Bayou (Zátoka)

(Těkala pohledem z Lorenta na Jacksona. Jackson si vzal slovo, takže pohledem zůstala nakonec na něm. Ten vlkodlak byl opravdu hodně přesvědčený o tom, co chce a co udělá. Moc na něho nefungovala, protože on se nedal, nenechal ovlivnit. Jako by Jackson už nebyl víc jeho alfou, i když to samozřejmě nebyla pravda, ale v jeho postoji se prostě něco změnilo. Vlkodlak se připravoval k tomu, že ji podřízne, i když dal Jacksonovi ještě jednu šanci, kterou mohl využít, jenomže tu Jackson razantně a zásadně odmítl. A ona se opravdu v tom okamžiku začala bát o svůj život, což se taky najednou projevilo na jejím výrazu v obličeji. Jackson pro ni nehodlal udělat to, co by ohrozilo jeho sňatek s Hayley. Nehodlal si ji nárokovat, protože pro něj byla Hayley samozřejmě důležitější. Tohle všechno jí začínalo připadat jako špatný vtip. Jackson si stál za svým, ten vlkodlak taky. Jsou jak dva mlýnské kameny, které ji drtí mezi sebou. Připadá si jak na jatkách, jako by se ti dva hádali o jakosti masa. Ten jeden tvrdil něco a ten druhý zase něco jiného. Ale nejvíc tím trpí ona. Tohle, tahle situace pro ni byla tak ponižující. Vlkodlak tvrdí, že ona by si zasloužila být královnou a vdát se za Jacksona, ale na druhou stranu je to on, kdo jí drží nůž u krku a vyhrožuje její smrtí. Jackson se ho zase snaží přemluvit o něčem, co stejně nehodlá udělat. Ten vlkodlak byl chytrý a věděl, že když si ji bude Jackson nárokovat, už to tak lehce zpátky vzít nepůjde. Ale ona by to nějak skousla. Ten fakt, že by si vzal i přesto Hayley. Odešla by. Odešla by daleko a už by se nikdy nevrátila ve snaze zapomenout na alfu, který si ji nárokoval, ale víc se už nestalo. Ani jeden se k ní teď nechová s úctou. Ani vlkodlak, ani Jackson nevědí, jak ji oba zraňují. Samozřejmě, jeden dělá dobrou věc a ten druhý zas špatnou, jenomže pro toho druhého je to přesně obráceně. Tohle je začarovaný kruh. I když vlastně ne. Pomalu cítila, jak se smyčka kolem jejího krku stahovala víc a víc. Jackson přes svou slepou pýchu neviděl, že ona opravdu přijde o život. Ale bude se svou Hayley, to je přeci to hlavní. Nestojí mu ani za zlámanou grešli. Copak už dávno nepochopil, že slovy ji z tohohle asi jen těžko vytáhne? Nemluvila, protože to nemělo cenu. Nic by tím nezměnila. Ucítila ostří na svém krku. A najednou přišla ostrá bolest a teplo, to jak jí krev začala po krku stékat. Takže je to tady. Její konec. Zmohla se jen na to mít otevřená ústa a vykulené oči hrůzou. Ne, takhle si svůj konec nepředstavovala. Tak zoufale se snažila vyhnout lovcům a nakonec ji zabije vlkodlak ze smečky. Jackson jí je teď ukradený, svůj pohled věnuje Lorentovi.)

