Bayou (Zátoka)

*Stačí si všimnout pohledu, kdy se podívá na její břicho a hned zavrtí hlavou.* Ne, takhle to nemyslím. Nechci, aby si to pochopil špatně. Tohle nemá s mým milostným životem nic společného. Teda ano, má. Ale...*Zavrtí hlavou, zřejmě ji nerozumí a neporozuměl tomu, jak to myslela. Nechá si to proto pro sebe, aby Jackson nedošel k dalším omylným závěrům. Spíše to myslela tak, že je do všeho pěkně zamotaná, proto to tak řekla. Už se k tomu raději nechce vyjadřovat, bude to tak lepší. Bude lepší nemluvit o něčem, co nedokáže vysvětlit a potom akorát to druhá strana pochopí špatně. Má pravdu. V tomhle městě je všechno komplikované a nikdy to jinak nebude. I tohle téma raději uzavřou. Původní jsou tabu o tom je lepší se s ním nebavit, pokud to není nezbytně nutné. A to snad není nikdy. Když už se rozejdou zpět do Zátoky, spíše k její chatce, kde teď přebývá. No, aby byla úplně přesná, tak je to chatka Eve.* Náročný je spíše ten strach, než cokoliv jiného. *Pousměje se trochu na něj a hned na to po něm střelí pohledem "To nemyslíš vážně" a usměje se u toho.* Řekneš jí to a já tě kousnu. *Řekne varovně, ale s pobaveným podtónem. U jeho poznámky nevinně pokrčí rameny.* Možná trochu je, ale nedělej si o mě obavy. Já toho vydržím hodně. *Pousměje se a začne se dívat pod nohy. Drží se hodně blízko u něj, přece jenom by mohla zakopnout a potřebovala by se ho zachytit. Naštěstí cestu k chatce zvládnou bez jakékoliv komplikace. Přijde skoro až ke dveřím a otočí se na Jacka. Nezapomene se na něj usmát.* Děkuji za procházku. A za to, že si mě po mém proslovu neposlal do nejmenovaných končin, protože už tak toho máš hodně. Pozdravuj Genevieve, až ji uvidíš. A nezapomeň mě navštívit, když tady zůstávám hlavně díky tvému přemlouvání. *Usměje se nevinně, sklopí zrak a pak se na něj podívá roztomile. Rozšíří ještě o něco svůj úsměv a přejde k němu. Dá mu ruce okolo krku a přitiskne se k němu tak, jak jí dovoluje břicho.* Dobrou noc, Jacku. *Zašeptá polohlasně. Chvíli zůstane u něj, ale pak se odtáhne. Ještě se na moment zadívá do jeho očí a potom se otočí, přejde ke dveřím a otevře je. Ještě se na něj podívá, když dveře zavírá a s jejich zabouchnutím zmizí i ona. Eve už spí a tak jde se jde převléct. Zalehne potom do postele a její myšlenky se ubírají na dnešní večer, nakonec i zabloudí k Elijahovi, Klausovi, Rebece a celkově tak sídle. Zanedlouho usne a pravidelně oddechuje ze spaní.*

*Když mu Hayley začne vysvětlovat, že jí nepochopil správně, tak na ni se zájmem pohlédne, protože si rád poslechne, co měla na srdci. Ona se do toho, ale sama docela zamotá tolik, že už mu nepoví nic. Takže nakonec nic nového nezjistí. Malinko ho to zklame. Nedá to na sobě nijak výrazně znát. Už se k tomu nevrací. Když pak většinou mlčky kráčejí vedle sebe zpět k její chatce, užívá si příjemnou chvilku. Je v pohotovosti, kdyby Hayley klopýtla, aby jí v čas zachytil. Naštěstí Hayley žádnou nehodu nemá.* Ty to zvládneš, Hayley. *Koukne na ni s povzbudivým výrazem, když slyší její obavy. Zpozorní při změně jejího výrazu. Poslechne si její varování a zacukají mu při něm koutky.* To nemyslíš vážně, Hayley... *Odpoví jí na to přesvědčivě a pak chtě nechtě, dostane nad tou představou krátký záchvat smíchu. Zavrtí nad tím hlavou. Uklidní se poměrně záhy.* Toho už jsem si stačil všimnout. *Ujistí ji. Je rád, že už je její chatka na dohled a tak Hayley nemusí už moc dlouho mrznout. Jakmile dojdou ke dveřím a Hayley se na něj otočí, pohlédne na ni a má nyní jeho plnou pozornost.* Nemáš zač. *Odpoví ji a krátce se pousměje za co všechno mu Hayley děkuje.* Vyřídím tvé pozdravy. *Odpoví jí a trošku zvážní.* Zase za tebou přijdu. *Slíbí jí.* Snad tě zastihnu v bdělém stavu. *Dodá a mírně pobaveně se ušklíbne. V duchu je samozřejmě rád, že bylo jeho přemlouvání účinné. Opětuje po té její objetí. Položí jí při tom dlaně na záda a přejede jí po nich nahoru a dolů.* Hezky se vyspi, Hayley. Dobrou noc. *Popřeje jí po té, co se od sebe odtáhnou a chvilku se na ni dívá. Počká dokud Hayley nezmizí v domku. Pak se teprve otočí a vydá k tomu svému. Opláchne se, převlékne do spacího úboru, lehne si a za nějakou dobu se mu podaří usnout. Před tím se mu v hlavě ještě honí pár událostí posledních dnů. I to prodlouží dobu jeho usínání.*

