Bayou (Zátoka)

(Sem tam zapomínala dávat směrovky, tohle jí ještě opravdu nešlo, ale tak nějak se konečně dokodrcala až do zátoky. Tedy kodrcala se městem. Na krásné rovince, která směřovala k zátoce jela dokonce dost rychle. Pak ale zabočovala na vedlejší cestu k zátoce a to už zase zpomalila. Dorazila na místo docela brzy. Viděla tu hrůzu, plameny někde ještě stále hořely, stále vládl zmatek a chaos. vystoupila z auta a rozeběhla se směrem do centra dění. Vlkodlaci, kteří byli jakž takž v pořádku nosili zbylé zraněné do té ošetřovny. Nevšimla si Jacksona, který seděl u nějakého mrtvého těla. Prostě se vydala s těmi vlkodlaky na tu ošetřovnu a tam začala pomáhat raněným tím, že urychlila jejich léčení. Tedy lépe řečeno, používala svou magii na to, aby zhojila jejich rány. Vlkodlaci na ni zprvu koukali dost nedůvěřivě, ale potom se jí i ptali, jestli něco nechce, protože viděli, že opravdu pomáhá. Šrapnely z ran ale pomocí kouzel nevytahovala, protože kouzla nedokáží být tak jemná jako práce rukou. Takže využila u mnohých svých zkušeností jako zdravotní sestry a šrapnely vytahovala jednotlivě pinzetou a až potom hojila rány kouzlem. Takhle chodila od vlkodlaka k vlkodlakovi a ostatní jen zírali. Dokonce tam byl i Oliver, kterému to moc po chuti nebylo, že byla tady. Ale mlčel. Ovšem prohlížel si ji velice bedlivě a s velkou nedůvěrou v očích.)

(Když odvedla spoustu raněných, vzala střep a ránu na krku, kam jí Marcel kousl, rozškrábe tak, aby překryla původní zranění. Není to moc hluboké, takže jí to nezpůsobí nějaká vážná zranění. Ošetří si to a zalepí. Prochází se po zátoce jestli ještě někoho neuvidí. Místo zraněných uvidí Jacksona jak sedí u těla přikrytého plachtou. Když prochází okolo roští, zaslechne šustění a tak se tam podívá. Najde tam schovaného malého kluka, zhruba tak pětiletého. Usměje se na něj.) Mně se nemusíš bát. Pojď. (Natáhne k němu ruku a klouček se jí po chvíli chytí, vyjde ven a Claire si ho zapře o bok a ruce spojí tak, že ho nese na rukou. Kousek od Jacksona ho pustí na zem a řekne mu, aby tam chvíli počkal a nikam nechodil. Dojde k Jacksonovi a položí mu ruku na rameno. Nic neříká, zatím ne. Ohlédne se jestli tam na ní chlapec ještě čeká, a když zjistí že ano, usměje se na něj.)

*Když tak chvilku sedí v klidu, zdá se mu, že se ten zmatek v hlavě trochu uklidňuje i sluch se mu začne pomalu vracet. Začne uvažovat nad tím, kdo tohle mohl udělat. Jako první ho napadají upíři.* Nejprve nás napadají ve městě a teď už i tady. *Běží mu hlavou. Zaslechne blízké kroky a tak ožije a rychle se ohlédne po zvuku. Zahlédne Claire s malým chlapcem v náručí, kterého položí a pak se vydá k němu. Je rád, že malý, jen v pořádku, pokud nepočítá šok a psychickou újmu.* Claire, jsi v pořádku? *Otočí se k ní, když mu vyjádří svou účast. Vidí, že má jen ránu na krku, zalepenou.* Promiň.  *Zase vstane. Sám je stále ještě od krve, která už zaschla, od prachu, jak tvář tak oblečení. Rozhlédne se a pak zamíří zase do centra dění. Do nemocnice. Chce zjistit, kde může přiložit pomocnou ruku. Všimne si, když prochází kolem aut, že přibylo jedno nové. Mimoto, jej zaujmou trosky z motorky, která zde spustila neštěstí. Přejde k ní a sehne se k ní. Tělo muže, které rovněž nepřežil je potřísněno krví a kůže rozežrána. Dotkne se jedné takové části. Oměj slabě popálí i konečky jeho prstů. Rychle ruku zase stáhne a promne si prsty.* Oměj. *Zahučí si pro sebe. Je mu jasné, že to bylo úmyslně namířeno proti vlkodlakům. Pak už se vydá do nemocnice. Až vejde dovnitř, všimne si, že je tam Genevieve. Dovtípí se tak, čí bylo to auto. Neujde mu, co zde dělá. Znovu ho tím potěší. Zahlédne při tom Oliverův nedůvěřivý výraz. Vydá se pak za Gen.* Díky za tvou pomoc. *Promluví na ni. Už normálně, protože sluch se mu již vrátil. Přesto vypadá unaveně, strhaně, sklesle, potom, co zde v posledních chvílích zažil.*

