Bayou (Zátoka)

*Rozhodne se zajet do Zátoky. V poslední době, i když stále bydlí ve starém rodinném domě, tam jezdívá častěji. Největší oporou potom všem mu kromě Hayley a Claire byla také Eve a tak se za ní dnes vypravil. Chce jí říct i o tom, co zjistil o Nailah i to, co se dozvěděl od ní. Ten rituál o kterém se zmiňovala mu od té doby vrtá hlavou a nedá mu pokoj. Bylo by to naprosto jednoduché, kdyby Hayley osud nezával někam úplně jinam. Tak nepřipadá v úvahu, aby Hayley něco o svatebním rituálu vůbec říkal. Nechce, aby se nad něčím zamýšlela. Žádnou svatbu z rozumu nechce.
Dojede do Zátoky a zastaví na parkovišti mezi ostatními. Vypne motor, vystoupí a zamíří k domku Eve. Cestou pozdraví nebo odpovídá na pozdravy ostatním, které potká. Kouká okolo sebe. Zátoka už pro něj není místem, které by měl nějak extra v lásce. Stalo se zde v poslední době tolik zlého, že je to pro něj místo, jako každé jiné. Žádný domov. Brzy zahlédne domek Eve. Když k něm kráčí, rozhlíží se, jestli ji nezahlédne někde v okolí. Dojde ke dveřím, na které zabouchá.*

EVE LABONAIR:

(Od doby, co Jackson nežil mezi nimi, se snažila vyvažovat rovnováhu ve smečce. Lidé ve smečce si ji vážili a i když nebyla Alfa a nikdy jím nebude, rozhodně nebyla v hierarchii zase tak nízko na to, aby smečka nemohla uznávat její určitou autoritu. Navíc ji měli všichni rádi. Po smrti Olivera se to ve smečce znovu trochu vyhrotilo, ale nakonec se ta situace zvládla. Vlkodlaci ale stále chtěli být svobodní a to, že Esther vyráběla prsteny, odloudilo další z jejich řad. Vlkodlaci ale ani s těmi prsteny nebyli svobodní, museli se zodpovídat Esther a to jistě nebyl zrovna vůdce, kterého by si představovali. Jackson do zátoky občas jezdil, i když by jako vůdce smečky měl být spíše neustále tady, když je situace, jaká je. Ona mu ale nikdy nic nevyčítala. Úloha alfy je těžká. A zvlášť v téhle době. Ale jak to vyřešit? Jak vyřešit to, po čem vlkodlaci toužili? Ani ona sama neví. Když slyšela klepání na dveře, šla ihned otevřít. Usmála se, když viděla Jacksona. Poslední dobou se za ní stavoval častěji.) Jacksone, pojď dál. Copak tě sem přivádí tentokrát? (Uhne se ze dveří, aby mohl Jackson vejít dovnitř.) Posaď se. (Ona sama si sedne ke stolu.)

*Eve nikde v okolí jejího domku neviděl, tak doufá, že nikam neodběhla, a že ji zastihne doma. Vyrazil sem tak narychlo, ani jí nedal vědět. Když chvilku čeká, zaslechne za dveřmi šramot, což mu napoví, že bude Eve doma. Vzápětí se objeví ve dveřích.* Ahoj, Eve. *Pozdraví ji. Vždycky ji měl rád a to se za celou dobu nezměnilo. Nikdy mu nedala důvod, aby v jejím případě musel něco měnit.* Nemůžu, jen tak přijít na návštěvu? *Zeptá se na oko trochu dotčeně, ale při tom mu zacukají koutky, takže to příliš vážně nemyslí.* Chtěl jsem tě vidět a o něčem si promluvit. *Zvážní a vejde dovnitř, když ho Eve pozve. Její domek je vždy útulný, uklizený.* Díky. *Přikývne a posadí se.* Copak je tu nového? *Vzhlédne k ní se zájmem. Než jí řekne, co a jak chce vědět, jak se tady mají.*

EVE LABONAIR:

