Bayou (Zátoka)

(Vidí, jak Claire začala reagovat. Její slova se jí nelíbí, takže začala Kola obhajovat. To bylo jasné. Byl jejím přítelem, ona ho musí obhajovat, i kdyby snad nechtěla, ale ona chce. A samozřejmě se tí pádem začíná navážet do ní, ale ona o ní neví vůbec nic, takže nemá právo jí nic říkat, nic jí vyčítat. Ona to Claire taky nedělá. Neřekla jí jediné křivé slovo na její účet.) Radši si nejdřív zameť na svém písečku, než začneš rozebírat ten můj. (zavrčí... ano, možná, že odstrkuje lidi, ale ona je samotář, vždycky jím byla a přílišná pozornost lidí, kteří o ni mají najednou zájem, jí nedělala dobře. Zlomilo se to až s Kolem. Jakmile jí začala říkat, že ona je pro Kola bohyně a že by ji líbal při každém jejím dechu, jen zavřela zprudka oči, pak je zase rychle otevřela.) Drž už sakra hubu! (Nevydržela to a její klid byl ta tam. Ona si svoje věci vyřeší po svém a zrovna Claire, která možná sotva vylezla z olovy postele, jí něco takového říkat nebude. Její poslední slova vnímala jen okrajově. Vstala a odkráčela ještě chvíli před tím, než zmizela sama Claire. Rozhodila ji. Na tu největší míru ji rozhodila a ona teď rychlým tempem pokračuje ke svému domku, kam zapadne, opře se o dveře, po kterých sjede až na zem. Po tvářích se jí kutálejí slzy. Ona ho miluje, ona to ví, ale její touha po tom zakusit něco nového, je také silná. Jenomže jak může něco takového ustát, jak se může pořádně ponořit do něčeho nového, když to staré ji stále pronásleduje. Ve svém záchvatu pláče se jí podaří vydechnout.) Ach, Kole, proč tě zatraceně musím pořád milovat?! (Když se trochu uklidní, zaleze si do postele a usne.)

Kol jede od baru hodně velkou rychlostí, protože je strašně rozzuřený. To, jak rozbil hrnek v baru bylo nic oproti tomu, co by nejradši udělal - a co možná taky udělá. Jestli Jacksona v zátoce zastihne, může si být jistý, že jen tak lehce nevyvázne. Sice řekl Genevieve, že všechny city vůči ní byly ta tam, a možná, že by tomu i věřila, pokud by neudělal tohle. Tímhle jasně dokázal, že mu na ní záleží a že nesnese to, aby byla s někým jiným. Zvlášť, když je ten někdo jiný Jackson. Samozřejmě tušil, že Genevieve bude někde v závěsu za ním, ale bylo mu to jedno. Jen ať přijede a dívá se na to, jak Jackson dostane za vyučenou.
Za chvíli je, hlavně díky tomu, že jede vážně rychle, v zátoce. Zaparkuje na kamenité příjezdové cestě, vystoupí z auta a vydá se k jejich ohništi, odkud to byl jen kousek k Jacksonově chatrči. Vlkodlaci se už znovu nepokusili na něj útočit - věděli, že by to odnesli stejně, jako minule. Míří si to k ohništi a už z dálky vidí, že tam Jacksona nenajde. Nezastavuje se a jde rovnou k jeho chatrči. Zaklepe a čeká, než mu otevře. Chvilku mu to trvá, ale jakmile se dveře otevřou, Kol se napřáhne a velkou silou mu vrazí pěstí do obličeje. Na nic nečeká, a když se Jackson svalí na zem, vejde dovnitř, sehne se a vrazí mu ještě pár ran do obličeje, jak levou rukou, tak i pravačkou. "Říkal jsem ti dost jasně, že máš nechat Genevieve na pokoji," říká přitom a každé slovo vyslovuje hodně zřetelně, aby mu rozuměl. Věřil, že musí být dost rozhozený a hlavně překvapený, že se tu Kol objevil.

*Když z venku zaslechne rozruch, chce se jít podívat, co se děje. Přikládá to na vrub nejspíše nějaké další nevítané návštěvě, se kterými se v Zátoce v poslední době roztrhnul pytel. Než vstane a přejde ke dveřím, někdo na ně zaklepe. Jedna z věcí, která je mu jasná, než otevře je ta, že je to upír. Nenapadá jej, kdo by si sem troufnul. Nenapadá... tuší, podle náznaků z okolí, že by to mohl být některý z původních. Tady, ale jeho pokusy zúžit výběr končí. Když otevře, hned má jasno. Nedostane, ale šanci na nějakou reakci. Kola tady nečekal, ale ani ho to nepřekvapí. Jakmile skončí na podlaze svého domku po Kolově "péči" a slyší jeho slova, navzdory všemu se neubrání pobavenému úsměvu. Od Kola už nehodlá poslouchat žádné výhrůžky ani varování ohledně toho s kým se může a nemůže stýkat. Setře si hřbetem ruky krev ze rtu a vrhne po Kolovi znechucený pohled.* Ty mi nebudeš říkat s kým se stýkat mám a s kým ne. *Zavrčí na něj varovně.* Ani mně, ani Genevieve. Je svobodná a může se bavit s kým se jí zlíbí. *Dodá ještě a nespouští z Kola oči. Díky prstenu se pak překvapivě rychle postaví.* A teď odsud vypadni. *Doporučí mu. Nehodlá se s ním zahazovat. Kol u něj už hlouběji klesnout nemůže.*

"Já ti budu říkat, co budu chtít a doporučuju ti, aby sis to vzal k srdci, ne jako posledně." K nenávistnému pohledu přidá teď i úšklebek. Co když už nebude žádné příště? Jackson si to vlastně ani nemusí brát k srdci, protože už k tomu nebude mít ani příležitost. Ne, Kol ho dneska šetřit nebude. A když se nestane nic nečekaného a Kol nad ním bude mít pořád navrch, bude jen malý bonus, když Jackson skončí mrtvý. Genevieve mu to sice nikdy neodpustí, ale nad tím teď nepřemýšlel - byl až moc rozzuřený a chtěl jenom jedno; pořádně ukázat Jacksonovi, že s ním není radno si zahrávat. "Víš, to, že se s tebou baví bych klidně dokázal překousnout, ale to ostatní? Radši si to nebudu představovat, protože to by ses tu neválel jen v krvi, ale i v mých zvratcích." Když to dořekne, chytne se jednou rukou za krk a vydá dávivý zvuk, jako by vážně zvracet potřeboval. Ale vážně, bylo mu to tak odporné, že si to raději nepředstavoval. Když se pak Jackson překvapivě rychle postaví, Kola to vůbec nepřekvapí - moc dobře věděl, že vlkodlaci teď prsteny mají, vždyť ho měla dokonce i Claire, a právě ona ho překvapila svojí větší sílou. Když od něj slyší, aby odsud vypadnul, musí se pobaveně pousmát. A ten pobavený úsměv mu na tváři zůstane i když do něj začne pomalu strkat. Nejdřív do něj strčí jenom prstem, potom celou rukou a nakonec, potřetí, oběma rukama. "Mně se ale nikam nechce, Jacksone." Říká to přitom, když ho strká dál do domu. Tvář mu pořád zdobí ten pobavený úsměv - dneska se prostě Kol porazit nenechá. Posledně byl neopatrný a nechal si od něj zlomit vaz, ale to se už znovu opakovat nebude. Ne dnes a ne nikdy v budoucnu.

