Bayou (Zátoka)

*Ani nemusí nijak zvlášť čekat a z telefonu se hned ozve jeho hlas. Mírně se pousměje, když ho uslyší. Vždycky pozdraví, ona tomu nepřikládá zase až tak velkou váhu, ale on ji snad pozdraví vždycky. Podívá se na Eve a hlavou trhne směrem ke dveřím, že si ten hovor půjde vyřídit jinde, než aby ji tady zbytečně zatěžovala. Navíc ani nechtěla, aby poslouchala to, co si spolu povídají. Je ráda za to, že se nic neděje a že ji nevolá právě kvůli tomu, kdyby ano. Chytne kliku od dveří v okamžiku, co se jí zeptá, jak se ji daří se zhluboka nadechne.* Daří se mi opravdu dveře. *Uchopí kliku a otevře dveře, které vzápětí zase za sebou zavře a do plic nasaje čerstvý vzduch ze Zátoky. Pomalým krokem se rozejde někde dál, avšak nehodlá opouštět obytnou část, kdyby přece jenom náhodou se něco stalo. Nepočítá s tím, ale opatrnosti není nikdy dost.* Starají se tady o mě dobře. A co ty? Jak se ti daří v sídle? *Pozoruje cestu pod nohama a v sobě má příjemný pocit, radost z toho, že jí zavolal a že se přece jenom zajímá o to, co s ní je. Už si ani nemyslela, že by se něco takového mohlo stát. Právě teď jí to Elijah naprosto vyvrátil.*

*Moc rád slyší, že se Hayley daří v Zátoce dobře. Věří jí to, nejen z jejich slov, ale i z pohody a klidu, které zaznívají z jejího hlasu. Pomyslí si, že Zátoka jí opravdu svědčí a prospívá. Své myšlenky si nechá pro sebe. Po telefonu se mu o tom nechce mluvit.* Moc rád slyším, že se máš dobře, Hayley. *Odpoví jí potěšeně. Kouká při tom dál z okna. K jeho citlivému sluchu i přes telefon dolehnou zvuky na pozadí Hayleyiných slov.* Bylo to velké štěstí. *Poznamená částečně rád, ale v jeho hlase i v telefonu zaznívá jistá trpkost a smutek. Je jasné, že tím má na mysli to napadení jeho sestrou, které ho znepokojuje, a dává si za vinu, že Hayley před tím nedokázal ochránit, jak jí neustále slibuje a přesvědčuje. Stále častěji mu to přijde více jako ironie. To si ovšem nechává pro sebe.* Jsem rád. *Pousměje se krátce na to do telefonu. Těší ho, že se vlkodlaci o Hayley starají.* Tady ve městě je vše stejné. Nic se tady neděje. *Odpoví.* V domě je bez tebe prázdno. *Oznámí jí to jako smutnou skutečnost. Nemusí jí o tom nijak přesvědčovat. Jeho hlas je velmi výmluvný. O sobě jí toho moc nepoví.* Hayley, můžeme se sejít? *Zeptá se jí krátce na to. Nechce se s ní bavit po telefonu. Volat se jí rozhodl, jen proto, aby se mohl domluvit na setkání.*

*Nezapomene se pousmát, ví, že on to myslí vážně a je rád, když se jí daří. Elijahovi vždycky všechno věřila. Teda pokud neměla důvod myslet si něco jiného, ale nemyslí si, že by měl důvod ji někdy lhát a obzvlášť v tomhle. I když pravda to se Sophie ji zatajoval, ale nerada by se k tomu myšlenkami vracela. Neví, jak se mu má vyjádřit ohledně toho, co se stalo s Rebekou. Úplně nejlépe udělá, když to prostě promlčí a to se taky stane. Nepotřebuje se k tomu vyjadřovat a ani se o tom bavit. Stalo se, dopadlo to dobře a oni za to mohou být jenom rádi. Hlavně ona, protože by si nikdy neodpustila to, kdyby se něco malé stalo. Asi měla štěstí vždycky vyváznout z toho největšího nebezpečí. Snad se jí to bude stále držet. Asi by ji ani nemělo překvapovat, že ve městě není nic nového. Když tak nad tím přemýšlí, že se ve městě nic neděje, hned si vybaví to, že tady byl Benjamin a určitě Elijah o tom neví. Měla by mu to říct, že Zátoka až tak klidně jako město nevypadá? Nebylo to ale zrovna na nejlepší téma po telefonu. Při zmínce, že bez ní je tam prázdno ji lehce cukne koutek úst. Už chce něco říct, ale přeruší ji jeho hlas a to, co řekne ji velmi mile překvapí.* Ale jistě, že se můžeme sejít. Počkám tě venku, stejně jsem teď na čerstvém vzduchu. Ne, že mě necháš čekat příliš dlouho. *Usměje se pro sebe a potom mu to položí. Nepotřebuje dál se s ním vybavovat po telefonu. Alespoň tak rychleji nasedne do svého auta a navštíví ji. Upřímně je šťastná za to, že přijede a že ho po dlouhé době uvidí. Ne příliš dlouhé době, ale je to dlouhá doba vzhledem k tomu, že dříve se viděli skoro denně. Mobil jde vrátit nazpět do chatky a ještě si přes sebe přehodí kabát, znovu vyjde ven a čeká tam na něj.*

*Cesta z města do Zátoky mu netrvá dlouho. Pravda je, že hned za městem se přestane zabývat povolenou rychlostí a šlápne na plyn. Je už tma, ale i tak nemá problém se orientovat. V Zátoce pak zastaví kousek od jedné obydlené části. Vystoupí z auta a oblékne si kabát. Rozhlédne se. Pohledy vlkodlaků, kteří jsou v okolí nejsou právě přívětivé. Zatím ho, jen pozorují. Přemýšlí, kde tady má Hayley hledat. Uvažuje, kde by mohla být. Nejspíše by se jí zeptal, kdyby mu tak rychle nepoložila telefon. Tak si přitáhne kabát blíže k tělu a vykročí náhodným směrem. Zase tak náhodný pro něj není. Tímhle směrem stojí domek Eve, se kterou docela vychází. Pokud Hayley nepotká, má v úmyslu navštívit Eve. Cestou se rozhlíží, jestli někde neuvidí Hayley.*

*Když tak čeká na Elijaha, tak se dá do řeči s pár vlkodlaky. Povídá si s nimi a když uslyší, že přijíždí auto, hned se otočí a všechno pozoruje. Myslí si, že je to Elijah, ale jistá si být nemůže. Zátoku v poslední sobě navštěvuje více lidí, zřejmě je to teď nějakou tradicí nebo co. Že by se jí to zrovna líbilo se říct nedá. Jakmile ale uvidí, že z auta vystoupil Elijah, tak se pomalu rozejde směrem k němu. Zřejmě si jí nevšimnul a ani se mu nediví, byla zalezlá mezi dalšími vlkodlaky a nebylo na ni příliš vidět. Jejich pohledů si nevšímá, moc dobře ví, že nejsou z toho nadšeni, když se tady ukázal Původní. Nebaví ji je stále přesvědčovat, že zrovna tenhle typ Původního je naprosto neškodný. Přijde k němu o něco blíž, ale stále je mezi nimi dostatečná vzdálenost. Avšak teď je skoro naproti něj, tak by si jí měl všimnout. Jakmile ho tak zahlédne a má prostor k tomu si uvědomit, že tady vážně stojí připomene jí to, jak moc ji chyběl. Roztáhne rty do širokého úsměvu, nohy přinutí opět k pochodu a tentokrát rychlejším tempem.* Elijahu. *Pronese jeho jméno s radostí a míří přímo k němu. Nezapomene roztáhnou ruce a chystat se k objetí v momentu, kdy je u něj už blízko. A za okamžik mu dá ruce okolo krku a přitiskne se k němu tak, jak jí to břicho dovolí. Nevnímá ani pohledy vlkodlaků a upřímně jí je to jedno. Ať si myslí, co chtějí, ať se na ně dívají, jak chtějí. Odmítá skrývat svou radost z toho, že ho vidí a že opět může být v jeho příjemné společnosti.*

