Bayou (Zátoka)

(Došla si klidně pro šíp a chtěla se vrátit na své původní stanovisko, jenže jí něco zdrželo. Bylo to křupání větviček a listí. Někdo k ní šel. Pomalu a vyrovnaně. Potichu a nepozorovaně si nasadila šíp na luk a narovnala se. Nevěděla, kdo, nebo co to je a tak vyčkávala, dokud to něco nebude na dostřel. Jakmile neznámý promluvil, věděla, že je to muž a celkem opovážlivý, provokovat zrovna ji, vlkodlačici, a s šípy a lukem. Prudce se otočí a natáhne strunu luku se šípem dozadu. Míří mu na hlavu. Je ihned připravená vystřelit. Má to štěstí, že je od něj nějaký kousek dále, protože by jí byl jinak luk k ničemu. Nezná ho a někdo neznámý pro ni může znamenat hrozbu. A co jiného se dělá s hrozbami, než že se zabíjejí? V jejích očích jde vidět rozhodnutí a svaly na ruce se jí napínají. V jejím pohledu lze spatřit zlostné zablýsknutí a z úst se jí vydere letmé zavrčení. Je to varování. V překladu by to znamenalo něco jako: Řekni kdo jsi a já nevystřelím... Musel jí nějak donutit, aby odložila luk. Měla štěstí. Dnes si s sebou vzala i nůž. Chtěla vyřezávat a trochu si zopakovat různé pohyby. Už si totiž plánuje svou krásnou pomstu. Nemůže se ale rozhodnout. Nůž nebo šíp? Co bude milosrdnější?) Stále si myslíš, že mám mizernou mušku? (Sice byla vyzáblá a značně oslabená, ale nebyl slabá. Dokázala by se s ním poprat a zvítězit. To přinejmenším.)

(Všimla si jeho pozvednutého obočí. Jako kdyby snad nevěřil, že ho dokáže zabít. Zabila by ho hned, kdyby měla jistotu, že tím nebude mít další problémy. Nevěděla, jestli to je vlkodlak z Jacksonovi smečky, nebo bůh ví kdo. A navíc se jí nechtělo nějak obtěžovat s uklízením těla. Vypadal, že bude dost těžký. Ne tlustý, ale těžký. Svaly totiž váží více než tuk. Její pohled byl klidný, a dýchala pravidelně. Jeho hlas jejím uším nedělá moc dobře, přijde jí až moc hrubý, až moc mužský. I když, bylo to lepší než kdyby měl vysoký ženský pisklavý hlas. Nelíbil se jí jeho pohled. Proto trochu pohnula rukou, aby mu naznačila, že takhle tedy ne. Že jestli v tom bude pokračovat, že se se zlou potáže. Jeho slova pro ni nic neznamenaly. Ušklíbne se nad jeho průpovídkami. Jestli jí to mělo ohromit, bylo to dost chabé. Sklonila luk, ale jen o kousek a mířila mu na srdce.) Dobře, když ne hlava, třeba srdce, nebo noha? A co plíce? Nebo žaludek? Tolik možností. (Koukne se mu do očí. A zbystří. Několik metrů za ním se objeví zajíc. Natáhne ruku se šípem ještě více dozadu a polohlasně mu řekne jednu prostou větu.) Nehýbej se, pokud nechceš mít zabodnutý šíp v těle. (Zaměří a vyčká, než je vhodná chvíle. A potom vystřelila. Nechala šíp, aby letěl tak rychle. Dvakrát se otočil a zastavil se v králíkově krku. Probodl ho skrz na skrz a králík se svalil k zemi. Začala mu z rány prýštit rudá krev a ta obarvovala svou barvou zem, listí a všechno, co bylo na zemi. Také jeho hnědou srst. Podívala se na toho muže a odložila luk. Došla si pro králíka a šíp. Vytrhla z něj šíp a očistila ho trochou mechu. Podívala se znovu na toho muže.) Počítám, že jsi vlkodlak. (Řekne a věnuje se ukládání šípů a králíkovi, kterého právě zastřelila.) Jsi z Jacksonovi smečky? (Podívala se na něj, upustila všechny věci, co držela, došla k němu, a silou ho donutila, aby jí ukázal ruce. Neměl prsten.) Nemáš prsten. Takže z města nejsi. Dobře pro tebe, jinak by jsi už schytal jednu ránu. (Lehce si odfrkne a prudce jeho ruce pustí. Zadívá se mu do očí a popadne své věci.) Jaké je tvé jméno, cizinče? (Trochu pozvedne bradu a celkově obličej, měří si ho s odstupem, nemůže být hned přátelská a ani nechce. Vyrušil jí, když dělal něco, co jí zbavovalo myšlenek na smrt a to, co jí potkalo.)