*Ráno je vzhůru jako vždy velmi brzo. Nikdy toho moc nenaspí. Výjimkou je snad, jen návštěva Genevieve. Po ranních procedurách natáhne na košili ještě mikinu a vydá se ven. Chce nasbírat dříví do zásoby. Vydá se proto od domku dále do Zátoky, kde se nachází více stromů, kde bude i více dřeva. Cestou potkává lidi ze Zátoky, jak se zabývají všedními činnostmi denní doby. Zdraví je nebo reaguje na jejich pozdravy. Mine několik dalších domků a zamíří do míst, kde začíná les. Sotva se k tomu místu přiblíží, pocítí zvláštní neklid, nepokoj ve svém nitru. Ví moc dobře, co to znamená. Upír. Jeho zbystřené vlkodlačí smysly ho varují před nepřítelem. Zpozorní a začne se pozorněji rozhlížet. Dotyčný v jeho očích dost riskuje, když se odváží přijít až sem v dobách neklidu a nepokojů. Přemýšlí, co tady chce. Z jeho přítomnosti není právě nadšený.*

*Svým upířím sluchem zaslechl blížící se kroky. Vlk. Skryl se, aby ho nebylo hned i s bystrýma očima vidět. Zezadu vůdce vlkodlaků nepoznal, ale ten jen šel dál. Ušklíbl se. Kdyby byl upír, slyšel by i to, jak se teď Diego narovnal a opřel se o strom. Byl asi deset metr§ od něho, když promluvil. Na jeho tváři se rozlil ošklivý úsměv. Dnes neměl v úmyslu nikoho zabít, jen pohrozit. A kdyby ani to nepomohlo, hodlal si už otevřeně stěžovat Marcelovi. Nyní hodlal mluvit v jeho jménu, i když o tom jeho pán pramálo věděl. Dělal to už roky - byl jeho pravá ruka - měl na to plné právo. Možná, že by s tímto, co právě dělal, Marcel nesouhlasil, ale pokud zůstane klidný, nemuselo by z toho vyjít nic špatného. Přece jenom, vlkodlaci štvali všechny upíry, ne jenom jeho. Bohužel, on měl stokrát větší důvod na to, aby je nenáviděl. Stále v nich viděl ty hnusné podřadné bestie, co mu zabili jeho rodinu, jeho sestřičku, která ho vždy v jeho horké hlavě dokázala uklidnit.* Tady, pejsku. *Pronesl skoro normálním hlasem. Snažil se, aby výsměch vyzněl co nejméně, přece nechtěl, aby hned začalo to štěně štěkat. Ty jejich kecy totiž nesnášel ze všeho nejvíc. Byl si stoprocentně jist, že je dotyčný vlkodlak. Už podle toho, co se zřejmě chystal dělat. Člověk z NO by v tuhle hodinu a do bažin na houby, nebo sbírat dřevo rozhodně nešel.*

*Pokračuje lesem dále. Teď vypustí myšlenky na sběr dřeva. Soustředí se na přítomnost upíra a zjišťování, co tady dotyčný chce. Za chůze, kdy se snaží vyhýbat spadlým větvičkám, aby udělal co nejméně hluku, špicuje uši a naslouchá, kterým směrem ho jeho instinkt i čich registrující upírá nasměruje. Zaslechne tiché zvuky a otočí hlavu tím směrem. Hned zaregistruje u stromu pohyb. Vydá se tím směrem. Nyní už prostě ví, že míří správným směrem. Mezi stromy zahlédne jemu až moc dobře známou postavu.* Diego, máš odvahu sem přijít, potom, co si napadl již několikrát jednoho z mých lidí. *Běží mu hlavou, zatímco k němu míří. Zaslechne jeho slova, která v něm vždy probudí zlost, ale navenek to nedá najevo. Jeho pohled je ostrý a ostražitý stále stejně. Kdyby to bylo o pár měsíců dříve, ani by se nenamáhal s ním bavit. Našel by si nejsnazší způsob, jak mu vrazit kolík do srdce a skončit s ním. Bylo by o upíra a hrozbu méně. Jeho postoj se, ale za tu dobu trochu změnil. Kvůli Diegovi rozhodně ne, ale kvůli tomu, jak daleko to svým způsobem dopracovali s Marcelem. Nechce to křehké příměří zničit nerozvážným činem. Sevře ruce v pěsti, když se k upírovi pomalu přibližuje. Nyní by musel být slepý, aby nepoznal, s kým z vlkodlaků má zrovna tu čest.* Diego... *Osloví ho. Klidně, leč s varovným podtónem. Probodává ho zatím pohledem svých hnědých očí.* Zabloudil si?! *Dodá s jasným posměšným popíchnutím. Zůstane stát několik kroků od stromu, o který se upír opírá. Odměřeně na něj hledí.*

