Bayou (Zátoka)

*Co Genevieve odešla a krátce na to odjela do města, tak se stále snaží přijít na to, co se jí stalo. Zkoušel jí volat, ale vždy se mu ozvala, jen schránka. Nakonec toho nechal, ale byl kvůli tomu dost neklidný. Sice kvůli tomu trochu pozapomněl na to, co se zde událo předchozí večer, ale nijak lépe se kvůli novému znepokojení necítil. Po polední na chvíli vyjde ze svého domku. Zamíří ke "svému" ohništi, které se nachází kousek od jeho domku. Nahází tam pár polen a rozdělá oheň. Pak se k němu posadí na jednu provizorních lavic a pozoruje, jak plameny olizují dřevo. Od rána se zabývá plánem, jak konečně dostat vlkodlaky a měsíční prsteny zpět do svého držení. Na Tobyho už čekat nemíní a tak se nakonec rozhodne pro malé úpravy toho, co již vymyslel. Sotva se k ohni posadí znovu se ponoří do svých úvah a snaží se je, co nejvíce vypilovat k dokonalosti.*

(Poslední dobou byla v práci od rána do večera, a když měla volno, navštěvovala park, po kterém se procházela, nebo chodila běhat, jezdit na kole, snažila se pořád zabavit. Pořídila si dokonce velkou televizi, kterou si dala nad malý krb v obýváku. Dnešek se rozhodla věnovat doktorům. Zajela si ke všem možným, nechala si u nich založit kartu, a všude se dozvěděla že je zdravá. Až na jednoho. Ten měla takové nereálné hypotézy. Avšak pravda to být může. Nesmí, nesmí. Nemůže. Není na to připravená, a navíc je sama. Tohle by nezvládla. Když se dnes zátokou vracela domů dříve, že si půjde zaplavat, možná překonat rekord, uviděla Jacksona. Vypadal, že je zabraný do svých myšlenek, a nechtěla ho rušit, ale o to více si s ním chtěla promluvit. Ví, že o dnešní návštěvě doktora neřekne nikomu, a bude to držet v tajnosti, pokud je to pravda. Došla až k němu, ani se neptala, zda je tam volno a prostě si přisedla. Podívala se na něj, pousmála se a pevně ho objala.) Ahoj. (Až teď si pořádně uvědomovala, jak dlouho se neviděli. Možná že to není tak dlouho, ale jí to připadá jako věčnost. Nasála jeho vůni, tak moc specifickou a originální, a odtáhla se od něj. Rukou, kterou ho objímala mu lehce zavadila o rameno, když ji stáhla zpět k sobě, ale nepozastavovala se nad tím. Jen se lehce pousmála.) Nad čím přemýšlíš? (Podívala se na něj a potom na své džíny, které byli schválně potrhané a do ohně, který se rozprostíral kousek od nich.)

*Mimoto, že se zabývá detaily jedné části svého poopraveného nápadu, uvažuje taky, kdy a jestli vůbec se mu ozve Marcel nebo jestli se mu podařilo promluvit s tou čarodějkou, o které se mu naposledy zmiňoval. Nechtěl ho tím uhánět, ale nyní má pocit, že bude muset, protože už nechce čekat. Jen doufá, že Davina bude chtít spolupracovat a Marcel bude souhlasit s tím, co vymyslel. Praskání v ohni zní během toho všeho jeho uším docela příjemně. I tak, ale zaslechne tiché kroky, které se k němu blíží a tak se probere ze zamyšlení. Narovná se v zádech a koukne směrem, kterým Claire přišla, zrovna, když ho pozdraví a sedne si k němu. Přivítá jí zkoumavým pohledem, kterým přelétne její tvář. Snaží se odhadnout, jestli se k jejím uším už donesla Kolova návštěva. Podle jejího chování, ale usoudí, že o tom nejspíše ještě netuší, což mu docela vyhovuje. Po svém závěru jeho vážný, mírně zachmuřený výraz od přemýšlení povolí a trochu rozjasní svou tvář. Nepatrně se na Claire pousměje.* Ahoj, Claire. *Pozdraví ji. Když ho obejme, její objetí opětuje.* Rád tě vidím. Jak se máš? *Zajímá se, když se pak odtáhne a znovu na ni koukne.* Já? Měním plány. Na Tobyho už nebudu čekat. Udělám to trochu jinak. Uvidím, jak to vyjde. *Odpoví jí po té na její otázku. Po té uhne pohledem z její tváře a koukne do ohně.*

(Jakmile se Jackson přestane alespoň trochu mračit, je nadšená. On se mračí skoro pořád. Bude mít tedy mnohem víc vrásek až bude straší. Proč se tímhle vlastně zabývá? Jí to může být ukradené. Nad jeho otázkou se lehce pousměje. Když se vás lidé zeptají, ptají se vás jen ze slušnosti, skoro nikdy to nechtějí vědět, a nebo prostě chtějí slyšet že dobře. Nikdo nemá rád ubrečené holčičky.) Mám se fajn. A co ty? Něco nového? (Pohlédne mu zkoumavě do očí. Musí se trochu zamračit. To Tobyho jméno. Jen přikývne a vážně se na něj koukne.) Myslím, že to by jsi se nikdy nedočkal. Mimochodem, jestli ho někdy potkáš, řekni mu, že si s ním potřebuji promluvit o něčem důležitém. (Nejde z toho moc vyčíst, o co přesně se jedná, ale její výraz a tón nejsou zrovna příjemné, avšak ne Jacksonovou vinou. To Tobym. Nejradši by ho už nikdy neviděla, ale to bohužel nepůjde. A pokud se potvrdí, to co nechce, aby se potvrdilo, budou si spolu už tuplem promluvit. Znovu se koukne na Jacksona.) A mohu vědět jak se ten plán mění, nebo to není pro moje uši? (Lehce se pousměje a nakloní hlavu na stranu.)