To víš, že můžeš. (Pousměje se na něj a už ho pustí dovnitř. Věděla, že to samozřejmě myslel z legrace, ale je opravdu ráda, že přišel. Poslední dobou s ní řešil hodně věcí, za což byla ráda. Ale byla by ještě radši, kdyby zůstal tady v zátoce a věnoval se své smečce o něco víc, protože to teď potřebovala. Bylo tu až moc rozptylujících faktorů a on by měl smečku držet při sobě, ale zatím to vypadalo tak, že se mu spíš pod rukama rozpadá.) Ano, Jacksone? Povídej, copak se děje. Víš, že já tě vždycky ráda poslechnu. (Napila se sklenice vody, kterou měla na stole.) Dáš si něco? (Podívala se na něj a povytáhla obočí.) Co je nového tady? (Povzdychne si) Vlkodlakům dochází trpělivost, Jacksone. Stále víc se jich tu přidává k té čarodějce, co vyrábí ty prsteny. A ty nejsi tady v zátoce, abys to nějak zarazil, abys smečku vedl tak, aby věděli, že tady mají pevné zázemí. Jacksone, oni tě tu potřebují. (Mluvila vážně. Nechtěla ho kritizovat a ani to nedělala, spíš opravdu říkala, jak to teď je.)

*Jen se nad reakcí Eve pousměje, ale krátce. Do smíchu mu není a už si nepamatuje, kdy naposledy se něčemu od srdce zasmál. Vejde dovnitř a pak se posadí. Když se ho Eve zeptá, jestli si něco nedá, tak si řekne o trochu čaje. Je autem takže pít nechce a navíc potřebuje mít jasnou hlavu i na to, co s ní chce probírat. Nejprve si poslechne od Eve informace ze Zátoky. Nijak ho jimi nepotěší. Její rady, že by se měl vrátit... Nemá pocit, že by jeho přítomnost zde něco změnila k lepšímu, ale Eve si váží a respektuje ji, takže nad tím alespoň přemýšlí.* Víš, že na co sáhnu, skončí katastrofálně. *Ušklíbne se kysele. To samozřejmě nemá být žádná výmluva nebo omluva, jen holé konstatování.* Asi, ale nakonec budu muset. *Povzdechne si. Ne, čas zde se mu trávit nechce. Docela rychle si přivykl na život ve městě, ale kvůli jeho lidem to nakonec udělá.* Slyšela si o šamanech? *Zeptá se jí pak bez varování, tak, jak ho to napadne, v danou chvíli. Zkoumavě se na Eve v tu chvíli podívá.* Potkal jsem ve městě zajímavou osobu. *Pokračuje dále a přemýšlí, jak o tom Eve říct, aby se nemusel příliš zmiňovat o Nailah.* Kdysi dávno na tomhle území žili tři rody. Rod šamanů a pak dva lidské. Šamani měli tu moc, proměnit se ve vlka kdykoliv se jim zachtělo. Lidé to zjistili a chtěli mít stejnou schopnost. Rituál, který to měl zařídit se, ale nepovedl podle představ a tak vznikli vlkodlaci, jaké známe dnes. Bolestivá proměna, jen za úplňku. Nemáme nad tím kontrolu... *Poví to Eve stručně.* Ale zjistil jsem, že ten svatební rituál, kdy smečka získá schopnost Alfy, který, která se ke smečce přidá, je pravdivý. *Oznámí Eve. Po celou dobu, co o tom mluví z ní nespouští z oči.*

EVE LABONAIR:

(Podívá se na Jacksona až káravě, když řekne, že vlastně pod jeho taktovkou všechno dopadá katastrofálně.) Tohle neříkej, Jacksone. Není to pravda. Stalo se toho tolik, co jsi nemohl nijak ovlivnit. A navíc ses snažil, aby vlkodlaci v zátoce měli lepší život, ale jiní toho dokázali jen zneužít. Ale smečka se potřebuje vzchopit a k tomu potřebuje svého vůdce. (Podívá se mu do očí, ale rozhodně ne na dlouhou dobu, jako by mu snad chtěla teď ukázat, že on je opravdu ten alfa a ona ho respektuje jako svého alfu, proto se mu nedívá v tu chvíli do očí víc, než je nutné. Chtěla ho tím i tak trochu podpořit. Smečka ho stále považuje za svého alfu, ale nebude čekat dlouho. Jackson by se měl prostě vzchopit a ukázat, kdo je tu pán.) O šamanech? Ano, i když mnozí je považují jen za mýtus. Nikdy jsem žádného neviděla a řekla bych, že nikdo další ze smečky též. Místní to spíš berou jako povídačku. Ten celý příběh o tom, jak vznikli vlkodlaci, ale zdá se mi, že ty o tom víš něco víc. Koho že jsi to potkal ve městě? (povytáhne obočí a podívá se na něj. Pak mu zalila ten čaj, který si přál, a podala mu hrnek.) Svatební rituál může být pravdivý, ale jak dosáhneš toho, aby se vlkodlaci již neměnili? Hayley k něčemu takovému přeci nutit nemůžeš. I když by něco takového jistě řešilo tu situaci, ve které se teď smečka nachází. (Uzná, ale opravdu by nechtěla ani ona sama ničit nějak Hayley život. Má ji ráda a ví, že její místo je jinde než zrovna po boku Jacksona. A ví to i smečka. Navíc, když se teď stala hybridem, smečka ji brala i za upíra. Čistým vlkodlakem už nikdy nebude.)

