl pomoc, dopadlo to katastrofálně. Kdyby, jen tušil, kam to povede. Ne určitě by tehdy své rozhodnutí nezměnil. To, co po něm Claire chtěla nepovažoval za správné. Když nad ní poslední dobou přemýšlel, přistihl se dost často, že mu smrt pro ni přijde jako vysvobození, únik z toho jejího utrápeného světa. Přišlo mu to na druhou stranu jako něco šíleného, zvráceného. Byl z toho hodně špatný. Své myšlenky, závěry si nechával pro sebe. Znovu i teď nad tím dumá a je moc rád, že mu nikdo nevidí do hlavy. Z jeho úvah ho probere Claire svou odpovědí. Podívá se na ni trochu dotčeně, ale na druhou stranu její postoj chápe, a tak to nekomentuje, jen přikývne. Naštvaný na ni je. Pořád a neustále. Kvůli tomu co udělala, jaký přístup k tomu zaujala. To, jak se vyjádří o Zátoce ho nijak nezvětší.
Počká až se připraví a znovu má nebezpečně mnoho času přemýšlet. Když se pak Claire objeví převlečená s batohem na zádech, nemůže si odpustit jisté podezření, které v něm vzbudí. Také se jí na to zeptá. Její odpověď ho trochu uspokojí, ale i přesto je o něco více ve střehu, i když to na sobě nedává znát. Raději na její slova nic nepoví. Co by také měl. Vždycky by museli skončit u toho, proč to dopadlo takhle a on jí to nechce komplikovat svými výlevy nebo snad tím, co to pro něj znamená. Poslechne si ještě i o tom, jak má Claire plno nepřátel, kteří touží po její smrti. Zadívá se na ni během jejich slov. Semkne rty do úzké linky.* Proč si musíš všude dělat nepřátele, Claire? Až na smrt? *Nemůže si odpustit. Nespokojeně na ni zavrčí svou otázku. Odpověď, ale ani nečeká. Teď už na tom nezáleží. Když mu poví, že měsíční prsten nechce, trochu se nad tím zamračí.* Je tvůj, Claire. Nikdo z vlkodlaků v Zátoce už něco takového brzy nebude potřebovat. Ty prsteny nepřinesly nic dobrého. *Odpoví jí na to. Ona to sice nechce, ale až bude po smrti, už nebude moct ovlivnit to, co se s prstenem stane.
Následně se dostanou k tomu, kdy si myslí, že jí nechá zapálit její domek. V tom se mýlí. Nenechá, tohle nedovolí. Neujde mu její reakce, ale Claire tím u něj ničeho nedosáhne.* Ten domek tady stál před tebou a bude tady dál, Claire. *Odvětí jí na to. Sleduje pak chvilku její záda, když trucuje, ale nemá v úmyslu ji ustoupit. Cestou pryč ze Zátoky si pak poslechne, co může nebo nemůže udělat po její smrti s věcmi, které po ni zůstanou.* Já se o tvé věci postarám, Claire. *Odpoví jí na to. Ještě sám neví, co s nimi provede, každopádně to, co po něm požaduje ona - zahrne to mezi potenciální možnosti.* Nevím sice, proč zrovna Kol Mikaelson, ale budiž. Když mě nic lepšího nenapadne, tak to udělám. *Odvětí ne zrovna nadšeně a krátce po ni loupne nespokojeně očima. Když dorazili do města, přesto, že bylo docela hezky, on se z toho moc radovat nedokázal. Pro něj, jako by někdo překryl svět šedivou clonou, která ho dělá temnějším a chmurnějším, než ve skutečnosti je. Doprovází Claire tam, kam chce jít. Na jídlo i potom, když se chce projít městem. Většinou mlčí, protože mu není do řeči a nechce ji rušit. Když se dá Claire na pití, sice si s ní trochu také dá, nechce ji urazit, ale nijak to nepřehání. Potřebuje si zachovat jasnou hlavu, hlavně kvůli blížícímu se večeru. Když se procházejí ulicemi města, někdy jde vedle ní, ale občas ji dá náskok několik metrů a sleduje ji zpovzdálí. To se pak loudá pomalu za ní. Čím déle jsou venku tím častěji to tak provádí. Má jí tak na očích, ale nijak jí svou přítomností neruší.*