*Pozoruje Claire, když jí položí svou otázku. Neptá se, jen tak, aby řeč nestála. Když někomu tuhle otázku položí, chce slyšet pravdu. Po její odpovědi si jí znovu zkoumavě přeměří.* Opravdu? *Ujišťuje se, že mu skutečně říká, jak se má a ne to, co si myslí, že chce slyšet. Přemýšlí, jestli už se s Tobym smířili a proto to vnímá takhle, ale zaregistruje, jak se Claire zamračí, při vyslovení Tobyho jména. Hned o tom zapochybuje.* Jak to, Claire? Co se stalo? *To s Tobym nechápe, ale rád by a tak doufá, že mu to Claire objasní. Během toho si uvědomí, že trochu zasklil její otázku. Zapřemýšlí, co jí má vlastně říct.* V něčem dobře, v něčem to nestojí za nic. *Odpoví jí tak se zpožděním. Zatím to nekonkretizuje, ale jeho odpověď byla upřímná. Něco mu vychází něco ne. Mění se to tak rychle a často, že ani neví, co by jí měl konkrétnějšího říct.* Včera si propásla Kola. *Poznamená. Řekne to sice zdánlivě klidně, ale to, jak se při tom ušklíbne nenaznačuje nic dobrého. Na chvíli opět pohlédne do ohně. Když se ho pak zeptá na změnu plánu, zavrtí hlavou.* Tobě nic netajím, Claire.  *Odvětí.* Půjdu za Oliverem sám. Řeknu mu, že jsem po posledních událostech změnil názor a chci dát naši smečku znovu dohromady. Nabídnu mu, že se postarám o další měsíční prsteny. Až si pak pro ně přijdou tak je dostaneme. *Zasvětí Claire do jeho poupraveného nápadu. Když jí to povídá, nakloní se blíže k ní a říká ji to tiše skoro do ucha. Když s tím skončí, zase se trošku odtáhne a tázavě, zvědav na její názor, na ni koukne.*

(Jakmile se jí zeptá, jestli je to pravda, chce rychle přikývnout, že ano, ale neudělá to. Jen se na něj smutně pousměje.) Ne. (Zavrtí lehce nesouhlasně hlavou. Určitě se nemá fajn. Radši o tom nemluví, jak se má, vždyť ani nemá s kým. Jediní lidé, co má, je Jackson, Kol a Ryan. Jinak tu není nikdo, s kým by si mohla popovídat. Mohla by k tomu počítat i Marcela, ale to byli takové výjimky. Pravda je, že jí chybí přítelkyně. Opravdová přítelkyně.) Přijdu si jako opuštěná nechtěná hračka, uzavřená v krabici z cihel, které na mně padají a postupně mně zasypávají, až mně brzy zasypou celou. A já nebudu moct dýchat. A všichni víme, kdo si pro nás přijde, když nastane náš čas. (Myslí tím ženu v černém, s černými křídly a utěšujícím pohledem, s rudou rtěnkou, a i na svůj věk stále elegantní, která vás přijde políbit, a vysvobodit, když ji zavoláte.) Když nad tím tak přemýšlím, pro mně je tu vlastně jediná věc, v kterou věřím, v jednoho boha, ve smrt. To je pro mně jediný bůh. Nevěřím ani v pravou lásku. Ta prostě neexistuje. A to mně přivádí ještě na jednu věc, ve kterou věřím. Ďábel. (Koukla se na něj a musela se zasmát.) Pane bože, proč ti to vlastně říkám? (Pousmála se a znovu se zamračila nad jeho otázkou.) Shrnu to. Podvedla jsem ho. On se to dozvěděl, pohádali jsme se a je konec. Prostě to skončilo. Tedy, ještě to ani jeden z nás neřekl nahlas, ale myslím, že to tak je. (Nebude říkat Jacksonovi že to bylo s Kolem, nebo o dnešní návštěvě hned několika doktorů. Když řekl, že propásla Kola, tak se na něj koukla.) Nebylo to hezké, chtěl tě zabít, protože Gen miluje a když zjistil, že jste spolu s Gen měli poměr, tak prostě žárlil a nemohl to unést. Jo, ty jsi propásl moji hádku s Genevieve. Už si nepamatuji, kdy se to stalo, ale v něčem jsem se alespoň trochu ujistila. (Koukla se mu do očí. Nemyslí si, že Jackson a Genevieve mají nějakou romantickou budoucnost a taky to teď Jacksonovi neřekne, protože nechce být tak zlá. Kousne se tedy ostře do jazyka a schová ho za zuby Jen přikývne na jeho plán.) Dělej co uznáš za vhodné, i když si nemyslím, že to bude tak jednoduché. (Podívá se mu do očí.) Jacksone, poslední dobou se objevuje čím dál tím častěji moje staré zlé dvojče. Nechci proto, aby jsi si bral k srdci ošklivé věci co řeknu, nebo co udělám. Někdy se prostě přestanu ovládat. Je to takový hlad, který tě nutí to všechno dělat, aby jsi se nasytil. (Pohlédne mu do očí a položí si ruce na stehna.)

*Když k němu Claire začne být upřímnější trošku se uvolní. Zůstane na ni koukat, pobízí ji, aby se svěřila, co ji trápí. Chce a má zájem ji vyslechnout. Během toho, co pak začne mluvit, i když to nedává moc smysl, tak jí trpělivě a pozorně poslouchá. Dá jí paži okolo ramen a trošku si ji přitáhne k sobě. Vyslechne si ji až do konce a potom, když se nad tím Claire pozastaví, zavrtí hlavou.* Klidně povídej dál, mně to nevadí, Claire. *Pousměje se na ni slabě. Zatím nemá k úsměvům moc důvodů. Když Claire přejde k rozchodu s Tobym, tak ji opět poslouchá. Trošku tomu nerozumí, proč Tobyho podvedla, ale nechce se jí na to ptát. Vypadá sama dost sklesle, nechce jí přidávat, ještě svými otázkami. Po té, co se jí zmíní o Kolovi, čeká trochu jinou reakci, než že mu docela trefně popíše svou představu. Kouká na ni,dokud nedomluví. Pak uhne pohledem před sebe a slabě kývne.* Tak nějak se to událo. Genevieve ho pak bodla dýkou a odtáhla někam pryč. *Shrne a uzavře to. Znovu na ni pak koukne. Ta poslední věta zněla tak, že má pokračování a on by ho rád slyšel, když už to nakousla.* Ano? *Pobídne jí pak k tomu, aby pokračovala.* Já nečekám, že něco z toho bude jednoduché, Claire. *Poznamená.* Ale už nemůžu čekat, navíc, když se zřejmě nedočkám. *Povzdechne si. Sundá Claire paži z ramen a spustí je do svého klína. Zadívá se zamyšleně do ohně. Uvažuje, proč mu alespoň něco trochu nevychází podle jeho představ. Z toho jej proberou její další slova. Koukne na ni tázavě, trochu znepokojeně.* Můžu ti nějak pomoct, Claire? *Zeptá se jí. Neví, to co mu řekla, se mu moc nezamlouvá. Jako by zatím tušil další potíže.*

