Bayou (Zátoka)

Když se Gen vymaní a následně do něj oběma rukama strčí, ustoupí pár kroků od ní a tam taky zůstane stát. Nic na to neříká. Chápal, že nechtěla, aby na ni sahal, po tom všem, co jí udělal. Bylo mu to líto. Jestli si myslí, že v jejích očích Kol neuvidí ten strach, tak se mýlí. "Gen, vím, že je to těžký, ale mohla by ses mě zkusit přestat bát? Já už nejsem uřknutý a víš, že bych ti nikdy sám od sebe neublížil." V jeho hlase jde slyšet upřímnost, kterou měl většinou v hlasu, když s Gen mluvil. "Jak vidím, asi je ten náš rozchod definitivní, co?" Položí ji tuhle otázku, kterou měl na jazyku už dost dlouho. Jen se bojí její odpovědi. "Nebudu se k tobě přibližovat, když si to nepřeješ."

(Stále ho sleduje, dost nedůvěřivě. Ano, samozřejmě, že jí nepřišel ublížit, ale přestat se ho bát, to bylo teď nad její síly. Prostě to měla te´d v sobě zakořeněné a bude nějakou chvíli trvat, než to odezní.) To se snadněji řekne, než udělá. (odpoví mu na to) Možná vím, ale stoprocentní jistotu nemůžu mít nikdy. (pokrčí rameny. Možná se trochu uklidní, ale stejně je stále nervózní. A pak se jí zeptá. Zeptá se jí na věc, kterou s ním probírala několikrát, když byl uřknutý, ale teď je to přeci jen jiné. Ona ho milovala a to samozřejmě nepřestala jen tak ze dne na den. Ale tohle všechno kolem už ji prostě dusilo a jak Kol může vidět, teď momentálně z něj spíš má strach, než že by se k němu hrnula.) Ano, myslela jsem to vážně. (Její vypjatý výraz trochu povolí tím, že párkrát za sebou rychle zamrká.) Já už... prostě nemůžu.

"Jasně.. Nechci to po tobě hned, ale snad, někdy?" řekne a podívá se na ni s nadějí v očích. "Pokud mě zas nějakej blázen neuřkne, tak to je stoprocentní. Nikdy bych ti neublížil, protože tě pořád miluju." Proč jí to neříct. Už dlouho jí to neřekl, a i když teď není zrovna moc vhodná situace, nemá co ztratit. Když Gen řekne, že to myslela vážně, jenom na okamžik zavře oči, ale zase je hned otevře, takže to ani nemusela postřehnout. "Já to chápu," řekne po chvilce, "ale proč to hned takhle ukončit? Vždyť.. To je jedno," řekne nakonec. "Abych šel."

Možná, někdy. (Pokrčí rameny. Ano, je dost možné, že za nějakou dobu už se na Kola nebude dívat se strachem v očích, ale teď jí to prostě nemůže brát za zlé a ona s tím teď nic také nenadělá. Prostě se stalo plno věcí, které ji donutily přemýšlet nad Kolem i jako nad predátorem, který je nebezpečný. A to se teď na nějakou chvíli asi nezmění. Když jí řekne, že ji pořád miluje a za normálních okolností by jí neublížil, stočí pohled někam jinam a mírně pootevře s výdechem rty. Pak se ale pohledem stočí zpátky a povytáhne obočí.) Vždyť co? Ne, není to jedno. Co? (propaluje ho pohledem a trvá na odpovědi.)

Když řekne, že snad, někdy, mírně zavrtí hlavou. To nejde, aby se ho bála pořád. Vždyť spolu zažili tolik krásných věcí a všechno to posral její bratr, Benjamin. Po tom, co jí řekne, že ji pořád miluje a že by jí nikdy neublížil, sleduje její reakci. Ona na to ale nic neříká, jenom pozoruje, že raději stočila pohled jinam. "Jsem k tobě jenom upřímný, jako vždycky," řekne ještě. "No já nevím, říkali jsme si, že spolu budeme co to půjde a náš vztah zničí hned první velká věc - a to tvůj bratr. Já vím, že jsem ti udělal strašné věci," říká to tak, jako by za to, co udělal Benjamin mohl opravdu z velké části i on, "ale hned to ukončit? Mohli bychom si dát pauzu nebo něco takovýho, jak to ty dnešní páry dělaj," snad poprvé za celou dobu se mírně pousměje. "Ale ne," řekne nakonec, "říkám, že půjdu, melu blbosti. Ty ses už evidentně rozhodla, vlastně jsi rozhodla za nás dva, protože se mnou se nedalo pořádně mluvit."

To já k tobě taky. (reaguje na to, že je k ní upřímný.) Nemůžu to jen tak hodit za hlavu, prostě mi to nejde. Nefunguje to u mě. Ano, Benjamin zase jednou prokázal, že mi umí ničit život a vlastně je to i tak trochu moje chyba, protože jsem to nepoznala dřív. Nemuselo to zajít tak daleko. (podívá se na něj) Vlastně z toho všeho mám smíšené pocity, ale teď chci prostě klid a... proč myslíš, že jsem odešla z bytu? Všechno mi to tam připomíná a nejen to s tebou, staly se tam i další věci, na které nevzpomínám zrovna s láskou. Prostě potřebuju vydechnout. Ale ono to vlastně není tím místem. Je to prostě mnou, protože i tady v zátoce mě dohání má minulost. Ani tady nemám takový klid, jaký bych teď prostě chtěla. (podívá se na něj a opře se zády o stěnu chatky a založí ruce na prsou, pak jen vydechne a na chvíli přestane mluvit. V té pauze má sklopený zrak, pak hlavu se semknutými rty zase napřímí a koukne se na něj.) A pokud mám být tedy naprosto upřímná, miluju tě, (A říká to opravdu tak, že je to pravda. je to cítit. Ona miluje Kola a jen tak na něj nezapomene. On je její láska a bude trvat hodně dlouho, než se toho úplně dostane) ale... já už prostě takhle nemůžu. Jsem ze všeho vyčerpaná, mám toho plné zuby a prostě nechci. (Když jí řekne o pauze, tak povytáhne docela pobaveně obočí) Pauzy jsou pro lidi, kteří si nedokáží opravdu říct, že už v tom nechtějí dál pokračovat. Když si dá člověk pauzu, je stejně napůl uvázaný a pak ho to stejně přestane bavit a skončí to úplně. (řekne mu svůj názor na pauzu.) Ano, já se rozhodla. (přisvědčí a pozoruje ho)

"Nemyslím si, že je to chyba. V první řadě za to může Benjamin. Chápu, že nenávidí upíry, ale myslel jsem si, že tobě ublížit nechce. A co dokázal tímhle? Že je mu úplně jedno, jestli ti něco udělám, když jsem uřknutý." To samozřejmě neví o té jeho včerejší návštěvě. "Mohl jsem si toho taky všimnout, dokud jsem nebyl moc mimo, že se mnou není něco v pořádku. Sakra, byl jsem čaroděj, o uřknutí něco vím," zaklel a pokračoval. "Co ti to může připomínat jinýho, než to se mnou? Nic jinýho se ti tam nestalo, nikdo jinej ti tam neublížil tak jako já." Poslední dobou nebyl kvůli tomu uřknutí vůbec v obraze. Nevěděl, že ji napadla Francesca se svými bratry. Když řekne, že ho miluje, koutky mu cuknou mírně nahoru, ale jen na okamžik, do té doby, než řekne to ostatní. Raději na to nic neříká. Popravdě ani neví co. "Ale já s tím chci dál pokračovat, Gen. Nechci to vzdávat." Když mu potvrdí, že se rozhodla, jenom pokrčí rameny. "Tak to už si spolu asi nemáme co říct.."

Ano, tohle opravdu Benjamin trochu nevychytal. (ušklíbne se a vzpomene si na včerejší setkání s ním. Vlastně se o Kolovi a o tom, co se talo, co jí udělal, vůbec nebavili. Vlastně se o tom s ním ani bavit nechtěla, protože si chtěla užít ten moment, kdy byl Ben normální. Kdy to byl opravdu její bratr.) Teď už to nijak nezměníme. Stalo se to, nevšimli jsme si toho, vyčítat je si to možná zbytečné, protože s tím nikdo stejně nic nezmůže. Čas vrátit nemůžeme. (pokrčí rameny) Jeden takový menší incident s Correou. Ale jsem v pohodě, takže to už je vlastně taky jedno. (Je na ní vidět, že ani na tohle nechce myslet a teď o tom vyprávět. Je to moc čerstvé. Všechno je teď na ni moc čerstvé. Točí se jí ze všeho jen hlava.) Zřejmě jsem tedy v tomhle ta slabá já, protože já už nemám sílu pokračovat. (podívá se na něj a když jí řekne, že už si asi nemají co říct, přejde k němu, nakloní se a políbí ho. Vlastně to byl polibek na rozloučenou. Pak se od něj odtáhne, udělá zase pár kroků zpět.) Sbohem, Kole. (S těmito slovy se otočí a prostě z té verandy vejde zpět do domku, což jasně značí to, že ano, že už si nemají co říct, alespoň ne pro dnešek.)