( Zrovna léčila paži jedné malé holčičce. Pohladila ji po vlasech a usmála se na ni.) jsi statečná. (Vytáhne si z kabelky karamelky, ještě je ani neměla načnuté. Ráda je mlsala, když ji honila mlsná. Teď je ale předala té holčičce a ta s vděčným a radostným výrazem na tváři čapla karamelky a někam odběhla. Ona za ní ještě zavolá, ať se podělí s ostatními dětmi. 
Pozvedne zrak, když na ni Jackson promluví a napřímí se, takže nakonec stojí tváří v tvář Jacksonovi) Byla jsem zdravotní sestra. Možná to byla tak trochu moje povinnost. (pokrčí rameny, ale pravdou je, že to rozhodně nedělala kvůli tomu. Docela ji šokovalo, že si někdo dovolil na vlkodlaky i tady v zátoce. Jackson měl tržnou ránu na čele. Přejela mu po ní prstem a rána byla v tu ránu pryč. Pak ho vezme za ruku, stiskne ji ve svých dlaních, něco zašeptá a Jackson tak může cítit, jak se do něj vlívá nová energie.) Co se tady vlastně stalo?

(Stále sleduje Genevieve a když se k ní přidá Jackson, jen protočí očima. No, tohle mu tedy opravdu scházelo. Zakroutí hlavou, ale poslouchá je, o čem se baví. Jakmile se zeptá Genevieve, co se stalo, vystartuje) Co se stalo?! (zeptá se jí nevěřícně) To se zeptej těch svých čarodějných a upířích frakcí, se kterými se tak přátelíš a které jsi taky součástí. (vyštěkne) Upíři se nás odjakživa snaží zbavit, skoro se jim to i povedlo. Za pomoci koho? Čarodějky! (upře na ni naštvaný pohled) Jackson stále říká, jak je ti vděčný, co vše pro nás děláš, ale víš ty co? Já si myslím, že akorát splácíš dluh, který jste nám vy čarodějky způsobily. (ukáže na ni prstem a pak se otočí na další vlkodlaky) Ona je součástí frakce, která nás měla před lety na svědomí a teď se sem opováží přijet s tím, co se stalo a opovažuje se využívat Jacksonovy dobroty. Ale tomu by měl být konec! Sami vidíte, co se dneska stalo. Zaútočili na náš domov. Upíři, čarodějky. Je jedno, kdo to byl. Možná to byl ten její povedený bratr. (ukáže zase na Genevieve) Ale my už toho máme dost, není to tak? Máme dost toho, jak s námi manipulují a chovají se k nám. Vyhnali nás sem a nedají nám pokoj ani tady! (Jeho řeč je dynamická a má říz. Mnozí vlkodlaci přikyvují na jeho slova)

Je mi to líto. (Koukne se na něj soustrastně. Je to hrozné, avšak ona to neprožívá jako on, nebyli to její lidé, možná proto ani nemůže úplně pochopit to, co cítí. Kývne, a když Jackson odejde, prohlíží si zátoku. Tolik škod. Dojede k chlapci. Přemýšlí, kam ho má odvést. Nepřijde jí vhodné ho vodit do nemocnice, avšak tam bude hodně lidí, třeba tam najde jeho rodiče. Dojde tedy do nemocnice a hledá společně s chlapcem jeho rodiče. Nakonec je najde, plavovlasý muž, sedící u zraněné ženy. Položí chlapce na zem a ten se rozeběhne ke svým rodičům. Pousměje se a přikývne. Je krásné vidět radost jiných lidí. Při odchodu zahlédne Genevieve a Jacksona. Kývne Gen na pozdrav a vyjde z nemocnice. Dojde do své chatky, která není díky bohu ani trochu poškozená.)