*Když ho Eve zkouší povzbudit a ujišťuje, že není tak neschopný, jak si připadá, mírně se mu na chvilku rozjasní tvář. Takových slov slyší velmi málo a možná i proto se cítí tak bídně a mizerně. Ze všech stran se na něj snáší, jen kritika, výtky. To jednoho moc nepovzbudí. Během slov Eve zase zvážní, protože mu připomene, co všechno museli lidi v Zátoce ustát. Chvilku opětuje Evein pohled, než jim ona uhne. Pak ten svůj sklopí dolů. Zvedne ruku a protře si palcem a ukazováčkem oči a pak nos. Pak na ni znovu koukne, když začne reagovat na jeho informace o šamanech. Možná ho krapet potěší, že toho Eve také moc neví, alespoň si nepřipadá jako pitomec, že tohle uniklo, jen jemu.* Nikdy jsem se o to moc nezajímal, ani tomu nevěřil. Teď už, ale vím, že to není mýtus. *Odvětí na to Eve. Vypadá u toho zamyšleně.* Myslíš, že by šaman téhle smečce prospěl? *Podle něj by to mohlo vlkodlaky v zátoce psychicky povzbudit.* Jmenuje se Nailah. Je to šamanka. Už pár týdnů pobývá ve městě. Několikrát jsem ji už stačil potkat. Je sama... *Poví Eve o Nailah něco více, a zároveň při tom přemýšlí. Vezme si od ní s díky hrnek s čajem. Sevře hrnek do dlaní a ohřeje si tak ruce.* Nabídl bych jí, jestli by se nechtěla přidat ke smečce, ale když je smečka teď na tom takhle... *Uvažuje nahlas. Zvedne hrnek s čajem výše a párkrát do něho foukne, aby čaj ochladil.* Stačilo by, abych si vzal někoho, kdo má přeměnu ve vlka pod kontrolou. Třeba hybrid nebo šaman. *Odpoví Eve, když se pak baví o rituálu.* A máš pravdu, Hayley do toho nutit nebudu, takže jí to zatím nepovím... *Koukne na Eve. Hayley sem občas do Zátoky za Eve zavítá též. Nechtěl by, aby o tom slyšela. Jeho pohled je proto dost naléhavý. Ví, že Hayley z toho nebude nadšená, až se to k ní dostane, ale v tomhle mu pomoct stejně nemůže. Navíc, ona též vzala věci do svých rukou, když se vydala zabít Francescu a napsala mu to až bylo po všem. Když domluví, tak zvedne hrnek opět k ústům a napije se trochu horkého čaje.*

(Poslouchá, co Jackson říká velice bedlivě. Vlastně se dostali k docela zajímavému tématu. O šamanech si spíše vyprávěli jako o nějakých bytostech, které nikdy neexistovaly. Jako by to byly jen pohádky, i když jistě dost vlkodlaků věřilo v to, že to pohádka není a mysleli si, že je to založeno na pravdě. ) Tohle si jistě myslelo hodně vlkodlaků. Nikdo tu žádného neviděl, co moje paměť sahá a řekla bych, že ani dlouho předtím ne, i když je pravda, že ty veškeré historky vychází odtud, z New Orleans. Tedy vlastně ještě předtím, než tu to město bylo postaveno. (Samozřejmě, že o šamanech něco věděla, ale ne nic konkrétního. Nikdy se neměla tu čest se žádným z nich setkat, takže nemohla soudit.) Šaman by jistě mohl smečce pomoci. Pokud vím, tedy alespoň to, co se o nich říká, vyvažovali stabilitu smečky a vnášeli do ní ochrannou magii. Smečka by se mohla cítit jistěji. (Potvrdí Jacksonovi, že smečce by možná opravdu šaman prospěl, ale ona si stejně nejvíce myslí ještě něco.) Ale nejvíce stejně smečce prospěje to, že se vrátí jejich alfa. (Podívá se na Jacksona a pak se znovu napije své vody. Tenhle názor prostě nikdo změnit nemohl.) Takže jsi vážně někoho takového potkal. Ta Nailah má tedy štěstí, že je ještě naživu, když je sama. Kdyby ji potkal někdo jiný ze smečky, jistě by nedopadla dobře. A rozhodně měla štěstí na to, že jsi takový alfa, jaký jsi. Dost riskuje, když takhle chodí sama. Co se stalo s její smečkou? (Zeptá se, protože není jen tak, aby se vlci toulali sami a něco se nestalo. Zvlášť u vlčic bylo velice raritní, že se nedržely žádných smeček. Pak začne mluvit o té svatbě a o tom, že Hayley do toho tahat nebude. Nabízí se jí jedna otázka, nemůže se nezeptat.) To, že tu mluvíš o tom, jak by se možná smečce hodil šaman a že jí nabídneš, ať se přidá a teď ten rituál. Ty snad uvažuješ o tom, že by sis vzal tu šamanku? (Vyřkne svou otázku a zůstane na něm viset pohledem.) A Hayley nic nepovím. (Dodá ještě)

