Bayou (Zátoka)

*Upřímně je rád, když mají dnešní show za sebou. Zrádci byli potrestáni, Nailah se své smečce představila. Nyní každý ještě prohodí pár slov. Podle jeho názoru to proběhlo nad očekávání dobře. Když pak ucítí Nailin dotek na ruce a vzápětí zaregistruje, jak se zátokou rozlila magie, kterou patrně všichni považovali za tu jeho. Jemu, ovšem došlo, že je to práce Nai. Nijak její práci, ale nepokazí a hraje to s ní. Když to dokončí a zase ho pustí pootočí hlavu a koukne na ni. Nakonec už k tomu nic nepoví. Nemá co. Nikdy nebyl na velké řečnění. Nailah to i tak zvládala bezvadně i bez něj. Jakmile se začne smečka trousit pryč, někteří odcházejí po skupinkách, jiní po dvojicích, ale nelze přeslechnout jejich dojmy, které jako by teprve s rozpuštěním shromáždění začali vyplouvat na povrch.
Mírně si vydechne, když zmizí i potrestaní vlci. Zvedne na chvíli hlavu a koukne na nebe. Stačilo se už setmět. Zátoky brzy znovu osvětlí ohniště. Navrhne Nailah, že půjdou domů. Ona se ho zeptá, jestli každý k sobě nebo to vidí jinak. Když se na ni podívá, může z jeho výrazu vyčíst, že se s ní ještě nechce loučit. Zařadí se vedle ní, jakmile vyrazí k sobě.* Co takhle večeři? *Navrhne pak po cestě.* Můžeme si vyjít do města a nebo něco připravím. *Přemýšlí dál. Čeká, jak se k tomu postaví Nailah, protože ta část, kdy navrhoval, že něco připraví on vyzněla, jako by jí povídal nějaký dobrý vtip. Samozřejmě, že vařit umí, ale chlubit se tím nemá důvod. Přesto chce s Nai ještě chvíli pobýt. Když to tak vezme, zasnoubení už jsou, přípravy na svatbu v plném proudu, jenom se zatím ještě moc neznají. Cestou nad tím přemítá.*

(Když Jackson navrhl, že by si mohli dát večeři, vlastně ani neměla v plánu nic namítat. Měla hlad a zítra měli mít půst, takže tohle bude nejspíš její poslední jídlo dne a pak už jíst nebude. Od půlnoci do půlnoci. Je si ale jistá, že to zvládne. Jde jen o to překonat ten prvotní hlad a ten divný pocit, když opravdu nemáte nic v žaludku. Ale jeden den půstu ji opravdu nezabije. Organismus se alespoň trochu pročistí.) Vlastně proč ne. Mám hlad, to přiznávám. (Kývla hlavou a když k tomu ještě doplnil, jestli město nebo zátoka a vaří on, bylo vlastně docela jasné, co si zvolí.) Už se mi ani nechce nikam cestovat.Takže ráda zvolím tu druhou variantu. Jsem opravdu zvědavá, co vymyslíš. A když už si náhodou nebudeš vědět s vařením rady, tak pomůžu. (Popíchne ho. Samozřejmě věděla, že jistě vařit umí, protože kdyby ne, tak by jí to asi nenabízel. Nakonec tedy oba dva zamíří k němu do chatky. Vlastně tam ještě nebyla. Včera si hned vybrala tu svou a zalezla si do ní a už z ní nevylezla, protože pak za ní přišla i Eve. Takže když vešla do Jacksonovy chatky, tak se porozhlédla. Byla zařízená skromně, prakticky, staromládenecky. Ale je jasné, že život v zátoce opravdu neskýtal žádnou příležitost k přílišnému luxusu a přepychu. Došla až ke stolu, kde byly rozházené nějaké papíry. Zkoumavě naklonila hlavu do strany a dívala se na papíry. Vypadalo to jako nějaké plány. Jako by se tady Jackson pokoušel o navrhnutí domu.) Co je to? (Zeptá se se zájmem a trochu nad tím svraští obočí. Zřejmě věděla, co tady při té večeři budou dělat, poznávat se. A ji zajímalo právě tohle.)

*Když navrhnul večeři, byl by raději, kdyby Nailah chtěla do města. Jakmile, ale odsouhlasí jeho druhou možnost, tedy večeři připravenou ním, tak je mu jasné, že výlet do města padá. Docela rád také slyší, že se s večeří trefil Nailah do plánů. Hlad už měl taky. Den měli docela náročný. Příští den je navíc čeká hladovka. Bude lepší mít v žaludku na zítra alespoň něco. I když na druhou stranu jeden den uteče jako voda.* Bezva, takže večeře dnes u mě. *Poznamená s pousmáním, když si z něj Nailah tak trochu i utahuje. Nijak mu to nevadí, protože na tom nevidí nic špatného. Hned začne vymýšlet, co by mohl připravit z toho, co má doma. Taky pamatuje na Nailinu ránu na krku, a že nemůže jíst všechno. Jinak by měl mnohem snazší výběr.* Co by sis dala? *Zajímá se, docela by mu pomohlo, kdyby tušil, na co má chuť. Dovede ji pak do svého domku. Zrovna nedávno trochu uklízel a je to ještě vidět.* Pojď dál a chovej se jako doma. *Pobídne ji, sotva projdou dveřmi. Zamíří k lednici. Vytáhne z ní vyhlazenou vodu bez bublinek, kterou otevře a nalije do sklenice. Postaví ji před Nai na stůl. Teprve pak si všimne, že nechal na stole plány na dům. Zapomněl je ráno uklidit. Chtěl to mít jako překvapení, ale když už je Nailah objevila, tak nemělo smysl zatloukat.* Plány na nový dům. *Odpoví jí a koukne z papírů na ni.* Myslím, že něco většího se nám po svatbě bude hodit. *Pokračuje. Po té se vrátí do "kuchyňky" a začne probírat, co tam má.* Co bys řekla na špagety? *Navrhne to první, co ho napadlo. Otočí se na Nai.*

(Přemýšlí nad tím, co že by si to dala. Vlastně jí je to tak nějak jedno, všechno se dá nakrájet a naporcovat na menší kousíčky, takže je bude moci dobře polykat. Pokrčila rameny a protáhla obličej.) Je mi to celkem jedno. Rozhodně nechci, abys kvůli mně vymýšlel něco strašně speciálního, co jsi ještě nikdy nevařil, a pak se to kvůli tomu nedalo jíst. (Mírně jí vyletí na chvíli koutky úst nahoru. Zase si z něj tak nějak utahovala. Vlastně jí to docela pomáhalo, že si z něj místy dělal legraci, protože ho díky tomu nechtěla roztrhat na malé kousíčky za to, co jí udělal. Rozhodně mu ještě nic neodpustila. Tedy možná, že ano, i když o tom sama neví, ale rozhodně na to nezapomněla hned takhle po pár dnech. Stále v ní dokázala vzkypět žluč, ale tak nějak si řekla, že to hlavně sobě nebude dělat horší. Jackson není špatný chlap. Nebude to žádný takový muž, který by ji měl tendence ponižovat, shazovat, nebo dokonce bít. Je to dobrák a ona věděla, že když už to dopadlo tedy takhle, že jako žena se s ním rozhodně mít zle nebude. Ale stejně tak věděla, že přijdou i krušné chvíle, kdy si nebudou moci přijít na jméno. Ale v těchhle případech bude mít trochu nevýhodu, když je mu podrobená. Vešla do domu a začala si ho prohlížet. Samozřejmě, že ji zaujaly ty plány, a tak se na ně ihned zeptala. Tu odpověď, kterou dostala, nečekala. Pootevře na chvíli ústa a pak se zase zavře. Z Jacksona se podívala zpět na ty plány a prohlížela si je ještě lépe než předtím.) Tys studoval architekturu, nebo máš prostě přirozený talent? (Podívala se na něj s povytaženým obočím a úplně tím vlastně tak přešla, že ten dům bude pro ně dva, společný. Jakmile se jí zeptá na špagety, zatím, co se tam přehraboval v surovinách, tak se musela pobaveně ušklíbnout. Velké kulinářské umění. Špagety. Ale nutno říct, že její krk alespoń nebude protestovat.) Jo, špagety budou určitě fajn. (Kývne hlavou a nakonec se posadila ke stolu.)

*Nailah mu svou odpovědí, že je jí jedno, co uvaří, ani trochu nepomůže. Přikývne, že to bere na vědomí a uvažuje, co tedy připravit. Nechce jí jídlo znepříjemňovat, kvůli jejímu krku a tak už chvíli přemýšlí nad špagetami. Když k tomu připraví omáčku z měkkých surovin - v tomhle případě to budou rajčata - tak se jí to snad bude dobře jíst.* Na něco speciálního bych tě vzal do restaurace. *Odvětí pak a nepatrně se pousměje, když na ni při tom koukne. Je dobře, že netuší, o čem Nailah přemýšlí, protože by mu to naprosto vzalo náladu a chuť do všeho dalšího. On sám má neustále na paměti, co jí provedl a nikdy na to nezapomene a nikdy si to neodpustí. Když to, ale od ní nemá neustále na talíři, daří se mu lépe s tím vyrovnat, smířit a vyjít kvůli tomu se sebou samotným. Nyní se, jen dohaduje, o čem Nai přemýšlí, ale nejspíše se to nedozví.
Když vejdou do domku, pobídne ji, ať si udělá pohodlí a dá jí k pití vychlazenou vodu. Všimne si tak, že si Nailah prohlíží jeho plány na nový dům. Poví jí, že bude pro ně. Nechá ji a vrátí se do kuchyně, kde se pomalu dá do přípravu špaget, když proti nim ona nic nemá. Dá vařit vodu na špagety a začne připravovat omáčku z rajčat. Když se ho zeptá, jestli studoval, přijde mu to vtipné. Pohlédne na ni a zavrtí hlavou.* Vlci do školy nemůžou. *Poznamená.* Tohle? Naučil jsem se to tady v Zátoce. *Odpoví pak.* Baví mě kutit. Mám rád dřevo, rád s ním pracuju. *Dodá ještě.* Ty jsi studovala? *Zajímá se. Zase se otočí k lince, aby si místo rajčat nepokrájel do večeře prsty.*