(Možná, že si myslel, že byla šílená. A ano, byla. Svým způsobem. Ale kdo by v tomhle šíleném a bláznivém světe. Tolik let po něm chodila, a žádný z vlkodlaků nemůže vědět, jaké to je, žít takovou dobu. Byli tu pro ně jen obyčejné krátké životy. Sledovala šíp, jak proplouvá vzduchem určeným směrem a jen o fous minul Lorenta. Kdyby se ho šíp jen nenápadně dotkl a lehce narušil jeho kůži, vychýlil by se ze své osy a králíka by netrefil. Tím by jí Lorent zařídil to, že by mu zajisté musela ošetřit jeho ránu a ještě by byla bez oběda. Když se na něj dívala, všimla si, že změnil svoji pozici a sedl si na pařez. Zavanul studený vítr a opřel se jí do zad. Rozehnal do stran její červené vlasy a opřel se jí do zad. Trochu zakolísala a opřela se jednou rukou o zem. Druhou očišťovala a opracovávala zajíce. Měl hebký kožíšek, což pro ni bylo dost překvapivé zjištění. Podívala se na něj s ironickým úšklebkem a neodpustila si jednu poznámku.) Zase tak mizernou mušku nemám. A navíc bych někam musela uklidit tělo, což se mu zrovna dnes nechce. A hlavně vypadáš dost těžký. A já právě nemám moc síly. (Otočila se a věnovala se znovu králíkovy. Páchla zde krev a stále dost citelný zápach strachu z její oběti. Znova se na něj lehce nepříjemně podívá a změří si ho pohledem.) Takže se chceš k jeho smečce přidat, ale on tě ještě nepřijal. (Zauvažuje nahlas a věnuje se své práci. Potom k němu rychle dojde a chytí ho hrubě za ruce. Podívá se, zda nemá prsten, a když zjistí, že prsten nemá, tiše vydechne úlevou. Přikývne na jeho odpověď. Cítí, jeho teplé ruce. Jeho dech, který je teplý a živý, a když vyjde z jeho úst ven do zimy, srazí se v několik malých obláčků, které se během chvíle vytratí. Pocítila jeho teplé ruce, které byli stejně hrubé jako jeho hlas. Tento dotek byl příjemně nepříjemný. Vyvolal v ní zvláštní pocit a rozproudil v ní krev. Proto ruce rychle stáhla zpět k sobě. Podívá se na něj a lehce se zamračí.) Co by byl Jackson za Alfu, kdyby do smečky přijal každého, kdo za ním s tím přijde. Asi ano, stačí. Tohle nebyl výslech, jen pouhá opatrnost. Takže jsi nedávno přišel? (Podívá se na něj a ušklíbne. Přidřepne si a začne si sklízet věci. Králíka strčí do vaku a hodí jo Lorentovi. Přes rameno si přehodí luk a toulec s šípy.) Počítám, že nejsi zdejší. Ale to nevadí, můžeš mi s tím zajícem pomoci a já tě za to pozvu na oběd. (Jistě, že by mu nedala aby nesl luk a šípy, přeci není hloupá a nenechá se jen tak zabít. Zvedne se a podívá se na něj. Pomalu se rozejde. Když slyší, že jí nenásleduje, ohlédne se na něj a změří si ho pohledem.) Tak jdeš?

(Nemohla tušit, co se mu honí hlavou a nejenom hlavou. Podívala se mu upřeně do očí a lehce se ušklíbla. Je ráda, že neví, co si myslí. Určitě to nebylo nic hezkého. Skoro nikdo si o ní nemyslel nic dobrého, kromě Kola. I Jackson si o ní určitě myslel nepěkné věci. Zvláště po tom, co ho políbila. Kdyby jen věděla, že se právě zasnoubil. Všichni okolo ní se zasnoubili, jen ona byla ta holka, co podvedla, vyspala se, otěhotněla, ten kluk umřel, a dítě taky. Jako kdyby to byla karma. Karma je svině. Ale ona si nemyslela, že si tohle zaslouží. Tohle si nezasloužil nikdo. Nepřála by to nikomu. Ona si přála jen být šťastná a milovaná, aby všichni, na kterých jí záleželo, byli šťastní, a to by dělalo šťastnou ji. Jenže oni byli všichni mrtvý. A mrtvý nemůžou být šťastní, mrtvý jsou mrtvý.) Vždy to nějak jde, ale já na to dnes nemám náladu ani sílu. (Nad jeho odpovědí se nepozastavovala, jen se pousmála.) Jistě, pár týdnů. (Všimla si jeho udiveného pohled. Jen mu ho oplatila rozhodným a vyrovnaným pohledem. Šla pomalým, lehce kolébavým a nejistým krokem. Jako kdyby chodila po skle a mohla se kdykoliv pořezat. Nevšímala si ho, stejně jako jeho pohledu, který visel na jejím pozadí. Přikývla. Jo, je zvláštní, ale prostě to chtěla udělat. Rozešla se pomalu s ním do své chatky.) Ber to jako předčasné přivítání do smečky. (Ušklíbla se pro sebe. Sledovala ho, jak šel vedle ní.) Jmenuji se Claire, Lorente. Předpokládám, že nejsi z téhle doby. Jméno Lorent je dost neobvyklé. Tak co, kolik ti je? Jsi starší? Starší než 900 let? (Pozvedne obočí a ušklíbne se.)