(Poslouchala co, lidé okolo ní říkali, ale největší pozornost věnovala Nailah a tomu zrádci. Kdyby našla svůj nůž a hodila ho po něm, po jeho ruce, možná že by na chvíli přestal být pozorný, ustoupil od Nailah a ostatní by měli možnost ji odtud dostat. Zatím to ale vypadalo, že Jackson buďto zůstane po zbytek svého životu s Nailah, nebo bude brzy její pohřeb. Jejich smečka šamana zajisté potřebuje, ale nechce, aby byl Jackson nešťastný. Tedy, její staré já by to chtělo a ona se teď chovala jako její staré já. Nechtěla, aby Jackson dostal nějaké podezření. Prostě se z toho jen dostala. Je ale pravdou, že tonikum lehce odeznívalo a ona své city neměla tolik otupené. Musela se usmát nad tím, co řekl Lorent. Měl pravdu. Znání v podobě bití a ubližování není moc velké uznání a ani by se nedivila, kdyby od nich Nailah utekla. Ona by od téhle smečky taky nejradši utekla. Ale nemohla, měla povinnost k Jacksonovi. Její já s city k němu mělo povinnost. Bude se zde nejdříve muset udělat pořádná čistka, odstranit ty lidi, co sem nepatří. Pro všechny udělat zkoušky loajálnosti nebo čehokoliv a vystrnadit ty špatné lidi. Všimne si, jak se Lorent snaží mermomocí dostat k Nailah a dojde jí, že k sobě mají zřejmě hodně blízko. Je to ale zvláštní, proč tedy spí s ní. Neřeší to a sleduje zase kroužek. Stihne si také všimnout, jak rychle a obezřetně se Lorent zbavil těch dvou vlků, co ho drželi. Nechápe, jak to dokázal. Ona takové štěstí neměla. Nakonec Jackson souhlasil a Lorent zrádce vyzval, aby Nailah pustil. Buďto by byl úplně blbý, kdyby jí pustil, nebo naivní. Podle jejího očekávaní jí nepustil. Alespoň to není idiot. Možná, že kdyby se k němu dostala zezadu, stihla by mu podříznout hrdlo dříve, než to on udělá té šamance. S Hayley souhlasila v obou případech, ale v lásce jí neměla. Jediná věc, co je spojovala, byl Jackson a ztráta dítěte, i když Hayley to nesla kupodivu mnohem lépe, jako kdyby se to snad ani nestalo. Nevystupovala tak, tedy alespoň pro ni. Jeho zívnutí a hraný nezájem jí lehce popudilo. Její oči už celé zežloutly a ona už začala využívat svůj prsten. Mohla by se přeměnit.) To jsi opravdový hrdina, že musíš zmiňovat mrtvé děti. Tleskám ti za tvou chrabrost. (Sarkasticky mu zatleskala a flusla mu k nohám. I když měla otupené city, vztek byl v ní zakořeněný a on právě rozdmýchal její vztek. Chtěla si na něj sednout a bít ho tak dlouho, dokud by mu obličej nenatekl a on nemohl ani mluvit. Jen ať klidně všichni vědí, že přišla o dítě. Je ubohé to vytahovat. Znamená to jen slabost a Claire rozhodně není slabá.) Kdybys nebyl hamižný debil, taky bys nemusel skončit tak brzy mrtvý. (Utrousila si pro sebe a obrátila oči v sloup. Dobře, nebyl chytrý, byl to naprostý idiot. Byla ráda, že mu stihla zasadit alespoň jednu ránu, která byla jistě bolestivá, ale s tím vlkodlakem nic neudělala. Zřejmě neměl koule, jak se domnívala. Všimla si, jak Nailah už začala téct krev. Prořízl jí jen svrchní pokožku, to nic není. To už se jí stalo tolikrát. Vlastně, několikrát již skončila s prořízlým hrdlem a nebylo to nic moc. Nechápala, co znamená nárokovat. Jistě, o vlkodlaky se dříve zajímala, ale tohle nikdy neslyšela. Dosti nechápavě se zatvářila, ale nikdo jí nechtěl tento pojem vysvětlit. Pak se na to zeptá Jacka. Bylo jí jasné, že Jackson si chce Hayley vzít a že ji miluje. Tohle měla být spíše taková lež. Jenže se mu to moc nepovedlo. Všimne si, jak šamanka začne být zoufalá, když zaslechne slovo nárokovat. Bylo to zřejmě nějaké pouto, které se nedalo jen tak zpřetrhat. Ještě, že ona nebude muset nikdy nic