Bayou (Zátoka)

Když na ni Jackson promluví, vnímá jeho hlas, ale přichází k ní jaksi z dálky. Že nemá spát? Ale jí se zrovna tak strašně spát chce. Tak proč ji nutí, aby nespala? To se člověk nemůže už ani pořádně vyspat? Vůbec netuší, že tohle všechno způsobuje to, že je zraněná. Nějak si to neuvědomovala. Podrážděně ohrne horní ret a znovu vydá jakýsi zvuk. Je vzhůru, nespí, ale oči stále neotevře. Nevnímá čas, takže jí to, když ji osloví podruhé přijde, jako by ji oslovil hned po tom, co jí řekl, že nesmí spát. To už ale ovšem byli u jeho chalupy. Když tedy vysloví její jméno, neochotně pomalu otevře oči a podívá se na něj. Pak je zase zavře, aby je po chvíli mohla zase ztěžka otevřít. Když ji vezme do náruče, uvelebí se mu tam a opře si svou hlavu o jeho rameno a oči zase spokojeně zavře.)

(Stále se tvářil zamrzele a hlavně celou cestu mlčel. Neměl chuť ptát se jí, co se tu změnilo. Radši se zeptá Jacksona, teda pokud na něho bude mít čas. Zabočí a už jede jen chvíli než tam dorazí. Zastaví někde, kde to nevypadá nejhůř. Vystoupí z auta a dívá se okolo sebe.) Wow..Co se tu stalo? (Otočí se na Claire a zahlédne pár povědomých tváří. Usměje se na ně a přikývne na poudrav. Nečekal až tak milé přivítání, dlouho neviděl, že by se na něj usmíval někdo, kdo ho zná i z jiné stránky. Tím myslel z té vlkodlačí.)

(Nad jeho otázkou jen lehce mávne rukou. A pomalu se rozejde do středu zátoky. Jak může být tak optimistický?) To je na dlouho. Chceš jít najít Jacksona nebo? Blíží se úplněk a já bych se před tím lehce posilnila. (Samozřejmě že myslela alkoholem, nebo jinou návykovou látkou. Ani nečeká až jí odpoví a pomalu se rozejde směrem k její chatce. Jacksonova je stejně kousek od té její, takže by to neměl daleko. Když dojdou k její chatce, otočí se na něj.)

(Ještě se chvíli rozhlíží a pak když už se někam Claire rozejde, tak zamkne auto. Doběhne jí a sleduje lidí, kteří se na ně koukají. Většinu si docela dobře pamatuje, ale některé taky ne. Otočí se na Claire a začne mluvit) Jak na tom je? Jackson. Když se tu stalo tohle. (Rozhlédne se a pak se zase koukne na ní. Prohlídne si její chatku a moc dobře ví, že Jacksonova je blízko. Raději zatím půjde k ní a za Jacksonem třeba potom. Ještě musí vymyslet, jak to udělá o úplňku.) Můžu? (Ukáže na její chatku a čeká, co mu na to poví.)

Popravdě, ani moc nevím. Určitě ho to muselo zasáhnout. Bylo tu spoustu mrtvých. (Koukne se na něj a přemýšlí o tom útoku. A těch Oliverových řečích. Měl to skvěle naplánované. Opravdu perfektní načasování. Až moc dobré. Zase začíná být podezřívavavá. Měla by se zklidnit. Když se jí zeptá, jen se usměje a kývne. Z pod rohožky vytáhne klíč a odemkne. Pustí ho dovnitř.) Chovej se tu jako doma. (Prohodí a sundá si pončo, pod kterým má jen černé tílko, takže je krásně vidět její tetování vlka na rameni. Ihned zapluje do kuchyně a vyndá si z lednice Jacka.) Dáš si taky? (Ušklíbne se a ukáže mu flašku.)

Určitě to pro něho bylo těžké. (Poví smutným hlasem a pak nakonec věty přidá kývnutí. Je mu to opravdu líto a docela ho zajímá, kdo zatím stojí. Myslí si, že to byli upíři. Jistě upíři. Ty jsou toho schopni.) Super. (Odpoví s radostí a nakonec pokračuje spolu s ní ke dveřím. Zasměje se nad tím, kde měla schovaný klíč) Opravdu skvělá schovka. (Zasměje se a pak vejde dovnitř. Rozhlédne se po chatce a jen s úsměvem přikyvuje. Má to tu moc pěkné, útulné. Sleduje jí jak si sundavá pončo, které schovávalo nejen její tetování, ale i její křivky. Musí uznat, že jo to moc pěkná dívka, ale raději se pak otočí k oknu. Když se ho ptá, zda chce taky jenom zakroutí hlavou) Nechci, děkuju (Kývne a posadí se na židli)