*Přimhouřil oči, když poznal samotného vůdce. Toho nečekal, ale mohl se uklidnit: Jack vypadal stejně příšerně zezadu, jako zepředu.* Ale... Sám alfa. Tebe bych tu opravdu... nečekal. *Zavrněl nepříjemným trpkým hlasem a prohlédl si ho od hlavy k patě.* ...Ach, ty tu vlastně bydlíš, Tarzane, promiň. *Více ironie do této věty nemohl dát. Napětí už se při jejich "pozdravu"  dalo krájet. Když se k němu Jackson přibližoval, nehnul ani brvou. Stále měl výhodu ve své rychlosti a síle, i když věděl, co dokáže rozzuřený vlkodlak. Ano, věděl to moc dobře. Při jeho popíchnutí se jen ušklíbl. Bylo krásné, když se snažil. Bohužel, nepovedlo se mu to, takže jen vzdychl.* Zabloudil? Ne, to opravdu ne. Ale je sezóna houbařů a malá svačinka člověku neuškodí. *Náhle jeho výraz poměrně zvážněl, i když jeho postoj zůstal stále stejný.  Nenávist mu čišela z očí a s viditelným odporem se na Jacka díval. Chápal jakési rodové nástupnictví, ale stále byl na pochybách, jak vlkodlaci mohli poslouchat někoho takového. Jen zavrtěl hlavou a napřímil se. Očima alfu probodával.* Možná mi to nebudeš věřit, ale nepřišel jsem nikoho zabít, i když bych vážně chtěl, pejsku. Poslal mne Marcel... *Vrněl.* Nepozveš mne do tvého paláce? *Zvedl obočí, ale pak, jako kdyby si na něco vzpomněl, zakroutil hlavou.* Vlastně... zůstanu tady, k tvým lidem se nehodlám přibližovat více, než je to nutné. *Možná, že tyhle malé narážky nic neznamenaly, ale pro Diega to bylo ticho před bouří. Stále se ovládal, ale nebyl si jist, jestli svůj hněv a vztek udrží. Nejradši by alfu rozpáral a ukázal všem v Zátoce, jak se mají chovat. Bohužel, byla tu jakási smlouva a vlkodlakům by se stažení jejich "šéfa" nemuselo líbit. Smlouvu se snažil respektovat, ale prostě se mu nelíbilo, jakou mají vlkodlaci svobodu. Samozřejmě, kdyby on tu holku, kvůli které byl prohozen sklem, zabil on - byl by problém a on by byl možná zabit Marcelovou rukou. Na druhou stranu, kdyby ji tenkrát zabila za holka od Původních - samozřejmě by se nic nestalo. Mohla to být nehoda, mohla si Původní rozzlobit. To mu přišlo značně nespravedlivé. Tohle město budoval spolu s Marcelem, když Původní tatík zničil vše, co mohl. Do obnoveného města si přišli Původní, dali práva vlkodlakům, francouzská čtvrť si čarodějky přitáhly ještě víc k sobě. Zavrtěl hlavou, nad tímto teď nechtěl přemýšlet.
Čekal, co se z Jacksona vypadne, ale čekal něco urážlivého. Proto se připravil a propletl si prsty rukou, aby se bez jeho vědomí nevymrštily, a alfa byl bez hlavy. Pro jistotu. Někde praskla větvička, podíval se tím směrem, ale byl to jen jakýsi pták, jenž se ihned vznesl zpět na větve stromu.*