*Vidí, že Eve tím, co říká hodně zaujal. Jemu samotnému, když to slyšel od Nailah, to znělo stejně pohádkově, jako se u toho nyní tváří Eve. Od ní si zase poslechne on, že to skutečně pochází odsud, z tohoto místa. Pokývá nad tím hlavou. Přijde mu to podivné, že zrovna tady všechno s vlkodlaky začalo. Párkrát se během toho, co mluví Eve napije čaje. Pak se dostanou k tomu, jaký přínos by mohl mít příchod šamana do smečky. Eve mu svými slovy potvrdí, co si o tom sám myslel.* Můžu jí to nabídnout, ale moc nevěřím, že by měla zájem... *Poznamená Eve, ale spíše sám sobě pod vousy. Pak na chvíli skloní hlavu a mírně s ní zavrtí. Eve umí být opravdu velmi přesvědčivá, když chce.* Dobře, vrátím se zpátky sem. *Odpoví jí nakonec. I když se nechce tak zcela vzdát života ve městě. Bude muset vymyslet nějaký kompromis. Chvíli bude v Zátoce, chvíli ve městě. Tuhle teorii si, zatím nechá, pro sebe. Když koukne ven oknem, zjistí, že už je večer.* Nejspíš zůstanu přes noc. *Poznamen a koukne zpátky na Eve. Pak se vrátí k Nailah.* Už párkrát. *Kývne.* Poprvé v lese, když jsem měl ještě měsíční prsten. Nejdříve byla vlčicí a pak se, jen tak proměnila do své lidské podoby. *Vzpomíná, ale nijak do detailů nezabíhá. Ještě teď u toho vypadá trochu udiveně, když si to vybaví.* Ale chvíli mi trvalo, než jsem přišel na to, koho mám před sebou. *Přizná Eve svou neznalost, za kterou se teď trochu stydí. Raději to nerozebírá. Pak se vrátí k tomu, co mu říkala Nailah o své smečce.* Zůstala jako jediná po té, co její smečku vyvraždili lovci. *Odpoví Eve.* Říkala, že pochází odsud, a že zde hledá nějaké informace o své minulosti. *Dodá ještě. Eve věří a tak mu nevadí, že před ní říká o Nailah takové věci. Znovu se trochu napije čaje. Během toho se ho Eve zeptá, jestli uvažuje o tom, že by si Nailah vzal. Má co dělat, aby ten čaj nevyprsknul ven, jen na Eve během toho šokovaně vytřeští oči, jak se snaží polknout a neudusit se při tom. Když se mu to konečně povede, tak se rozkašle a pak si hřbetem ruky utře pusu.* Eve... *Koukne pak na ni.* Tak jednoduché to není. *Ujistí ji.* Myslíš, že bych Nailah do něčeho takového, jako je svatba nutil? *Nechápe.* Jen si nemyslím, že by měla být sama, i když tahle smečka za moc nestojí, pořád je to lepší, než nic. *Odpoví jí.* Díky. *Poděkuje Eve, když ho ujistí, že Hayley se nic nedozví. Již chvíli jejich rozhovor poslouchá za dveřmi jeden z Eveiných známých, který ji dnes přišel navštívit a prohodit pár slov. Chtěl na sebe upozornit zaboucháním, ale zaslechl velmi zajímavý rozhovor. Šaman, rituál, možnost neomezené kontroly nad proměnou a bez žádného prstenu. Znělo mu to jako splněný sen. Zůstane stát za dveřmi a poslouchá dál, jestli ještě něco zajímavého neuslyší.*