(Určitě si myslí, že to jsou upíři, avšak ona byla s Marcelem to ráno, kdy byl útok na zátoku prvoden, takže si nemyslí že to byli upíři. Ne Marcel. Pousměje se.) Tahle chatka je stejně zastrčená, a jediný co by tu mohli ukradnout je alkohol. Důležité věci si totiž schovávám. (Ušklíbne se a kývne. Nepřijde si ani nějak trapně, nebo dotčeně že jí odmítl. Není to moc dobrý alkohol a navíc, úplněk bude za pár hodin, chápe ho.) V pohodě. Jsem zvyklá pít sama. (Mávne rukou a Jacka si nalije do skleničky, jenom tak na zlepšení nálady, takže ho není moc. Dojde se skleničkou v ruce k němu a ukáže rukou na gauč, kam se může posadit. Když se usadi Toby, posadí se vedle něj a natočí se tak aby na něj viděla. Zakvrdlá obsahem skleničky a potom se napije. Vychutnává si tu chuť. Podívá se na něj.) Takže Toby, když už tu takhle sedíme na gauči, co kdyby jsi mi o sobě něco řekl. (Pousměje se a tázavě pozvedne obočí. Nemá ráda ticho, tedy jak kdy, ale v tomhle případě by to bylo trapné. Zajímalo by jí, kde je Jackson. Měl jí pomáhat s úplňkem, avšak má asi moc práce nebo na ní zapoměl a tak je zlehka nervózní a napjatá.)

*Do Zátoky nakonec dorazí až nad ránem. Od Genevieve odjel, ale sotva opustil ulice města, vybral si na cestě mezi ním a Zátokou místo, kde auto zastaví. Zhasne světla a zůstane v přítmí, s větvemi stromu nad autem, tam. Naslouchá okolnímu tichu, přerušovaným nočními zvuky okolního lesa a vzdáleným vytím vlků. Má zvláštní pocit z toho, že dnes není v Zátoce se svými. V tento den se vše neuvěřitelně zkomplikovalo a on nyní v klidu a tichu svého okolí bilancuje právě končící den a přemýšlí, co dělat dál. Rozhodně nehodlá nechat tak bratrovu zradu i to, že se spolčil s jinou smečkou. Stále v něm bublá zlost, když nad tím přemýšlí. Najde si v autě pohodlnější polohu. Sveze se trochu níže na sedadle a hlavu si opře dozadu o pěrku. Chvilku jen tak sedí a dívá se do tmy před sebou. Po té zavře oči a soustředí se více na své nitro. Během toho se snaží vytěsnit z hlavy myšlenky na Genevieve a soustředit se pouze na Zátoku a jeho lidi. S největším sebezapřením se mu to povede. Stráví v autě zbytek noci. Když ví, že moc úplňku pomíjí, probere se, trochu protáhne. Znovu nastartuje a dojede do Zátoky. Zastaví na místě, odkud si auto půjčil. Okolí je tiché. Zdejší lidi buď ještě spí a vzpamatovávají se z úplňkové noci. Zamíří k sobě, ale už teď ví, že má pár věcí na srdci, které chce ostatním v Zátoce říct. Nechá pár hodin na odpočinek jim i sobě, než doopravdy začne nový den.*

*Došel do jedné z větších dřevěných budov, která většinou sloužila jako jídelna. Bylo tam dost místa, pro vlkodlaky žijící nyní v Zátoce. Zde se má uskutečnit jejich setkání, kdy jim hodlá říct, že nastanou jisté změny v jejich soužití a buď to přijmou a podrobí se nebo budou muset odejít. už zde nechce trpět žádné zmije, žádné zrádce, kteří podrývají a zrazují vlastní lidi, rodinu. Vejde dovnitř a zamíří do čela, ke stolu, kde bude mít dobrý přehled a zároveň i ostatní na něj dobře uvidí. Posadí se a přelétne zatím již přítomné pohledem. Ještě jich pár chybí a tak se rozhodne počkat. Nehodlá to říkat vícekrát. Chce pouze jednou.*

(Ještě chvíli se prochází po zátoce. Je stále naštvaná na Jacksona. Přijde jí, že se chová jako malá, ale mohl jí aspoň napsat, jen říct a ona by to pochopila, počkala si na vysvětlení. Jenže teď se jí nechce čekat, chce se jí křičet. Je zvědavá na to, co jim tam Jackson bude říkat. Zase něco slíbí a pak to nesplní? Před místem setkání se zastaví a vejde dovnitř jako jedna z posledních. Dávala si na čas. Na Jacksona se ani nepodívá a rovnou směřuje na místo, kde si vše vyposlechne, nebude moc vidět a zase odejde. Dost se přemlouvala aby sem vůbec šla, avšak informace potřebuje. Čím víc toho ví, tím líp. Tedy, jak kdy. V téhle situaci si myslí, že by jí to mohlo pomoct. Pohodlně se usadí na jednu ze židlí a začne se na ní pohupovat. Přehodí si nohu přes nohu a v téhle situaci sečkává na nějaký ten proslov.)