*Kráčí směrem, který si vytýčil za svůj cíl. Napadne ho během několika metrů, které ujde, že bude nejrychlejší navštívit nejprve Eve. Nepochybuje, že ona ho nasměruje tím správným směrem. Cestou se proto rozhlíží, jen letmo a spíše kvůli toho, aby měl okolí i vlkodlaky v něm na očích. Strach nemá, ale nestojí o žádné nepříjemné překvapení. Díky tomu si brzy všimne osoby mířící k němu. Osoby - téměř okamžitě pozná Hayley. Změní trochu směr rovnou k ní a přidá do kroku. Cestou k ní i v tom tmavém prostředí má možnost prohlédnout si ji, celou včetně její tváře. Neshledá při prvním průzkumu nic, co by ho mohlo znepokojovat. Na její tváři zahlédne úsměv, který mu upřímně už dlouho chyběl a ani nečekal, že ho tak brzy zahlédne. I jeho tvář se rozjasní, když si to míří k ní. Rty roztáhne do vřelého, šťastného úsměvu. Hřeje ho tenhle pohled, který se mu naskýtá - se vším všudy - na srdci. Brzy z Hayleyina gesta pochopí, že ho chce obejmout. On se tomu rozhodně bránit nehodlá, ba právě naopak. Velmi rád ji nakonec sevře v náručí. Pamatuje na to, že je Hayley těhotná a tak je velmi opatrný.* Hayley... *Vydechne s úlevou její jméno, když ji má u sebe. Obklopí ho její typická vůně. Vše je to její součástí a on si až nyní uvědomuje, jak moc mu tohle všechno chybělo, chybí, když věděl, že ji v sídle náhodou ani úmyslně nemůže potkat. Když ji obejme, ovine ji paže kolem pasu a dlaně položí na její bedra.* Moc rád tě vidím. *Odvětí tiše, ale upřímně. Nechce křičet a rušit okolí. Nechce také být středem pozornosti, i když to nejspíše už je. Z jeho reakcí není pochyb, jak moc je mu po ní smutno.* Vypadáš moc dobře. *Vydechne. Po té pomalu uvolní sevření, ale ještě se neodtáhne. Jen spustí ruce z jejich beder a položí jí je po stranách v pase. Z té blízkosti, která je mezi nimi jí pohlédne do očí. V těch jeho je vidět úleva, že ji má teď u sebe. Nyní se tak potvrdí i její slova v telefonu. Skutečně Hayley pobyt zde mimořádně prospívá. Tvář roztáhne do potěšeného úsměvu.* Jak se vám daří? *Zajímá se a pozoruje zblízka její tvář, jako by se chtěl před její odpovědí sám přesvědčit. Při své otázce pohledem na chvilku sklouzne na její velké břicho. Hned po té se vrátí pohledem nahoru k její tváři.*

*Jak se tak k němu blíží a dokáže zpozorovat úsměv na jeho tváři, ten její se automaticky rozšíří. Ani nečekala, že by mohl mít stejné potěšení z toho, jako ona, ale bylo to tak. Alespoň to viděla v jeho úsměvu a mohla být za to šťastná. Ne příliš často ho viděla se takhle upřímně smát a ona na tom byla podobně. Možná za to mohlo všechno, co se dělo okolo nich, spíše to byl ten důvod. Ale teď si to užívala. Na chvíli zabloudila k takovým myšlenkám, že by měla odjíždět ze sídla častěji, aby viděla z něj to nadšení, když ji vidí a stejně tak ho i ona sama pociťovala. Musela tyhle myšlenky zahnat, nebylo by to dobré, kdyby z tama odjížděla a nebylo by to ani správné, když slíbila, že tam zůstane a její dcera už tam i měla vlastní pokojíček. V další chvíli už je přitisknutá k Elijahovi a ruce má okolo jeho krku. Čelem se opírá o jeho krk a usměje se pro sebe. Cítí jeho ruce na svých bedrech a najednou si připadá naprosto v bezpečí. Snad nebude mít příliš Jackson problémy s tím, že Zátoku navštívil další Původní. Koneckonců nešel za ním, ale za ní. Stále setrvává v této poloze, dokud znovu nepromluví. Trochu se odtáhne hlavou, aby mu alespoň z části viděla do obličeje.* I já tě ráda vidím, Elijahu. *Řekne s úsměvem na rtech. Cítí z něj, že mu musela alespoň trochu chybět a to stejné musí vycítit i on z ní. Už jenom jejím chováním. Nebylo překvapením to, že ho obejmula, spíše překvapením mohlo být to, jak se na něj dívala a jak vřelé to bylo. Ne vždy byla tak zvláštně naladěná jako tento večer. Už teď si plně užívala jeho přítomnost a on to z ní mohl cítit. Přijde další úsměv, který je zase o něco větší. Jakmile on z ní spustí paže a zadívá se ji do očí, nezapomene se ona zadívat do těch jeho a obě ruce mu ze zad, sjedou k ramenům a potom k předloktí, kde ho stále drží. Zareaguje ovšem až na jeho otázku, když se ptá na ni a na malou. Na chvíli sklopí zrak k svému břichu ve stejné chvíli jako on, než se mu zadívá opět do tváře.* Děkuji za kompliment. Možná to bude tím čerstvějším vzduchem tady. Víš, že to samé říkala Rebekah, když mě navštívila? A jinak se mi daří dobře a myslím, že i malé. Důležité je, že jsme v pořádku. *Usměje se na něj přesvědčivě. Vážně to bylo to nejdůležitější. Ostatní věci teď nechávala stranou. Trochu měla pochyby o tom, zda mu hned teď říct o Benjaminovi a tím by pokazila radost z toho, že se oba navzájem vidí a nebo prostě nějakou chvíli počkat.* Jak ty ses měl vůbec za tu dobu, co jsem byla pryč? *Pozvedne obočí a až po pár minutách si uvědomí, že ho stále svírá za předloktí, podívá se na své ruce a nezapomene si všimnout i pohledy vlkodlaků, které nejsem zrovna přívětivé vzhledem k tomu, jak blízko k sobě mají. A proto ho raději pustí, než aby nedošlo k nějakým zbytečným nedorozuměním.*

*Když drží Hayley v obětí, tak teprve pocítí jakýsi klid, který u něj vyvolá fakt, že je s ní. Je přesvědčený o tom, že v takový moment Hayley ani její ještě nenarozené dceři nehrozí žádné nebezpečí. Nikomu by nedovolil, aby se jí dotkl s nedobrým úmyslem. Ten, klid, úleva a potěšení z jejich setkání se na chvíli usadí na jeho tváři a tak vypadá šťastně, spokojeně. V očích mu září spokojená světýlka. Ještě více ho rozradostňuje, když vidí, že Hayley je jeho přítomnost také velmi příjemná a těší ji. Pousměje se pro sebe, když slyší i z jejich úst, že ho ráda vidí. Když se pak od sebe trochu odtáhnou a on ji může z blízka pozorovat, i ona může vidět tu spokojenost a potěšení. O něco více roztáhne rty v úsměvu, když mu Hayley děkuje za kompliment. Úsměv krapet zakolísá, když zmíní jméno jeho sestry. Obává se, že uslyší něco trochu jiného, než Hayley nakonec poví. Vědomí, že se na Rebekah Hayley patrně už nezlobí, a že tuhle událost přešla v takovém klidu.... je za to upřímně rád.* Tohle jsou pro mě jedny z nejpříjemnějších zpráv za poslední dobu, Hayley. *Odvětí jí upřímně. Když cítí, jak Hayley drží jeho předloktí, vůbec mu to nevadí. Ba právě naopak.* Není nic důležitějšího pro naši rodinu, než vaše bezpečí... *Poznamená a letmo se zamračí, když si vzpomene kolika nebezpečí už Hayley unikla. Pozoruje její tvář, oči. Takhle zblízka docela dlouhou dobu už neměl nějaký čas možnost s ní být.* Ve městě i v sídle je klid. Kol je volný. Sophie se povedlo zrušit jeho uřknutí. Finn je snad také konečně spokojený. *Pokračuje, neví, jak moc je Hayley o dění ve městě informovaná a tak jí poví něco málo o jejich rodině. Neví, ale co má říct o Klausovi. Nějakou dobu o něm neslyšel a říct Hayley, že potkal ve městě Camille a ta po něm poslala jeho bratrovi knížku, mu nepřijde zrovna vhodné, když o tom nezná ještě všechny detaily. Nad její otázkou, adresovanou přímo jeho osobě chvilku váhá. Neví, co by jí měl říct. Mnoho toho od jejího odchodu neudělal. Vlastně vůbec nic.* Nemám toho teď moc na práci, když jsi pryč. *Zavrtí po té krátce hlavou a jeho výraz o něco povadne.* Niklaus, nevím jestli se snaží přijít na to, jak se zbavit Benjamina, ale skoro ho nevídám. Je téměř nemožné se s ním na něčem domluvit. *Nespokojeně se zamračí. To se mu rozhodně nezamlouvá.* Hayley, vím, že jsi tady spokojená. Je to na tobě vidět. *Pohlédne na ni s novou naléhavostí.* Ale nechceš se vrátit zpátky do města? V sídle ti už nic nemůže hrozit. *Zeptá se jí. Hrozně rád by od ní slyšel kladnou odpověď, ale neví, co mu odpoví. Dlouze se jí zadívá do očí. V jeho je vidět, že by mu nic neudělalo větší radost. Když Hayley během toho, co s ní mluví pustí jeho předloktí a spustí ruce dolů, při své otázce o návratu, se po jejich rukách natáhne a vezme je do svých. Podrží si je v dlaních. Na jejich okolí moc nedbá. Sice je stále ve střehu, ale vlkodlaků si nevšímá.*

