Bayou (Zátoka)

*Zacukají mu koutky, když ho přesvědčuje. Pak letmo pohlédne na její ruku, když se ho dotkne, a jakmile ruku nechá klesnout dolů, zvedne oči opět k ní. Poslechne si její teorie. Docela ho těší, že to z jejího pohledu působí takhle. Možná jí to připadá jednoduché, ale pro něj je to mnohokrát dost náročné.* Možná to tak vypadá, ale pro mě to jednoduché není. *Odvětí jí na to. Slabě se na ni usmívá. Ne kvůli tomu, o čem se baví, ale kvůli tomu, že může být s ní.* Viděl jsem, jak to vypadá, když se věci rozhodují a řeší s horkou hlavou. *Pokračuje a to už zvážní. Naráží převážně na minulost jeho rodiny.* Snažím se vždy napočítat do deseti nebo do pěti. *Povídá.* Většinou se to vyplácí. *Uzavře to a pousměje se. Než se Genevieve zmíní o svém bratrovi. To už se zase tváří hodně zle a v očích je vidět nevraživost, kterou k dotyčnému pociťuje.* Možná ne, ale určitě by přestal otravovat život svému okolí a tobě. *Neodpustí si nevraživě a zlostně se mračí. Nejspíše by ještě pokračoval, ale všimne si na Genevieve, že se na to téma nechce dále bavit. Vyjde jí vstříc a už nepokračuje. On rozebírat jejího bratra také netouží. Nejspíš by se už dlouho nedokázal ovládat. Pomalu se nadechne a vydechne, aby to ze sebe pokud možno dostal. Aby se přivedl na jiné lepší myšlenky, zadívá se na Gen. Její tvář mu rychle dokáže změnit náladu k lepšímu. Její poznámce se pobaveně pousměje a sklopí na chvilku pohled. Jen tak.* Vážím, Genevieve, ani nevíš, jak moc. *Zvedne k ní po té oči s letmým potěšeným pousmáním, ale je vidět, že to myslí vážně. Jestli ho chce Genevieve opravdu něčím podobným pokoušet, svým přiznáním si dost znesnadnila pozici. Potom ho jen tak něco nevytočí. S úsměvem ji pozoruje a všimne si tak u ní té změny. Neví, na co přesně takto zareagovala. Sleduje ji a čeká, jestli mu něčím napoví. Zdá se mu ovšem, že stále nad něčím dumá a tak ji nechá. Letmo přelétne pohledem část domku, která je za Genevieve. Neshledá na té straně žádnou vadu a tak koukne zpět na ni. Když Genevieve po té svou odpovědí dá najevo, že v něm vidí někoho takového, koho jí právě popisoval a svým způsobem "dohazoval". Netušil, že to vidí takhle. Z jejich úst mu to zní jako ta nejkrásnější lichotka. Nedokáže nad tím zakrýt nejprve krátké ohromení ve výrazu, kratičké pousmání na to a nakonec radostný záblesk ve svých očích. Na chvilku mu tím Genevieve docela přetrhla niť, že netuší, co chtěl nebo nechtěl. Na to na chvilku sklopí pohled, aby zakryl mírné rozpaky, které tím u něj Gen vyvolá. Něco takového neslyší každý den. Nenajde na to vhodnou reakci, tak raději mlčí. Jen k ní opět zvedne pohled. Ta atmosféra, ale dlouho nevydrží. Jakmile se Genevieve vrátí zase k tomu jejich prvnímu setkání a popisuje, jak ho viděla tenkrát, zacukají mu koutky a krátce na to se neubrání smíchu, ve kterém jsou vidět i jeho bílé zuby.* To jsem pořád, Gen. *Poznamená, když se uklidní a jenom se usmívá.* Ale nelituju toho a ani se nebudu omlouvat. Za většinu toho potom, mi to stálo. *Oznámí jí to jako hotovou věc. Po té souhlasně odkývá její poznámku o zdolání dlouhé cesty. Nemůže, než souhlasit.* To ano. *Pozoruje ji a usměje se.* Pro mě ano. Byla, jsi a asi vždy budeš... *Poznamená velmi přesvědčivě, i když ten konec nechá úmyslně vyznít do ztracena. Nemyslí to nyní zle. Zkrátka si z Gen zase trochu utahuje. Hlavně i proto, že ona na jeho osobu tentokrát nic nepoví. Jakýsi obrázek už má. Stačí, když ví to, co mu povídala během oběda. Raději se neptá a nepátrá. Těší se z toho, že to v jejich očích dokázal změnit. Roztáhne rty do širšího úsměvu po jejím konstatování.* Už to tak bude. *Připustí s nevinným pousmáním a rozpustilými jiskřičkami v očích. Je vidět, že si to užívá.* Nějak tomu přicházím na chuť. *Dodá ještě a zacukají mu krátce koutky.* Začíná mě to bavit... *Jako by to z jeho strany znělo jako varování. Genevieve na něj má jak pozitivní tak i mírně negativní vliv. Toho si, ale musí být sama dobře vědoma. Dlouho se tím nezabývá. Její blízkost všechny ostatní myšlenky zase rozptýlí. Ten polibek si náležitě vychutná a uloží do své paměti mezi nejcennější okamžiky. Když je to poprvé rozhodne se to nijak neprotahovat. Ne, že by o to nestál, ale nechce nic uspěchat. Ani neví, jak to Genevieve přijme. Přesto je pozorný a něžný. Její rty jsou jemné a smyslné. Chutnají mu přesně tak, jak o tom občas při svých odvážnějších myšlenkách snil. Vnímá i řeč jejího těla. Rozhodně z toho vycítí, že nemá nic proti tomu. To jej samozřejmě, ještě více potěší a povzbudí chuť. Než se odtáhne, zaznamená její úsměv. Otevře pak pomalu oči. Neodtáhne se moc daleko, jen tolik, aby jí mohl vidět do tváře, do očí. Dívá se na ni trochu tázavě, ale samozřejmě hlavně na výsost spokojeně. Ta otázka patří spíše jejímu úsměvu, ale nahlas se nezeptá. Nechce se mu ptát. Na tváři se mu objeví šťastný úsměv. Zvedne ruku z její paže k její tváři a palcem ji pohladí po lícní kosti. Sklouzne při tom pohledem z jejich očí krátce na to místo, kde se jí dotýká. Mlčí a jen se usmívá. Nějak ho nic vhodného na tuhle chvíli nenapadá. Má pocit, že by ji čímkoliv mohl narušit, což opravdu nechce.* Krása... *Vydechne okouzleně po chvilce. Ruku spustí zpět tam, odkud ji zvedl. Na její zadní část paže.*