takového řešit. Vlastně nechápala, jak se někdo může někdy vzít a mít děti a být „šťastný“. Láska neexistovala. Byla to jen touha po sexu, skrytá. Ona nevěřila v lásku, štěstí, v dobré konce, v dobré věci, v to, že život není jen utrpení. Ona již dlouho neviděla nic pěkného, necítila štěstí. Byli to jen chvilkové pocity a to po většinou, když nic necítila. Ona věděla, že už nikdy nebude taková, jaká byla. Mohla hrát, zpívat, psát. Nic jí ale nepřinášelo nic. Byla prázdná a marně se snažila svou prázdnotu něčím vyplnit. Netušila nic o tom, že každý má svého vnitřního vlka. Ona ho měla, byl pěkně divoký. Nikomu a ničemu se nepodřazoval a nebyl stvořený pro život ve smečce. Ona byla vlk samotář. Nailah najednou vypadla, že se s tím smířila. Je jí jasné, že Jackson zuří. Kdo by také nezuřil? A je jí také jasné, že všechny zrádce potrestá, tak jak uzná za vhodné. Jacksonův odpor na něm jde vidět. Hlavně na jeho pohledu, avšak také na jeho hlasu. Jackson jí pak trochu přiblíží to, co znamená nárokovat. Ale jen opravdu lehce. Upírá na něj svůj pohled, tvrdý a chladný, jako ona, až na její nepřekonatelný vztek. Jde vidět, že se Jack konečně vybarvil. Avšak vypadá to, že šamanka skončí mrtvá. Pohřbili už spousty svých druhů, tohle nebude jiné. Pak Jack řekne několik pravdivých vět a faktů, nad kterými by se měli vlci dobře rozmyslet. Potom poslouchala Lorenta, který měl také pravdu. Cítila z Jacka a Lorenta, jak využívají své autority, i když na ni to moc neúčinkovalo. Zamračila se, když vlkodlak řekl, že mu nic jiného nezbývá. Nevěřícně zakroutí hlavou, když slyší, co ten mluvčí vypustil z pusy. Měl by se zamyslet nad tím, co říká. Všímala si, kdo stál s Jackem a kdo ne. Zapamatovávala si je, aby pak bylo snadnější je elimininovat. Nakonec to vypadalo, že Nailah skončí mrtvá. Jí to bylo jedno, ale ostatním očividně ne. Nějak si nedokáže představit, že by měl Jack a Nai žít spolu, mít spolu sex a nakonec děti. Zřejmě by to zezačátku bylo hrozné pro oba dva, ale pak by se tím smířili. Na rozdíl od Lorenta. Všimla si, jak ta šamanka zavřela oči. Jako kdyby doufala, že ji ochrání Bůh. Hlupačka. Nevyjadřovala se k tomu, ale nijak. Jakmile Jack promluví, je jí jasné, že Nai umře. Přestane se snažit jí nějak zachránit a nechá vlkodlaky, aby jí bili podle libosti. Ona teď upírá svůj zrak jen na svého jediného alfu. Poslouchá jeho proslov, který je více než dobrý a pak sleduje, jak se vymaní ze sevření těch vlků. Pak poslouchala zase řeči toho idiota, s velkým znepokojením a vrčela na něj, velmi hlasitě. Bylo vidět, že šamanka zřejmě brzy zemře. Pokusí se tomu zabránit. Nejdříve se zakousla jednomu vlkodlakovi do krku a utrhla mu kus jeho kůže. Začal silně krvácet. Není jisté, zda to přežije, nemá si s ní hrát. Na druhého použije sílu svého prstenu a zlomí mu obě ruce. Ona teď byla nejsilnější. Ona jediná měla prsten. Rychle popadla nůž a snažila se namířit. Musí jednat rychle. Najednou vidí, jak se Nai dívá na Lorenta a on na ní. Než stihne nůž vrhnout proti zrádcovi, někdo jí chytne, vytrhne jí nůž z ruky a zabodne jí ho hluboko do břicha. Claire si klekne a svalí se na záda. Cítí strašnou bolest. Měla by ten nůž vytáhnout, ale to by mohla vykrvácet. Prostě tam jen leží a sleduje oblohu. Nakonec nůž vytáhne a sleduje, jak se její triko barví do ruda. Začne si na ránu tlačit a tiše zaskřípe zuby. Je ticho. Najednou neslyší nic okolo ní. Cítí, jak se hojí. Nic to nebude, jen jí ta rána bude ještě chvilku bolet. Byl to pravý bok, ne střed. Bude to v klidu. Už jim nemůže nijak pomoct, teď se musí postarat o svůj život.)