*Sedí docela klidně a pozoruje ostatní, jak ještě přicházejí. Kromě zbylých členů jeho smečky, ještě nikdo moc netuší, co jim chce říct. Mezi posledními zahlédne i Claire. Trochu se mu uleví, když vidí, že je v pořádku. Neujde mu její pohled, kterým si ho změří. Jasně vidí, že ji zklamal, protože nedostál svému slovu. Rozhodně se s ní chystá o tom promluvit a vysvětlit jí své důvody. Snad to pochopí, ale pokud s tím bude mít problémy, nebo s čímkoliv jiným, co chystá, držet ji zde nebude. Včerejší události v něm zanechaly trvalé následky, které ho svým způsobem změnili. Sleduje ji, proto, jen krátce a nejde poznat, co se v něm odehrává. Tohle si nyní hlídá.* Tak, mohli bychom začít. *Nadechne se a pomalu na sebe upoutá pozornost ostatních, neboť již nehodlá čekat dále. Počká až se všichni utiší a věnují mu pozornost. Pak vstane a přelétne je pohledem.* V poslední době se událo několik věcí, které zasáhly do našeho společenství i soužití tady v Zátoce. *Pokračuje. Mluví klidně, ale zaznívá z něj jistá autorita vůdce. Je si toho vědom a i když to doteď nedával nijak zvláště najevo, nyní s tím rozhodně hodlá začít. Pak jim vypoví příběh o tom, jak došlo k útoku na Zátoku, proč, kdo zatím stál a jaké to mělo další následky. Snaží se zůstávat v klidu, i když některé opakování ho trochu rozčílí a to se pak projeví i na jeho tónu. Pokaždé se, ale zase ovládne a vrátí do normálního vyprávění. Průběžně přejde na vznik a očarování kamenů, proč měly být vyrobeny a co se nakonec stalo předchozí den ráno v přístavech a jaký následek to mělo později. Samozřejmě nezapomene vynechat útok zrádců a klanu Gurrera na sídlo upírů ve městě.* Rozpoutali tak válku, která může mít nedozírné následky. *Pokračuje pak dále podmračeně a přelétne všechny pohledem, včetně Claire.* Jestli se budou chtít za své mrtvé upíři pomstít, odnese to opět Zátoka a my tady v ní. Pokusím se tomu předejít. Rozhodně nenechám, aby to těm zrádcům prošlo. Co je, ale nejdůležitější. Všichni se zamyslete a rozhodněte se na čí straně chcete být. Ti, co sympatizují s mým bratrem a klanem Gurrera opustí Zátoku. Podobně smýšlející jako ti tady už nebudu tolerovat. Všichni ostatní ať se připraví na to, že po nich budu chtít spolupráci při zničení těch, kteří se rozhodli zradit a vydali se za mocí a pomstou. *Oznámí jim nekompromisně. Tentokrát se už ptát nebude. Komu se to nebude líbit, toho zde nebude trpět.* Dnešek máte na rozmyšlenou a zítra chci vidět výsledky vašich rozhodnutí. *Když uzavře to, co chtěl říct, trochu vydechne a přelétne všechny pohledem. Dává ostatním chvíli na vstřebání a případné otázky.*

(Sedí na židli a houpe se na ní, jako malé děcko. Jako malá to taky dělávala a matka jí vždy napomínala, aby to nedělala, že si může ublížit. Jednou pořádně slétla a rozsekla si hlavu. Její matka byla však moc šikovná léčitelka a tak jí hlavu zašila a rána se brzy a krásně zahojila. Poslouchá Jacksona a snaží se neprojevovat city například pohrdavým pohledem, ten by teď ráda věnovala, ale před ostatními se drží na uzdě, nechce tím nějak Jacksonovi ublížit. Pozorně a velice pečlivě poslouchá, co Jackson říká, nechce aby jí něco uniklo. Spousta věcí jí překvapila, něco trochu očekávala, nebo se to dalo předpokládat. Je na něm vidět jeho vztek. Je alfa, kterého opustila spousta lidí, někteří zemřeli, nediví se mu. Kdyby ona byla alfa, nic takového by nedopustila. Možná proto nemůže být a ani nechce být alfou. Přestane se houpat na židli až když řekne o sídle upírů. Židle dopadne tvrdě na zem. Doufá, že je Marcel v pořádku. Ještě částečně jí na něm záleží. Nedá to na sobě nikterak znát, nechce aby zde o ní měl někdo z vlkodlaků špatný úsudek. Ani nepřemýšlí na čí straně je, na Jacksonově. Olivera nikdy neměla ráda. Za mocí a pomstou. Touhle cestou také šla, zná jí až moc dobře. Nebyla hezká, avšak v určitých momentech to stálo za to. Podívá se na něj bez jakýchkoliv citů či emocí, bradu má lehce nahoře. Možná má co říct, jak ho podpořit, ale neudělá to, stále je na něj naštvaná i potom, co slyšela co stalo. Aspoň jí mohl napsat. Prokřupe si kloubky prstů u rukou a podívá se po lidech v místnosti.)