(Ty plány ji samozřejmě zaujaly, takže se začala vyptávat dál. Bylo by docela logické, kdyby Jackson opravdu studoval nějakou stavebku a pak třeba i architekturu na vysoké. Nevěděla, jak dlouho byli vlci prokletí. Věděla jen, že nějakou dobu to bylo, ale netušila že se to pohybovalo kolem dvaceti let. Kdyby to věděla, tak by se asi tak blbě neptala. A taky si vlastně uvědomila, že ani neví, kolik Jacksonovi je.) Aha. Nevěděla jsem, že to prokletí trvalo tak dlouho. Vlastně o tom nevím skoro nic. Kdy to začalo, jak dlouho to trvalo, jak dlouho jsi byl vlkem ty. Kolik ti vlastně je... (Vydechla, mohla by zajisté ještě pokračovat s dalšími informacemi, které neví, ale pro začátek jich bylo asi dost.) No, je dobře. že sis něco takhle našel, nějakou tu zálibu, která by tě vlastně klidně mohla i živit. (otočí se na něj a krátce se na něj podívá.) Zkoušel jsi to? Živit se tím, co tě baví? Ty plány vypadají slibně. A pokud tě vážně baví dělat se dřevem, mohl bys být klidně i truhlář, založit si firmu a tak. (Začala tak trochu tlachat. Vlastně věděla, že celý tenhle večer bude jedno velké tlachání. Ona a Jackson o sobě věděli zoufale málo. Vlastně o sobě nevěděli skoro nic. A nějak se to dozvědět museli.) Ano, studovala jsem. Vlastně jsem školu dokončila minulý rok. A to jen díky tomu, že jsem přeskočila jeden ročník na střední. Jinak bych ještě rok musela studovat. Moje máma mě jako malou učila doma. Na veřejnou školu jsem šla až na střední. A to jsem vlastně rovnou nastoupila do druháku díky srovnávacím zkouškám. Moje máma mě učila opravdu dobře a naučila mě toho hodně. No a díky tomu jsem tedy maturovala o rok dříve. Pak jsem nastoupila na vysokou. Studovala jsem obor zoologie a minulý rok jsem promovala. Získala jsem magisterský titul. Toť asi vše k mému vzdělání. (Pokrčila rameny.)

*Nemyslí to nijak špatně. Ví, že Nailah nezná historii vlkodlaků v New Orleans. Zeptala se a on odpověděl, jak mu to zrovna přišlo na jazyk. Pokývá pak hlavou, že její neznalost chápe.* To prokletí trvalo něco přes dvacet let. Marcel chtěl zabránit vzbouřeným vlkodlakům, aby získali město. Donutil čarodějku, aby na smečku půlměsíce uvalila kletbu. Dokud nebyla spuštěna kletba, nepůsobila problémy. Když, ale vlkodlak zabil, proměnil se ve vlka, mimo pár hodin během úplňkové noci. To z nás byli lidé. Mě to potkalo krátce po dokončení střední. Hodně jsme tehdy slavili. Pak se to zvrtlo. V zápalu vzteku jsem praštil spolužáka. Dopadl tak nešťastně, že si rozbil hlavu a zemřel. Skoro deset let jsem žil jako vlk. Letos budu mít dvacet devět. *Zodpoví postupně Nailiny otázky. Při tom kouká střídavě na ni nebo do plánů. Poslechne si po té její hodnocení toho, že si našel nějakou zálibu. Pousměje se. Líbilo by se mu, kdyby se mohl zabývat běžnými lidskými problémy. Živit se tím, co ho baví a normálně žít.* Občas jsem něco vyrobil ze dřeva, ale neměl jsem dosud kdy na něco takového více myslet. *Odvětí. Od chvíle, kdy byla prolomena kletba se pořád něco dělo.* Ale bylo by to fajn. Snad se k tomu někdy dostanu. *Pokračuje dál.* Teď chci postavit něco většího pro nás. Větší komfort a více místa bude potřeba. *Vrátí se k tomu, co má v plánu nyní. To zatím nemluví o tom, co jej napadlo na svatbu během shromáždění. Po té se dostane ke slovu Nailah. Zatímco ona povídá, on poslouchá a dodělá při tom omáčku. Do rajčat přidá trochu koření a bazalku. Rajčata jsou na malé kousky hodně měkká. Když má všechno hotovo, rozdělí jídlo na dva talíře. Omáčku ještě posype strouhaným sýrem. Donese to pak ke stolu a jeden vrchovatý postaví před Nailah. Plány před tím odsune stranou. Vrátí se ke stolu pro příbory a sobě vytáhne k pití pivo. Nailah dolije sklenici vody.* Doufám že ti bude chutnat. *Poznamená.* Dobrou chuť. *Popřeje jí pak. Okusí pak několik soust a když shledá, že je to jedlé, trošku se uvolní.* Co tvá rodina? Máš sourozence? *Zajímá se.*

(Když se Jackson pustí do řeči, tak ho nepřerušuje, protože kdyby ho přerušila, tak by bylo i možné, že jí už nic víc neřekne a neprozradí. Takže ho opravdu nechala, dokud se sám za chvíli neodmlčel. Bylo to zajímavé. Tedy jistě ne z jeho pohledu, protože muset strávit tolik let jako vlkodlak, to rozhodně není nic pěkného.) Dvacet let je dlouhá doba. Je pravda, že vzbouřené vlkodlaky zastaví jen málo co. Jejich temperament a síla jsou někdy až obdivuhodné. Ale je pravda, že když se vlkodlaci štvou proti sobě, a ještě chtějí získat město, je to dost nebezpečná kombinace. Nechci tím samozřejmě ospravedlňovat toho upíra za to, co udělal, že v tom vlkodlaky nechal tak dlouhou dobu. Ale zoufalé situace si někdy žádají zoufalé činy. Vlkodlaci mimo kontrolu jsou zlo. (Což se začalo ukazovat i v poslední době, když Jackson svou smečku nedokázal moc kontrolovat. Nestávalo se často, že by vlkodlaci byli mimo kontrolu, ale ona má pocit, jako by to zrovna tady v New Orleans bylo na denním pořádku.) A strávit deset let ve vlčí kůži nemohlo být lehké ani pro tebe. Ale střední jsi tedy dokončil. Co jsi studoval? (Podívala se na něj tázavě. Ani by se opravdu nedivila, kdyby to byla nějaká ta stavební škola nebo truhlařina, průmyslovka nebo tak něco.) Bohužel, takové nehody se stávají. Horší je, když zrovna těm nesprávným lidem. (Snad pochopil, jak to myslela. Prostě on jako vlkodlak s neprobuzenou kletbou měl zrovna smůlu, že se v opilosti porval a skončilo to špatně.) Mně je dvacet šest. (Když se Jackson víc soustředí pohledem na ty plány, podívala se na ně taky. Některým parametrům ona nerozuměla, ale z toho, co pochytila, to vypadalo, že ten domek bude opravdu pěkný a měl být ze dřeva. Vlastně to bude takový srub. Do zátoky by se ani zděný dům asi nehodil.) Měl bys myslet na takové věci. Někdy... čím víc to budeš odkládat, tím spíše se k tomu nedostaneš, Jacksone. Měl bys něco takového vyzkoušet, ale co nejdřív, ne až za tisíc let. (Pak kývne na to, že jeho prvním takovým větším projektem bude právě jejich nový dům. Tak nějak moc nevěděla, co na to říkat. Samozřejmě, že bude ráda, když bude bydlet v něčem větším, než je tahle špeluňka, protože tady nebude mít žádné soukromí a ze začátku to bude opravdu dost zvláštní. Ale taky ví, že to nebude jen tak hned. Postavení toho domu bude nějaký čas trvat. Pak mu ona začala vyprávět o škole a on mezitím dopřipravil ty špagety, které jí za chvíli přistály na stole.) Děkuju, určitě budou skvělé. Dobrou chuť. (Počkala, až se usadil i Jackson a pak se pustila do jídla. Špagety tedy opravdu nerozvařil a omáčka byl taky chutná. A navíc to nijak nedráždilo její krk, takže ta večeře byla vlastně nakonec dokonalá. Sem tam to zapila vodou.) Zabili je lovci pár měsíců poté, co mi bylo osmnáct. Chtěla jsem potom nechat školy, ale uvědomila jsem si, že by to asi nechtěli. Tak jsem tedy dostudovala. Moje matka byla součástí jedné smečky. Tedy byla družkou alfy, ale zemřel a ona tak musela čelit nepříjemné situaci. Byla hodně dominantní a měla ráda, když byla v čele smečky, takže to udělala trochu fikaně. Vzala si mého otce, který byl v té době šamanem smečky a přinesla tak smečce tu ojedinělou schopnost se přeměňovat, kdy chtějí. Tak si udržela svůj post a ještě to mělo výhody pro celou smečku. Můj otec měl mou matku rád mnohem dřív, než se vzali. A ona k němu taky cítila jistou náklonnost, ale byla družkou alfy, tak si to nemohla dovolit. (Vlastně by to mohlo dost dobře připomínat situaci jejich. Ona a Jackson a do toho všeho Lorent, se kterým si byla blízká, ale nemohla si s ním dovolit být ještě bližší. Navíc Jackson jí zakázal se s ním stýkat. Tedy nezakázal, ale řekl jí dost jasně, co bude následovat, když je spolu někde uvidí.) A sourozence žádné nemám. Jsem jedináček.

