Bayou (Zátoka)

(Přijde ji že se teď s Jacksonem jenom pořád dokola hádají. A začíná to být otravné, ale zároveň velice vtipné.) Určitě. Jen to potřebuje čas. (Pousměje se.) To si opravdu myslíš? (Usměje se a ukáže mu i své zuby. Podívá se na Kola. Zřejmě myslel Genevieve. Je to fakt hrozný žárlivec, to musí uznat. Když vrazil do Jacksona, zamračila se a věnovala mu nepěkný pohled. Ruce zatla v pěst. Jakmile se vydal do nejbližší chatky a Jackson za ním, pomalu za nimi jde a nevraživě sleduje Kola. Jako kdyby mu mohla ubližovat jen pouhým pohledem. Bylo by to fajn, ale takovou schopnost bohužel nemá. Pokud to bude potřeba, vloží se do toho a pokusí se je usměrnit. Tedy hlavně Kola. To je taková horká palice.)

Předpokládáš správně. *řekne a nevěnuje mu jediný pohled. Nevěří mu, prostě ne. Pro něj to byl jen prolhanej psík co slintal po Gen.* Radši se o tom přesvědčím sám. *řekne a je odhodlaný do té chatky vstoupit, i když tam vlastně neměl co dělat.* Genevieve! *zakřičí dost nahlas, dojde až ke dveřím a normálně je vykopne. Proč ty chatky nezničit? Akorát přidělá vlkodlakům práci, to mu nevadí.*

*Nemá už nějak čas ani možnost reagovat na Claire. Sleduje stále nevraživěji Kola, který mu čím dál tím více hýbe žlučí a má opravdu, co dělat, aby se držel dál. Přesto je mu v patách a sleduje ho. Když mu odsouhlasí, že hledá ji, jen si pro sebe zamručí pod nos.* Hm. *Přemýšlí, jestli ji už hledal všude, kde by se mohla nalézat nebo vyrazil rovnou sem. Doufá také, že je Gen v pořádku. Protočí nad Kolovou reakcí oči. Zatím ho nechává být. Nemá smysl se s ním nějak dohadovat to jasně vidí.* Není tady, Kole. *Zopakuje mu znovu klidně, i když v podtónu je slyšet, že se opravdu jakž takž ovládá.*

*Jeho slova, že tam není, ignoroval. Stejně mu nevěřil, tak co. Prohledal chatku, ale ta evidentně nebyla Jacksonova. Když vylezl ven, šel robnou k další chatce, postavil se před její dveře a otočil se směrem na Jacksona.* Jestli mi neřekneš, kde je, můžu to tu celý bez problémů takhle rozmlátit. A nebo... *upíří rychlostí se přemístí k ohništi, tam vezme nějaký zapálený delší klacek a vrátí se zpět ke dveřím. Všechno to trvalo jen okamžik.* ..nebo to tady můžu zapálit, to bude rychlejší a bude s tím míň práce..

*Sleduje z nelibostí, jak mu Kol vykopne dveře z jeho domku, vejde dovnitř a hledá Genevieve. Kdyby nebyl Kol takový ignorant, jak se stále více ukazuje, nejspíše by se tím dobře bavil. To by ovšem Kol nesměl ničit věci v Zátoce. Protočí nad ním znovu oči, když je evidentní, že mu nevěří. Udržuje s ním kontakt, že se od něj moc nevzdaluje. Hlídá ho a čeká, až překročí onu pověstnou hranici a zase se do sebe pustí, neboť si rozhodně nenechá Kolov chování dlouho líbit.* Říkám ti znovu, že Genevieve tady není a nebyla tady. *Opakuje mu to už ani neví pokolikáté.* A... *Udělá dramatickou pauzu.* NEVÍM, kde je. *Pokračuje.* MÁ přítelkyně to není. *Začíná mu docházet trpělivost. Když vidí, že chce další domek zapálit, právě překročí onu hranici. Tentokrát se k němu přemístí stejně rychle, jako se pohyboval on a v mžiku mu hořící klacek vytrhne a s hořící částí se po něm ožene, takže dostane zásah do obličeje a horní části hrudi. Zásah je velmi silný, když používá moc kamenu. Kol kousek od domku odletí a dopadne na záda na zem pár metrů od něho. I s klackem zůstane stát před domkem a sleduje ho. Ví, že to dnes nedopadne dobře. Naneštěstí se začnou sbíhat i další vlkodlaci z nejbližšího okolí, protože způsobili již hodně rozruchu.* Tady ji nenajdeš, takže se seber a vypadni! *Doporučí mu.*