(K jeho vzteku a svému bratrovi už se nevrací. Ona samozřejmě ví, že ho stojí nemalé úsilí, aby se ovládal, aby nevybuchl. Ale zvládá to, což znamená, že Jackson je opravdu silný muž, silná povaha. Jen tak nic nevzdá a každý den musí bojovat sám se sebou a ten boj vyhrává. Ví, že Jackson je člověk, který si dokáže vážit věcí, dokáže si vážit lidí a je to dobrý vůdce. Ale ona má někdy pocit, jako by on pochyboval sám o sobě. Vlastně i tím, že na všechny její poznámky jí dává zapravdu, tedy většinou, nebo že s ní souhlasí s věcmi, které si ona nějak obhájí. Někdy má prostě ten pocit, jako by on sám nevěřil v to, že je dobrým Alfou. Ale měl by tomu věřit a měl by si tím být navýsost jistý, protože jedině svou jistotou a rozhodností se dá tahle smečka zkrotit.Ze začátku by něco takového nedokázal, ale čím víc čas plynul, tím víc se Jackson dokázal vyvíjet, tím víc se dokázal učit, tím víc byl Alfa.) Aby ses mi tady z toho vděku a těch lichotek za chvíli nerozplynul. (podívá se na něj a potutelně se usměje. Znovu zkoušela nějaké ty narážky nebo poznámky, ale tohle byl lehký kalibr. Jen takový pro pobavení, nechtěla kazit tuhle chvilku. Chvílkami se na něj prostě jen dívá a poslouchá ho. Sem tam pokyvuje hlavou a když jí řekne, že pro něj vždy byla a asi i bude zajímavá, zkoumavě se na něj podívá. Bylo na ní vidět, že má na jazyku nějakou další svou poznámku.) Asi? Takže to abych si hodnem rychle vymyslela nějaký další tajemství, který teď nemám, aby to nebylo jen asi. (zasměje se. Docela ji bavilo, jak si takhle dobírají jeden druhého navzájem. Vypadá to, že se od ní Jackson něco naučil. Naučil se, jak být drzý. No nepředala mu to krásnou vlastnost? No, ve výsledku ani tak moc ne, ale když věděl, jak to použít, tak je to vlastnost, která se opravdu hodí.) Ano, toho si opravdu všímám, že se ti to začíná líbit a přicházíš tomu na chuť. Jsem vážně zvědavá, co dalšího si na mě vymyslíš. (ušklíbne se pobaveně a pak ho chvíli ještě pozoruje. Během toho polibku vnímala všechny jeho pohyby rtů. Snažila se jim přizpůsobit a snažila se jim vyjít vstříct. Dalo by se říct, že dělala vše proto, aby ten okamžik byl prostě dokonalý. Aby byl Jackson spokojený, aby byla spokojená ona. A opravdu se to povedlo. Opravdu cítila jakési jemné uspokojení, opojení, které jí Jackson v tu chvíli nabídl. Ztratila se v čase, vlastně ho vůbec nevnímala a i když byl ten polibek krátký, ona si ho ve svých myšlenkách prodloužila, ona si říkala, že trval mnohem déle. A klidně by vlastně delší být mohl, ale Jackson a t jeho gentlemanství mu v tom zabránilo. Ale nezlobila se na něj, byl opatrný a ona by možná taky měla být vzhledem k tomu, že Kol asi bude šílet, až se tohle všechno dozví. A měla takový špatný pocit z toho, že bude šílet právě o to víc, až bude uzdravený. Tenhle pocit ale rychle odplavilo to pošimrání jeho vousy. Když se od sebe odlepili, věnoval jí tázavý pohled. Ihned si ho spojila s tím, že by ho zajímalo, čemu se tak usmívala, ale nejprve nechala jeho prsty dotknout se její tváře. Oči jí sklozly k jeho dlani, která ji hladila, ale pak zase jen na chvíli zavřela oči a nechala je tak, dokud tu ruku nestáhl. Potom se podívala znovu na něj.) Šimral jsi, ale bylo to příjemné. (usměje se a když k tomu on dodá, že to byla krása, chvíli tam jen tak stojí, pak se k němu nahne. Teď je možná řada na ní. Buď to může udělat nebo nemusí. Jackson asi neočekává, že by mu něco oplácela, ale ona je stržená momentem. vymaní jemně svoje ruce z jeho sevření rukou, vezme ho za tváře, které si posune blíž ke svému obličeji. Ona je trochu vášnivější povahy, takže polibek, který přistane na Jacksonových ústech je více intenzivní, než ten jeho. Je pálivý, bere dech a spaluje zevnitř. Je víc žádostivý a plný očekávání, které buď může přijít nebo nemusí, ale nabízí tu možnost pokračovat nebo si to nechat na další dny. Prostě mu tím chtěla říct, že dveře má u ní otevřené a nemusí se bát do nich vstoupit. Nemusí opatrně nahlížet, jestli je vůbec někdo doma. Právě otevřela svoje dveře Jacksonu Warrenovi a co bude dál, to už je jen na něm.)

*Dostane znovu možnost sledovat její zamyšlenou tvář. Vypadá v tu chvíli zajímavě. Nakloní hlavu mírně na stranu, když ji pozoruje. Docela by ho zajímalo nad čím uvažuje tentokrát. Když na něj pak promluví, přimhouří oči do úzkých štěrbin. Mírně se ušklíbne a zatváří se trochu dotčeně. Je to jeho krátká prvotní reakce, protože hned po té mu zacukají koutky.* A nebyla bys to ty, kdyby si mě kvůli tomu nepopichovala... *Poznamená s pobaveným úsměvem. Přijde mu to jako hra kdo z koho. Kdo toho víc vymyslí, a kdo toho víc snese. Baví se tím a nehodlá se, jen tak vzdát. Navíc se mu líbí, jak to Genevieve pořád zkouší. Zacukají mu koutky a nakonec v širším úsměvu zasvítí jeho zuby. Je to jeho reakce na její poznámku o tom, že si pro zajímavost musí vymyslet další tajemství. Pak pokývá hlavou, že s Gen souhlasí.* Ano to bys měla. A pak mi ho říct. *Poznamená při tom. Reaguje v podobném tónu jako před tím ona. Usmívá se lehce poťouchle, když si ji měří a čeká, jaká bude na to jeho popichování, reakce. Neví ani, jak se jim povedlo přejít k téhle lehké konverzaci. Je to pro něj vítaná změna. Něco takového už dlouho nezažil. Většinou to ani dlouho nevydrželo. Naposledy trochu popichoval Hayley, ale brzy je to přešlo. Teď s Genevieve si přijde uvolněný, v pohodě. Když nepočítá zvláštní svíravý pocit na srdci z její přítomnosti, blízkosti. Vůně, která ji obklopuje. Vnímá jak je z toho ve svém nitru rozrušený a jako by to nabývalo na intenzitě. Zakření se na ni, když ho obviní, že se mu začalo líbit utahovat si s ní. Nepopírá to. Vypadá, že na to patřičně hrdý a užívá si to. Uvědomuje si, že dříve na něco takového neměl ani pořádně myšlenky, ani kdy. O to víc si to nyní užije.* Líbí. Měla by sis dávat pozor na to, co mi ukazuješ, aby si toho jednoho dne třeba nelitovala. *Poznamená na oko varovně. Jeho myšlenky se pak uberou jiným směrem. Polibek byl pro něj jeden z nejkrásnějších zážitků. Sledovat po něm reakci Gen, byl pro něj rovněž jeden z nejlepších, jaké prožil. Užíval si pohled do její tváře, očí. Zjistit dotekem, že je její pokožka stejně hebká a jemná jako vypadá. Prožívá si v daných chvílích svůj osobní eden. Pousměje se pak odpovědi, kterou dostane na svou otázku. Je vidět, že ho zaplavila další vlna spokojenosti a štěstí. Sleduje ji. Snaží se nějak pochytit, z výrazu tváře, pohledu, co se v ní odehrává. Ten jeho musí být rozzářený a jasný jako polední slunce v létě. Kdyby mu tohle někdo řekl před pár měsíci, poslal by ho do blázince. Dnes se ovšem opět přesvědčuje, že se zázraky opravdu dějí. Jeho v poslední době také pár potkalo. Nepřemýšlí, v tuhle chvíli opravdu ne, co může nebo bude následovat. Pro něj se zastavil čas. Neřešil, co bude, žil tím, co je. Když Genevieve vezme jeho tvář do dlaní pocítí při jejím doteku pálení i mrazení zároveň. Jako by mezi nimi procházel elektrický proud. Jakmile znovu ucítí její rty na svých s lehkým výdechem ji oplatí její polibek. K tomu ho nemusí nikdo dvakrát pobízet. Jeho nitrem probíhají během toho velmi příjemné pocity. Zatouží po její ještě těsnější blízkosti. Obejme ji v pase a překoná tak mezi nimi opravdu už, jen minimální vzdálenost a přitáhne si Genevieve těsně k sobě. Jeho objetí je pevné a přeci ji drží jako by byla z nejkřehčího skla, které by se mohlo pod něčím silnějším rozbít. Jeho dotek hřeje a to jak na dlaních, kterýma ji drží vzadu v pase, tak paže i přes košili, kterými ji objímá. Vnímá pod svým dotekem to, jak křehká mu připadá.*

(Samozřejmě, že by to nebyla ona, kdyby ho nepopichovala, kdyby nepopichovala nikoho. Každého ve svém životě minimálně jednou popíchla. Prostě to byl její životní styl, její crédo, které muselo být naplněno, jinak by to s ní bylo hodně špatné.) K tvým službát. Popíchnu tě kdykoliv. (nakrčí vyzývavě nos a jemně se ukloní, pak se ale zasměje a vrátí se do normální polohy a už zase kouká na něj.) Ne, to bych pak neměla žádnou páku. Teď jsem ti řekla všechna svá tajemství. Je to, jako kdybych před tebou právě stála nahá (povytáhne vyzývavě obočí) Ale někdy se budu potřeba něčím zakrýt. (Použije docela lechtivé přirovnání, ale o to víc je tohle popichující a k téhle atmosféře se to opravdu hodí. Napětí mezi nimi by se dalo krájet. Samozřejmě to není žádné tíživé napětí. Spíš napětí plné očekávání. On ale ve své řeči pokračuje též dvojsmyslem. Tedy ona netuší, jestli si to vůbec uvědomoval nebo to prostě řekl tak, jak mu to přišlo na mysl, ale ona byla na dvojsmysly expert a tohle byl dvojsmysl vážně dokonalý. Jackson by si ho měl možná i zarámovat.) Obrazně řečeno jsem ti toho ukázala hodně. Prakticky (udělá dramatickou pauzu a zrak stočí na chvíli někam jinam, než se k němu vrátí pohledem. Pokrčí rameny) jsem ti neukázala ještě nic. (Kdo by si byl pomyslel, že ona a Jackson někdy budou stát v jeho chatce a budou se tu bavit o všech těhhle věcech a dokonce přijde i na něco víc. Ze začátku by to asi nečekal nikdo. Potom se vztah mezi nimi začal vybarvovat, ale ona, i když věděla, že Jackson k ní cítí víc, než jen přátelství, nikdy nechtěla překročit tu mez. A nikdy by to taky neudělala, kdyby byla stále ohodlaná s Kolem zůstat. Jenomže to už nebyla. Její odhodlání pro udržení vztahu s Kolem už selhalo a ona chtěla začít znovu. A Jackson jí nebyl lhostejný. Nebyla do něj zamilovaná, ale nebyl jí šumafuk, což byl pro Genevieve základ, protože ona nejprve nemilovala ani Kola, ale nebyl jí jedno. Na tom ona stavěla. Nikdy se nezamilovala snadno, vždy jí to trvalo, ale bez bitelného základu by to prostě nešlo nikdy. Se zavřenýma očima stále nepřestává Jacksona líbat. Má na sobě pořád jeho bundu. Už jí ani není zima, protože je díky téhle situaci celkem rozpálená, ale teplo se dostaví ještě další. To když ji obejme a přitáhne si ji k sobě. Jeho tělo, jeho paže byly jako jedna velká kamna. Nechala ze svých ramenou sklouznout jeho bundu a jednou rukou ho vzala za krkem a pomalu mu vjela do jeho neposlušných tmavých vlasů. Druhou ruku si položila na jeho rameno.)