*Když mu Genevieve ozřejmí, že byla zdravotní sestra, chápavě kývne. Ona to může brát jako povinnost, ale ať se rozhlíží sebevíc, je tu jen ona jediná, kdo něco takového dělá. Napadne ho, jestli jí někdy dovede alespoň z části oplatit to, co pro ně ona za tu krátkou dobu již udělala. Trošku nestíhá, vždy o něco později pochopí, co vlastně dělá, když mu vyléčí ránu a dodá trochu energie.* Šetři si sílu na něco potřebnějšího. *Odvětí hned na to, když pochopí, co dělá. Jemně, ale přesto pustí její ruku a tu svou stáhne. Než může začít vysvětlovat, co se stalo, ač sám moc neví, vloží se do toho Oliver. Když spustí, zprvu ohromeně a šokovaně k němu otočí hlavu. Nevěří tomu, co slyší a to už mu sluch zase normálně slouží. Nejraději by v tu chvíli bratra praštil. Ohromení se postupně mění v rozhořčení a nakonec ho sleduje dost nelibě, podrážděně. Nemůže pochopit, že je pořád tak plný zloby a nenávisti vůči všem, co nejsou vlkodlaci a teď ještě burcuje ostatní proti obyvatelům města.* To by stačilo... *Zvedne trochu hlas a zpraží ostatní, co začnou mít podobné pocity jako jeho bratr varovným pohledem. Včetně Ollieho.* O co se snažíš? *Vyjede na něj. Sice se ovládá, ale má toho dost.* Čeho myslíš, že tímhle dosáhneš? Tenhle masakr ti nestačil? Chceš další ve městě? *Ptá se ho nevěřícně.*

(Claire si ani nevšímá, nemá na ni čas ani náladu. Stojí vedle Jacksona, když začíná Oliver hovořit. A že tedy zrovna slovy nešetří. Kope kolem sebe a obviňuje všechny bez jediného důkazu. Ale pravdou je, že tenhle útok někdo na svědomí mít musel. Ale rozhodně to nebyl její bratr, tím si byla jistá, i když jí to třeba nebude nikdo věřit. Věděla, že kdyby to byl její bratr, všichni by věděli o tom, že to byl on. On se neschovával, on byl hrdý na svou práci a rozhodně by nic z toho nedělal inkognito. Hlásal by až do nebes, že on má prsty v útoku na zátoku.) Můj bratr to nebyl. (zasyčí) Tohle není jeho styl. Kdyby to udělal, věděli byste to všichni, kdyby to udělal, už te´d byste věděli, kdo je viníkem. A navíc, proč by na vás měl asi tak útočit? Jste zalezlí v zátoce a nejste pro něj žádná hrozba. Nepotřebuje se zbavovat někoho, kdo mu nijak nehrozí a neohrožuje ho. (řekne to tvrdě, ale je to pravda. I když vůči Jacksonovi ji to možná trochu mrzí, že to takhle řekla. Ale on ví, že společně mají plán, jak tohle změnit. Ví, že k tomu dojde už brzy, protože ať tohle udělal kdokoliv, chce ty prsteny vyrobit co nejdřív, aby se vlkodlaci mohli bránit.)