*Stále do poslední chvíle doufá, že se mu podaří tuhle situaci vyřešit bez toho, aniž by si Nailah musel podrobit. Byl ochoten přistoupit ke svatebnímu rituálu, když nebylo jiného východiska. Ignorace toho vlkodlaka, který se dal na tenhle boj ho přiváděla k nepříčetnosti. Nemůže pochopit, že nevěří jeho slovu, zpochybňuje ho tady veřejně, dělá z něj lháře. Byl vzteky bez sebe. Díval se na něj, a poslouchal, jak neustále dokola opakuje totéž.* Řekl jsem, že si ji vezmu a to udělám. Nechci, aby zemřela. *Připomene mu, že vlkodlak dosáhl svého. I když mu to odsouhlasil, tak on si dál klade podmínky a Nailah si drží jako rukojmí. Nemůže tomu věřit. Kam až chce zajít. Může si tady vymyslet cokoliv, a on mu to nakonec bude muset odsouhlasit, aby nechal Nailah jít. Chce to utnout hned a proto mu odmítne nadále vyjít vstříc. Snaží se svými slovy rozhýbat tu němou masu vlkodlaků, na kterých vidí, že se mu zrádcovo chování až tak nezamlouvá, ale nikdo se proti němu nepostaví. Uvědomuje si, že jeho snaha, jejich úmysly, kdy chtěli dát s Hayley smečce něco mimořádného opět vychází vniveč a mizí v nenávratnu. Neví, kde se v něm stále bere ta síla a chuť, dělat něco takového pro tyhle lidi, kteří o to ani nestojí a ještě si kladou podmínky. Podaří se mu pak dostat ze sevření dvou vlkodlaků, kteří ho dosud drželi v šachu a vykročí směrem k Nailah a vlkodlakovi, který jí stále ohrožuje nožem. Z jeho reakce, kdy se ho snaží od ní odlákat, usoudí, že jej tak zcela nepochopil, co mu nabízí. Snaží se během toho přijít na nějaký způsob, jak od něj Nailah dostat, aby nemusel dělat něco, co se mu opravdu z duše protiví. Ne, že by se mu Nailah nelíbila, nepůsobila zajímavě, právě proto, jak ji vnímá do poslední chvíle odmítá něco takového udělat. Nutit ji k něčemu násilím. Na moment pak ztuhne, když vidí, jak vlkodlak začne Nailah nožem přejíždět po krku. Ve tváři se mu v tu chvíli usadí šokovaný, zděšený výraz. Ostatní kolem sebe nevnímá. Vidí jen krvavý šrám, který se zvětšuje po noži na jejím krku.* Nee!! *Zařve. Natáhne k nim ruku a přiskočí blíže k nim.* Dost! Přestaň s tím. *Pokračuje rychle dál.* Dobře, udělám to. Máš mé slovo. *Ač nerad, nakonec souhlasí, protože nemá na vybranou.* Pusť ji! Nailah je moje... *Ve chvíli se jeho výraz změní v rozzuřený a varovně na vlkodlaka před sebou zavrčí. Vzápětí se po něm vrhne. Oběma rukama ho chytne za zápěstí a předloktí, ve kterém drží nůž a odtáhne ho od jejího krku. Drtí mu zápěstí i předloktí vší silou a z jeho hrdla mu vychází vzteklé vrčení.*