Když Gen řekne, že čas se nedá vrátit, jenom se ušklíbne. Škoda, že to nešlo. Díky magii šlo tolik věcí, jen tahle tak nějak pokulhávala za ostatními. I kdyby existovalo nějaké kouzlo na vrácení času, bylo by moc složité a náročné i pro velmi zkušeného čaroděje, jako byl třeba Benjamin. Když Kol slyší, že měla Gen nějaký menší incident s Correou, zamračí se. Když se o tom zmiňovala, tak určitě malý vážně nebyl. "Zase vlkodlaci..." zamumlá si jenom tak pro sebe, Gen ho asi neslyšela. Vidí, že se o tom nechce moc bavit, tak to nechá plavat. "Nemůžeš být pořád ve všem ta nejsilnější," ušklíbne se a nechá se od ní políbit. Byl to určitě polibek na dost dlouhou dobu poslední, alespoň od ní, takže si ho pořádně uložil do paměti. Když se s ním rozloučí, neodpovídá. Jenom se na ni dívá a sleduje ji, jak odchází do domku. Jakmile Gen odejde, Kol se otočí, stoupne si k zábradlí a položí si na něj ruku. Ani neví proč, ale začal ho zničehonic drtit. Po chvilce, kdy už byl kousek zábradlí dost zdeformovaný, do něj prostě kopl. Nebyla to úplně největší síla, ale malá taky nebyla. Zábradlí odlétlo několik metrů daleko. Rána to docela byla, nedivil by se, kdyby to Gen slyšela. Hned potom upíří rychlostí doběhl ke svému autu a prostě odjel pryč.

*Právě teď se převléká do čistého oblečení, které ji Eve sehnala. Povečeřela s Eve a momentálně přemýšlí nad tím, jak stráví dnešní večer. Nějaký den už tady je a jak se zdá, tak ji v sídle stejně nikdo nepostrádá. Sms od Rebeky, že se může vrátit si už přečetla. A měla by se zřejmě co nejdříve vrátit, než si tady pro ni někdo přijde. Ve skutečnosti se ale cítí v Zátoce příjemně. Čas, který tráví s vlkodlaky ji přináší uvědomění si, kým doopravdy je. Jsou jako rodina, sice je jejich smečka už o něco menší, vzhledem ke všemu, co se událo. Přesto stále jsou. Přemýšlí nad tím, co je s Jackem. Od doby, co tady přijela ho nezahlédla. Vlastně ani neví, zda ví o tom incidentu s Rebekou a možná by si přála, kdyby o tom nevěděl. Pravdou je, že o tom ví celá Zátoka, protože když tady přijela, neměla čas na to, aby si vymýšlela výmluvu, proč je její oblečení zakrvácené a proč je tak vyděšená. Eve ho určitě musela informovat, tím si je jistá. Možná má prostě jenom moc práce a ani by se nedivila, kdyby byl tak zaneprázdněn, že na ni nemá čas. Neměla mu to za zlé, vůbec. Eve ji hodně pomáhá s těhotenstvím, jako, že ji radí co a jak. Sice nerada poslouchá to, co by měla dělat a nebo to, co je správné. Za to si chce rozhodovat sama. Přijde za Eve do obývací místnosti, zda-li se tomu tak dá říkat, protože chatky ve kterých přebývají jsou poměrně malé. Eve položí na podlahu podložku a řekne Hayley, ať si na ni lehne a zapře se lokty. Chce ji pomoct s porodem, spíše říct ji, jak by měla dýchat. Na jednu stranu jí to přijde směšné, určitě nebude u porodu myslet na to, jak správně by měla dýchat a co přesně dělat, na druhou stranu ji pomáhá a za to jí je vděčná. Lehne si a pokrčí nohy, vlastně si na ně skoro ani nevidí přes velikost jejího břicha. Zapře se lokty a začne zhluboka oddechovat a takhle to nějakou dobu trénují, než ji to přestane bavit. Dívá se na Eve se znuděným výrazem ve tváři.* Proč prostě nemohu odjet do nemocnice a tam skoro všechno udělají za mě? *Eve ji odpoví, že předci to zvládli dobře, že ona to taky zvládne, má to v krvi. Pozvedne obočí nad její odpovědí a pousměje se.* A ještě k tomu bez léků. Co takhle mi sehnat nějaký rohypnol? Třeba si potom z toho nebudu nic pamatovat a bude to ještě snadnější. *Řekne poněkud pobaveně, ale Eve se na ni dívá pohledem, který jasně naznačuje, že mluví hlouposti.*

*Další den mu uběhly jako voda v řece. Dozvěděl se opožděně, až následující den, že byl v Zátoce Kol. Jeho lidé mu to přišli oznámit hned ráno. D9ky tomu má celý den dost mizernou náladu. Je podrážděný, vzteklý. Genevieve celý den neviděl a ani neví, jak by jejich setkání potom dopadlo. Má zlost, že si sem tenhle ..., pro kterého nemá žádné slušné slovo, jezdí, jako domů, chová se neomaleně a ještě si myslí, že mu to projde.* Původní, všude se ohánějí smlouvou a nikdo se na ně nesmí ani křivě podívat, aby neměl problémy. Oni si, ale dělají, kdy chtějí, co chtějí a stále jim to prochází. *Běží mu hlavou. Rozhodne se večer trochu provětrat podrážděnou mysl. Vyjde z domku, jen v kalhotách a košili. Bez bundy, mikiny, či něčeho podobného. Je rozpálený zlostí, takže chladné počasí okolo moc nevnímá. Výdá se ráznějším krokem náhodným směrem Zátokou. Momentálně nemá cíl. Po pár desítkách minut ho okolní klid, který zde panuje trochu zklidní a také se mu podaří vychladnout. Zmírní krok a už nerázuje, jen se prochází. Všimne si, že se dostal blízko obydlí Eve.* Hayley už tady téměř bydlí a ještě jsem ji neviděl. *Pomyslí si rozmrzele.* Jen doufám, že se ještě nevrátila do města. *Opravdu si tím není jistý. Moc tomu nevěří. Eve by mu o tom určitě přišla říct. Rozhodne se zkusit opět štěstí. Tentokrát snad bude mít štěstí na bdící Hayley. Ještě není tak pozdě. Zamíří proto k domku Eve.*

*Zvedne tedy ruce do obraného gesta a dál už nic neříká. Místní vlkodlačice zřejmě s domácím porodem vůbec nemají problém. Eve ji pomůže vstát, tahle činnost se ji dělá velmi špatně. Zkontroluje mobil, zda tam nemá nějakou sms či zmeškaný hovor, ale nic. Občas ji to zamrzí, proč Původní chtějí, aby bydlela s nimi, když je to vlastně naprosto jedno? A přesto, až se vrátí, určitě dostane přednášku, že byla tak dlouho pryč. Povzdychne si tiše nad svými myšlenkami, odloží mobil na stoleček a dál si ho už nevšímá. Možná by se mohla na chvíli projít na čerstvém vzduchu. Zátoku má večer opravdu ráda, vypadá tak klidně a ty večerní táboráky jsou nejlepší. Vezme si přehoz, co má od Eve a přehodí si ho přes ramena. Otevře dveře od chatky, překročí práh a vyjde ven. Hned za sebou dveře zavře a udělá pár kroků dopředu. Jakmile pozvedne hlavu, uvidí před sebou velmi známou postavu. Pozvedne s úsměvem obočí a sjede Jacksona pohledem od hlavy až k patě a zase nazpět. Zůstane stát na místě a chvíli si rozmýšlí v hlavě, co vlastně říct. Usměje se ještě víc.* Ale, tady se někdo chystá na rande? *Řekne poněkud pobaveným tónem. Ví, že většinou nosí jenom košile, přesto si tu poznámku neopustí. Je ráda, že ho vidí a že měla tu příležitost se s ním potkat. Ani už nedoufala, že na sebe narazí. Možná právě mířil přímo tady, možná ale taky jeho kroky vedou naprosto někde jinde a jenom tudy prochází. Alespoň by se s ním pozdravila. Přitáhne si přehoz trochu víc k sobě a ruce si položí na břicho. Vidí na něm, jako kdyby měl podrážděnou náladu, za to ona má dnes v rámci možností dobrou.*

*Už to má k domku Eve jenom několik metrů. Má pocit, že už s Hayley nebyl celou věčnost. Nemělo by to, ale být více, než několik dnů. Přesto cítí zvláštní zadostiučinění, že tady v Zátoce nyní tráví čas všichni jemu blízcí. Má o nich tak lepší a větší přehled, i když s nimi není každý den. Když se tím zaobírá, trochu se spožděním zaregistruje, že z domku někdo vyjde. Zvedne hlavu výš, aby zjistil, jestli má v tuhle chvíli štěstí na Eve nebo snad na samotnou Hayley. Nepřipouští si, že by to mohl být někdo úplně jiný. Potěší ho, když uvidí Hayley.* Dnes tedy ještě nespí. *Pomyslí si. Chvilku zůstává vážný. I když se jeho zlost a podrážděnost cestou Zátokou od něj odloučila, přesto mu do zpěvu není. Po Hayleyině poznámce neví, jestli se má smát nebo nemá. Vyvolá to v něm smíšené hořkosladké pocity.* Ahoj, Hayley. *Rozhodne se to přejít. Místo toho ji pozdraví. Mírně se na ni usměje. Nemůže popřít, že ji moc rád vidí a je ještě radši, že je v pořádku. Eve věří, ale přesvědčit se o tom na vlastní oči, je mnohem lepší. Zamíří k ní.* Moc rád, tě konečně vidím. *Poznamená. Když k ní dojde, tak ji obejme a přivine k sobě. Pamatuje na její břicho. Je velmi opatrný a pozorný.* Jsi v pořádku? *Zeptá se jí, když ji drží v objetí. Nijak nepospíchá.*