(Nechápe, proč to dělá. Proč jí poslouchá. Možná, že jí ani nevnímá a nechává tomu volný průběh. Jí je to teď ale jedno. Nechá se od něj obejmout okolo ramen. Nebyla zvyklá, si pouštět k tělu tolik lidí a nechávat je, aby se jí vryli pod kůži. Aby jí na někom záleželo, to pro ní bylo vždy slabinou a proto se toho časem zřekla. Přestala lidem důvěřovat a rozhodně s nikým nebyla kamarádka. Nikdy to nenechala zajít moc daleko. Když jí vybídne, zavrtí nesouhlasně hlavou. Jackon se k ní snaží být jen hodný, a o ona ho tu zatěžuje svými bláznivými průpovídkami. Pozoruje Jacksona a když řekne, že celou situaci zachránila Genevieve, musí se dost ovládat, aby jí z úst nevyklouzla nějaká poznámka. Hlavně před Jacksonem, který je do ní úplně zblázněný. Ona je vždycky ta dobrá, vždycky ta vyvolená, vždy je to ona. Ona je vždy na prvním místě. Kdyby si měl Kol nebo Jackson vybrat, koho by zachránili, koho by si asi vybrali? Genevieve. A ona by zemřela. Jak obvyklé. Prostě by jí nechali někde zemřít, bez jakýchkoliv výčitek svědomí, protože by jako hrdinové zachránili ženu, kterou milují a byli by štěstím bez sebe. Ano, možná trochu přehání, určitě by tam alespoň malé výčitky byli, ale i tak. Jen semkne pevně rty k sobě a přikývne. Je ráda, že je tu Jackson živý a zdravý. Alespoň něco dobrého. Dělá, že jeho další otázku neslyšela. Nechce to s ním rozebírat a rozhodně se hádat. Na jeho další slova znovu jen přikývne. Má pravdu. Obrátí k němu znovu svůj pohled a je v něm vidět jistý chtíč, s tím něco udělat, ale zároveň jistá slabost, ne pro někoho, ale když je někdo slabý, tak to bylo v jejích očích. Je vidět že ho tím jen znepokojila. Zavrtí lehce hlavou a znovu na něj pohlédne. Stáhne všechny svoje končetiny blíže k sobě a lehce se od něj dotáhne. Nechce mu teď být tak blízko. Jak kdyby se ho štítila, nebo snad dokonce bála. Není to tak zcela úplně. Je to spíše to, že teď potřebuje prostor. A potřebuje, aby to Jackson pochopil. Jistě, chce být součástí toho všeho, a více potřebuje, než chce. Její rty se odlepí od sebe a začnou vydávat slova, formulované do vět.) Ne Jacksone, nemůžeš. Už jsi toho pro mně udělal dost a teď je na mně, abych ti to nějak vynahradila. Tohle je můj boj a je jen na mně, jestli ho vyhraji. Pokud ano, můžu na sebe být hrdá, že jsem to dokázala, změnila se, nebo alespoň něco málo, a pokud ne, budu muset bojovat dál. Já vím, že občas mluvím v hádankách, nebo nesrozumitelně, ale většině tomu snad rozumíš. Nechci být tím, kým jsem byla předtím. A nechci se věčně bát, nejen sama sebe, ale i lidech v mém okolí. Nechci se na každém rohu ohlížet a křečovitě svírat ruce v pěsti a snažit se odhadnout, zda mi jde o život. Změny někdy neznamenají jen to špatné. Moje matka vždy říkala: "Lidé se nemění. Zlí lidé zůstanou zlými, hamižní hamižnými a smutní smutnými." Tak alespoň vyzkouším, zda měla pravdu. Začnu se více smát. Třeba takhle. (Koukala se na něj a zářivě se na něj usmála. Musela se tomu nahlas zasmát, jak se snažila co nejvíce roztáhnout pusu do úsměvu, až se z toho stal křečovitý škleb. Znovu se mu klidně, odhodlaně podívala do očí. Začínalo se stmívat. Za chvilku půjde, dnes si dohodla na pozdní večer že půjde do divadla. Lístek byl pěkně drahý, tak snad to bude stát za to.)

*Když už Claire nic dalšího nepoví, nedokáže určit, jestli je to proto, že nechce nebo už nemá, co. To první mu, ale přijde více pravděpodobné. Není si jistý, z jakého důvodu, ale nezdá se mu to tady a teď vhodné rozebírat. Respektuje to. Již párkrát dal Claire najevo, že za ním může přijít, když bude něco potřebovat. Nepřijde mu vhodné jí to teď připomínat. Má z ní pocit, že o to až tolik nestojí. Nechá si to, ale pro sebe. Pozoruje ji, během toho, co se zmiňuje stručně o předchozím večeru. Neujde mu, že jméno Genevieve u ní není právě nejoblíbenější. Raději už to tedy více nerozebírá. Je docela rád, že se nad tím Claire nijak nepozastavuje. Vyhovuje mu to, a tak se k tomu už nevrací. Když Claire nezareaguje na jeho otázku, taky se kvůli tomu nijak nepohoršuje. Pustí ji, když se od něj odtáhne. Tázavě na ni při tom koukne. Jakmile se rozpovídá, tak poslouchá. Občas kývne, že rozumí a chápe. Nakonec, po té, co mu ukáže svůj náznak úsměvu se také slabě pousměje.* To zkoušej častěji, Claire. *Pobídne ji pochvalně, že se mu ten úsměv zamlouvá.* Ale musíš na tom ještě zapracovat, aby to bylo upřímnější. *Dodá. Není slepý. Moc dobře si všiml, jak se do toho úsměvu nutila. Po té od ní otočí hlavu k ohni. Zvedne se a přihodí do plamenů pár dalších polen. Jak se začínalo stmívat, chtěl trochu více světla.*

sms Jacksonovi:

kód:

Jacku, omlouvám se, že jsem tak najednou zmizela. Dneska zůstanu ve městě, takže mě nečekej. Opatruj se, Genevieve.

*Když už to ani nečeká, tak mu přijde od Genevieve konečně odpověď. Zprvu to netuší, ale zjistí to hned, jakmile mu zapípá v kapse mobil a on si přečte řpíchozí zprávu. Trošku si oddechne. Doufá, že když mu Genevieve odepisuje, tak je v pořádku. Přesto by rád věděl, co se stalo. Než se dočká od Claire nějaké reakce, ještě Gen v rychlosti odepíše.*

kód:

Gen, jsem rád, že si se ozvala. Doufám, že jsi v pořádku. Budu chtít vědět, co se stalo. Brzy se ozvu. Dávej na sebe ve městě pozor. Dobrou noc. Jackson.

