Bayou (Zátoka)

(Jeho vážný výraz naznačuje něco nepříjemného a tak svraští obočí. Neví, co od něj má očekávat. Přemýšlí nad tím, co mohla provést. Doufá že to nebude nic hrozného. Pomalu spřádá jak se z tohohle vykroutí. Nervózně přešlápne a donutí se kousnout se do tváře. Jeho tón ji znervózní ještě více. Přesto se na sobě snaží nedat nic najevo. Jeho otázka zněla spíše jako příkaz. Přikývne, stejně z fleku nevymyslí dobrou výmluvu. A ani lhaní jí nešlo. Sedne si vedle něj a probodává ho pohledem. Neočekává nic dobrého. Pokřupe si klouby na prstech u ruky, olízne si rty a pak se konečně zeptá.) Co se děje? (Moc ráda by zjistila co ho trápí. Pořád doufá v to, že to nebude nic vážného. Spoustu mu toho o sobě řekla. Jen ať se neprobírají její ošklivou minulostí.)

*Je rád, že Claire neprotestuje. Počká až k němu přijde a posadí se. Sedne si zpátky na své místo. Zadívá se na ni. Neujde mu, že je nesvá, ale on potřebuje mít jasno.* Ty a Marcel. Jak je to mezi vámi? *Zeptá se jí přímo. Až nyní, když chvilku v klidu uvažoval si uvědomil, že se o Marcelovi Claire zmiňovala. Tehdy to nepokládal za důležité, protože měl docela na spěch. Nyní to, ale chce dořešit a zjistit toho o Claire trochu více, než jen to, že je upír proměněný zpět v člověka s vlkodlačím genem, který nedávno probudila k činnosti. Nepředpokládá, že by o ni Marcel měl zájem ještě i teď, ale pro jistotu, chce vědět, co se mezi nimi stalo a proč se až teď chtěla zabydlet tady v Zátoce. Po té proměně to očekával o něco dříve. Zatímco mu pár těch věcí probíhá hlavou, dívá se po celou dobu vážně na Claire. Pro něj to teď legrace rozhodně není.*

(Zasáhne ji to více než čekala. Jackson jistě viděl jak se jí otevřeli oči. O tomhle teď rozhodně nechce mluvit. Zhluboka se nadechne. Musí se uklidnit. Hned! Odvrátí pohled do ohniště. Je to známka slabosti, kterou si teď ale může dovolit. Přemýšlí co mu má říct.) Já a Marcel? Myslím že slovo nenávist není dostatečné aby popsalo jeho city ke mně. Byli jsme spolu... Ale věci se změnily a už spolu nejsme. (Jo, a já ho možná opravdu milovala. Asi tomu neuvěříš, ale poslední dobou se mi nic nedaří. Neřekne to, ale jde na ní poznat, že by chtěla říct něco víc.) Hele, nechci nic pokazit. Už nechci zničit další věc v mém životě. Ptej se na cokoliv tě zajímá a já ti pravdivě odpovím. (Dívala se mu vážně zpříma do očí. V jejím hlase byl slyšet lehký náznak zoufalství. Její dobrá nálada byla ta tam, jako kdyby byla balónek, který když pustíte, odletí někam do neznáma a už ho nikdy neuvidíte. Tak zřejmě bude dnes pít, a né pivo nebo víno, nejspíše Vodku nebo Tequilu. Něco co utlumí její smyly.)

*Sleduje ji, jak reaguje na jeho otázky. Vyslechne si jí pak. Trochu se uvolní a přestane se tolik mračit. Snaží se z jejich odpovědí něco vyvodit. To jestli jí může věřit, jestli se nestane, že Marcel zavolá a ona pak udělá všechno, co bude chtít. Marcelovi nevěří a nemá ho rád. Byl to on, kdo donutil čarodějky použít na jeho smečku kletbu. To mu nikdy neodpustí. Chvilku přemýšlí nad minulostí a proberou ho až další slova Claire.* Chci, jen vědět, jestli ti můžu věřit, Claire. *Odvětí pak už o dost mírněji, než před tím. Vidí, jak jí to zasáhlo a mrzí ho to. Nejde tady, ale teď o něj, ale o jeho smečku.* Byla si upírka, člověk a teď vlkodlak. Měníš strany v poslední době moc často. Někoho to může přimět k otázkám, co tím sleduješ. *Pokračuje. Mluví všeobecně, ale jeho na to přivedl Oliver.* Jak velkou moc nad tebou ještě Marcel má? *Zeptá se jí na rovinu.* Láska je mocná a silná. *Poukazuje na tuhle část. Při tom se na ni po celou dobu pozorně dívá. Je vážný, ale mrzí ho, že se jí na to musí ptát.*