*Pozoroval stále stejně ostražitě Diega. Každý jeho pohyb. Jemu na rozdíl od Marcela nevěřil ani za mák. Tenhle horkokrevný krvežíznivý upír. Neměl ho v lásce ještě před tím,než začal otravovat Claire. Bez mrknutí oka si poslechne "uvítací" Diegův proslov. Jeho rádoby vtipné poznámky bez jakékoliv reakce, byť i jen náznaku nelibosti. Cítí z Diega vztek, ale taky moc dobře ví, že Marcel není příliš spokojený s tím, jak se Diego chová. Docela se tím bavil. Nijak na jeho popichování neodpoví, spíše ho pozoruje a čeká, co bude chtít. Až když se zmíní o houbařích a svačince, v očích se mu varovně zablýskne.* Měl by sis k lovení vybrat jiné místo. Lehce by ses z lovce mohl stát lovnou zvěří. *Poznamená. Je až překvapivě klidný. Možná o to více by si Diego měl vzít jeho varování k srdci. Nespouští z upíra oči. Stojí bez hnutí na stejném místě. Když ho začne přesvědčovat, že nepřišel nikoho zabít, věří mu to tak napůl. Dá mu, ale šanci k tomu, aby řekl, co chce. Mlčky ho proto vyslechne. Na jeho provokace nijak nereaguje. Jakmile zmíní Marcelovo jméno s viditelným zájmem na něj pohlédne. Teď začíná být zvědavý, co má Diego za lubem.* Myslím, že pro obě strany bude lepší, když to vyřídíme tady. *Odpoví mu na jeho poznámku o nějakém pozvání k němu domů.* Co by Marcel rád? *Zajímá se.* Je zvláštní, že posílá tebe. *Dodá neurčitě a měří si Diega. Může to být, jen zdání, ale opravdu se mu na tváři usadí jistý pobavený výraz. Jako by se Diegovou návštěvou dosud, jen dobře bavil.*

*Jacksonovi kecy ho vytáčely k nepříčetnosti. Tušil, že z nich dvou nejlepší kamarádky nebudou, proto se rozhodl, že se nebude snažit, aby jeho mluva nezněla nekonfliktně. Uchechtl se s očividným nezájmem, když vlkodlak promluvil o lovení.* Je krásné, jak vám ten les leze na mozek. *Přimhouřil oči.* Pročpak? Co by mi ti tvoji věrní vlčci udělali? Máte to tu nad označkované? *Nečekal odpovědi, prostě ho jen sledoval a čekal, co z něho vypadne. Ušklíbl se po jeho další větě a tu nějak nekomentoval. Dosti pochyboval, že by na něj v chatě alfy čekalo nějaké překvapení. Chvilku rozmýšlel, jestli pokračovat v popichování, nebo rovnou přejít k věci. Jeho slova neměla znít jako vyhrožování, ale jako prostý fakt.* Marcel by rád, abyste byli všichni mrtví. Ne, že bych mu v tom nějak bránil. Ale k věci. Tvoji vlkodlaci se ochomýtají ve městě. Vím, že to mají povoleno, ale měl bys jim trochu přitáhnout obojek. S Marcelem neručíme za všechny upíry, takže... kdyby se náhodou někomu z tvých lidí něco stalo, můžete si za to jen vy sami. K vaší smůle, neručím ani za sebe. *Tohle bylo poměrně nepodstatné,ale Diego se tvářil tak, že to myslí naprosto vážně. Toužil dát vůdci lekci, aby vlci nevytáhli paty z bažin. Bohužel, zatím nemohl. Mírně se napřímil a podíval se Jacksonovi přímo do očí.* Víš, že tě nemám rád a máš štěstí, že nad vámi drží Marcel drží ochranou ruku... Za smrt Thierryho by se ten tvůj bráška měl smažit v pekle. *Procedil mezi zuby. I když slyšel, že to Oliver - beta - udělal bez vědomí Jacka, nerozděloval. Byli to prostě vlkodlaci, to mu stačilo.* A proto jsem tě přišel varovat. Jestli mi ještě jednou kvůli nějakému z tvých zlomí vaz, nebo se jakémukoliv upírovi něco stane, nedopadne to dobře. A myslím, že první na mém jídelním lístku bude ta sladká brunetka... *Na chvilku se odmlčel a díval se na alfu. Kdykoliv mohl křivě říct nějakému upírovi, že Marcel vzkazuje, aby přitáhl nějakého vlkodlaka. Ten zemře, ale Diego by dokázal zařídit, aby přitom zemřel i upír - ale nebyl takový, byla to na druhou stranu krev "jeho" lidí. Náhle byl upíří rychlostí vedle Jacksona, nakloněný k němu bokem.* A myslím to vážně, Tarzane. *V tu ránu byl pryč a zůstala po něm jen slova vzteku a výsměchu. I kdyby se k Marcelovi dostalo, kde byl, nic neudělal. Nikoho nezmlátil, nikoho nezabil. Jen je přišel "slušně" varovat. Diego věděl, že jeho příští návštěva v Zátoce, nebude příjemná.*