Nějaký vlkodlak
(Nemohl Jacksonovi věřit. V tomhle ne. Jistě, pořád to byl jeho alfa a právě ten člověk, kterému by měl věřit, co nejvíc. Ale pokud jde o něco takového, tak se nesmí zachovat jako blbec. Musel přemýšlet hlavou, musel dbát na to, co se možná stane. Samozřejmě, že věděl, jak to dopadne pro něho dneska. Nepřežije. Umře. Možná se zabije sám a nebo ho zabije někdo jiný. Ale aspoň umře s dobrým pocitem. Jackson byl velmi, ale velmi naštvaný, div, že se na něho nevrhl.) Dobře. (Jen tiše řekl na jeho slova, ale stále prostě trval na tom, že si jí musí nárokovat. Jeho slovo mu prostě nestačí, potřebuje něco víc. Pořád čeká na to, až mu konečně řekne "Vyhrál jsi, budu si jí nárokovat." Jenže Jackson stále vzdoroval a vzdoroval, nic proti němu ani nepodnikl. Neudělal téměř nic a jenom na něho tupě zíral. Potom, co se vymanil ze spárů dvou vlkodlaků a začal na něho mluvit, přešla ho trpělivost. Nechtělo se mu pořád čekat, až nakonec sleví a poví tu jednu krásnou větu. Věděl, že teď už bude muset vážně ukázat, čeho je schopen. Odhrnul Nailah vlasy z krku a přiložil ostří kousek za její tepnu a začal jí nožem přejíždět po krku. Krev stékala po její jemné, světlé kůži a jeho nůž se začal barvit od rudé krve. Pohledem se dívá jenom na Nailah a na její krk, jemně jí pohladí po vlasech a pak tiše poví.) Je mi to líto. (Udělal to spíš, aby to vypadalo opravdu vážně, ačkoliv její krev stékající po jejím krku, je dost velký náznak toho, že to není jenom žert. Ohlédne se na Jacka, který k nim přiskočil s řevem. Usmál se jako ten největší vítěz. Ani jí nestihl pustit a Jackson už se na něho vrhá. Pevně mu chytl zápěstí, ve kterém držel nůž, který už byl skoro celý od krve. Jeho stisk je pevný jako kámen, drtí mu jeho kosti. Svíjel se v bolesti. Tlumeně křičel, ale přitom se cítil skvěle. Dosáhl svého. Dosáhl toho, čeho chtěl celou dobu. Jednu ruku měl volnou, takže toho hned využil. Hrábl si do zadní kapes u kalhot, kde měl schovaný ještě jeden nůž. Pevně ho uchopil a pak si ho zabodl do krku, přímo do tepny. Ruku měl už celou od své vlastní krve, trvalo to chvíli, než celý vykrvácel a svalil se na zem. Oči měl pořád otevřené a svůj poslední pohled upřel na Nailah, na jeho novou královnu. Jeho tělo volně padlo na zem a mladý, extrémní, vzdorující vlkodlak zemřel.)