(Je na něm vidět že se trochu uvolnil. Díky tomu se uleví lehce i Claire a nepanuje mezi nimi zas tak velké napětí. Přikývne.) Můžeš mi věřit, neboj se, nikomu nic neřeknu. Tedy pokud to nebudeš chtít. (Ano, byla tím vším co vyjmenoval. Avšak člověkem byla jen krátkou chvíli. Zajímalo by ji, koho tím myslí. Možná Olivera. S tím si moc nesedli.) Já to chápu. Jen, nenakukal ti o mně něco Oliver? My dva se moc v lásce nemáme. (Dodá, není to nic důležitého, proto to nijak nezdůrazňuje.) Ten už si našel jinou hračku na hraní. (Chtěla říct šukací pannu, ale to se opravdu nehodilo.) Už nade mnou nemá žádnoi moc. (Pousmála se. Jak může vědět že ho milovala? Sama pro sebe se podiví a kouká mu přímo do očí. Už to chce mít za sebou.)

*Pozoruje ji a poslouchá, během jejich slov přikyvuje, že je vnímá a bere na vědomí. Slova slyší, ale naprostou důvěru si u něj Claire bude muset zasloužit. Ještě neví, jak to udělá, ale než se na ni začne spoléhat, chvilku to potrvá. Tyhle své úvahy a závěry si ovšem nechá pro sebe. S tímhle jí seznamovat nehodlá.* Marcel a jeho upíři jsou u téhle smečky dost neoblíbení. *Odpoví jí všeobecně. Nehodlá zradit Olivera v tom, že mu o tom řekl, nebo připomněl mu, co zasklil.* Byl to Marcel na čí popud jsme dlouhou dobu běhali v lese po čtyřech, kromě úplňkových nocí. *Rozhodne se prozradit Claire tuhle část, neboť tak zkouší její důvěru. Doufá také, že pak pochopí jeho dnešní chování a přístup k Marcelovi.* Oliver je opatrný k novým lidem. Víc za tím nehledej. *Vrátí se ke svému bratrovi na krátko. Když ho pak Claire ujišťuje o tom, že Marcel nad ní již nemá žádnou moc, pokývá hlavou, ale myslí si o tom z části své. To, jak se o něm vyjadřovala dnes i minule, není hloupý. Některé věci si umí poskládat do souvislostí.* Víš, že Diego, ten upír, co tě napadl je Marcelovým dobrým věrným mužem? *Prozradí Claire a zadívá se na ni pátravě, jak na to zareaguje.*

(Chápe to. Viděla na vlastní kůži nenávist mezi vlkodlaky a upíry. Bylo to něco velkého a hodně hluboko zakořeněného. Ano, tohle se také dozvěděla. Když přijela do NO, měla v úmyslu úplně jiné věci, ale osud jí nerozdává moc příznivé karty.) Dobře, (Souhlasí a přikvýne.) nic za tím hledat nebudu. Chápu že upíry nemáte rádi, máte k tomu také hned několik důvodů. (V tomhle s ním taky plně souhlasí. Diego. Ach ano, to je to jméno toho upíra. Hned se jí spousta věcí vybavuje. Potkávala ho v sídle. Podívá se mu do očí. A upřímně mu řekne co si myslí.) Vím to, když jsem byla ještě upír, potkávala jsem ho. A ani z toho nejsem moc v šoku, protože Marcel mi dal nedávno dost zřetelně najevo, že pokud bude mít šanci, napíchne mojí hlacu na kolík před jeho sídlo. (Zněla odhodlaně, ale jak o tom tak mluvila, cítila nátlak na prsou a smutek. Nesmí se rozbrečet či dát své city najevo. Ani trochu. Nesmí se ukázat slabá.)