Předmět: Re: Bayou (Zátoka) Fri Jul 03, 2015 6:25 pm

(Ani jeden nechtěl vyslovit nahlas to, k čemu se dnešní den schyloval. Měli by o tom mluvit, ale jak? Nejde prostě jen říct, „Tak, dneska tě odprásknu a konečně bude pokoj.“. Jistě, v první chvíli by to bylo vtipné, ale potom už asi ne. Oba dva by zvážněli a koukali na sebe těmi jejich vážnými pohledy. To by bylo taky po dlouhé době vtipné, ale pak by byli zase vážní a zachmuření. Nakonec o tom tedy ani jeden nemluví a nemluví vlastně skoro vůbec. Claire by s ním chtěla mluvit, a je toho tolik, co by mu chtěla říci, ale neví jak. Neví jak začít, jak pokračovat, jak mu to říct. Nakonec se oblékne a s těžkým srdcem se loučí s chatkou, která byla místem, které nějakou dobu obývala. Neřekla by, že to byl její domov. Necítila se zde jako doma, necítila se zde dobře. Bylo to jen místo, kde spala, jedla a pobývala. Nejvíce jí ale mrzí, její auto a nově koupená motorka. Musí to tu všechno jen tak zanechat. Je pravda, že auto i motorku přenechala Kolovi. On bude vědět, co s nimi. Konec konců, její auto byla její skoro celoživotní práce. Vylepšovala ho tak dlouho, dokud nebylo skoro dokonalé. Nikdy ale není nic dokonalé a všechno má své chyby. U toho jejího to je třeba zrychlení z nuly na sto. Trvá dost dlouho na sporťák. Nakonec něco poví Jacksonovi, kterého to jen zamrzí a Claire také pozná, že je naštvaný. Radši tedy už nic moc neříká.
Všimne si pak toho, jak se jí ptá, zda nechce někam utéct. Zatím o tom nepřemýšlela, ale Jackson jí o tom teď donutil přemýšlet. Nemůže mu udělat to, že jí bude muset zastřelit. Pokud ale uteče, stejně ji zabijí. Kdyby ale utekla někam hodně daleko, tam by za ní nešli. Pod falešným jménem. Kdyby se ujistila, že ji nebudou hledat. Z jejích myšlenek jí znovu vytrhne Jackson svou otázkou, na kterou mu radši neodpoví. Ptal se tak trochu sám sebe a zřejmě odpověď už znal. Potom na něj znovu pohlédne, když jí tak trochu nutí prsten. Ona ho nechce, ale on si stále trvá na svém.) Nepřinesly nic dobrého, stejně jako já. (Zamručí si pod fousy tiše, když je k ní Jackson na chvilku otočený zády. Ať si ho tedy Lorent nechá. I když, dala by je snad komukoliv kromě něj. Je to sprostý lhář. To on si zasloužil zamřít. Ne, takhle o tom nesmí přemýšlet. Je to jen prohnaná krysa. Dost ale doufá, že jí ho nenavlékne, až bude po smrti. To by od něj brala jako zradu. Nechce, aby se s jejím tělem něco stalo. Ať jí pěkně nechají prostřelenou lebku. Anebo, to nemusí být její tělo. Nemusí to být žádné tělo…
Potom si Jackson stále stál na svém, že ten domek nesmí zapálit. Měla chuť mu to omlátit o hlavu, ale nakonec se na to vykašlala. Tenhle dům nepřinese nikomu nic dobré, to je jí jasné už teď. Pokud to ale Jackson chce, tak to má mít. Pak už jdou ze zátoky. Nic neříká, ale bolí ji nohy. Přijde si hrozně slabá. A taky že je. Pak jí Jackson ujistí, že se o její věci postará. Docela by jí zajímalo, co tam všechno najde. Velký lovecký nůž, luk s šípy, v šuplíku vlastně měla zbraň… Najednou jí zamrzí, že si to nevzala. V tomhle batohu ani neví, co všechno má. Měla jich několik. Různě poschovávaných po městě a lese. Vždy myslela dopředu. Ale kde je měla… No, našla by je, ale trvalo by to delší dobu… Potom na něj znovu pohlédne.) Měli byste se dokázat alespoň tolerovat. I když, nejsem si tak úplně jistá, jestli to půjde, zvlášť po tom, co mě zastřelíš. Třeba ti to někdy odpustí. (Konejšivě se na něj usměje a pak se rozesměje. Bere to s velkou nadsázkou. Je to morbidní, ale tak trochu sranda.
Většinou ji Jackson sleduje zpovzdálí, což ji dost dobře hraje do karet. Oproti němu má tu výhodu, že je lehká, malá a vejde se skoro všude. Jak ho vidí, je dost zabraný. Během dne se pevně rozhodla, že mu to neudělá. Uteče. Jistě, bude to pro něj trochu potupa před ostatními, ale lepší, než aby si pak něco zbytek svého života vyčítal. Jakmile si všimne, že Jackson nedává pozor, zabočí do velmi rušné uličky, plné lidí a zrychlí krok na maximum. Proplétá se mezi lidmi. Najednou se dá do poklusu. Kličkuje mezi lidmi, lampami a pak začne rychle zabočovat uličkami. Jackson si bude myslet, že ji prostě ztratil mezi lidmi. Zajde do méně rušné uličky, kde prakticky nikdo není a začne hledat nejbližší hotel a nemocnici, malinkou kliniku nebo lékárnu. Jako první spatří lékárnu. Sváže si vlasy do drdolu, který schová pod kapuci od mikiny, kterou si přehodí přes hlavu. Rozejde se do lékárny. Tam si koupí přesně to, co potřebuje. Podplatí taky lékárnici dost tlustým balíkem peněz, aby komukoliv řekla, že jí zde neviděla. Pak už během chvíle najde hotel. Dostane se nepozorovaně dovnitř zadním vchodem pro zaměstnance a sponkou si otevře jeden pokoj. Zavře se tady. Zavolá si na letiště a zamluví si první let, který mají volný. Vlastně ví jen číslo letu, ani neví, kam letí. Let si zamluvila na jedno z falešných jmen. Pokoj je čistý, to se jí hodí. Vysype z batohu všechny věci, co tam má. Falešný pas, na který se koukla již předtím, blonďatá paruka, džíny, pásek, peníze, plastové rukavice, nůž a další věci, které si už neprohlíží. Vezme pásek, zaškrtí si jím pravé předloktí a zapíchne si do něj jehlu, která se používá na náběry, na jejíž konec připíchne pytlík, který se ihned začne plnit krví. Naplní tak tři pytlíky. Je celá malátná a má pocit, že brzy omdlí. Nejdříve na kliku, která je zevnitř, obtiskne svoji ruku celou od krve, potom nehty vyryje okolo kliky několik škrábanců. Vytrhne si chumáč vlasů i s trochou kůže, samozřejmě, s tlumeným křikem, který celý namočí svou krví z pytlíku a schová ho ledabyle pod postel. Jde ale snadno vidět. Následně vylije krev na podlahu, kde si v ní namočí ruce a začne s nimi dělat obtisky, které jakoby ukazovaly, co se zde stalo. Nějakou krví ještě postříká stěny a na zrcadlo v koupelně napíše „Oko za oko, zub za zub…“. V koupelně taky nechá trochu krve. Vše je dokonale zpracované. Pachatel zde nenechal žádné důkazy, byl pečlivý. Ani to moc nevypadá, že to bylo neplánované a vyšlo to z hlavy Claire před nějakou dobou. Sbalí všechny svoje věci, nenechá zde žádný důkaz, kromě své krve, a vyplíží se znovu ven. Tam si z popelnice vezme nějaký pytel, do kterého hodí svoje kalhoty, rukavice a věci, co potřebovala na svou vraždu. Má na sobě blonďatou paruku, je velmi výrazně nalíčená a má na sobě jen triko, džíny a botasky, hnědé čočky, a zakrytá všechna svá tetování. S pytlem se vydá do nejbližšího obchodního centra, kde si koupí nové boty, na obrovském podpatku, novou černou tašku na její věci a nějaké jídlo. Taky si tam nechá nalakovat nehty na rudo. Všude samozřejmě platí kreditkou, kterou má napsanou na své falešné jméno. Staré věci, které vyměnila za nové, vyhodí, stejně jako pytel, který s sebou chvilku nesla. Zavolá si taxíka z nového mobilu, ten starý vyhodila a SIMku rozlámala, dojede s ním na letiště a jako April O’neil. Odtamtud odletí vstříc novému životu.)