*Odešle Gen zprávu, ve které dá jasně najevo, že chce vědět, co se stalo. Pak se znovu věnuje Claire.*

(Jakmile přestane mluvit, rozhostí se mezi nimi zvláštní ticho, které Claire není zrovna příjemné. Až teď si uvědomuje, že už je tma a poslouchá. Slyší jak praskají polena v ohni, jak v dálce šplouchá voda a cítí chladný vítr, který je tak ostrý a ledový, že má pocit, že jí na tvářích vytváří malé řezné ranky. Pousměje se, když jí pobídne, aby se usmívala více. Přikývne na souhlas. Její vlasy se rozletí do všech světových stran, když si s nimi začne vítr hrát.) Ano, budu na tom muset zapracovat. Budu si před zrcadlem trénovat milé pohledy a krásné úsměvy a jak správně říkat slovo fajn, taky aby to nevyznělo jako pravý opak a já lidem nepřidělávala starosti. (Koukne se mu do očí. celou tuhle větu bere s velkou nadsázkou ale potom náhle zvážní.) Nedělej si o mně starosti, Jacku. Budu v pořádku. Ty máš teď určitě jiné starosti a svoje věci, co potřebuješ řešit, tak neplýtvej čas mnou. Vím, kde máš chatku a když něco budu potřebovat, a to neznamená, jen když budu něco potřebovat, tak přijdu. Měla bych tě navštěvovat více, ale vím, že jsi poslední dobou dost - zaneprázdněný. (Odmlčí se a znovu se mu podívá do očí. Potom se koukne na hodinky. Má ještě chvilku. Položí mu svou ruku konejšivě na jeho dlaň. Chce svým slovům tak dát na větším důrazu. A jemně ho pohladí. Je to znamení důvěry, ne nějaké přitažlivosti.) Možná, že Genevieve nemusím, a je to zřejmě tím, že jsme si až moc podobné, ale chci, aby jsi byl šťastný, Jacksone. Ať se stane cokoliv. Ty jsi ten, kdo si to z nás zaslouží nejvíce. Ať už s Genevive nebo bez.(Znovu se odmlčí, oblízne si vysušené rty a chvíli přemýšlí, zda teď odejde, nebo jen něco řekne.) A chci aby jsi věděl, že se mnou můžeš pořád počítat v tom tvém plánu. (Pousměje se a znovu se koukne na hodinky. Už musí jít. Stáhne svou ruku k sobě a omluvně se na něj podívá. Počká na jeho reakce a pak promluví.) Moc se omlouvám, ale už musím jít. Dnes jdu do divadla a ráda bych to stihla. (Znovu se pousměje a rozloučí se s ním objetím. Když už Jackson nic neříká, odcupitá do chatky a po několika úpravách se vydá do divadla.)

*Koukne trochu podezíravě na Claire, při jejich slovech, dokud neskončí a jemu na závěr s definitivní platností dojde, že to myslela s nadsázkou. Převrátí nad tím oči, ale trochu se při tom pousměje.* To si trénuj tak leda pro ty, kteří o něco takového stojí. *Doporučí jí s tím, že jeho se to rozhodně netýká. Když Claire začne mluvit vážněji, tak se na její slova o něco více soustředí.* Nebudu pokud nebudu muset a tak mi to zatím nepřipadne. *Odvětí Claire na její doporučení.* Přijď vážně kdykoliv, na tebe si čas udělám pokaždé. *Ujistí ji na závěr.* Tolik toho zase nemám. *Ušklíbne se. Více to nerozvádí. Když Claire pozoruje neujde mu, že je nějak neklidná.* Děje se něco? *Zeptá se a zkoumavě na ni kouká. Po té, co se ho dotkne tak ještě zpozorní. Když Claire začne najednou sama od sebe mluvit o Genevieve, dost ho tím překvapí. Také si díky tématu, které zvolila vyslouží jeho plnou pozornost. Poslouchá ji s dost smíšenými pocity. Chvilku opětuje její pohled, ale pak se zadívá zamyšleně do ohně.* Děkuju, Claire. *Poděkuje jí, pak na konci jejich slov. Nechce se mu to více rozebírat. Otočí ruku dlaní nahoru a na chvilku lehce stiskne tu Claire, kterou se ho dotýká.* Počítám. V tom se nic nezměnilo. *Ujistí ji po té s pousmáním. Tohle rozhodně myslí upřímně. Ještě chvilku podrží její ruku ve své. Pustí ji až znovu Claire začne kontrolovat čas. Pak konečně pochopí důvod jejího počínání.*Aha. *Kývne se zábleskem pochopení, když mu to objasní.* Tak si to užij a dobře se bav. *Popřeje jí na závěr. Opětuje její objetí a pak za ni chvilku kouká, než mu zmizí v chatce. U ohně sedí ještě nějakou dobu, než dřevo více shoří. Již nepřikládá. Pak se zvedne a jde se ještě projít.*

(U Bena si omyla svuj oblicej, chvili se jeste divala na jeho bezvladne telo, ale pak se otocila a odesla. Vratila se domu, kde stejne nespala, a tak se chvili po svitani rozhodla, ze zajede do zatoky pro sve veci a pohovorit si s jacksonem. Jakmile byla v zatoce, zaparkovala auto a vylezla z nej. Vlkodlaci se probouzeli, nekteri uz sedeli u rannich ohnu. Ona mezi vsemi hledala prave Jacksona. Pokud by hpo nenasla, vzalaby to k jeho chatce, ale nastesti ho zahledla v jednom hloucku. Vydala se k nemu. Kdyz ji videli ostatni vlkodlaci, jen se usklibly s kyselosti sobe vlastni, ale ustoupili a nechali ji tak volny prostor, aby se dostala k Jacksonovi.) Jacku (oslovila ho a nervozne se usmala. Tak nejK nemohla prestat myslet na to, co udelala vcera v noci.)

*Předchozí den, nakonec musel řešit nějaké záležitosti v Zátoce, tak se do města, ani ke kontaktování Marcela nedostal. Když už se pak situace uklidnila, korunu tomu nasadil fakt, když zahlédl Claire a Kola, jak přijeli z města a zmizeli u Claire v chatce. Dost ho to rozladilo. Nemůže pochopit, proč zrovna tenhle původní musí neustále zaclánět v Zátoce. Zavřel se proto v domku a otevřel si láhev whiskey, což už docela dlouho neudělal. Po pár sklenkách nakonec usnul. Také i proto, že toho před tím moc nenaspal.
Ráno vstane docela brzy. Opláchne se, převlékne a po jídle se vydá ven, do Zátoky za ostatními, zjistit, co a jak. Když se baví s několika vlkodlaky u jednoho z ohnišť, překvapí ho, když najednou uvidí mezi nimi zrzavou hlavu Genevieve.* Ahoj, Genevieve. *Pozdraví ji. Slabě se na ni usměje. Rád ji vidí, a když zkonstatuje, že je v pořádku, uleví se mu.* Rád tě vidím. *Vlkodlaků okolo si moc nevšímá. Přejde blíže k ní.* Jsi v pořádku? *Zajímá se a koukne jí do očí. Je mu jedno, kolik vlků to uvidí nebo uslyší. Zvedne ruku a položí jí Genevieve na tvář. Jemně ji pohladí.* Měl jsem o tebe strach. Co se stalo? *Chce vědět, při tom jí hledí do očí a těká jí tak očima z oka do oka.* Půjdeme ke mně? *Navrhne, protože neví, jestli s ním Gen nechce být o samotě.*