*Pozoruje Claire při jejich reakcích a odpovědích. Zatím do ni nezasahuje, jen občas kývne hlavou. K tomu, co jí pověděl o nevraživosti k upírům už nic dalšího po jejich slovech nedodává. Nechce to tady a teď rozebírat. Zpozorní až, když se více zmíní o Diegovi. To stáhne obočí a hned je zase zamračený. V očích se mu nehezky zablýskne a možná prosvitne trocha žluté vlkodlačí barvy. Je to, ale okamžik. Vyposlechne si ji až do konce a to, co slyší o Marcelovi, ještě více se zamračí. Marcelovu reputaci to v jeho očích jen utvrdí.* Myslíš, že to bylo úmyslné? Ten útok z Diegovy strany? Že to nařídil Marcel? *Zeptá se jí. Neujde mu, jak se Claire při těch slovech, co jí Marcel řekl tváří. Povzdechne si a přestane se mračit. V jeho tváři se objeví účast.* To bude zase dobré, Claire. *Promluví na ni. Nyní je jeho hlas vřelý a tišící. Natáhne k ní ruku a položí ji na její a povzbudivě ji stiskne.* Nenech si jedním upírem kazit náladu. *Poznamená ještě. Při tom na ni s lehkým pousmáním koukne.*

(Je jí jasné že jí úplně nevěří. Je pžeci nová, nebo respektivě tu není tak dlouho. Kdyby byla v Jacksonově kůži tak by byla taky podezřívavá, což ona už je i teď. Nemůže si nevšimnout jak se mračí. Bohužel, to co mu tu říká je pravda. Marcel ji teď opravdu nemá v lásce. Je zvláštní jak rychle se věci změnily. Koukne se na něj.) Netuším, možné to je. (Lehce pokrčí rameny. Do Marcela teď už vůbec neviděla. Byl dost nepředpovídatelný. Při jeho slovech se pousměje a obrátí svůj pohled od ohniště znovu k němu.) Díky Jacksone. (Koukne se na jeho ruku. Je ráda že tu pro ní je.) Nenechám. Teď už ne. (Mrkne na něj a usměje se. Je jí líp když na to nemyslí. Na to všechno. Zatřepe lehce hlavou aby tyhle myšlenky vyhnala pryč ze své hlavy.)

*Pozoruje a poslouchá Claire. Přemýšlí, jestli by Marcel byl skutečně schopný něčeho takového. Nyní se to nedozví, ale možná brzy ano. Pak už se Marcelem přestane zabývat a spíše mu jde o to, aby se Claire zlepšila nálada. Na její díky, se jen pousměje a zavrtí hlavou. Z jeho pohledu to nebylo nutné.* Nemáš za co, Claire. *Ujistí ji. Když mu řekne, že si náladu kazit už nenechá, tak se na ni na moment podívá, ale nemůže říct, jak moc vážně to myslí. Doufá, ovšem, že to překoná.* Díky za tvůj čas a odpovědi, Claire. *Pokračuje pak. Ještě jednou slabě stiskne její ruku.* Teď už půjdu. Dobrou noc. *Rozloučí se s ní, vstane a odejde k sobě.*

(Proč je Jackson tak milý? Je to jen jeho povaha, nebo... Připomínal jí jejího bratra, hrozně moc, jenže ten už je dlouho dobu mrtvý. Zažene další špatnou myšlenku a skoro nepatrně pohne levou nohou. Přikývne na souhlas.) Nemáš zač, Jacksone. (Pousměje se a když jí znovu lehce stiskne ruku, zadívá se mu znovu do očí. Více si všímá detailů jeho obličeje a snaží si ho zapamatovat co nejlépe, moc neví proč to dělá, možná proto, aby měla na co myslet před spaním. Respektive na koho.) Dobře, tak dobrou. Ještě, Jacksone? Pokud budeš chtít, můžeš se stavit na večeři, chystám se vařit něco speciálního. (Usměje se a pozoruje ho jak odchází. Lehce si povzdychne. Promne si spánky a také se pomalu zvedne z lavičky a zamíří k sobě do chatky.)