*Jenom zasmál, když Jackson řekl, že neví, kde Genevieve je. Nebral ho vážně, vůbec mu totiž nevěřil. Samozřejmě, že tu někde byla, a on ji najde.* Je to MOJE přítelkyně, takže tobě nebude dělat žádnou paničku. *Hořící dřevo přibližuje čím dál tím blíž k chatce, je připravený ji zapálit. Gen tam nebyla, takže v tom nebyl problém. A bylo mu jedno, jestli tam byli nějací vlkodlaci. Čím míň, tím líp. Když se u něj najednou objeví Jackson, nečeká to, a tak nezareaguje tak rychle, jako by zareagoval normálně. Zavrčí, když mu Jackson popálí obličej. Hned se to ale zahojilo, takže jeho hezká tvářička zůstala pořád stejná. Když dopadne na zem pár metrů od chatky, rychle se zvedne a opráší si kalhoty.* Proč bych měl někam chodit? *zeptá se ho a podívá se na něj tázavě.* Zrovna se mi tu začíná líbit. *pokrčí rameny a ušklíbne se. Upíří rychlostí sebere velký klacek, co leží nedaleko něj na zemi a přemístí se k Jacksonovi. Klackem ho praští velkou silou do nohou. Ty se mu podlomí a on spadne na zem. Stojí nad ním a pobaveně se usmívá, v rukách má stále klacek, kdyby se Jackson o něco dalšího pokusil.*

*Po další Kolově poznámce, při které útočí slovně na jeho původ po něm vražedně střelí pohledem a podrážděně se ušklíbne. Neřekne mu na to už nic, jen ho stále stejným výrazem pozoruje. Připadá mu jako posedlý pomstou za to, že se on schází s Genevieve a že mu na ni také záleží. Přesto má dost taktu a hrdosti v těle, aby se v jejím případě o nic nepokoušel, když vyšlo najevo, že je zadaná. Kvůli tomu, co tady nyní Kol předvádí lituje, že si s ní kdy, co začínal. Nenapadá ho způsob, jak se toho magora zbavit, když je nezničitelný. Zatímco ho pozoruje, jak si vybíjí svou agresi na okolí, snaží se něco vymyslet. Když ho pak pozoruje po té, co ho odhodil od domku, který chtěl zapálit, nad jeho řečmi zavrtí hlavou. On se touhle situací rozhodně nebaví. Raději by řešil něco důležitějšího, než žárlivého přítele Genevieve. Když se Kol začne pohybovat upíří rychlostí, snaží se ho sledovat a případně reagovat, ale není úspěšný. Chce sice uskočit, před ránou klackem, ale Kol je v tu chvíli moc rychlý, takže dostane silný zásah do nohou. Dopadne s bolestivým výkřikem na kolena a snaží se rychle vzpamatovat z bolesti, která ho na moment ochromí. Kol stojí u něj i s klackem, ale tím mu tak poskytne výhodu. Tentokrát ho svou rychlostí překvapí zase on, když se vrhne po jeho nohách, srazí ho k zemi a povalí na zem k sobě. Skončí na něm a v tuhle chvíli mu jde po krku. Chce ho jakkoliv oslabit, zklidnit, že je mu nyní jedno, co mu udělá. Dosud se držel zpátky, ale jeho dobrý vůle je nyní pryč. Během jeho útoku mu zežloutnou oči a prodlouží zuby v ústech. Chytne ho za bradu a chystá se mu příštím pohybem zlomit vaz.*