*Čeká jestli někdo něco ještě řekne, ale šum, a hovor, který se rozproudí v místnosti spíše vedou dvojice či skupinky mezi sebou. Ti, co zde žijí déle a Jacksona znají jsou překvapení tímhle rozhodnutím, ale na druhou stranu ho akceptují. Nikdo se na nic nevyptává. Prozatím.* Děkuji vám, za pozornost. Dnes je to všechno. *Dodá po chvíli. Rozloučí se s nimi a vydá se ven z místnosti. Cestou projde kolem místa, kde sedí Claire. Zamíří přímo k ní.* Claire. *Podívá se na ni, když ji osloví. Jeho výraz je nečitelný a stále z něj mluví autorita vůdce.* Chci s tebou mluvit. *Oznámí jí.* Počkám venku. *Doplní. Nedá jí možnost na odpověď. Hned po svých slovech pokračuje v chůzi a vyjde ven. Poodejde kousek od dveří a počká na ni pod nedalekým stromem. Založí si ruce nejdříve na hrudi, ale po chvilce je schová do kapes kalhot. Sleduje vchod a čeká, až se k němu Claire přidá.*

(Děkuji vám za pozornost, bla bla bla. Lehce se ušklíbne pro sebe. Ona je opravdu hrozný člověk, ale nemůže si pomoct. Pozoruje ho jak se k ní blíží a podezřívavě a varovně si ho měří. Nekompromisně jí to oznámí a odejde. Neochotně se zvedne a pomalou chůzí odchází z místnosti, jako kdyby tím chtěla Jacksona naštvat. Procpe se mezi lidmi, někteří mají ošklivé narážky na to jak do nich strká, ale nevšímá si jich a vyjde klidnou chůzí ven. Zavře za sebou dveře a dojde za Jacksonem. Všimne si co dělá s rukama a tak si je založí v bok. V jejích očích se zračí zklamání ale především vztek. Naznačuje tomu hluboká vráska mezi oči a našpulené rty, které zřejmě brzy pod nátlakem vystřelí několik ostrých slov jako pistole kulky. Její nevraživý pohled musí být nepříjemný, ale ona si nebude hrát na něco, co není. Prostě mu řekne co si myslí, vyvzteká se, bude u toho máchat rukama a pak s úlevou půjde domů. Tam se za to bude cítit provinile, takže se mu bude chtít omluvit a-. Zastavila tok svých myšlenek nesouhlasným zakroucením hlavy. Podívá se mu do očí a přešlápne z nohy na nohu.) Tak co to bude? (Pohledem mu naznačuje, ať je opatrný, v záchvatu vzteku by mu určitě šla po krku. On je sice silnější a všechno, ale určitě by po něm vystartovala.)

*Venku pod stromem, kde na Claire už se zase začne chovat normálně. Když ji uvidí přicházet, pozná z jejich pohybu i z toho, jak se chovala uvnitř na setkání, že je na něj naštvaná a svým způsobem se jí nediví. Ví, že nedodržel to, co jí slíbil, a upřímně lituje toho, že to prostě do Zátoky nestihl v čas. Navíc, ráno počítal s tím, že se Claire nebude muset ani přeměnit. Ne tentokrát. Chtěl ji, alespoň na tento úplněk jeden z kamenů půjčit a oddálit to tak, aby to s ní mohl v klidu probrat a případně připravit na další měsíc. Nebyl totiž stále přesvědčený, jestli jí kámen dát natrvalo. Než k němu dojde, opře se zády o kmen za sebou. Nemá z jejího postoje strach, ale je na něm vidět, že ho to upřímně mrzí.* Claire. *Osloví ji, když ho pobídne.* Zklamal jsem tě, nedodržel slovo, jsem si toho moc dobře vědom. *Začne hned. Chce jí to říct najednou, bez přerušování a doufá, že ho nechá.* Včerejšek proběhl úplně jinak, než jsem chtěl. *Pokračuje.* Co se stalo v přístavech, to víš. Tak tak jsme s Genevieve unikli, ale neobešlo se to bez zranění. Gen utrpěla otřes mozku. Vzal jsem ji sem, ale s blížícím se úplňkem mi došlo, že to pro ni nebude vhodné místo. Dohodli jsme se tedy, že ji odvezu k ní domů a její přítel se o ni postará. *Pokračuje dál. Zmiňuje se, jen o zranění Gen, o svých nemluví. Nepovažuje to za důležité. Úmyslně zatím neřekne, že mluví o Kolovi.* Měl jsem ji odvést vrátit se sem a pak se ti věnovat. Tak jsem to, alespoň plánoval. Nevěděl jsem ovšem, že Genin přítel je Kol Mikaelson. *Pokračuje a trochu se zamračí, když si vzpomene na tu zbytečnou roztržku.* Podal si mě tak, že jsem rád, že jsem to přežil. *Povídá a není pro něj snadné to Claire přiznat, ale chce, aby pochopila, že to nebylo z jeho strany úmyslné.* Než jsem se z toho trochu zotavil, bylo už pozdě, abych ti dal vědět. Do Zátoky už bych to nestihl. Promiň, Claire. Opravdu mě mrzí, že jsem tu nebyl. *Na samý závěr vysvětlení se jí omluví.*