(Hned jak se dozvěděla o plánu, který se chystá na Benjamina a Tundeho, poslala jim po svém muži vzkaz. Potřebovala, aby ten plán nevyšel a vyšel ten její. Útok na zátoku už měla dopředu promyšlený a teď záviselo vše jen na nezdařeném plánu.
Po pár dnech se doslechla o tom, že plán opravdu nevyšel. Tedy ne úplně. Papa Tunde byl mrtvý, ale Benjamin ne. Vlastně tohle bylo ještě lepší. Ona měla radost, že Papa Tunde je mrtvý a útok na zátoku bude ještě věrohodnější. Přeci jen byl mrtev přítel Benjamina a on tudíž měl důvod se pomstít.
Využila jednoho muže, který den co den hrál v jejím kasínu a zadlužil se tak, že by se z toho nikdy nemohl vyhrabat. Slíbila mu, že pokud udělá, co chce, tak jeho dluh smaže a ještě dá jeho rodině nějaké peníze. On souhlasil, věděl, že by ještě více zadlužoval svou rodinu a tohle byla dobrá nabídka. Tak udělal vše, co po něm chtěla Francesca.
Ráno přijede na motorce do zátoky, chvíli se jen dívá po vlkodlacích, kteří na něj upírají svůj zrak a pak jeho motorka bouchne. V nádrži měl oměj, aby to ještě víc zranilo vlkodlaky.
Jenže, aby toho nebylo málo, Francesca poslala v noci své muže, aby po zátoce umístili ještě několik dalších bomb. Bomby byli časově nastavené, aby vybouchli přesně 15 minut poté, co přijede do zátoky muž na motorce. Vlkodlaci se ani nestačili vzpamatovat a už začali expolodovat ostatní bomby, jedna po druhé.)

(Od Francescy věděl o tom, že plán s Benjaminem se ostatním rozhodně nevydařil, jak by chtěli. Už dlouho plánovali, že vlkodlaky něčím popostrčí a teď přišla ta pravá chvíle. Nevěděl, co má Francesca v plánu, ale on sám si myslel, že to bude jen něco, co vlkodlaky postraší a donutí je konečně vystoupit z řad, aby něco konečně dělali. Aby se nenechali stále jen utiskovat.
Sedí zrovna u sebe doma, když začne slyšet výbuchy. Rychle vylítne ven a je svědkem toho, jak zavládl chaos. Vidí planemy, které se nacházeli někde v středu tábořiště. Vydal se tam. Byli tam zranění. Ne, tohle si s Francescou nedomluvili, ale on se teď musí postarat o ty raněné. Pak ale náhle začaly vybuchovat další a další nálože. Smetlo ho to do strany. Měl na sobě pár tržných ran, ale nebylo to nic hrozného. Zvedl hlavu ze země a kolem sebe uviděl naprostý chaos a spoušť. Je trochu ohluchlý vinou těch výbuchů. Viděl mrtvé vlkodlaky, těžce zraněné. Viděl plačící děti. Bože, k čemu se to jen propůjčil? S čím to souhlasil? Ne, s tímhle rozhodně ne. S Francescou si takový zásah nedomluvili, ale on teď nemohl nic dělat. Prostě vstal a vydal se pomáhat zraněným. Pohledem hledal také svého bratra Jacksona.)

*Vyjde z domku a zamíří ke svému autu. Na zadní sedadlo postaví box, zavře a chystá se nasednout. Zaujme ho, ale zvuk motorky, neboť mu nic neříká. Je si jistý, že nikdo v Zátoce tento typ motorky rozhodně nevlastní. Obejde vůz a čeká, kdo přijíždí. Muže na motorce, který k nim přijede vidí prvně v životě a netuší, co může chtít. Vzpomene si, jak při posledním úplňku navštívila Zátoku Alisea. Napadne ho, že by to mohla být návštěva podobného typu. Muž na motorce zastaví jen několik metrů od místa, kde stojí. Chystá se ho oslovit, ale než stihne říct jediné slovo, stane se něco, co vskutku nečeká. Ohlušující rána ho téměř zbaví sluchu a nárazová vlna jím mrští vzad několik metrů až dopadne docela tvrdě na záda zem. V prvních okamžicích netuší, co se to vlastně děje a ohlušující zvonění v uších zkresluje to, co se začne dít několik vteřin po té. Zátokou se začne rozléhat křik, pláč, sténání, bolestivé výkřiky a vypukne chaos. Když překoná prvotní šok, začne se pomalu škrábat na nohy. Cítí, jak mu po krku teče něco teplého. Neuvědomí si, že je to krev z uší. Možná i díky prstenu, který ještě stále má na svém prstě, zrychlenému hojení nebo měl neskutečné štěstí, není nijak vážně zraněný až na nějaké oděrky a malé tržné rány, které způsobily malé úlomky letící jeho směrem. Jeden ze členů smečky k němu přiběhne a něco mu povídá, ale slyší ho, jen velmi slabě. Stále mu ještě zvoní v hlavě. Nakonec se mu sluch pomalu začne vracet. Zapomene na cestu do města. Vydá se mezi raněné a pomáhá s první pomocí jejich ošetřováním. Při dalších výbuších, které se zanedlouho rozezní v Zátoce opět, zasáhne ho ještě jedna vlna, které naštěstí odolá. Ještě se mu podaří zakrýt svým tělem a ochránit tak jednoho z vážněji zraněných, u kterého zrovna byl. Po celou dobu pracuje a jedná mechanicky, automaticky. Jeho mysl zaměstnávají další a další potíže, které Zátoku postihly. Netuší, co to mělo být. Po celou dobu se při tom dívá a snaží se najít Olivera. Nakonec ho zahlédne a rychle se k němu rozběhne.* Ollie, jsi v pořádku? *Zjišťuje okamžitě a rychle si bratra prohlíží. Neustále má tendenci zvyšovat hlas, protože po těch výbuších má stále pocit, že všechny zvuky kolem něj k němu doléhají mnohem tišeji, než by měly.*