*Povykládá Nai něco málo o své minulosti. Hlavně to, kolem kletby, jejím spuštění a jak dlouho běhal po lesích jako vlk. Poslechne si pak její reakci. Mírně se pak ušklíbne.* Mám dojem, že v téhle smečce, v téhle rodině, je neupřímnost, zrada a touha po pomstě a po moci to hlavní, na co zde většina slyší. *Odvětí a koukne na Nai.* V minulosti to byl můj děda, který se postavil proti rozhodnutí alfy. Chtěli se tehdy dohodnout s Marcelem a upíry o příměří. Děda toužil po moci a chtěl město dobýt a upíry zničit. Zabil Hayleyiny rodiče a poštval vlkodlaky proti upírům. Vše to skončilo prokletím a vyhoštěním sem do zátoky. *Vrátí se ještě jednou do minulosti.* Byla to právě Hayley, která se zasloužila o to, aby byla kletba prolomena a my mohli zase normálně žít. Konečně se vrátila domů, protože zjistila, odkud pochází. *Nemůže se nezmínit o Hayley. Více, ale o ní nemluví, než je nutné.* Sotva byla kletba zlomená, začalo to všechno nanovo. Jako by se z toho nikdo nepoučil. Tentokrát to byl Oliver, který chtěl totéž co můj děd. *Pokračuje, akorát ho ty ne tak dávné vzpomínky dost rozladí, takže se znechuceně mračí. I když Oliver věděl, co má v plánu, sám jednal na vlastní pěst. To už, ale nerozebírá.* Měl jsem na Marcela vztek, za to co vlkodlakům udělal. Nesnášel jsem ho. *Poznamená ještě.* Jenže potom všem, čeho jsem byl svědkem se mu ani nedivím. *Ušklíbne se.* Sám jsem to chtěl udělat potom, co se tady před pár dny událo... *Dodá ještě. Pak na chvíli uhne pohledem jinam, protože se kvůli tomu ještě dlouho bude cítit prachbídně. Doufá, že mu Nailah někdy dokáže odpustit. Udělá přestávku a nechá mluvit ji. Když hodnotí, že deset let ve vlčí kůži je dlouhá doba, jen nad tím pokrčí rameny. Nemohl nic dělat.* Střední jsem dokončil. Vlastně to byl zázrak, že jsem něco neprovedl už dříve. Častokrát jsem měl na mále. *Poznamená. Naznačí tak, že byl jako náctiletý rváč a podobné potyčky u něj byly častokrát na programu.* Truhlářství. *Odpoví na její otázku o studiu. K nehodám už se nevrací. Přikývne, když mu Nailah poví kolik má roků. Po té od ní uslyší, že by se měl zabývat i tím, co by rád dělal. Nad tím se smutně pousměje. Chtěl nejprve, aby jeho lidé mohli v klidu žít, v Zátoce ve městě, kde by chtěli, bez obav s upírů. Jeho záměry se mu dosud nezdařilo uskutečnit. Kvůli tomu tak nemá myšlenky na nic jiného.* Ten dům bude něco, jako začátek. *Odvětí.* Zjistím, kolik si toho ještě pamatuju. *Pousměje se, ale myslí to více v legraci, než vážně. Nepouštěl by se do něčeho, na by měl pocit, že nemá. A už vůbec ne, když by to mělo být jejich obydlí. I tak už chvíli přemýšlí, jak jejich bydlení vyřešit do té doby, než bude dům hotový. Nechce, aby Nailah musela bydlet v tomhle. Samozřejmě jisté řešení by tady bylo. Dům ve městě. Pokud nepřijde na nic jiného, nakonec jí to navrhne. Uvažuje nad tím, kdy chystá večeři. Když se pak usadí k jídlu a usoudí, že pokrm, který připravil je poživatelný, dá se do něj. Je rád, že chutná i jeho nastávající. Poslechne si během jídla o její minulosti. Shledá, že ani ona to neměla jednoduché. Napadne ho, že její matka měla v tomhle štěstí, že si nakonec mohla vzít a žít s tím, koho měla ráda. Poslouchá ji a párkrát pokývá hlavou. Při tom se na ni občas tak zvláštně podívá, jako by ho ta její minulost nebo minulost její matky přiměla zauvažovat nad tím, jak to Nailah měla nebo má s Lorentem. Nemá, ale chuť se jí na to ptát a vytahovat u večeře zrovna tohohle chlapa, kterého nemůže ani cítit. Nevěří mu. Nejde mu o smečku, jde mu výhradně o něj samotného a jde tam, odkud vane lepší vítr. Ježí se mu z něj chlupy, a kdyby mohl, nejraději by ho vystřelil na měsíc. Má ho, ale raději na očích, než aby něco kul za jeho zády.* Někdy je to výhoda. *Poznamená během ujídání ze svého talíře. Má docela hlad a tak v něm jeho porce zmizí docela rychle. Na Nai, ale nijak nespěchá. Vyčkává, dokud nedojí i ona svou porci. Mezitím popíjí pivo a zaměří se na plány domu.* Podařilo se ti už sejít se s Camille? *Vzhlédne po chvilce tázavě zase k ní.*

(Kousne se do rtu a zdá se, jako by chvíli nad něčím přemýšlela.) Vždycky je to těžké, když je na území vícero rodů, které by mohly mít nárok na vedení. A když je v čele jeden, ten druhý se ho snaží nějakým způsobem zdiskreditovat, aby se ujal vlády on. Řekla bych, že to tady v New Orleans tak bylo vždycky. Dva rody, dvě osady, které vedle sebe dokázaly normálně žít ovšem jen do doby, než oba dva dostaly moc, která jim mohla dát všechno, ale taky nic. Záleželo na tom, jak by svou moc uchopily. A oba dva samozřejmě chtěly mít všechno, ale to nešlo. A místo toho, aby mezi nimi byl přirozený konsensus, tak spolu tyhle dva roky vždycky tak nějak soupeřili. O to víc, když se ocitli v jedné smečce. To je ale přirozené chování lidí. Vždycky chtějí, co ten druhý má. Závist, nic jiného v tom není. Řekla bych, že to, jak se smečka v dnešní době prezentuje, je vlastně i částečně výsledkem toho, jak se smečka vyvíjela po celá staletí. Hádám, že rodiče Hayley a tvoji tuhle rivalitu, která se zdála být skrytá, jako by nebyla, ale přesto byla cítit ve vzduchu, chtěli ukončit tím, že se vezmete. Dva rody se spojí, nebylo by o čem spekulovat. Vaši potomci by byli potomci obou dvou rodů. Podle tvého vyprávění se ale zdá, že tvému dědovi to nestačilo. (Ušklíbla se a tím to ukončila, víc už k tomu neřekla. Bylo asi jasné, co si o tom myslela. I ona se zmínila o Hayley, protože tohohle byla součástí. Dokonce se rozpovídala i o tom, že Hayley si měla Jacksona vzít. Tohle byla prostě minulost a oni to nemohli nějak změnit a i když je to možná teď nepříjemné, i tohle je součást života, o které je třeba mluvit.) Vlkodlaci tady v New Orleans nejsou zvyklí na mír. Možná je to tím, kolik frakcí se vlastně v tomhle jenom městě nachází a v jakém počtu. I kdyby byl mír, asi nejsou schopní věřit dalším frakcím natolik, aby byli opravdu v klidu. Což je škoda, protože já nevidím zas takovou překážku v tom, aby na jednom území soužilo víc frakcí, ale možná to bude i tím, že vlkodlaci jsou hodně teritoriální. Nepotřebují a nechtějí se s nikým dělit o území. (když se zmíní o tom, že Marcela nesnášel, i když teď by nejraději udělal to samé, chvíli mlčí, než otevře ústa a něco z nich vymámí. Možná se to Jacksonovi líbit nebude, ale je to její názor, on ho může mít samozřejmě jiný.) Myslím, že Marcel tím, co udělal, tehdy nechránil jen upíry, ale všechny. Lidi, čarodějky. A dokonce i vás. Možná se ti nebude líbit, co řeknu, ale myslím, že udělal správně.Ovšem to, jak dlouho vás v tom nechal, to už je věc druhá. (Uzná, že délka jejich trestu byla opravdu dlouhá a zřejmě by trvala dál, kdyby se Hayley do města nevrátila.) Takže truhlařina. (Konečně se dostanou k trochu odlehčenějšímu tématu než byla ta kletba.) No, je vidět, že máš ale i buňky na stavařinu. (Pousměje se a rozhodně souhlasí s tím, že ten dům vlastně bude takový dobrý začátek pro to, aby si pořádně osvědčil svoje schopnosti. Pak se rozpovídá ona o svých rodičích. Měla je opravdu ráda a oni ji taky. Vážně se starali o to, aby měla to nejlepší. Ve věku do střední školy si ji nechávali u sebe, protože byla rozhodně zranitelnější. Byla poslední žijící generací šamanů, pokud nepočítala svého tátu, takže ji chtěli mít pod dohledem. Pak už jí ale dovolili se zařadit trochu víc do společnosti. Neměla jim za zlé, že už odmala nechodila do školy mezi děti, věděla, že ji chtěli chránit. Navíc si hodiny se svou matkou doslova užívala.) Ne, když jsi poslední na světě. (podotkla na jeho poznámku o tom, že někdy je lepší být jedináček. Vlastně ani nevěděla, proč neměla její matka s otcem další děti. Nikdy se po tom nějak nepídila, aby je nějak neranila nebo tak něco. Konečně dojedla svou porci, pořádně to zapila a ještě chvíli seděla na židli. Když v tu se jí Jackson zeptá, jestli se už sešla s Camille.) Ještě ne, ale mám to rozhodně v plánu. Po svatbě. (Dodala a pak se zvedla ze židle.) Díky za večeři, ale já už půjdu. Jsem docela unavená. (Pousměje se a přejde ke dveřím, ještě se na Jacksona otočila.) Dobrou noc. (Pak vyšla ze dveří, zavřela za sebou a zamířila do své chatky, kde se vysprchovala a zalehla. Docela brzy potom usnula.)