(Jeho pohled jenom nepatrně zmírní její pocity, které dusí uvnitř sebe. Jeho hlas jí uklidňuje, ale zároveň dráždí. Jak je to jenom možné? Lehce kývne když řekne svojí první větu. Má pravdu, nejdříve ho ale nechá říct to co má na srdci a tak jen mlčí a poslouchá. Zase ta Genevieve, bože, ona jí tak leze na nervy. Potkal Kola, no potěš. To mohla být sranda. Už dlouho jsem neviděla nějakou pořádnou a hlavně zajímavou bitku. Lehce pobaveně nadzvedne obočí, když přizná že si ho Kol podal. Když dodá omluvu, má chuť mu zatleskat za jeho herecký výkon. Ona by taková být nedokázala, nebo si to neumí představit. Olízne si rty a založí si ruce na prsou. Její vztek trochu ustoupil, ale ne dostatečně. Tak mu taky něco řekne.) Ano, máš pravdu. Přesně takhle se cítím. Jsem zklamaná, naštvaná, a já nevím co všechno ještě. (Když vyjmenovává pocity, počítá je na prstech, které pak pevně sevře v pěst. Jako kdyby ho každou chvíli chtěla udeřit do obličeje.) Její přítel dělá špatné věci, a to někdy stačí, aby se jenom lehce napil. Víš co? Kol možná není hodný zlatíčko, ale alespoň plní sliby. (Zamračí se, tohle ji bude mrzet, ale Jackson to musí pochopit, potřebuje to ze sebe dostat ven. Jo, tak trochu to byla podpásovka.) Jo, já se taky divím že jsi to přežil, Kol je žárlivka, takže není dobrý se motat kolem jeho zrzečky. Nic méně mně jednou život zachránil. (Koukne se na něj, ruce sevřené v pěst až jí bělají kloubky. Zarývá si nehty do dlaní tak moc, že si způsobí malé tržné rány. Nevšímá si toho.) Jo, mně to taky mrzí. Měl jsi tu být, Jacksone! (Poslední větu náhle vykřikne a do očí se jí vrhnou slzy. Odvrátí pohled a rychle si utře slzy. Dívá se do dálky. Všechny ty emoce z ní vyprchávají a teď se cítí jako zbabělec, sobec, jak se teď chovala. Stydí se, že mu ukázala své slzy. Zastrčí si ruce do kapes a až po chvíli se na něj podívá.)

*Když Claire sleduje v průběhu i potom, co domluví, je mu jasné, že na ni jeho slova velký vliv nemají. Mohl tušit, že mu to neusnadní. Hodlá to, ale přijmout a akceptovat to, jak se mu to chystá oplatit. Sleduje ji při tom. Je sice ve střehu, protože neví, jestli se Claire nerozhodne i pro násilí. Nečeká, ale to, co řekne o Kolovi a o plnění slibu, tohle ho docela zamrzí, a ještě, když se to týká zrovna srovnávání s Kolem. Jeho výraz při těch slovech ztvrdne a nehezky se mu v nich zablýskne. Kvůli tomu, ale že opravdu lituje, že Claire zklamal a nepomohl ji, se ovládne a nijak na to nezareaguje. Na její další poznámky, chce nejprve upozornit, že netušil, že Genevieve chodí s Kolem, ale když tak Claire pozoruje, pomyslí, že je zcela jedno, co řekne. Claire to neovlivní. Nechá to proto raději tak. Když Claire pokračuje stále ve stejném stylu, jeho lítost nad tím, že ji zklamal trochu ustoupí jeho zklamání z její reakce. Připadá si, že nic z toho, co jí tady řekl ji nezajímá a vidí, jen to, že jí nepomohl. Jeho důvody absolutně nebere v potaz a spíše je zlehčuje a je cynická. Sevře ruce v pěst, ale není to vidět neboť je raději drží schované v kapsách. Přestane mít snahu se pokoušet o další omluvy nebo pokusy o vysvětlení.* Já vím, Claire. Máš pravdu. *Neodporuje tomu, co Claire řekne na konci. Odsouhlasí jí to. Ví, že má pravdu. Už se nepokouší obhajovat. Když se pak od něj otočí, má za to, že s ním pro teď skončila a on už se také o nic dalšího nepokouší. Pomalu se od ní otočí a vydá se Zátokou zpátky ke svému domku. Neotáčí se již, takže nemůže vidět, že se ona otočila zpátky.*