(Udiví se, když řekne, že si nemyslí, že by měla Nailah zájem. Kdo by neměl zájem o smečku, o nějaké zázemí, jistotu rodiny. Ano, tahle smečka sice teď není zrovna nejstabilnější, ale i ona by mohla jako šamanka vědět, že by se to mohlo změnit s jejím příchodem.) Proč by nechtěla být součástí nějaké smečky? Copak ses jí na to ptal, že děláš takové závěry? (Zeptá se zvědavě. Opravdu neví, o čem všem se společně bavili a ne a ani se nebude moc vyptávat, ale tohle ji zajímá, jak ví, že nebude chtít.) Jsem ráda, že se vrátíš, protože smečka tě opravdu potřebuje. Potřebuje svého vůdce a ty jím jsi Jacksone. (Přesvědčuje ho o tom, že opravdu není alfou jen tak. Pak už poslouchá další vyprávění o Nailah. Zřejmě ho ta šamanka nějakým způsobem učarovala, i když jistě ne tak, aby si ji musel hned brát. Zřejmě ho ale nějakým způsobem zajímala. A vlastně se mu ani nedivila, když se mu najednou před zraky proměnila a neměla na sobě žádný prsten. Jistě t muselo Jackovi vrtat hlavou, než zjistil, kdo tedy ta Nailah opravdu je.) Pochází odsud? Nevím o tom, že by se tady narodila nějaká šamanka, jak jsem řekla, nikdy jsem tady žádného neviděla. Ty myslíš asi nejspíše její předky. No, pokud jsou ty povídačky pravdivé a ona tu hledá něco o svých předcích, znamená to, že je z rodu původních šamanů, kteří stvořili vlkodlaky. Šamanů v té době existovalo jistě mnoho, ale jen jeden kmen stvořil vlkodlaky. Ona bude tedy potomkem tohoto kmene. (Usuzuje podle toho, co jí Jackson řekl. Je opravdu dost možné, že mají co do činění s někým takovým. Pak už poslouchá o tom sňatku. Samozřejmě, že to tak lehké není. A ona ví, že Jacksonovi by bylo proti srsti někoho takhle nutit. Na druhou stranu, smečka by tím získala.) Až se smečka dozví o takové možnosti, jistě se toho nebude chtít jen tak vzdát. (Zná tuhle smečku. Chce být svobodná víc než kdy jindy.)

*Ušklíbne se a pokrčí mírně rameny.* Já nevím, Eve. Nevím, co si o ní mám myslet. *Odpoví pak a už to, jestli by Nailah měla zájem stát se součástí smečky nebo neměla, nerozebírá.* Zeptám se jí, když na ni budu mít štěstí... *Dodá a pak se zachmuří.* ...nebo smůlu. *Zabručí si pod nos do vousů. Tahle Divoženka je pro něho jedna velká neznámá. Když ho pak Eve ujišťuje o tom, že smečka ho jako vůdce potřebuje, slabě se nad tím pousměje.* Snad vám tu k něčemu budu... *Zahučí. Pak se napije čaje. Eve se pak ptá na Nailah.* Ano. *Upřesní.* Já dosud taky ne... *Ujistí ji, že Nailah byla jeho první setkání s šamany u vlkodlaků. Se zájmem poslouchá Eve, co k tomu říká dál. Tolik novinek tak záhy po sobě. Něco takového nečekal. Probírá si v hlavě chvíli znovu to, co zjistil a přemýšlí, jak to, co nejvhodněji využít ve prospěch většiny zúčastněných. Nechce nikoho k ničemu nutit. Tohle je mu proti srsti.* Zatím by o tom neměl nikdo vědět. *Poznamená a koukne se na Eve. Netuší, že se tahle zpráva zanedlouho roznese po Zátoce.* Ne dříve, dokud si s Nailah nepromluvím. *Dodá ještě. Po té dopije čaj a postaví prázdný hrnek na stůl.* Už půjdu. *Vstane.* Musím zjistit, jestli mám ještě v Zátoce stále kde bydlet. *Dodá na vysvětlenou.* Zase se brzy zastavím. Měj se, Eve. *Rozloučí se s ní. Letmo se pousměje a pak zamíří ke dveřím. Když je otevře a vyjde ven, má zvláštní pocit. Jako by tady ještě před chvilkou někdo byl. Rozhlédne se po okolí, ale nic podezřelého nevidí. Jen u nedalekého ohniště je několik členů smečky a o něčem si zapáleně povídají. Nechá si své podezření pro sebe. Ještě jednou kývne Eve na rozloučenou a zamíří pak od jejího domku Zátokou k tomu svému.*