(Od toho dne, co jí Esther dala to tonikum, užívala ho přesně, jak jí řekla. Bylo jí skvěle. Bylo jí více jak skvěle. Byla přímo v rauši. Nezabývala se něčí smrtí, nebo tím, že by tohle neměla dělat. Byla více spontánní, než kdy za celý svůj život. Zpívala a hrála lidem na ulici, ale sem tam i v nějaké kavárně nebo baru. Nepila tak moc, ale spíše ze zvyku a pro dobrý pocit. Cigaretám se trochu vyhýbala, protože potřebovala všechen svůj dech a plíce, které měla. Chodila po ulicích, tančila, zpívala, psala, hrála. Byla společenská, více otevřená, více se usmívala. Ale vždy třetí den, kdy měla brát tonikum, její pocit volnosti vyprchával. Často se měnila ve vlka a nosila svůj prsten. Vždy, když byla vlkem, běhala a lovila případné upíry. Několik jich roztrhala, ale moc jich nebylo. Byla ale pravda, že pod rouškou tmy vždy dělala problémy. Navenek hrála milou, sympatickou, zábavnou a skvělou ženu. Ale každou noc se změnila. Změnila se v monstrum. Vyhlídla si někoho a poté ho zavraždila. Pokaždé to bylo jinak. Byli to čarodějové, upíři, ale i obyčejní lidé. Jen jednu rasu nezabíjela. Vlkodlaky. Ty však často ráda trápila. Přimíchávala jim do pití extrakt z oměje a potichu se jim smála. Jednou se s jedním mužem vyspala, a když usnul, podřízla mu hrdlo a vykoupala se v jeho krvi. Bylo to velmi příjemné, dokud krev nevystydla. Působilo to ale ozdravně na její pleť. Na místě činu vždy nechala krví napsané, velké, krasopisné E jako Evans. Přebarvila si své vlasy zpět na černou, protože ta tolik nezářila jako červená. Taky trochu přibrala, hlavně tedy svaly, protože opravdu hodně sportovala. A také začala více jíst a lépe pít, nejenom alkohol. Na všechny okolo se usmívala, jelikož nechtěla, aby jí někdo objevil, co dělá v noci. Dokonce nafotila několik fotek pro nějaký magazín a bůh ví co. Ten chlap jí říkal, že jí ještě zavolá, pokud to bude mít úspěch. A taky že mělo. Nedávno jí volal a domluvili si termín focení. Jinak stále pracovala v autoopravně. Lidé si všímali, že byla jiná, jako kdyby se z toho dostala.
Dnes vstala velmi brzy a ihned po snídani se vydala do lesa na procházku. Bylo to divné, tohle moc nedělala, když jí nesžíral pocit viny z toho, co udělala, ani nic jiného. Konec konců to brala tak, že se prostě stalo. Už nemůže nic udělat. Prostě se to „přenesla“. Své vlasy měla zakudrnacené a rozpuštěné. Nijak se nemalovala a měla na sobě maskáčové kalhoty, bílé tílko a černou bundu. Pozdravila se s pár vlkodlaky a vydala se lesem. Brzy spatřila jí zprvu neznámého muže, ale ihned, jak spatřila jeho tvář, musela se usmát a to pěkně ze široka. Potichu, nejtišeji jak uměla, se dostala k Lorentovi zezadu a podívala se, co tam tvoří. Byl ostříhaný, toho si všimla ihned, slušelo mu to. Její vlasy ho zašimraly na krku a ona ho rukama objala okolo jeho hrudi a políbila na krk. Musela se k němu přikrčit, jelikož on seděl a tak tam k němu byl nakloněná. Někdo si mohl myslet, že spolu mají nějaký vážný vztah, ale to oni rozhodně neměli. Vlepila mu na krk ještě jeden polibek, než se od něj lehce odtáhla a podívala se mu do očí.)