*Překvapí ho, když ho najednou Jackson stáhne k sobě na zem - myslel si, že chvilku nebude ničeho schopný, ty nohy ho musely neskutečně bolet. Bohužel se ale spletl a když se z toho vzpamatoval, Jackson už mu šel doslova po krku. Když mu zežloutly oči, čekal od něj další kousnutí.. Ale tak co, jedno už má, o moc horší to už být nemohlo. Vytáhne zase svoje upíří tesáky a chystá se ho kousnout do krční tepny.*

*Když vidí, že tentokrát překvapil on Kola, rozhodne se své malé převahy okamžitě využít. Nehodlá nic dalšího riskovat. Kola stejně jiným způsobem neodrovná, i když to bude, jen na chvíli. Přesune se trochu více na něj, aby ho nesetřásl. Jakmile zaregistruje, že ho Kol chce kousnout, už neváhá ani okamžik. Rukou, kterou ho drží za krk pod bradou prudce trhne a slabé křupnutí naznačí, že mu právě zlomil vaz. Když pod ním Kol znehybní, svalí se do trávy na záda vedle něj a zrychleně oddechuje. Ještě teď vnímá pulzující bolest v místech, kde mu klackem podrazil nohy. Přehodí si paži přes obličej a vydýchává se z té bolesti i vypětí, které ho stálo Kola zkrotit, aby tady v Zátoce neudělal další masakr. Když viděl jeho rozlícený, šílený výraz, nemyslel na nic jiného.*

(Kol se choval jako pitomec. Opravdu, měla chuť ho plesknout aby se probudil. Nelíbilo se jí jak ro tu ničil. Jakoby nestačila ta spoušť po tom útoky na zátoku. Ostře se na něj podívá.) Říká ti pravdu, Kole. (Jeho jméno zvýrazní a částečně ho tím varuje, aby neudělal nějakou hloupost. Jakmile se ale začnou prát, nesouhlasně začne vrčet. Nelíbí se jí to, a pokaždé když to vypadá že Kol Jacksona zamorduje, napne svaly a je ochotná mu jedním rychlím škubnutím zlomit vaz. Nezaváhala by ani na chviličku. Má chuť si mezi ně stoupnout, odtrhnout je od sebe a pěkně jim vynadat. Bohužel k tomu není vhodná chvíle, která se jí ani nenaskytla. Nelíbí se jí jak Kol uhodí Jacksona, ale nemůže se prodrat přes hlouček vlkodlaků, aby mu pomohla. Když už se konečně dostane k těm dvou, Kol leží s zlomeným vazem a Jackson vedle něj, ztěžka oddechuje. Dojde k němu a při dřepne si. Podívá se na něj a na jeho nohy. Nevypadá to na zlomeninu, ale v tomhle nebyla nikdy moc dobrá. Natáhne k němu ruku, aby mu pomohla na nohy.) V pohodě? (Tázavě se na něj podívá, nemyslí psychicky, ale fyzicky. A chce znát pravdivou odpověď. Dívá se i na "mrtvého" Kola, který je stále její přítel, ale velice ji napružil a zklamal svým jednáním. Má chuť si do něj pořádně kopnout. A taky že to udělá, ale až se vzbudí, teď by to necítil a to by byla obrovská škoda. Potom si to s ním pěkně vyřídí. Kretén. Prudce vydechne a pomůže Jacksonovi ma nohy.)

*Ještě chvilku zůstává ležet a vydýchává se z toho všeho. Bolest pomalu odezní, i díky kamenu, který mu urychlí v zotavení. Spustí paži a posadí se. Uvidí před sebou Claire.* Jo jsem. Nic mi není. *Ujistí ji. Podá jí ruku, ale na nohy se postaví víceméně sám. Rozhlédne se na hlouček okolostojících vlkodlaků, kteří na něj koukají s větším respektem po té, co přemohl Kola. On sám je v daný moment rád, že už tady šílený původní dál nedevastuje jejich obydlí.* Už je to v pohodě. Můžete se rozejít. Postaráme se o něj s Claire. *Promluví na ně. Okolostojící se s mručením a povídáním mezi sebou za chvíli vydají pryč a brzy jsou tam jen oni tři.* Nejraději bych ho vystřelil na měsíc, protože jinak nedá pokoj. *Zavrčí podrážděně pod nos a podívá se na Claire.* Musíme ho odsud dostat. *Poznamená.*