*Pozoruje jeho výraz ve tváři a nelíbí se jí, že je takhle zapšklý. Ušklíbne se, když na její poznámku vůbec nereaguje a nehodlá se prozatím pohnout z místa. Sleduje jeho kroky, které pomalu míří k ní a i jeho ruce, které se rozevřou do náruč do které mu přímo padne. Automaticky zvedne své ruce a položí je na Jacksonovi záda. Pousměje se při jeho blízkosti a je k němu tak blízko, jak jí to břicho dovolí. Už se těší, až ho mít nebude a všechno pro ni bude mnohem snadnější. No, alespoň o pohybech by se to dalo říci. K dalšímu úsměvu ji přinutí i jeho slova, kterým věří. U něj opravdu byla přesvědčená o tom, že ji rád vidí.* Taky jsem ráda, že jsem tě konečně zastihla při mém pobytu tady v Zátoce. *Přejede mu rukou dolů po zádech někde k bedrům a zase udělá stejný pohyb směrem nahoru k jeho lopatkám.* Ano, jsem v pořádku. Jak vidíš, stojím tady živá a zdravá. Ale zdá se mi, že tebe něco trápí, není tak? *V tu chvíli se od něj odtáhne. Ne z důvodu, že by nerada byla v jeho objetí, naopak. Ale z důvodu, aby mu viděla do očí. Ona se tváří neurčitě, nejde z její tváře vyčíst poměrně nic. Sama neví, jak se tvářit nebo s ním v tuhle chvíli jednat. V zátoce se drby šíří rychle, navíc Eve vždy o všem ví a nezapomene jí sdělit informace o kterých by měla vědět. Slyšela o tom, že je tady teď Genevieve, taky slyšela o návštěvě Benjamina, což jí dost vyděsilo. Byl tady a přes to se nepokusil navštívit ji a to moc dobře ví, že mu jde o její dítě. A v neposledním řadě se stihla doslechnout i o návštěvě Kola. Je jasné, že má na Jacksona otázky, hlavně ohledně Genevieve. Neví ale, zda to má na něj vybalit hned a nebo si počkat, bohužel se svou pusou to zřejmě dlouho nevydrží. Buď měl Jack hodně starostí a nebo ho trápilo to, kdo se tady v posledních dnech objevil. No, Genevieve to rozhodně nebyla, dala by ruku do ohně za to, že ji tady přivedl on sám. Netušila, zda jí to má vadit a nebo ne. Nesympatie k Gen neměla, naopak, právě si ji docela oblíbila. Ale tady šlo úplně o něco jiného, co se jí ani trochu nezamlouvalo. Přemýšlí nad tím, zda má začít s tím ona a nebo začne on. Mají si toho hodně, co říct. Určitě se doslechl i on o tom z jakého přesně důvodu tady je.*

*Když drží Hayley v objetí, na chvilku při tom zavře oči a uvolní se. Vypustí z hlavy všechny starosti a to, co jej štve a užívá si její blízkost i to, že ji viditelně po útoku Rebekah nic není. Otevře oči a pousměje se jejím slovům.* Byl jsem tady za tebou už dvakrát, Hayley. *Odvětí jí na její slova.* Jsi velký spáč. *Dodá ještě a tentokrát to zní trošku jako drobné popíchnutí. Myslí to ovšem v legraci. Kvůli své návštěvě, která může počkat by ji neochudil ani o minutu spánku, pokud ho potřebuje. Nic jí proto nevyčítá.* Jsem rád, že ti nic není. *Odvětí. Dotýká se jejich zad velmi jemně, jako by byla z křehkého skla, které se může pod silnějším dotekem rozbít. První část její odpovědi ho potěší. Ta druhá už méně. Díky ní se znovu vrátí na zem, do reality, která pro něj není nic extra. Když cítí, že se Hayley odtahuje, spustí ruce z jejich zad a kousek od ní odstoupí. Je to, ale jen kvůli jejímu břichu, aby měla dost místa pro sebe a malou. Tváří se vážně, spíše trochu sklesle. Zavrtí hlavou.* Není to nic, o čem bys nevěděla, Hayley. *Odpoví jí na to. Vše je to u něj pořád dokola. Benjamin, jeho lidé, Oliver, Genevieve, Kol, Hayley a její nová rodina. Když si to v hlavě probere, shledá, že alespoň nepřibývá nic nového. Je to stále totéž. Opětuje docela klidně její pohled.* Chceš se projít? *Zeptá se jí, místo nějaké další reakce na své trápení.*

*Na zlomek sekundy jde slyšet její smích, když se zmíní o tom, že hodně spí. Ano, občas spí hodně, ale to jenom proto, aby zaspala buď negativní myšlenky, špatnou náladu a nebo to, že nemá co na práci.* Ano, vím, že si občas pospím. Klidně si mě mohl probudit, někdy spím prostě jenom proto, že nemám co dělat. *Argumentuje na vysvětlenou, ale na každém šprochu, pravdy trochu. Vážně si vyspávala, když mohla. U jeho další poznámky to nehodlá komentovat. Opravdu ji nic nebylo, mohlo, ale nebylo. Zřejmě při ní stála nějaká zvláštní štěstěna, která ji pokaždé z problému vyvlíkne tak tak. Nadále ho už pozoruje z menší vzdálenosti. Našpulí rty, když vidí jeho výraz. Nerada ho viděla smutného či skleslého. Ale dalo se říct, že tohle bylo jeho součástí, jako každého z těch, kterých se dotýkaly problémy, co se okolo nich dějí. Pozná na něm, že se mu o tom zrovna nechce příliš konverzovat, to ale neznamená, že od toho odpustí. Ne, neodpustí. Na pár věcí se potřebuje zeptat. U jeho nabídky pokýve souhlasně hlavou.* Proč ne? Je to dobrý nápad. Vlastně jsem to měla v plánu. *Trochu se na něj pousměje, snad, aby se on cítil o něco lépe a na jeho tváři uviděla alespoň slabý záblesk úsměvu. Na druhou stranu neměl důvod usmívat se, když se usmívala ona. Ruce má stále položené na břiše a rozejde se někde do Zátoky, půjde prostě tam, kde ji nohy povedou a navíc on to tady zná velmi dobře a je si jistá, že se neztratí. Chvíli si to jenom tak mlčky nakračuje a poslouchá, jak jí pod nohama praskají tenké větvičky ze stromů a vnímá i šum listí. Nasává čerstvý vzduch do plic a užívá si přírody, kterou v městě a hlavně v sídle postrádá. Dívá se do země, ale po chvíli pozvedne bradu a pohledem zamíří k Jacksonovi.* Tak kdo z nás dvou začne? Jsem si jistá, že ty máš otázky na mě, já mám nějaké na tebe. Ne, že bych ti chtěla nějak znepříjemňovat náladu, ale...když si nepopovídáme teď, nevím kdy jindy. Přemýšlela jsem nad tím, že buď dnes večer a nebo zítra bych se měla vrátit už do sídla. *Byl to její domov, cítila se tam jako doma, ale zároveň to její domov nebyl. Tady se cítila o moc víc jako doma, tady si ji všímali. Tam je to všechno jiné. Má prostě ten pocit, že ví, že okolo ní jsou lidi, kteří ji svým způsobem mají alespoň trochu rádi nebo se o ni nějak zajímají. Ale potom je tady i přes to všechno ten pocit, že je sama. Pozoruje jeho tvář, jeho nezkrotné vlasy než zase skloní pohled směrem dolů a dívá se sobě pod nohy.*

*Hayleyin smích zní velmi příjemně jeho sluchu. I on se tak neubrání krátkému úsměvu. Zavrtí hlavou.* Ne, to bych si nedovolil. *Poznamená jako by naoko zděšeně, že by si něco takového mohl troufnout.* Spánek ti prospívá. Potřebuješ ho, obzvláště teď. *Dodá už o něco vážněji. Zkrátka si myslí, že by nespala, kdyby ten spánek nepotřebovala.* Jsem rád, že jsi teď tady s námi. Jsem klidnější, že tě mám blízko. Kdyby se něco dělo, Eve by mi dala vědět. *Odpoví jí. Jistě by s ní rád trávil čas, ale netrvá na tom, pokud je patrné, že Hayley má na práci jiné věci. Zkoumavě si ji přesto prohlédne, aby se ujistil, že je v pohodě. Neví, co by udělal, kdyby Rebekah Hayley vážně ublížila. Zůstane stát na místě a pozoruje dále Hayley. Neunikne mu tak její rentgenující pohled, kterým si ho měří. Není moc příjemný, ale v jejím případě, jako by si už zvykl. S pousmáním kývne, když Hayley souhlasí s procházkou.* Také jsem se byl projít. *Poznamená. Zařadí se vedle ní. Kráčí tak vedle ní. Je ve střehu. Zdejší povrch je občas zrádný. Nechce, aby si Hayley ublížila. Cestou se rozhlíží kolem po setmělé Zátoce, kterou osvětlují táboráky. Klid kolem nich mu pomáhá vyčistit si hlavu od problémů, které se v poslední době nedaří nijak odstranit. S Hayley po boku si vychutnává příjemnou procházku. Je chladněji, ale dosud mu to nevadí. Pohlédne na ni při její otázce. Vypadá trochu překvapeně. Je pravda, že když se ten první den dozvěděl, že je Hayley v Zátoce, chtěl toho s ní probrat hodně. Během toho, co, ale na ni neměl štěstí se už dozvěděl téměř všechno, co se jí stalo, i proč se to stalo. V danou chvíli je rád, že to dopadlo takhle. Nepotřebuje se ji na nic ptát. Nechce v ní vyvolávat nepříjemné vzpomínky.* Klidně můžeš začít, Hayley. *Pobídne ji, když vidí ten lesk v jejich očích. Zůstává dál klidný, doufá, že jejich rozhovor opět neskončí nějakou větší výměnou názorů. Zamračí se bezděky, když slyší, že se chce Hayley vrátit do Sídla. Byla doba, kdy to považoval za moudré, že žije tam. Ta již ovšem po útoku Rebekah vzala za své.* Nemyslím si, že je to dobrý nápad, Hayley. *Zavrtí hlavou. Pohlédne jí odmítavě do očí. Je vidět, že tentokrát s tím absolutně nesouhlasí, aby se vracela do města. Pak uhne pohledem, protože se začne dívat rovně před sebe. Čeká, co mu Hayley odpoví, a co bude chtít vědět.*