(Poslouchá Genevieve, co na to řekne. Začala bránit svého bratra, což je pro něj překvapení, ale kdo by jí tu měl věřit? Možná tak Jackson, ale už teď cítí, jak jsou vlkodlaci nevrlí z toho, že je přepadli v domovině a oni by s tím neměli nic dělat. Mají dost vysedávání. Chtějí akci. Možná by mohl využít toho, že mu Jackson řekl o těch prstenech. Mohl by teď udeřit. Genevieve je tady. KDyby se na ni sesypala horda vlkodlaků s tím, že má ty prsteny vyrobit, klidně tady a teď, co by mohla dělat? Možná nemají teď velkou sílu, ale je jich tu hodně. Může odolávat, ale všechny je neudolá.) Vidíte to? Zastává se svého bratra, který tady rozpoutal válku a ještě k tomu připouští, že pro něj vlastně nic nejsme, protože nic nepodnikáme! Jsme podle ní jen nuly jako podle všech. (Podívá se na Jacksona) Někdo to už musel říct. Už jsme se naseděli dost. Teď je čas, abychom konečně ukázali, co v nás je. Za chvíli bude úplněk a nebo... (zamyslí se naoko) Neslíbila ti ona náhodou ty prsteny? (podívá se na něj a pak zase na ostatní) Tahle čarodějka přislíbila Jacksonovi, že mu vyrobí prsteny, abychom se už nemuseli měnit, ale mohli bychom využívat našich předností kdykoliv. (podívá se na Genevieve) Tak proč je tedy nevyrobíš, čarodějko? (podívá se na ni tvrdě... začínalo s ním souhlasit čím dál více vlkodlaků a jakmile se zmínil o těch prstenech, všichni si šuškali a nakonec viseli pohledem na Genevieve. Někteří do toho dokonce křičeli hlášky typu: Vyrob je hned! Nebo koukej je vyrobit! a tak dále)

*Myslel, že to dnes už horší nemůže být. Mýlil se. To, co začal Oliver těmi svými řečmi ho přesvědčilo, že může. To jeho štvaní vlkodlaky proti ostatním z města, obviňování Genevieve z něčeho, za co nemohla. Měl na něho stále větší zlost a nechápal, jak může být jeho bratr. Nečeká od toho nic dobrého. Když se do toho vloží Genevieve a začne je ujišťovat, že její bratr to nemohl provést, nemá důvod jí nevěřit. Jistě ho zná nejlíp. Střelí po ní varovným pohledem, protože tím, co pronáší o vlkodlacích, jen přilévá olej do ohně. Ví, že má sice pravdu a zatím to tak vypadá, ale tohle nikomu tady a teď neprospěje. Snaží se jí naznačit, aby trochu ubrala. V duchu se modlí, aby se nedostaly na přetřes měsíční prsteny. V danou chvíli vůbec netouží, aby se o nich bouřící se vlkodlaci dozvěděli. Podívá se na bratra. Kdyby měl pocit, že to k něčemu bude, dal by mu přes držku. Naštvaně opětuje jeho pohled. Když jeho bratr pokračuje, tak si založí ruce na hrudi a poslouchá, co ještě vyplodí.* Kroť se, Ollie. *Varuje ho znovu, zvýšeným hlasem. Když vypustí z pusy to o prstenech. Dojde mu trpělivost.* Ty chceš tuhle smečku zničit? *Přejde od Genevieve k němu. Zastaví tak, že se navzájem téměř dotýkají a dívá se mu do očí.* Tohle nebylo určeno všem uším, Olivere. *Zavrčí na něj naštvaně.* Kdo si myslíš, že jsi?! *Užasne. Má opravdu silnou chuť ho praštit.* Za tuhle smečku nesu zodpovědnost já a ne ty. Co a jak se udělá rozhodnu já a ne ty. Bude to podle mně, rozumíš. *Varuje ho, aby přestal a pak přelétne stejným pohledem ostatní kolem a zastaví se na těch, co jsou nejhlasitější.* To, co se tady dnes stalo nenechám, jen tak. Ten, kdo to udělal si to zodpoví. *Ujistí ostatní.*

(Naštvaně se podívá na Jacksona. Nedokáže pochopit, jak může být pořád takový. Jak může být takový, že nechce nic podnikat? Že shazuje všechna jeho slova? Měl toho už dost. Tenhle útok byl hodně. Mohl za něj i on, ale když už tedy proběhl, chtěl toho takhle využít, ale Jackson si stále mele svou. Ale vypadá to, že velký zbytek smečky souhlasí s Oliverem. No, ještě se uvidí, kdo s koho. Naštvaně se otočí na podpatku a vyjde z ošetřovny. Drží se ale poblíž, protože chce slyšet případnou konverzaci genevieve a Jacksona o prstenech.)