Taky te rada vidim. Hlavne fakt, ze jsi cely a v poradku. (usneje se a ta nervozita, kterou predtim citila, trochu opadla. I kdyz vedela, ze Ben se ji bude mstit a tentokrat by ani nemusel mit nejake zabrany zabit ji. Protoze ona ho v noci podrizla. Ted si tak zacina prat, aby Ben mrtvy zustal. Aby si byl sebou tak jisty, ze by to kouzlo na sebe neseslal.) Ano. Dalo by se to tak rict. Jsem v poradku. (Kdyz ji pohladi, tak vtiskne svou tvar vicdo jeho dlane. Vlkodlaci zacali pomalu odchazet, protoze tohle pozorovat nemuseli. Jejich Alfa se taha s devkou od Puvodnich. Ano, to si mnozi z nich rikali a podle mnohych to neznamenalo nic jineho, nez ze Gen je i Jacksonova
devka.) Moje dcera byla v ohrozeni. Ale uz je to v poradku. Nic se ji nestalo. To je hlavni. (Pak se rozhlidne kolem sebe) Myslim, ze ani nebudeme muset. Vsichni jdou pryc, jelikoz ten pohled nemohl nikdo vystat. (usklibne se a prohrabne si vlasy) Jacksone, musim se vratit do mesta. Prijela jsem si pro veci. (podiva se na nej, vezme ho za ruku a jeho dlan si mne ve sve)

*Mírně se pousměje po slovech Gen. Nespouští z ní oči a ztrácí se v těch jejich.* Jsem, Genevieve. *Ujistí ji, že už se z toho dostal. Vždycky se až zázračně rychle oklepe. Přimhouří oči a více se soustředí, když mu pak Genevieve odpoví. Z jejich slov tuší, že se jí něco stalo, o čem nemluví. Ještě neví proč. Jestli proto, že se jí nechce mluvit tady venku nebo je to něco, o čem mluvit nechce. Nechá svou dlaň položenou na její tváři a palcem ji pohladí po líci. Pak k ní přistoupí ještě blíž a políbí ji. Polibek je něžný, jemný. Po chvilce se odtáhne. Zůstane stát těsně u ní a ruku z její tváře zatím nespouští. Zamračí se a trochu nevěřícně poslouchá to, co mu Gen následně poví o ohrožení její dcery.* Cože? Kdo? *Nemůže pochopit, kdo si něco takového mohl dovolit.* Jsem rád, že se jí nic nestalo. *Odvětí hned na to. I když ji ještě nezná, jen z povídání, jednou je to dcera Genevieve. Nesnesl by, kdyby Gen potkalo něco takového. Rozhlédne se pak okolo nich. Gen má pravdu. Už jsou sami. Povzdechne si. Znovu na ni koukne. Tentokrát omluvně, protože se za své lidi v tomhle ohledu stydí, že se k Gen takto chovají.* Mrzí mě to, Gen. *Trošku od ní odstoupí a teprve sundá dlaň z její tváře. Poslechne si, proč přijela. Zvážní o něco více. Posmutní, když slyší, že odejde, ale přikývne. Sám věděl, že je zde Genevieve, jen dočasně. Nezůstane tady pořád. On sám už měl párkrát chuť i touhu vrátit se do města a začít tam žít. Jeho touha potom stoupla více, když se sblížil s Genevieve. Jenže nechce a nemůže opustit své lidi. Z města by to měl daleko a on s nimi chce zůstat. Je tak rozpolcený, neustále ve sporu sám se sebou a tím, co chce on sám a co chce a potřebuje pro svou smečku, i když mu to druhé vůbec nevychází.* Pomůžu ti. Je ve městě něco nového? *Zeptá se jí. Vezme ji pak za ruku, za kterou ho chytí a vydá se s ní ruku v ruce pomalu Zátokou k jejímu domku. Po několika krocích její ruku pustí, ale dá jí paži okolo ramen a přitáhne si ji blíže k sobě. Chce si, co nejvíce užít její přítomnost, než odjede.*

(Jeho pohlazeni je opravdu velmi jemne a ona pri nem musi zavrit oci, protoze chce vnimat jen ten pocit. Jackson ji k tomu ale jeste prida polibek, ktery je z jeho strany sice dost nezny, ale ji z neho pali a brni rty vzrusenim. Opetovala mu polibek a kdyz se od ni odklonil, divala se mu touzebne do oci. Bohuzel ted zrvna a tady u ohne nebyl cas ani prostor na takove neznustky. A jejich konverzace se take potahne spise ve vaznem duchu. ) Byl to nekdo, s kym si to poradne vyridim, az bude spravny cas. (Nerekne mu to presne, protoze netouzi po tom, aby se do toho zamotal.) Hlavni je, ze Kate nic neni a je ziva a zdrava. Ale i hlavne kvuli ni se prave musim vratit do mesta. Byla jsem schovana tady a moje dcera byla v ohrozeni. Jsem tady mimo dosah a to mi bohuzel zacalo vadit. (rekne mu popravde. Zatoka byla skvele misto, ale ne pro ni. A obava se, ze nikdy nebude) To je v poradku, Jacksone. Je to tva smecka, ktera nesouhlasi s tim, ze jejich Alfa se taha zrovna se mnou. Chapu je. Nejsem pro tebe vhodna partie a hlavne nejsem vlk. Myslim, ze tvoje smecka muj odchod oceni. (rekne celkem smirene. Vlkodlaci jsou tvrdohlavi zvlast v tom, co si mysli cela smecka. Kdyz pak jdou ruku v ruce a nakonec v objeti smerem do jeji chtaky, musi se usmivat. I zamerne se tiskne k Jacksonovi, aby ho u sebe citila.
Kdyz konecne dojdou do chatky, jeji vyraz zvazni.) Jacku, vcera v noci. Udelala jsem neco, ceho bych mohla pozdeji opravdu litovat. (Vlastne se ani tak neboji o sebe, jako o sve blizke.) Zabila jsem sveho bratra. Podrizla jsem mu hrdlo, ale jsem si jista, ze ho chrani kouzlo a on se zase probere.. A pak se zacne mstit.