*Poslechne si od Nai její reakci na to, co jí povyprávěl. Během toho se pokouší uklidnit, protože se tím docela vytočil, když si oživil a připomněl některé události poslední doby. Podle toho, co jí řekl, si ona sama dokázala udělat závěr, ke kterému by se možná ještě dostal. Díky tomu, že to pověděla Nailah sama, jen ji na tu poznámku o sňatku s Hayley a spojením dvou rodů do jednoho, souhlasně přikývne.* Tak to mělo být. Hayley po smrti svých rodičů, byla dána do náhradní péče, a protože neznala svou minulost, netušila, co se od ní očekává. Když se vrátila do New Orleans, byla těhotná. Čekala dítě s Klausem, původním hybridem. Všechno bylo úplně jinak. Díky tomuhle si viděla, jak se na ni někteří ze Zátoky dívali. *Když už téma Hayley nakousli, nakonec se o ni zmíní více. Z jeho podání je patrné, že Klause a původní nemůže ani cítit. Proti Hayleyinu dítěti, ale nemá křivého slova. Chvilku přemýšlí, jestli má Nai říct i pokračování, ale nakonec se rozhodne nechat to na jindy. Nechce před Nailah o Hayley moc mluvit, ale zase mu přijde vhodné, aby to základní poznala, když je teď také součástí stejné smečky.* Děda byl moc radikální, je mi jasné, po kom to Oliver zdědil. *Poznamená, napůl sobě, napůl Nai. Nailah se pak rozvykládá o zdejším městě, o zdejších frakcích. Poslouchá ji, chvilku se u toho šklebí, chvilku se tváří spíše pobaveně, ale téměř celou dobu se mírně nespokojeně mračí.* V tomhle městě nikdy nebyl klid a pokud ano, dlouho nevydrží. Každou chvíli se některá z frakcí snaží dostat na vrchol a podrobit si zbytek. Vždy je zatím někdo, kdo si myslí, že je něco víc. *Poznamená podrážděně.* Jak to není Marcel, tak Klaus, Benjamin nebo Francesca s Oliverem. *Už zase cítí, jak se v něm probouzí zlost. Zhluboka se nadechne a prudčeji vydechne vzduch z plic. Nakonec zavrtí krátce hlavou, už se o tom nechce dál bavit. Nailah pak ještě zhodnotí Marcelův postup.* Ano, nejspíše to byl jeho prvotní úmysl. *Připustí, ale Marcelovi do hlavy nevidí, takže může, jen hádat.* Nakonec se mu to, ale hodilo k tomu, aby ovládnul město sám. Vlkodlaky měl z krku. Čarodějky také dostal pod kontrolu a město patřilo jemu a jeho upírům. Patrně by to tak bylo doteď, kdyby sem nepřišla Hayley a za ní původní. *Uzavře pro teď tohle téma. Znovu si trochu vydechne a snaží se uklidnit. Vychladnout. Během jejich dalšího povídání mu to nakonec vyjde. Na truhlařinu přikývne, mírně se nad tím pousměje. Práci se dřevem má rád, ale nemá na to moc klidu ani čas.* Za tu dobu v Zátoce jsem se toho naučil docela dost. *Podotkne. Pak se během večeře, kterou mezi povídáním dodělá dají do jídla a dál si povídají. Uvědomí si až po jejich slovech, že je poslední, že jeho poznámka o výhodě být jedináček, nevyzněla vůči ni moc taktně. Nejraději by si nakopal.* Občas mi to nedochází, promiň. *Koukne na ni omluvně. Raději se pak věnuje jídlu, dokud nevyprázdní talíř. Když dojí i Nailah, sklidí ze stolu. Během toho se Nailah zvedne. Má na jazyku, jestli nechce zůstat. Ví, že by byl klidnější, kdyby byla u něj, ale nakonec se překoná a mlčí.* Dobře. *Kývne. Pokud nebude proti, určitě ji s tím bude chtít pomoct.* Za nic. Jsem rád, že ti chutnalo. *Odvětí na její díky.* Pozítří si to můžeme zopakovat. *Navrhne, že rozhodně proti tomu nebude nic namítat.* Dobrou noc a hezky se vyspi, Nai. *Rozloučí se s ní.
Když Nailah odejde, tak pomyje nádobí a uklidí jej. Po té se vrátí k plánům a sem tam ještě něco doplní nebo naopak vymaže. Kromě plánů na dům, také v rychlosti načrtne návod na dřevěný altán, ve kterém chce, aby proběhla v zátoce jejich svatba. Napadlo jej to během shromáždění smečky. Ponoří se do toho natolik, že téměř zapomene na čas. Po celou dobu, ale špicuje uši a naslouchá, jestli je v Zátoce klid. Kolem půlnoci toho nakonec nechá. Už dávno to dokončil, a pak už jen dolaďoval detaily. Dá si rychlou sprchu a jde spát. Příští den ho čeká hladovka a ještě chce zadat nějaké úkoly k přípravě svatby členům smečky. Také chce zajet do města, aby poslal zprávy dalším smečkám o tom, co se v New Orleans chystá a plánuje. Sotva pak lehne do postele, za chvíli usne.*

*Celý den má docela napilno. Hned časně ráno se sejde s lidmi ze smečky a zadá jim úkoly, které mají zajistit a obstarat, aby svatba s Nai proběhla bez problémů. Chtěl, aby svatební hosté seděli na velkých dřevěných lavicích, které se vyrobí z kmenů stromů. Má už i představu o místě. Jedna velká louka bez stromového porostu je nedaleko odsud. Jednomu z vlkodlaků dál plány na dřevěný altán, který se na louce postaví a proběhne v něm svatební obřad.
Když se vlkodlaci rozešli, uvaří si čaj, vypije jej a samozřejmě tu dobu stráví u plánů na dům. Po té, co má hrnek prázdný, sebere metr, vezme si sebou ještě trochu čaje do termosky, plány a ještě pár věcí. Dá to do tašky, kterou si přehodí přes rameno a vyrazí na místo, kde by chtěl postavit nový dům. Cestou se zastaví na návštěvě u Eve. Chvilku si popovídají, proberou poslední události. Požádá po té Eve, jestli by si vzala na starost výzdobu na svatbu, květiny a podobné věci. Zabere mu to opět nějaký čas a den se postupně nachýlí k poledni. Kvůli půstu se tak dnes posilňuje pouze čajem nebo vodou, kterou během dne popíjí.
Když u Eve skončí, zamíří k domku Nai. Chce ji alespoň pozdravit a vidět ji. Dojde, zaklepe a chvilku čeká. Uvnitř je, ale ticho a nikdo se neozývá. Chce vejít, když na něj zavolá jeden z vlkodlaků, který se od rána pohybuje kolem, že ji viděl odjíždět na motorce někam pryč. Kývne mu za informaci a zamíří tedy na místo, které se mu hodí pro výstavbu domu. Cestou přemýšlí, kam mohla Nailah jet. Doufá, že opustit Zátoku ji nepřimělo nic, co by mělo něco společného s jejím zraněním a ránou na krku. Přemýšlí, proč mu nedala vědět. Nechce ji nijak omezovat, ale je neklidný, když neví, kde je nebo co dělá. Ujde Zátokou pár set metrů, než dorazí do míst, kde ještě není tolik osídlená. Je zde více místa. Prochází pomaleji dále a prohlíží si okolí. Hledá místo, které by se mu nejlépe hodilo. Zaujme ho jedno, které leží nedaleko vody. Země je zde rovná. Zůstane tam, odloží si a pustí se do měření a zkoumání, jestli se sem dům doopravdy bude hodit. Ponoří se do toho, že zapomene na čas. Když se začne pomalu stmívat, tak toho teprve nechá. Koukne trochu nechápavě na tmavnoucí nebe na východě a přemítá, kam se den poděl. Chtěl dnes ještě zajet do města. Jedna z věcí, která ho ujišťuje, že je opravdu celý den pryč, je jeho prázdný žaludek. Má už docela hlad, ale ví, že ještě několik hodin nic nesmí. Dopije tak alespoň čaj. Posbírá si věci a zamíří zpátky domů. Tentokrát jde rychleji, svižněji. Doufá, že bude Nailah už zpátky. Je v očekávání, jestli mu poví, co a jak. Chce za ní zajít, ale cestou se zastaví u sebe. Nechá tam věci a trochu se opláchne. Pak se vydá k jejímu domku. Dnes už podruhé přijde ke dveřím a zaklepe na ně. Špicuje uši a naslouchá, jestli v domku zaslechne něco, co mu napoví, jestli je Nai uvnitř.*

(Do zátoky na svojí motorce nedorazila. Byla vážně přiopilá. Alkohol na lačný žaludek, když víte, že nebudete celý den jíst. Motala se jí trochu hlava, na té motorce obzvlášť. Takže to nakonec vzdala. Opravdu se nechtěla někde vyflákat. Nechala svou motorku na parkovišti u baru U Auggies. Samozřejmě to musela někomu říct, takže vešla dovnitř. Službu měl zrovna Lorent. Ne, že by z toho byla nadšená, protože se mu chtěla vyhýbat, ale tohle prostě nebylo setkání, které by si domluvili a chtěli. Jen na něj kývla hlavou, protože zrovna někoho obsluhoval. Možná, že dobře. Přišla k baru a řekla barmanovi, který byl zároveň majitelem, že si tu motorku tady nechá přes noc, že na ní teď nemůže jet. Souhlasil, takže ji v tom baru už nic víc nedrželo a mohla odejít. I když měla nutkání zůstat a promluvit si s Lorentem, nemohla. Odešla tedy, jak nejrychleji to bylo možné. Ale nevydala se pěšky po silnici až k zátoce. Zašla do lesa a když už byla z dohledu baru, tak se svlékla. Chtěla se proměnit. Do zátoky doběhne ve vlčí kůži. Bude to rychlejší. Šla na všechny čtyři a snažila se myslet na to, že je vlkem. Měla štěstí, že stehy na krku jsou opravdu pevné a nejsou jen povrchové, ale má i pár vnitřních stehů. Kdyby byly udělány nekvalitně, popraskaly by jí, takhle se ale udrží, naštěstí. I když kdyby někdo viděl vlka se stehy na krku, asi by dost zíral. Když otevřela oči, její vidění bylo jiné, vlčí. Docela byla zvědavá na to, co vypitý alkohol udělá s vlkem, ale měla štěstí, nepozorovala zrovna nějaké větší změny. Možná byla jen méně ostražitá. Běžela lesem a snažila se nevnímat všechny ty pachy zvěře, které ji šimraly v nose. Musí vydržet hladovět, prostě musí. Ale tím alkoholem to moc nespravila. Až se promění zpátky, dá si v zátoce horké kakao. To by jí mělo snad trochu pomoci. Už viděla odlesky ohňů, které zátoka skýtala. Snažila se ale vyhnout konfrontaci s nějakými vlkodlaky a tak zamířila oklikou rovnou ke svojí chatce. Na chvíli se zarazila, když před ní viděla Jacksona, ale nakonec se rozeběhla a po schodech vyběhla na verandu domku a posadila se vedle Jacksona. Její srst byla sněhobílá, takže i to napovídalo tomu, že svůj půst vydržela i ve vlčím těle. Podívala se na Jacksona a zakňučela. Chtěla dovnitř a Jackson jí mohl otevřít. Ona tu nebude skákat na kliku jako kašpar.)