*Když pozoruje úsměv na jeho tváři, tak musí reagovat naprosto stejně jako on, i kdyby nechtěla. Ani si nepamatuje den, kdy se na sebe takhle naposledy dívali a nebo se usmívali. Na jednu stranu jim možná tohle odloučení od sebe na chvíli prospělo, alespoň je menší pravděpodobnost, že by snad spolu přišli do nějakého konfliktu. Neumí ani zakrýt radost z toho, že je Elijah potěšen. Jeho slova o bezpečí ji taky zahřeji na srdci a na chvíli sklopí zrak někde ke svým rukám, jak jemně tisknou jeho předloktí. Tohle ale netrvá dlouho a znovu se mu zadívá do tváře. Ještě stále se usmívá, ne však na dlouho. Jen co se zmíní o Kolovi a jeho svobodě, o tom, že mu Sophie pomohla ven, tak se neubrání slabému úšklebku, který zničil úsměv na jejích rtech. Přešlápne z jedné nohy na druhou.* Ano, to o Kolovi se mi už doneslo. Vlastně navštívil v uplynulých dnech Zátoku. Já osobně jsem se s ním neviděla a ani o jeho přítomnost nestojím, ale vím, že je z tama venku. *O Sophie se raději bavit nechce. Asi by ji nemělo překvapovat, že se jí teď bude plést pod nohy, když bude s Původními. Elijah i má zřejmě svým způsobem rád a Klaus tvrdí, že potřebují schopnou čarodějku. Bude muset fakt, že ji může v sídle kdekoliv potkat překousnout. Ale sympatie si k ní nikdy nezíská. Do toho by ji ani nikdo nepřinutil.* Počkej, co je s Finnem? *Pozvedne pravé obočí a nechá ho pozvednuté na pár vteřin, než ho zase stáhne nazpět do původní polohy. Předtím se bavili, že Finn chtěl oživit jejich matku nebo něco takového kvůli své dávné lásce. Na tohle si velmi dobře pamatuje, ale nerozumí jeho slovům, když říká, že je spokojený. Kdyby ta jeho spokojenost vypadala v podobě vrácení jejich matky zpět mezi živé, tak silně pochybuje o tom, že by z toho byl nějak nadšený. Raději si vyčká na jeho odpověď ohledně toho, až tak moc informovaná není.* To je zvláštní. Když jsem v sídle, tak jsi zaneprázdněný tak, že tě sotva vidím a teď? Teď bychom se zřejmě viděli každý den. *Lehce se nad tím pousměje. Přijde jí to jako vzácnost, že tentokrát nemá toho příliš na práci. Ve většině případech má toho hodně, ale nehodlá se nad tím nějak víc zamýšlet. Poslouchá další jeho slova ohledně Klause, který plánuje jak se zbavit Benjamina a ji hned šimrá na jazyku to, aby mu řekla, že Benjamin byl nedávno v Zátoce. Neví, zda to má říct teď a nebo si počkat. Přece jenom jsou středem pozornosti a ačkoliv to tak nevypadá, nerada je středem pozornosti.* Jo, Klaus tráví hodně času mimo sídlo. Možná má k tomu své vlastní důvody. *Pokrčí rameny, nechce se ji přemýšlet ani o tomhle. Tohle byla čistě jeho věc, ale kdyby byl nějaký útok na sídlo, ona tam byla a on ne, jistě by mu nezapomněla vyčíst, že jeho představa ochrany jí a jejího dítěte se poněkud odlišuje od té její. Překvapí ji, jen co se zmíní o její spokojenosti a návratu do sídla. Skloní zrak k jeho rukám, které vezmou do dlaní ty její a mírně se pousměje. Možná i nad tím, že mu příliš nevadí, jak se na ně vlkodlaci dívají, i když si u toho stále dělají svou práci. Když tak nad tím uvažuje, možná by se mohla vrátit nazpět. Vždyť s Jacksonem byla jen jednou a on má tady stále Genevieve. Nemůže mu dávat za zlé, že se především věnuje jí. na tuhle příležitost jistě čekal a tak ji využívá, nezlobí se na něj. Ale je pravda, že když je v sídle, tak sice byla mezi upíry, občas to měla hodně těžké, když musela trávit čas o samotě, ale zase byly dny, kdy i podívala s Elijahem nebo Klausem, občas i Rebekou. Zadívá se mu do jeho hnědých očí.* Vlastně jsem už o tom přemýšlela. Chtěla jsem se vrátit, ale Jackson mě tak nějak přemluvil, abych ještě zůstala. Myslím, že nevidím důvod dále zůstávat. Takže ano, vrátím se nazpět do sídla. *Pozvedne koutek úst. jednoho dne by se tam stejně vrátila, nemá už žádný smysl to déle protahovat. Ale potom zvážní. Nemůže to už dál o Benjaminovi tajit, možná ho tím vyděsí, sama z toho nebyla zrovna klidná.* Nedávno se v Zátoce objevil někdo, kdo by mně a dítěti neměl být rozhodně poblíž.