(Jede na svoje poměry, jak nejrychleji může. Ale samozřejmě Kolovi nestačí. Dorazí do zátoky asi dvacet minut po Kolovi. Za dvacet minut se toho mohlo hodně stát. Snad ani nechtěla pomyslet na to, co přesně. Kol vypadal opravdu rozzuřeně a ona to podnítila. Jestli se Jacksonovi dneska něco stane, tak to bude její vina. Doufá jen, že Kol snad opravdu nemá zájem na tom, aby Jacksona zabil. A pokud ano... Jen silně polkne, protože si to ani nechtěla představovat. Mohlo už být po všem, ale taky nemuselo. Jeho auto zahlídne hned, jak vjede do jí známé oblasti. Zastaví vedle něj, rychle vystoupí a rozhlédne se po okolí. Bylo to tu nějak moc podezřele klidné. Vydala se k ohňištím. Bylo sice odpoledne, ale vlkodlaci si tu někdy opíkali maso. Pár jich tam našla a jeden z nich jí hned hlásil, že je tu Kol.) Je tu? A co děláte s tím, že je tady? Kde je? (podívá se na toho vlkodlaka.) Šel směrem k Jacksonově chatě. A co bychom s tím asi tak měli dělat? Je to Původní, už jednou nás tady přepadnul. (ohradil se jeden z vlkodlaků) Aha, takže vy necháte svého Alfu jen tak? Bez nějaké ochrany? To vás sakra ani nezajímá, proč je ten Původní vlastně tady? To jste tak pohodlní a líní, že se raději do ničeho nebudete plést? (je až rozzuřená tím, co od toho vlkodlaka slyší. A nedívá se už jen na něj, ale i na ostatní, co jsou u toho ohniště.) To si, ksakru, říkáte smečka? Ne, jste jen banda pohodlných zbabělců, a to jsem to řekla ještě dost slušně. (vztyčí prst) Je mi z vás na nic. (dodá ještě) Ty k nám nepatříš, abys něco takového měla právo říkat, nebo nám rozkazovat. To, že děláš Jacksonovi děvku, ještě nic neznamená. (ohradil se samolibě další vlkodlak, který stál za tím prvním, ona jen polkne a dá mu pěstí. Tohle si k ní nikdo dovolovat nebude. Pak jen znechuceně odejde do své chaty. Potřebuje jednat rychle, ale rozhodně nepůjde nevyzbrojená.)

*Poslouchá Kolovy řeči, ale dnes si z nich opravdu nic nedělá. Dělá to v jeho očích tohohle původního ještě ubožejším. Jestli si Kol myslí, že si od něj nechá poroučet je na omylu. Nad jeho slovy se ušklíbne. Kolovi může být hned jasné, co si o nich myslí, a kde zhruba je má.* Říkej si, co chceš, Mikaelsone. Mně je to fuk. *Ujistí ho odměřeně o tom, co už před tím naznačil. Provrtává Kola nepřátelským pohledem. Možná si o sobě myslí, že je neporazitelný původní, ale u tohohle vlkodlaka se shledá s překvapivou lhostejností k tomu, koho má před sebou. Poslouchá ho dál. Vypadá stále dost pobaveně. Uchechtne se tomu, o čem se ho Kol pokouší přesvědčit.* To jsem viděl. *Zavrčí na něj. Přistoupí blíž k němu a neuhýbá očima.* Vyváděl si, jak najatý, když jsi neměl důvod. *Ušklíbne se znechuceně.* Jsi směšný. *Poví mu, co si o něm myslí.* Divíš se, že tě nechala být? *Vysměje se mu.* Ztratil si ji sám. Na mně za to vinu nesvaluj. *Doporučí mu. Přimhouří mírně oči. Nad Kolovým divadelním výkonem nehne brvou. Jen může vidět, co si o něm asi myslí. Když do něj Kol začne strkat, nezdá se, že by s tím měl problémy. Udělá od něj pár kroků dál, ale jeho domek není moc velký.* To máš smůlu. Tady jsi u mně doma a nejsi vítán. *Zopakuje mu to prozatím klidně. Kol, ale může vidět, jak mu při tom zezlátnou oči a v puse se mu prodlouží špičáky.*

Kol nemůže uvěřit tomu, jak se Jackson chová. Je vážně tak pitomej nebo to jenom dělá? Před Původním, a zvlášť rozzuřeným Kolem, si hrát na hrdinu? To nebyl vážně dobrý nápad. Horší než rozzuřený Kol byl možná už jen rozzuřený Klaus. Ten by se s ním nepáral a zabil by ho rovnou, jenže by ho asi Hayley pak nenáviděla. Vlastně by byla docela legrace zavřít do sklepa v Sídle tentokrát Jacksona a s Klausem se na něm pořádně vyřádit; je si jistý, že při tomhle by se rozhodně nehádali, ba naopak, královsky by se bavili. "To by ti nemělo být fuk, psisko." Ano, zase ho označí tímhle nepěkným hanlivým slovem. Moc dobře věděl, že vlkodlaky tohle oslovení vytáčí, no ještě aby ne. Ještě mohl dodat 'zablešené', ale na to už bylo pozdě. "Možná, že jsem předtím důvod neměl a právě proto jsi přežil, ale teď? Důvod mám a dneska z toho tak lehce nevyvázneš, vlku," ušklíbne se na něj. Když mu řekne, že je směšný, musí se zasmát. "A ty jsi zbabělec. Tomuhle říkáš prát se? Nebo se bojíš, že ti nějak ublížím? Asi bys měl." Jeho další otázka ho vytočí ještě víc, než byl doteď. "Divím se, že mě nechala kvůli něčemu... takovýmu," podívá se na něj zhnuseně a všechno to říká s velkým opovržením v hlase. Na jeho další větu o tom, že ji ztratil sám, už nereaguje. On nemohl za to, že ji ztratil, a za tím si stál. Kdyby ho neuřknul Benjamin, bude s ní pořád. "Je mi upřímně jedno, jestli mě sem někdo zval nebo ne." Dívá se na něj, už jsou docela uvnitř v domě. "Zdá se, že s tebou si moc zábavy neužiju, tak to ukončíme hned, co říkáš?" tázavě se na něj podívá a v tom jeho pravá ruka projede Jacksonovou hrudí. Kol teď drží jeho srdce. Právě má jeho život ve svých rukou a to se mu náramně líbí.