*Vrátil se do Zátoky hodně pozdě večer a tak jen zaparkoval auto a šel si lehnout. Další den vstane jako vždy brzy. Jeho domek trošku zpustl po dobu jeho nepřítomnosti a tak si ho zase pomalu dává do pořádku. Když je to nejhorší za ním, vydá se ke svému autu, kde má nějaké věci, které si se sebou dovezl z města. Vezme první část a zanese je do domku. Tam je nejprve rozmístí tak, jak mu to nejlépe vyhovuje a pak se vydá pro další a další. Nemá toho moc, ale musí do auta párkrát zajít. Když nakonec odnese poslední část. Uloží je. Po té zjistí, že je skoro poledne. Udělá si něco rychlého k jídlu a pak se vydá na procházku po Zátoce. Mimo jiné chce zjistit, co je zde nového a také dát vědět, že je zpátky. Cestou vytáhne z kapsy mobil. Chce napsat Genevieve, ale pak si uvědomí, že na ni nemá číslo a tak telefon zase schová a přemýšlí, jak ji zkontaktovat. Pravděpodobně se okolo ní bude motat Kol a toho vidět nepotřebuje. Uvažuje nad tím, jen chvíli. Jeho myšlenky krátce na to zabloudí k Nailah. Uvažuje, jestli se ozve a jaká bude její odpověď.*

*Cestou zátokou občas potkal někoho ze smečky. Většinou se pozdravili, zeptal se, co je nového a prohodili pár slov. Díky těmhle několika setkání a rozhovorů si potvrdí, že v Zátoce to není ono. Ani z daleka to nevypadá tak, jak by si přál. Jeho rozpoložení už tak dost mizernému, to nepřidá. Pokračuje dále. Zamíří na okraj obydlené části Zátoky. Zrovna, když prochází nedaleko jednoho z domků, o kterém dobře ví, že za jeho přítomnosti v Zátoce byl prázdný, všimne si, že u něj sedí jemu stoprocentně neznámý muž. Stačí mu pár vteřin, aby se ujistil. Své lidi ze smečky zná, i ty, co se sem přistěhovali kvůli Hayley a pak se rozhodli zůstat. Podle reakce si ho neznámý také všimne a osloví ho. Kdyby to neudělal, dal by s ním řeč on. Přejde k němu a dost nedůvěřivě si ho prohlíží.* Jsem. *Kývne souhlasně.* A ty jsi? *Zajímá se. Stále si ho pozorně prohlíží.*

*Kývne souhlasně, že si jeho jméno bude pamatovat, nebo se o to pokusí. Tváří se před i potom, co mu ho Lorent řekne stále stejně. Nic mu to neříká. Možná je to dobře. Kdyby tušil, s kým má tu čest, nejspíše by nebyl nikterak nadšený. V tom lepším smyslu slova. Měří si Lorenta, během toho, si strčí ruce do kapes bundy a vyčkává, co mu bude chtít. Zpozorní, když se Lorent vyjádří. Jeho stručná žádost, aniž by mu řekl, jak se sem dostal, a proč chce zrovna do jeho smečky mu na začátku moc dobrý úvod nezíská. V jeho výrazu se mihne až úžas nad tímhle jednáním.* Já, ale jen tak někoho do Zátoky nepřijmu. *Zavrtí slabě, leč rozhodně hlavou. Tyhle doby jsou dávno pryč. Za svou důvěřivost a dobrou vůli draze zaplatil. Jeho lidé, vlastní rasa, vlastní rodina ho zklamala, zradila. O všechnu svou důvěru přišel.* Co tě do New Orleans přivedlo? *Zeptá se ho, zatímco na něj kouká.* Kdo ti dovolil zabydlet se tady? *Jeho zástupce ani Eve mu o Lorentovi při příchodu nic neřekli. Chce si svou otázkou potvrdit, že se tady vetřel, bez ničího svolení. Tenhle přístup mu přijde hodně drzý, oprsklý a rozhodně se mu někdo takový nezamlouvá. Důvěru si tímhle Lorent nezíská.*