*Když je takhle s Genevieve, přes všechno, co se kolem děje si to užívá, protože je mu s ní moc dobře, příjemně. Málokdy se takhle cítí, hlavně v poslední době. Proto nepospíchá s tím, aby se od ní odtáhl. Právě naopak. Prodlužuje si to, jak je jen možné. Po polibku si poslechne, co se stalo, ale mnoho se nedozví. Je přesvědčený, že mu to Genevieve neříká záměrně. Přemýšlí, před kým ho to chrání. Má silné podezření na původní. Benjamin to jistě nebyl, když je Kate jeho dcera. Nechá si své podezření pro sebe.* Hlavně buď opatrná, prosím. *Nenaléhá na ni, aby mu to pověděla, ale tváří se tak, že má jisté podezření.* To ano. *Přikývne. Je rád, že je Kate v pořádku.* Tohle si nemohla vědět, Geneveive. *Zavrtí hlavou a dává jí najevo, že to nepokládá za důvod.* Mohlo se to stát stejně tak dobře, i kdyby si byla ve městě. *Poznamená.* Ale chápu to. Zátoka není místo pro někoho, jako jsi ty. Na chvíli ano, ale ne na pořád. *Ujistí Gen, že ji zde rozhodně nehodlá držet.* Budeš mi tady chybět. *Povzdechne si.* Bude mě to do města aspoň víc táhnout. *Odvětí a malinko roztáhne ústa v úsměvu.* Stále víc mě to tam láká. Jenže nechci odejít od smečky a nevím, ani bych je nenutil k návratu do města. Ještě více by se rozdělila, když by někteří chtěli jít, někteří by zůstali tady. *Začne přemýšlet nahlas, před Gen. Je jedna z mála možná jediná mimo jeho vlkodlačí smečku a Hayley, které se svěřuje s těmihle problémy. Její rády, návrhy, vždy si je vzal k srdci.* To jak chci žít já se neslučuje s tím, co je dobré pro smečku. Měl bych se řídit, co je důležité pro ni, bez ohledu na to, co chci. Volit mezi povinnosti své pozice a svým štěstím. *Povzdechne si a zavrtí hlavou, kterou pak sklopí.* Nevím, co mám dělat, Gen. *Přizná se jí. Jasno má. Má před sebou dvě cesty, ale pokaždé na to někdo doplatí, ať se rozhodne pro kteroukoliv.* Měl bych myslet na svého nástupce, ale já tak nerad k někoho do něčeho nutím. *Tohle se mu příčí a z duše to nesnáší, když svým lidem něco nařizuje. Ušklíbne se pak a přestane o tom dál mluvit.* Nevšímej si toho. *Navrhne. Nechce tím Gen zatěžovat, protože toho má sama dost.* Neposlouchej mě. *Doporučí ji.* Netahám se s tebou. *Loupne pak po ní očima, když to nazve z pohledu jeho lidí.* Jsi to nejlepší a nejkrásnější, co mě potkalo. Beznadějně po tobě toužím, miluju tě, zbožňuju, Genevieve. *Poví jí to ze svého pohledu, jak to cítí, vnímá. Doufá, že toho nebude litovat, že to Gen zase neobrátí.* Jako Alfa smečky, si, ale nedovedu představit, naše soužití. Je to zkrátka nereálné. Jako muž v tom nevidím jediný problém. *Pokračuje a vypadá u toho nešťastně, bezradně.* A jsem zase u toho. *Uvědomí si, že znovu zabředl do toho problému, že je Alfou smečky. Přestane se tím zabývat stejně jako začal. Cestou Zátokou si znovu užívá její blízkost, přítomnost. Dovede ji do chatky. Chce se zeptat, s čím chce pomoc, ale ona promluví a to ho přiměje zpozornět a poslouchat. To, co slyší mu vyrazí dech a chvilku mu trvá, než ty informace zpracuje natolik, aby byl schopen zase nějak fungovat.* To je znepokojivé, Gen. *Zamračí se pak znepokojeně a kouká na ni. Přejde blíže k ní a vezme ji za ruce.* Tvůj bratr měli bychom se ho konečně nějak zbavit, aby tu byl trochu klid. *Poznamená.* Škoda, že tohle, co si udělala, na něj nestačí. Existuje něco, jak ho zabít i přes jeho ochranná kouzla? *Zeptá se jí.*

(Chvíli si ještě užívá jeho blízkost a musí se lehce usmívat. Pak už se ale vrátí k jejich konverzaci. Je hezké, že si Jack o ni dělá takové starosti, ale ona byla zvyklá vždycky takové podobné řeči něčím prostě zamluvit, nebo jen velice stručně odpovědět.) Neboj se, dám si pozor. (Kývne lehce hlavou a pousměje se. Nechce na Klause nějak útočit nebo něco takového, ale chce být prostě v pozoru a pohotovosti, protože si nepřeje, aby ještě něco plánoval s její dcerou. Kate v tom neumí chodit a opravdu by se mohlo nedej bože něco stát. A Klaus měl opravdu velké štěstí, že se jí nic nestalo, protože jinak by jí bylo jedno, že je Původní, ona by si našla způsob, jak ho zabít. Když se na jacka potom znovu podívá, vidí na něm, že má stín podezření. Nijak se k tomu ale nevyjadřuje.) Ano, zřejmě máš pravdu, nemohla, ale ve městě mám prostě větší pehled o tom, co se kde děje. Cítím se tam líp, alespoň z tohohle hlediska. A já prostě nejsem člověk, který by stál někde opodál a jen na všechno koukal. Ne, poznala jsem to právě i tady. Klid je úžasný, ale není pro mě, není mi souzen. (zakroutí hlavou a podívá se na chvíli do země, než pohled zase zvedne.) Taky mi budeš chybět, ale zátoka není od města zase tak daleko, abychom za sebou nemohli jezdit. (Potom vyslechne jeho povídání o tom, jak by nejradši odjel do města, ale nemůže tu nechat smečku.) Možná by sis o tom s nimi měl promluvit. Existují smečky, které jseou rozptýlené po městě a žijí normální život, ale pravidelně se scházejí. Možná by změna téhle smečce prospěla, možná ale ne. Nechci ti do toho mluvit a nebudu, protože ty jsi tu Alfa a ty tu smečku vedeš. (Potom ale přeci jen musí dodat něco k tomu, co slyší dále.) Jacku, od Alfy se očekávají rozkazy a nějaký řád. Alfa stojí nade všemi, ať se ti to líbí nebo ne. Vlkodlaci jsu ti povinováni poslušností. Tahle smečka e rozpadlá až až, nefunguje tak, jak by měla, ale je hlavně na tobě, co s tím hodláš dělat. A i když mi říkáš, že to s Kolem bylo osobní a nebylo to záležitostí smečky, směčka by měla za každých okolností chránit svého Alfu a stát za ním. A je úplně jedno, v jaké záležitosti. (podívá se na něj, tohle byl prostě její názor a jen tak někdo jí ho asi nevymluví. Pak tu byla ještě ta věc s Jacksovým nástupcem. Jeho nástupcem by měl být jeho dědic, tedy jeho syn, pokud nějakého bude mít.) Jednou prostě přijde den, kdy potkáš krásnou a neodolatelnou vlkodlačici, kterou si vezmeš a budete mít spolu kopu dětí a tvůj nejstarší syn po tobě převezme žezlo Alfy. Tak by si to jistě přála tvá smečka a já bych si to pro tebe přála též, protože je to ten nejlepší scénář pro tebe. (podívá se na něj a vyslechne si jeho slova o tom, že ji miluje a zbožňuje a jak je to nejlepší, co ho potkalo. Musí se usmát. Bohužel mu ta slova opětovat nemůže. Nemůže mu říct, že ho miluje a zbožňuje, když to tak není. Ale v tuhle chvíli by s přála, aby to tak bylo, protože Jack jí dává všechno, ale ona má pocit, jako by mu nedávala nic. Rozhodne se pokračovat ještě v tom, co nakousla předtím.) Ale než se tak stane, tak si můžeme užívat společné chvíle my dva. (pak se k němu nahne a políbí ho a rukou ho přitom pohladí po tváři. Potom se její rozněžnělý výraz ale změní, když spolu dojdou do chatky a začnou mluvit o Benovi.) Já vím, možná jsem to neměla udělat, protože teď bude nepříčetný a mám strach hlavně o ty v mém okolí. Ale jednu výhodu to přeci jen má. Benjamin nad sebou měl jistě to ochranné kouzlo, ale teď už ho použít nemůže. Každý čaroděj může na jednu osobu to kouzlo použít jen jednou. To znamená, že Ben už sebe tímto kouzlem ochránit nemůže. Když ho teď někdo zabije, bude to nadobro. (podívá se Jackovi do očí)