(Když dorazila k sobě do chytky, moc dobře věděla, pro co jde. Přála si, aby to nemusela použít, přála si, aby Kol nebyl tak paličatý a nechal Jacksona na pokoji, ale bojí se, že to použít bude muset. Bojí se, že Kol bude nepříčetný, že ji nebude poslouchat. Ale ona mu prostě nepatří a jestli kdy patřila, tak už to neplatí. Není jeho majetkem, nemůže si s ní dělat, co chce. Nemůže už dál takhle ovlivňovat její život, protože on už do něj nepatří. Už není součástí jejího života. Rozhodla se tak a on jí slíbil, že to bude respektovat, ale možná, že se nijak nedotkne jí samé, ale osob kolem ní ano. A to ona nemohla dopustit. Nebude jí ničit život a nebude ji tímhle diktovat, s kým se může bavit a s kým bude jen proto, že on si to tak přeje. Vytáhne z truhličky onu dýku, kterou jí tehdy poskytl Klaus. Chvíli si ji prohlíží. Pak otevře malou lahvičku, která byla v pouzdru spolu s dýkou. Popel z bíleho dubu. Bylo ho jen maličko, ale stačilo to i na několikanásobné zabodnutí Původního. Smočila hrot dýky v popelu a pak lahvičku zase zavřela. Opravdu doufala, že nebude muset použít tuhle metodu, ale na druhou stranu je připravená to udělat, pokud bude Jacksonův život opravdu v ohrožení. Vyjde ven ze své chatky a zamíří i s dýkou k Jacksonově domku. Vtrhne do něj. Ten výjev, který se jí naskytne není vůbec pěkný. Vykulí oči, přišla možná právě včas, Kol má svou ruku v Jacksonově hrudi. Nemůže dovolit, aby svoje dílo dokončil. Přiskočí k němu a dýku mu přiloží na místo, kde má Kol srdce. Ten pohled je možná trochu komický. Kol ohrožuje Jacka, Gen Kola.) Pamatuješ, jak ti Klaus řekl, že se ti už nebude montovat do života? Že tě nechá být. Ano, nechal tě být, protože tvůj život vložil do mých rukou. Pust ho, Kole, nebo ta dýka skončí v tobě. (řekne poněkud výhružně. Myslí to vážně. Ale Kol si může myslet, že jen planě vyhrožuje. Ta dýka je navíc očarovaná tak, že z rukou svého majitele jen tak nevyklouzne. Ta dýka je teď tedy pevně v jejích rukách.)

*Netuší, co si Kol myslí, že tady dnes dosáhne. Čím více se snaží provokovat a sypat kolem sebe urážky, tím opovrženíhodněji se k němu chová. Po posledním vývoji událostí, mu Kol nestojí za jedinou vrásku, nic, čím by mu dal najevo, jak ho vytáčí. Připadá mu čím dál tím víc ubožejší. Jestli Kol čeká, že se před ním rozklepe, a kdo ví co ještě, tak se přepočítá.* Kdo si myslíš, že jsi? Rozkazovat mi nebudeš. *Ušklíbne se na něj. Naštěstí pro něj si Kol vybral "špatný" postup, při své pomstě, či, co to zde předvádí. Tím, co dělá, mu nemůže nijak výrazně ublížit. Poslouchá další Kolovy řeči. Začíná ho to unavovat. Stále dokola totéž.* To je všechno? Na víc se nezmůžeš? *Protočí nad ním viditelně oči. Vypadá znuděně. Uchechtne se a popojde blíže k němu.* Přišel si se prát? *Šklebí se na něj dál.* Možná, mi za to nestojíš... *Popíchne ho.* Co mi uděláš? *Vyzvídá s výsměšným podtónem.* Zabiješ mě? *Pozvedne vyzývavě obočí.* To budeš hrdina. Myslíš, že tím získáš Genevieve zpátky...? *Vysmívá se mu. Nemá v úmyslu mu ukázat nějakou svou slabost. To u něj Kol nikdy neuvidí. Neubrání se úsměvu při kterém se mu zablýsknou jeho špičaté polozvířecí zuby.* Tos dopadl, co Mikaelsone. Dala přednost vlkodlakovi. *Nějak se mu zalíbilo Kola štvát. Skutečně si to užívá. Jeho mlčení je mu dostatečně výmluvnou reakcí. Když to vypadá, že Kol, jen tak neodejde, má v úmyslu si vyzkoušet nyní svou proměnu a po té otestovat ostrost svých zubů a drápů na původním. Kol ho ovšem opět ne zrovna mile překvapí svým nenadálým útokem. Nečeká to a tak, jen zalapá po dechu, když ucítí, jak mu původní sevře jeho srdce. Takovou bolest, ještě nezažil. Cítí bolest při každém nádechu i výdechu. Chytne Kola pravou rukou za předloktí ruky, kterou ho drží. Sevře mu ji tak pevně, jak mu to, jen jeho vlkodlačí síla dovolí. Je to spíše jeho pud sebezáchovy. Zaboří mu prsty a nehty do kůže až ke kostem, které začnou praskat. Při tom se snaží dýchání omezit na minimum. Cítí, jak mu hoří tváře. To, že se tam objeví najednou Genevieve vnímá nejasně. Pro něj je jasným bodem Kolovy oči a předloktí, které mu pomalu, ale jistě drtí.*