*Nevěřícně se zvednutým obočím sleduje, co Gen předvádí za pózu při své poznámce. Zareaguje na to pobaveným smíchem.* To si brzy otevřu živnost jako jehelníček. *Zavrtí hlavou a ušklíbne se. Poslouchá její další poznámky o tajemství a povytáhne při té představě jí v rouše Evině tady a teď před ním, významně obočí. Při tom si ji změří zkoumavým pohledem od hlavy k patám a zase nahoru. Dává si záležet, aby byl jeho pohled velmi intenzivní a horoucí. Chce jí tak vrátit ty její vtípky. Nakonec k ní zvedne oči a nevinně se usměje.* Hmm. Velmi zajímavá představa. *Poznamená. Neměl ani zdaleka ponětí, že Genevieve v tom, co jí řekl uvidí dvojsmysl. Tímhle směrem teď neuvažoval. Když, ale slyší Genevieveinu reakci začne mu to pomalu dávat smysl.* Gen, víš, že mi to v tu chvíli takhle vůbec nepřišlo? *Poznamená s lehce rozpačitým úsměvem. Připadá mu až neuvěřitelné, kam se ve své konverzaci dostávají. Nějak ho nenapadne na tohle vhodná trefná poznámka, tak už na to jinak nereaguje. Když se z jednoho polibku stane nespočetné množství dalších, které jsou pro něj zrovna tak neuvěřitelné, jako ten první, připadá si jako v nebi. Možná o tom někde přemýšlel i snil, doufal. Nedával něčemu takovému mezi nimi, ale moc reálných nadějí. Hlavně potom, co zjistil, že Genevieve chodí s Kolem. To, co následovalo po té se seběhlo tak rychle... Když ho Gen naposledy v sídle dost nehezky poslala do háje, nerad, ale smířil se s tím, že se na něho ona nikdy nebude dívat, jako on na ni. Ten pocit se dostal k jeho srdci a hluboko do něj vkořenil. Teď, ale kořeny tohoto plevele dostávají pořádně zabrat a vypadá to, že jeho srdce bude brzy prosté takového podezření. Cítí její rty, její dech, vůni a teplo, které vyzařuje z jejího těla. To vše rozehřívá i jeho. Nedokáže jejím polibkům odolat a oplácí jí je stále s větší touhou a vášní, které v sobě nějakou dobu potlačoval. Když Genevieve změní polohy svých rukou, on jí těmi svými přejede po zádech nahoru. Dotkne se tak jejich hebkých vlasů. Zlehka se jich dotýká, když ji hladí po zádech. Pak jednou rukou z jejich zad sklouzne dolů na její bok. Pak ji bez nějakého varování a aniž by přerušil polibek zvedne do náruče.* Myslím, že si chtěla vyzkoušet, jak se spí v mé posteli. *Pronese tiše a lehce provokativně do jejich rtů při polibcích, zatímco ji donese k posteli. Pak ji do ni položí a odtáhne se. Se spokojeným jiskřením v očích si sedne k ní a kochá se skvělým výhledem. Genevieve v jeho lůžku. Další neuvěřitelný jev.* Teď zůstává otázkou, jestli se mnou nebo beze mne....? *Poznamená řečnicky. Na konci mírně zvedne hlas do otázky. Naváže tak bezděky na to, co začali řešit při příjezdu a dovedlo je až k polibkům. Při tom se k ní více skloní. Pak si, ale lehne k ní. Položí se vedle ní na břicho. Netuší, jak daleko by dnes Genevieve chtěla zajít. Neví to ani u sebe. Ne kvůli sobě, kvůli ní. Stále má na paměti čím si prošla, prochází a nechce nikam spěchat.*

(Když si ji začne od hlavy k patě prohlížet se zamyšleným výrazem a povytaženým obočím, nemůže jinak, než povytáhnout obočí též. Ví, že to dělá naschvál, ale bylo na tom cosi rajcovního. A teď si ještě víc říkala, jestli se tohle opravdu děje. Jestli tu ona s Jacksonem opravdu jsou a jestli se jim to nezdá, protože takhle uvolněně se necítila už... dlouho.) To bych prosila. (utrousí na jeho poznámku o tom, že je to zajímavá představa. Pak jí dojde, že Jackson vlastně není seznámený s jejími jizvami na zádech. Je si jistá, že její záda nikdy holá neviděl a rozhodne se, že dneska ani neuvidí. Musí před ním mít přeci jen to nějaké tajemství, no ne? Ale spíš to bylo kvůli tomu, že měla zase zábrany. Jako tehdy s Kolem. Bylo jí to nepříjemné, protože ona to o sobě mohla říct, měla docela dost pěkné tělo, ale ty jizvy ho hyzdily.) Nepřišlo, takže jsem ti musela doplnit znalosti. Dvojsmysl jako vyšitý. (usměje se. Dneska zažila opojných okamžiků až až a ona sama už cítila, že by měli trochu přibrzdit. Tedy přeci si nemůžou vyplýtvat všechno najednou? Užívala si jeho polibky a doteky stejně tak jako ona si užívala to, že se může dotýkat a líbat jeho, ale pak přišlo náhlé překvapení, když ji vyzvedl do své náruče. Na chvíli se mírně zarazila, takže přestala spolupracovat, i když Jackson stále nepřestával. A to ji donutilo se nakonec znovu zapojit do tempa. Nevadilo jí, že ji Jackson vyzvedl, ale vážně to pro ni bylo překvapení, takže ji to mírně na chvíli vyvedlo z míry. Pak se mu musí usmát do rtů znovu, protože jí řekne, že chtěla vyzkoušet, jak že se to spí v té jeho posteli. Ale nevydala ani hlásku. Jen se prostě usmívala a líbala ho dál, když dokončil svou větu. On ji poté položil na postel a ona ho sledovala. Sledovala jeho reakce, jestli se odváží lehnout si k ní, nebo hodí zpátečku. Zeptá se řečnickou otázkou, ale ona věděla, že na ni odpovídat nemusí, že se jackson sám rozhodne, jestli ulehne vedle ní. Chvíli ho pozorovala, slasně natažená na jeho posteli, on se k ní pak sklonil, jako by snad chtěl pokračovat v tom, co započali, ale pak se svalí vedle ní. Musí se tomu pousmát. Jackson to tedy nechával na ní a ona přesně věděla, co udělá. Naklonila se k němu a políbila ho až moc provokativně na čelo. Pak se mu podívala do očí, pohladila ho a už už to vypadalo, že možná něco začne, ale ona jen prostě řekla) Dobrou, Jacksone. (pak se otočila zády a zalehla pořádně do pelechu. Tohle možná nečekal, ale ona věděla, kam až dneska chtěla dojít. A sex to určitě nebyl. Ale v posteli, ať s ní Jackson klidně zůstane. S tím problém neměla.)