SMS  Jacksonovi: 

citace :

Dáme si dneska večer to rande? Myslím si, že už je na čase pohnout s plánem. Davina i já budeme na místě setkání, které určíš ty. 
Tvůj milovaný Marcel. 

*Dívá se Genevieve dlouze do očí, když ho ujišťuje, že na sebe bude dávat pozor. Věří jí, že svá slova myslí vážně, jen doufá, že je opravdu dodrží, když na to přijde. Ke svému podezření se nevyjadřuje. Genevieve mu o tom nechce říct, to je mu jasné a tak se pokusí získat informace jinde. Jí o tom samozřejmě povídat nebude. Gen toho má i bez toho hodně a nechce ji tím zatěžovat. Poslouchá ji, jak mluví o výhodách města a srovnává je se zátokou. Je to její názor a on se s ní kvůli tomu nehádá. Už dávno ví, že Genevieve je úplně jiná, než on a to, co se líbí jemu nelíbí se většinou jí. Nikdy by ji do ničeho nenutil. Těší ho, že ji mohl poznat a nakonec se sblížili až tak, že v to nedoufal. Slabě Gen na její slova kývne.* Tady budeš kdykoliv vítána, Gen. *Odvětí, usměje se na ni.* Vím, že tě mí lidé nemají v lásce, ale já ano. Nenech se jimi odrazovat. Když zatoužíš po klidu, víš, kde ho najdeš. *Pokračuje dále, ale to už vážněji, protože tohle už tak úsměvné není, tedy to o jeho lidech. Zopakuje Genevieve své pozvání, kdy dává najevo, že tady vždycky najde místo, kde bude moci vydechnout, odpočívat.* Já budu mít také o důvod víc navštěvovat město. *Poznamená. Ještě neví, jak to nakonec provede. V první řadě potřebuje odstranit vzbouřené vlkodlaky, hlavně Francescu. Až se pak město zbaví Benjamina, bude usilovat o to, aby vlkodlaci mohli ve městě normálně žít, když budou chtít, bez toho, aniž by je upíři omezovali. Je si jistý, že s Marcelem tohle bude možné dohodnout. Chtěl by to tam rovněž zkusit. Své myšlenky si ovšem nechává nyní pro sebe. Jen nad nimi přemýšlí, když poslouchá Genevieve. Rád poslouchá její rady, názory. Nepřerušuje ji po celou dobu, co se vyjadřuje ke smečce nebo k vůdci. Vážně ji při tom sleduje. Sem tam přikývne, když se mu něco zalíbí nebo s něčím souhlasí. Tváří se docela klidně. Tedy většinou. Když se Gen zmiňuje o tom, že se za něj smečka nepostavila, když ho napadl Kol mírně se zamračí. Nejspíše by to tak mělo být. On ovšem nestojí o to, aby zbytečně riskovali životy. Tahle smečka má problémy, ale on dosud nepřišel na to, jak je sjednotit, aby byli soudržnější, táhli za jeden provaz. Navíc prostě chce, aby byli více tolerantnější k ostatním v okolí. Nesoudili rasy, ale jednotlivce. Nedívali se na některé skrz prsty, třeba jako na Genevieve. Má to v očích, když nad tím přemítá během Genevieveiných slov. Než jí to stačí povědět nebo něco z toho, ona ho trochu zaskočí tím, když začne popisovat jeho budoucnost, která by měla dříve nebo později přijít. Vlkodlačice, svatba, jeho potomci, a jeden z nich by měl být jeho nástupce. Zamračí se o něco více. Ne, že by se chtěl bránit povinnostem, ale když to slyší zrovna od ní. Je mu jasné, že Gen mezi nimi žádnou budoucnost nevidí. Tím mu potvrdí to, co jí říkal nedávno v lese, když se tam skoro celý den hádali. Tehdy mu vyčetla, že se příliš brzy vzdává, když ze vztahu s ní chtěl vycouvat. Teď tady, ale svým způsobem potvrzuje jeho tehdejší slova a podezření, které u něj sílí každým dnem. Nikdy by spolu nemohli být, tak jak on by rád. Jeho zkrátka čekají jisté povinnosti, ale nevěří tomu, že by o něj Genevieve měla zájem, i kdyby to tak nebylo. Ve svých očích si zkrátka myslí, že pro ni není dost dobrý. Nahlas to neřekne, ale promítne se to do výrazu, kterým se na ni dívá. Povzdechne si. Nějak se mu to nechce teď dále rozebírat. Nic z toho, co se týká vlkodlaků, smečky, jeho jako vůdce.* Já vím, Gen. Prostě nemám na výběr. *Poznamená trpce, protože ač si to Genevieve možná neuvědomuje, znovu ho svým způsobem odmítla. Ani nepočítá, po kolikáté. To, co navrhuje ona, je to nejspíše nejlepší, co mezi nimi může být. Nechce to zamítnout, dá tomu šanci. Když ho Genevieve políbí, její polibek opětuje. Tentokrát je to z jeho strany trochu chtivější, vášnivější. Netrvá to, ale dlouho. Slabě se na ni usměje, když ho pohladí po tváři. Natáhne se po jejich rukách a vezme pak do svých. Poslechne si tak od ní o Benjaminovi. Ačkoliv to nejspíš bude mnohem nebezpečnější, než dosud, těší ho, když slyší, že už nemůže sám sebe ochránit kouzlem. Nepatrně tak rozjasní tvář.* To zní dobře. Měli bychom toho využít. *Navrhne, i když v tuhle chvíli netuší jak. Někde ho překvapit a zaútočit na něj... Nejspíše by se ubránil. Přesto stále trvá na tom, co nejdříve něco podniknout, než zase Benjamin něco na svou ochranu vymyslí. Když nad tím přemýšlí, ozve se jeho mobil. Pustí Genevieve a vytáhne ho z kapsy. Přemýšlí, kdo mu píše. Přečze si v rychlosti Marcelovu zprávu. Obsah ho potěší, konečně se bude moct pohnout. Způsob, jakým mu Marcel píše ho přiměje protočit nad tím očima. Vytočit se tím nenechá.* To je Marcel. Musím se s ním dnes sejít. *Oznámí pak Genevieve. Doufá, že ho Gen kvůli tomu zase nezačne popichovat, i když z její strany to bere jako legraci.*