Jenom se ušklíbl, když slyšel Jacksonovy další řeči. Že mu nebude rozkazovat? To si vážně věřil. Kdyby Kol chtěl, nemusel to tolik prodlužovat a už by bylo po Jacksonovi. Teď si začal říkat, jestli to neměl udělat úplně hned - jakmile by otevřel dveře, zlomil by mu vaz, a nebo mu vyrval srdce z hrudi. A nebo by ho jenom omráčil, odvezl třeba na plantáž a zavolal Klausovi. Ten by se na něm jistě taky vyřádil. Vlastně by se na něm vyřádili oba. Moc dobře nevěděl, co Jackson provedl Klausovi, že ho nemá tolik rád, jsou to vlastně oba vlkodlaci a těch si Klaus docela vážil... Ale co, je to vlastně jedno, hlavně že ho nesnáší. "Ty ještě uvidíš, čeho všeho jsem schopnej. Myslíš si, že to naše poslední setkání jsem se nějak moc snažil? Ne. Kdyby ano, byl bys dávno mrtvý a dneska bych už neměl nic na práci," podívá se na něj s úšklebkem. "Jo, vlastně jsem se přišel prát, ale ty o to vážně nestojíš. Ty fakt nechceš bojovat o svůj život? Necháš se zabít bez boje? Hrdino," pronese na konec ironicky. Na jeho další otázku o tom, jestli ho zabije, už neodpovídal. Pokud Jackson pozorně poslouchal, odpověď na svou otázku dostal chvilku předtím. "Myslíš si, že si to rozmyslím, když začneš mluvit o Genevieve? Spletl ses." Zdá se, že Jackson už začíná panikařit, i když to nedává moc najevo. Tedy spíš vůbec. Muselo mu být jasné, že Kol ví, že tímhle si Genevieve rozhodně zase nezíská, ale jemu to teď bylo úplně jedno, nepřemýšlel nad tím. Byla jediná věc, kterou měl v hlavě - zbavit se Jacksona. "Dala přednost zbabělýmu vlkodlakovi, slabému. Copak jsi nějaký alfa, když ani nedokážeš udržet smečku pohromadě a ochránit ji před zrádci? A to ostatní? Jak se dívají na to, že sis něco začal s čarodějkou, i když bývalou, co?" podívá se na něj s úšklebkem a chvilku na to už drží jeho srdce ve své dlani. Je to úžasný pocit, když slyší, jak Jackson jenom lape po dechu, jak se tep jeho srdce zvýšil, protože se jistojistě bál. Určitě teď svých slov i toho, že měl něco s Gen, lituje. Když ho chytne za zápěstí ruky, kterou má Kol v jeho hrudi, musí se zasmát. I když mu ji začne drtit, je naprosto v klidu. Teprve až potom, co mu začnou praskat kosti, ho Kol za tu ruku chytí svojí levačkou a začne mu ji drtit mnohem víc, než mu drtil tu jeho doteď Jackson. Nevšimne, že Genevieve vešla do domu, zaregistruje ji až teprve tehdy, když na zádech ucítí dýku. Bylo to někde v oblasti, kde měl srdce. Když Genevieve promluvila, nedal na sobě znát žádné překvapení, i když uvnitř tomu nemohl uvěřit. Kde vzala tu dýku? Až když vyslovila jméno jeho bratra Klause, mírně se zamračil. Potom sevře Jacksonovo srdce ještě víc, než doteď. Nechybělo málo a zemře. "Ne. Když mě bodneš a já budu jeho srdce držet dál, taky zemře. Takže skončí jeho srdce o kus dál na zemi tak jako tak," řekne, pokrčí rameny, ale neotáčí se. "Mně tu dýku dřív nebo později třeba někdo vyndá, ale jemu srdce nikdo nevrátí."

(Stále mu drží dýku na zádech tam, kde má srdce a je připravená bodnout. Oddechuje trochu rychleji a silněji než obvykle. Byla rozrušená a vyhecovaná zároveň. Adrenalin teď proudil v jejích žilách a zdálo se, že nic jiného teď ani nevnímala. Zarazila ji až Kolova slova. Vlastně má pravdu. Nemá záruku, že když ona bodne, Jackson zůstane živý. Vlastně nemá záruku vůbec žádnou, protože je více než jasné, že Kol jen tak tu ruku z Jacksona nevyndá a kdyby nějak víc cítil hrot dýky na svých zádech, jistě by prostě Jacksonovi to srdce nemilosrdně vyrval. A i tak, i kdyby to nestihl, stejně má právě ruku v Jacksonově hrudi a svírá jeho srdce a svírá ho pevně, protože viděla, jak ještě víc přidal na síle. Stačil malý pohyb a je po Jacksonovi. Nemůže ho jen tak zabodnout, protože i zabodnutí znamená Jacksonovu smrt. Musela rychle vymyslet jinou alternativu. Odlepila od Kola tu dýku a kousek od něj poodstoupila tak, aby na ni viděl. Musí doufakt, že vyjde to, co chystá. Hlavně doufá v to, že nějaké částečky popela z bílého dubu zůstanou na dýce i po jejím zákroku.) Fajn, tak jo, když to chceš takhle... (Pokrčila rameny a pak vrazila tu dýku do svých útrob. Vypadalo to, jako by to dělala opravdu silně, pravdou je, že dopad dýky zbrzila a tou dýkou se jen škrábla. Ale efekt to mělo. Krvavá skvrna se jí ukázala na tričku. Hraně vykřikla bolestí. Trápí ji, že to takhle na Kola musí hrát, že ho vůbec má v úmyslu proklát tou dýkou, ale tohle nejde. Nemůže dovolit, aby zabil Jacksona. Drží tu dýku tak, že na ni Kol nemá dobrý výhled, takže nemůže vidět, že ji svým tělem řádně neproklála a vlastně ji má vytaženou. Riskuje, ale buď to vyjde nebo ne. Ona se zranila proto, aby ho pak mohla zabodnout.)

*Možná by na Kolovy řeči i nějakým způsobem reagoval, ale od chvíle, kdy drží jeho srdce je docela rád, že se drží na nohách a dokáže, alespoň nejasně vnímat, co se kolem něj děje. Cítí, jak mu v hlavě hučí a šumí, jako by v ní měl nějaký hlasitý stroj. Vše vnímá tlumeně, zkresleně. Čím déle Kol svírá jeho srdce tím hůře dokáže přes mžitky zahlédnout a registrovat své okolí. To, že mu Kol začne drtit předloktí vnímá, jen okrajově. Na tuhle bolest už je za ta léta "zvyklý". K jeho nosu, ale najednou dolehne vůně čerstvé krve. To ho přiměje posbírat všechny zbylé síly, aby zjistil, co se to děje. Kromě krvavé skvrny na své hrudi zahlédne Genevieve s dýkou v břiše. Rozšíří nad tím šokovaně oči.* Gen... *Zasípe. V tu chvíli zapomene na to, že má Kol v ruce jeho srdce. Myslí, jen na to, jak se k ní, co nejdříve dostat. Zaregistruje, že Kolovo sevření mírně povolí a může se volněji nadechnout. Použije všechnu svou sílu k nápřahu a ráně druhou volnou rukou a v razí Kolovi levačkou do nosu. V danou chvíli to jednoduše riskne.*