*Přemýšlí jestli to svým nadšením a radostí z toho, že je s Hayley moc nepřehání. Přiměje ho o tom dumat, když vidí to její potěšení. Opravdu dlouho už Hayley v takovém stavu a rozpoložení neviděl. Rozhodně ho to těší. Rád ji vidí spokojenou, šťastnou, usměvavou. Dle jeho názoru k tomu nemívá důvody moc často. Jeho samotného ho to těší rovněž a nechce se mu to pro tuto chvíli skrývat. Také nemá moc možností z něčeho se radovat. Sleduje její výrazy ve tváří, když ji povídá o tom, co se událo, zatímco ona tráví čas v Zátoce. Vidí tak grimasy, kterými reaguje na jeho jednotlivé informace. Pokývá hlavou, když mu Hayley oznámí, že o Kolovi ví. Pro něho je nová informace, že byl zde v Zátoce. Z jeho překvapeného pohledu vyplývá, že to slyší od Hayley poprvé. Přemýšlí, zatím co Hayley mluví, proč Kol Zátoku navštěvuje. Ví, že Hayley Sophie nemá v lásce a tak o ní nic víc neříká. Stejně ji už chvíli neviděl. Když se Hayley zeptá na Finna, usoudí, že o Sage ještě neví a tak se jí o tom rozhodne říct. Aby tam tak nestáli naproti sobě a nekoukali na něj všichni vlkodlaci v poblíž, vezme ji opatrně za paži. Otočí se tak, že nyní jsou čelem k místu, kde nechal stát svůj vůz. Zatímco Hayley opatrně přidržuje za paži, aby měl jistotu, že neupadne a má jí tak u sebe, vydají se pomalou chůzí k autu. Během toho se k ní více nakloní, než začne mluvit. Jeho hlas je tichý a dává si záležet, aby to nikdo jiný kromě Hayley nemohl slyšet.* Finn byl během svého života zamilován snad, jen jednou. Jeho vyvolená se jmenovala Sage Ellis. Myslím, že to byl snad jediný člověk, kterého proměnil v upírá. Strávili spolu nějaký čas. Sage, ale zemřela po té, co Finna v Mystic Falls probodli kolíkem z bílého dubu. Teď po návratu z druhé strany Finn kromě matky nemluvil o nikom jiném. Byl způsob, jak se Sage oživit a Sophie s Genevieve se o to nakonec postaraly. Sage oživily. Nyní by měla trávit čas s mým bratrem a obšťastňovat jeho osamělou existenci. Finn má přání, aby se oba stali lidmi, odešli do Evropy, kde by prožili společně své životy. *Zasvětí Hayley po cestě do Finnových snů a představ a o oživení Sage. Jelikož o Finnovi chvíli neslyšel, tak občas přemýšlí, jestli jsou se Sage tak zaneprázdnění navzájem, že o nich není slyšet. Kráčejí pomalu po cestě a on se musí pousmát nad tou absurditou.* Já vím, Hayley. *Odvětí omluvně, protože to vypadá divně, ale jak nad tím přemýšlí, od chvíle, co opustila sídlo mu ubylo běhání a zařizování, protože toho dost stihl do té doby.* Po tvém odchodu mi toho dost ubylo. Zůstává, jen problém s vlkodlaky a Benjamin. A když jsi pryč, nemá ani důvod trávit v sídle čas. *Pokračuje. Při tom se už zase trochu odtáhne a zadívá se před sebe na cestu. Chvíli pozoruje dění okolo. Když se Hayley zmíní o Klausovi a jeho aktivitách, zauvažuje, jestli do jeho aktivit přibyla i Camille. Nehlídá ho, ale a nebude mu říkat, co má nebo nemá dělat. Jen ho tenhle Klausův přístup a chování k Hayley dost rmoutí. Nechává si to pro sebe. Před Hayley to najevo nedává. O Klausovi už raději nic dalšího neříká. Užívá si příjemnou procházku po Hayleyině boku. Pohlédne na ni opět ve chvíli, když z jejich rtů zaslechne, že o návratu už přemýšlela. Nepatrně se zamračí, když slyší, že v jejím setrvání zde má jistý podíl i Jackson. Raději na jeho adresu nic neřekne. Nerad by se s Hayley kvůli němu pohádal.* To rád slyším, Hayley. *Pousměje se pak na ni potěšeně. Své obavy o tom, že si myslel, že to bude mnohem těžší, přimět ji k návratu si nyní nechává pro sebe.* S odvozem si nemusíš dělat starosti. Kdykoliv pro tebe přijedu. *Oznámí jí vzápětí, aby si s něčím takovým nedělala obavy. Odvézt ji domů je pro něj to nejmenší. Když se pak Hayley zmíní o nedávném návštěvníkovi Zátoky, kterého nejmenuje, znepokojeně se na ni podívá. Vůbec se mu nelíbí, jak o tom Hayley mluví. Tuší za tím něco nedobrého.* Kdo tady byl? *Zeptá se jí vážně a sleduje ji.*

*Nevadí ji, že ji Elijah bere za paži, ale v prvním momentu neví, proč to vlastně dělá. Pochopí to ale hned, co se jejich nohy dají do pohybu a on ji vede od místa středu pozornosti pryč. Alespoň se teď vlkodlaci nebudou dívat na jejich tváře, ale na jejich záda. Nic proti tomu nenamítá, vlastně je i ráda. Jen, co se k ní on nakloní, tak ona udělá to samé, aby slyšela co nejlépe to, co jí chce říct. Rukou si odhrne vlasy, které zakrývají její ucho a dá si je právě za ucho. Je u něj v těsné blízkosti a pozorně poslouchá. Na tváři se ji mihne překvapený výraz, který ale trvá jenom pár sekund. Je to takové zvláštní, když ji vypráví o milostném příběhu jeho bratra. Je to pro ni zvláštní, ale nijak ji to nevadí. Zeptala se ho na to, o co jde a on ji jenom podrobněji vypráví jeho příběh a tak ho nepřerušuje a pozorně poslouchá. Po jeho skončení se na něj podívá a zdá se, že neví, co k tomu má říct. Podívá se znovu před sebe a přemýšlí nad tím. Jak je možné, že Původní vždycky dostanou to, co chtějí? Znovu se podívá Elijahovi do tváře.* Není to příliš nebezpečné? Myslím to, že mrtvé vracíš zpátky. Přece to nemůže být jenom tak bez následků, ne? A to, co chce Finn. Chce to i jeho Sage? Upřímně by se mi to líbilo. No, už jenom z toho důvodu, kdyby se mu náhodou příliš zastesklo po vaší drahocenné matince a chtěl by ji přivést na návštěvu do New Orleans. *Ví, že tohle řekne poněkud ironicky, možná se Elijahovi nebude líbit její přístup nebo to s jakým tónem to říká. Pravda je, že ona nic o jejich matce neví, jenom to, co jí pověděli a že je to taky pěkná coura. Tohle ale nahlas neřekne, na to je Elijah moc morální. Něco takového by mohla říct nahlas před jiným Původním, ale rozhodně ne před ním. Z toho, co ví, tak usuzuje, že by to vážně nebylo moudré rozhodnutí přivést ji nazpět k životu. Ne, jenom ať zůstane v záhrobí, tam, kde patří. Ani dále k jeho práci a pobytu v sídle se nijak zvlášť nezmiňuje. Je to ironie, že to tak je, ale nic s tím nenadělá. Je si jistá tím, že jenom co se vrátí, tak bude toho zase tolik, že tam nakonec tak či onak ztvrdne sama. Nechce se ji ale nad tím příliš přemýšlet, teď je ráda, že má příjemnou společnost vedle sebe. Ani k jeho aktivitám nic neříká. Tuhle záležitost prostě odsune stranou. Nevšimne si ani toho, jak reagoval na její poznámku o Jacksonovi, že díky němu zůstávala a možná je to dobře. Nechce a ani nepotřebuje nic vysvětlovat. Jejich vztah je čistě na přátelské úrovni. Znovu mu pohlédne do tváře při jeho nabídce.* Jestli chceš, můžeš mě klidně vzít do sídla ještě dnes. Nemusím to tady příliš prodlužovat. S Eve se rozloučím během pár minut. *Přikývne na potvrzení svých slov. Nepůjde za Jacksonem, jenom nechá po ostatních vzkázat, že odjela nazpět do sídla. Možná ani to by nemusela určitě se dozví o návštěvě Elijaha a dojde mu to dřív, než by mu někdo něco řekl. Dívá se buď pod nohy a nebo před sebe, když se chystá na to, aby mu pověděla o Benjaminovi. Nadechne se zhluboka a podívá se mu do očí.* Benjamin. *Zní to až neuvěřitelně z jejich úst, ale je to tak. Znovu se podívá před sebe a dál pomalu našlapuje.* Byl tady v Zátoce, zřejmě kvůli Genevieve. Dozvěděla jsem se to myslím až na druhý den, co se o tom všichni bavili. Nikdo nebyl rád z jeho přítomnosti a já netuším, jak je možné, že tady byl ve stejnou dobu, co jsem tady byla i já a nic se nestalo. Vždyť mu jde přece o to dítě, kdyby chtěl, tak by klidně mohl zaútočit. *Zastaví se a otočí se čelem k němu. Vypadá už tak dost znepokojeně. Je ráda, že je v pořádku, ale znepokojuje jí to, že se nic nestalo a přitom měl k ní tak lehký přístup.* Buď nevěděl, že jsem tady a nebo se něco chystá, něco velkého. Co si o tom myslíš ty? *Pozvedne obočí a je zvědavá, co jí na to Elijah odpoví. Jistě z toho nebude příliš nadšený, kdo by byl? Možná mu to měla říct už dávno a Klausovi taky, na druhou stranu nic se nestalo, ale zase mohlo. Je z toho vážně nesvá. A ani by se nedivila, kdyby jí teď okamžitě vzal a naložil do auta, že jedou nazpět domů.*