*Co s Genevieve vešli do jeho domku, úsměv téměř neopouští jeho tvář. Většinou se směje nebo usmívá. Už dlouho mu nebylo tak příjemně. Nepřekvapuje ho, že to zažívá právě s Genevieve. S ní se vždy cítil jinak. Lépe. Vždy se s ním bavila normálně. Nevadilo jí, že je vlkodlak. Nikdy od ní neslyšel jedinou narážku na jeho původ. Díky tomu si dokázal postupně uvědomit, že se nemůže dívat na frakce a házet všechny do jednoho pytle, ale posuzovat je jednotlivě. Pousměje se její poznámce, taková představa je pro něj stále ještě trochu neskutečná. Nahlas to, ale nepřizná. Nevadí mu to. Nikam nepospíchá. Stáčí mu ke štěstí a momentální spokojenosti její přítomnost. S pobaveným jiskřením v očích na ni kouká a čeká, co hezkého mu ještě poví. Místo toho, mu potvrdí jeho podezření.* Asi si budu muset dávat větší pozor na to, co říkám... *Poznamená s pousmáním. Zvedne ruku a prohrábne si vlasy. Nedá se nyní určit, jak vážně to myslí. Momentálně je hodně uvolněný a má chuť vymýšlet hlouposti a Genevieve tím vším pokoušet a provokovat. Když ji vezme během jejich polibků do náruče, zaznamená, že to nečekala a na chvíli ji to vykolejilo. Jemu se, prostě nechtělo dál stát a neměl v úmyslu ani přerušit tuhle chvíli nějakými poznámkami. Vyřešil to proto takhle. Je rád, že se Gen nad tímhle nepozastavovala příliš dlouho a vrátila se jejich něžnostem. Po té, co se mohl pokochat pohledem, kterak Genevieve ozdobí svou přítomností jeho postel, shledá ten výhled velmi příjemným a hezkým.* Ráno mi pak odpovíš. *Odvětí. Přimhouří oči a pobaveně mu v nich zajiskří.* Já můžu říct, že je to moc hezký pohled. *Dodá. Když se položí vedle ní, je docela zvědavý, co bude. Co Genevieve vymyslí. Při jejím polibku na čelo na chvilku zavře oči a potěšeně se usměje. Zachytí její ruku svou, kterou ho pohladí. Přikryje ji svou dlaní a přidrží si ji krátce na tváři. Pak ji odtáhne a líbne do dlaně. Pustí ji a pohledne opět do očí. Když mu pak popřeje dobrou noc vykouzlí mu tím na tváři trochu pobavený, ale i rezignovaný úsměv. Nevěděl sice, co má v plánu, ale takovou rychlou změnu nečeká.* Dobrou noc, Genevieve. *Odpoví jí hned na to. Nechal rozhodnutí na ni, a když se ho dozví, příjme ho. Sleduje ji, jak se k němu točí zády. Pobaveně se nad tím usmívá. Chvilku zůstane ležet na břiše a sleduje usínající Genevieve. Je mu příliš blaženě a hezky, než aby něco dělal. Když si je jistý, že už spí, tiše vstane. Nejprve ji opatrně přikryje. Pak se převlékne z toho, v čem byl ve městě do jeho spacího úboru. Jsou to jen jiné kalhoty a tričko, ale o dost pohodlnější a volnější. Chvilku uvažuje, že si lehne zpět k Genevieve. Jeho postel, ale není příliš velká a chce, aby měla pohodlí. Udělá tedy to, co jí pověděl už před tím, venku. K přespání si vybere jedno ze svých křesel, které stojí vedle postele. Postaví si vedle něj ještě židli. Zhasne. Když si sedne do křesla, natáhne nohy a vyloží na židli. Přehodí přes sebe deku a najde si pohodlnou polohu. Má docela hezký výhled na svou postel se spící Genevieve v ní. Chvilku ji se spokojeným úsměvem na rtech sleduje, než se mu zavřou oči a také usne.*

(Otevře oči, velice pomalu. Naskytne se jí pohled na spícího Jacksona. Musí se tomu usmát, protože Jackson se tam se svou vysokou postavou láme v křeslech. Takže nakonec nezůstal u ní, ale nechal jí celý prostor postele jen a jen pro ni. Nutno říct, že Jacksonova postel opravdu není zrovna velká, ale jistě by se tam oba vyspali. On jí ale poskytl prostor, takže ona se mohla v posteli roztáhnout. Narovnala se v posteli, protáhla se a zamručela. Slunce už bylo vysoko, troufla by si říct, že už je odpoledne. Spala opravdu dlouho a Jackson stále ještě spí. Nutno ale říct, že opravdu byli vzhůru hodně dlouho. Opatrně vstane z postele a dojde si opláchnout obličej. Z věcí, které si sbalila, si vytáhne čisté oblečení, do kterého se převleče. Pak si hřebenem rozčeše svoje vlasy a udělá si cop. Vlasy v copu nosila jen zřídka, ale dneska jí k tomu nějak ruce prostě samotnou navedly. Pak se podívá na ten nákup, který vlastně včera nevybalili a významně povytáhne obočí. Přejde do malé Jacksonovy kuchyňky a začne tam něco vytvářet. Vše dělá opravdu potichu, aby Jacksona zbytčně nebudila. Jen ať se vyspí. Za chvíli se po chatce line vůně jídla. Genevieve se pustila do vaření obědu)

(Posledních několik dní se jí spalo ještě mnohem hůře, spíše skoro nespala. Ani bylinky na to neměli účinek, které jí poradil Kaleb. Co bylo ale zvláštní, že se sny měnili. Jednou se jí zdálo to co vždy, po druhé se jí zase zdálo něco jiného, ale stejně hrozného. Tobyho nemohla zastihnout a tak si spolu ještě nepromluvili, ale zatím jí to nějak nevadilo. Bojí se toho, že se budou znovu hádat a ona tak nesnáší, když se s někým hádá. Proto celé dny od rána do večera trávila v práci a potom chodila běhat a sportovat. Vyhýbala se co nejvíce upírům a hlavně té blonďaté Původní. Dnes přijela z práce dříve, byla pěkně unavená, musí zkusit se trochu prospat. Zaparkovala, vyndala klíčky ze zapalování, vystoupila z auta, vzala si svůj oběd, pizzy, druhou pro Tobyho a šla pomalu Zátokou ke svému domku. Jelikož bydlela nedaleko Jacksona, uviděla že se z komínů kouří. U Jacksona to nebylo zvykem, a tak se chtěla jen ujistit, že je v pořádku. Co kdyby třeba usnul a začalo hořet? Rychlejším krokem došla k domku a oknem se koukla, co se tam děje. Zahlédne jen její zrzavé vlasy zapletené v copu a ženskou postavu a je jí hned jasné, kdo to je. Zajímalo by jí, co dělá u Jacksona, v JEHO chatce, a proč vaří. Její zvědavost je velká a tak se rychle a tiše schová tak, aby měla dobrý výhled, ale nebyla vidět. Pizzy položí vedle sebe na zem a pozoruje, co se bude dít. Doufá, že i něco málo zaslechne, nebo pozná odezíráním ze rtů.)

*Když opět začne vnímat svět kolem sebe, první, co zaregistruje je velmi příjemná vůně, která ho zašimrá v nose. Pohne hlavou a otevře oči. Zadívá se před sebe. První, co si všimne je velmi zvláštní a nezvyklé světlo v jeho domku. Většinou při jeho probouzení vypadá jinak. Je ranní ptáče a tak bývá vzhůru téměř vždy hodně brzo. Zamrká a snaží se přijít na to, proč je to jinak. Pootočí hlavu a uvědomí si, že postel je prázdná. Gen už v ní neleží. Přiměje ho to posadit se. Je trochu ztuhlý po spánku v křesle a tak se protáhne v zádech. Zaslechne zvuky, které mu napoví, že Genevieve je stále zde, jen změnila místo. Koukne na hodinky a okamžik na ně nechápavě dívá. Nemůže pochopit, že už je tolik hodin. Neví, co to je, že spal dnes tak dlouho. Trošku jej to rozhodí. Nevěřícně nad tím zavrtí hlavou. Odkryje se a sundá nohy na zem. Protáhne si svaly na nich. Už je to přeci, jen nějaká doba, co býval nucen trávit noci v lesích, jako vlk. Na postel si již zvykl, a dnes své tělo cítí trochu jinak, než když noc stráví v posteli. Na kvalitě spánku to, ale vliv nezanechalo. Díky kletbě si zvykl spávat na různých místech a tak je pro něj křeslo nejmenší problém. Znovu začichá neboť vůně, která ho probudila je v bdělém stavu ještě příjemnější.*

(Zátoka na ni měla docela blahodárný vliv. Byl tady klid, cítila se tady v bezpečí a dneska byl opravdu krásný den a svítila slunko a bylo teplo. A jak tak vnímala všechno kolem sebe a to, že je vlastně v lesích, dostala opravdu až hříšnou chuť na guláš. Guláš neměla, ani nepamatuje. Vlastně asi stejně tak dlouho, jako kdy měla naposledy cop. Celou věčnost. Takže to jídlo, které tady po domku vonělo, byl pravý nefalšofaný guláš. Maso z nákupu měla, ingredience taky. Udělala ho trochu pikantnější, aby měl říz, ale ne zase tak, aby od něj celá pusa pálila. Dají si k tomu chleba a bude to ideální. Opravdu už se jí sbíhaly sliny. Teď zrovna se pustila do krájení cibule, Byla docela silná, takže jí vytryskly slzy natotata. Zaháněla je mrkáním, ale bude prostě muset počkat, než to přejde. Jistě to bude za chvíli. O to strach neměla. Na sobě mělačerné tričko a pončo a s tím copem dohromady v tom vypadala celkem roztomile. Jackova kuchyň byla opravdu malinká, takže nebylo těžké se v ní vyznat. Za chvíli našla talíře a šla je položit na stůl. Pohledem sjela pak na křeslo, ve kterém spal Jackson, ale zjistila, že Jack už vlastně vůbec nespí, ale je vzhůru. Usmála se na něj.) Dobré odpoledne.