(Pomůže mu na nohy, na které se vyhoupne více méně sám. A kývne na znamení, že je ráda že se mu nic vážného nestalo. Je vidět jak ho ostatní respektují, že přemohl Kola. Kol je blbeček a patří mu to. Jakmile se všichni ostatní rozejdou, koukne se na Kola a začne do něj lehce kopat špičkou boty.) No, to bohužel nejde, ale byla by to fajn podívaná.  No, a ted co s ním uděláme. Bude pořádně naštvaný. Ve městě mám jeden proti upíří sklad, kam ho můžeme zavřít a já si s ním zkusím promluvit a domluvit mu, aby to už nedělal. Tedy pokud s tím budeš souhlasit. (Koukne se na něj a přestane kopat do Kola.) Ano, tady rozhodně zůstat nemůže. Další mrtvé už nepotřebujeme. (Koukne se do dálky a potom na Jacksona.) Je tohle jeho chování podmíněné něčím reálným, nebo jen jeho výplody fantazie? Jestli má dobrý důvod proč tohle dělat. Něco o čem nevím? (Prohlédne si Jacjsona, jako kdyby z něj něco mohla vyčíst.)

*Pozoruje Claire i její reakci i to, jak pak začne okopávat Kola. Semkne na chvíili rty do uzší linky a nehezky se na ležícího původního mračí. Trochu opatrně na ni pohlédne, když navrhne, co s ním udělá.* Nemám proti tomu nic, Claire. Jen buď opatrná. *Nabádá ji. Nechce, aby si Kol případně vyléval svůj vztek, který nejspíše bude mít až se probere, na Claire. Pak přejde ke Kolovi, skloní se k němu, a přehodí si ho na záda. Narovná se a pak se rozejde k autu, kterým Kol přijel. Dojde s ním k němu. Otevře zadní dveře a Kola hodí na zadní sedadla. Nacpe mu do vozu i nohy a zavře za ním dveře, aby mu zase nevypadly.* Nelíbí se mu, že se scházím s Genevieve. O tom to všechno bohužel je. Hodně štěstí, Claire a děkuju. *Vysvětlí jí stručně, co má Kol za problém. Po te na ni pohlédne s vděčným pousmáním. Do smíchu mu jinak moc není.* Ozvi se mi, jak to probíhá nebo kdyby si něco potřebovala. *Nabádá ji. Pak počká až nasedne do auta a odjede ze Zátoky. Když se světla vozu ztratí v dálce ve tmě, vydá se do svého domku. Dá trochu do pořádku spoušť, kterou tam udělal Kol. Přečte si zprávu od Hayley. Raději jí ještě napíše, aby neměla strach.*

kód:

Děkuji Hayley. Já se k tobě nějak pokusím dostat. Stejně mě zítra čeká cesta do města. Ráno se ti ozvu a domluvíme se. Dobrou noc Jackson

*Odešle Hayley zprávu a pak si jde lehnout. Podaří se mu potom všem docela rychle usnout.*

Fajn. (Pousměje se.) Já si s ním nějak poradím. (Mrkne na něj a potom pohlédne na Kola. Lehce si promne spánky a přehodí neposlušný pramen vlasů na záda. Ještě neví co s ním udělá, ale něco vymyslí. Tohle fakt zvoral. Povzdechne si, nechápe jak s ním Genevieve může vydržet. Když si ho přehodí na záda, je ráda že ho nemusí táhnout sama. Ona by ho táhla po zemi, protože je hrozně těžký a přeci se nebude namáhat. Jakmile ho naskládá do auta, podívá se do okýnka. Vypadá to fakt vtipně.) Jo, jo, brzy se uvidíme. (Pousměje se a otevře si dveře, hodí si tam kabát.) Neboj se, ozvu, co nejdříve. (Kývne hlavou a ještě ho rychle, ale velice vřele obejme. Pustí ho a nasedne. Zapoutá se odjede ze zátoky.)