*Diegova přítomnost ho začínala dráždit stále více, i když si dal předsevzetí, že se od něho nenechá vyprovokovat, protože mu za to tenhle upír nestál. Jeho rádoby vtipné poznámky, ale snášel stále méně v klidu. Zatím se to projevovalo, jen jako ostřejší pohled jeho očí, ve kterých chvílemi zablýskla jeho zlatá vlčí barva. Sevřel rty do úzké linky, aby ovládl nutkání poslat ho někam hodně daleko.* Možná bys měl říct, co chceš a po té odsud vypadnout, když se ti to tady tolik příčí, Diego. *Poznamená s výdechem a mírně přimhouří oči, když si ho měří. Dá si ruce v bok. Nemá chuť se s ním zdržovat celý den. Když Diego konečně promluví, tak ho vyslechne, aniž by hnul brvou. Jeho slova mu věří tak napůl. To, že ho poslal Marcel mu věří stále méně. Nemá chuť mu na to odpovídat. Nemělo by to podle něj smysl. Když Diego zmíní Olivera, že by měl skončit v pekle, varovně na něho koukne. Mírně se napne, a jen taktak se drží, aby po něm neskočil. Za tyhle řeči má chuť mu zakroutit krkem. Diego, jako by si toho nevšímal nebo mu to bylo jedno, ještě přilévá olej do ohně dalšími slovy. Když sám zmíní, že mu zlomil vaz, ve tváři se mu mihne škodolibý, potěšený úsměv.* Ještě chvíli takhle pokračuj a skončíš ty, Diego. *Zavrčí na něho. Mírně při tom vycení zuby. Jeho špičáky jsou o něco delší, než by měl člověk, či vlkodlak normálně mít.* Vypadni odsud... *Vyštěkne na něho. Má toho tak akorát. Ve chvíli, kdy se Diego objeví znenadání vedle něj, stejně rychle, jako on byl u něj se po něm ožene a zasáhne ho tak dost silně loktem do žaludku. Když stojí v lese najednou sám, ještě dlouho je ve střehu a nehnutě pozoruje okolí. Z hrudi mu stále vychází tiché vrčení a vztekle cení zuby. Naslouchá zvukům kolem sebe. Když získá jistotu, že je Diego pryč, zlostně nakopne menší šutr před sebou, který vylétne hodně vysoko a dopadne hodně daleko. Pak se znovu pohne. Uklidní se a vydechne. Uvolní svůj postoj. Vzpomene si, proč vlastně vyrazil do lesa. Rozhodne se, že když vydá trochu energie na sběr dřeva, trochu se mu uleví. Rozejde se proto směrem, kterým měl původně namířeno.*

*Probudila se časně ráno, jelikož včera usnula docela brzy. Jakmile vylezla z postele a zjistila, že Eve ještě spí, opatrně se proplížila z pokoje ven a šla se osprchovat. Ranní teplá sprcha byla příjemná, hodně často tam zůstávala dlouho, i když věděla, že v Zátoce to není s příjmem teplé vody stejné jako ve městě. Osušila se a převlékla se do oblečení, které ji obstarává Eve. Upřímně se v tom zrovna moc necítila, měla radši to své, které bylo ovšem v sídle. Každý den se přistihla při tom, že její oči sklouzli k displeji mobilu, aby se ujistily, zda ji nepřišla od někoho sms. Spíše doufala nejvíce v Elijaha, protože jeho přítomnost jí opravdu chyběla. Samozřejmě, že její myšlenky zabloudí i k Rebece a ke Klausovi. Nachystá si v malé kuchyňce čaj a míchaná vajíčka na snídani. Za chvíli to všechno spořádá a rozhodne se, že by se mohla projít po Zátoce. Uklidí po sobě, umyje nádobí a dá ho na své místo. Přijde ke dveřím a jakmile otevře dveře, tak ji do obličeje zasáhne čerstvý vzduch, nasaje ho do plic a vyjde ven. Jednu ruku má položenou na břiše a přejíždí si po něm, druhá ruka ji visí podél těla. Pomalým krokem si to nakračuje Zátokou, když v dálce zahlédne jí velmi známou blonďatou hřívu.* Rebeko? *Řekne překvapeně a rozejde se jejím směrem. Když je blíže u ní zjistí, že se nemýlila a je to opravdu ona.*