*I když už bylo opravdu pozdě, v domku po zaklepání neslyší nic. Mírně se pro sebe zamračí, když mu Nai dnes ani podruhé nepřijde otevřít a on netuší, kde může být. Koukne na hodinky a přemítá, jak by ji mohl zkontaktovat. Jeho obavy a znepokojení o ni přímo úměrně narůstají, jak postupuje doba, co je pryč. Rozhlédne se po verandě, na které stojí, jako by hledal nějakou nápovědu nebo důvod, proč odešla. Také má trochu zlost sám na sebe, že na ni ještě nemá kontakt. Potom všem, co se v posledních dnech děje mu to ještě nepřišlo na mysl. Na verandě nic zvláštního neobjeví. Má nutkání, vejít dovnitř a zkusit se porozhlédnout, jestli v domku něco neobjeví. Pro pořádek, ještě jednou zaklepe a zaposlouchá do ticha, které za dveřmi panuje. Nespokojeně si povzdechne a sáhne po klice, že si otevře. V tom, ale za sebou zaslechne tiché kroky, ale ví, že rozhodně nejsou lidské. Ihned se otočí a mírně se mu rozšíří oči momentálním překvapením. Dívá se na sněhově bílou vlčici, jak si to míří jeho směrem, směrem k domku Nai. Stačí mu, jen pár vteřin, než mu to docvakne na správné místo. Upřímně se mu uleví, když vidí Nai ve vlčí podobě celou. Přesto, že na první pohled není nic viditelného, přesto si ji ještě chvíli měří pohledem, než doběhne k němu na verandu. Je rád, že ji vidí.* Nai, tohle mi nemůžeš dělat. *Promluví na vlčici, která se posadí vedle něj. Vypadá teď, jako by jí domlouval. Dřepne si k ní a krátce se na ni zadívá. Pak ve dřepu sáhne znovu po klice dveří domku a otevře je. Nechá Nai vběhnout dovnitř. Teprve pak zase vstane, ale zůstane zatím na verandě u dveří. Má za to, že se bude chtít jeho nastávající nejprve obléct.* Nai, můžu dovnitř? *Zeptá se po chvilce, kdy usoudí, že už by to mohla stihnout.*

(Jackson vypadal překvapeně. Jako by v první chvíli vlastně netušil, že před ním stojí ona. Docela ji to překvapovalo, protože si je na sto procent jistá, že se tady v zátoce žádná další bílá vlčice nenajde. Vlastně byli bílí vlci jako vlkodlaci docela vzácní. A navíc, on už měl tu čest ji v jejím vlčím těle vidět. Ale možná, že mu jen lezl na mozek ten půst, jako jí před několika hodinami ten alkohol. Vyleze nahoru po schodech a posadí se vedle něj. Opravdu by byla vděčná, kdyby jí otevřel a ona tady nemusela předvádět divadýlko s klikou, které by musela dělat, kdyby tu před jejími dveřmi nikdo nestál. Takhle mohla Jacksona aspoň k něčemu využít. On si ale nejdřív kleknul k ní a pokáral ji. Naklonila hlavu na stranu a jako by se snad usmívala, protože měla tlamu najednou do široka roztaženou. Jako by tím chtěla říct: O co, že můžu. Hrála si s ním, ale možná jen proto, protože věděla, že takhle jako vlk teď může, protože ona nemohla mluvit a on zas možná nemusel rozumět jejím gestům. A taky proto, že věděla, že za chvíli se budou bavit o něčem vážnějším a že se na ni bude Jackson asi zlobit, že odjela za Marcelem a nic mu neřekla. Ale taková už ona je. Nebyla zvyklá spoléhat se na ostatní a říkat jim, kam míří. A jen těžko se jí na to bude zvykat. Když jí konečně otevře, vklouzne dovnitř a v rychlosti se promění zpátky. Začne hledat nějaké oblečení, které by si na sebe mohla vzít. Je to docela bordelářka, věci měla rozházené všude kolem a ani jí to nějak nevadilo, ale Jacksonovi by mohlo. Našla nějaké pohodlné rifle, tričko, které páchlo zverimexem - asi by si konečně měla vyprat. Ostatní věci vzala na jednu hromadu a hodila je do koupelny. Takže prostě jen přesunula svinčík jinam. Pak si sedla na postel a dělala, jako by nic.) Jistě, už můžeš. (Podotkla k Jacksonově otázce.)

*Od okamžiku, kdy mu došlo, že bílá vlčice je Nailah, skutečně ho to postihlo, jen z toho důvodu, že jej zkrátka nenapadlo, že by sem mohla zrovna teď přiběhnout ve vlčí podobě, z něj opadlo napětí a obavy z toho, kde může být nebo, co se jí mohlo stát. Hladovka zkrátka udělá svoje. Ale když si ji měřil ve vlčí podobě, přišla mu spokojená, což opravdu rád viděl. Po té, co si k ní na chvíli přidřepl, než ji pustil dovnitř a neodpustil si svou poznámku, bylo to, jen takové úlevné vydechnutí. Nailina reakce na to, jej ovšem upřímně pobavila. Ten její široký úsměv. Moc rád by věděl, co se za ním skrývalo. Pak sklonil hlavu a rychle se postavil, aby zakryl pobavený úsměv. Nailah to na něm nemusela vidět. Pustí ji dovnitř a pak chvilku čeká, než se oblékne. Jistě, už ji viděl oděnou v rouše Evině, ale nebyl ten typ, který by něčeho takového chtěl zneužívat. Postává tak u dveří, dokud se mu nezdá čekání přeci, jen dlouhé. Upozorní na sebe a na její pozvání, konečně vejde dovnitř. Uvidí ji sedět na posteli a znovu pocítí úlevu. Vypadá v pořádku i v lidské podobě, a to je u něj v danou chvíli priorita číslo jedna. Fakt, že o ni měl docela velký strach a tím pádem ho tak trochu naštvala, teď potlačí.* Ahoj, Divoženko. *Neodpustí si při pozdravu jemné popíchnutí na ten její příchod. Zavře za sebou dveře a přesto, že je uvnitř v pohodě, věnuje jí trošku ostřejší pohled.* Rád tě vidím. *Dodá po pozdravu. Popojde blíže k ní a téměř celou dobu z ní nespouští pohled.* Hledal jsem tě. Řekli mi že jsi odjela. Můžu vědět, kam? *I když si ještě před pár vteřinami přísahal, že se na to hned ze startu ptát nebude, jeho zvědavost a hlavně potřeba zjistit, co a jak je silnější a rychlejší, než jeho odhodlání. Sáhne po židli stojící u stolu, přitáhne si ji před sebe a postaví opěradlem k Nai. Sedne si na ni obkročmo a předloktím se opře o vrcholek opěradla. Jeho tázavý výraz hovoří za vše.*

(Uvelebila se na posteli, jako by se nic nestalo a vyhlížela, až Jackson vstoupí dovnitř. Cítila z něj záchvěv strachu, který na chvíli prosákl celou místností. Ale pak zmizel. Cítila z něj i trochu naštvání, ale stejně se na posteli napřímila. Byla samozřejmě v nižší pozici než on. A teď ani nechtěla riskovat, že by si s ním hrála na kočku a na myš a pokoušela jako trpělivost. Jackson mohl být kliďas, jak chtěl, ale ona byla jeho, jejich pouto tím, že se mu plně poddala, bylo teď zvláštní. Měla by se cítit provinile a možná i trochu cítila, ale neudělala nic špatného.) Alfa samče. (Osloví ho tak, jak to dělává, když on jí řekne Divoženko. Zavřel za sebou dveře a věnoval jí pichlavý pohled. A už to začíná. Možná se rozhodl, že ji nebude chtít nijak kázat a napomínat, ale nemohl si pomoci. By alfa, ona měla být jeho ženou a vlastně tak trochu utekla, aniž by mu řekla, kam jede. Ale ona se nechce vždycky zpovídat. I když teď samozřejmě byla v situaci, kdy mu vyloženě musel říct, kde byla. Samozřejmě, že ihned přišel výslech. Jeho tón by mohl znít sebepříjemněji a stejně by se jí nelíbilo, jak ji hned vyslýchal. Hledal jsem tě, kam jsi jela. Zaznělo jí v hlavě a byl to docela zkreslený tón hlasu. Jackson šel za svým. Chtěl informace. Ona mu je samozřejmě poskytne, protože musela, protože to vyplývalo ze situace, ve které před pár hodinami byla, ale netouží po tom, aby se tohle dělo pokaždé, když se rozhodně, že někam prostě zmizí a nikomu o tom neřekne. Budou totiž chvíle, kdy vyloženě nebude chtít, aby se někdo pídil po tom, kde byla. On si k ní ještě přisune židli a sedne si, jako by se mělo jednat o nějakou inkvizici. Nadechla se.) Ještě před tím, než ti to řeknu, mi slib, že nebudeš vyvádět, protože to bylo docela důležité. (Podívala se mu krátce do očí a pak sklopila zrak. To pouto mezi nimi jí ani moc nedovolovalo dívat se tam déle. Ale štvalo ji to.) Ráno mi přišla sms zpráva. Od Marcela Gerarda. (Udělala damatickou pauzu, ale za chvíli pokračovala.) Chtěl se mnou mluvit, pozval si mě do sídla. Samozřejmě, že byl hnán zvědavostí, kdo že to vlastně jsem, ale když už to chtěl vědět, využil k tomu ještě něco jiného. Jde o jednu z vlkodlačic ze tvé... naší (Opraví se. Ještě si na to nezvykla.) smečky. Claire. Dělá problémy. (Podívá se na něj vážně a čeká, jestli začne šílet kvůli tomu, že byla u Marcela, nebo kvůli tomu, že mu o tom neřekla a nebo kvůli Claire, protože kvůli ní by měl šílet především, i když mu ještě neřekla všechno.)