(Přijede do zátoky, zaparkuje, vyndá klíčky ze zapalování a podívá se na sebe do zpětného zrcátka. Je pěkně špinavá a vlasy má rozcuchané. Rychle si tedy zaplete vlasy do copu a vystoupí z auta. Ruce si otře do hadru a zamkne auto. Pomalu se rozejde přes zátoku až ke své chatce, jde velice pomalu a pozoruje okolí, které je velice klidné. Nebo jí to tak alespoň přijde. Zastaví se a zhluboka se nadechne, vnímá zdejší okolí, jeho vůni a přemýšlí nad tím, jestli bude Jackson už doma. Zda se má jít přesvědčit, promluvit si s ním a možná se znovu pohádat. Otevře oči a pomaličku pokračuje dál ke své chatce.)

*Když odejde od Tobyho vrátí se nejprve k sobě, kde chvíli opravuje dveře. Před tím to bylo provizorní. Po té si udělá čaj a jde si sednout k ohništi. Hrnek drží v dlaních a ohřívá si je tak o něj. Při tom přemýšlí nad tím, jak nejlépe potrestat zrádce a ukončit to. Stále také zvažuje, koho vybrat jako špióna mezi Oliverovy zrádce. Přemýšlí také nad Hayley i nad tím, co mu večer před tím řekl Klaus. Ona se sice chce zapojovat do chodu a dění v Zátoce a on proti tomu nic nenamítá. Klausova slova ho, ale přiměla své rozhodnutí pozměnit. Dokud Hayley neporodí, nebude ji už zatěžovat problémy. Až bude mít vše vyřízené, tak jí dá pak vědět. Přemýšlí, jak jí to v nejbližší době, co nejšetrněji říct. Z jeho myšlenek ho probere blížící se hluk motoru. Zvedne pohled od ohně, aby zjistil, kdo přijel. Hned pozná Claire. Postaví se a mávne na ni rukou.* Claire. *Zavolá na ni. Doufá, že se k němu na chvíli připojí.*

(Z přemýšlení a jejího pochodu jí vyruší známý příjemný hlas. Otočí hlavou za člověkem, volající její jméno a pousměje se. Ladným, rychlejším krokem než kterým před chvilkou šla, k němu dojde, pousměje se a kývne na pozdrav.) Jacksone. Ráda tě vidím. (Koukne se na místo vedle něj a ani se neptá a žuchne na lavici vedle něj. Podívá se na něj.) Počítám že chceš vědět o čem jsme se bavili s Kolem. No, bavili. (Byl to hodně krátký rozhovor, protože většinu času Kol prospal a pak byl tak hrozně nevrlý, že mu chtěla každou chvíli vrazit. Ale i přesto, to byl rozhovor. Položí si ruce na kolena a mírně se nakloní dopředu, blíže k ohni. Dneska bylo opravdu hrozné počasí.)

*Když ho Claire zaregistruje a vydá se k němu, krátce se na ni usměje. Zatím co se k němu přibližuje, tak si ji prohlédne od hlavy až po paty a zase zpátky. Chce se ujistit, že jí nic není. Kdyby jí Kol kvůli němu něco udělal, neodpustil by si to.* Já tebe taky. *Odpoví jí.* Jsem rád, že jsi v pořádku. *Dodá. Když se Claire vedle něj posadí, sedne si zpět na své místo. Než se stačí zeptat, tak ona začne, takže na její slova kývne. Samozřejmě je zvědavý, jestli se s ním Claire podařilo domluvit. Vidí, jak natahuje ruce k ohni. On ve svých drží stále hrnek s horkým čajem. Ještě z něj zatím nic neupil.* Tady vem si to. *Podá jí svůj hrnek. Z jejího vzezření usoudí, že jí čaj neuškodí.*