Poèet pøíspìvkù : 768 Join date : 24. 08. 14

*Během posledních dvou týdnů, které utekly jako voda, se toho v Zátoce dělo kolem svatebních příprav opravdu hodně. Všichni pracovali na tom, aby obřad proběhl v naprosté pohodě a nic jej nemohlo narušit nebo komplikovat. Do Zátoky se ke konci druhého týdne začali sjíždět vlkodlaci, kteří měli zájem být u obřadu, kvůli výhody, kterou jím to přinese. Bylo tam tedy mnohem rušněji, živěji. Během těch dvou týdnů se stalo, snad jen jedna nepříjemná věc. Vyšlo najevo, že v jednom hotelovém pokoji se událo něco, co zřejmě stálo život Claire. Několik dnů potom, co zmizela a vypadalo to, že jen utekla z New Orleans, se ukázalo, že se jí to nejspíše nepovedlo. Kromě spousty krve se, ale nic více nenašlo. Když to Jack slyšel z médií, byl to pro něho docela šok. Po té, co se smířil s tím, že Claire utekla, i když tím pro něj záležitosti s ní skončily, nechtěl na ni dál myslet, doufal, věřil, že je v pořádku. Zjištění, že jí někdo zabil, pro něj byla navzdory všemu bolestná rána. Policie, ale nic nenašla, takže to byla jedna velká neznámá, kdo nebo proč to udělal, i když důvodů by se jistě našlo hodně. Jak řekla sama Claire, v ten poslední den, co s ní strávil, má hodně nepřátel. Tady v New Orleans si jich také udělala nemálo. Zůstalo mu po ní v srdci prázdné místo. Claire byla další osoba jemu blízká, kterou ztratil. Ten dopis, který ho nejdříve spíše pálil a hodně, velmi hodně provokoval a měl hodně krát chuť jej zničit, mu po ní zbyl jako jediná z mála památek na ni. Dopis a místo, které pro ni vytvořil na jejich pohřebišti. Byl rád, že mu něco v jeho nitru zabránilo ten list Claire zničit. Zašel se s ní rozloučit na místo jejího posledního odpočinku tady v Zátoce. Nemohl se tím rozptylovat, musel se soustředit na jiné věci, které pro něj byly nyní mnohem příjemnější, než by si mohl představovat, že kdy budou.
S Nai si k sobě pomalu hledali cestu. Nebylo to mezi nimi ještě stále ideální, ale oba dva měli snahu s tím něco udělat. Jejich vlci, kteří už byli dávno spříznění jim k tomu účinně pomáhali. Pomalu, ale jistě se to mezi nimi zlepšovalo. Jedinou bouřkou, která narušila jejich sbližování byla žádost Jacksonovy babičky, co by starší smečky. Interpretovala ji po Jackovi Naile. Chtěla se ujistit, že si její vnuk bere ženu, která je schopná počít a donosit jejich potomky. Požadovala po Nai test plodnosti. Jack jí to nakonec pověděl, což mělo za následek dost rozhořčenou a ne právě příjemnou reakci Nai. Atmosféra mezi nimi opět zhoustla, ale pak to přeci, jen Nailah rozdýchala a nakonec se dohodli.
Na louce, kde se měla konat svatba vyrostl dřevěný altán, kde měl proběhnout samotný obřad. Byly tam nachystány dřevěné lavice. Vědělo se, kolik hostů se dostaví. Nemohlo se stát, že by někteří museli během oddávacího ceremoniálu stát. Výzdoba na tom místě uprostřed přírody, také působila velmi hezky, jako by tam tohle místo vytvořila sama matka příroda a ne vlkodlaci. Další místo, které museli připravit bylo pro následující hostinu. Ta měla proběhnout v Zátoce. Připravilo se na ni patřičně velké místo. Stoly, židle, výzdoba na stolech i okolo. Svatební menu. Chvílemi to připadalo naprosto nereálné, ale do termínu, kterým byl pátek třináctého, se vše stihlo.
Ráno v den obřadu byl Jackson vzhůru velmi brzy. Nemohl zakrýt nervozitu, která u něj s každým blížícím se dnem svatby úměrně tomu narůstala. Po krátké snídani, se oblékl a zajel do města pro prstýnky, které si nechal k vyzvednutí až v den svatbu. Zpátky byl právě v čas, aby se mohl pustit do příprav.*