*Nailin klid, se kterým ho sleduje, jako by se nic nestalo, ho tak trochu dráždí a vytáčí ještě více, než ten fakt, že prostě zmizela a on nevěděl kde. Po posledních událostech opravdu nevěděl, co si o tom myslet. Kdyby ji chtěl jít hledat ani by nevěděl, kde začít. Při pozdravu ji chtěl mírně popíchnout, ale rozhodně zrovna teď nestál o podobné reakce z její strany. Sevře pevněji rty, a přejde to už mlčením. Chce a potřebuje zkrátka vědět, kde byla, aby se buď uklidnil nebo by se mu potvrdilo, že nebyl nervózní, jen tak. Položí Nai těch pár nejdůležitějších otázek, po kterých se snad něco dozví. Posadí se naproti ní na židli a opěradlo použije jako opěrku pod ruce. Zadívá se na ni a čeká, co to bude.
Neujde mu, jak Nai nadechne, jako by se chystala skočit do hluboké vody. Už to v něm probudí další znepokojení. Jeho pohled je snad ještě pronikavější. Když se nadechne, tak trochu zadrží dech, protože slib, který od něj chce slyšet, přiklání ručičku vah k tomu znepokojivějšímu konci.* To nevím. *Zavrtí hlavou, že po něm chce moc.* Když to bylo důležité, proč to slyším až teď? *Stále to nechápe. Jen to u něj navýší potřebu zjistit, kam zmizela. Nadechne se, vydechne a semkne rty. Tím jí dá najevo, že už bude zticha - zatím - a že může mluvit dál. Sevře v ruce pevněji opěrku. Byl by raději, kdyby neuhýbala tolik očima, ale nejspíše je to něco, co nyní nedokáže ovlivnit a tak vyčkává. Pozvedne vzápětí udiveně obočí, když slyší, kdo jí psal. Okamžik vypadá, jako by nevěřil tomu, co slyší. Jakmile přetáhne prvotní překvapení, obočí stáhne a hned se zamračí. Nelíbí se mu to už teď, a to nejspíše ani zdaleka nic neví. Než se Nailah opět rozpovídá, v hlavě mu to šrotuje, co po ní Marcel chtěl. Nejspíše to nedokáže zcela zakrýt, ani za svou zamračenou tváří. Nailah pokračuje a on ji dál podmračeně poslouchá a je jasné, že se mu celý postup ani trochu nelíbí. Nemůže pochopit, že si Marcel něco takového dovolil, i když na druhou stranu jej to nepřekvapuje. Hlasitěji vydechne a přimhouří mírně oči. Kouše se do jazyku, aby vydržel a neskákal Nai do řeči dříve, než se dostane na konec toho, co chce říct. Zdá se mu, že to Nailah trvá nekonečně dlouho, než mu vypoví to nejdůležitější. Z toho rozčílení a ze zjištění, že šlo o jednu z vlkodlačic si ani nevšimne, jak ze začátku Nai nazvala smečku. Moc takových, co by chtěly ve městě dělat problémy nezná. Jméno Claire... trochu se zarazí, když právě to Nailah vysloví v souvislosti s potížemi ve městě. Teď už se nemračí, jen naštvaně, ale také znepokojeně. Zhluboka se nadechne a pak pomalu vydechne. Má toho hodně, co by chtěl Nai nyní povědět, ale patrně by to pak nedopadlo dobře. Nyní potřebuje zjistit, co Claire udělala nebo dělá, že to došlo až tak daleko, že si Marcel zve Nailah na kobereček. Marcela zas a opět nemusí, ale je si jistý, že to není, jenom tak. Hlavně, když se to týká Claire. Vždyť jsou nebo byli s Marcelem dobří přátelé. Vždyť to byl právě Marcel, který ho varoval, že Claire není v pořádku, že ztratila dítě a potřebuje pomoc. Pokusil se s ní promluvit, nabídl jí svou pomoc, ale Claire si vybrala to málo, co rozhodně odmítl udělat. Tehdy s ní naposledy pořádně mluvil.* Co se stalo, Nai? *Zeptá se, nakonec navenek docela klidně a soustředěně Nailah dál pozoruje. Musí teď spolupracovat a ne se hádat. I proto nyní to ostatní přejde, i když není vyloučeno, že se k tomu ještě nevrátí. Nejspíše není nejvhodnější den k řešení takových věcí. Půst, který drží může vše zkomplikovat.*

(Cítila z něj, jak je nervózní a nazlobený. A ona mu svou tajemností moc nepomáhala. Tedy tím, že ho požádala, aby jí slíbil, že nebude dělat scény, se mu je jistě chtělo dělat ještě víc, ale snažil se tak nějak mlčet. Ale věděla, že chybí jen málo k tomu, aby jí něco vyčetl. Když se jí zeptá, proč se to dozvídá až teď, když to bylo důležité, neodpoví mu, protože to řekne až později poté, co mu začne říkat, co se vlastně stalo. Tu sms dostala ráno a ona sama nevěděla, co se bude dít. Marcel jí to řekl až na místě. Zprvu si myslela, že ji prostě bude chtít jen nějakým způsobem poznat, proklepnout si ji, ale on ji chtěl seznámit ještě s něčím další. Vlastně zabil několik much jednou ranou. Poznal ji, řekl jí o Claire a měl jistotu, že ona to předá dál Jacksonovi. Jacksonovi se to ale nelíbilo. Nelíbilo se mu to, co mu říkala a jak ho seznamovala se situací. Možná, že kdyby mu řekla to s Claire hned na začátku, tak by na to další zapomněl, ale vybrala si naprosto opačné pořadí a o Claire mu řekla až jako poslední. Věděla a viděla na něm, dokonce i cítila jeho znepokojení. Samozřejmě nejen z Claire, ale i z toho, kam zmizela a že mu nic neřekla. Jenomže mu to nemusela říkat, tohle bylo ještě stále na její vůli a ona toho využila, protože se konečně necítila tak svázaná tím, co musí a nemusí udělat. Myslela si, že na ni vylítne a možná ji to ještě potká, ale on se rozhodl prozatím se věnovat tomu, co se děje s Claire. Ale tak nějak prostě věděla, že ani to předtím nenechá bez odezvy. Jen se to rozhodl na chvíli odsunout. Bolelo ji břicho hlady, chtěla si dát to kakao, aby se to aspoň trochu zlepšilo, ale teď nebyl čas na nějaké kakao. Bude to muset počkat.) Marcel potkal Claire ve městě. Zrovna, když někoho zabila a vyřezávala mu na tělo písmeno E. Taky prý už zabila pár jeho lidí a ještě něco, u čeho tedy nebyl, ale Claire mu to řekla. Prý zabila celou rodinu, a to včetně dítěte. Nemá k tomu žádný důkaz, ale neměla jsem pocit, že by mi lhal. Že by vůbec měl potřebu o něčem takovém lhát. Mohl to vzít vše do svých rukou, ale chtěl ukázat dobrou vůli a nechat potrestání Claire na smečce. Ovšem trvá na jednom jediném trestu. Trestu smrti. Pokud se tak nerozhodne, najde si ji sám a zabije ji. (Dívala se na něj opravdu velmi vážně. Tohle nebrala na lehkou váhu, ani on by neměl. Tak nějak jí bylo jasné, že tohle se bude muset vyřešit ještě před svatbou.) Pokud se Claire Marcelovi takhle bez vytáček přiznala, zřejmě se přizná každému. (Dodá ještě.)

*Nejprve ho vytočí Nailah. Pak se přímo od ní dozví, o Claire. O tom, co podle Marcela, který ho mimo jiné vytočil také docela dost tím, že si jen tak k sobě pozve Nai, bez jeho vědomí, a řeší s ní problémy, které dělá Claire. Nenapadlo jej, že tenhle den může takhle zvrtnout. Nemá opravdu, kdy Nailah něco vytknout, když od ní slyší obvinění proti Claire. Podmračeně celou dobu Nai sleduje a poslouchá. Vypadá trochu nechápavě, chvílemi nevěřícně. Ne proto, že by nevěřil tomu, co slyší. Nemůže pochopit, že Claire je něčeho takového schopná. Ví, že přišla o dítě, že ztratila Tobyho. Nerozumí, ale tomu, co má z něčeho takového.* Bezva, ke všemu tomuhle se ještě přidá Claire. *Vydechne. Trochu se odtáhne od opěradla židle, o které se opíral předloktím a narovná se v zádech. Na Nai se dívá vážně, ale právě teď ani trochu naštvaně nebo podrážděně z toho, co předcházelo zjištění o Claire. Momentálně je dost vedle z toho, co udělala, dělá Claire.* Nenapadlo by mě, že je něčeho takového schopná. Vraždit nevinné lidi ve městě, protože ztratila dítě. *Chvíli je trochu mimo, ale jak si to říká nahlas i před Nai, tak v něm pomalu narůstá vztek a zlost na tuhle vlkodlačici.* Co z toho má..? *Zavrčí už zase podrážděně. Nyní neřeší, co za ultimáta kladl Marcel Nailah. Teď chce vidět a mluvit s Claire a jestli zjistí, že to, co Nai říká je pravda. Claire u něj skončila. Prudce vstane, téměř vyskočí ze židle. Chytí ji za opěradlo a má chuť s ní prásknout o zem. Při to v něm vře. Do jeho zorného pole se ovšem dostane Nailina tvář a to ho přiměje uvědomit si, že je v jejím domku a nejspíše by nebyla nadšená, že jí rozbíjí nábytek. Postaví tak židli prudce zpátky na místo.* Chci s ní mluvit. Musím s ní mluvit. *Vydechne rozčíleně. Levou ruku si zapře v bok a pravou si vjede do vlasů a dost silně se za ně chytí, jako by tím chtěl ventilovat svůj vztek.* Jestli se potvrdí to, co mi tady říkáš... *Zavrčí a koukne na Nai.* Má se, na co těšit. *Dodá ještě. Natočí se k Nai bokem a udělá pár kroků po domku k jednomu z oken. Dojde k němu a vyhlédne ven. Přemýšlí, kde může Claire být, kde ji, co nejdříve najde. Jako by mu výhled z okna mohl napovědět.* To je skvělé tohle to. *Hučí si podrážděně pod nos. Claire z okna samozřejmě nezahlédne, a tak se otočí zpátky do místnosti a přelétne ji pohledem. Skončí na Nai.* Neviděla si ji dneska? *Zeptá se jí s novou nadějí, že mu třeba Nailah dá nějakou uspokojivou odpověď. Krátce na ni kouká, ale pak projde místnost v domku až ke dveřím, prudce je otevře a vyjde na verandu, kde prudce vydechne. Chladný večerní vzduch ho trochu zchladí. Zůstane tam stát a dívá se po okolí, které osvětlují rozdělané ohně. Zkoumá tam, kde dohlédne, jestli neobjeví Claire. Má na ni neskutečnou zlost a také je samozřejmě zklamaný. Věřil ji a ona opět zklamala. Něco takového od ní nečekal. Sáhne pak po mobilu. Vytáhne ho ze zadní kapsy kalhot.*

kód:

Claire, chci s tebou mluvit. Co nejdříve, nejlépe hned. Kde jsi? Jackson.