(Bylo ráda, když si jí nevšiml, což jí jen potvrzovalo, že je i dobrý lovec. Kdyby jí totiž její kořist uslyšela, pláchla by. A ona by neměla nic, než jen prázdné ruce a naštvaný výraz. Bohužel jí prozradily její dlouhé neposedné černé vlasy, které se dostaly k jeho pokožce, kde se o ni otřely a pošimraly ho. Zřejmě už věděl, že je to ona, nebo to vypozoroval. Muž by se k němu takhle asi netulil a nemyslela si, že by si začal ještě s někým, ale jí to mohlo být jedno. Bylo jí jedno, co se říkalo. O ní říkali, že je kurva. Ona s nikým nikdy za peníze nespala. Takže nebyla kurva, jen dívka, která vleze do postele s každým, koho má ráda nebo od něj něco potřebuje. Anebo aby měla větší možnost ho nějak poškodit. Zeširoka se usmála na Lorenta, který jí řekl něco o zdravení. Na ní to nijak nezapůsobilo, díky toniku, a ani normálně by to nijak nezapůsobilo.) Znám mnohem lepší způsoby, jak někomu popřát dobré ráno. (Lehce tajemně a škádlivě se usmála a pohladila ho po jeho opravdu mužné hrudi. Mohl si všimnout, že je jiná. Ano, je. Je lepší, je skoro bezcitná. Možná, že je bezcitná, ale taky potřebuje někdy sdílet svou postel s vlkodlakem, který vypadá, že je v posteli velmi zdatný a ví, jak ženu pořádně uspokojit. Bylo jí jedno, co říkala minule. Minule byla tak chudinka Claire, kterou se už nikdy nechtěla stát. Taky, že obraz od Tobyho, který ji stále vysel v pokoji, fotku jejího děcka a ještě nějakých dalších nepotřebných věcí hodila do skříně, aby se na to nemusela dívat, protože to bylo zoufalé a to ona rozhodně nebyla. Akorát teď měla nedostatek sexu, což nebylo zoufalství, ale potřeba. Znovu se na něj zeširoka usmála, když řekl svou větu, která se jí více než líbila. Odtáhla se od něj, když vstával a narovnala se. Lorent byl mnohem větší než ona a to se jí líbilo, ale zároveň jí to děsilo. Ne, že by se ho bála, ale měl by nad ní jistou převahu. Když on obmotal své ruce okolo jejího pasu, ona mu rukami zajela pod triko a spočinula jimi na jeho holých zádech. Nechala se od něj políbit a polibek mu opětovala. Začínala pomalu, protože se bála, že by jí řekl ne, když na to bude spěchat, ale i přesto, jejich polibek prohloubila a přitiskla se svým tělem na to Lorentovo. Její tělo začínalo pomalu, ale postupně hořet touhou po tom, mít ho celého. Vložila do jejich polibku mnohem více vášně a i její ruce začaly po jeho těle roztouženě putovat a jemně ho hladit a škrábat. Teď by se hodilo říct: „V lese jsem sex ještě neměla.“ Ale to by byla příšerná lež.)