Kol pořád cítí tu dýku na zádech a stále nevěří tomu, že by to Genevieve dokázala udělat. Teď už si možná i dokázal připustit, že jeho by zabodnou dokázala, protože nechtěla, aby zemřel Jackson, ale když jí muselo dojít, že zemře tak i tak, co se rozhodne udělat? Jacksonovo srdce začal tisknout čím dál tím víc, jistě nechybělo málo k tomu, aby ztratil vědomí a zemřel. Když se od něj dýka odlepí, trošku nadzvedne obočí - možná, že to bylo i překvapením. "To ses tak rychle vzdala, jo?" podívá se na ni, když už může - Genevieve si totiž stoupne tak, aby na ni viděl, aspoň trošku. Když slyší její slova, neví, co od ní čekat. Co má sakra v plánu? Nemá svoji moc, nemůže dělat nic, aby Jacksona zachránila. Když pak ale vidí, co Gen udělá, překvapeně a možná i trošku zděšeně pootevře ústa. Z jeho pohledu to vypadalo tak, že do sebe vážně Gen zabodnula dýku, dokonce měla na tričku krev. On tu krev cítil... Jacksonovo srdce pořád pevně svírá v ruce, ale v tuhle chvíli plné překvapení, si ani neuvědomí, že jeho stisk trošku povolil. Jak síla stisku jeho pravé, tak i levé ruky, kterou drtil Jacksonovi zápěstí. Jackovo zasípání jejího jména nevnímá, sleduje teď Genevieve. Musí jí nějak pomoct... Jackson musí jít prostě stranou, všechna pomsta a nenávist vůči němu. I když Genevieve řekl, že už k ní nic necítí, nebyla to pravda, ba naopak. Pořád ji miloval a nemohl se jen tak nečinně dívat, co se jí teď děje. Probere ho až to, když mu Jackson vrazí jednu do nosu. Kol sebou trošku zavrávorá a to zapříčiní i to, že trošku hýbne rukou, kterou měl stále v jeho hrudi - muselo to zatraceně bolet. Zničehonic z něj ruku vytáhne, musí teď pomoci Genevieve. Ještě než se upíří rychlostí vydá přímo k ní, vrazí mu pěstí ze strany do obličeje. Dal to toho opravdu velkou sílu, divil by se, kdyby se Jackson udržel na nohách a divil by se, kdyby byl ještě schopný něco dalšího podniknout. Za okamžik už je u Gen. Instinktivně ji ruku přitiskl na ránu, aby zastavil alespoň trošku krvácení. "Gen.." Byl tím překvapený, nestačil si všimnout tím, že dýka v jejím těle nikdy nebyla a ani si nevšímal, kde zrovna teď je. Kousl se do zápěstí, které mu před chvílí Jackson drtil s tím, že jí dá svoji krev, aby se uzdravila, co nejdříve.

(Vyšlo to. Opravdu ho tím rozptýlila. Věděla to. Věděla, že to vyjde, i když navenek pochybovala, věděla, že Kol ji jen tak nenechá vykrvácet, i když ona vlastně vůbec pořádně nekrvácela. O to víc ji vnitřně bolelo to, jakým podfukem tohle všechno udělala. Jak Kola musela zlákat, aby ho dostala od Jacksona. Ale nemohla dovolit, aby Kol zabil Jacksona. To by mu nemohla odpustit, tím by se jí opravdu zprotivil nadobro. Jackson nic špatného neudělal. Kdyby ona sama nechtěla, ani by se možná o nic sám od sebe vůči ní pořádně nepokusil. Ale to ona byla příčinou toho, že Jackson se odhodlal. Nevidí jediný důvod, proč by za to měl pykat. Když se k ní Kol upíří rychlostí přesune, srdce jí tepalo o sto honů. Nedokázala se mu podívat do očí, a tak se dívala na svou skoro až fiktivní ránu, protože to opravdu nestálo za řeč. V jejím nitru se mísil vztek, zklamání, ale nejen z Kola, ale i sama ze sebe. Zařekla se, že tohle neudělá, že nebude jako Klaus a nebude bodat Kola dýkou, protože se vždy bude snažit hledat jiné řešení, ale ona teď ví, že v tenhle okamžik jiné řešení není. Kol je připravený zabít Jacksona a jistě se o to bude pokoušet dál, až se o ni teď postará. Pokud ho neprobodne, dneska Jackson zemře. Nechtěla ho probodnout na dlouhou dobu, chtěla ho porstě jen dostat ze zátoky. Pak z něj dýku vytáhne a bude čelit jeho hněvu, ale jedno už bude jasné, jestli si ještě někdy dovolí v budoucnu na Jacksona, ona sdýkou bude připravená. Vyšle mu tím jisté poselství. Snad už pak dá opravdu pokoj, i když jí to bude nesmírně bolet a bude se nenávidět za to, že tohle udělala. Vzhlédla a podívala se Kolovi do očí. Nabízel jí svou krev, ale ona místo toho, aby přijala, tak jen zakroutila hlavou.) A přeci se staráš, i když jsi tvrdil opak, i když jsi tvrdil, že je všechno pryč. Ale já... omlouvám se. (Pohladí ho druhou rukou, ve které nesvírá dýku. Semkne k sobě rty do bolestné grimasy z toho, co teď bude nucena udělat. Připraví dýku a pak Kola bodne přímo do srdce. Stále se mu přitom dívá do očí, ani nemrkla. Její pohled je plný lítosti, ale i nutnosti toho, čeho teď právě byla schopná. Kol se pomalu sesouvá k zemi. Jeho kůže zešedla. Ona těžce vydechla a zavřela na chvíli oči. Tohle jí nikdy neodpustí. Pak vstane a přesune se k Jacksonovi.) Jacksone? (řekne nakřáplým hlasem) Budeš v pořádku? (Směřuje svou otázku k němu. Pak se podívá na Kola. Musí ho odtud dostat, ale nechce obtěžovat Jacksona. Prostě začne táhnout Kola ven, i když jí to jde těžce.) Musím ho dostat ze zátoky. (podívá se na Jacksona. Možná je z toho všeho lehce v šoku.)

*Po celou dobu, co ví, že se Genevieve bodla dýkou, nedokáže pochopit, proč tohle dělá, ale ještě více ho nyní zaměstnává nutnost dostat se k ní, zjistit, jak moc je to vážné a pomoct jí. Když se snaží dostat od Kola a praští ho, když mu v hrudi pohne rukou, má pocit, že zešílí bolestí. Něco takového ještě nezažil. Zasípe bolestí, ale hned na to se mu opravdu uleví, fyzicky, když ho Kol konečně pustí. Z hlubokým nádechem zalapá po větším množství vzduchu, protože v tu chvíli má pocit, že se dusí. Než stačí udělat něco dalšího, Kol ho znovu praští tak, že to ve svém momentálním stavu nedokáže při nejlepší vůli ustát. Skončí na podlaze na zádech. Praští se při dopadu hlavou o dřevěnou podlahu tak silně, že se mu zatmí před očima a ztratí na moment vědomí. Je to, ovšem, jen okamžik. Když se probere a otočí hlavu jejich směrem, uvidí Kola u Genevieve dávat jí jeho krev. V tu chvíli si ho Kol nevšímá a on má silnou potřebu ukončit jejich opětovné setkání, jako minule. Než se trochu vzpamatuje, aby toho byl schopen, slyší slova Genevieve adresovaná původnímu a nijak tomu nerozumí. Větší smysl mu začnou dávat až tehdy, když Genevieve Kola probodne tou dýkou. Nadzvedne se na lokti zdravé ruky a dost šokovaně na to všechno zírá. Cítí se v tu chvíli, jako by ho přejeli kombajnem. Třeští ho hlava a při každém úderu srdce vnímá silnou bolest v hrudi. V puse má krev. Ani neví, jestli z Kolovy rány nebo z jeho předchozího pokusu ho zabít. Zlomené předloktí pravé ruky se mu ještě nestihlo zhojit. Když se k němu Genevieve přesune a mluví na něj, není schopen ji v první chvíli odpovědět, jen na ni stále dost nepřítomně hledí. Až její červená skvrna na prosakující skrz její halenku ho trochu probere. S velkým sebezapřením se posadí. Přes zatnutou čelist se snaží ztlumit bolestivé výdechy.* Gen, a co ty? *Těkne očima k její krvavé skvrně a zpátky jí do očí. Nedočká se žádné reakce, kterou potřebuje. Kouká na Gen, jak se vzápětí snaží odtáhnout Kola pryč.* Genevieve počkej... *Vydechne přes všechnu bolest, kterou pociťuje. Snaží se jí zastavit, ale ještě není schopen nějaké větší reakce. Když vidí, že je Kol konečně neškodný, nevidí důvod ke spěchu. Začne se vyškrábat a postavit na nohy.*