Poèet pøíspìvkù : 294 Join date : 27. 02. 15

(Claire byla po smrti. Ona ji neznala a i když jí pomohla, i když ji zavezla do nemocnice, pak udělala něco, co ona rozhodně nemohla schválit. Ale byla to Jacksonova přítelkyně, takže tak nějak se přeci jenom kvůli tomu cítila divně. Ne kvůli Claire, ale kvůli Jacksonovi. Měl se srovnat s tím, že ji zabije, ale pak mu Claire utekla. Sice tvrdil, že kdyby se vrátila, zabil by ji hned, ale ona věděla, že na druhou stranu pocítil obrovskou úlevu, že nebude muset zabít člověka, na kterém mu záleželo, i když udělal tak hrozné věci. A pak přišla pro něj tahle velká rána. Ale s uplynulými dny se s tím snažil nějak popasovat. Čím dál tím víc se blížilo stanovené datum jejich svatby. Pátek třináctého. Pro mnohé asi noční můra, ale pro ni to nebyl strašidelný den. Možná už jen proto, že to byl den její svatby. A ona stejně to číslo považovala spíš za šťastné než smolné. Během těch 14 dní se s Jacksonem snažili vídat pravidelně. Vlastně i společně diskutovali to, jak bude ten den vypadat a co všechno je ještě potřeba. O svých svatebních šatech a o tom, jak bude vypadat ona, mu ale nic neřekla. Ani se o nich nezmiňovala.
Když Jackson přišel s tím, že jeho babička si přeje, aby podstoupila testy, které by potvrzovaly, že může dát Jacksonovi potomka, byla opravdu naštvaná. Bylo to pro ni ponižující a trapné, že se po ní chce něco takového. Samozřejmě, všichni chtěli mít jistotu, tedy hlavně Jacksonova babička, ale po tom všem, co se stalo, bylo opravdu dost netaktní, že tohle po ní někdo chtěl. A Jackson to nezamítl. Neřekl své babičce hned na místě, že do tohohle ji nutit nebude a nebude ji o to ani žádat. Přišel s tím za ní a opravdu se hodně chytli. Jejich vztah rozhodně nebyl na takové úrovni, aby tohle vzala v klidu jako hotovou věc bez problému. Otitulovala jeho i jeho babičku dost nepěknými přízvisky. Když byla naštvaná, vzteklá, tak si opravdu s takovými slovy hlavu nelámala. Pak se ale uklidnila a nakonec i souhlasila, i když se jí to nelíbilo. Podstoupila testy, které dopadly dobře a Jacksonova milovaná babička už si mohla být jistá. A ona si byla jistá, že jeho babička rozhodně nebude patřit k jí oblíbeným lidem. Všechno venku bylo nachystáno. Velký den D nastal. Nemohla dospat. Při takové příležitosti člověk asi jen tak prostě spát nemůže. Byla nervózní. Opravdu hodně nervózní a dneska si snad nebyla jistá vůbec ničím. Bylo ale zbytečné, aby dělala nějaký povyk, nebo se najednou zasekla na místě. Už byla Jacksonovou družkou a teď si ho měla vzít ještě jako člověk. Měla taky strach a obavy. Jackson bude její manžel a budou spolu žít a budou spolu muset vycházet, aby si to nedělali horší. Když žili takhle odděleně a vídali se jen občas a vlastně tak nějak stále nezávazně, nebylo to tak špatné, ale teď? Teď spolu budou žít a budou manželé a... a strašně, strašně moc se obává dnešní svatební noci. Bylo to tak. Z toho byla nervózní asi nejvíc. Věděla, že to musí být manželství se vším všudy. Opravdové manželství. Jinak by to, kvůli čemu se to dělo, nefungovalo. Vlkodlaci by nemohli ovládat svou přeměnu.
Přípravy probíhaly už od rána, tedy alespoň u ní rozhodně. Připravit nevěstu zase není tak jednoduché. Se vším jí ale pomáhala Eve, za což byla vděčná. Ona nebyla ten typ, který by na sebe plácal tunu make-upu a chodil by v roztomilých šatičkách. Nebyla si jistá ani tím, že dneska jí to všechno sedne, že se bude cítit dobře v šatech, že bude nalíčená, že bude mít udělaný krásný účes. Na tohle opravdu nebyla zvyklá, ale dělo se to. Pomalu se před zrcadlem začala měnit v někoho, koho ani nepoznávala.)