(Jenom přikývne, taky je ráda že je v pořádku. Když jí podává svůj hrnek s čajem, jen se na něj udiveně podívá. Rozhoduje se jestli si od něj má čaj vzít, nebo ne. Je pravda že jí po té náročné opravě trochu vyschlo v puse a tak si ho opatrně a vděčně vezme.) Děkuji. (Omylem se dotkne jeho ruky, ale skoro vůbec si toho nevšimne. Zhluboka se napije a až po několika locích si odloží hrnek od úst a spokojeně vydechne. Potom se na něj podívá a ohřívá si prsty které má položené okolo hrníčku.) Řeknu to takhle, Kol byl na facku. Domluva s ním nebyla skoro žádná. Podle mně za to částečně mohlo to že jsi ho kousl, ale i tak jsem se pokusila z toho vytřískat co nejvíce. (Odmlčí se, zadívá se na něj. Nedává mu nic z toho za vinu, chápe ho. Udělal to co by udělala i ona. Chystá se pokračovat.) Hodně žárlí, nevím jestli oprávněně, nebo ne, ale prostě se mu nelíbí že jsi se motal okolo Gen. Chápu, bylo to kvůli těm prstenům, ale vysvětli to podrážděnému Původnímu. Nejradši by si tvoji hlavu napíchl na dřevěný kůl a chodil s ní po městě a ukazoval všem svou výhru. Ale to já nedopustím. Budu ho citovat: "Pokud se přiblíží k Genevieve, je po něm." (Povzdechne si a lehce si promne spánky. Tohohle nového Kola nepoznávala, a nelíbilo se jí jak se choval. Jako rozmazlené, malé děcko. Doufala že se Jackson zase nenaštve a nebudou se hádat nebo něco podobného.)

*Drží ruku s hrnkem nataženou ke Claire, dokud si ho nevezme. Teprve pak ruku stáhne zpátky.* Určitě ho teď potřebuješ více, než já. *Zavrtí s pousmáním hlavou na její díky. Pak se nakloní trochu k ohni a natáhne k němu paže roztaženými dlaněmi k plamenům. Dívá se chvíli do nich, dokud Claire nepromluví. To otočí hlavu zpátky jejím směrem. Ruce, nechá ještě chvilku u ohně, ale pak je stáhne. Opře se lokty o kolena. Poslouchá Claire, zatímco promlouvá.* Nevěděl jsem, je Kol její přítel, dokud jsem ji potom útoku neodvezl domů. *Odvětí ke Claire. Zavrtí při tom hlavou. Jeho výraz i tón jeho hlasu je upřímný.* S Genevieve jsme probírali zcela jiné věci. Převážně výrobu těch měsíčních prstenů a pak naše "povedené" bratry. *Pokračuje dál.* Téměř okamžitě po mě vystartoval. Nebyla s ním žádná domluva. Jsem rád, že jsem to vůbec přežil. *Dodá a zamračí se. Uhne pohledem a otočí hlavu zase k ohni. Povzdechne si. O tom, jestli a co cítí k Genevieve se nevyjadřuje. Poslechne si ji až do konce, včetně Kolovy citace. Při tom se ironicky uchechtne. Raději se kousne do jazyku. V tomhle směru nebude nic slibovat. Ne kvůli Claire nebo, že by jí tím chtěl působit nějaké problémy, ale neví, jestli Genevieve nebude potřebovat pomoct. Pokud ano a on jí bude moci pomoct, Kol mu bude v daný moment ukradený.* Děkuju, Claire. *Když ho přejde dopal na původního, tak se znovu podívá na Claire. Vděčně se na ni usměje.* Vážím si toho, co jsi pro mě udělala. Opravdu. Budu se snažit, aby to nebylo zbytečné. *Ujistí ji na závěr.*