(Nestačí ani nic říct a vloží se do toho Jackson. Olivera pěkne zpraží, ale ona věděla, že možná sklapne pro teď, ale rozhodně to není konec. Oliverovo jméno ještě uslyší, tím si je jistá. Má špatný pocit z toho, že o prstenech teď vědí všichni, ale už se nedá nic dělat, stále je vyrobit chce, ale možná si bude klást trochu jinačí podmínky. Zítra je úplněk a ona věděla, že to je nejlepší doba pro to, aby ty kameny očarovala. Předpokládá, že Jackson se jí celou dobu snažil sehnat kvůli tomu, že má krev. Podívá se na Jacksona a pohledem ho vyzve k tomu, aby šel za ní ven. Snaží se prosmýknout mezi vlkodlaky, kteří jí nechtějí uvolnit cestu. Nakonec se jí to podaří a ona skončí venku před ošetřovnou a čeká na Jacksona.)

*Obrátí nakonec svůj zrak zpět na Olivera. Má na něj zlost, že tímhle výstupem všechno pokazil. Nedovede si teď představit, co se kvůli prstenům stane, když o nich slyšelo tolik vlkodlačích uší a ty si to jistě nenechají pro sebe. Za chvíli toho bude plná Zátoka a on má obavy z toho, co to vyvolá. I když už Oliver dál nic neříká a pak odejde, ostražitě jeho odchod sleduje. Nevěří mu teď, ale ani nos mezi očima. Zná ho a tuší, že si nedá pokoj, hlavně teď, když se mu povedlo na svou stranu přetáhnout některé lidi v Zátoce.* Nikdo nebude nic podnikat na vlastní pěst. *Rozhlédne se pak varovně kolem sebe po ostatních. Když se po té rozhodne z nemocnice odejít i Genevieve krátce za ní pohlédne a sleduje ty neochotné jí pustit dost pronikavýma očima. Potřebuje s ní mluvit, když už je tady, ačkoliv netuší, jestli bude ještě o čem, potom všem. Vydá se za ní. Vyjde z ošetřovny a koukne na ni. Jeho zlost v něm sice přetrvává, ale není určená Genevieve. Před ní se naopak teď cítí dost hloupě za to, co Oliver a ostatní uvnitř předvedli. Prohrábne si dlaní vlasy a odstraní si tak pár delších pramínků z čela.*

(Pootočí se na něj, když k ní přijde.) Asi jsem sem neměla jezdit. Nebyl to zrovna nejlepší nápad. (zase se podívá zpět před sebe a kousne se do rtu. Ne, rozhodně neměli všichni vědět, že se jim chystá vyrobit prsteny. Protože ona se rozhodně nechystá vyrobit je všem. Zakroutí hlavou a sklopí zrak. Pak hlavu zase narovná a podívá se znovu na něj) Zítra je úplněk. Fáze měsíce je tedy úplná a tudíž Měsíc v sobě skrývá tu nejlepší energii na to, aby se očarovaly měsíční prsteny. Nemusí to být přímo v noci, to bych si samozřejmě netroufala, ale i ve dne je síla Měsíce znát, ačkoliv normální lidé to necítí, vy vlkodlaci ano. Očaruji je zítra, pokud máš tu krev. (podívá se mu do očí) Ale mám ještě jednu podmínku. Z té poloviny prstenů, co ti dám, nesmí jeden dostat Oliver. 

*Povzdechne si při její poznámce. Zavrtí nepatrně hlavou.* Neměla, Genevieve. *Je jasné, že to nemyslí zle. Raději by jí, ale tohohle před chvíli ušetřil. Přesto je rád za její pomoc na ošetřovně.* Nejsem pyšný na to, co jsme tam uvnitř předvedli. *Sklopí na chvíli pohled. Když se následně Genevieve zmíní o úplňku a z jejich slov pochopí, že má stále v úmyslu prsteny vyrobit je vidět, že ho tím překvapí, protože už to neočekával.* Krev mám. *Kývne.* Chtěl jsem za tebou zrovna jet, když se to stalo. *Odvětí jí na to.* Je v mém autě. *Pohlédne za ní do míst, kde stojí jeho auto a kývne k němu hlavou. Pak se na ni znovu podívá, když začne s podmínkami. Na to, co po něm chce nemůže nic říct. Naprosto ji chápe. Přesto může vidět, jak je pro něj těžké tohle odsouhlasit.* Ať ho Oliver mít bude nebo ne, nepřinese to nic dobrého. *Obává se. Skloní pak pohled dolů. Zvedne levou, na které má prsten pro Hayley. Na chvilku se na něj podívá a snaží si zapamatovat ten pocit, když má nad sebou kontrolu. Pak si druhou rukou prsten stáhne z prstu a položí na dlaň. Tu pak natáhne k Genevieve. Při tom na ni koukne.* Slíbil jsem, že ti ho po návratu vrátím. *Připomene.*