(Neví, kam by měl skočit dřív. Vážně se mu nelíbí, jak tohle celé probíhá, ale když už se to stalo, musí z toho vytřískat co nejvíc. Tohle musí vyjít, tohle musí vlkodlaky nakopnout k tomu, aby konečně něco dělali. Pomáhá zrovna jedné zraněné vlkodlačici z jejich smečky. Měla střepiny v noze. Odtáhnul ji od inkriminovaného místa a podíval se na ránu. Jestli se má zahojit, tak je potřeba ty střepiny vytáhnout. Věděl že ji to bude neskutečně bolet, ale nakonec z ní ty střepiny vydoloval. Strašně křičela, ale věděl, že se z toho dostane, protože se zahojí. Pak od ní vstal a vydal se zase do vřavy. Narazil tam na Jacksona.) Jacksone (vydechne si, že je Jackson v pořádku) Já ano, ale ostatní ne. Jacksone, tohle přestává všechno. Zaútočili na nás tady doma. Nejsme v bezpečí už nikde. Vědí, že jsme snadný terč. Můžou se nás zbavit. Mohl to být ten čaroděj, ale klidně to mohli být i upíři. Všichni nás chtějí vidět raději mrtvé, než abychom se jim pletli do cesty, tohle musí skončit bratře. (I on zvyšuje hlas, protože se pořádně neslyší)

(Přijede do zátoky, těší se na spánek, jak si zaleze do postele. Zaparkuje, vystoupí z auta a pomalu jde k zátoce. Avšak jí překvapí jak to co slyší, tak i to co vidí. Neví, co se děje, avšak je jí jasné, že to nebude nic hezkého. Svižnějším krokem přichází k té spoušti, které napáchaly bomby, pečlivě rozmístěné v Zátoce. Kdo by něco takového dělal? A proč? Uvidí malou holčičku, která brečí. Dojde k ní a nakloní se k ní.) Není ti nic? (Zeptá se jí, protože na ní nevidí žádné vnější zranění. Holčička jen ukáže prstem na ženu, která má v ruce zaseknutý velký střep a leží na zádech. Claire se k ní nakloní a opře jí o strom. Konejšivě se jí podívá do očí a rozepne si kabát, roztrhne si triko a pomocí tohoto kousku zaškrtí těsně nad ránou ženě ruku. Bojí se že když střep vyndá, vykrvácí, jenže vlkodlaci se hojí rychleji. Vytáhne tedy střep a dalším kusem jejího trička zaškrtí ránu. Později se na to podívá. Potom se podívá na malou holčičku.) Tvoje maminka je moc statečná, počkáš tu s ní? (Soudě podle věku ženy si myslí, že by to mohla být její maminka. Podívá se na ně obě, stiskne ženě ruku a rychlým krokem se vydá do středu toho všeho. Chce najít Jacksona a pokud je tu více zraněných, budou potřebovat každou pomocnou ruku. Všude okolo sebe vidí zraněné a mrtvé vlkodlaky. Teď by se jí hodila lékárnička. Na rukou má krev a hlava jí stále hrozně třeští.)