*Chvilku ještě mžourá do světla a okolo sebe. Stále mu nedává smysl, že spal tak dlouho, a co Genevieve dělá v kuchyňce. Postel se mu bez ní už tolik nelíbí. Krátce na to tu, na kterou myslí uvidí, jak se nese ke stolu s talíři. Ve svých šatech a účesu, jak ji nebyl zvyklý vídat se mu moc líbila a tak na ni chvilku zaujatě, obdivně kouká, než mu dojde, že by jí mohl třeba pozdravit nebo tak něco. Ona si ho stačí všimnout a pozdraví první. Když slyší, jakou část dne použila jeho obočí vylétne o něco výše a vypadá trochu šokovaně, nevěřícně. Potvrdí mu totiž, že je skutečně tolik, kolik mu ukazovaly hodinky, a že to nebyla chyba.* Ahoj, Genevieve. *Pozdraví jí konečně po chvilce, co se vzpamatuje z těch nezvyklých událostí od jeho probuzení. Zvedne ruce a přiloží si dlaně k obličeji a promne si ho a protře oči.* Co si se mnou provedla, že jsem spal tak dlouho...? *Vydechne pak, když ruce z tváří sundá a spustí je dolů.* Takhle dlouho jsem nespal, ani nepamatuju. *Dodá. Není to z jeho strany žádný výtka, jen to nemůže pochopit. Sundá ze sebe deku a vstane. Protáhne se.* Jak se ti spalo? *Uvědomí si, že je to jedna z věcí, na které se jí chce zeptat a tak to hned udělá, sotva se doprotahuje. Se zájmem na ni koukne. Pak, vezme židli a odnese a postaví ji zpět na původní místo. Křeslo taky posune dále od postele. Tím zruší a uklidí své provizorní spaní. Po té zamíří opláchnout se a převléknout se ze spacího úboru.* Moc krásně to voní, copak to bude? *Zavolá na ni z malé koupelny, během procedur, které v ní provádí.*

(Stojí tam a sleduje, jak vstává. Talíře samozřejmě položila už na stůl. Pak si založí ruce vbok a a rozesměje se. Protože Jacksonům nevěřícný a zmatený pohled, když se diví tomu, že spal opravdu tak dlouho. Zakroutí hlavou) Já nic. Já jsem spala stejně tak zabitě jako ty a vlastně není to tak dlouho, co jsem se sama probudila. Tak dvě hodiny maximálně. (pousměje se) Však sis jistě ten spánek zasloužil. Ale já v poslední době nějak lenivím, protože tohle už je druhý den, kdy spím takhle dlouho. I když je pravda, že předtím jsem zase nespala skoro vůbec. (Uvažuje o tom, jak kdy spala a nespala, pak nad tím jen mávne rukou.) Tvoje lůžko je pohodlné, ale nedokážu si představit, jak nepohodlné to muselo být v těch křeslech. Raději se tě ani nebudu ptát, jak ses vyspal, moc dobře to asi nebylo. Nebo se pletu? (povytáhne obočí a pak ho sleduje, jak jde do koupelny. Odtrhne od něj pohled a pak se jde ještě na chvíli věnovat tomu guláši. Ochutná ho, pak si vezme kus masa a usoudí, že je to hotové. Položí hrnec s gulášem na stůl. Nakrájí k tomu chléb, na stůl donese i cibuli v misce a příbory a lžíce. Neví, co bude Jack používat.) Guláš. Dostala jsem na něj hroznou chuť. (odpoví mu, když je ješě v koupelně. Potom zanese na stůl ještě skleničky a vychlazené pivo a je to hotovo)

*Když se začne Genevieve smát, tak na ni chvilku nechápavě kouká, na čem se tak skvěle baví.* Copak je k smíchu? *Zeptá se jí, protože na to nemůže přijít. Její zvonivý smích se mu, ale dobře poslouchá, tak se ani nenaštve, protože je mu jasné, že se Genevieve opět baví na jeho účet. Když mu odpoví, tak se mu po tváři mihne spokojený úsměv. Vlastně mu tak dá najevo, že se vypsala dobře a jeho postel jí k tomu dobře posloužila. Velmi rád to slyší.* Vypadá to, že má postel obstála. *Poznamená spokojeně. Svým způsobem ucítí jistý pocit zadostiučinění, že jeho domek, jeho lůžko dokáže Genevieve uspokojit její potřeby.* Jsem rád, že se ti tady spalo dobře, Gen. *Dodá pak o něco vážněji, ale stále stejně spokojeně. Když se Gen zmíní, že se nejspíše dobře nevyspal, pousměje se.* Je fakt, že už jsem si trochu odvykl. *Připustí. Mírně se při tom prohne v zádech, ale je to spíše proto, že se chce uvolnit, než kvůli tomu, že by se mu špatně spalo.* Spával jsem, ale na horších místech, než je křeslo. *Povídá dál a při tom trochu zvážní. Vzpomíná na to období, kdy musel trávit svůj život ve vlčí podobě.* Délka mého spánku to, jen potvrzuje. *Dodá ještě. Přestane myslet na minulost. Pohled na Genevieve ho dlouho zachmuřeného, vážného nenechá. Naopak. Nutí ho usmívat se. Připadá mu nádherná. Na jeho tváři se proto opět ukáže šťastný úsměv. V koupelně si dává záležet, ne že by to nedělal vždy, ale má k tomu zkrátka mnohem příjemnější důvod. Když vyjde ven, má na sobě čistou károvanou červenočerno bílou košili, tmavě modré džíny. Vlasy má čerstvě rozčesané, na hlavě rozdělené pěšinkou. Vlní se mu, ale stále stejně.* Guláš. *Zopakuje to po ní, si spíše pro sebe polohlasně.* Jestli bude tak dobrý jako voní... *Poznamená už normálně a usměje se na ni. Dojde mezitím a zastaví se u stolu. Genevieve zrovna nese pití a sklenice.* Můžu s něčím pomoct? *Pohlédne na ni tázavě.*

Ne, to nic. Jen tvoje rozespalost. (přestane se smát a místo toho se jen střídmě usmívá.) Ano, tvoje postel obstála opravdu na jedničku, ale dneska budu přeci jen radši, když už si někde tady najdu nějakou tu chatku, abych tě neobírala o tvůj osobní prostor a kvalitní spánek. (Ubezpečí ho, že rozhodně s chatkou otálet nechce a nechce tak prodlužovat trápení Jacksona na křeslech, i když si je jistá, že Jack by to protrpěl i rád znovu. Ale ne. Nepřišla mu sem krást jeho prostor v jeho domě. Přišla sem najít azyl, to ano, ale někde, kde bude dost místa pro ni samotnou a nebude muset omezovat někoho dalšího.) Jo, nedokáži si představit být tolik let uvěznění ve vlčí podobě. Bála bych se, že naprosto zdivočím, že ten člověk ve mně bude čím dál tím menší a menší, až tam prostě nebude vůbec. Bylo to dost nehezké kouzlo vůči vám. Ale vzhledem k té situaci, co tu panovala... (nedokončí větu, nechá její konec viset ve vzduchu. Vlkodlaci doplatili na to, že byli až moc agresivní a lačnili po moci dokonce tak, až se začali zabíjet ve vlastních řadách a válčit mezi sebou.) No, pravdou je, že guláš jsem už dlouho nevařila. Ale to se snad ani nezapomíná, jakmile má člověk nějakou praxi. A věř mi, já už vařím dvacet let. (Poprvé vařila, když jí bylo devět. Vlastně se toho díky babičce v domácnosti hodně naučila a pak, když babička onemocněla, se o ni i o sebe musela postarat sama, takže tohle všechno opravdu zvládala.) Ne, děkuji. Už je to všechno na stole. Stačí jen, abys zasedl. (pousměje se a sama zasedne ke stolu)