(Líbilo se jí, že nechápal, jak to myslí. Mohl si myslet bůh ví co, ale ona to myslela jen jedním jediným způsobem.) Někdy bych ti to mohla ukázat. (Škádlivě se na něj usmála a trochu, jen trochu mu tím naznačila, jak to myslela. Bylo už jen na něm, jak si to vyloží. Jí teď na ničem nezáleželo, jen na ní, což bylo nádherné. Dokonce začala brát antikoncepci, aby neotěhotněla. Tedy, přinejlepším alespoň neplánovaně. Ale vidí to tak, že ona děti už mít nebude. Nebo to alespoň neplánuje. Ne v blízké době a potom už bude stará, takže děti mít prostě nebude a šmitec. Ona teď o ničem nepřemýšlela, nechávala se pohánět touhou, pudem, který jí říkal, co přesně má udělat. A tou věcí byl Lorent. Možná, že mu to více slušelo s těmi delšími, ale tohle jí teď bylo opravdu více než jedno. Moc prostoru mezi nimi nebylo, což se obou určitě moc líbilo. Bylo více než příjemné, že se ani jeden neodtahoval, ba naopak, násobil tu touhu, krmil ten požár uvnitř ní. Jeho doteky na ní působily jako magnet a ona cítila, že si ji přitahuje, že jí dokonce nabíjí takovou zvláštní elektřinou.) Ten tvůj sestřih taky nevypadá nejhůř, ale myslím, že vlasy nejsou zrovna to, co nás teď zajímá nejvíce. (Odpověděla mu s vášnivým úsměvem a dráždivě se mu podívala do očí. Oba dnes vypadali jak nějací burani z vesnice, ale jim to bylo opravdu jedno, protože je zajímalo jen to, co se skrývá pod jejich oblečením. Jeho strniště si ani nevšimla, byla totiž až moc zabraná do toho, co se blížilo. K čemu se s Lorentem blížili. A věděla, že stará Claire by tohle nechtěla, protože bůh ví co. A ona ráda dělala to, co by stará Claire neudělala. Milovala tenhle život, žít takhle. Ona svými rukami bloudila po jeho celé vrchní části těla a dokonce se jí i povedlo vytáhnout mu triko, aby jí nebránilo v jejím putování. Nejvíce si však užívala jeho hruď, která se dmula při každém jeho nádechu. Jakmile jí donutil, aby si okolo něj dala nohy, udělala to, avšak trochu povyskočila, aby na něm byla ve správné výšce. Lorent byl dost silný, aby ji unesl. Nechala ho, aby ji opřel o strom a ona trochu ulehčila Lorentovi práci, jelikož se o něj zapřela. Nějak nepočítala s tím, že se stane tohle, dokonce se chtěla přeměnit, takže si nebrala podprsenku, její ňadra byla volná a tak, když jí na něj Lorent sáhnul, lehce se zachvěla. Ona mu mezitím začala pomalu rozepínat pásek a kalhoty, dokonce byla tak šikovná, že mu je stáhla i s trenýrkami, i když jí to dalo dost práce. Ihned tak spatřila jeho chloubu, kterou by se mohl doopravdy chlubit. Tohle se jí bude líbit, je si tím jistá na 99,9%. Rukami mu začala pořádně masírovat jeho penis, který už stál pěkně v pozoru.)

(Nad jeho poznámkou, že není proti, se jen usmála. Lorent byl velmi jednoduchá osobnost. Dal se lehce odhadnout. Měl rád dívky, byl divoký, neurvalý, velice nestálý a zřejmě i nespolehlivý. Kdyby si měl vybrat, jestli s ním zůstane po zbytek svého života, nebo navždy sama, asi by radši zvolila samotu. V minulosti se snažila napravit mnoho mužů, udělat z nich někoho lepšího, jenže se jí to nikdy nepodařilo a ví, že už nikdy zřejmě nepodaří. S Lorentem budou jen takový dobří kamarádi, co spolu budou spát a takové ty jiné věci, ale nikdy v tom nebudou žádné city. Lorent není muž, se kterým by si chtěla začínat nějaký vážný vztah. Ona potřebovala silného muže, což Lorent jistě byl, ale aby se o něj mohla opřít, když to bude potřeba, tohle Lorent nevykazoval. Je pravda, že je může někdo vidět, nebo slyšet, ale jí to bylo jedno. Vždyť by se nic nestalo. Navíc, ta představa, že je může kdykoliv kdokoliv spatřit, v ní budila jistý adrenalin a to se jí líbilo. Bylo již na první pohled jasné, že oni nepřemýšleli nad ničím jiným, než nad tím, co se chystá, něco velmi příjemného. Pomohla mu s tím, aby jí sundal tílko, které jí mohl nechat, jelikož venku nebylo nejtepleji a hlavně teď bude mít záda poškrábané od kůry, avšak moc dlouho se s tím nezabývala. Skousla si ret, když si hrál s jejími ňadry. Dívala se mu do očí a tiskla se k němu. Úplně hořela. Naklonila se k němu a začala svými polibky putovat po jeho těle. Sem tam mu kůži lehce skousla, ale nikdy ji neporanila. Rukami se mezitím věnovala jeho přirození a viděla, že Lorent už je nedočkavý, až do ní bude moci konečně proniknout a jejich těla se propojí, na chvíli splynou. Oba dva byli velmi vzrušení a jejich pohlavní orgány to vykazovaly jistou činností. Tiše zavzdychala, když se jí rukou dostal až do rozkroku. Podívala se mu do očí a pak si začala pozorně prohlížet jeho penis. Nakonec mu pomohla se sundáním jejích kalhot a kalhotek a skousla si ret nedočkavostí, která jí požírala. Už ho chtěla cítit v sobě. Chtěla ho, naklonila se k němu a začala ho vášnivě líbat.)