(Nic neříká, tak jen může hádat co si myslí. V tomhle se chová jako dítě, opravdu. Vidí jeho výraz a je jí líto že tolik šlehala oheň. Měla si to vybít někde jinde. Jak jí řekl, měl perný den, to on má právo na to být nepříjemný, projevovat city. Křičet, něco dělat. Ale ne, on tam stojí jako skála, ani se nepohne. Když se už částečně uklidní, a otočí se zpátky, vidí Jacksonovi záda. Povzdechne si. Zase to pokazila.) Jacksone. (Její hlasivky jí moc neposlouchají, od toho emocionálního napětí a tak si trochu odkašle a řekne jeho jméno o něco hlasitěji. Dojde ho a postaví se před něj, vytrvale se mu kouká do očí.) Omlouvám se, za to co jsem teď řekla. (Nerada to říká, ale je to tak.) Někdy mám prostě problémy se ovládat. Viděla jsem jenom jednu věc a to, co jsem chtěla vidět. Teď, když jsem se uklidnila toho vidím víc. Včerejší den byl pro tebe hrozný, a já bych to měla pochopit. To ty máš nárok na to být naštvaný, zklamaný, a já nevím co všechno. (Ukáže mu na hruď, tam kde má srdce, jako kdyby chtěla aby se mu rozbušilo a řeklo co v sobě skrývá. Podívá se mu jemně do očí. Její pohled je tak křehký, člověk má pocit že když do ní jen cvrkne prstem, nebo zafouká, rozpadne se na malé kousíčky.) Jen ty, a ne já. Ani nikdo jiný. (Tohle řekne o něco tišeji a ruku stáhne zpět k sobě. Nechá jí volně ležet. Čeká na jeho reakci, odstrčí jí a odejde? Nebylo by to poprvé co by to někdo udělal.)

*Míří pomalu k sobě a vyrovnává se s tím, co právě slyšel. Také mu došlo, že Claire kromě Marcela zná také Kola. Neudivuje ho to. Byla upírkou. Začne se zabývat tím, co by měl dělat následující den. Musí se rozhodně vydat do města začít zjišťovat, jak to vypadá s případnou mstou a také s Oliverem a ostatními vlkodlaky. Rozhodně chce ten problém s bratrem vyřešit, co nejdříve. Chce aby za to, co se stalo zaplatili ti, kteří jsou za to zodpovědní. Zavolá také Hayley, aby zjistil, jak uspěla ona. Tohle všechno mu probíhá hlavou a také se jeho myšlenky zatoulají k Genevieve. Doufá, že je v pořádku a nemá potíže z toho, co se rozhodli udělat. Z toho ho vytrhne hlas Claire. Trochu zpomalí a chce se otočit, aby zjistil, co chce, ale ona už je téměř u něho a nakonec mu zastoupí cestu. Zastaví a pohlédne na ni s očekáváním, co bude chtít. Nečeká nic příjemného. Jeho pohled je proto bez výrazu. Lítost i vše ostatní už nechal zmizet uvnitř sebe, nyní se soustředí, jen na přemýšlení a ona ho z něj vytrhla. Když se mu začne omlouvat, chvilku mu trvá, než si uvědomí, že úplně obrátila. Trošku nad tím překvapeně vytáhne obočí, protože to takhle rychle nečekal. Poslouchá ji a sleduje ji. Vyslechne si ji až do konce. Když teď nyní ona poukazuje na to, že měj těžký den, už se nad tím nepozastavuje. Již to nepovažuje za důvod pro to, že nedodržel svůj slib. Nehodlal se na to vymlouvat ani před chvilkou. Jen doufal, že to Claire pochopí a zmírní to tak její výčitky vůči němu. Když se to naopak obrátilo proti němu, už o to přestal usilovat.* V pořádku, Claire. *Ujistí ji, ale jeho hlas je věcný. Chce to, jen vyřídit a ujistit ji, že se nemusí omlouvat.* Nemusíš se omlouvat za to, že si projevila svůj názor a vyjádřila mi ho bez obalu. Měla si pravdu a já to snesu. *Ujistí ji a jeho tón je možná trochu tvrdší, než by si zasloužila. On už, ale některé věci přehodnotil. Nebude se doprošovat tam, kde vidí, že to nemá význam.* Alespoň jsem tě pobavil. *Neušlo mu, jak se bavila tím, když se jí zmínil o jeho rvačce s Kolem. Viděl, že si to doslova užívala, že si takhle naběhl. Stálo ho to hodně, aby jí to řekl a ona svou reakcí jen pošramotila jeho ego, které teď o lítost ani omluvy nemá zájem.* Zapomeň na to. Prostě se to stalo. Jdeme dál. Máme teď jiné problémy. *Přejde pomalu na to, co řešil před chvíli na vlkodlačím setkání.* Doufal jsem, že s Marcelem dosáhnu nějakého příměří, abychom pak mohli ve městě společně vedle sebe existovat. Byl jsem za ním potom útoku. Promluvili jsme si. Snad bychom se i dohodli na nějaké té spolupráci kvůli Benjaminovi. Teď je to, ale jedno, protože potom útoku na sídlo už mi stejně nebude věřit. *Ušklíbne se. Řekne jí tak vlastně, že už potom útoku na Zátoku začal podnikat jisté kroky, ale bylo to už pozdě. Teď čeká na její vyjádření.*