*S pobaveným pousmáním zavrtí hlavou. Proti její odpovědi nemá žádný argument. Jeho úsměv se ještě rozšíří, když Genevieve začne vychvalovat jeho postel. Zase jej pak stáhne.* Víš, že by mi to nevadilo. *Odpoví a zavrtí hlavou. Nechce ji, ale bránit v tom, proč sem přijela. Jeho domek je pro dva lidi moc malý. Nic s tím momentálně neudělá. I když její společnost miluje a za tu krátkou dobu, co je tu s ním se jí nemůže nabažit, chce, aby měla své pohodlí a dost místa pro sebe, a vše, co potřebuje. Nebude ji proto přemlouvat, aby si nehledala vlastní domek. To by neudělal.* Můj domek, ale pro dva není. *Pokračuje po menší odmlce.* Po jídle se půjdeme po nějakém podívat. *Slíbí jí. Mírně se pousměje, ale jeho pohled zůstane trošku zastřený. Bez ní se mu jeho domek už tolik líbit nebude. S ní, jako by do něj vstoupilo slunce, a celé jej rozehřálo, rozzářilo. Až odejde, šeď a všednost pak bude mnohem více bijící do očí. Uvědomuje si to a netěší se na to. Nemůže s tím, ale nic udělat, jen se s tím smířit. Genevieve bude žít zde v Zátoce s nimi. Bude ji tak moci často vídat. Dostane tak více, než by ještě před dvěma dny vůbec mohl kdy doufat. Uvědomí si, že se trochu zamyslel. Probere se zrovna, když Genevieve začne mluvit o té kletbě a jaké to pro ně muselo být. Během jeho myšlenek se mu na tváři usadil vážný výraz a ten se s jejími slovy ještě prohloubí. Ta slova u něj vyvolávají ne právě příjemné vzpomínky. Jeho pohled zmatní, tvář zastře stín smutku. Uhne pohledem z ní trochu dolů. Sice ji poslouchá, ale raději by změnil téma. Tohle není právě nejšťastnější.* Nechci, aby se něco takového znovu opakovalo. *Zvedne hlavu a znovu se na ni vážně zadívá a pronese s odhodláním.* Někteří se, ale z minulosti nepoučili. *Dodá hořce, nechápavě. Naráží nyní na svého bratra a ty, kteří se k němu přidali.* Znovu pokoušejí osud. Nechápu to. *Povzdechne si. Nechápavě na Gen pohlédne. Zvedne ruku ke tváři a přetře si dlaní oko. Neví, že se dostali až k takovému tématu. Raději to utne. Vůně guláše a přítomnost Genevieve mu pomůže to přejít. Ještě chvilku je zamyšlený, ale Gen ho rozptýlí svými slovy o guláši. Zaposlouchá se do nich.* To už je dlouho. *Souhlasí s ní.* Vypadá to výborně. *Poví jí svůj názor na vzhled. Když Gen už nic nechce, tak se posadí na židli.*

(Musí se usmát, když řekne, že by mu to nevadilo. Je to ale výmluvný úsměv, protože ona opravdu rozhodně nechce, aby si tady lámal záda. Ano, možná byl zvyklý i na horší podmínky, ale teď je mít nemusí, tak proč by si je znovu vytvářel. Navíc bude bydlet tady, bude bydlet v zátoce a dokonce kousíček od Jacksona, jak si přál, až tedy najdou nějakou tu chatku poblíž.) Ano, to opravdu vím. (přiblíží se trochu víc k němu a podívá se mu do očí. Je vyšší než ona, takže musí svůj zrak směřovat trochu nahoru) Ale stojím si za svým. A přesně, jak jsi předeslal. Tahle chatka není pro dva a já budu navíc bydlet tady. Takže nevidím důvod, proč se mačkat v jedné chatce, ještě tak, že ty bys neměl vůbec pohodlí. (zakroutí hlavou. Prostě tohle nepřichází v úvahu. Nechce Jacksonovy pohostinosti nějak zneužívat.) Dobře. (pousměje se na to, že po jídle se půjdou po nějaké podívat. Vlastně to byl docela pozdní oběd, už bylo dávno po poledni a za pár hodin se začne stmívat. Takže opravdu bude ráda, když to dneska stihnou a Jack už se kvůli ní nebude muset mačkat v křesle. Vidí na něm, že když začala mluvit o té kletbě a o tom, co se stalo, není mu to příjemné. Komu by takové vzpomínky příjemné byly? Je to jako kdyby jí někdo stále připomínal, co na ní páchal její bratr. Taky by se jí to dvakrát nelíbilo, i když by se tvářila, že jí to dvakrát nevadí. Nerada dává na odiv svou slabost, ale to jistě všichni vědí.) I když si možná myslíš, že jsi tomu moh nějak zabránit, tak nemohl. (zakroutí hlavou) Cykly se prostě opakují. Někdo se nedokáže z chyb poučit řádně a někdo se hlavně nedokáže poučit z chyb cizích. Možná si prostě Oliver potřebuje vyzkoušet, jaké je to selhat na vlastní kůži. Nevyplatí se mu to, to víme všichni, ale on to ještě neví. (podívá se znovu do jeho očí a pak k němu natáhne dlaň a pohladí ho po tváři.) Ale vím, že ti to není příjemné, takže se raději pusťme do toho jídla. (vřele se usměje, stáhne svou ruku a když už potom oba dva sedí, každému z nich do talíře nandá porci guláše. Samozřejmě Jacksonovi dá celý kotel, sobě o něco méně.) Dobrou chuť (posype si guláš cibulí, vezme si krajíc chleba a pustí se do toho. Musí uznat, že se jí to opravdu povedlo.)

*Tušil dopředu, jaká bude reakce Genevieve. Nepřekvapí ho svou odpovědí. Nějakou takovou podobnou očekával. Mírně se pousměje a během její řeči, pokývá hlavou. Najde si na té situaci to hezké a pozitivní pro něj a nebude se pokud možno zabývat tím, co nezmění. Přemýšlí, jaký domek v jeho okolí by mohl Genevieve vyhovovat. Jeden se mu vybaví. Stojí skutečně nedaleko. Trochu blíže k vodě. Není příliš velký, ale zachovalý a uvnitř slušně vybavený. Rozhodne se vzít pak Gen nejprve tam. Když se jí nebude líbit, tak půjdou jinam. Když k němu Genevieve přistoupí blíže, zadívá se na ni. Klouže očima po její tváři, očích, rtech. Včerejší líbání mu dnes v denním světle připadá více jako sen, než skutečnost, ale ví, že to realita byla. Dnešní den, ale naneštěstí skoro prospal, což ho až nyní začíná mírně štvát. Nechat si ujít čas s Genevieve jej prostě netěší. Teď už je, ale dost pokročilá doba, tak nechce moc zdržovat ani to protahovat. Dokud nebude mít Genevieve vlastní střechu nad hlavou a trochu zabydlená, než se začne stmívat. Přejít o příjemného k tomu méně dobrému a tak i pozměnit rozpoložení není příliš složité, když se Genevieve vrátí k tomu jejich prokletí a následcích, které z toho plynou i nyní. Poslouchá ji a její slova mu přijdou logické. Až moc. Na jednu stranu se trápí, že tomu nedokázal zabránit, ale je možné, že to nejspíše ani nešlo. Když zmíní Olivera jeho tvář posmutní. Sklopí pohled a povzdechne si.* Oliver si proti sobě poštval samotného Klause, Gen. Chce ho zabít, za to, že ohrozil Hayley. Nevím, jestli si to Oliver uvědomuje. Nejsem si jistý, jak mu v tomhle pomoct, protože ho nechce ztratit. *Odpoví jí. Zvedne k ní oči hned sotva promluví. Tváří se znepokojeně i nešťastně. Chce se pokusit s Klausem dohodnout. Rebekah za Olivera, ale netuší, jestli se mu to povede. Nic dalšího nemá a to jej děsí. Odmítá se smířit s tím, že by o bratra přišel.* I když udělal, tolik zla a tebe, chtěl zabít. *Pokračuje po krátké odmlce.* Nakopal bych ho. *Zamračí se naštvaně.* Dám mu, co proto, jestli budu mít možnost. *Dodá a mračí se dál, o něco méně, ačkoliv se mu zablýskne v očích.* Ale nechci, aby ho Klaus zabil. *Zakončí to s povzdechnutím. Při jejím doteku na tváři jeho výraz trochu roztaje. Nakloní hlavu na stranu, kde ho pohladí. Zadívá se jí do očí. V těch jeho jsou všechny dobré city, které v něm Genevieve probouzí. Moc mu na ni záleží a má ji rád. Hodně pro něj znamená. Kývne pak, když navrhne místo probírání nepříjemných věcí, jídlo. Jakmile už sedí a Genevieve servíruje se zájmem se na ni dívá.* Zdálo se ti v noci něco? *Zeptá se. Zajímá ho na to odpověď. Myslí na ni už chvilku a nerad by se zapomněl zeptat. Kouká na to množství, které mu Genevieve nabere, ale nijak neprotestuje. Posype si guláš cibulí, vezme krajíc chleba, lžíci - jsou doma, tak nepotřebuje dodržovat nějaké přehnané návyky u stolování, navíc guláš se příborem špatně jí.* Dobrou chuť, Gen. *Popřeje jí a začne jíst. Hned po prvním soustu shledá, že guláš je stejně skvělý, jako vypadá a voní.* Je to výborné, Genevieve. *Poznamená. Po té se už dá skutečně do jídla.*