*Pozorně si bratra prohlíží, než mu odpoví, ale shledá že mu nic vážného není. Opravdu se mu uleví. Rozhlédne se okolo. Naštěstí se situace už pomalu uklidňuje. Zranění jsou z nejhoršího ošetření a nyní jsou odvádění do jedné z větších budov, kde byla zřízená provizorní "nemocnice". Jeho zraku se, ale naskýtá i dost nehybných těl, které svědčí o tom, že ne všichni tohle přežili. Snaží se to vstřebat, pochopit, ale jeho mysl ještě stále není schopna rozumného myšlení. Tahle spoušť na něj dost těžce dolehla. Nechápe co se stalo. Když na něj začne Oliver mluvit a ujistí ho, že mu nic není, pohlédne na něho. Vypadá trochu nepřítomně, jak je stále z toho všeho ještě v šoku. Jakmile bratr začne řešit, že na ně někdo zaútočil a že to tak nesmí nechat, dívá se na něj teď opravdu, že špatně slyší. Nevěří tomu, že je i teď schopný myslet, jen na něco takového.* Děláš si legraci, Ollie?! *Odpoví mu taky, ale zase dost hlasitě, takže spíše křičí, i když mu to nedochází.* Jak teď můžeš myslet na něco takového?! Musíme pomoct našim lidem a teprve pak zjistit, co se stalo. *Odpoví mu a pak se otočí a vydá se směrem k nemocnici, protože chce být užitečný a hodlá přiložit ruku k ošetřování a pomoct, kde se ještě dá. Nemá náladu Olivera poslouchat.*

(Zakroutí hlavou nad Jacksonem. Samozřejmě, že mu záleželo na tom, aby se z toho co nejvíc vlkodlaků dostalo, ale potřeboval nějak rozproudit vlnu nevole z upírů a čarodějek. Dobře, rozhodne se to nechat na později, až tady nebude takový chaos. Zastavoval se u jednotlivých vlkodlaků. Když byli v pořádku, naverboval je, ať pomáhají ostatním, když v pořádku nebyli, zavedl je buď na provizorní ošetřovnu nebo je ošetřil přímo na místě. A když byli mrtví, bohužel nemohl dělat nic.)

(volá Jacksonovi)

(Nachází spoustu mrtvých těl, zraněných a vlkodlaků, kteří pomáhají zraněným vlkodlakům. Pomůže tedy jednomu klukovi, o pár let mladšímu než je ona, do provizorní nemocnice. Kulhá, zřejmě vymknutý kotník a levou paži má ošklivě popálenou. Z toho pachu se jí dělá opravu špatně, takže hned jak zavede hocha do nemocnice a vezmou si ho do péče zkušenější, vyběhne ven a začne zvracet. Má to i z toho jak se včera ožrala jak prase. Chvíli se rozdýchává a pak se vrací zpátky pro zraněné, aby jim pomohla. Nepoznává skoro nikoho z nich, jen pár tváří, se kterými se párkrát setkala. Jakmile uvidí dalšího zraněného, přispěchá k němu a zjišťuje, co mu je a jak mu může pomoct.)

*Je na cestě do nemocnice, když se mu v kapse rozezní telefon. Chvilku trvá, než si to uvědomí. Sáhne po něm za chůze a zjistí, že je to Genevieve. Naprosto zapomněl na to, že se s ní měl sejít. V tuhle chvíli, ale rozhodně nemá čas ani chuť s ní něco řešit. Přijme hovor, s tím, že to rychle ukončí a bude pokračovat v ošetřování.*
Jackson.
*Ohlásí se do telefonu. Spíše do něj zakřičí, protože stále špatně slyší a neuvědomuje si to.*

(Když jí to Jackson vezme, tak do telefonu zaječí způsobem, že se až lekla, ale mobil naštěstí neupustila. Jen si ho dala trochu od ucha, když na ni tak zaječel. Slyší ale v telefonu i něco dalšího. Křik, pláč, nářek. Je v něm docela velký ruch.) Jacksone? Stalo se něco? (zeptá se ihned)