(Sledovala Lorentovi oči, které byli na rozdíl od těch jejích jasně čitelné. On chtěl teď jen jedno. Ona také a tak si vyhověli. Ona už měla jasno v tom, že se s Lorentem ještě několikrát potkají a že to bude stejně příjemné, možná dokonce příjemnější setkání. Ona od toho nechce nic než jen pouhý a samotný styk. Rozhodně nechce žádné city, a když už, tak jen přátelské. Jistě, tohle asi není moc dobrý způsob, jak si získat přátele, ale oba dva chtěli sex, tak proč tomu bránit a hrát si na frigidní holčičku? Tohle nebyl styl Claire. Byla právě v té fázi, kdy viděla svůj život naprosto jasně. Zábava, zábava a ještě více zábavy. A sex byla zábava, ne že ne. Sex k životu patřil, a pokud si někdo myslel, že ne, byl jen zbabělec a zaostalec. Svůj ret si skousla silněji, když svými rty začal putovat po jejím hrudním koši a holé kůži. Pomohla mu se svlečením svého oblečení, které jim bránilo v aktu, a zahleděla se mu do očí. Musel by být úplný pitomec, kdyby nepochopil, co tím myslela. Objala Lorenta rukami okolo krku a přitiskla se na něj svým tělem ihned, jak do ní pronikl. Neubránila se pootevřeným ústům a tichému táhlému vzdechu. On byl teď pánem situace a mohl si dovolit cokoliv. Mohl být jemný, jako básníci, nebo hrubý, jako válečníci. Nakonec se ukázalo, že Lorent v sobě má od každého trochu, avšak převažoval v něm hlavně válečník. A ona přesně chtěla, aby se v něm probudil ten drsný a hrubý válečník, co jí chytne za vlasy a nebude se bát být tvrdý. Svoje rty mu přitiskla na ucho a tak mohl velice dobře slyšet každý její vzdych, nebo spokojené zasténání. K jejímu potěšení jí Lorent začal líbat na krku a lehce jí kůži sem tam skousnul. Snažila se krotit, aby nevzdychala moc nahlas, ale sem tam jí unikl nějaký hlasitější vzdech. Cítila, jak se jejich těla otírají o sebe. Jejich rozpálená kůže, její ňadra o jeho hruď, jejich břicha, jejich chamtivé ruce a pohledy, které si přály mnohem více, než jim bylo dopřáváno. Až ke konci Lorent začal přirážet velmi tvrdě. Někoho, kdo nebyl zvyklý, nebo dostatečně vzrušený, by to mohlo bolet, jenže ona tohle měla ráda. Ona se přímo vyžívala v tvrdším sexu. Proto mu své potěšení dávala dostatečně najevo. Své nehty mu zarývala do kůže, ale neblížila mu. Zahrnovala ho polibky na jeho celém obličeji, až nakonec spojila jejich ústa v jedny. Rozlil se v ní příjemný pocit, když uvnitř sebe ucítila jeho horké semeno. Ona kupodivu ještě orgasmu nedosáhla, a tak byla ráda, že to Lorent jen tak neukončil, ihned jak byl. Po chvilce vyvrcholila i ona a spokojeně se usmála. Objala ho a přitiskla se na něj. Vášnivě ho políbila a potom se trochu odtáhla. Chtěla, aby v ní ještě chvíli zůstal. On z ní však hned vystoupil a ona se musela postavit na své nohy. Škádlivě se mu podívala do očí a přistoupila k němu. Vzala do ruky jeho chloubu a začala si s ní hrát. Po chvilce si klekla a věnovala se mu ústy. Svým jazykem a ústy přejížděla po jeho přirození tak nejlépe, jak to jen uměla. Když Lorent konečně dosáhl orgasmu a všechno jeho semeno skončilo v jejích ústech, vše spolkla a usmála se na něj. Vstala a začala se oblékat. Po chvilce už vypadala úplně stejně, jako když sem přicházela, až na to, že její vlasy byly trochu rozcuchané a na tváři jí hrál spokojený výraz. Přišla k němu, pohladila ho po rameni a letmo ho políbila.) Brzy se uvidíme. (V očích se jí šibalsky zalesklo. Obešla ho a vydala se pryč. Měla dnes ještě práci. Jednu oběť.)