Předmět: Re: Bayou (Zátoka) Fri Jul 10, 2015 12:53 pm

*Od té doby, jak viděl Jacksona a Nailah spolu ve zverimexu, tak se jeho vztah s Nailah malinko pozměnil. Předtím se snažil brát tuhle jejich situaci trochu s humorem a to, co ho trápilo, skrýval za vtipkováním. Teď už nevtipkoval. Byl vážnější a zamlklejší a ten blížící se termín svatby mu moc na náladě nepřidával. Jediným roztpýlením od těchto myšlenek byla zpráva o Claire, i když to nebyla zrovna příjemná zpráva, ale aspoň nemyslel chvíli na Nailah, ale na Claire. Její smrt ho trochu zamrzela, i když to byl následek jejích činů. Nejspíš kdyby neutekla, tak by to pro ni bylo příjemnější, smrt by byla rychlejší. Trochu ho trápila myšlenka, že si asi Claire myslela, že ji zradil a on neměl a ani nebude mít příležitost omluvit se za jednání svého vlka, když to byl zrovna on, kdo ji dostal do téhle situace.

Dnes ale nebyl čas myslet na Claire, dnes byl den D. Mnozí se na tento den těšili, on ale ne. Pro něj to znamenalo, že bude muset sledovat, jak se ti dva berou. A na té svatbě být musel, protože vzhledem k tomu, co prováděl nedávno, se mu hodí, dostat svého vlka pod kontrolu. Většina vlkodlaků pomáhala s tou přípravou svatby, ale on se do toho moc nehrnul a vlkodlaci, kteří si toho všimli, se mu ani moc nedivili. Ve výsledku nakonec ty přípravy pozoroval zpovzdálí s lahví vychlazeného piva v ruce, které si vzal u sebe doma z ledničky a u kterého doufal, že potom bude tenhle den snesitelnější. Nezabíralo to.*

Poèet pøíspìvkù : 768 Join date : 24. 08. 14

*Opět nastane den, kdy se od něj očekává, že se oblékne do společenského. Tyhle příležitosti, kdy to musí být nemá nijak v lásce. Vlastně to nesnáší a pokud může vyhýbá se tomu, jako čert kříži. Dnes v den jeho svatby, kdy si vezme Nailah by, ale vypadalo poněkud divně, kdyby se nedostavil k oltáři v požadovanou hodinu. Nezbývá mu, než zatnout zuby, navléct se do těch nemožných, jemu tak neoblíbených věcí a strávit v tom patrně většinu dne.
I když se mu to dost příčí, přesto se svědomitě připravoval. Jakmile usoudí, že opravdu nastala ta chvíle, kdy musí začít s přípravami, aby to stihl, dá si dlouhou sprchu, kterou ke konci nechá téct, pouze studenou, aby se trochu ochladil. O něco si zkrátí své delší vlasy i vousy. Použije na sebe pánský parfém, kterých má docela dost do zásoby, ale spíše mu, jen zabírají místo v koupelně. Má, jen málo důvodů je používat, jako je ten dnešní. Pak už se docela rychle oblékne. Má připravenou bílou košili, černý oblek i kravatu. Místo typické obuvi, ve které se v Zátoce běžně pohybuje si dnes obuje černé pánské střevíce, které se zatím pěkně lesknou, ovšem nedělá si iluze, že by jim to vydrželo moc dlouho. Když je hotový, doladí poslední detaily. Vezme prstýnky. Než opustí svůj domek, ještě chvíli pochází tam a sem a uvažuje, jestli na něco důležitého nezapomněl. Stále má pocit, že mu něco chybí, ale neví, jestli je to fakt nebo pouhý pocit, protože poslední dny probíhaly v takovém tempu, že mu nyní připadá neskutečné, že už je vše hotovo a zbývá už, jen přežít obřad. To je dnes to nejdůležitější. Zbytek zvládne, tím si je jistý. Když bude mít po svém boku Nailah, nedělá si žádné zbytečné starosti. Nakonec usoudí, že už v domku nic nevymyslí a tak jej opustí. Vydá se na místo obřadu. Vejde do altánu, pozdraví se s babičkou, která má vést obřad. Odevzdá prstýnky a pak ještě kontroluje poslední detaily, při kterých netrpělivě i nervózně sleduje čas. Hosté také ještě přicházejí, i když většina už se nachází na svých místech. Svatba je záležitostí čistě vlkodlačí. Předpokládá, že tady dnes nikoho jiného neuvidí. Pozoruje další příchozí. Pro něj ta nejdůležitější osoba v danou chvíli, přijde na úplný závěr. Jako zlatý hřeb, tohoto okamžiku. Vnímá svou nervozitu, ale nemůže říct, že by to bylo, jen nepříjemné. Ačkoliv zůstává nohami na zemi, a ví, že mají s Nai před sebou, ještě dalekou cestu k tomu, aby mohl říct, že si naprosto rozumí a jejich soužití je ideální. Někde v nitru se na to všechno opravdu upřímně těší.*