*Čeká, co se od Lorenta dozví, jaký důvod v obou případech uvede. Když mu Lorent poví, že jeho bývalá smečka byla vyvražděná, vybaví se mu osud Nailah a její smečky. Má pocit, že vlkodlaci mizí tak rychle, až je to na pováženou. Přesto si ti zdejší raději zvolili za svého vůdce čarodějku, kvůli možnosti získat měsíční prsteny. Vře mu z toho krev v žilách. Vlastní lidé se obrátili proti smečce. Má z toho mizernou náladu. Navenek to, ale v tuhle chvíli nedá. Ušklíbne se, když se Lorent zmiňuje o výjimečnosti města i co se týká samotných vlkodlaků.* To nepochybně. *Zavrčí, ale v jeho podání to nijak skvěle nevyzní. On sám v New Orleans zažívá, jen samé "legendární" a "výjimečné" události.* Proč si vybral zrovna Zátoku? *Zpovídá ho. Při tom ho provrtává pohledem. Nezdá se, že by jeho důvěra k Lorentovi nějak vzrostla, potom, co mu pověděl.* Netoužíš po měsíčním prstenu? *Ušklíbne se pohrdavě. Není to tak dávno, kdy to těchto kroužků vkládal naději na změnu k lepšímu pro lidi ve smečce. Dnes tyhle měsíční prsteny z duše nenávidí. Už nikdy by se žádného ani nedotkl.* Než jsem odjel, určil jsem zástupce, který v době mé nepřítomnosti Zátoku vedl. Měl si ho vyhledat a zeptat se, jestli tady můžeš být. *Jeho vysvětlení, proč je zde dosud na černo se u něj s žádným úspěchem nesetkají. Z jeho pohledu je to, jen Lorentova oprsklost, se kterou si myslí, že u něj uspěje. Vzbuzuje to v něm, ale o to více nedůvěry.*

*Zdá se mu, že u Lorenta zahlédne nespokojenost nad tím, jak reaguje na jeho zmínce o historii vlkodlaků v New Orleans. Skutečnost, že historie vlkodlaků se začala zde na tomto místě pro něj znamená hodně. On však svou reakcí poukazuje na to, co se odehrálo v posledních letech. Nejprve zrada ve vlastních řadách, vyhnanství v Zátoce, nakonec prokletí. Když se z toho smečka dostala, místo toho, aby si vzala ponaučení, má pocit, že se to děje všechno znovu. Vlastní bratr ho pro trochu moci zradil. Obrátil se proti vlastním lidem. Varoval ho a nakonec na tohle doplatil - vlastním životem. Rozdělení smečky a získání měsíčních prstenů od Esther... To je pro něj už ona pověstná poslední kapka. To, proč se vyjadřuje, jak se vyjadřuje, ale nemá důvod ani chuť Lorentovi vysvětlovat. Je to pouze jeho věc.* Vadí ti něco? *Zeptá se ho, protože mu neunikne Lorentovo zamračení. Zní klidně, ale trochu odměřeně. Při tom se na něj zadívá. Když pak od Lorenta slyší jeho důvod, proč si vybral smečku v Zátoce, místo těch, co dali přednost městu, ušklíbne se.* A tohle mě má přesvědčit, že bys byl pro tuhle smečku přínosem? *Zeptá se ho nevěřícně. Nad Lorentovou drzostí se nestačí divit.* Mám dojem, že to bude působit pravý opak. *Dodá.* Kdo po tobě jde? *Přistoupí o něco blíže k Lorentovi a položí mu velmi jednoduchou a snadno zodpověditelnou otázku.* Vlkodlaci s měsíčním prstenem od té čarodějky do Zátoky nesmí. *Oznámí mu, jako hotovou věc. Tím mu dává jasně najevo, že i kdyby ho do smečky přijal, o čemž zatím není ani z poloviny rozhodnutý, že to k něčemu dobrému bude, pokud si obstará prsten od Esther, tak zase může jít. Nad Lorentovým konstatováním, že mu něco uniklo se, jen ušklíbne, ale nekomentuje to.*