(Už chtěla našlápnout svou motorku a odjet, když v tom ucítila tupou bolest na své hlavě. Najednou měla mžitky před očima a pak už byla jen tma. Svalila se z motorky skoro jako brambora. Nevěděla, co se to stalo. Prostě za ní vyšli nějací bavící se chlápci a to bylo všechno, co věděla. Naložili ji do auta, ale jeden z nich se samozřejmě postaral o její motorku, aby nepadlo nějaké podezření. Odvezli ji do zátoky. Celou dobu nic nevnímala, nevěděla o sobě.
Probraly ji až sluneční paprsky, které ji dráždily na očních víčkách. Procitla, i když oči ještě neotevřela. Šíleně ji bolela hlava. Zvláštní. Proč? Po dvou pivech ji asi těžko mohla takhle bolet. Co se vlastně dělo včera po jejím odchodu z baru? Jako by měla okno. Seděla na motorce, pak přišla ta bolest a najednou nic. Temnota. Otevřela těžce oči a podívala se před sebe. Byla v nějaké dřevěné chatě, ale nepoznávala to tu. Tohle místo bylo cizí. Co se to stalo? Slunce ji opravdu dost dráždilo a ona si chtěla zaclonit oči rukou, ale když ji zvedla tak... měla svázané ruce. Proč měla svázané ruce za zády? Co se tady sakra děje? Byla zmatená. Ležela na cizím gauči, měla svázané ruce, ale slyšela za sebou nějaké hlasy. Asi ve vedlejší místnosti. Ti chlapi včera, Jistě to museli být oni. Svitlo jí. Co ale mohli chtít? Raději to ani nechtěla zjišťovat. Pomalu se na gauči narovnala, podívala se za sebe a viděla, jak se pár chlápků bavilo v kuchyni. Měla šanci utéct, musela. Ale kde má svoje věci? Měla v nich ten náhrdelník, nenechá ho tady. Porozhlédla se a svou kabelku spatřila na odkládacím stolku u východu z domu. V zátoce nikdy nebyla, takže nepoznala, že je tady. Pomalu vstala s gauče a snažila se být nehlučná. Ubírala se k východu. Otočila se zády ke stolku a vzala opatrně svou kabelku. Tedy aspoň se snažila. Bohužel ji vzala špatně a obsah se vysypal na zem i s jejím náhrdelníkem. Sakra.)

(Chtela se sehnout pro svuj nahrdelnik. Aspon to mohla udelar. Kdyby se ji podarilo nejak si ho zasrakem nasadit na sebe, nebyl by problem se dostat z pout a svoje protivniky by mohla levou zadni porazit. Napadlo ji, ze by to mohli byt lovci, ale tak nejak to vyloucila, protoze vsude kolem citila vlkodlaky, kdyz se soustredila. Proc by ji kruci unaseli vlkodlaci? I kdyz by to nebylo zas tak zvlastni. Ale nejak ji zatim uchazel ten smysl, ktery v tom ti vlkodlaci prave videli. Bohuzel nahrdelnik si navleknou, vlastne ho ani nijak vzit, nestihla. Ticho prorizl silny hlas, ktery se k ni blizil. Zatarasil ji cestu. Ted uz zretelne citila, ze ten chlap je rozhodne vlkodlak. Proc? Proc zrovna vlkodlaci? Uz ji ale bylo vic nez jasne, ze jeji tajemstvi je ta tam vedeli to snad vsichni. To si vazne tak Jackson pustil pusu na dpacir? Nebo snad Lorent ci ta Hayley? Zacala couvat od toho chlapa az narazila do gauce.) Co chcete?