Říkáš to, jako bys měl být zodpovědný za slova svého bratra. (podívá se na něj) Ne, za svá slova si je každý zodpovědný sám. Tvůj bratr řekl, co měl na srdci. Vlastně měl v lecčem pravdu, ale nelíbí se mi jeho přístup. Z jeho očí bylo vidět, že by násilí řešil zase jen násilím. A my teď v tuhle dobu nepotřebujeme, aby se tu zbláznili ještě vlkodlaci. (vydechne a kousne se do rtu) Fajn, až půjdu, tak si ji tam vyzvednu. (podívá se mu do očí) Sejdeme se zítra v brzkém odpoledni v docích. Budeme tam mít klid a nepředpokládám, že by nás tam měl někdo rušit. (řekne mu informace k tomu, jak a kde to chce zítra provést. Pak si od něj vezme ten prsten, který mu půjčila a natáhne si ho na prsteníček. Jen kývne hlavou)

Myslel jsem to všeobecně. *Opraví jí, že má na mysli celý ten výstup potom, co jim pomáhala.* Oliver se tímhle ohání od zrušení kletby a je to čím dál horší. *Zavrčí zlostně na adresu svého bratra a nespokojeně se mračí.* Nedá si vysvětlit, že násilím se nic nevyřeší a nepoučila se ani z minulosti. *Zlobí se dál. Při tom se rozhlédne, jako by snad mohl být Oliver někde v dosahu a mohl ho slyšet. Možná by si přál, aby tyhle jeho slova, i když řečena Genevieve opět slyšel.* Po dnešku nevím, co se stane. *Zavrtí upřímně trochu s obavami hlavou.* Musím přijít na to, kdo tohle provedl. *Má tendenci se stále mračit, co vyšel z ošetřovny.* V nádrži byla oměj. Ten, co přijel na té motorce... *Uvažuje a vzpomíná na to, co bylo před výbuchem.* Věděl to. *V jeho tváři viděl smířenost s tím, že je to jeho posledních pár vteřin života. Pohlédne na Genevieve, když mu říká, kde se zítra sejdou. Přikývne. Jak ji pozoruje tady venku na světle, neujde mu, že vypadá docela unaveně, jako by za sebou měla těžkou noc.* Vypadáš unaveně. *Poznamená.* Stalo se něco, když jsem tady nebyl? *Zeptá se jí a pozorněji si ji měří.*

Prostě už ho nebaví, že jste zalezlí tady, zatímco si ostatní užívají výslunní města. I když teď se tedy o nějakém výslunní moc mluvit nedá. Ale v té mírové smlouvě snad bylo, že se do města můžete vrátit, takže vám v tom přeci nic nebrání a Oliver nemusí takhle vyšilovat. (zakroutí hlavou a vydechne, oblízne si rty a podívá se na Jacka. Taky by ráda věděla, kdo to byl, ale tohle rozhodně nebyl Benův styl.) Benjamin to nebyl, to vím jistě. (přesvědčuje ho, i když se to může zdát zvláštní, že zrovna obhajuje takového hajzla, jako je Ben) Možná to byl ten samý, kdo zradil nás. (podívá se někam za jacksona a svraští obočí. Ano, klidně by to mohl být někdo, kdo vyzradil Benjaminovi, co se chystá. Jako by je chtěl zruinovat všechny. Díky tomu naváže i najeho poznámku, že vypadá unaveně a následnou otázku.) Ano, stalo. (kývne) Proběhl ten plán, který jsme měli připravený na Benjamina a Tundeho. Ale někdo nás zradil a vyzradil náš plán. Byli připravení. Nebylo to zrovna pěkné na obou stranách, ale nakonec Tunde skončil mrtvý, ale Benjamin stále žije. (vysvětlí mu a jde pomalu směrem k jeho autu, aby si vyzvedla tu krev)