(Za ten čaj je opravdu ráda. Krásně jí zahřál a uvolnil napnuté svaly. Poslouchá jeho reakce. Ano, to jistě nemohl. A Kol mohl také zareagovat jinak. Jackson Genevieve pomohl a Kol mu tak hezky poděkoval. Lehce si povzdychla a narovnala ramena, takže teď seděla zpříma. Znovu se napije čaje a ucítí příjemné teplo tam, kudy čaj protéká. Posměje se nad jeho díkem. Přikývne a ukáže na čaj.) To já díky. Byla to maličkost. (Mávne rukou, že to opravdu nic nebylo. A pro ní to opravdu nic nebylo. Život jí naučil spousty věcí. Koukne se na Jacksona.) Je tu ještě jedna věc. Na pár dní jsem u mně ubytovala jednoho vlkodlaka Tobyho, myslím že ho znáš. Chtěl s tebou mluvit. (Neví že s ním už Jackson mluvil, nebo že už se dohodli, že o něm ví. Jak by taky mohla. V chatce ještě nebyla a začíná jí zmáhat hlad. Za celý den snědla jenom ovocný salát a jednu sušenku, co jí koupil Mike, ten její pomocník. Podívá se do ohně a dopije čaj. Hrneček položí vedle ní na lavici. Oheň jí připomíná nejen dobré věci, jako byl zpěv, slavnosti, jídlo, teplo, přežití, ale také hranice, spalování mrtvých, a rozprašování popela, toho jediného, co jí zbylo z celé její rodiny. Jen popel roztroušený po loukách, lesích, horách, stráních, popel, který upadne jednoho dne v zapomnění. Výrazně polkne. Zjistila že zadržovala dech, při všech těch vzpomínkách. Obrátí se zpět na Jacksona.) Je tu ještě něco o čem chceš mluvit? (Usměje se a přehodí si cop na druhé rameno. Když byla malá, její macecha jí vždy takto zaplétala vlasy. Byla pro ní jako matka. Milovala ji, jako svoji matku. Promne si prsty a zapraskají jí kloubky. Při tomhle zvuku jí naběhne husí kůže.)

Za málo, Claire. *Ujistí ji, že trochu čaje, který jí dal opravdu v jeho případě nebyl problém. Slabě se pousměje, když ona jeho ujistí, že z její strany rozhovor a domluva s Kolem byla rovněž maličkost. Když se pak Claire zmíní o tom, že s ním chtěl mluvit Toby, tak se krátce pousměje a kývne.* Já vím, byl jsem u tebe a viděli jsme se a také jsme společně pár věcí probrali. Řekl jsem mu o všem, co se tady událo. *Povídá Claire.* Zdá se, že nemá problém akceptovat mé podmínky, které za pobyt zde budu vyžadovat. *Pokračuje dále.* Taky jsem mu nabídl, že se může nastěhovat zpátky do svého domku. *Dodá ještě, že Claire už nejspíše dlouho podnájemníka mít nebude. Zkoumavě na ni při tom koukne. Neví, jak moc si zatím Claire stihla s Tobym porozumět.* Je tu ještě pár věcí, které jsem ti chtěl. *Přikývne a znovu na ni koukne.* Jestli jsi, ale unavená a chceš si odpočinout, můžeme to nechat na později. Jen jsem ti chtěl říct, co jsem včera vyřídil ve městě. *Poznamená a pohlédne na ni v očekávání její odpovědi, podle které se zařídí.*

(Kouká na něj a čeká co jí na to poví. Lehce se pousměje, je ráda že si to spolu vyřešili.) Tak to jsem ráda že jste spolu mluvili. A je fajn že jsi mu to všechno řekl, aspoň bude v obraze. (Přikývne, že udělal správnou věc. Takhle aspoň bude Toby vědět na čem a jak se chovat k ostatním frakcím. Podívá se na něj a pak se upřímně usměje.) Mně to nevadilo, alespoň tam nebylo takové prázdno. (Avšak je jí jedno jestli tam Toby zůstane, nebo půjde do svého. Obě možnosti akceptuje, je to přeci jeho život a rozhodnutí, nemá mu do toho co kecat. Přehodí si nohu přes nohu a vtáhne ruce do rukávů od mikiny, jelikož jí začali studit. Nějaká velká zima jí ještě zatím není.) Myslím, že mi to můžeš říct teď. Zas tak unavená nejsem. A navíc, nevím, na kdy na později. V tomhle městě se toho děje tolik, že nikdy nevíš co se stane a kdy bude nějaké příště. (Pousměje se a napne uši. Tedy né doslova, ale zaměří se jen na něj a chce toho slyšet co nejvíce, a tím i vědět.)