Nějací vlkodlaci ze zátoky

(Jakmile se ten muž sklonil a vzal ten náhrdelník do ruky, jejím tělem projel mráz. Ten náhrdelník nepatřil do jeho rukou. Vůbec tam neměl být, vůbec by mu neměla dovolit, aby ho svíral, ale nemohla s tím nic dělat. Těžko něco s rukama svázanýma za zády a silou člověka. Snažila se alespoň tvářit, že ten náhrdelník není zas tak důležitý. Že je to prostě jen nějaký šperk, který ona třeba ráda nosí. Podívala se na toho muže, stále byla opřená o tu pohovku, do které předtím narazila.) Náhrdelník, který není váš. (Řekla lhostejně, i když ve tváři měla zkřivený úšklebek. Jestli ten náhrdelník nepoloží, tak ať si ji ani nepřeje. Nedej bože, kdyby si ho třeba nasadil, to by ji opravdu naštval. Je to rodinné dědictví a ten náhrdelník jí patřil. Jí a nikomu jinému. Ale snažila se zatím zachovat klid. Zeptala se ho, co chtějí a ona začal tak zvláštně. Co nechtějí? Co tedy nechtějí? A pak na to přišlo. Takže Jacksonova smečka už se znovu snaží rozhodovat za něj. To snad ani nebyla pravda. Jackson si vybral, koho si vezme. Díky Hayley by měli vlkodlaci hodně. Přeměňovali by se, kdy chtěli, měli by obrovskou sílu, rychlost, ale jim to nebylo dost dobré. Proč? Protože Hayley byla hybrid. Možná se paktovala s těmi Původními, ale když s ní mluvila tehdy v lese, nevypadalo to, že by jí smečka byla lhostejná. Dobře, nechtějí, aby si Jack vzal Hayley, co s tím má tedy společného ona? Pomalu se připravovala na ta slova, která měla následovat. Tak nějak to tušila, ale nechtěla si to připustit. Jenomže on ta slova vyřkl. Polkla a zakroutila hlavou. Ne, to rozhodně ne.) Váš alfa se rozhodl podle svého vlastního uvážení a svědomí a pokud si vybral tu hybridku, znamená to, že jí jistě věří. Já budu tak maximálně šamanem téhle smečky, jestli se mi po tomhle incidentu vůbec bude chtít. (Možná by se to dalo brát jako vyhrožování, ale nebylo. Opravdu si nebyla jistá, jestli chce do takové smečky.) Ale vašeho alfu si rozhodně nevezmu.

(Ulevilo se jí, když ten náhrdelník položil. Takže neměl ani páru o tom, co pro ni ten náhrdelník znamenal, jinak by ho asi jen tak z ruky nedal. Jakmile ho ale položil, cítila se rozhodně klidněji, než když ho měl v ruce. Řekla mu svůj názor na to, jak se to má s Jacksonem a Hayley, ale on ji nejspíš neposlouchal, nebo bral její slova na lehkou váhu. Ona se jen divila, jak Jackson může mít takovou smečku. Samozřejmě, že za část toho, jak ta situace dopadla, si mohl Jackson sám, ale teď taky viděl jednoho kreténa, který patřil do jeho smečky a který si snad myslel, že je pánem tvorstva, když jí přikazoval takové věci a o Jacksonovi si dovolil říct, že sleduje jen svoje zájmy.) A nemyslíte, že je na alfovi, aby ty zájmy smečky posoudil. Pokud vím, Jackson se vždy snažil dělat vše pro smečku. Hanba je spíš na vaší straně, jak jste mu to opláceli. A to, koho si alfa vezme, to je , si myslím, jen čistě v jeho kompetenci. To on sám si musí určit toho, s kým bude celý svůj život a on si už vybral. A mohl si vybrat klidně i někoho, kdo takové schopnosti, které vaši smečku posilní, nemá, ale vybral si právě Hayley, protože ona vám pomoci může. A navíc, nebyla jeho snoubenkou náhodou již od dětství? Jejich rodiče to zamýšleli. Stane se jen to, co se má stát. Nevezmu si ho. (Pořádně to zartikuluje, aby to náhodou nepřeslechl. Ona si nebude brát Jacksona. On měl Hayley, vezme si ji. Měl by si stát v tomhle za svým a on bude. Ona mu poslouží jako šamanka, ale ne jako manželka. Vlkodlaci se kolem ní tak nějak seskupili a ona věděla, že přijdou nějaké problémy. Ten jeden podal tomu, co s ní mluvil, nůž. Celou dobu sledovala ostří, i když k ní promlouval. Takže teď jí tu vyhrožuje smrtí, jestli neudělá, co po ní žádá? Navíc, stejně to nebylo jen rozhodnutí, které by mohla učinit sama. Tohle je na Jacksonovi. A ona si ho nebude brát a rozhodně jí nebude nikdo vyhrožovat. Využila toho, že byl ten parchant tak zatraceně blízko. Rychle se k němu nahnula a zahryzla se mu do ucha. Umí být agresivní, když chce. Zakousla se do něj hodně pevně a pak škubla. Ukousla mu kus ucha a jen sledovala, jak ten vlkodlak krvácí a je chvíli mimo. Využila toho, i když tam byli další vlkodlaci. Přeběhla k východu, otočila se zády, vzala za kliku. Když se dostane ven, může křičet, třeba ji někdo uslyší. Rozhodně to bude lepší, než křičet tady. Jenomže klika nepovolila, neotevřela dveře. Byly zamčené. S ústy celými od krve tedy začala křičet, i když byla uvnitř domu.) Pomoc! Pomozte někdo!