*Velmi ji potěší fakt za jeho radost, když je tady v Zátoce. Nemůže se ubránit slabému úsměvu a její pohled zamíří někam jinam, než na něj. Tohle by chtěla slyšet i od někoho jiného, ale ví, že se toho nedočká. Snaží se proto si zachovat mírný úsměv na tváři, než aby posmutněla, on si toho všiml a ptal se, co se vlastně s ní děje, opět. Pořád něco bylo v nepořádku a začínalo ji to značně unavovat. Po jeho boku si to pomalým tempem kráčí Zátokou a zaposlouchá se do jeho hlasu. Myslela si, že ji nechá mluvit první, možná proto, že on už slyšel toho o ní hodně. A bylo vlastně dobře, že se to rozebírat nebude. Nechává to na ní, tak se hned zeptá na to první, co jí napadne. Co měla vlastně v hlavě už nějakou dobu.* Co tady přesně dělá Genevieve? *Zeptá se trochu ostražitě. Nechce, aby došlo k hádce, ale obává se, že tímto směrem to bohužel bude směřovat. Myslí to s ním dobře, chce, aby byl šťastný, ale vidí tady problémy, kterými je Jack zřejmě zaslepen nebo spíše city. Chtěla by mu to podat nějak jemně, otázkou je, zda to vůbec zvládne. Všechno, co ví je to, že Genevieve teď v Zátoce přebývá, ovšem to je vše, co ví. Pokud je mu Kolova přítomnost nepříjemná, což zřejmě je, tak to měl tušit, že se tady při první příležitosti ukáže. Vážně ale netuší, jak se Kol dostal ven, když je tak nebezpečný. Ze zamýšlení ji vytrhne až ten moment, kdy Jack znovu promluví. Pozvedne hlavu a zadívá se do jeho tváře.* Protože by se mi tam mohlo něco stát? Rebekah už v sobě vlkodlačí jed nemá a pokud "Cleira" nebo "Claire" nebo jak se to zatraceně jmenuje... *Mávne nad tím rukou trochu pohoršeně. Je jedno, jak se jmenuje. Nedůležitá jména ji nějak zvlášť nezajímají. O tomhle má taky svůj vlastní názor, neobhajuje Bekah, to ne, ale taky nebude říkat, že ta holka je nevinná. Ohrozila ji, to je to, co vidí a co ji zajímá. Nadechne se pro pokračování.* ...ji nehodlá znovu pokousat, snad mi žádné nebezpečí hrozit nebude. I když by mě zajímalo, proč ten magor Kol je vlastně venku. Je mi tady v Zátoce dobře, Jacku. Vlastně skvěle, ale vím, že zůstat tady nemohu. *Nechce mu říkat, že se ji nikdo kromě Rebeky neozval, ať se vrátí. Nechce mu říkat, že o ni mají určitý nezájem. Určitě to věděl, tušil sám. Vrátí se tam, ať se to jemu příčí nebo ne. Srdce ji ale momentálně říká to, aby tady zůstala. Ale pokaždé, co se řídí srdcem nebo pocity, tak to dopadne špatně. A ani jemu nechce působit problémy a ostatním vlkodlakům. Zřejmě by přišel den, kdy by Klaus tady zavítal nebo někoho pro ni poslal, protože za chvíli bude rodit, je to otázka zřejmě týdnů a možná dní. V jeho očích vidí, že se mu to nezamlouvá. V jejích očích je to, že si za tím stojí. Jenže on ji moc dobře zná na to, aby v nich mohl zahlédnout jisté znepokojení z návratu "domů".*

*Přemýšlí po cestě, co bude chtít Hayley vědět. Má tendenci strčit si ruce do kapes u kalhot, ale nemůže. Chce je mít v pohotovosti, kdyby snad Hayley klopýtla. Sleduje cestu před sebou, ale když se zdá, že Hayley vysloví svou otázku, otočí hlavu směrem k ní a poslechne si ji. V očích mu slabě zasvítí, když je to hned o Genevieve. Při tom se ovšem neubrání úsměvu, že zrovna tohle Hayley zajímá nejvíce. Aby si toho úsměvu nevšimla, koukne rychle dolů sobě pod nohy. Zakryje ho tak ve tmě. Když už Hayley ví o přítomnosti Gen v Zátoce, což ho ani nepřekvapuje, nejspíše neví všechno, jinak by se patrně neptala. Přemýšlí, co jí říct. Nechce se mu znovu všechno líčit, jako Claire. Navíc předpokládá, že se Genevieve za Hayley bude chtít zastavit. Možná bude líp, když se zeptá na podrobnosti přímo jí.* Gen se teď ve městě necítí dobře. *Začne.* Ani se jí nedivím, potom všem, co ve svém bytě zažila... *Pokračuje dále.* Francesca se ji pokusila zabít. Vthrla k ní a chtěla získat kouzlo na výrobu měsíčních prstenů. Když jí ho Gen odmítla prozradit, chtěla ji zabít. Kdyby Genevieve nepomohl její bratr, dnes už by byla po smrti. *Zatímco mluví, dívá se střídavě před sebe nebo na Hayley. Stručně zasvětí Hayley do problému. Povídá to věcně stručně, s jistým nádechem skleslosti a smutku v hlase nad těmi událostmi. Vztek, který v něm Francesca probouzí dnes drží na úzdě. Nechce se rozčilovat. Chce Hayley, jen zodpovědět její otázky.* Byl jsem ve městě a zastavil se za ní. Chvíli jsme si povídali. Když mi řekla, své pocity a dojmy, nabídl jsem jí, jestli nechce na chvíli zůstat tady, v Zátoce. *Povídá dál.* Ani jsem nečekal, že to přijme, ale souhlasila. *Dodá a je na něm vidět, že ještě dnes tomu, jen těžko věří, že je to skutečnost.* Za to, co pro nás udělala, a co kvůli tomu prožila a prožívá, je to to nejmenší, co pro ni můžu udělat. *Pokračuje a při tom se otočí na Hayley. Je o svých slovech přesvědčený.* Jak je vidět, ale ani tady nemá pokoj... *Zavrčí teď podrážděně. Má teď na mysli nezvané návštěvy, které se zde za ní zastavily. Štve ho, že to nedokáže ovlivnit. Na moment uhne pohledem před sebe a skloní hlavu k zemi. Dívá se chvíli pod své nohy a dává si pár okamžiků na uklidnění. Mezitím se Hayley zmíní o Rebekah, Claire a když řekne o tom, že Claire Rebekah kousla, jako by za to mohla výhradně Claire, dost ho to zamrzí. Dívá se před sebe, tak to zklamaní zakryje tma, která kolem nich panuje.* Claire... *Objasní Hayley jméno, které pro ní nejspíše není, ale pro něj se stalo docela důležitým, stejně jako osoba, která ho nosí.* Rebekah ji napadla společně s Diegem. Bránila se. Nejspíš by byla také mrtvá, kdyby jí nepomohl Oliver. Byl náhodou poblíž. *Objasní Hayley, co o daném problému ví, ale ještě neskončil. Ví toho více.* A kvůli čemu? Ze žárlivosti? *Pohlédne na Hayley a znechuceně, posměšně se ušklíbne.* Původní rodina se nezapře. *Zamračí se. Pak se zadívá znovu před sebe. Nechce se kvůli jejich rozdílným názorům na původní s Hayley hádat. Ví, že ona je vnímá jinak, ale on ne. I když měl snahu, doufal, že by s nimi mohl vycházet, každá další událost ho přesvědčuje o opaku. Pomalu ho to přestává bavit. Více Claire a Rebekah nerozebírá. Své řekl.* Nevím, proč je venku, ale zřejmě už je v pořádku. Pochybuji, že by ho jinak pustili. *Řekne jí svůj názor.* A vidíš, že žiju i potom, co navštívil Zátoku. Nejspíše to tak opravdu bude. *Poznamená a krátce se nad tím uchechtne. Neví, co od Kola nyní očekávat, ale nevěří, že to bude něco pozitivního. Líbí se mu, co řekne Hayley o svém pobytu tady. Těší ho to a nesouhlasí s tím, že by tu nemohla zůstat. On v tom nevidí jediný problém.* Víš, že můžeš, Hayley. *Pohlédne na ni. Jeho hlas je nyní tišší a procítěnější. Tentokrát neřeší nic, kolem původních, ani to, kde je podle Hayley její místo. V jeho hnědých očích, které se ve tmě slabě lesknou, je vidět, že si přeje, aby strávila dny před porodem a třeba i porod sám tam, kde se ona cítí dobře.* Je tady Eve, Gen... *Pokračuje a nespouští z ní oči. Je vidět, jak moc mu na Hayley záleží, na jejím bezpečí, klidu.* Měla by si brzy čekat, že tě navštíví. *Oznámí Hayley, že se Genevieve brzy nejspíše zastaví na pár slov.* Máš tady všechno, co potřebuješ. *Dodá. Chvilku měl nutkání do toho, zahrnout i jeho samotného, ale nakonec to neudělá. Hayley jistě ví, jak na tom vůči ní on sám je.*