(Prošel okolo pár chatek a popovídal si s pár lidmi. Cestou vzpomínal na to, jak tu pobíhal jako vcelku mladý kluk a na to, jaké to vlastně dřív bylo. Taky ještě přemýšlel nad tím, co se tu změnilo a celkově si promýšlel všechno. Nakonec došel k ohništi, u kterého seděla Claire a Jackson. Pomalu došel až k nim a postavil se za ně) Ahoj. (Jeho pozdrav spíše směřoval Claire, ale i Jacksonovi, kterého už sice nedávno zdravil.) Můžu si přisednout a nebo něco probíráte? (Poukázal na volné místo vedle Claire a čekal na nějaký ten verdikt.)

*Poslechne si Claire, když povídá o jeho rozhovoru s Tobym. Při tom na ni kouká. Během toho se, ale zvedne, dojde pro pár kousků dřeva, které leží na hromadě pár kroků od ohniště. Vezme pár polen, vrátí se zpět a "nakrmí" jím oheň.* No pokud vám to tak vyhovuje, tak se nikam stěhovat nemusí. *Poznamená pak pobaveně a koukne při tom zkoumavě po Claire. To už se zase posadí zpátky k ohni. Natáhne k němu paže a nastaví teplu dlaně. Otočí ke Claire hlavu, když ho pobídne k tomu, aby povídal dál. Stáhne ruce od ohně a položí si je na kolena. Její slova o nevyzpytatelnosti doby i tohohle místa, musí bohužel shledat pravdivými. Mírně se nad tím zachmuří, ale nerozebírá to. Chce Claire říct o jeho setkáních ve městě.* Měl jsem v podstatě štěstí. Podařilo se mi setkat a promluvit si o tom všem s Marcelem a pak i Klausem. *Začne. Je sice za ty schůzky rád, ale netváří se u toho nijak nadšeně, hlavně, když se zmíňuje o Klausovi. Jeho jméno procedí naštvaně přes zatnuté zuby. Pak se, ale ovládne a pokračuje dále.* Oba mi odkývali, že chápou fakt, že lidé v Zátoce nenesou za ten útok na Marcelův dům žádnou vinu, tudíž jim nic nehrozí. *Začne tou pro něj nejlepší zprávou.* Dohodli jsme se s Marcelem dokonce na spolupráci při chytání těch zrádců. K tomu se nám jistě bude hodit i původní hybrid, který nakonec rovněž souhlasil, že se přidá. *Pokračuje dále, raději to povídá věcně, nijak nad tím neuvažuje, protože, jen při pomyšlení na Klause mu stoupá adrenalin v krvi.* Já se teď snažím vymyslet nejvhodnější způsob, jak toho všeho docílit. *Chce vědět, jaký na to Claire bude mít názor a tak udělá krátkou přestávku. Zahlédne mezitím, jak se k ním blíží Toby.* Ještě něco jsem ti chtěl, Claire. *Pohlédne na ni a trochu ztiší hlas. Nechce, aby tohle slyšel někdo, kdo nemusí.* To, jak jsme se před tím pohádali, kvůli tomu, že jsi mi řekla, že ses setkala s Marcelem. *Připomene jí, jednu jejich výměnu názorů.* Nechci ti zakazovat nebo přikazovat s kým se stýkat máš a s kým ne. *Zavrtí hlavou. Je pro něj sice obtížné to vyslovit, ale ví, že musí, protože po těch událostech, co se staly, na mnoho věcí změnil nebo si alespoň poopravil názor.* Takže pokud si s Marcelem i dále rozumíte, tak je jen na tobě jestli se budete setkávat nebo ne. *Povídá dál. Když jí poví, co chtěl, zrovna k nim přijde Toby. Zvedne k němu zrak od Claire a pozdraví ho kývnutím hlavy.* Klidně se posaď. To, co probíráme s Claire, klidně se můžeš připojit. *Ujistí ho.*