(Ani tak moc nevnímala Jacksonovu otázku. Sama byla trochu v šoku. Ne z toho, že by snad byla zraněná, ale z toho, co se tady teď událo a co vlastně udělala. Dojde jí to až za pár vteřin, když táhne Kola ven z chatky, i když jí to jde hodně těžce. Podívá se na Jacksona.) Já jsem v pořádku. Je to jen škrábnutí, nezabodla jsem ji do sebe hluboko. Prostě jsem to tak nějak všechno tady před Kolem hrála. Nemohla jsem dovolit, aby tě zabil. (zakroutí odmítavě hlavou) Jsem si ale jistá, že po tomhle... (podívá se na Kolovo bezvládné tělo) ... už tě obtěžovat nebude. Ponaučení je jasné. (Pak se zarazí v tahání, když jí Jack řekne, ať počká. Jakmile se začne zvedat, pustí Kola a jde pomoci Jacksonovi.) Měl bys odpočívat. (Chce mu pomoci do jeho postele. Nedovolí, aby se teď někde promenádoval.) Za několik hodin se zhojíš úplně. Já ho (podívá se na Kola) musím teď odvést. (podívá se Jacksonovi do očí) Vrátím se, ale nevím ještě v kolik hodin. Ty lež, Jacku. (políbí ho na čelo a pak se otočí k němu zády. Kola se jí podaří odvléct až do jejího auta, vlkodlaci jen tupě zírají. Má jich plné zuby, jsou to tupci. Naloží Kola, sama nasedne a vydá se k Plantáži.)

*Stále nechápavě sleduje Genevieve a to, co provádí s Kolovým tělem. Přemýšlí, jestli ho vůbec vnímá, než na něho Gen konečně nějakým způsobem zareaguje. Poslechne si ji pak a snaží se vnímat přes jeho bolestivé vjemy, které jsou nejsilnější v místě, kde se praštil do hlavy a v hrudi. Když ho ujišťuje, že jí nic není neví, jestli ji má v tom věřit, ale podle jejího chování a jednání se k tomu upne, protože jí momentálně nedokáže moc pomoci. Při jejich dalších slovech si přijde ještě víc neschopný, než mu téměř neustále většina z jeho okolí dává najevo. Raději při tom uhne pohledem někam do míst za Genevieve a potlačí při tom znechucené ušklíbnutí nad tím vším, co v poslední době tak často zažívá. Zadívá se na Gen až, když pokračuje o tom, že už ho Kol nebude obtěžovat. Napadne ho při tom, že co v tom Kolovi zabrání až z něj někdo z jeho sourozenců tu dýku vytáhne. Nechá si to, pro sebe. Nechce si před Genevieve na nic stěžovat. Když si Gen vezme do hlavy, že mu pomůže do postele tak se s její pomocí vyškrábe konečně na nohy a pak si na své lůžko sedne. Zdravou rukou si přidržuje zlomené předloktí a snaží se "ustát" motání hlavy, když s ní během vstávání a sedání hýbe. Opět má mžitky před očima. Už se Genevieve nehádá. Nemá na to náladu a momentálně ani sílu. Když Gen odtáhne Kola z jeho domku a on zůstane sám, tak se pomalu položí na bok. Zůstane tak nehybně ležet s nepřítomným pohledem upřeným do prázdna. Cítí se prachbídně a ví, že ho čeká jedna z nejhorších nocí v jeho životě.*

(Ráno se probudí a musí říct, že nespala zrovna růžově, ale co se dá dělat. Zachránila Jacksonovi život a to je pro ni to hlavní. Dýku zase ještě včera uložila tam, kde má být. Možná se včera ještě měla vrátit k Jacskonovi, ale nechtěla ho už vyrušovat, protože se vrátila hodně pozdě v noci. Teď se ale rozhodla za ním zajít. Přeci jen, opravdu chtěla vědět jak na tom je a on si jistě taky oddychne, až uvidí, že je v pořádku. Převlékne se a vyjde ven ze své chaty a směřuje k té Jacksonově. Pohledy již probuzených vlkodlaků na sobě nevnímala. Tahle sebranka jí dost lezla na nervy, takže se nemíní zatěžovat tím, že na ni teď civí. Přišla ke dveřím Jacksonovy chatky a zaklepala.) Jacksone? To jsem já, Genevieve. Můžu dovnitř? (zeptá se ho, protože pokud Jack ještě leží, rozhodně ho nechtěla z ní tahat.)

*Co zůstane v chatce sám, leží v posteli, ale jediné, co zvládne zhruba někde nad ránem, bylo zavřít oči. Bolesti postupně odeznívaly, ale čím méně ho trápily bolesti těla, tím více ho užíralo všechno, co se během Kolovy "návštěvy" událo. Ať chtěl nebo ne, stále dokola mu všechno vířilo v mysli. Kol se opět dotkl některých citlivých míst a ačkoliv to v tu chvíli moc nevnímal, během klidu a tichu v noci a k ránu se mu vše vybavovalo. Kvůli tomu na tom ráno psychicky nebyl ani trochu dobře. Když se začalo rozednívat, přinutil se vstát. Opláchl se, vzal si čisté věci. Na jídlo ani nic podobného myšlenky nemá. Neustále přemýšlí nad tím, co bude dál. Možná je z části rád za tyto pro něj dost trýznivé myšlenky. Částečně tak přehluší jeho obavy o Genevieve. Když odešla, lépe řečeno odtáhla Kola z jeho domku, doufal, že je v pořádku, že se jí nic nestalo. Jistotu ovšem neměl a to ho dost užíralo. Nevěděl ovšem, kde jí hledat. Když začal přemýšlet, že zkusí, aspoň trochu čaje, zaslechl za dveřmi tiché kroky a hned na to hlas, díky kterému konečně pocítí za celou noc trochu úlevy. Pohledne od stolu ke dveřím a užívá si poslední tóny jejího doznívajícího hlasu, který mu zní jako píseň z ráje. Přejde ke dveřím a otevře je. Vidět Genevieve je pro něj ještě příjemnější, než, "jen" slyšet její hlas.* Genevieve... *Vydechne díky tomu úlevou. Ihned ji téměř rentgenuje pohledem, jestli jí nic není.* Pojď dál. *Otevře dveře více, a ustoupí, aby mohla dovnitř.* Jsi v pořádku? *Ujišťuje se. Díky její návštěvě může na chvíli přehlušit ten zmatek v hlavě.*