Poèet pøíspìvkù : 294 Join date : 27. 02. 15

(Trvalo opravdu delší chvíli, než byla Eve spokojená s tím, jak ona vypadala. Ne, že by byla nějaká pedantka, ale samozřejmě pro ni zkrátka chtěla, aby ve svůj velký den byla co nejkrásnější. Zbývala asi půl hodina do doby, kdy měl začít obřad a ona byla konečně hotová. Dívala se na sebe do zrcadla a nemohla uvěřit tomu, že je to opravdu ona. Cítí se v tom modelu trochu nesvá, ale na druhou stranu si vybrala opravdu celkem jednoduché šaty, takže nemůže říct, že by se snad měla někde přerazit o kus látky. S lodičkami to už asi bude trochu horší, protože na ně vlastně není vůbec zvyklá, ale párkrát si potají tu chůzi v lodičkách zkoušela, takže opravdu doufá, že to tam na svatbě ustojí.
Další věcí byl fakt, že je nervózní nejen z obřadu, Jacksona a všeho kolem, ale taky kvůli Lorentovi. Poslední dobou se choval víc odměřeně. Nevěděla úplně přesně, že je to proto, že je viděl se líbat a pak si domyslel věc, která se ale vůbec vlastně nestala, ale samozřejmě, že tušila, že je to kvůli blížící se svatbě a vůbec tomu všemu kolem. Lorent se bude muset dívat na to, jak si bere jiného muže. Měla být jeho. On chtěl, aby byla jeho, ale ona skončila v náruči Jacksona. A navíc, Lorent ji měl odvést k oltáři. Řekla by, že průchod tou uličkou budou tak trochu muka pro oba. Jak se mu má jenom podívat do očí? Jak se má tvářit, že je všechno úplně v pořádku, když není? Hlasitě se nadechla a zase vydechla. Musí se uklidnit. Tohle musí zvládnout, stejně jako Jackson, stejně jako Lorent. Věděla, že Lorent už čekal venku. Cítila ho. Byla součástí smečky a měla pouto s Jacksonem. Díky tomu dokázala vycítit ostatní členy smečky. Eve odešla, aby se už také posadila na svoje místo. Ona ještě chvíli čekala, než byla připravená otevřít dveře a vyjít ven a ukázat se tak Lorentovi. Chvěla se. Poznala to na svojí ruce, když sahala po klice. Nakonec kliku stiskla, otevřela dveře a poprvé se ukázala někomu jinému než Eve.

šaty: Bayou (Zátoka) - Stránka 27 Wedding-dresses-2013-004-1

Bayou (Zátoka) - Stránka 27 Wedding-dresses-2013-004-1

Lorent. Stál tam před ní pod schody chatky. Byl taky připravený a ona opravdu nevěděla, co by teď měla říct. Možná bude lepší, když nebude říkat nic. Mlčky sejde dolů ze schodů a připojí se k Lorentovi.)