Ahoj, Rebeko. *Oplatí ji pozdrav s mírným úsměvem na rtech a sjede ji pohledem. Vypadá o moc lépe, než když ji viděla naposledy. Za to taky mohl ten vlkodlačí jed a je ráda, že se toho už zbavila a nyní je v pořádku. Pousměje se nad tím, když se zmíní o její spokojenosti. Nevěděla, že to na ní jde takhle poznat, ale ano, spokojená tady byla. I když bylo něco, někdo, kdo jí rozhodně chyběl.* Děkuji, jsem tady spokojená. *Přikývne na důraz svých slov a opět se neubrání mírnému úsměvu, který nahradí hned pobavený úšklebek. Samozřejmě, že pohodlí, které měla v sídle tady postrádala, ale přes to byla spokojená. Měla tady svou rodinu, byla s vlkodlaky. To si přála od doby, co se dozvěděla, kým je. Být mezi svými.* Vyhovuje mi to tady po všech stránkách, opravdu. I když se občas přistihnu, jak myslím na svou postel a to povlečení. *Řekne s úsměvem, který je na jejích rtech zanechán, potěší ji fakt, že Bekah nakupovala něco pro malou. Vlastně to byla hodně ona, kdo všechno obstarával.* Děkuji, určitě to bude perfektní. Máš to tady sebou nebo jsi to nechala v sídle? *Netušila, že se teď v sídle nenachází a netráví tam svůj čas stejně tak, jako ona se tam v posledních dnech vůbec nezdržovala.*

Tak tohle by mi asi neprošlo a zřejmě bych něco takového ani neriskovala. Zátoka je hezká tím, jaká je a nerada bych to tady ničila. Navíc se stejně hodlám vrátit nazpět. *Pokrčí rameny a prohlíží si ji. Něco takového by ji ani nenapadlo, že by ničila Zátokou jiným sídlem a už vůbec ne to, že by tady přitáhla Původní. Dost na to, že tady teď byla Bekah, která ji poctila svou návštěvou. Jistě se to tady rozkřikne během dne a vlkodlaci z toho budou rozladění, když v uplynulých dnech byl tady i její bratr Kol, naštěstí její štětí ji nedopřálo ho potkat.* Počkej...*Pozvedne ruku a zatváří se značně nechápavě.* Ty nejsi v sídle? Proč? *Zeptá se zvědavě a stále má na tváři vážný výraz. Opravdu ji to překvapovalo, že momentálně nebydlí tam, když to byl její domov. Nakloní hlavu do strany a trochu i své tělo, aby se podívala na její auto, které je zaparkované kousek od nich, než zase stočí pohled směrem k ní.* Klidně si to převezmu, jen nevím, kdy přesně se vrátím nazpět. *Při jejím mlčením přešlápne z nohy na nohu a podporuje to i jejím mlčením, než Rebekah znovu naváže konverzaci. Pozoruje její tvář a na konci jejich slov jenom přikývne.* Neměla si jinou možnost, jak se mi omluvit. Stalo se, Rebeko. Myslím, že nejdůležitější je to, že jsem z toho nakonec vyvázla živá a hlavně malá taky. *Porozhlédne se okolo, jelikož cítí, že je někdo pozoruje a je to tak. Pár vlkodlaků už zaregistrovalo, že další člen Původní rodiny navštívil jejich domov. Otočí se znovu k ní.* Nechceš se projít? Ať nestojíme tady. *Aniž by čekala na její odpověď, tak se ji nohy dají do pohybu a začne procházet obydlenou částí někde, kde budou mít větší soukromí.*

*U její otázky opět pokrčí rameny a zavrtí hlavou z jedné strany na druhou a zase zpět, že o tom nemá sebemenší ponětí.* Ještě přesně nevím, kdy se rozhodnu znovu vrátit. Už jsem nad tím přemýšlela a byla rozhodnutá, že se vrátím. Ale potom jsem měla rozhovor s Jacksonem a tak jsem se rozhodla, že přece jenom ještě chvíli zůstanu. *Dívá se na ni a poslouchá její důvod, proč se ona nechce vrátit do sídla. Trochu nad tím přihmouří oči a založí si ruce na hrudi. Takže s Marcelem má teď problémy? Určitě se to všechno bude týkat okolo té záležitosti s Claire a měla v plánu se jí na to zeptat, vlastně říct ji názor na tu věc. Jenže věděla, že jakmile by se do Rebeky nějak s tím pustila, ona by ji to rozhodně oplatila a že měla čím. Přemýšlí nad tím a než stihne odpovědět, tak Rebekah se zmiňuje o věcech pro malou, to ji nutí k tomu, aby se pousmála.* Budeš úžasná teta pro ni, uvědomuješ si to? *Myslela to vážně. Věděla, že ona bude perfektní tetou, která malou bude zahrnovat láskou, dárky a bude ji hýčkat, jak nejvíc to bude možné. Už teď o dítě jevila nejvyšší zájem a jí to těšilo, hodně. Ví, že se narodí do rodiny, kde ji budou všichni milovat, vážit si jí, že bude mít něco, co pro ni přesně chce. Poté se s Rebekah vydá na procházku. Jde vycházkovým tempem, ani by nechtěla příliš pospíchat, neměla kde. Opět si položí ruku na břicho a přejíždí po něm.* Myslíš, že když se bude Marcelovi vyhýbat, že se tím něco změní? Tvoje city? *Pozvedne obočí a podívá se na Rebeku, až teď se k tomu nějak vyjádří.* Slyšela jsem o tom útoku na Claire a...já ti rozumím, že žárlíš, ale pokud mezi nimi nic více už není, možná by jsi to měla hodit za hlavu. A žít tím, co můžeš mít teď. Minulost nezměníš, budoucnost můžeš. Jednoho dne se stejně do sídla vrátíš a potkáte se tam. *Poví ji svůj názor na celou věc, ale váže docela slova. Nechce vyvolat nějaký rozpor s Bekou a už jenom proto, že to byla momentálně jediná dívka se kterou si mohla takhle promluvit, když její přítomnost ve většině času obklopovali spíše muži.*