*Napíše jí stručnou, ale výstižnou zprávu, ze které je poznat jeho rozčílení, ve kterém text tvoří. Neupřesní, ale proč. Tohle chce probrat s Claire osobně. Zprávu odešle a telefon schová. Doufá, že se mu Claire brzo ozve. Po té se s výdechem znovu rozhlédne po Zátoce. Venku na vzduchu je mu trochu lépe, než u Nai v domku. Díky většímu tichu slyší, jak se mu ozývá jeho prázdný žaludek, který už nějakou chvíli nezásobuje ani žádným pitím. Je rád, že Nailah je uvnitř a nemůže to slyšet.*

(Jackson zná samozřejmě Claire lépe než ona, ale bylo pravdou, že nikdo neměl právo jen tak zabíjet nevinné lidi. I kdyby se mu stalo sebevíc. A Claire byla navíc součástí smečky. A ona tady takovéhle praktiky rozhodně tolerovat nechtěla. Samozřejmě, poslední slovo bude záležet na Jacksonovi, ale byla si jistá, že smečka nebude chtít být moc shovívavá. A ona shovívavá taky nebude. Souhlasila s trestem, který chce Marcel na Claire vykonat. Ale nebyla si jistá, jak na to bude nahlížet Jackson.) Řekla bych, že ta už se přidala dávno, jen se o tom nevědělo. Marcel z toho byl taky překvapený. Zvláště ta informace, že Claire zabila dítě, ho pobouřila. (Vydechne a zakroutí hlavou, ne, ona taky nedokázala pochopit, že se člověk dokáže k něčemu takovému uchýlit.) Ta žena to nemůže mít v hlavě v pořádku. Ne, že bych nechtěla soucítit s jejím smutkem, ztratila dítě, to rozhodně nebylo lehké, ale zabíjet kvůli tomu, že ona šťastná není, další nevinné? Dokonce vyvraždit celou rodinu? (Povytáhla obočí.) To rozhodně není správné. O upírech nemluvím, ti zase tak nevinní nejsou, ale byli to Marcelovi lidi, a pokud bychom s tím nic nedělali a nebrali jeho upíry v potaz, asi by to pro nás taky nebylo dobré. (Jeho otázku, co z toho má, přejde mlčením. Na tohle nezná odpověď. Sama nechápe chování Claire. Opravdu musí být nějak duševně narušená, protože tohle by prostě normální člověk neudělal. Možná, že ztráta dítěte ji zlomila natolik, že se zbláznila a stalo se z ní vraždící monstrum.) Myslím, že nejen ty. Tohle by měla řešit celá smečka, ale chápu, že si s ní chceš promluvit prvně ty, dokud ji nepředhodíš smečce. (Podívala se na něj. Ani nepočítala s tím, že by Jackson Claire smečce nepředvedl. Že by ji neseznámil s tím, co se děje a nekonal se veřejný soud. Ale chápala, že Jackson s ní chtěl mluvit první. A opravdu doufala, že nebude chtít soukromničit, Tedy že se nerozhodne, že Claire nebude soudit sám, protože tak by to bylo špatně. I když ty zvyky smečky tady... nemohla by se divit tomu, kdyby to tak udělal. Proto tedy raději něco dodá.) Má se na co těšit. Doufám, že ji opravdu míníš předvést před celou smečku. (Sleduje jeho reakci. Je na ni docela zvědavá. On mezitím přejde k oknu, jako by snad myslel, že ji takhle najde. Pak se na ni otočil a zeptal se, jestli ji neviděla.) Kdybych ji viděla, byla bych v tu chvíli ve vlčí podobě. A zaručuju ti, že bych v tu chvíli porušila svůj půst. (Řekne to docela chladně a tvrdě. Bylo tedy dost jasné, co si o tom myslela. Pokud by ji opravdu potkala jako vlk, neudržela by se, zabila by ji. V tomhle souhlasí naprosto s Marcelem. On pak odejde ven. Nevěděla, co tam dělá. Mohla by si jít udělat kakao za dobu, co je pryč, ale opravdu se to nehodilo. Počká tedy raději, až se Jackson vrátí a co bude dál. Teď měl vlastně prostor jí vynadat za to, co udělala. I když ona by se obešla bez toho.)

*Když se od Nai doví o Claire, nemůže tomu věřit, nemůže pochopit její jednání. Vrtá mu to hlavou. Přijde mu to praštěné, ale právě proto, že mu to připadá tolik praštěné, nemůže se zbavit dojmu, že je to pravda. Když to shrne celkově, byly chvíle, kdy Claire moc nechápal, nerozuměl jejímu chování, počínání. Občas mu probíhalo hlavou, co z toho má, když dělá to nebo ono. Dosud ovšem neohrožovala nikoho kolem sebe. Teď je to něco jiného. Jsou to další problémy a nejen jeho, ale celé smečky. Již krátce po sobě se Claire zachovala sobecky. Navzdory tomu, že ji přijal do smečky se ještě nesetkal s tím, že by Claire nehleděla pouze na sebe a na své zájmy. Zradila ho už jednou kvůli pomstě. Tentokrát ani netuší, proč se takhle šíleně chová.
Proběhne mu to hlavou, když se s tím vyrovnává. Trošku ho překvapí, když Nailah začne reagovat na jeho poznámky. Nějak to od ní ani neočekává, spíše si, jen potřeboval ulevit. Nijak mu její komentování, ale nevadí. Když na něj Nai mluví, tak se na ni kouká. Pokývá hlavou.* Nemůžu věřit tomu, že je něčeho takového schopna. *Povzdechne si.* Musíme se postarat o to, aby už nikoho nemohla ohrozit, nikomu dalšímu ublížit. *Pronese rozhodně. I když není zastáncem zabíjení, když poslouchá Nailina slova, je mu více, než jasné, co bude muset udělat. Jestli je, ale Claire šílená, neví, jak jinak zabránit dalším katastrofám. Blázinec pro vlkodlaky, ještě nevymysleli. Stále nad tím chvílemi vypadá otřeseně, nechápavě. Nejvíce ho děsí fakt, že má ve smečce někoho, kdo je schopný bez mrknutí oka zabít dítě. I kdyby vše ostatní Claire dokázal prominout tohle ne.* Marcelovi upíři se holt svezou s ostatními obětmi. *Ušklíbne se.* Kdo ví, co ještě vyjde najevo, že provedla. *Mračí se nevraživě. Přemítá, jak by to mohl zjistit. Pak ho něco napadne, ale zatím si to nechá pro sebe. Poslechne si návrh Nai, že by prohřešky Claire měla řešit celá smečka. Souhlasně na to přikývne, že to tak bude. Sám vlastně nevěděl, jak se s Claire vypořádat, ale Nai tuhle nerozhodnost vyřešila za něj. Samozřejmě si to, ale nechá pro sebe. Přesto by si s Claire chtěl ještě před tím promluvit. Možná bude ze začátku dělat, že o nic nejde, i když se obává, že tak dobrý herec není. Chce, ale nejprve slyšet její verzi a pak konfrontovat s tím, co ví od Nai, a co ona ví od Marcela. Taky doufá, že bude mít ještě nějaké další informace.* Před tím vším s ní chci ještě mluvit. Slyšet, co mi řekne. *Svěří se se svými myšlenkami Nai a kouká při tom na ni.* Claire se postarala o to, že je to záležitostí celé smečky, protože to vrhá špatné světlo na celou Zátoku. *Ujistí ještě jednou Nai, že nebude nic řešit sám. Projde se pak tam a sem po Nailině domku, a snaží se vychladnout. Více se už k průběhu procesu s Claire nevyjadřuje.* Nechci ji, ale vyplašit. Nejdříve ji musíme najít a zajistit, aby už nemohla provádět další zvěrstva. *Řekne místo toho. Přemýšlí také, jestli hledáním Claire pověřit smečku nebo to zatím udržet, jen mezi ním a Nailah. Vyjde pak na verandu a dále se uklidňuje. Rozhodne se Claire napsat a hned tak učiní. Neví, jestli se vůbec dočká nějaké její odpovědi. Pohrává si s myšlenkou, podívat se k ní do domku. Chvíli nad tím na verandě přemítá. Doufá, že se k němu Nailah třeba venku přidá, ale nedočká se její společnosti a tak se otočí a vejde zpátky do domku.* Chci zkontrolovat její domek. *Oznámí Nai.* Půjdeš se mnou? *Pozvedne tázavě obočí. Rád by tam Nailah, ale měl sebou. Více očí, víc uvidí. Nakloní hlavu mírně na stranu. Zatím se nijak nevrací k tomu jejímu tajnému výletu. Nechce se s Nailah hádat, proto si tenhle rozhovor nechává, až více vychladne. Nyní je navíc vytočený i z Claire.*