*Stačí si všimnout jeho úsměvu, když se spolu baví o jisté osobě, kterou má zarytou v srdci. Trochu se nad tím pousměje, ráda by viděla Jacka šťastného po boku někoho o koho má zájem. Ale když ví, že jde o tu zrzavou dámu, hned její úsměv pohasne. Ona má na celou tu situaci názor, který se jemu líbit nebude, bohužel ho hodlá říct i přes to, že ho to třeba urazí, nějak se ho to dotkne. Ale nikomu mazat med kolem pusy nebude. Je upřímná, přímá a nebrání se svému názoru. Raději lidi zasáhne do citlivého místa, ale ví, že má přece jen v něčem pravdu, než vykládat pohádky, které nemají šťastný konec. Pečlivě ho poslouchá a pokaždé se ji na jazyk dere nějaká námitka, poznámka. Spolkne ji a nechává si to všechno pro chvíli, kdy se bude moc vyjádřit. U jména "Francesca" mu věnuje ostražitý pohled, přičemž se stihne velmi nepříjemně zamračit. Takže ta mrcha ji ohrožovala a bez Benjamina by jž byla zřejmě mrtvá? Proč každý vůbec útočí jenom výhradně na ní? No, jistě, protože do všeho strká nos, to ji nějak vyčítat nemůže, ona na tom není o nic lépe. Každopádně tohle není potěšující zpráva. Semkne rty pevně k sobě, podívá se před sebe a ohrne nos. Ta mrcha si zaslouží zemřít a taky zemře, i kdyby se o to sama měla postarat.* Francesca Correa by si měla krýt záda, protože ji hodlám na ně dýchat. *Řekne tak nějak pro sebe varovně a přejede si jazykem po horní řadě zubů. Teď je bezmocná, teď nemůže nic. Jenom se schovávat a chránit sebe a dítě. Ale až porodí a nabere síly, nebude sedět doma na zadku. S tím ať nikdo nepočítá. Dále poslouchá jeho vyprávění o tom, jak to s Genevieve vlastně bylo a přikyvuje. Jack je prostě zlatíčko, jeho ani jinak charakterizovat nejde. Když skončí s promluvou o ní, tak se zastaví, stoupne si před něj a nadechne s zhluboka. V jejích očích se zračí obavy z toho, jak má přesně zformulovat to, co má na jazyku a srdci, ale taky odhodlání.* Podívej, Jacku. Nebudu to zbytečně natahovat. Udělal si dobře, že si ji nabídl místo tady, vážně. Nemám s tím problém, ani nejmenší. Genevieve si zaslouží klid a ty ji ho dopřáváš. Ale...*Nadechne se znovu, ruce semkne k sobě a konečky prstů si přiloží na ústa. Podívá se do země a v hlavě si přebírá další slova, které hodlá vyslovit. S výdechem spustí ruce k tělu a zadívá se mu do očí. Svým pohledem ho přímo propaluje.* ...je to Genevieve. Vím, jaký k ní máš city a nemusíš nic říkat. Mám oči, nejsem slepá a sám ses k nim přiznal. Zřejmě budeš usilovat o její náklonnost, tohle chápu, chceš bojovat za to, po čem toužíš. Ale je to Genevieve. Kol je magor, který je do ni zamilovaný a nehodlá ji pustit jenom tak a ať chceš nebo ne, láska nezmizí jenom mávnutím ruky. Člověk ti může sebevíc ublížit, ale když miluješ, tak miluješ. A já nechci, aby z tebe někdo dělal pitomce a už vůbec ne, aby ty si ho dělal sám ze sebe. Netuším, jestli se něco mezi vámi odehrává, ale pokud ano, dávej si pozor. Nejenom na to, že Kol bude dělat scény a bude se snažit ji zřejmě získat nazpět, ale i na to, jak daleko to všechno zajde. Nezapomeň na to, že jak jednou někoho miluješ, nenecháš ho tak úplně jít. A teď mluvím o Genevieve. Tohle všechno ti neříkám, abych ti ublížila, i když to zřejmě dělám. Říkám ti to proto, abych tě chránila. *Vydechne z toho všeho a stále na něj upírá zrak. To, co řekla myslí upřímně. Je pravda, že ona by zrovna neměla dávat žádné přednášky o lásce a podobných věcech, když je sama ve všem zamotaná, ale o ni tady nejde. Pokud mu svými slovy ublíží, tak ať. Ale někdo mu říct pravdu musí, od někoho by to měl slyšet. Pak už jen poslouchá tu historku ohledně Claire a Rebeky a nezapomíná se u toho šklebit. Natočí hlavu do strany a chvíli poslouchá, i když nezaujatě. Načež zase svůj zrak upře na něj.* Já Rebekah nebráním, ale nebráním ani Claire. Rebekah žije v jednom sídle se mnou a myslím, že se to ta vlkodlačí slečna jistě dozvěděla už před nějakým časem. A pokud někdo ohrožuje rodinu Původních, bohužel, Jacksone, tím ohrožuje i mě. A můžeš říkat, že jsem sobecká, protože jsem, ale teď mi ze všeho nejvíc záleží na bezpečí mě a mého dítěte a to Claire ohrozila. Rebekah zřejmě měla důvod na ni zaútočit, tím ji ale nebráním. Určitě to byla nějaká pitomost, co mohla přehlédnout, takže tím neříkám, že je jenom vina na straně Claire, protože oba víme, že většinou hodně věcí vždycky koření u Původních. *Prohrábne se rukou ve vlasech. A zřejmě to bude další část, kdy mu rozproudí krev v žilách. Nakonec z této procházky udělá jenom další jeho nepříjemnou část dne. Nechce mu ale nijak lhát, zatajovat své pocity. Když budou k sobě upřímní, akorát to posílí jejich přátelství, alespoň mělo by. Při zmínce o žárlivosti se uchechtne.* Počkej, takže mi chceš říct, že Claire uždibovala kousíčky z Rebečiny tmavé čokolády? *Usměje se trochu pobaveně. Tak teď už tomu plně rozumí, proč Rebekah vyšilovala a chtěla Claire zabít. Ne, že by ji v tom podporovala, to ani náhodou. Založí si ruce na břiše.* Jacku, ty víš, že Původní rodina trochu trpí svou majetnickostí. Obzvlášť Klaus, Kol a Rebekah. *Ušklíbne se při zmínce o Klausovi a vlastně i těch ostatních. Jejich poslední rozhovor skončil špatně, jako obvykle. Ale už na něj ani neměla vztek, zřejmě to z ní vypršelo.* Ale věř mi, že jeden z nich rozhodně takový není. Elijah takový není. Ten raději všechno drží pod pokličkou, věř mi, znám ho nějakou chvíli. *Ne, že by to teda bylo dobré, už několikrát mu řekla, ať dá najevo to, co cítí. Ovšem vydolovat z něj něco, to je jako kdyby těžila uhlí. To ale odbočila trochu od tématu, takže to nechá být a věnuje se jeho dalším slovům.* O Kolovi raději nediskutujme. *Tohle téma hned uzavře, pustili ho, zřejmě je v pořádku, ale o tom silně pochybuje, že by byl v pořádku. Možná se chová tak, jak předtím. Ale stále je to Kol. Hned na to zase vydechne, podívá se do země, snad proto, aby se ji nedíval do očí ve kterých je jasně vidět, že by moc ráda zůstala, ale brání se tomu, jak nejvíc může. Zaboří botu trochu do hlíny, kdyby mohla, vyhrabe tam snad důlek. Ale za moment toho nechá a podívá se opět na něj.* Já vím, že tady jsou. Eve mi hodně pomáhá a i ráda bych viděla Gen, ale...nechci tě dostat do problémů. Kvůli Klausovi. *Přizná se. Má toho i tak hodně, nemá cenu, aby trpěl ještě za ni. Nebude mu přidělávat problémy, ani dalším vlkodlakům. Ví, jak Klaus reagoval minule na Jacksona a je dobře, že Jack o tom nemá ani tušení. Prostě ho jenom nechce ohrozit. Genevieve ho ohrožuje ohledně Kola, tohle mu ona udělat nechce, i když to teoreticky taky dělá, jak patetické.* Vím, že mám. *Pousměje se na něj mírně.* Ale vrátit se prostě musím. *Pronese rozhodnutě a trochu od něj ustoupí, rozhlédne se okolo sebe. Nezapomene se zpětně podívat na něj a vyčkává na jeho odpověď.*