Víš, ono je spíše zarážející to, že jsem se doslechla, že Benjamin navštívil Zátoku, protože je tady právě teď Genevieve. Zřejmě o mé přítomnosti tady neměl ani tušení a nebo možná měl a nic se nestalo, což mě docela udivuje. Buď něco chystá a nepotřebujeme mě právě v tuhle chvíli a nebo...ne, žádné jiné další vysvětlení pro to nemám. Takže se něco chystá. A byla bych ráda, kdyby jsi pro příště ani v sobě žádný vlkodlačí jed neměla, ani pro tebe to není příjemná záležitost. Ale vrátím se, brzy. Nemohu tady zůstávat zase moc dlouho, možná by si to jiní přáli, ale kdybych porodila tady, tak by z toho Klaus nebyl příliš nadšený. *Převrátí nad tím faktem oči, nedokáže si představit, že by opravdu tahle situace nastala. Pak by se tady svezla celá rodina Původních a hlavně on, vznikla by z toho ve výsledku velmi nepříjemná záležitost, které by nikdo z nich nechtěl čelit a ona by na to neměla nejenom náladu, ale ani sílu.* Prozatím na to ani nechci pomyslet, nedokážu si stále představit fakt, že já a Klaus budeme společně vychovávat naši dceru. Ale jsem si jistá, že ty vážně budeš skvělá teta. *Usměje se a při zmínce o jejich dětech se taky jenom pousměje. Nevěděla, zda na to má odpovídat, protože si to ani nedokázala živě představit. Ví, že by jí to oplatila, nějak, snad. Nevěděla, zda tohle má vůbec řešit a tak to přešla vřelým úsměvem. Její úsměv o něco pohasne při zmínce o Claire.* Tohle není má záležitost, jenom se mi nelíbí to, že tě pokousala, když moc dobře ví, že bydlíme spolu v jednom domě a tak ohrozila život můj a dítěte. To mě nejvíce zajímá. *Opravdu to bylo pro ni to nejdůležitější, ale Rebeku znala taky, ona ji dělala společnost a chránila ji. Jistě, že se ji zastávala, Claire neznala a nebyla si jistá, zda by ji chtěla vůbec poznat.* Pokud je chytrá, bude se ti vyhýbat. Pokud ne...*Pokrčí rameny a tu větu nechá viset ve vzduchu. Nechce, aby ji Rebekah zabila už jenom z důvodu, že je vlkodlak a tak patří k nim, ať chce nebo nechce.* Rebeko, dokud spolu nejste, neměla by si to příliš řešit. Já chápu, že tě to užírá a koho by to neužíralo? Ale stále jste dva dospělý, svobodní lidé a pokud k sobě nemáte žádné závazky, tak by ses asi tímhle příliš zabývat neměla. *Snaží se jí pomoct, nějak ji ulehčit od toho, ale ví, že to nedokáže a ani ona si nedovede představit to, kdyby byla v takové situaci.* On se musí rozhodnout, co opravdu chce. Rebeko, řiď se tím, co ti říká srdce. Když něco chceš, vem si to. Strašně mi tímhle připomínáš Elijaha. *Pousměje se a dál si to nakračuje Zátokou, nadechne se zhluboka a pokračuje ve své řeči i nadále.* Neboj se budoucnosti, kdyby si měla pořád přemýšlet nad tím, co bude, nikde by ses nedostala. Žij přítomností, přestaň se bát. Dělej to, co opravdu chceš dělat a pokud chce být s Marcelem, nebraň se tomu.