(Jakmile se otevřou dveře, musí si značně oddychnout, protože to, že jí přišel Jackson sám otevřít, je dobré znamení pro jeho fyzické zdraví. Jak na tom byl ale z hlediska jiných stránek, to opravdu netušila, ale jistě to nemohlo být nic zázračného. Podívala se na něj a na tváři se jí rozlil velice skromný úsměv. Teď byla na ty úsměvy spíše skoupá, takže by se to dalo považovat za zázrak, že se usmívá zrovna teď. Vejde dovnitř a hned, jak se za ní zavřou dveře, se otočí k Jackovi.) Já jsem v pořádku. Tedy v rámci mezí. (dodá nakonec) Předpokládám, že ty na tom budeš podobně. (odtuší, protože si rozhodně ani jeden nemůže říct, že jsou stoprocentně v pořádku.) Rány se, jak vidím, už celkem zhojily. (zhodnotí jeho tělo, tedy hlavně to, že na čistém oblečení nemá žádné stopy krve. Pak se mu podívá zase do očí) Už tě nebude obtěžovat, Jacku. (zakroutí hlavou) Myslím, že už jsme to mezi sebou vyřešili jednou pro vždy, takže už nemá důvod tě obtěžovat a usilovat o tvůj život. Mimoto ví, co ho jinak čeká. To, co jsem udělala včera, jsem schopná zopakovat a on to ví. Teď už ano.

*Její pousmání mu na okamžik prozáří jeho chmurné, temné ráno. Nepatrně roztáhne koutky rtů do stran v pokusu o úsměv. Povede se mu, jen z části. Nebýt kruhů pod očima červených očí od probdělé noci, v ten okamžik by vypadal téměř normálně. Nechá Genevieve vejít dovnitř. Pak zavře dveře a otočí se za ní.* Jsem rád, že ti nic není, Gen. *Odvětí s úlevou. V jeho pohledu se na chvilku mihne radost. Zmizí, ale stejně rychle, jako se objeví.* V těch mezích normy... *Dodá. Když se tváří normálně, jeho pohled dnes vypadá jinak. Ta hrozba smrti, která ho večer minula, jen o kousek se v ryla do jeho očí. Vypadají dnes ještě tmavší, než obvykle. Jediné, čeho si, ale je vědomý je pocit studu za to, že se večer nedokázal Kolovi ubránit sám. Nechtěl se s ním prát. Odmítal mu vyjít vstříc kvůli čemu do Zátoky přijel. Pak už neměl možnost. Nejraději by celému světu zmizel z očí. Nechává si všechny své negativní pocity pro sebe. Zcela zakrýt je, ale neumí. Z části je stále ještě mimo.* Nic mi není.. *Zavrtí hlavou s výdechem. Snaží se, aby to vyznělo přesvědčivě. Gen ho už, ale trošku zná, tak si jistě domyslí své.* Díky prstenu. *Dodá. Sám bez jeho pomoci by na tom byl jistě už také lépe, ale zdaleka ne tak dobře. Přejde od dveří blíže k Genevieve. Když se může dívat do jejich očí, tak se cítí líp. Natáhne se a vezme ji za ruce. Když se zmíní o Kolovi, bezděky se zamračí. Poslechne si ji až do konce. Po té přikývne. Genevieve věří, ale Kolovi ne. Přesto to nahlas neřekne.* A tebe, Gen? Tebe nechá na pokoji? *Zeptá se nedůvěřivě. Kolovi v tomhle nedůvěřuje ani za mák. V očích se mu mihnou obavy.*

(Nevěí mu úplně zcela, když jí říká, že mu nic není, protože ono mu je. I jeho kruhy pod očima, jejich zarudlá barva, to vše vypovídá o tom, že Jackson nespal a jen tady tiše trpěl.) Jistě, v pořádku, hm. (Touhle větou dala jasně najevo, co si o jeho výroku myslí, ale dál to nijak nerozebírá. Jackson neumíral a nebyl mrtvý a to bylo to hlavní v tuhle chvíli.) Ano, prten je někdy opravdu k užitku. Zvlášť, když má Alfa naprosto neschopnou, nebo spíše neochotnou smečku. (zakroutí trochu nespokojeně očima, ale teˇto nebude moc rozebírat. I když fakt, že smečka nešla na pomoc svému Alfovi, to je opravdu dost velký zločin, řekla by. Místo toho ho byla chránit bývalá čarodějka, která je teď člověk, kterého občas sužují nepříčetné bolesti, když se někdo rozhodne přejít na druhou stranu.) Ano, Jacku. Mě taky nechá na pokoji, nemusíš mít strach. Myslím, že můj včerejší rozhovor s ním, když jsem z něj vytáhla dýku, byl dost jasný. A jestli si někdy něco zkusí, já už odmítám být shovívaná. To ostatně viděl i včera. (podívá se mu do očí a stiskne mu jeho dlaně v těch svých)

*I když si dá záležet na tváři Genevieve vidí, že mu jeho odpověď moc nevěří. Nemá, ale pražádnou chuť se dnes s Gen o něčem dohadovat a tak její komentář k tomu přejde mlčením. Neumí nad tím, jen tak mávnout rukou. Když se Genevieve následně zmíní o prstenu, letmo na něj na svém prstě koukne. Čím dál tím víc ho, ale na ruce pálí, než že by z něj měl dobrý pocit. Jeho úmysly, se kterými se staral o to, aby měla Genevieve na očarování těch kamenů všechny věci, vyšly naprosto vniveč. Používá ten prsten teď hlavně proto, aby mohl získat zpět ty, které jim Francesca s Oliverem vzali a mohl dát, co proto zrádcům. Když se chvilku zaobírá tím, jak to provést vypadá zamyšleně a trochu nepřítomně. Proberou ho až další její slova. Jen se nad nimi posměšně ušklíbne.*Jaký Alfa taková smečka. *Pomyslí si při tom, ale nechá si to pro sebe. Na druhou stranu by po nikom ze svých lidí nechtěl asistenci u Kolovy návštěvy. To s Kolem považuje za svůj osobní problém ne starost jeho lidí.* To není věc smečky, Genevieve. *Odvětí jí na to. Je opravdu rád, že je Kol tentokrát vynechal.* Kol sem přijel kvůli mně. *Připomene Genevieve. Ve výrazu má nechápavost. Ne, že by proti tomu něco měl, jen ho překvapilo, že tak rychle zjistil, že je s Genevieve. Ke smečce se už nevyjadřuje. Poslechne si ujišťování Gen, že už mají od Kola pokoj.* Snad máš pravdu. *Připustí, ale Kol je v jeho očích stále, jen Kol. Doufá, že skutečně bude mít od tohohle původního chvíli pokoj. Chce se teď zaměřit na vlkodlaky ve městě. Odmítá už čekat na Tobyho a jeho pokusy získat si Oliverovu důvěru.* Musím teď vyřídit problém s vlkodlaky ve městě. *Poznamená. Chce se tímhle zaměstnat i proto, aby se rozptýlil a přišel na jiné myšlenky. Tím také naznačí Gen, co má v plánu. Chvilku ji drží za ruce a kouká jí do očí. Její přítomnost mu za tu chvilku neuvěřitelně pomohla. Pak její ruce pustí, obejme ji a přivine k sobě.* Děkuju, Gen. *Poděkuje jí, protože, si je moc dobře vědomý komu vděčí za život.*