*Netuší, že Hayley jeho pousmání neušlo, ale kouká se nějakou dobu před sebe, tak nezaregistruje ani ten její. Spíše se připravuje na to, co od Hayley uslyší po své odpovědi. Má pocit, že dnes už z něho téměř všechna zlost vyprchala, a že se vyčerpal natolik, že jeho reakce budou pokud možno mírné. V poslední době má těch hádek a výměn názoru až moc. Hayley se mu zdá moc tichá. Nedá mu to a otočí k ní hlavu, aby zjistil, nad čím přemýšlí. Ona se zmíní o Francesce, a že by si na ni měla dávat pozor. Není padlý na hlavu. Je mu jasné, že Hayley má na myslí dobu, kdy bude po porodu a bude moct znovu bojovat. Zkoumavě ji pozoruje. Není si jistý, jestli Hayley ví o tom prstenu, který pro ni přechovává Genevieve. On o tom, ale ví, a tak je v mezích normy v klidu, protože je mu jasné, že Hayley oproti Francesce v nevýhodě nebude. Samozřejmě doufá, že tak dlouho ani nebude muset čekat. Věří v to, že ji i ostatní vlkodlaky do té doby dostanou. Zůstává proto v klidu a nesnaží se Hayley její nápad ani rozmluvit, ale ani ji v tom nepodporuje. V jeho očích je patrné, že ji v žádném případě nepodceňuje. Věří, že dokáže to, co si vezme do hlavy. Aby přerušil ten intenzivnější pohled, kterým Hayley chvilku pozoruje, stočí hlavu před sebe a kouká před sebe a pod nohy. Kvůli tomu, na poslední chvíli zastaví a překvapeně k ní zvedne oči, když se mu postaví do cesty. Nakloní hlavu mírně na stranu při tázavém pohledu, který na ni upře. Teď už mu v tom nic nebrání a tak strčí ruce do kapes u kalhot. Podle výrazu Hayley očekává nějaký proslov a tak je připravený. Doufá, že ho tím zase nevytočí. Nerad by se s ní hádal. Nechce mezi nimi další nedorozumění, jako tehdy v sídle. Poslouchá její úvod a pak ji pozoruje a čeká na pokračování. Po celou dobu na ni kouká svýma hnědýma očima. Je vidět v jeho výrazu, že má tendenci párkrát během jejich slov něco říct, namítnout, ale ona je příliš rychlá a on jí nechce skákat do řeči, tak nakonec mlčí a nechá jí říct svůj názor a to, co jí leží na srdci celé. Během toho se občas prodýchává, aby se udržel pokud možno v klidu. V jeho očích jsou, ale jasně vidět emoce, které se v jeho nitru mísí, zatímco ona mluví. Je tam jistý protest, odpor, ale i smutek, skleslost, bolest. Hlavně, když se Hayley zmiňuje o tom, když jednou někoho miluje. To je poprvé, kdy přeruší jejich oční kontakt a sklopí pohled k zemi. Ztěžka si povzdechne, ale nakonec se kousne do jazyku, než aby Hayley řekl to, co má na srdci. Zvedne k ní nakonec oči.* Je to od tebe hezké, Hayley. *Poznamená.* Já, ale nejsem takový idiot, abych doufal v něco, co je téměř nemožné. *Odvětí. Jeho tón je nyní strohý, ale jen proto, že do toho nechce nyní zapojovat své city ani pocity, které by nic nezměnily a ničemu nepomohly. Chce Hayley říct, jak to má, ne se v tom ztratit.* Genevieve mi hned dala najevo, že si nemám dělat žádné naděje, že má přítele, kterého miluje. Jen jsem nevěděl, že je to Kol. *Povídá dál.* Ale i potom, mi na ni záleží a mám ji rád dál. Tomuhle neumím poručit. Je mi s ní dobře. Byla první, kdo mě brala takového, jaký jsem, ne co jsem. *Pokračuje dále, trochu se uklidní. Mluví tiše. Nepotřebuje, aby ho kromě Hayley slyšel někdo jiný. Dívá se na ni a sleduje její reakce.* To bylo dávno před tím, než se zjistilo, že je Kol uřknutý. Gen si teď prochází těžkým obdobím a já jí nebudu do ničeho nutit, co nechce. *Odvětí. Víc neřekne, i když by mohl pokračovat. Nechce, ale být k Hayley netaktní. Pomalu se nadechne a vydechne.* Nemusíš se o mě bát, Hayley. Já stojím nohama na zemi. *Uzavře to a jeho pohled je v tomto okamžiku o něco ostřejší a pronikavější. Hned po té mrkne a skloní hlavu a pohlédne k zemi. Když zůstali stát, tak už se nikam dál nesnaží v chůzi pokračovat. Poslechne si Hayley a když se tak rozčiluje nad Claire, je na něm vidět, že ho to mrzí. Její slova shledává pravdivými, ale je mu jasné, že něco takového ve chvíli, kdy se Rebekah a Diegovi bránila, Claire nemyslela.* Věř mi, že to Claire neudělala schválně, Hayley. *Pohlédne na ni prosebně.* I mě to neskutečně mrzí. *Pokračuje.* Můžeš tak z toho útoku vinit klidně i mě. *Povídá dál a dívá se jí do očí.* Claire nam chtěla dopřát s Marcelem soukromí a tak šla ven. Rebekah se vydala za ní a mě nenapadlo, že jí bude chtít ublížit, protože jinak bych šel za nimi. Marcel nejspíš taky. *Dodá zamyšleně. Věří tomu, že ani Marcelovi se nezamlouvalo to, co Rebekah provedla. Povzdechne si.* Taky jsem Kola kousnul, když jsem se mu snažil ubránit. V tu chvíli mě nenapadlo přemýšlet, co to může způsobit.*Je to snad poprvé, co prozradí něco ohledně jeho roztržky s Kolem.* Proti Claire stáli hned dva upíři. Nechci se Claire zastávat. Jen to není tak lehké. Myslet na možné následky toho, co uděláš, když ti jde o život. *Je opravdu až s podivem, jak klidně, dnes na všechno reaguje. Při posledních svých větách, se natáhne Hayley po rukách a vezme je do svých. Již před nějakou dobou je z kapes vytáhl. Sevře její ruce ve svých teplých dlaních a jemně je stiskne.* Mrzí mě to, Hayley... *Vydechne a zadívá se jí upřímně omluvně do očí. Když se pak Hayley zmíní o tom, že Rebekah žárlila na Marcela a Claire, její dlaně opět pustí a ruce stáhne. Udělá úkrok od ní a do strany, protože potřebuje pro sebe v danou chvíli více prostoru.* Nevím, Hayley a je mi to jedno. *Odvětí jí na to unaveně.* Žárlivých scén mám po krk. *Dodá znechuceně. Je jasné, že naráží na své problémy s Kolem. Hayley by mohlo dojít, že s Claire v tomhle směru dost soucítí. V jeho pohledu jsou na tom oba dost podobně. Zahákne si ruce za palce ze předu za opasek. Kousek za sebou si všimne jednoho ze stromů. Udělá tak ještě krok dozadu a opře se o kmen stromu zády. Zakloní hlavu a opře se o strom částečně temenem, částečně týlem. Na Hayley, když k ní stočí pohled kouká trochu z vrchu. Když se rozpovídá o původních, může zaregistrovat ten útrpný výraz v jeho očích, který tam je pokaždé, když o nich básní. Kousne se do jazyku, aby byl potichu. Nemá chuť tohle téma rozebírat. Raději to vyslechne mlčky a neurčitě na její slova kývne. Sleduje ji po celou dobu a tak mu neunikne, že je něco jinak, když dnes Hayley mluví o návratu do města. Všimne si, že dnes to argumentuje tím, že nechce působit problémy jemu, ne že má v sídle svůj domov. Svým způsobem ho tím potěší. On si nikdy nemyslel, že by sídlo bylo pravé místo pro někoho, jako je Hayley. Po tváři mu přelétne mírný pobavený a trochu i vědoucí úsměv.* Hayley... *Odlepí se od stromu a přejde opět k ní. Zvedne ruce a chytne ji za paže. Přiměje ji pohlédnout mu do očí.* Problémy už mám. Tímhle se nic nezmění. I kdybych se stavěl na hlavu v očích Klause to nic nezmění. Takže kvůli mně se tam vracet opravdu nemusíš. *Odvětí důrazněji a procítěněji, než jak mluvil dosud. Jeho výraz je mnohem živější, zapálenější. Je jasné, že kvůli Klause si vrásky nyní nedělá. Na tom co říká si trvá.* Zůstaň tady, Hayley. Kvůli malé. Oběma vám to tady svědčí mnohem více, než ve městě. *Je to poprvé, co ji k tomuhle přemlouvá. Před tím, i když se mu to nezamlouvalo, její rozhodnutí respektoval. Po celou dobu jemně drží její paže a kouká do jejich očí.*