*Zpozoruje její zamračení a nakrčené čelo, ale nediví se tomu. I jí samotné se to nezamlouvalo a když to zjistila, měla ještě horší reakci na tohle, než ona. On pro ni představoval největší nebezpečí a byl kousek od ní. Kdyby o tomhle vědět Klaus, jistě by už dávno si pro ni přijel a odtáhl ji nazpět do sídla.* Já bych řekla, že už mám skoro před termínem. Vždyť ani nevíme, kdy přesně ten termín je. Hodně mě to znervózňuje, že tady byl a že se tady může kdykoliv znovu ukázat. Nepřijde mi, že Benjamin není informovaný o mém pohybu. Jistě se něco chystá a mě užírá to, že nevím, co a že s tím nemohu nic udělat. Myslím, že jsme stejného názoru, ale zatím to Klaus neví a pokud mu to někdo nepoví, tak se to ani nedozví. *Dívá se na Rebeku, než na ni při jejich procházce zase na chvíli odvrátí zrak a dívá se sobě sama pod nohy. Nezapomene ji dále naslouchat a taky se pousměje při jejich slovech o výchově.* Jediné, co vím tak je to, že budu pro svou dceru dělat to nejlepší pro to, aby byla šťastná a měla něco, co já nikdy neměla. I když to už vlastně má v podobě rodiny. *Pousměje se a je ráda za to, že si Bekah myslí, že ona jako matka bude skvělá. Ona však o tom nijak přesvědčená nebyla, ale alespoň v to doufala.* I ty by jsi byla skvělá máma, tomu zase věřím já. *Uzavře tak nějak jejich debatu o dítěti, jelikož ji to na jednu stranu znervózňovalo. Hlavně to, že už tu malou nebude mít takhle v sobě, ale při sobě a bude to o něco zase těžší, než je teď. Ušklíbne se při svalování viny a nijak se k tomu nevyjadřuje. Teď už to bylo přece naprosto zbytečné, stalo se to a měli by to nechat už všichni být. Důležité je, aby se to pro příště neopakovalo, hlavně když se ona nemůže jakkoliv bránit. Z úst se ji vydere menší uchechtnutí nad tím, když polemizují, jak moc chytrá Claire vlastně je. Vlastně Bekah měla pravdu, začínat si něco s původní rodinkou to znamená, že člověk zrovna chytrý není. Mohla by o tom sama vyprávět.* Když miluješ, tak žárlíš. To prostě k tomu patří, ať už chceme nebo ne. *zarazí se u toho, co ji Bekah vypráví a pozvedne překvapeně obočí.* Věř mi, že tohle nebylo o uražení jeho ješitnosti, ale o žárlení. Tohle by zřejmě zasáhlo každého, kdo má k někomu jisté city na větší úrovni. *Obeznámí ji se svým názorem ohledně situace, která se mezi ní a Marcelem odehrála pod vlivem vlkodlačího jedu. Nechává na chvíli mezi nimi to ticho, než se ji zeptá na to, co ji zajímá po jejich posledních slovech.* A co to přesně bude?

Netuším, co má Benjamin v plánu, ale ani trochu se mi to nezamlouvá. Možná prostě neví, že tady jsem a nebo to nechtěl mít tak lehké. Každopádně nechci přemýšlet nad tím. *Zavrtí hlavou nespokojeně a vydechne. Možná by se o tom měl Klaus dozvědět a nebo Elijah, jednomu by to měla říci, ale ani s jedním z nich momentálně nebyla v kontaktu a ani netušila, kdy přesně bude. Zřejmě tehdy, až se opět rozhodně vrátit do sídla. Nad otázkou, co tady dělá Genevieve se jenom ušklíbla, protože netušila, jak na to má Rebece odpovědět. Nakonec přece jenom věděla, jak to stručně zformulovat.* Genevieve je tady proto, že už není čarodějka. Benjamin z ní udělal kotvu druhé strany. Napadla ji Francesca Correa, která po ní chtěla kouzlo, co se týče myslím těch kamenů pro vlkodlaky. Není ve svém bytě v bezpečí a tak jí Jackson nabídl útočiště právě tady. Myslím, že to nejdůležitější jsem ti právě řekla, zřejmě se to k tobě nedostalo. Ke mně se informace taky dostávají občas hodně pozdě. *Odfrkne nad tím. Je ráda, že alespoň teď je trochu v obraze, protože normálně byla snad se vším vždycky pozadu a všechno se dozvídala jako poslední. Pousměje se, když Bekah zadoufá, že by snad mohla být dobrou matkou. Byla by perfektní matkou, už jenom proto, že vidí, jak moc velký zájem má o její neteř. Pozorně naslouchá tomu, co ji Bekah říká o Marcelovi a přikývne několikrát hlavou.* A co když odmítne? *Zeptá se ji na tuhle pro ni určitě nepříjemnou otázku, ale přece jenom musí mít i druhý plán, kdyby to náhodou nevyšlo. Pozoruje její tvář a snaží se z ní něco vyčíst.* Vztahy jsou komplikovaná záležitost a láska obzvlášť.