(Úplně z něj cítí všechny jeho pocity. Je zaražená, takovouhle reakci od něj nečekala. Neskrývá to na sobě. Stáhne se k sobě a odstoupí od něj nedůvěřivě pár kroků dozadu. Ztěžka polkne a snaží se to vstřebat. Jeho tón se jí dotkne. Lehce zamrká, jako kdyby tomu nemohla uvěřit. Zase to pokazila. Zase. Povzdechne si a obejme si ruce. Přijde si tím menší a méně zranitelná. Nebude mu nic říkat. Nemá co, pokazila by to ještě víc.) Jak už jsem řekla. Je mi to líto. (Zašeptá tak, aby ji Jackson slyšel. Jako kdyby si to nepřála slyšet ona, ale on by to slyšet měl. Koukne se na něj, když začne mluvit o Marcelovi.) A tohle mi říkáš jako proč? Co po mně vlastně chceš Jacksone? (Lehce nechápavě nadzvedne obočí a rozhodí při tom rukama. Ona není dobrý člověk, to ona ví, jenže Jackson jí vůbec nezná a nemůže vědět, co se jí stalo. Nezná její budoucnost, nic. A přesně tohle mu teď tím svým pohledem naznačuje. Přeci jen, za 900 let z vás život, svět, lidi udělají někoho jiného, něco, kým jste se třeba ani nechtěli stát. Zažila toho mnohem víc než on a ráda by mu teď spoustu věcí vpálila do obličeje, ale neudělá to. Proč by mu to měla říkat? Nestojí o lítost, stojí o porozumění, důvěru, takovéhle věci, s kterými má hodně problémy. Její postoj a všechno vyznačuje že se bude bránit, avšak je stále trochu zaskočená a cítí se provinile. Potřebuje odtud co nejrychleji vypadnout. Teď by ocenila objetí, ne ocenila, ona ho potřebuje. Nebo bude potřebovat boxovací pytel. Jedno z toho. Avšak to co nejdříve.)

*Když se Genevieve nevrátila ještě domů, i když už je celkem pozdě, začal vyšilovat, kde by mohla být. Mohla být u Sophie v baru, mohla se stavit za Hayley, za Klausem.. Ale ne, aby se šel podívat nejdřív tam, jeho hned napadlo, že by mohla být v zátoce u Jacksona. Mohla.. Ona tam musí být, nic jiného nepřipadá v úvahu. Nasedl tedy do auta a za chvíli dojel do zátoky. Auto zaparkoval na cestě, vystoupil a už z dálky poznal Jacksona. Ale kdo to tam s ním stál? Jak se k těm dvěma postavám přibližoval, poznal Claire. Mrzí ho, že toho bude svědkem, ale co se dá dělat? Když dojde až k nim, podívá se nejdřív na Claire a pozdraví ji. Potom se otočí na Jacksona.* Kde je? *zeptá se jenom a čeká, co za lži z něj vypadne.*