Není to věc smečky? (podívá se na něj nevěřícně) To snad... (zakroutí hlavou, ale nechá to být. I když nemůže uvěřit tomu, že se rozhodl takhle svou smečku omluvit. Neměli právo takhle Jacksona nechat. A když už ho nechali tedy z hlediska toho, že to není záležitost smečky, neměli ho nechat tak z hlediska té lidské stránky. Čím dál tím víc si myslí, že vlkodlaci se pomalu ae jistě jako komunita opravdu rozpadají a za chvíli tu bude jen chaos. Ta jejich neochota Jacksonovi pomoci. Udivuje ji to. Nebo je to snad jí? Je to snad tím, že je tady mezi nimi v zátoce a není vítaná? Moc dobře ví, že není vítaná a že kdyby tu Jackson neměl to hlavní slovo, tak by tu ani nebyla, nestrpěli by ji tu. Vlkodlaci ji nemají rádi stejně, jako mnoho dalších z různých frakcí. Vlastně se najde opravdu málo lidí, o kterých by se dalo říct, že ji rádi mají. A včera zrovna o jednoho přišla. O Kola, o toho, který ji tady v New Orleans začal mít rád jako první. Rychle zahnala tyhle myšlenky někam do hlubší části svojí hlavy.) Takže ses přeci jen rozhodl jednat? (podívá se na něj s povytaženým obočím.) To je skvělé. Tedy pokud tě tvoje smečka podrží. I když si myslím, že je to možná moje přítomnost, co je dráždí. (Přizná. I to včerejší chování by to nasvědčovalo.) Nemají mě rádi a tolerují mě tu jen s nechutí. Jacku, myslím, že je čas, abych se vrátila do města. (podívá se na něj vážně. Už byla rozhodnutá, učinila tak už včera ráno v baru. Když si ji přivine k sobě, cítila se opravdu dobře, musela se usmát a svoje paže na oplátku taktéž ovinula kolem jeho těla.) Neděkuj. (chvíli tam takhle stojí v objetí, když v tom jí zapípá její nový mobil. Vlastně už docela dost lidí mělo její nové číslo a ona je opravdu zvědavá, kdo jí to píše.) Omlouvám se. (odtáhne se od Jacka a vytáhne svůj mobilní telefon, který jí hlásí, že zpráva je od Klause. Povytáhne obočí. S Klausem už se opravdu dost dlouhou dobu neviděla, zajímalo by jí, oč se jedná. Otevře zprávu a pak začne číst. V průběhu čtení zbledla a vypadala jako křída. Pootevřela nevěřícně ústa. Četla tu zprávu stále dokola, jako by nemohla uvěřit textu, který v ní stojí. Byla šokovaná a i vzteky bez sebe. Ne, nikdo si nemůže dovolit ublížit její dceři. Tohle byla opravdová rána pod pás. Ona ji teď nemohla pořádně bránit. Nemohla ji chránit tak, jak by si sama přála. Ale nemohla dopustit, aby se jí něco stalo, a tak se uchýlila k něčemu, co by asi normálně jen tak neudělala. Tedy doufala, že to klapne. Podívala se ještě na Jacka s nepřítomným výrazem.) Já... musím... běžet. (Bez vysvětlení prostě odešla a zamířila do své chatky, kde vytočila staré Benjaminovo telefonní číslo na pevnou linku a doufala, že ho Benjamin za tu dobu, co tu je, zprovoznil. Začne to vyzvánět, což znamená, že telefon je funkční. Doufá, že to Ben vezme, protože tohle je otázka života a smrti.)

*Když vidí její výraz, nezdá se jím být překvapený. Ale ani on nehodlá měnit to, co řekl. Je rád, že se nikomu z jeho lidí večer nic nestalo. Nechce, aby si někdo další proti sobě poštval původní nebo kvůli jeho smůle přišel o život.* Nechci, aby se nikomu z nich, kvůli mně něco stalo, Genevieve. *Zavrtí pak odmítavě hlavou. Pronáší to mírně, ale nekompromisně. Ať už si o něm Gen i ostatní myslí cokoliv názor nezmění. Sleduje ji pak, její zamlklost, zamyšlenost. Zajímalo by ho, o čem přemítá. Genevieve, ale těsně před tím, než se rozhodne zjistit, co ji trápí promluví první, promluví a jeho překvapí, co od ní slyší. Dost nevěřícně se na ni podívá.* Rozhodnutý jsem už dávno, Genevieve. *Odvětí velmi přesvědčivě.* Jen jsem měl trochu jinou představu o průběhu. Nechci už, ale čekat. Musím to udělat jinak. *Dodá na vysvětlení. Není si teď jistý, jestli Gen zapomněla, když jí říkal o jeho spolupráci s Marcelem, když byli na tom obědě. Nakonec si povzdechne. Nechce jí to připomínat. Genevieve toho má dost i bez jeho problémů s vlkodlaky. Nespokojeně se zamračí, když pak od ní slyší, že se chce vrátit do města. Dost viditelně zvadne. Tohle slyší opravdu, jen velmi nerad.* Gen. *Vydechne, ale neví, jak by ji měl přesvědčit, aby zůstala, když se tady necítí kvůli jeho lidem dobře.* Já vážně nevím, jak mám tyhle předsudky u svých lidí, změnit. *Poznamená bezradně, když ji pak drží v objetí. Musí z jeho hlasu vycítit, že je z toho zoufalý a nenapadá ho pořád nic, jak to nějak zlepšit. Na chvilku schová tvář do jejich vlasů a obklopí se jejich vůní. Zvedne jej, pustí ji a odstoupí od ní kousek až uslyší její telefon.* Musím. *Odvětí pak neoblomně. Myslí tím své poděkování. Pozoruje ji, jak pak čte zprávu, co jí přišla a nelíbí se mu, co se při tom s Genevieve děje.* Gen, co se stalo? *Tuší, že to není nic dobrého, jen se neodhaduje hádat, čeho se to týká.* Genevieve?! *Když mu neodpovídá, chytne ji za paže a jemně s ní zatřese, zkouší na sebe upoutat její pozornost.* Gen...! *Zamračí se, když se ona otočí a odejde a on vidí její záda mizet pryč z jeho dohledu. Přejde za ni ke dveřím svého domku a nechápavě, ale znepokojeně ji sleduje. Nemá představu, jestli by jí dokázal teď nějak pomoct.*