*Během jeho vyprávění o Finnovi pozoruje za chůze Hayleyinu tvář a výrazy v ní. Neujde mu proto překvapení, když se rozpovídá o Finnovi. Chtěl jí do toho problému zasvětit více, než jen tím, že by jí řekl o oživení Sage. Když pak skončí a je řada na ni, aby k tomu řekla své, trpělivě čeká, až se Hayley rozmyslí a vstřebá nové informace. Kráčí vedle ní mlčky. Přidržuje ji stále lehce za paži, aby měl jistotu, že se jí nic nestane na nerovném a zrádném povrchu Zátoky. Když na sobě ucítí její pohled, koukne na ni. Setká se s jejíma očima. Zaposlouchá se do jejich slov klidně, aniž by ji přerušoval nebo dával najevo, co si o tom myslí. Ví, že to je nebezpečné a v některých případech nemožné. Taky žil v domnění, že něco takového nelze, ale samotná Genevieve je důkazem, že smrt nemusí být definitivní. Pro bezpečí jeho rodiny a klid v ní, byl ochotný to risknout. Raději oživit Sage, než nechat Finna jít za Benjaminem kvůli oživení jejich matky.* Já nikoho nikdy zpět nepřivedl, Hayley. *Opraví jí, že to rozhodně není v jeho moci. Říká to, ale mírně. Nad jejím tónem se nijak nepozastavuje.* Ani jsem nevěděl, že je to možné, dokud za mnou před tím nepřišla Genevieve. Mluvil jsem o tom všem po té se Sophie. *Pokračuje a předpokládá, že tím u Hayley opět vzbudí nelibost, ale neumí pokračovat bez toho, aniž by ji z toho vynechal.* Nabídla se, že to pro Finna udělá. Tak se nakonec i stalo. *Povídá dále.* Sage je již pár dnů zpět a o Finnovi jsem od té doby neslyšel. Doufám, že je to dobře. *Z části své povídání uzavře. Jde pak vedle Hayley chvilku tiše a přemýšlí.* Nemůžu s určitostí říct, jestli bude mít Sage stejnou vizi jako můj bratr. Zase tolik ji neznám. *Zavrtí po chvilce hlavou. Docela ho to zajímá. Rozhodne se něco si o tom v příštích dnech zjistit. Krátká návštěva plantáže by neměla nikomu vadit. Přemýšlí nad tím v duchu. Navenek to nelze poznat.* Kdyby se vrátila Esther, nedovedu si představit, co by následovalo, Hayley. *Odvětí pak na její slova. Zůstává klidný, ale pronáší svá slova smrtelně vážně. V jeho výrazu je vidět znepokojení, jaké u něj vyvolává, jen to, když o tom s Hayley hovoří. Jeho čelo se pokryje vráskami, aniž si tu v tu chvíli uvědomí. Pokračuje pomalou chůzí vedle Hayley, ale v myšlenkách nyní vypadá na hony vzdálený od tohohle místa. Přemýšlí nad tím, jak to dopadlo naposledy v Mystic Falls, když se Esther vrátila. Přiměla je všechny věřit, že chce, aby žili opět jako rodina, ale nešlo jí o nic více, než je zabít. Zpět ho vrátí zapraskání větvičky v blízkém okolí. Tiše si povzdechne. Pohlédne na Hayley. Zdá se mu rovněž zamyšlená. Je rád, že si tak nevšimla jeho znepokojení, starostí.* Opravdu? *Pohlédne na ni překvapeně a trochu ohromeně, když slyší, že se s ním chce vrátit ještě dnes večer.* To rád slyším... *Pousměje se potěšeně. Přemítá, jestli by se s ním Hayley vrátila, i kdyby za ní přijel mnohem dříve. Je v pokušení zeptat se, ale nakonec to neudělá. Možná někdy jindy. Hned na to zažije opět šok, když slyší, že Benjamin navštívil Zátoku, když tady Hayley byla. Jeho tvář se stáhne znepokojením.* On tady byl? *Procedí tiše skrz zatnutou čelist a v očích se mu nehezky zablýskne. Poslouchá její domněnky, proč zde mohl být. Upřímně je mu to jedno. Pro něj je důležité, že tady byl. To se mu absolutně nelíbí. Trochu ho uklidňuje ta skutečnost, že je Hayley v pořádku.* Buďme rádi, Hayley, že si tě během své návštěvy zde nevšiml. *Odvětí pak ještě s náznakem znepokojení v podtónu, ale už zase vypadá klidněji. Jen v očích je jeho světlo jasnější a živější. Bude to muset říct Klausovi, pokud o tom ještě neví. Pozoruje Hayleyino znepokojení i její domněnky. Zastaví se a otočí čelem k ní. Zadívá se jí do očí.* Nejspíš má vše dobře promyšlené. Asi chce, aby se dítě nejdřív narodilo... *Je to jediné, co ho k tomu nyní napadne. Ví, že by se měl znovu sejít s Klausem a měli by konečně něco proti Benjaminovi podniknout. Zamyšleně nad tím dumá, zatímco pozoruje Hayley.* Máš tady něco, co si chceš se sebou vzít? *Zeptá se jí pak. Je to jasný náznak toho, že její pobyt v Zátoce skončil. Je rád, že se pro odchod rozhodla sama a on jí nyní nemusí do ničeho nutit. Jen naznačí, že je nejvyšší čas vrátit se do města.*

*Ani si nepomyslela, že by snad Elijah někdy někoho hodlal přivést nazpět mezi živé. Nemělo by to být tak, když prostě někdo zemře má zůstat mrtvý? Potom vznikají díky tomu problémy a nejedno oživení už tady v New Orleans zažila. Nejdříve to jsou holky ze Sklizně, vlastně i Genevieve. Potom tady byl ten Papa Tunde a teď i Benjamin. Za chvíli z hrobu vylezou všichni, co jsou pochování na hřbitově čarodějek a oni nebudou mít jedinou šanci na to, aby se nějak bránili, protože ať si to chce přiznat nebo ne, tak Původní mají na svém listě jenom samé nepřátelé a těch zbylých pět přátel se opravdu počítat nedá. A to ještě nesmí zapomenout na oživení Mikaela, díky kterému taky měli spoustu problémů. A vlastně vrcholem toho vše je Sage, která se taky vrátila mezi živé a když se nad tím zamyslí do úplné hloubky, tak i dva z Původní rodinky. Tohle je vážně šílené, naprosto šílené. Zajímalo by jí, kdyby ona zemřela, zda by se taky navrátila z druhé strany. Nad tím, ale přemýšlet nebude a nesmí, ona má jisté povinnosti tady a něco takového si dovolit nemůže, hlavně ne kvůli své dceři. Jen, co se Elijah zmíní znovu o Sophie, tak se na něj podívá pohledem, jestli její jméno nejde nahradit nějakým jiným slovem. No, ona by vlastně věděla, hned několik jiných slov a přezdívek, ale to by se už nelíbilo jemu a zřejmě by tím tak přišli do konfliktu o který vážně nestála. Nadechne se zhluboka a podívá se před sebe. To jméno opravdu dráždí její uši, strašně by si přála, aby na ni už nebyla tak alergická, aby ten fakt, jak moc důležitá je pro ostatní překousla. Jenže to ona neumí, když cítí k někomu nenávist, tak to tak prostě je a nic se s tím nedá dělat. Už i přestává věřit tomu, že Sophie dělá něco přímo pro toho člověka, pro kterého to dělá. Myslí si, že to dělá jenom kvůli tomu, že ji o to žádá právě Elijah. Zaskřípe zuby, když nad tím přemýšlí a vůbec si neuvědomuje, že může na ni poznat to, jak začíná být naštvaná a nebo snad žárlivá? Vždyť mu musí být i jasné, že je to reakce na to, co ji povídá o Sophie. Položí si jednu ruku na břicho a tak se začne uklidňovat, aby náhodou neudělala a nebo neprojevila něco, čeho by později mohla litovat. Svou mlčenlivostí a taky svým jednáním přejde celou záležitost ohledně Finna a Sage, chce to ukončit. Nechce poslouchat už další řeči o té čarodějce a proto to ukončí svým mlčením. Ticho, které se rozhostí mezi nimi by se dalo popsat jako vteřinové, minutové či hodinové. Narušuje to jenom listí, které pod náporem větru o sebe šustí a nebo prasknutí klacku, když na něj jeden z nich přenese svou váhu. Konečně převedou téma na něco jiného, ale ne o moc příjemnějšího.* Budeme doufat, že tvá matka zůstane tam, kde má zůstat. *Víc se k tomu asi vyjádřit nechce. Raději by vrátila čas na tu dobu, kdy se oba usmívali a užívali si společnosti toho druhého. To bylo o moc příjemnější než to, co bylo teď. Jenže oba mají moc problémů na to, aby měli hezké a příjemné chvilky. Tohle už je součástí jejich rozhovorů a je na to i částečně zvyklá. Dívá se na Elijaha a stačí si všimnout jeho jistého znepokojení vůči Esther. Vlastně se tomu ani nediví, to co jim jejich matka udělala předtím, kdo by o takovou matku stál? A ještě hůř o takovou babičku. Koutek úst ji ucukne, jen co Elijah řekne, že bude rád, když s ním odjede ještě dnes do sídla.* Ano, opravdu. Jak jsem řekla, zřejmě nemá smysl tady déle zůstávat. *Pokrčí rameny a víc nemá k tomu co dodat. Už se tak rozhodla, neodjela by dnes večer, kdyby Elijah nepřijel, ale proč zůstávat, když už je tady? Sleduje posléze reakce na téma ohledně Benjamina a na to, co mu povídá. Ani se mu nediví, že je znepokojený. Má k tomu taky důvod, stejně tak jako ona. Má pravdu, měla by být prostě jenom ráda, že si nevšiml jejího pobytu tady. Ani tohle téma není příliš příjemné a bude ráda, když bude co nejdřív za nimi. I když má o tom značné pochyby.* V tom případě nechci už vůbec porodit. *Řekne zostra. Vážně by raději nerodila, ale vyhnout porodu se nemůže a její bříško dost nasvědčuje tomu, že se to blíží každou chvíli víc a víc.* Ano, mám. Hned budu nazpět. *Přikývne a obejde pak obloučkem Elijaha. Rychlejším krokem zamíří k chatce Eve, kde si vezme jenom věci pro malou, co jí přivezla Rebekah a oblečení ve kterém tady přišla. Vysvětlí Eve, proč odjíždí a že už stejně bylo na čase, jenom ať Jacksonovi potom tuhle skutečnost oznámí. Rozloučí se s ní a jak se vrací k Elijahovi, tak se rozloučí i s ostatními vlkodlaky. Za chvíli už je zase v jeho přítomnosti.* Můžeme se vrátit nazpět do sídla. *V pravé ruce svírá tašku, kde jsou její věci, které si potřebuje odvézt. Zbytek měla většinou půjčený a to, co má na sobě může později vrátit, až se tady znovu ukáže.*