Já tady, ale nikoho násilím nedržím. *Poznamená a kouká na ni.* Každý si tam může jít zkusit štěstí. *Pokračuje.* Ale Oliver chce pořád dobývat a podrobovat si ostatní. *Genevieve je jediná, se kterou může mluvit otevřeně a je si jistý, že ho vyslechne i bude chápat. Nikdy by ho nenapadlo, že si s některou z čarodějek bude někdy rozumět lépe, než s některými z vlastních lidí.* Je tak mocichtivý. *Povzdechne si.* Nechce si dát říct. *Zavrtí unaveně hlavou.* Některým upírům to vadí a dávají to najevo. *Vzpomene si na to, co mu říkala Claire o Diegovi. Nechce tím, ale Genevieve zatěžovat. Tohle si chce vyřídit s Marcelem. Přemýšlí, kdy za ním zajde. Pohlédne znovu na Genevieve, když začne mluvit o svém bratrovi. Nemá důvod jejím slovům nevěřit. Přemýšlí, kdo jiný by to mohl být a pak ohromeně poslouchá její další vyprávění. Zařadí se vedle Gen. Nenechá ji Zátokou chodit samotnou. Chvilku je zticha a vstřebává její slova.* Nepochopím, kdo z tohohle může nějak těžit. *Zavrtí nechápavě hlavou. Pomalu se blíží k autům.* Mrzí mě, že ti to nevyšlo. *Odvětí. Jeho bohužel schytalo hodně, kvůli tomu, že bylo téměř v epicentru výbuchu. Rozbitá skla, světla. Když to teď vidí, povzdechne si. Přejde k zadním dveřím na straně řidiče, otevře je, vytáhne přenosný chladící box a podá ho Genevieve.* Uvnitř je dohromady zhruba půl litru. *Oznámí jí.*

Asi si chce sám vyzkoušet, jaké to je být u moci. Ale já ty prsteny neočaruji proto, aby vlkodlaci mohli dobývat, ale proto, aby mohli právě ve městě volně žít a kdyby si na ně někdo dovoloval, tak aby se mohli bránit. (Vysvětlí mu. Nestojí ještě o problémy s vlkodlaky a tím, že budou chtít získat město.) Zařídím, aby tví lidé žili plnohodnotný život a ne, aby něčemu vládli. (podívá se na něj a pak jen zakroutí hlavou, protože taky neví, kdo má z tohohle užitek. Benjamin byl ohrožení pro všechny.) Když jí podá ten box, převezme si ho.) Díky. Takže zítra, brzké poledne, doky. Budu čekat, nejspíš u mola, ať se najdeme. (pousměje se a obrátí se ke svému, tedy ukradenému, autu. Dá do něj box a pak si sedne za volant.) Ahoj. (pousměje se, pak už se rozjede směrem ze zátoky)

(Celou dobu je poslouchal. Oni o tom nevěděli, ale on slyšel všechno podstatné. Takže zítra v docích v brzkém odpoledni? Usměje se pro sebe, protože tohle je konečně šance, jak něco dokázat a změnit. Musí to dát vědět Francesce, aby se mohli připravit. Poté, co slyšel, co chtěl, zmizel někde v lese.)

*Poslouchá Genevievin názor na Olivera. Když pak povídá dál, výrazem, kterým ji sleduje, je jasné, že on o žádnou vládu nad městem nestojí. To, co se stalo v minulosti ho od takových byť, jen představ dávno odradilo. Přeje si pro své lidi klidný a dobrý život. Žádné války, boje.* Nikdy jsem nic takového nechtěl, Genevieve. *Potvrdí svůj názor i slovně.* Nikdy ti za to nebudu moct dostatečně poděkovat. Za všechno, co si pro nás udělala a děláš. *Pohlédne na ni trochu bezradně, protože mu to vadí, že jí to nemá, jak oplatit. Když Genevieve podává box, nepatrně zavadí a dotkne se její ruky, do které si ho bere. Při tom z ní nespouští oči. Pak, jen krátce kývne, když mu říká, kde se zítra sejdou.* Budu tam. *Ujistí ji. Na chvilku se mu na tváři objeví úsměv. Nijak to, ale nerozvádí.* Měj se, Genevieve. *Rozloučí se s ní. Sleduje ji po té, co nasedá do auta a potom, dokud se mu její vůz neztratí z očí. Když je Genevieve pryč, rozhlédne se. Opět zvážní a sleduje tu spoušť. Vydá se zase za ostatními něco dělat, aby byla Zátoka zase brzy obyvatelná. Cítí, ale kolem sebe napětí, které vyvolal ten incident na ošetřovně. Stále častěji se přistihne při tom, že myslí na to a těší se, až zítra opět uvidí Genevieve.*