*Během své řeči ani tak moc nevnímá to, co se značí v jeho očích. prostě mluvila a mluvila, řekla všechno, co chtěla říct. A je ráda, že ji nepřerušoval. Na jeho odpovědi ovšem už zareagovat musí. Ví, že ho částečně zklamala svým upřímným názorem, jenom prostě nechce, aby kdokoliv z něj dělal pitomce.* Já rozhodně netvrdím, že jsi idiot Jacksone. Já jenom tvrdím, že si zasloužíš něco mnohem lepšího. Tím nějak nenarážím na Genevieve, jenom na to, že prostě si zasloužíš někoho u koho nebudeš muset řešit ty věci, které řešíš teď a nebudeš se muset trápit. *Povzdychne si nad tím. Zřejmě jí tak úplně nepochopil, co tím myslela. Spíš to bylo takovém menší varování, ale bere v potaz fakt, že tohle od ní zřejmě slyšet nechce a ani nepotřebuje. Protože ona se svým milostným životem je na tom taky velice bídně a neměla by nikomu nic vyčítat, vlastně nevyčítá, jenom říká svůj názor. Stále se dívá do jeho očí a pozoruje každý jeho výraz.* Vždyť já ti neříkám, aby si ji neměl rád, já jenom...*Zasekne se v daný okamžik, kdy si uvědomí, co řekl. Podívá se na něj ostrým pohledem a nezapomene přihmouřit oči. Vypadá to, jako kdyby se zastavil čas. Mírně pootevře ústa a sleduje ho podrážděně. Tohle přece nemůže myslet vážně. Pozvedne varovně ukazováček a namíří s ním na něj.*...tak tohle si vyprošuji! *Nechá ho na chvíli pozvednutý, snad proto, aby tím dala ještě víc najevo to, že se momentálně cítí velmi dotčeně, uraženě, naštvaně. Stáhne ruku nazpět k tělu a oblízne si jazykem vrchní ret. Hlavu natočí do strany. Na chvíli musí od něj odvrátit zrak, ale to ona stejně na dlouho nevydrží a proto se znovu na něj podívá.* Byla první, kdo tě brala takového, jaký jsi? *Rozpřáhne ruce nevěřícně a dívá se na něj, jako kdyby spadl z Marsu nebo právě přišel z nějaké léčebny. Ústa má pootevřená, oči přihmouřené a ruce jí spadnou opět k tělu.* A co já? Já tě snad nebrala od začátku takového, jaký jsi? Vyhrl si na mě, že jsi můj snoubenec. Taky jsem v tu chvíli mohla utéct, že první seznámí je takové, že jsi můj snoubenec. A neudělala jsem to. Vyčítala jsem ti snad někdy tvou povahu nebo...*Zavrtí opět nevěřícně hlavou. Snad se jí o tom už dál ani mluvit nechce. Čemu se diví, je do ní zamilovaný, takže by se ani nemusela divit tomu, kdyby řekl, že Genevieve poznal jako první a nebo, že s ní mluvil jako s první osobou. Zastaví ten tok myšlenek, co jí proudí hlavou dalším trhnutím hlavy. Pozvedne pak ruku na náznak, aby nemluvil.* Víš, co? Nic na to neříkej. *Ujistí ho, že opravdu se k tomu nemá vyjadřovat. Nechce se s ním hádat a tohle už do hádky vážně zacházelo.* Ano, mám o tebe obavy, Jacku. A na tom prostě není nic špatného. *Uzavře tím tohle téma a zdá se, že v tom nijak zvlášt pokračovat nechce. Pokrčí nad celou tou situací rameny. Ještě se rozhádají kvůli jeho vztahu s Genevieve, tak o to vážně nestojí. Ještě by to vypadalo, že dělá snad nějakou žárlivou scénu, což vůbec nedělá, jenom ho přátelsky varuje, spíš nechce, aby si ublížil. Už tak toho má na kontě dost a nechce pak vidět, že je utrápený jenom proto, že se to mezi ním a Genevieve nějak rozvíjelo a ona se vrátila ke Kolovi, pokud se vůbec rozešli, ale proč by byla s takovým psychopatem na jednu stranu? No, asi tohle řešit už vážně hodlá. Začne přecházet sem a tam, nechodí moc daleko. Stále se zdržuje v jeho přítomnosti. Položí si pravou ruku na bedra a nechává ji tak. Vnímá jeho další slova ohledně Claire. Trhne hlavou směrem k němu, když se zmíní o sobě a opět se zamračí.* Vinit tebe? Zbláznil ses? Ty by jsi byl poslední, koho bych z toho mohla vinit. *Zastaví se a upírá na něj pohled.* Upřímně je mi jedno, jak to bylo. Vina je na straně jak Claire, tak i Rebeky a já mohla být mrtvá. Ještě teď mě bolí hlava od té facky, jsem ráda, že mi nezlomila vaz. Vždyť je to Původní, proboha. Kdyby nepokousala alespoň Původního. Ne, nechme to být, ano? Je to chyba obou, stalo se a já i malá jsme v pořádku. *Uzavře to tím, položí si ukazováčky a prostředníčky na spánky a trochu si je promne. Nemá smysl se k tomu vracet a bavit se o tom. Ví, že to Jacka mrzí a u ní je prostě problém, aby něco jenom tak přešla. Jakmile se to týká jejího života a nebo života malé, má prostě problém něco překousnout. Zavře oči na sekundu, než je zase otevře a nezapomene povytáhnout obočí.* Kousnul si Kola? *Zeptá se, avšak její uši slyšely velice dobře, že to udělal. Docela se podivuje nad jeho klidností. Jak to jenom dělá? Kéž by se ona takhle uměla občas ovládat a všechno řešit v poklidu. Jo, umí to, ale nedaří se jí to příliš. Ale za celý jejich rozhovor ani jednou na něj nezvýšila nějak hlas. Nechá ho, aby vzal její ruce do svých a přitom doteku se poněkud uklidní a začne i klidněji dýchat. Pozoruje ho.* Já ti věřím. *Odpoví šeptem na jeho slova, že ho to mrzí. Věřila mu to, jemu opravdu věřila všechno, že co řekne, tak myslí naprosto upřímně. Jejich spojení ruk netrvá příliš dlouho, jelikož ji zase pustí. Stáhne ruce k tělu a zrak od něj neodvrací. Ani se mu nediví, že má dost žárlivých scén. Kol mu jich nadělal dost a bohužel s největší pravděpodobností ještě nadělá. Nakloní hlavu zlehka do strany při pozorování jeho počínání. K Původním se už znovu nevyjadřuje, pokaždé v jeho očích vidí to stejné a snad stále intenzivnější. On ale vážně netuší, že Elijah je jiný a proto nechce, aby ho házel do stejného pytle. A i ostatní mají v sobě to dobré, jenom on ani nikdo jiný to úplně nevidí. Nechává to tak a nezapomene sklopit zrak směrem k zemi. Přitom ji spadne několik pramenů vlasů do tváře, takže ani nejde vidět, jaký výraz se pod tím ukrývá. Nečekala, že k ní přijde a proto sebou mírně trhne, jakmile ucítí jeho ruce na svých pažích. Hned pozvedne zrak a pozoruje jeho tvář. *Dobře, ještě nějakou chvíli tady zůstanu. Ale nebude to trvat příliš dlouho, ano? Nechci nic říkat, ale Eve občas chrápe a mě to budí ze spaní. *Usměje se pobaveně a jde na ní poznat, že momentálně si dělá srandu na odlehčení situace a že to, co říká, vlastně nemusí být vůbec žádná pravda. Vrátí se do sídla, ale když ji ještě žádá o to, aby zůstala, tak si svůj pobyt může o nějaký den ještě prodloužit.*