Oliver si proti sobě poštval nejen Klause. (Podívá se na Jacka. Jistě tu bylo mnoho lidí, kteří by teď nejraději Olivera viděli mrtvého. A aby byla upřímná, musí si přiznat, že ona je jedním z těch lidí. Ví, že je Oliver Jacksonův bratr, ale když si to tak vezme, Oliver ji chtěl zabít. A chtěl ji zabít celkem bezdůvodně. Vlastně by se dalo říct, že ji chtěl zabít za to, že ona jim, vlkodlakům, byla ochotná pomáhat. Jen díky nějakým osobním nesympatiím se rozhodl, že ji chce zprovodit ze světa. Ale to se přepočítal. Tohle ona rozhodně nedovolí a jestli by to někdy v budoucnu mělo být mezi nimi kdo s koho, tak by rozhodně neváhala, aby se Oliverovi ubránila. Jenomže ona už je teď jen pouhý člověk, takže by ta její obrana byla velice těžká. Zahodí tyhle myšlenky a dohady někam do kouta a věnuje svou pozornost zase Jacksonovi) Chápu, že bys o něj nerad přišel. Je to tvůj bratr, stejná krev. Máš ho rád, i když udělal, co udělal. Ale ostatním tohle může být jedno. (pokrčí rameny a dál už se k tomuhle nevrací. nechce si kazit den Oliverem. Když už sedí a on se jí zeptá, jestli se jí něco zdálo, povytáhne zkoumavě obočí. Začne nad tím přemýšlet, ale nedobírá se žádného výsledku. Jako čarodějka si všechny svoje sny pamatovala. Měla prostě otevřenější mysl a její energie byla více kreativní. Teď, když pocítila útlum, přišel pád i dalších schopností a výhod či někdy nevýhod, které měla. Zakroutila hlavou.) Nepamatuju se. (podívala se na něj) Když sem byla čarodějka, pamatovala jsem si všechny sny během noci, ale teď... málokdy mi něco zůstane v paměti. Ale aspoň mnou včera nikdo nepřecházel na druhou stranu. (mírně protáhne obličej a zaboří zrak do talíře. Dlouhou chvíli se věnuje jen svému jídlu. A když jí guláš Jackson pochválí, jen se usměje. Taky jí svou porci lžící. Guláš ona ani jinak nejí. Dokonce je zvyklá i chlebem vytírat talíř od omáčky.)

(Celou dobu je pozoruje, úplně všechno co dělají. Nelíbí se jí to, a má na to dva prosté důvody. Za prvé, nemá ráda Gen, sice jí pomohla ale prostě. A za druhé, Jackson se chová jako pitomý blbeček, který nepřemýšlí nad tím, jaké by jeho chování mohlo mít následky. Asi mu nedochází, že až bude Kol v pořádku a dozví se tohle, bude mu chtít ublížit a možná nejen jemu. Klidně by vyvraždil celou jejich smečku. A je tu i třetí důvod, něco co jí předtím nenapadlo. Co si asi pomyslí ostatní vlkodlaci, když tu s nimi bude čarodějka? Vlastně moc neví, jestli je tu Gen na návštěvě nebo něco jiného, ale to se brzy dozví. Neslyší je a vždycky jsou tak špatně otočení, že pochytí jen pár slov, která jí toho moc neosvětlí. Ti dva se k sobě nechovají jako přátelé, tedy alespoň to tak na ní působí, hlavně jak ho Gen pohladila po tváři. Jen nespokojeně zakroutí hlavou a tiše zavrčí. Vezme pizzu, která už je úplně studená a potichu, opatrně, tak aby jí nikdo neviděl, odejde ke svému domku, odemkne, hodí pizzu naštvaně na stůl, svlékne se a naštvaně si kecne a židli ke stolu, vezme si svojí pizzu a začne jí jíst. Pěkně to v ní vře a má chuť zajít za Jacksonem, a jednu mu natáhnout, aby se probral. Podívá se na druhou pizzu, dojde a zaklepe na dveře Tobyho pokoje a houkne na něj přes dveře.) Máš tu pizzu, pojď si jí sníst, brzy bude úplně studená. (Nečeká na jeho odpověď a jen si znovu sedne ke stolu a pokračuje v jídle.)

Já vím, Gen. *Přikývne. To je mu jasné. Pro něho, ale největší problém představuje Klaus, se kterým se moc diskutovat nedá. S ostatními si nějak poradí. Chvilku na ni kouká a přemýšlí, jestli pokračovat nebo být potichu. Nakonec si povzdechne.* Oliver není jediný, který v tomhle městě udělal něco špatného. Jsem si jistý, že zde není nikdo, kdo alespoň jednou někoho nezabil nebo se o to nepokusil, kvůli tomu, že to považoval za správné... *Pronáší zapáleně, ale docela se krotí. Nechce se hádat, jen říct Genevieve, co si o tom myslí.* Oliver si zaslouží trest. *Pokračuje dál.* Ale zemřít?! A zrovna rukou Klause?! *Tohle mu přijde hodně zvláštní, nespravedlivé. Rozhodí mírně paže a zavrtí hlavou. Tváří se podmračeně. Cítí, že se dostává někam, kam vůbec nechtěl. Zvedne ruce ke tváři a promne si ji. Když je spustí, vyhladí tvář od negativních pocitů. Zavrtí krátce hlavou. Rozhodne se o tom teď už nepokračovat. U jídla pak poslouchá, že si Genevieve nepamatuje, co se jí zdálo. Pokývá hlavou. Trošku zpozorní a pozvedne obočí, když se zmíní o údělu kotvy, na kterou on chvílemi zapomíná. Rychle si to během jejich slov uvědomí a obočí zase rychle stáhne dolů. Pokračuje v jídle. Chvilku je mezi nimi ticho, ale pak vzhlédne a koukne na ni.* Dnešní noc pro snění bude důležitější. *Poznamená. Už se nechce bavit o něčem vážném, tíživém, nepříjemném. Alespoň chvíli ne.* Až dnes budeš ve svém novém domově. Tenhle sen bude důležitý. *Dodá ještě. Mírně se na Genevieve usměje a znovu se věnuje svému talíři, ze kterého docela rychle mizí jeho porce.*

Ano, to máš rozhodně pravdu. Každý tady máme nějaký ten křížek nebo alespoň poloviční křížek. A jsou tu i osoby, které těch křížků mají na svém kontě víc. A nebudu si tady hrát na nevinnou, já jsem zrovna mezi těmi, kteří mají na svědomí těch životů rozhodně více. I když se zase rozhodně nemůžu srovnávat s Původními. (zakroutí hlavou) Klaus tohle město tak nějak kontroluje a myslí si, že má opravdu moc nad vším a nad všemi. Ale abych pravdu řekla, jde tady o jeho dítě. V tomhle případě se mu nedivím. I když, Hayley se nakonec nic nestalo, ani v sídle nebyla. No to je jedno, nechme tohle být. Nebudeme si kazit den. (mávne nad tím rukou. Nechce se už o tom bavit. Do zátoky šla taky proto, že by tak trochu mohla utéct tomu pozlátku být v centru dění.) Dobře, dneska se tedy budu na své sny soustředit více. Snad to bude alespoň něco pěkného. (pousměje se, protože noční můry teď opravdu nepotřebovala. Dojedla svou porci a na chvíli se opřela o židli, aby jí slehlo. Potom se zvedne a talíř odnese do dřezu.) Ten guláš bude mnohem lepší zítra. (pousměje se) Uleží se. (Potom začne pomalu seskupovat všechny svoje věci, aby je měla pohromadě a kontrolovala, jestli jí nic nechybí.) Až dojíš, tak se tedy můžeme porozhlédnout. Já jsem připravená.