(Nemá mu na jeho další slova už co říct. Vyjádřila všechno. Všechno její pobouření, nechápavost a i když to neřekla na plnou pusu, tak i trest, který Marcel požadoval, schvalovala. Nejvíc se odsouhlasení jeho požadavku pro trest přiblížila tím, když Jacksonovi prozradila, že kdyby ji dneska potkala, porušila by svůj půst, protože by ji zabila, když byla vlkem. Neudržela by se. Jistě by pak byla potrestána za to, že rozhodla ona sama o Claiřině životě a nenechala to na celou smečku. I když možná by smečka donutila nějak Jacksona ji omilostnit. Možná by ani Jackson sám nechtěl, aby byla potrestána nějak tvrdě. Ale ona Claire nepotkala. Pro ni možná dobře. I když tím jen oddálila svůj trest. A jestli to pro ni dopadne jinak než smrtí, bude se tomu hodně divit. Jediný, kdo by mohl nakonec rozhodnout jinak než smečka, by mohl být alfa, ale moc by mu to nedoporučovala. V tomhle ona bude za jedno se smečkou, bude požadovat Claiřinu smrt, protože za smrt dítěte si ani nic jiného nezasloužila. Pokud je ovšem vinna. Ale tak nějak nepředpokládala, že by si Marcel vymýšlel. Mohl Claire nechápat, jak chtěl, ale dokud ji nevyslechnou, tak ji jen těžko pochopí. A možná, že ji nepochopí ani potom. Bylo to docela dost pravděpodobné. byla ráda, když Jackson souhlasil s tím, že tohle by mělo jít před celou smečku. Smečka by se totiž mohla namíchnout, že to chtěl Jackson ututlat. Ne, že by smečka byla nějak úžasná, ale některé věci by prostě měly být zachovány. Možná, že je Jackson dříve nezachovával a smečce se to nelíbilo, proto proti němu brojila, ale to se teď asi nedozví a ani do toho teď nechce šťourat. Není na to vhodná doba. Odešel z chatky a ona se tak měla na chvíli čas uvolnit. Taky ale vstala a prošla se po místnosti. Byla ještě trochu ztuhlá z toho, jak se přeměňovala, takže se protáhla. Pak upřela pohled na kuchyňku. Skoro jako by ji volala. Kakao. Horké kakao. Když už se tedy odhodlala, že si přeci jen kakao udělá, Jackson vešel zpět do místnosti a svěřil se jí se svým plánem. Mohl jít, kam chtěl, nemusel jí to říkat, ale pak pochopila, proč se o tom zmínil. Chtěl, aby šla s ním. Nabrala vzduch do úst a tváře se jí tak mírně nafoukly. Otočila se ke kuchyňce.) Sbohem, horké kakao. (Řekla docela rozmrzele a vydala se k Jacksonovi.) Tak jdeme. (Vydechla. Nebyla z toho nadšená a byla i tak trochu protivná. To bylo tím, že celý den nejedla. Opravdu se ještě divila, že Jacksonovi nebouchly saze ohledně toho, co ráno udělala, ale byla si jistá, že jí by bouchly taky. Možná nebylo dobré se hádat, když byl člověk hladový. V Jacksonovi by se tak mohl probudit jeho vlk a ovládnout ho. A ona by pak asi měla co dělat, aby ho ukočírovala. I když by to nějak udělala. Ona se nebála probuzených vlků v lidských tělech, i když by rozhodně měla. Vyšla z domku a nechala se Jacksonem vést k tomu Claiřinému. Zdvořile nejdřív zaťukala. Když se nikdo neozýval, otevřela prostě dveře. Bylo jí jedno, jestli jí tím naruší soukromí. Claire v chatce samozřejmě nebyla. Začala se rozhlížet.) Není tady. (Vydechla.) Ne, že bych čekala, že tu bude. (Podotkla ještě.) Ráno moudřejší večera. Myslím, že jsme oba dost podráždění na to, abychom ji tu hledali po celé zátoce. Radši se na to vyspíme. Dobrou. (Říkala to tak rychle, že bylo vlastně jasné, že když tu Claire nenašli, ona chtěla teď rychle zmizet. Chtěla se vyhnout konfrontaci s Jacksonem o té věci předtím. Claire teď rozhodně nevyřeší. To bylo jasné. Chtěla se prosmýknout kolem něj a vrátit se zpět do chatky.)

*Když se vrátí do domku k Nai, najde ji na jiném místě, než čekal. Jakmile ji požádal o doprovod, pozvedne z její reakce trochu nechápavě obočí. Neměl tušení, že má chuť na horké kakao. Nemohl mít, když mu nic nepověděla. Nechápe, proč o něm mluví, ale proč si ho neudělala. Měla by to jistě za chvíli. Den už se naštěstí chýlí ke konci a on je rád, že se ráno bude moct najíst.
Když se nakonec jejího doprovodu dočká, přikývne, ale pro sebe si v duchu nechápavě kroutí hlavou. Dojdou ke domku patřícím Claire. Nailah zaklepe, chvíli počká, ale když se nic neděje, otevře a vejde dovnitř. Následuje ji do domku, který je prázdný. Porozhlédne se nejprve kolem sebe a po té se po domku projde. Nakoukne na pár míst, ale vypadá to, jako by Claire narychlo odjela. To se mu nelíbí. Z jeho pohledu to potvrzuje její vinu, protože jinak by neměla důvod opouštět domek, kdyby měla čisté svědomí. Znovu ho to rozladí, když si to uvědomí. Když Nai okomentuje, co je zřejmé, mlčky na ni koukne. Než stačí něco podotknout, ona usoudí, že už je pozdě a měli by zbytek nechat na ráno.* Dobře. *Přikývne, zůstane zachmuřený.* Zítra budeme pokračovat v hledání. *Zkonstatuje. Nai má chvilku na očích a vidí, jak by se nejraději vypařila. Na jednu stranu mu to přijde úsměvné, na druhou ho to trošku mrzí, ale v tom druhém případě se jí nediví.* Měl jsem o tebe strach, když jsi večer nebyla v Zátoce. *Vydechne trochu rezignovaně, trochu smířlivě. Při tom na ni koukne. Jen jí poví své stanovisko. Nechce se s ní hádat.* Nechci, aby sis myslela, že tě chci omezovat nebo nějak kontrolovat. Jsi v tomhle svobodná. *Pokračuje.* Potom, co se tady děje, se mi nediv. *Poznamená.* Tady máš moje číslo. *Sáhne do kapsy u kalhot, kde má napsaný svůj telefon na lístku. Vytáhne jej, přejde k Nai a dá jí ho.* Byl bych rád, když mi příště při podobné situaci dáš vědět. * Poprosí ji. Koukne jí zblízka do očí. Nevypadá naštvaně, jen ustaraně.* Teď si můžeš jít dát to horké kakao. *Naznačí, že už od něj dnes bude mít pokoj, že už po ní dnes nic dalšího chtít nebude. Mírně se pousměje, i když oči zůstanou vážné.* Dobrou chuť. *Popřeje jí.* A dobrou noc. *Rozloučí se s ní pro dnešek. Vyjde z domku Claire jako první a zamíří pomalu k sobě domů. Je ze závěru dne rozmrzelý, znechucený. Z Claire a situace kolem Nai ho taky nijak netěší. K tomu jeho prázdný žaludek. Má za to, že udělá líp, když pro dnešek půjde spát. Když dojde k sobě, dá si rychlou sprchu a jde si lehnout. Podaří se mu brzy usnout.*

(Rozhlíží se po prázdném domku. Claire tady nebyla a asi ani nebude. Neočekávala, že by sem zpátky přišla. Pokud ji Marcel viděl, tak jí jistě došlo, že to nenechá jen tak. Takže prostě... utekla? Mohla by, bylo to pravděpodobné, i když stejně je tu ta možnost, že je pořád někde tady, poblíž. nebo je zase na lovu nevinných. Ale teď s tím stejně moc nezmůžou. Oba dva jsou teď podráždění, protože mají hlad. Stejně by se na to pořádně nesoustředili. Navrhne tedy, že budou pokračovat zítra. Jackson s tím souhlasil. Byla ráda, že mohla konečně odejít. Chtěla to stihnout rychle, aby nemohla začít nějaká hádka mezi nimi. Očekávala hádku. Věděla, jací jsou vlci, věděla, jak prudcí jsou alfové, když jde o něco, co se jim nelíbilo. A ona věděla, že se to Jacksonovi nelíbilo. Tohle samé zažívala s Adamem. Vždycky udělala nějakou blbost, něco neuváženého, nebo mu prostě jen neřekla, kam jde a on to zrovna považovat za důležité, aby mu to řekla. Ne, nemohla říct, že by ji nějak Adam držel ve velkém područí, ale měl rád přehled a taky ji znal. A to mu dávalo možná ještě větší právo chtít vědět, kam ona jde. Jenomže ona mu ráda dělala naschvály a ráda ho popichovala. On to v mezích míry toleroval, ale taky se stalo, že ho něčím opravdu namíchla, i když to mezi sebou vždycky urovnali. Čekala, že tedy Jacksonova reakce bude prudká, ale k jejímu překvapení, i když ji zastavil, tak se snažil o velmi smířlivý tón. I když jeho první věta by se dala považovat za tichou výčitku. Měl o ni strach a ona si byla pryč. A tohle je jen začátek. On ani nemůže vědět, jak se cítí ona. Samozřejmě, jeho donutili, aby si vzal někoho, koho nechtěl, ale ji donutili k tomu, aby mu byla až do smrti podmaněná. Věřila tomu, že Jackson to nechce dělat ještě horší, ale strach, který pociťoval teď, a to ještě nebyli svoji, se mnohem víc znásobí, až svoji budou. Jackson bude lpět na tom, že ona je prostě jeho. A může si říkat, jak bude chtít, že si ji nebude přivlastňovat a nebude si ji hlídat a omezovat, ale on neví, co s ním to pouto udělá. On je jejím pánem. Jí se to nelíbilo, ale už to tak bylo. Pomalu si začínala zvykat na to, že Jackson bude její manžel. I když si ani nechtěla představit, jaké to bude, když se jejich zájmy jednou opravdu střetnou. Podívala se na něj a zakroutila hlavou.) Nejsem svobodná v ničem, Jacku. Teď to ještě není tak znatelné. Naše pouto je teď ještě stále hodně křehké, protože nejsme svoji a ani nejsem tvoje družka, ale až tomu tak bude, změní tě to, ať chceš nebo ne. (S výdechem si vezme jeho číslo a kývne na to, že by rád příště věděl, když takhle někam bude chtít zmizet. Nemůže mu ale slíbit, že mu to bude hlásit pokaždé. Chce si zachovat svoje soukromí, aspoň nějaký ten kousek, i když se na ni Jack bude v budoucnu zlobit sebevíc.) Kakao volá. (Pousměje se a odpojí se od něj. Ještě jednou mu popřeje dobrou noc a vydá se hned za ním, ale ne tak úplně. Po pár krocích zabočí směrem ke své chatce, která je přeci jen trochu dál od té jeho, i když ne zas tak daleko. Udělá si horké kakao, které jí zahřeje žaludek a pak se osprchuje a ulehne do postele. Chce ten hlad aspoň trochu zaspat. Ale už se nemůže dočkat snídaně.)