*Z přístavu do města docela pospíchá, protože neví, jestli je budou nebo nebudou sledovat. Chce se jich pokud možno zbavit. Když ve zpětných zrcátkách nevidí nikoho, koho by mohl posuzovat za Francesciny vlkodlaky, trochu zpomalí. Každou chvilku mimo to pozoruje dost znepokojeně Genevieve. Od chvíle, co mu omdlela v náručí neměl dosud čas zjistit, co s ní je. Sám přes tu silnou hladinu adrenalinu v krvi, nevnímá svou bolest a dokáže fungovat na svá zranění docela dobře. Když usoudí, že jsou v bezepčí, tak sníží rychlost a zajede k okraji cesty.* Genevieve. *Otočí se k ní, dotkne se jejího ramene a zkusí z ní jemně zatřást. Znepokojeně se mračí.* Gen, slyšíš mě? *Zkusí to znovu a je trochu ostřejší. Dotkne se pak hřbetem dlaně její tváře. Když jsou chvilku v klidu a on na ni hledí, všimne si, že krváci z rány na hlavě. Rychle se tak natáhne pro lékárničku a ránu na hlavě ji provizórně ošetří a ováže. I přes potíže, které to jemu samotnému způsobuje, protože díky svým zraněním ztratil trochu krve, na sebe nehledí.*

(Začne cítit, jak s ní někdo třese. Nechce se jí ale probrat, natož pak otevřít oči. CHce se jí spát, cítí, jak ji ten pocit tíží, jak znovu upadá do bezvědomí, ale někdo s ní zatřese ještě jednou a silněji. Jen podrážděně zamručí a svraští obočí. Nic víc neudělá. Neotevře oči, nepohne se, ale to zamručení je aspoň známka toho, že je při vědomí. Pak jen cítí, že jí někdo něco provádí s její hlavou, která ji bolela jak střep a stále jí v ní dunělo.)

*Z jejich reakcí není zrovna nadšený, ale i to málo, co ze sebe vydá je pro něj známkou, že jakž takž v pořádku. Podmračeně ji ji dále pozoruje a přemýšlí, kam má teď jet. Nejraději by s ní zamířil do nemocnice, ale on sám taky nevypadá nejlíp a nechce na sebe ve městě příliš poutat pozornost.* Genevieve, nesmíš spát. *Promluví na ni se starostlivostí v hlase. Znepokojeně se na ni dívá, natáhne k ní ruku a pohladí ji po tváři. Přemýšlí, jak ji probrat trochu více. Má ovšem pocit, že už stojí příliš dlouho a někdo by si jich mohl všimnout. Trochu si povzdechne, nastartuje a rozhodne se zavést Genevieve do Zátoky. Jestliže Oliver s sebou odvedl ty, kteří touží po pomstě a moci, tak už je tam teď nikdo hledat ani otravovat nebude. Vyrází k cíli, který si určil. Sotva opustí městské silnice, zrychlí. V Zátoce jsou tak zanedlouho. Po minulé zkušenosti, ale nechce, aby někdo další z místních věděl, že je zde Genevieve zpět a tak přijede autem, co nejblíže ke své chajdě. Pak z auta vystoupí, obejde ho, to už mu opět začíná činit potíže, neboť se již stačil trochu uklidnit a to má za následek větší vnímání bolesti i otevře dveře na místě, kde usadil Gen.* Gen? *Snaží se zjistit, jak je na tom. Chvilku na ni kouká a pak ji z tváře dstraní několik pramínků, které tam zůstaly. S námahou ji vezme opět do náruče a vydá se k ní k sobě.*