Předmět: Re: Bayou (Zátoka) Fri Jul 10, 2015 3:18 pm

*Obřad a prostory na to už byly víceméně připravené, takže lidé se postupně rozcházeli do chatek, aby se na tu událost převlékli. Tedy spíš chlapi se šli převléct, protože ženy odešly už před nějakou dobou, aby měly dost časů na vlasy a líčení. To naštěstí on jako muž nemusel řešit, takže mu stačilo, vydat se až teď. Ve své chatce se v rychlosti opláchl studenou vodou a pak se na sebe podíval do zrcadlo. Neoholil se, na tváři si nechal mírné strniště, stejně trochu pozornosti v jeho obličeji poutaly jeho oči, které naznačovaly, jak málo v poslední době spí. Vzhledem k jeho snům se nebylo čemu divit. Oblékl si pak na sebe kalhoty, košili a sako a zavázal si kravatu. Shodou okolností na sobě měl to, co mu koupila tehdy Claire. Stejně neměl co jiného na sebe, pokud by tam nešel v džínách, jenže to nemohl, vzhledem k tomu, co ho čekalo. Jako někdo, kdo vede nevěstu k oltáři, si na sebe rozhodně nemohl vzít džíny. Tohle byl další důvod, proč se na dnešek netěšil. Připadlo to na něj, protože je její strážce, takže ji bude muset předat do rukou Jacksonovi zrovna on. Možná, když to tehdy Jackson navrhoval, si tohle také uvědomoval a je to další odezva jeho skryté pomsty. Jakmile byl oblečený, tak se vydal před chatku Nailah kde vyčkával, dokud nebudou uvnitř hotové. Věděl, že prakticky od rána se Nailah připravuje, nebo spíš další ženy ji pomáhají se upravit. Čekal dole pod schody, opřený zády o sloupek domu a otočený ke dveřím, když se najednou dveře otevřely. Otočil se a ve dveřích spatřil stát Nailah ve svatebních šatech, až se v první chvíli zarazil a ztuhl uprostřed pohybu. Věděl, že ať si na sebe vezme cokoliv, tak jí to bude slušet, ale nakonec překonala jeho očekávání. Zvolila jednoduchost, která jenom podtrhovala její krásy. V první chvíli ze sebe nedokázal nic vypravit, jenom sledoval, jak scházela ze schodů k němu. Pak teprve, po těch několik vteřinách, ze sebe dokázal něco vypravit.* Sluší ti to. *Tahle slova asi jen těžko mohla odrazit jeho myšlenky, jak ji viděl, ale o tom dost prozrazovala jeho prvotní reakce.* Připravena? *Optal se a nabídl ji rámě. Věděl, že ji tam bude muset odvést co nejdřív, jinak se neudrží a únos nevěsty proběhne ještě před obřadem. Záviděl Jacksonovi, že mu tahle kráska bude za chvíli patřit i po lidské stránce, když správně by měla být po všech stránkách jeho. Pomalu se s Nailah vydal k místě, kde měl probíhat obřad. Cestou tam museli obejít několik chatek a vzhledem k tomu, že Nailah neměla nějak extra stabilní boty, tak nikam nespěchali. Nakonec se dostali k místu obřadu, kde na konci uličky čekal Jackson. Jakmile se tam objevili, tak všechny pohledy padly na Nailah. Jenom on jediný, který ji vedl, neměl tu možnost se na ní dívat. Mohl se dívat maximálně na Jacksona, ale to nedokázal, když k němu cítil takovou závist, zášť a naštvání. Ne, namísto toho se díval na cestu nebo bloudil očima po ostatních. S Nailah šli uličkou pomalým krokem, jak se sluší a patří pro tuto chvíli, zatímco hrála pomalá hudba. Ta skončila jakmile dospěli ke konci, kde Nailah pustil. Někdy v této situaci ten, který vede nevěstu, předá její ruku přímo do rukou ženichovi, ale to on neudělal, pouze pustila Nailah a poodstoupil stranou. Pak už se díval jen na ni.*