*Zlost z něho pomalu vyprchává a on cítí, že stejně jako Claire to přehnal. Zavře na chvilku oči a vydechne. Když je otevře a koukne na Claire, vypadá už zase docela klidně.* Promiň, Claire. *Vytáhne pravou ruku z kapsy a na chvilku si ji přiloží na obličej a slabě si tu polovinu promne. Pak na ni znovu koukne.* Nechci se s tebou pořád hádat. Nezlob se. Nemám teď období a chovám se hrozně. Je mi to líto. *Omluví se jí tentokrát on a omluvně se na ni podívá. Když se ho pak ptá na Marcela, tak se nadechne a pak jí dá svou odpověď.* Protože to bylo i díky tobě a tomu našemu rozhovoru u tebe. Uvědomil jsem si, že se musí některé věci změnit. Nemůžeme pořád prodlévat u starých křivd. Chtěl jsem s ním v klidu mluvit a docela se to povedlo. K tomu si mě přiměla ty, Claire. Chci ti za to poděkovat. Ty naše výměny názoru jsou užitečné. *Odpoví jí. Chce, aby věděla, že tohle je hlavně její zásluha, že došel k takovému názoru. Vidí, jak se tváří, ale než stihne něco udělat, zaznamená příjezd auta a když zjistí, kdo přijel, jeho výraz se změní. Všechny pocity nechá zmizet za neutrální, chladný pohled. Sleduje Kola, jak k nim míří a přemýšlí, jestli si na něm opět přišel zchladit žáhu nebo jestli je důvod jeho návštěvy racionálnější. Když nejprve pozdraví Claire, dojde mu, že se doopravdy znají. Po té, co mu položí svou otázku, trochu nechápavě se na něj podívá.* Kde je kdo? *Zeptá se ho, protože si odmítá připustit, že by hledal Genevieve. Má slabé podezření, že je zde možná kvůli ní.*

(Její postoj se lehce zpříjemní a uvolní se, když se jí znovu omluví. Přikývne, ano, teď se toho děje opravdu moc a ani se nediví že z toho má Jackson nervy na dranc. Chápe ho, nebo se mu aspoň snaží porozumět. Musí se lehce pousmát.) Ani já se nechci pořád hádat. To je v pořádku, je toho na tebe moc. (Věnuje mu chápavý pohled. Jeho omluva z ní vysála všechny ty emoce, které v ní předtím způsobil. Položí mu ruku na rameno a konejšivě mu ho zmáčkne. Opatrně ji stáhne, jako by nechtěla vyplašit rozrušenou divokou zvěř. Jeho odpověď jí překvapí, čekala něco úplně jiného. Jako například: Chci, aby jsi si s ním popovídala. Nebo něco na ten způsob. Pousměje se.) Jsem ráda že jsem ti dokázala pomoci. (Také uslyší auto, podívá se a v dálce spatří Kola. Upřímně ho teď moc ráda nevidí a tak mu také, jen ze slušnosti kývne na pozdrav. Je připravená se mezi ně vrhnout jestli se do sebe pustí. Už dlouho se neprala. A hlavně s upírem. A nikdy s Kolem. Mohla by to být zábava.)

*Nejradši by mu jednu vrazil, když se ho tak drze zeptal, koho myslí. Samozřejmě, že myslel Gen, koho jinýho? Udělal pár kroků k němu a teď byl u něj tak blízko, že Jackson musel na svojí tváři ucítit jeho dech. Možná čekal, že mu něco řekne, ale ne, neřekl. Díval se na něj, potom do něj dost silně strčil a namířil si to k nejbližší chatce. Claiřina to nebyla, věděl, kde bydlí. Doufal, že by to mohla být Jacksonova. Je schopný ty chatky prohledat všechny.*

*Je nakonec rád, že se mu podaří s Claire urovnat jejich další hádku, a že to stihli ještě před tím, než tam vtrhnul Kol. Slabě se na ni pousměje, když mu vyjadřuje pochopení.* Jednou to snad bude v pohodě a pak to bude jednodušší. *Poznamená. Je slyšet, že by si to moc přál.* Máš na mě lepší vliv, než já na tebe. *Poznamená pak s náznakem pobavení v hlase, nad tím zvláštním poznatkem. Pak už má jeho plnou pozornost, jenom Kol. Když se ho zeptá, na to, koho hledá, chce se ujistit, že jeho návštěvu chápe správně. Jestliže, ale hledá Genevieve tady u něj, tak ho to trochu znepokojí, neboť věří tomu, že to je to poslední, kde by po předchozím večeru hledat měl. Když k němu přistoupí blíže, zpozorní, ale jinak zůstává v klidu a opětuje jeho pohled. Snaží se i nadále zůstat klidný. O další roztržku už kvůli Gen nestojí. Kol do něj pak prudce strčí, že udělá pár kroků zpět a ustojí to, jen díky tomu, že ve své kapse stále nosí očarovaný kámen. Nakonec to proto ustojí, i když s obtížemi. Hned po té, co Kol vyrazí k jeho chatce, vydá se za ním.* Předpokládám, že tady hledáš Genevieve. *Promlouvá k němu. Je sice odměřený, ale klidný.* Není tady a ani nebyla. *Odpoví mu, zcela pravdivě, i když neví, jestli mu bude věřit. Přijde mu, jako utržený ze řetězů.*