*Když Hayley po celou dobu, co jí zasvěcuje do problémů kolem Finna, Sage a jejího oživení, během jejich vycházkové chůze na ni občas stočí pohled. Neujde mu tak její zamyšlení, kdy si není jistý, co ji zaměstnává. Chvilku si ji dovolí pozorovat, ale ona si toho nevšimne. Uhne pohledem těsně před tím, než se ona "vrátí" zpět na zem. Když domluví, udělá přestávku. Čeká, jestli k tomu Hayley něco poví. Z jejího znechuceného pohledu, brzy pochopí, že se tak nestane. Uvědomí si, že to nejspíše opět způsobila zmínka o jedné čarodějce. Pochopí, že Hayleyina nevraživost vůči Sophie je stále stejná. Tiše si povzdechne. Nic jí nehodlá vyčítat, jen si připomene, že o ní nemá moc mluvit. Přizpůsobí se tomu. Všimne si, že najednou změnila trochu svůj postoj. Neujde mu, jak při tom vydechuje. Chvilku ji pozoruje, ale pak otočí hlavu před sebe. Přemýšlí, jestli k tomu má něco dodat nebo raději mlčet a počkat až to Hayley vydýchá. Nechce přilévat olej do ohně a tak se rozhodne pro druhou možnost. Bude se zkrátka tématům o Sophie vyhýbat. Když Hayley prolomí po té pro něj nekonečně dlouhé chvíli ticho, otočí k ní hlavu. V jeho očích může vyčíst tichý souhlas na to, co řekla o Esther. Bude v to doufat a věřit, že se jejich matka nevrátí. I když potom, co se v New Orleans děje a po všech těch zmrtvýchvstání ho spíše udivuje, že jim tady už dávno společně s ostatními neusiluje o jejich životy. Své myšlenky si, ale nechá pro sebe. Nechce jimi teď Hayley zatěžovat.* Kdybych to tušil, přijel bych dříve. *Poznamená pak neurčitě, na její reakci o návratu. Úmyslně nespecifikuje, co si představuje pod pojmem dříve. Jestli jsou to dny nebo, jen v tento den dřívější čas. Více se k tomu, ale již nevyjadřuje, jen po očku pozoruje reakci Hayley.* Myslím, že to nejspíš není možné, Hayley. *Poznamená s povzdechem, když slyší její slova. Z jeho hlasu zaznívá znepokojení a starost o ni i o malou. Doufá, že to pro obě nakonec dobře dopadne. Nejen pro ně, pro celou jejich rodinu. Je rád, že Hayley neprotestuje, když naznačí, že se má připravit k odjezdu. Než ji stačí nabídnout svou pomoc, ona zmizí ve tmě. Pootevřenou pusu zase s výdechem zavře. Počká, až se Hayley vrátí se svou taškou. Na její oznámení, že můžou vyrazit domů, kývne. Tašku Hayley vezme a druhou rukou ji zase jemně vezme za paži, aby měl jistotu, že jí nehrozí nějaká nehoda. Vydají se pak k autu. Pomůže ji nastoupit do jeho auta na straně spolujezdce a usadit se. Tašku položí na zadní sedadlo. Pak si sám sedne za volant. Po té se vydají zpátky do města. Když sem přijížděl netušil, že bude mít takový úspěch a odveze si se sebou Hayley rovnou zpátky. Přes všechny nepříjemnosti a problémy, které jim osud staví do cesty ho tenhle fakt, že se Hayley vrací domů neskutečně těší.*

(S Jacksonem to byla jedna velká slast. Celou noc pak spolu ještě proleželi a zabývali se dalšími něžnostmi na svůj účet. Ale všechno jednou končí a oni se znovu museli vrátit ke svým povinnostem. Tedy ne, že by jich ona měla zrovna nějak mnoho, ale Jackson je rozhodně měl. Odjela pak, i s požehnáním Jacksona, na pár dní do města, aby si pobrala ještě nějaké svoje věci. Hlavně tedy chtěla svoje magické předměty, které zůstaly u ní v bytě. Ona už magií nevládla, ale ty předměty ještě ano a byly silné. Mezi nimi byla i dýka, díky které se mohl zneškodnit Původní. Chtěla mít takové věci při sobě. Nechtěla, aby jich někdo zneužil, aby je našel někdo, kdo neměl. Pak se samozřejmě znovu vrátila do Zátoky, protože i když za ní byl Ben, i když se tu objevil párkrát Kol, ona se tu opravdu cítila bezpečněji, než kde jinde. A byl tu taky Jackson. Kvůli němu tu zůstávala též. Ale věděla, že by se měla za nějakou chvíli vrátit do města zase na trvalo.)

(Pořád tak nějak pendlovala mezi městem a zátokou, protože ve městě pracovala a měla tam další jiné aktivity, ale vždy se vracela sem do zátoky. Nějak ji to sem opravdu táhlo, nikdy se nerozhodla, že se prostě jednoho dne nevrátí a zůstane už ve městě. I když i v zátoce se někdy děly trochu rušnější věci, stejně tu byl pro její poměry svatý klid. Byl večer a ona se chtěla jít zahřát k ohni. Seděla u něho sama. Ostatní buď seděli u jiných ohňů nebo venku ani nebyli. Zvykla si na to, že ji tady většina lidí prostě ignoruje. No, možná to tak bylo i lepší. Ale někdy se nemohla zbavit pocitu, že za jejími zády jsou to tu samé drby, co má ona s Jacksonem společného. Ale to je prostě asi všude.)