Poèet pøíspìvkù : 768 Join date : 24. 08. 14

*Když už se dostaví na místo obřadu do altánu, kde už čeká i Mary, po té, co se pozdraví a prohodí pár slov ke svatbě a k tomu důležitému, tak se pak otočí tak, aby měl dobrý výhled na uličku mezi svatebními hosty a neuniklo mu až se na ni objeví Nai. Jak mu ještě před chvílí, než sem dorazil čas hrozně rychle utíkal, nyní, jako naschvál má dojem, že při čekání se najednou vleče hlemýždím tempem. Má stále nutkání sledovat, kolik je hodin. Každá chvíle se mu zdá jako celá věčnost. Musí se hodně soustředit, aby stále nekontroloval zápěstí. Není si přesně jistý, jakým zázrakem, ale přeci, jen se nakonec dočká.
S úderem poledne se loukou rozezní hudba. Po chvíli se za hudebního doprovodu objeví Nailah ve nádherných bílých šatech zavěšená do Lorenta. Svatebčané s jejím příchodem povstanou a sleduji a mlčky je sledují. Nevzpomíná si, že by Lorenta o něco takového žádal. Nějak si tím, ale nechce kazit náladu. Pokud se v jeho přítomnosti Nai cítí silnější projít tou uličkou, je to nejmenší, co proto může udělat - nechat to být. Lorenta sleduje, jen prvních pár vteřin, když si uvědomí, že je to on, kdo kráčí po Nailině boku. Od prvního momentu, co ji uviděl přicházet, ohromením znehybní. V těch šatech je jako nádherný bílá perla uprostřed zeleně, která je obklopuje. Dívá se pouze na ni, jak se blíží uličkou. Přijde mu neuvěřitelně půvabná a jemná. Nechápe, jak si s tímhle před nedávnem mohla dělat starosti. Sleduje ji po celou dobu se směsicí jakého si obdivu a okouzlení, ale v jeho pohledu je i patřičná hrdost a možná i domýšlivost, protože si je moc dobře vědomý, že tahle nádherná žena je, jenom jeho. Má se čím pyšnit. Jakmile Lorent s Nailah překonají uličku a přijdou až k němu, vydá se jim naproti. Sestoupí pár schodů, které do altánu vedou. Počká si, až k němu přijdou. Lorentovo gesto, kdy Nai prostě pustí a vzdálí se. Napočítá si v duchu do pěti a utěšuje se tím, že Nai není Lorentovi žádná blízká osoba a proto to pro teď přejde. Lorentovo chování si ovšem zapamatuje na později. Přestane si ho všímat a myslet na něj ve chvíli, kdy mu zmizí ze zorného pole a on má před sebou svou nádhernou budoucí choť. Dívá se na ni okouzleně, nesnaží se to moc skrývat. Natáhne se po její ruce, vezme do své a zahákne si ji za svou paži. Když se k ní při tom mírně nakloní, využije toho.* Vypadáš neuvěřitelně nádherně, Nai. *Poví jí tiše. Ne, že by se za svá slova styděl nebo nechtěl, aby je slyšel někdo kromě ní. Byla určená výhradně jí, jejím uším. Na to pak společně vystoupí po schodech nahoru. Postaví se společně před Mary, která na ně čeká, pod baldachýn vytvořený z větví malých stromků, které jsou ozdobeny bohatě zelenými listy a bílými květinami. Hudba v tu chvíli dozní.* Posaďte se. *Vyzve Mary hosty, sotva nastane ticho.* Vítám vás všechny zde na místě, ve chvíli, kdy se stanete svědky i účinkujícími zázraku. Dnes se stane skutečností to, co jste dosud četli ve starých knihách nebo jste slyšeli jako pohádky na dobrou noc, co by děti, uspáváni babičkami. *Uvítá je několika větami na začátek. Mezitím se Nai i Jack postaví čelem k sobě a částečně k Mary. Mezi nimi je na malém stolku postavená tlustá bílá svíce a malý stříbrný podnos, na kterém leží prstýnky. Mary drží v ruce ozdobný provázek.* Byly doby, kdy se vlkodlaci vnímali ne jako prokletí, ale požehnání spojením s naším nejčistším já. Dnes toto požehnání uctíme spojením dvou rodů, jejíž kořeny vyrůstají z těchto míst, ozářených Půlměsícem. Kvůli tomu se dnes Nailah, poslední svého rodu spojí s Jacksonem. Jejich linie se spojí. Díky tomu se Nailah podělí o svůj výjimečný dar se svou smečkou. *Během dalších slov, vezme levou ruku Jacksona a pravou ruku Nailah. Omotá je ozdobným provázkem. Udělá na něm uzel a spojí je tak dohromady.* A teď proneste vaše sliby. *Pokračuje. S těmi slovy jim podá hořící tyčinku, kterou oba společně chytnou do svých spojených rukou.* Slibuji, že budu ctít a chránit tebe a tvé... *Jako první pronese svou část Jack. Při nich pro něj existují pouze Nailiny modré oči.* před všemi ostatními.
*Nai na něj naváže svou částí.* Budu sdílet tvá požehnání i břemena, budu tě hájit, budu tvým zastáncem. *Načež pokračuje Jackson.* Budu tvou útěchou, tvým útočištěm, dokud nás smrt nerozdělí.
Budu tvou rodinou. *Zakončí svou část slibu Nailah.*
Budu tvou rodinou. *Pronese totéž Jackson.
Při tom společně zapálí bílou svíčku mezi nimi. Jakmile plamínek zahoří, hořící tyčinku společně sfouknou. Mary jim ji odebere. Po té rozváže provázek, rozmotá ho a uvolní jejich ruce.* A teď prstýnky. *Pobídne je slabým pokývnutím hlavy směrem podnosu s prsteny. Bayou (Zátoka) - Stránka 27 9111599-luxusni-zlate-snubni-prsteny--26quot-3Bange-de-l-amour-26quot-3B-1

Bayou (Zátoka) - Stránka 27 9111599-luxusni-zlate-snubni-prsteny--26quot-3Bange-de-l-amour-26quot-3B-1

Jackson pustí Nailinu ruku, sáhne po jednom z prstýnků a následně jí ho navlékne na prst, kam patří. Totéž udělá Nailah.* Oba jste přestáli všechny tradiční vlkodlačí rituály a obřady. *Promluví opět Mary.* Zbývá už jen jedna věc. Jacksone, můžeš políbit nevěstu. *Pohlédne nejprve krátce na Jacka a z něj na Nai.
Při babiččiných posledních slovech, spíše pobídnutí nemůže věřit, že mají to nejhorší za sebou. Spadne mu ze srdce docela velký balvan. Až se diví, že to nebylo slyšet. Polibek, který má přijít je pro něj teď už něco jako třešinka na dortu. Teď už má oči pouze pro svou nastávající. Zvedne pravou ruku a dotkne se zlehka její tváře. Z části si ji přitáhne, z části se k ní nakloní a políbí ji. Jejich první polibek byl dosti neočekávaný, přesto účinek na něj byl ohromný. Nyní, když věděl, že má přijít, jakmile se dotknul jejich rtů, pocítil, jak v jeho hrudi něco explodovalo. Po celém těle se mu rozline takový nádherný, blažený pocit. I díky tomu polibek o něco prodlouží. Vychutná si její rty opravdu do syta.*

» Big Auggie´s Bayou Bar