*Poslechne si Genevieve. Potěší ho, když mu dá za pravdu. Pohlédne na ni, když slyší, že i ona se řadí mezi ty, kteří mají na svědomí lidské životy. Nedá najevo, jestli ho to překvapilo nebo ne. Jen poslouchá.* Já vím, Gen. Nevěřím, že by Oliver chtěl ublížit Hayley a jejímu dítěti. Za tohle může ta jeho horká hlava, se kterou do všeho padá. Hayley mu to je ochotná odpustit. Klaus by mohl potom všem, alespoň trochu respektovat názor ženy, která nosí pod srdcem jejich dítě. Když může ona, může i on. *Odpoví jí na to. Mluví, ale docela mírně. Je to jeho přání, nic víc. Povzdechne si.* Ne, nechci nám kazit den. Už se o tom pokusím nemluvit. *Po té zpozorní a zadívá se na chvíli k jednomu z oken. Pozoruje a naslouchá. Zdálo se mu, že slyší šramot, který není obvyklý. Nic už, ale nezaslechne, tak se vrátí zpátky k jídlu. Pohlédne na Gen a pousměje se.* Zítra? Budu tě tedy čekat na oběd. *Poznamená, když se Gen zmíní, že zítra její guláš bude ještě lepší. S mírným pobavením se na ni pousměje. Během toho již pomalu dojídá. Ještě pár soust a talíř je prázdný. Pečlivě odstraní kousky chleba poslední zbytky. Když skončí, téměř nejde poznat, co v něm bylo. Napije se po té piva a kouká za Gen, když odnese svůj talíř do dřezu. Vstane a odnese i svůj. S umýváním se nyní nezatěžuje. Udělá to, až bude mít Gen vlastní střechu nad hlavou. Opustí kuchyň a shledá, jak Genevieve kontroluje svoje věci.* Já jsem připravený. Můžeme jít. *Oznámí jí. Přejde ke stolu a dopije zbytek nápoje ze sklenice. Po té přejde ke dveřím a otevře je. Vyjde na verandu. Přelétne okolí pohledem. Zátoka vypadá stále klidně a trochu ospale, jako část dne, která právě probíhá. Počká až se k němu přidá Genevieve.* Jeden domek je tady nedaleko. Kousek blíž k vodě. *Oznámí jí a kývne hlavou někam dozadu za svůj domek.* Není velký, ale mohl by se ti líbit. *Pokračuje. Pak k ní natáhne ruku a vezme ji za ní. Sejdou z verandy a vydají se k místu, kde se domek nachází. Raději vede Genevieve Zátokou za ruku. Povrch je místy nerovný a on nechce, aby někde zakopla a upadla. Netrvá dlouho a po několika desítkách metrů se jim naskytne pohled na malý trochu sešlý, ale i tak zachovalý dřevěný domek s pár okny i komínem, který naznačí, že uvnitř bude i krb. Má zastřešenou i malou verandu. Nedaleko od něj je vodní plocha. Cestou potkají pár obyvatel Zátoky, kteří si je někdy méně někdy více zvědavě prohlížejí. Pár metrů od domku se zastaví. Tázavě se na Gen podívá. Chce slyšet nějaké hodnocení, než půjdou dovnitř nebo dál.*

Taky si myslím, že jeho záměrem rozhodně nebylo ublížit Hayley, ale kámen úrazu je možná v tom, že ač si to možná myslí, Oliver tomu vlastně nevelí. To Francesca. A jak víme, Frnacesca je rozhodně nevyzpytatelná a myslím, že ta by se rozhodně nebála Hayley ublížit, kdyby na to přišlo. Oliver se nechal snadno strhnout Francescou. Kdyby nebyl v jejím vlivu, možná by to všechno vypadalo jinak. (usoudí, i když si tím samozřejmě nemůže být úplně jistá, ale myslí si to. Francesca je mozek tohohle veškerého teroru a všichni ostatní se řídí podle toho, co ona chce. Možná nechává Olivera rozhodovat v nějakých věcech, ale to jen proto, aby u něj vytvořila iluzi toho, že on má nějaké větší postavení. Ale je to jen její poskok stejně, jako všichni ostatní.) Fajn, tak jo. Zítra oběd. Pokud tedy znovu nebudeme spát tak dlouho jako dneska. (zasměje se a pak, když se ujistí, že má všechno, co si včera sbalila, jen kývne. Hlavou. Pak se otočí na Jacka, když jí oznámí, že je připravený proto, aby se mohli jít porozhlédnout. Samozřejmě, že věci s sebou teďka vláčet nebude. Následuje Jacksona ven na verandu. Porozhlédne se po okolí stejně jako on. Byl tu klid. Naprosto svatý klid, který nic nerušilo.) Takže tys mi už nějaký ten domek vybral. (povytáhne obočí a potom se podívá na jeho ruku, která právě chytala tu její. Na chvíli se na spojení těch rukou zastaví pohledem, ale potom vykročí a následuje Jacksona tam, kam ji vede. Nutno říct, že jí přišlo vhod, že má na nohou kozačky, protože tu bylo plno výmolů. Ale nějak to neřešila. Po cestě potkali pár lidí ze zátoky. Někteří a ni vyloženě civěli, jiní si jí nevšímali. Ne, že by z těch pohledů civějících lidí měla zrovna ten nejlepší pocit. A ještě k tomu, když se vedla s Jacksonem za ruku. Vlastně si tak říká, kdyby eventuálně měla být někdy s Jacksonem jako pár, jak by ji lidé ze zátoky přijali? Asi ne moc dobře, jelikož se jistě předpokládalo, že Alfa takovéhle smečky si najde nějakou vlkodlačici. A pokud jí paměť nešálí, ta vlkodlačice už byla vybrána. Byla to Hayley. Vypustí tyhle myšlenky a podívá se na domek, který se tyčí před nimi. Hned za ním se nachází vodní plocha, vlastně to vypadá docela roztomile, i když ten domek je už docela zchátralý.) Páni, bude ze mě Shrek. Bažina, chátrající domek. (prohodí na účet toho domku a pak se podívá na Jacka s vážnou tváří. Dlouho to ale nevydrží a začnou jí cukat koutky.) Ne, je to dobré. Vypadá to docela fajn... pro zlobra (neodpustí si další poznámku, ale to už se opravdu musí udržet, aby se nerozesmála. Pustí Jackovu ruku a jde se podívat, jak to vypadá dovnitř. Uvnitř to bylo rozhodně lepší než zvenku a to vybavení se jí docela opravdu líbilo. Vlastně s tím byla spokojená.)

*Genevieve s ním souhlasí a to se mu zamlouvá. Když začne mluvit o Francesce, zamračí se a nehezky se mu blýská v očích. Tuhle vlkodlačici, co si myslí, že jí patří město opravdu nemůže ani cítit. Všechny převezla svou komedií, kterou předstírala. Nemůže pochopit, že s ní Oliver spolupracuje. Přimhouří oči a je vidět, jak v něm přímo úměrně stoupá vztek, jak Gen stále opakuje její jméno.* To se jí musíme nejdříve zbavit. *Zavrčí nepřátelsky a dívá se někam před sebe. Patrně si představuje, jak s výše jmenovanou osobou skoncuje. Vypadá chvíli duchem nepřítomný. Proberou ho až její souhlasná slova o tom, že na oběd přijde. To se vytrhne ze svého transu a pohlédne na ni ještě trochu rozostřeně. Pak se pousměje a kývne.* Budu se těšit. *Odpoví.* Trochu jsem nad tím přemýšlel a tenhle by se mi zamlouval. *Připustí, když se ho Genevieve po té zeptá. Po očku na ni kouká. Slabě se pro sebe pousměje. On ví, že tenhle je docela blízko jeho. Samozřejmě, ale konečné slovo nechá na Genevieve. Pokud se jí nebude líbit, tak se podívají po jiných. Cestou na ty, které potkávají a zaznamená jejich pohledy, kouká na ně vcelku klidně. Své stanovisko jim řekl hned po té, co se rozhodl provést jisté změny po Oliverově zradě. Nikdy moc nevyžadoval poslušnost od svých lidí. To se změnilo. Teď prostě budou muset respektovat a přijmout jeho rozhodnutí, nabídnout útočiště ženě, která jim chtěla a pomohla a teď je za to v nebezpečí. V jeho očích je to nejmenší, co pro ni může udělat. Rozhodně nevěří tomu, že by tady Genevieve chtěla zůstat. Dokud nebude ve městě bezpečno tak se tam nevrátí. Cestou po zátoce si uvědomí, že pro sebe v žádnou zářivou budoucnost moc nevěří. Jeho představy o ní, vzaly za své. Všechno je vzhůru nohama. Chce, ale i přesto bojovat za své lidi. Chce jim zajistit, co nejlepší podmínky pro jejich životy. Pokud se mu to podaří, bude vědět, že to všechno, co musí, nepodstupuje zbytečně. Když ukáže Genevieve domek, sleduje střídavě její výraz a domek, který si prohlíží. Když promluví, trochu nechápavě se na ni podívá. Genevieve nejspíše nedošlo v danou chvíli, že během doby, kdy trávil svůj život ve vlčí podobě a i potom, po zlomení kletby nemá moc čas sledovat televizi nebo nějaké filmy. Ten pojem je mu z těchto důvodů naprosto cizí. Nemůže ocenit její pokus o vtip. Z toho, jak to podá ovšem nemá zrovna nejlepší pocity.* Můžeme se jít podívat jinam. *Pokrčí trochu zklamaně rameny a koukne k domku, takže si nevšimne toho, že Gen zadržuje smích. Koukne na ni znovu až opět promluví. Pozvedne obočí a pak ho stáhne a přimhouří víčka. Snaží se přijít na to, jak to Gen doopravdy myslí. Když ho pustí a vydá se podívat dovnitř, následuje ji. Už je potichu. Vstoupí za ní na verandu a pak přejde ke dveřím. Zůstane stát v nich, jen se opře ramenem o rám dveří a pozoruje Genevieve. Po celou dobu mlčí.*