(Poslední dobou hlavně odpočívala a nabírala síly. Každý večer si vařila čaj, přesně tak jak jí řekla Alisea a díky tomu se také těšila dobrým snům a klidnému spaní. Nemůže však vědět, jestli se znovu její noční běsy nevrátí. Toby se od té jejich hádky nevrátil, a to jí dělalo nesmírné starosti. Sice už spolu nebyli, ale i přesto k němu něco cítila. Nevyprchalo to jen tak, zničeho nic, jen si to poslední dobou nechtěla přiznat. Co když se někde vyboural a-. Svoje pochmurné myšlenky rychle zahnala jinými. Teple se oblékla a uvařila si čaj od Alisei. Hrníček i s nápojem si rozhodla vzít ven k ohništi. Třeba narazí na Jacksona, ráda by s ním mluvila. Má potřebu mu říct, co se stalo mezi ní a Tobym, tedy jen jejich hádku a že tím možná zkomplikovala dost věcí. Vlastně už vyštrachala několik krabic, aby si do nich mohl Toby dát své věci. Už jim nedávala žádné šance, už neměla víru, ani naději. A Toby to měl zřejmě stejně. U ohniště seděla jen jedna postava, lehce shrbená, a záda jí prokývala zrzavá závěj jejích vlasů. Věděla přesně, kdo to je. Chvíli váhala, že by odešla, ale pak k ní nakonec došla, překročila lavičku a sedla si kousek k ní. Pohlédla do ohně a potom vzhlédla k Genevieve. Lehce napjatě se pousmála. Nemyslí si, že si snad budou povídat. To rozhodně ne. Přišla si sem jen vypít čaj a trochu se provětrat, jelikož její chatka jí přišla stísněná. Obmotala si prsty okolo hrníčku a dívala se do ohně.)

(Cítila za sebou nějaký pohyb, ale neotočila se, protože nechtěla být moc nápadná. Počká, až si ten vlkodlak sedne vedle ní. Bylo to docela překvapení, když vedle sebe spatřila sedět zrovna Claire, ale svůj údiv dobře skrývala. Takže na ni prostě pohlédla, vypadalo to, jako by ani neměla zájem o to vědět, kdo tam sedí. Její pohyb hlavou do strany byl opravdu líný, ale to vše byla jen přetvářka, protože byla zvědavá až moc. Chtěla vědět, kdo se konečně osmělil a přisedl si k ní.) Claire. (oslovila ji celkem nevzrušeně, jako by to mělo být to nejvšednější, co tady v zátoce může zažít.) Trápí tě zlé sny? (povytáhne obočí. Vlastně ani nijak nepřemýšlela nad tím, že to říká. Ale ta vůně toho čaje byla pro ni specifická. Přeci jen, její smysly čarodějky úplně nezmizely.)

(I když byla zahleděná do ohně, všímala si, jak se Genevieve chová, a registrovala i tón jejího hlasu. Trochu přikývla když řekla její jméno a čekala, zda u ní vypadne něco dalšího. A taky že vypadlo. Musela se ušklíbnout a následně přičichnout k čaji. Neřešila jak voní, to jí bylo celkem jedno, řešila jeho účinnost. Napila se z hrnečku a pak se na ní podívala.) Doufám že teď to bude jen v minulém čase, trápily. Uvidíme, zda to bude fungovat tak jak má i po delší době. (Znovu se napije a koukne na ni.) Jak se ti tu líbí? Je tu celkem klid, někdy si tu přijdu jako na prázdninách. (Pousmála se a porozhlédla se po okolí. Její tón byl normální, možná až trochu flegmatický.) Jak se daří Jacksonovi? Dlouho sem ho neviděla a mám pro něj pár... informací. (Odmlčela se a pohlédla jí do očí. Lehce povytáhne obočí. O tom, co spolu mají, nic neví, ale jak zná Jacksona, ví, že se určitě nedávno viděli. Přece by ji nenechal jen tak běhat po zátoce. A navíc, chová k ní ty jeho city, někdy jí přijde, že jí opěvuje jako bohyni.)

Tenhle čaj je na to dobrý. (podívala se na ni a přikývla.) Takže si myslím, že o tom opravdu s klidem můžeš mluvit jako o minulosti. A když prostě noční můry začnou po nějaké době znovu, co už ten čaj pít nebudeš, vrátíš se k němu. Není nic jednoduššího. (pokrčí rameny a na chvíli se zadívá do plamenů. Když se jí zeptá, jak se tu cítí a že ona si tu přijde jako na prázdninách někdy, musí se pousmát, protože to vlastně Claire vystihla docela dobře.) Ano, je tu vážně klid a já se tu cítím uvolněně. Zátoka má opravdu blahodárné účinky. Nikdy jsem si nemyslela, že bych někde mohla zažít až takový klid. Tedy ne nikde v New Orleans. (Pak si dá lokty na kolena a podepře si dlaněmi bradu.) Ale myslím, že u mě je jen otázkou času, kdy se budu chtít vrátit natrvalo do města, protože to tady bude na mě až moc klidné. (Stočí hlavu k ní, když se začne ptát na Jacksona. Claire zřejmě ví, koho se tu ptát, možná něco tuší, možná jí něco Jack řekl. I když ona vlastně byla u toho incidentu, kdy chtěl Kol zabít Jacka a vypálit zátoku. Ano, to je ono.) Dobře, řekla bych. Posledních pár dní jsem ho neviděla. Možná něco chystá. Tedy možná přemýšlí nad tou situací vlkodlaků a hodlá s ní něco dělat, tak na to potřebuje klid, ale když jsem ho viděla naposledy, nebylo to zas tak dávno, určitě se měl dobře. (Jak by taky ne, když se spolu vyspali.)

(Poslouchala jí, jak jí přesvědčovala o tom, že je ten čaj dobrý. Uvidí, posoudí to sama. Zatím se prostě bude řídit tím, co jí řekla Alisea a uvidí, jaké to bude mít výsledky. Doufá jen v ty kladné. Pousměje se, protože Genevieve se jí nějak rozpovídala. Ona sama nebyla moc upovídaná. Jen občas, když byla naštvaná, nebo opilá, nebo moc přemýšlela a potřebovala někomu sdělit svoje domněnky.) Jak město, tak zátoka, obojí to má svoje kouzlo, svoje klady a protiklady. Já osobně asi preferuji víc město, ale jak kdy. Stejně tam teď trávím víc času než tady. Je to tu pro mně nějaké stísněné. (Nahlas polkne a oblízne si rty, které jí oschly. Netuší, proč si tu teď s Genevieve povídá, ale je to tak. Jen se pousměje, když jí řekne, že se má dobře.) Alespoň někdo z nás. (Řekne si tiše pro sebe, ale je tu malá procentuální pravděpodobnost, že ji Gen slyšela. Je to přeci Genevieve.) Jo, má teď plnou hlavu starostí. (Takže se nesmí dozvědět něco, co by mu je jen přidělalo, řekne mu jen to "nutné zlo" , které by vědět měl. Nebude mu říkat o tom, jak skvěle se měla u Kola, o hořícím autě a pachu spáleného masa, ze kterého se zvedal žaludek, o ničem z toho. Rychle do sebe kopla čaj a zakřenila se. Měl jistý ocas, ale dalo se to vydržet. Potom se na ní koukla. Chce, aby byl Kol šťastný, a to bude jen s Genevieve. Ona to moc dobře ví, a proto mu pomůže ji získat zpět. Nebude jí nic říkat, co si myslí, stejně by jí poslala do háje. No možná i dál.) No, já asi půjdu. Myslím, že bych už měla jít spát, už je celkem pozdě. Pozdravuj Jacksona, pokud ho potkáš dřív než já, což je více než zřejmé. (Pousmála se na ní a pohladila se po ruce, na které se jí zježily chloupky od zimy. Zvedla se na nohy a podívala se na ní. Ještě neodcházela.)