*Čeká na to, jestli Lorent zdůvodní svou reakci. Přičte mu malé plus, když se rozhodne říct skutečný důvod. Vyslechne si ho a zavrtí odmítavě hlavou.* Pochopil si mně špatně. *Odpoví.* Historie a tradice vlkodlaků nejsou problém. Spíše to, co se děje poslední dobou v New Orleans. *Vyvede Lorenta z omylu. Nemá, ale v úmyslu mu něco vykládat. Poslouchá ho a pozoruje, když z něj začnou vylézat pravé důvody toho, co ho sem táhne. Povytáhne nepatrně překvapením obočí, když slyší o Původních. Znechucení a nevraživost k téhle rodině ovšem nezakrývá. Stejně tak, jako to nedělal před Stevenem. Vytáhne ruce z kapes a založí si je na hrudi, když se zdá, že toho Lorent má na svědomí více. Poslouchá ho dál a pokouší se zakrýt překvapení z toho, co se dozvídá. Zní to hodně neskutečně, ale i díky tomu se mu leccos objasní. Třeba i to, proč byl Oliver zabit. Během Lorentova vyprávění, čím častěji zmiňuje Původní a Klause, tím nenávistněji se mu blýská v očích. Klause opravdu z duše nenávidí. Sevře pevně čelist. Neví, že je Lorent Klausův bratr, v takovém případě by se s ním nejspíše vůbec nebavil. Jelikož, ale ví, jen to, že má Lorent problémy s Původními i Esther, přiměje ho to přehodnotit, alespoň málo jeho plány. Lorent svým vystupováním a chováním jeho důvěru nebo chuť vzít ho do smečky, ještě nepřesvědčil. Přesto nemá už takový problém s tím, že teď pobývá tady v Zátoce.* Ty prsteny přinesly téhle smečce jenom zlo... *Procedí nevraživě. Skutečně o měsíčních prstenech nechce ani slyšet. Claire je jediná, která ten prsten ze zdejších vlkodlaků má. Tenhle, ale vyrobila Genevieve. Přijde mu to nyní jako hodně vzdálená minulost.* Tvé přijetí do smečky si ještě rozmyslím. *Odpoví mu.* Ale můžeš tady zatím zůstat. *Dodá ještě. Když si vzpomněl na Claire, uvědomil si s hrůzou, že za ní chce, potřebuje nutně zajít a vidět ji. Rozhodne se pro teď tohle setkání ukončit.* Možná bys mohl promyslet, čím můžeš být téhle smečce užitečný... Když uvidím něco, co se mi bude zamlouvat, třeba na to kývnu. *Dodá. Rozmotá ruce a zase si je schová do kapes. Když poví Lorentovi své stanovisko i podmínky, za jakých je ochotný jeho přijetí zvážit, udělá od Lorentovy chatky pár kroků zpět. Než se otočí, krátce mu kývne hlavou na rozloučenou a pak se otočí a odejde.*

(Claire celý včerejší den strávila venku s lukem, šípy a terčem. A placatkou. Je pravda, že tu měla jen na zahřátí, ale odložila ji, aby se mohla lépe soustředit. Procházela se a zpívala. Sbírala materiál a vyráběla si z něj terče a šípy. Trénovala na přesnost z různých pozic, dálek, výšek, dokonce si vylezla na strom, na několik prvních větvích. Ke konci si z toho už trochu střílela. Například zvedla luk do vzduchu, otočila se na špičkách o 180 stupňů a vystřelila na terč. Většinou to bylo úplně mimo, ale jednou se trefila. Sice to nebyl střed, ale alespoň něco. Zítra se chystala zkusit střelbu v pohybu. Možná to bylo divné, něčemu se tak urputně věnovat, ale jí to prostě bavilo, odpoutávalo jí to od všeho toho, co právě prožívala, měla pocit, že je zase v té době, kdy byla dítě. Cítila se nabitá energií. To ticho a zvuky lesa jí prospívaly. Měla ráda samotu. Nikdy jí nedělalo dobře být v centru velké pozornosti. Měla svůj okruh přátel a s tím většinou vystačila.
Ráno se probudila brzy, osprchovala se, oblékla se, najedla se, vzala si luk a šípy a terč a ovoce a termosku s čajem a odešla si zastřílet na své oblíbené místo. Pověsila terč, odložila si věci a vzala do ruky luk. Vzala šíp a zaměřila. Vítr jí prohrábl její vlasy a odvanul je na její ramena. Už už se chystala vystřelit, když v tom spatřila za nedalekým stromem nějakou postavu. Rychle se otočila a vystřelila po ní, několik metrů od ní, aby jí vyplašila. Tady nemá co dělat. Ale byl to jen stín. Claire si oddechne a dojde si pro šíp. Nechce být rušena.)