*Pozoruje Hayley, a když promluví, zase si ji vyslechne. Když mu povídá, co nebo koho by si zasloužil, krátce jí pohlédne do očí, ale pak se smutným pousmáním uhne pohledem a sklopí oči dolů.* V lásce mi štěstí nepřeje, Hayley... *Poznamená s povzdechem. Zavrtí mírně hlavou. Tohle tady teď rozebírat nechce a nebude. A s Hayley už vůbec ne. Počká, až ho přejde jeho skepse vůči jeho milostnému životu. Vzhlédne k ní opět, když začne mluvit a neujde mu, jak se najednou zarazí. Pozoruje ji pozorně, leč nechápavě. Netuší, co u ní vyvolalo takovou změnu. Když se po něm podívá znovu, je rád, že pohledy neumějí zabíjet, neboť v takovém případě by nejspíše jeho život právě nyní skončil strašlivou smrtí. Ještě k tomu by netušil, co provedl. Stále pozorně ji proto pozoruje a snaží se dovtípit, co se stalo. Soustředěně na Hayley hledí a je vidět, že si není vědomá nějakého prohřešku.* Hayley?! Co se stalo? *Zeptá se jí s obavou znepokojeně. Z její tváře zaměří pozornost na moment na prst, kterým na něho namíří. Bezradně pokrčí rameny, protože stále nic netuší. Zvedne oči znovu k ní. Vypadá bezradně. Čeká dokud znovu nepromluví a teprve pak pochopí. Zavře na chvilku oči, zatímco mu Hayley hubuje a přehraje si v mysli ještě jednou co řekl. Uvědomí si, že při tom, kdy řekl, že Gen byla v tomhle první, neupřesnil to. Otevře oči a už v nich není bezradnost, spíše výraz toho, že je to naprosté nedorozumění, které by rád vyjasnil, jen čeká až ho pustí ke slovu. Její slova, kdy mu připomíná jejich první setkání, a co jí vyprávěl... Trochu ho zasáhne, že mu předhazuje zrovna tohle. Uhne pohledem a vypadá rozpačitě. Počká až Hayley domluví a pak k ní vzhlédne.* Promiň, Hayley. Myslel, jsem že tobě to říkat nemusím, ale asi jsem to měl říct trochu jinak. Myslel jsem Genevieve jako první mimo naši rasu. *Snaží se pak vysvětlit svou nepřesnost.* Ve tvém případě by mě překvapilo, kdyby to snad bylo jiné. *Dodá přesvědčivě a omluvně se na ni pousměje.* Nezlob se. *Přejde blíže k ní a pohlédne jí posmutněle do očí, když od něho nechce nic dalšího slyšet. Je vidět, že ho tohle nedorozumění mrzí a nic takového neměl v úmyslu. Pak jeho výraz na chvilku zjihne a jeho pohled zněžní, když slyší, že o něj má Hayley obavy.* Já o tebe taky, Hayley a vždycky budu. To, že by tě měli chránit původní ji nijak nezmírňuje. *Odpoví. Zvedne ruku a pohladí ji po paži dolů až na předloktí. Pak nechá ruku klesnout dolů k tělu. Nezdá se, že by ho Hayleyiny řeči nějak rozzlobily nebo něco takového. Když Hayley začne chodit tam a sem kousek se stáhne aby jí nestál v cestě a pozoruje ji. Jakmile se Hayley znovu vrátí k tomu incidentu s Rebekah a Claire a odmítá z toho vinit jeho, slabě se posmutněle pousměje. Mělo by ho to těšit, ale nestane se tak. On si to tak trochu za vinu sobě dává. Nahlas to ovšem nepoví. Jeho výraz ve tváři ztvrdne a pohled potemní. Mírně zbledne a vypadá jako by byl v šoku. Tento stav mu způsobí její popis toho, co se přihodilo s Rebekah. Po tomhle je pocit viny o dost stoupne. Uhne pohledem k zemi. Raději k tomu už nic neřekne. Svou lítost Hayley už vyjádřil. Opakoval by se. Nechce se hádat. Zvedne k ní oči při její otázce. Mírně přimhouří oči a zkoumavě na ni hledí.* Chtěl jsem, aby mě nechal, ale moc účinné to nebylo. *Kývne na její otázku a dodá k tomu pár slov. Po té uhne očima, skloní hlavu a udělá pár kroků k nejbližšímu stromu. Otočí se a pak se vydá zase zpět do míst, kde je Hayley. K potyčce s Kolem už se nevyjadřuje, pokud se Hayley nebude ptát, více neřekne. Potěší ho, když mu Hayley věří. Nepatrně se na ni usměje. Je rovněž rád, když už se více nevyjadřuje k původním.* Měli bychom se pomalu vrátit. Už je dost pozdě, jistě se ti bude chtít spát. *Poznamená. Nespěchá, ale zašli docela daleko. Proto navrhne pomalý návrat k domku Eve. Hayley mu udělá radost, když řekne, že ještě zůstane. Trochu ho tím uklidní. To vědomí, že je má všechny pěkně na blízku se mu zalíbilo natolik, že se toho nechce vzdávat.* Kdyby tě Eve slyšela. *Odpoví jí s cukajícími koutky v podobném stylu. Přistoupí k ní o něco blíže, aby na ni i ve tmě dobře viděl.*

*Podívá se na něj trochu smutně, přála by mu více štěstí v lásce a vlastně ve všem. Ovšem jak se zdá, tak v New Orleans opravdu štěstí moc lidí nenalezne. A když ano, tak je jenom chvilkové. Štěstí je děsně pomíjející. Nadechne se zhluboka a zadívá se mu do těch jeho hnědých očí.* To ani mě moc ne. Zřejmě jsme prokletí. *Pokrčí rameny. Prostě až to přijde, tak to přijde, tohle se vynutit nedá. I když mu řekne, že by se dál o tom neměli bavit, tak přesto Jack mluví a chce jí to vysvětlit. Jakmile ji podá jeho vysvětlení, tak se začne tvářit s jistou trapností. Zřejmě to pochopila špatně, no ne zřejmě, určitě. Poškrábe se rukou na krku, podívá se do země a následně na to zase na něj. Několikrát pokýve na náznak, že tomu rozumí. Nechce se k tomu dále vyjadřovat, teď si tak spíše říká, že raději měla mlčet. Uvažuje nad tím, zda ji bere i jako přítelkyni normálně, nejenom proto, že patří k jeho směčce. Kdyby k nim nepatřila, mluvil by s ní? Zřejmě ne, protože se baví s Původními. Tyhle myšlenky si nechá pro sebe, bude to tak nejlepší. Věnuje mu omluvný úsměv a jasně musí na ní poznat, že v tomhle tématu raději dál pokračovat nechce. Přejde to proto naprostým mlčením. Neubrání se hned na to dalšímu slabému úsměvu.* Oni mě chrání, jenom...je to komplikované. *Kývne na potvrzení svých slov. Ano, chrání ji. Je si jistá, že by nedovolili, aby se jí něco stalo, ale bohužel někdy se to zvrtne tak, jak to nikdo z nich nečeká. Ví, že Jack má o tom vlastní názor, nehodlá mu ho brát a ani nechce. U Kola se opět jen ušklíbne a zavrtí hlavou ze strany na stranu.* Mám se vůbec ptát? Myslím, že tohle raději necháme na příště, co ty na to? Dnes už bylo toho dost. *Nasaje vzduch do plic a zase ho vydechne. Porozhlédne se po okolí, to, že začíná být trochu pozdě si uvědomí ve chvíli, kdy se zmíní o jejich návratu.* Ano, půjdeme. Začínám být trochu unavená a přitom skoro nic nedělám. Když nepočítám to, jak moc únavné občas jsou přednášky ohledně těhotenství od Eve. *Zasměje se na zlomek vteřiny a rozejde se na cestě nazpět. Jde vycházkovým tempem, nijak nespěchá, ale zase se úplně neloudá. Pohlédne na něj a opět se neubrání smíchu.* Jo, ale neslyší. To je dobře, ne? *Šťouchne do něj bokem, ale jenom mírně. Tak ani nemá sílu na to, aby ho pošťuchovala silně. Přitáhne si přehoz ještě víc k tělu a uvědomí si, že on je stále v košili.* Není ti zima? Ne, určitě je. Jenom si hraješ na hrdinu, že není. *Roztáhne rty do širokého úsměvu a spodní ret si skousne. Je dobře, že jejich vážná konverzace přešla na pohodovou. Ale u nich je to tak vždycky, není jejich společného setkání, kdy by si nevyměnili své názory a přitom se mírně nepoštěkali.*

*Všimne si jejího pohledu a zalituje trochu toho, že si tu svou poznámku o štěstí nenechal raději pro sebe. Nechce, aby ho Hayley litovala. O to rozhodně nestojí. Je, ale docela rád, že jí nedošlo, jak to také svým způsobem myslel. Zpozorní a koukne na ni pozorněji, když od ní slyší, že ani ona nemá moc štěstí v lásce. Něco takového nečeká, hlavně, když sklouzne pohledem o něco níže na její velké břicho.* Prokletí? To snad ne... *Zareaguje, ale na to druhé, co Hayley pronese, aby zakryl ten svůj údiv, nad jejími prvními slovy. Myslel si, že je s původními šťastnější. Z jejich slov má o tom, ale dost pochybmostí. Nechává si je pro sebe. Čeká jestli mu k tomu něco poví, ale místo toho si všimne, že Hayley zřejmě došlo, že svou reakcí přestřelila. Její mlčení a výrazy mu přijdou úsměvné, ale kousne se do jazyku, aby navenek zachoval vážnou tvář. Sklopí mírně hlavu a čeká až se mu přestane chtít usmívat. Přejde ho to, když zase chvilku řeší původní.* Co v tomhle městě není, Hayley... *Poznamená. Zvedne k ní hlavu a zavrtí jí mírně, že z toho rozhodně není nadšený. Raději k původním už nic neřekne. Mírně přimhouří oči při její otázce ohledně jeho a Kolových roztržek. Sice to nahlas neřekne, ale jeho výraz v očích jasně napovídá, že by se neměla raději ptát vůbec. Oba si tak ušetří dost nepříjemností. Když Hayley souhlasí s návratem a vyrazí pomalu zpět, zařadí se vedle ní. Zase je ve střehu, aby Hayley někde neklopýtla.* Příprava na mateřství musí být asi náročná... *Poznamená cestou a přelétne místo před sebou očima.* Ale ty to zvládneš, Hayley. O tom nepochybuju. *Dodá přesvědčivě a povzbudivě se na ni podívá a usměje.* Neslyší. *Připustí a když do něj Hayley strčí, ani ho to nevychýlí ze směru. Jen se pousměje a v očích se mu zajiskří.* Možná bych jí to, ale měl říct. *Poznamená a významně se na Hayley podívá. Při tom mu zacukají koutky. Zvážní, ale když si všimne, že Hayley je nejspíše chladno. On sám teplotu ani moc nevnímá. Ještě nestačil potom všem vychladnout.* Ne není mi zima, ale tobě ano. *Odpoví a nespokojeně se mračí. Nemá sebou nic, čím by ji mohl zahřát. Povzdechne si. Doufá, že Hayley neonemocní.*