Jo, já nakonec také preferuji spíše rušné město než poklidnou zátoku, ale tak nějak jsem to přestala zvládat. (podívá se na ni. Teď jí možná řekne víc, než by chtěla, než by musela, ale jde to z ní nějak samo.) Od té doby, co nejsem čarodějkou, to pro mě není nejlehčí. Člověk je na něco zvyklý a náhle je z něj naprosto někdo jiný. Začne zastávat jinou úlohu v tomhle příběhu. Myslím, že jsem si na to ještě tak úplně nezvykla. Nehledě na to, že z někoho, kdo se uměl dost dobře bránit vůči všemu, je teď někdo, kdo se neubrání skoro ničemu. (zakroutí hlavou... má až moc nepřátel na to, aby byla bezmocná. A to ona teď je.) Ale copak? (podívá se na ni. Je jasné, že její tichou poznámku slyšela) To byly ty noční můry tak zlé? (zkoumavě se na ni podívá A pak ji jen sledovala, jak dopíjí čaj a zvedá se s tím, že už půjde, ale nevypadalo to tak, že by se opravdu chystala odejít. Jako by snad čekala, až ji ona nějakými slovy zastaví. A taky, že se tak stane. Zarazila ji ta poslední Claiřina slova. Jako by opravdu věděla něco víc, i když proč by i tak, co se mezi ní a Jackem stalo, měla ona Jacka potkat dříve než Claire?) Proč by to mělo být tak zřejmé? (zamračí se)

(Nechápe, jak je možné, že zrovna ony dvě si dnes povídají a dokonce se i shodnou na pár věcech? To musí být nějaký svátek. A dokonce jí přijde, že Genevieve rozumí. Že ji chápe. Kamarádky z nich stejně ale nebudou, už jen kvůli tomu, že obě měli něco s Kolem no a, a tak dále. Neví, co jí na to má říct.) Někdy možná nejde o to, jakou úlohu v tomhle příběhu hrajeme, ale o to, jak ji hrajeme. A jestli nás ji baví hrát. Pokud ne, můžeme s tím něco udělat. Můžeme něco změnit, aby nám to více vyhovovalo, ale spokojeni stejně nebudeme nikdy. Vždy tu bude něco, co nám bude vadit. (Už i ona se trochu rozpovídala. Rozvedla svoji teorii, a tak trochu jí to donutilo nad něčím přemýšlet.) Nebyly to jen noční můry. Připočetly se k tomu vzpomínky, výčitky svědomí, ještě neoficiální rozchod s jedním - no, to je jedno, potom pár lidí, co mi jde po krku a minule se jim to málem povedlo, neustálé hádky... (Možná že by toho našla víc, ale už ani nechtěla. Zmlkla a mlčela. Potřebovala si teď chvíli od mluvení odpočinout. A celkově. Pohlédla na ní a zatvářila se nějak až moc vážně.) Nejsem slepá, Genevieve, vím, že k tobě Jackson chová nějaké city. Je to jeho věc a já bych mu do toho neměla mluvit. Nevím, co mezi sebou teď máte Gen, a ani to vědět nechci. Chci, aby byl šťastný, ale také chci, aby byl šťastný Kol. A vím, že Kol bude šťastný jedině s tebou. Ne se mnou, s tebou. Chci pro oba jen to nejlepší, a tak trochu chci, aby jsi si vybrala Kola, protože Jackson má svoji smečku, má rodinu, má přátele. Jistě Kol má taky přátele, ale kolik? A jeho rodina? Přijde mi, že jediné co je spojuje, je krev. On tě potřebuje, jako ty jeho. Potřebujete se navzájem. Nerada to říkám, ale patříte k sobě. Vím to, poznám to na něm. (Poslední větu řekla trochu prosebně. Opravdu pro něj chce jen to nejlepší. Znovu se odmlčela a tentokrát překročila lavičku. Podívala se znovu na ní. Počká si na její reakci.)

To se teď snadněji řekne, než udělá. (podívá se na ni, ale ví, že má pravdu. Alespoň z části jistě ano. ale jak teď právě podotkla. Lépe se to říká, než udělá. Alespoň teď v její situaci ano. Ale tady v zátoce se alespoň jakž takž cítila v bezpečí.) Ale svým způsobem máš pravdu. Když se někomu jeho role nelíbí, ať ji změní. Jen to někdy prostě trvá déle, než by se nám líbilo. (Zadívá se na chvíli do ohně a pak vezme klacek a prohrábne ho.) Jasně, takže prostě naprosto běžné věci, které když se nakupí na jednu hromadu, tak to není moc pěkné. (ušklíbne se, ani se nepozastaví nad tím, že se s někým rozchází, je jí to jedno. Tohle jí na Claire vůbec nezajímá.) Ano, to chová (kývne hlavou, nebude nic zastírat. Tohle je opravdu očividné, ale rozhodně ne to, že se s ním uvidí dřív než Claire. Podívá se zpátky na ni a má mírně semknuté rty, jakmile začne do záležitosti s Jackem tahat i Kola.) Se mnou, ne s tebou? (povytáhne obočí. Tahle informace ji opravdu zaujala. Proč by měl být šťastný s ní? Proč použila zrovna tohle spojení? Pak jí to dojde. Claire se vlastně prořekla, i když to jistě neměla v úmyslu. Ale ona není tak hloupá, aby jí to nedošlo.) Takže jste spolu znovu spali. Vlastně bych se ani nedivila, kdyby to nebylo jen jednou. (zakroutí hlavou) My dva, že jsme si souzeni? Zvolila jsem si Kola už jednou a dopadlo to takhle. On teď spí s tebou, jak se zdá, zřejmě mu zase tolik nechybím. (ušklíbne se) Ale nemám mu to za zlé, prostě to nevydržel. Nedalo mu to. (podívá se zpátky do ohně. Pravdou je, že v tuhle chvíli není vůbec klidná. Nejradši by Claire teď rozčtvrtila a spálila ji v tom ohni, ale navenek nedává najevo vůbec nic. Zdá se celkem klidná. A chce tak působit. Kdyby se Kol vyspal s kýmkoliv jiným, snášela by to jistě líp, ale pro ni byla Claire tabu stejně jako pro něj Jackson. Ale vlastně si opravdu nemají co vyčítat.) On spal s tebou, já spala s Jacksonem. (napálí jí to přímo do obličeje), tak jak asi můžeme být spolu? Jak si můžeme být tak strašně souzeni, když ani jeden z nás nevydržel a už spí s někým jiným?

(Znovu s ní souhlasí. Pozoruje ji a ani jí už moc neodpovídá. Stejně už půjde, proč by se tu měla zdržovat. Jakmile se jí zeptá, ale vlastně ani nezeptá, něco se v ní sevře. Kolovi přeje, aby byl šťastný, ale kdyby to mohla být nějaká žena, byla by radši. Genevieve prostě nemusí, a někdy jí vytáčí tak moc, že by jí nejradši prostě utrhla hlavu, aby byl pokoj. Jen polkne a přikývne, na její otázku. Už tak byla trocho popuzená tou její otázkou a její slova jí přímo rozzuřila. Jen zmlkne a nevěřícně si jí prohlíží. Kloubky jí zbělaly, jak tolik zatínala pěsti.) Víš co? To abych ty svá slova vzala zpátky. Kol si zaslouží jen to nejlepší. Zřejmě ti vyprávěl jen to, jak se spolu opíjíme, a jak jsme spolu spali. Ale o tom, že mně když jsem se v noci probudila a lapala jsem po dechu, kašlala a skoro se dusila, protože jsem se v mém podvědomí topila, cítila jsem, jak ze mně vyprchává život, jak mi voda prostupuje plícemi, tak mně poslal znovu spát a vytvořil mi lepší sny. Jen od sebe odstrkuješ lidi a tím jim ubližuješ. A víš proč s tebou, proč ne se mnou? Protože tě miluje Genevieve, protože ty jsi sakra jeho bohyně, která ho okouzlila a on se rozhodl žít jen pro ní. Protože kdyby mohl, tak by tě při každém úderu tvého srdce políbil. (Podívá se jí do očí a jen nechápavě zavrtí hlavou. Její hlas se zvýšil jen o trochu, takže nekřičela, ani nic jiného. Jen byla nahněvaná. Co by ona dala za to, aby si to mohla s Genevieve prohodit.) Nerozumíš životu, stejně jako já. Nemáme se rády, protože jsme si až moc podobné. (Zakončila její promluvu a odešla rychlým krokem do chatky, kde se očistila, najedla a uložila ke spánku.)