*Soustředěně se mračí a snaží se zaslechnout Genevieve v telefonu, ale je to pro něj dost obtížné. Slyší ji hodně slabě a jako by z velké dálky. Ona nejspíše slyší všechno i to, co by nemusela, neboť se začne zajímat, co se děje. Zůstane stát dál na místě neboť líp "slyší" když mu do toho nešustí listí a nepraskají větvičky. Zamračí se ještě více, když se ho ptá. Sám neví, co se to děje.* Někdo zaútočil na Zátoku. *Odpoví jí opět stejným stylem, jako se jí ozval prvně. Hodně hlasitě.* Špatně tě slyším, Gen. *Napadne ho jí to říct. Možná pak pochopí, že tolik křičí.* Několik explozí. Není to ještě ani hodina. *Pokračuje pak dál v tom, co jí chce ještě říct.* Musím za ostatními. Máme hodně raněných i mrtvých. *Dodá ještě. I v telefonu musí znít dost rozrušeně a otřeseně. Doufá, že Genevieve pochopí, že se v tento den rozhodně za ni nezastaví.*

(Když jí Jackson začne říkat, co všechno se stalo, tak se mračí. Telefon sice drží dále od ucha, protože ona sama nechce ohluchnout, když tak Jackson křičí. Stojí před sídlem a možná na ni musí být dost vtipný pohled, ale to ona teď neřeší. Jakmile jí Jackson vypoví vše, co je potřebné, ví, že by měla křičet, že ji tak bude líp slyšet. Zakřičí tedy do telefonu.) Přijedu tam. Pomůžu ti s tím. (Pak to típla. Rozhlédla se kolem. Jak by se mohla co nejrychleji dostat do zátoky? Podívala se před sebe na silnici. Viděla tam několik vyřádkovaných aut. Před sídlem. Je jasné, komu patří. Mírně se pootočila a podívala se směrem do sídla. Kousla se do rtu a vydala se k jednomu z aut. Kouzlem si odemkla a nastoupila na místo řidiče.) Za tohle mě někdo zabije. (Nastartovala kouzlem, protože neměla klíčky. Podívala se na páku a všechny ty vymoženosti, co v autě byly.) Fajn, takže jak to dělala Sophie? (zeptá se sama sebe, vážně ji tlačil čas, neměla čas na to, aby volala a čekala na taxi a nechtěla říkat nikomu v sídle... teda ona by žádnému z upírů ani neřekla, ale nechtěla říkat Sophie a Elijahovi. Sophie si zaslouží odpočinek a elijah, ať je s ní. Zařadí zpátečku a vycouve. Málem do něčeho narazí, zaskřípe zuby, ale vyšlo to. Pak vzpomíná na to, jaké kroky dělal vždy Sophie dál a toho se řídí. Vlastně to nebylo zas tak těžké. Šlo jen o to, aby se udržela na silnici, což se jí dařilo. Semafory znala. Značky jí dělaly problém, ale naštěstí nic nevyvedla. Konečně vyjela z rušného města a vydala se směrem do zátoky.)

*Čeká, že to Genevieve pochopí a rozloučí se s ním. Měl, ale silný dojem, že mu řekla, že přijede, což by po ní rozhodně nežádal. Než, ale něco stačí říct, telefon oněmí. Pohlédne na display a hovor ukončí. Zavrtí hlavou. Nezdá se mu moc dobrý nápad, aby se tady Genevieve ukazovala, ale samozřejmě ho to na druhou stranu těší. Povzdechne si. Schová telefon a vydá se do nemocnice. Zjišťuje, kde může pomoct. Chvíli nosí vodu. Pak zase obvazy. Nakonec se vydá nasbírat dřevo, aby se mohl rozdělat oheň a nachystat nějaké jídlo. Když je hotové i to, začne obcházet nehybná těla a společně s ostatními zjišťovat o koho přišli. Jako by to snad byl osud, z jeho smečky objeví hned tři mrtvé, které dobře znal. Fakt, že je najde mrtvé jeho rozpoložení způsobí další újmu. Přikryje posledního, kterého objeví. Není ze smečky, ale také tuhle mladou ženu dobře znal. Přijela mezi prvními v době, kdy se rozneslo, že Hayley čeká dítě. Zůstane pak u těla zničeně sedět na patách. Otře si hřbetem ruky tvář a setře trochu zaschlé krve z jedné tržné rány, kterou má na hlavě. Nijak se o to, ale nezajímá. Zadívá se někam před sebe. Okolí v daný moment moc nevnímá.*