kód:

 Marceli, sejdeme se v kostele, tak jako vždycky. Jackson.

*V rychlosti mu odpoví. Stručně a normálně. Odešle zprávu.* Pomůžu ti s věcmi, než půjdu. *Oznámí pak Gen. Pomůže jí zabalit, co potřebuje, nanosí jí věci do auta a pak se s ní rozloučí. Zatímco ona vyrazí do města hned, on má ještě chvilku času. Když zůstane sám, ještě uvažuje nad plánem. Pak rovněž vyrazí do města na místo schůzky.*

SMS pro Claire:

kód:

Ahoj Claire, rád bych s tebou mluvil, nejlíp ještě dneska. Ještě nemám auto, takže bychom se mohli sejít někde ve městě? Byl bych moc rád, kdybys přijela mým autem - nazpátek bych tě odvezl. Kol

Cestou si povídali o všem možném, smáli se a poslouchali muziku z rádia. Když Kol uslyšel, že hrají Claiřinu oblíbenou skupinu, něco ho napadlo... Doufá, že se to podaří zrealizovat. Netrvalo dlouho a za chvíli už stáli blízko Claiřiné chatky. Kol se na Claire usmál, jako by měl něco za lubem, a taky že jo. Nejdřív jí pomohl vystoupit, jako správný gentleman. "Počkej ještě chvíli," řekl ještě, na chvilku zalezl do auta a když se zase ukázal před Claire, v ruce držel pěkně zabalený dárek. Byl spíš menší, ale až Claire zjistí, co tam je, uvidí, že byl docela drahý. Ale Kol měl peněz dost, mohl si to dovolit. "Všechno nejlepší," usměje se na ni zeširoka, obejme ji a při té příležitosti ji vlepí na obě dvě tváře pusu. Pak se odtáhne a dáreček jí podá. "Snad se ti bude líbit," usměje se. "Uvidíme se zítra," řekne nakonec, zaleze do auta a odjede ze Zátoky.

*Bolo len otázkou času, než ho nakoniec nájde a ak sa správy o jeho návrate už rozšírili, Oliver to musel vedieť, bol mŕtvy ako náhle jeho dcéru ohrozil po prvýkrát, a to, že to urobil znovu, považoval za výsmech ich rodine. Nemohol však čakať, že je nepremožiteľný, to nebol nikto, práve preto by sa predpokladalo, že sa niekam odprace, niekam, kde to nebude tak priehľadné, lenže on to Klausovi všetko uľahčil, prakticky sa nemusel vôbec namáhať, aby sa s ním konečne stretol tvárou v tvár. Konečne pred ním stál niekto, od koho krvou si chcel zašpiniť ruky, niekto, na kom si bude môcť vyliať to všetko, čo s dnešným večerom a tým, čo videl, započalo ešte viac, vlastne mu prišiel priamo do rany. Len, čo preniesol jeho meno, bolo jasné, na čo sa chystá, bolo jasné, že Oliver sa nemá šancu dožiť rána, mohol však stále vidieť v jeho tvári ten odpor, akoby snáď nevedel, že dnes zomrie. Myslel si, že ho jeho priatelia, či prstene, ktoré mali na rukách, mohli zachrániť? Bol tak strašne smiešny. Zatlačí zuby pevne k sebe, než mu z úst ujde tiché zavrčanie a on sa im rozíde naprieč. Najskôr zabil vlkodlakov, ktorí boli s ním, ktorých krv a telá teraz spočívali priamo pri jeho nohách a keď sa ich Oliver snažil brániť, vychutnal si jeho bolesť, jeho slabosť, ktorú teraz musel cítiť, jeho bezmocnosť, ktorú predtým cítil aj on. Ich prstene, ktoré im dodávali silu, im boli v tú chvíľu na nič, nič im už nemohlo pomôcť, nič ich nemohlo zachrániť. Jedným prudkým pohybom oddelí hlavu už mŕtveho Olivera od zvyšku tela, pričom ju zostane držať za vlasy v ruke. Tvár mal pokrosenú vlkodlačou krvou, jeho ruky boli konečne v poriadku, opäť nimi mohol hýbať, opäť bolo všetko tak, ako malo byť a časť z jeho nenávisti a zloby začala postupne ustupovať do pozadia. Pomalým krokom nechávajúc za sebou kvapky Oliverovej krvi, ktorá mu kvapkala spod krku, prejde až ku začiatku zátoky, než voľnou rukou do zeme pevne zapichne vysoký kolík s ostrým špicom, na ktorú hlavu následne dosadí, akoby to snáď bolo miesto, kde celý čas patrila. Aký význam by však malo toto varovanie, táto pomsta, ak by za sebou nezanechal nejaký odkaz? Výraz na jeho tvári bol v tejto chvíli zmesou krutosti a chladu. A s tým pocitom odchádzal, s pocitom, že veľké vyryté „M“ na koži Oliverovho čela, bude dostačujúcou menovkou jeho počínania.*