(Dívala se na Lorenta. Celou dobu, co jí přejížděl ten vlkodlak po krku. Nožem sjížděl opravdu pomalu, ale hluboko. O to víc to bolelo. Samozřejmě, že se to neobešlo nakonec ani bez hlasitých projevů bolesti. Mnohem lepší by bylo, kdyby to udělal rychle. To by to aspoň měla za sebou, ani by nemrkla, ale takhle? Dělalo se jí špatně z té bolesti. Zbledla. Ale zima jí nebyla. Bylo jí teplo. Možná to byl pocit díky tomu, jak jí teplá krev stékala po krku. Hlas Lorenta, to, jak Jacksona pobízel, aby si ji nárokoval, samozřejmě slyšela, ale jako by byla v tu chvíli někde mimo. Vážně slyšela dobře? Že si ji vezme, pokud to Jackson neudělá? Zřejmě se musela nějak přeslechnout. Jeho vlk ji sice chtěl, ale on o tom neměl ani ponětí. Pak se podívala na Jacksona, protože taky začal mluvit. Ztrácela víc a víc krve, i když ten vlkodlak neprořízl její tepnu. Dělaly se jí mžitky před očima a ona už moc nevnímala všechno, co Jackson říkal a nebo dělal. Za to šeptání toho vlkodlaka, jak je mu to líto, slyšela zřetelně. Ne, jemu to nebylo líto, jinak by tohle nedělal. Jackson sice řekl, že ona je jeho, ale to neznamenalo, že by si ji nějak podrobil nebo nárokoval. Prostě to řekl a ten vlkodlak si to buď špatně vyložil a nebo už nestačil nic víc udělat, protože se na něj Jackson vrhl. Ale v jedné nepřehledné chvíli, kdy se Jackson snažil odtáhnout ten nůž od jejího krku, se střenka nože smekla a proklála její hrdlo ještě víc. Začala sípat a chroptět. Ne, tohle už není legrace, tohle je vážně. Chytila se instinktivně za krk, ale moc to nepomáhalo, protože krev se jí přelívala přes dlaň. Jackson se rval s tím vlkodlakem, nevěděla, co se tam mezi nimi děje. Podívala se na Lorenta a najednou padla k zemi.)

(Z jejího příjemného ležení jí vyrušil něčí výkřik. Hrubý mužský hlas, který zněl zoufale. Vykřikl jen jedno slovo a ona věděla, komu vyšlo z úst a co znamená. Dívala se na oblohu, kterou jí po chvíli zakryli něčí dlouhé plandavé kalhoty. Rukou stále mačkala svou ránu, které se hojila. Nebylo to nic příjemného, ale zatím to zvládala. Netroufala si však stávat na nohy. A navíc se na tu scénu nechtěla dívat. Už to pro ni ztratilo význam. Promarnila svou šanci, teď už nemá co ztratit. Nebo si to alespoň myslí. Slyšela dunění země pod tvrdými dopady kroků a boje a pak bolestivý výkřik. Rozléhal se jejími uši jako ozvěna a ona prostě jen zavřela oči a snažila se spát. Chtěla spát. Chtěla odtud pryč. Ale neměla by. A nejspíše by se po chvíli zamotala a spadla na zem. Co měla dělat? Podívala se vedle sebe na nůž, který byl obarvený krví jeho majitele. Jaká to ironie. Sáhla po něm, chtěla si ho přiložit k tělu, ale něčí noha jí tvrdě dupla na zápěstí. Zaskučela a nůž pustila. Nemohla tím zápěstím pohnout. Cítila, jak jí v něm pulzovala krev, tepalo jí v něm. Uslyšela, co na Jacka Lorent křičí. Bylo to Jacksonovo rozhodnutí, ne jeho. On mu neměl co říkat, co má dělat. Lehce se podivila tomu, co řekl. Že by si ji vzal. Tak ať si jí vezme on a Jacksona z toho vynechá, zaslouží si něco lepšího. Problesklo jí hlavou, ale nahlas to neřekla. Nepotřebovala dostat další ránu, ať už bodnou, nebo ne. Pak uslyší, že Jackson souhlasí, že si ji vezme. Není si jistá, zda to myslí vážně, nebo ne, ale tak nějak velmi doufá, že ne. Chce, aby byl šťastný, a ať je to klidně i s tou hybridkou Hayley. A pak uslyší zakřičet Jacksona. Má pocit, že v tu chvíli se svět zastavil a jediné, co se hýbe, je listí, které padá ze stromů na chladnou zem. Prudce se otočí, uchopí nůž a zabodne ho vlkodlakovi, který jí drtí nohou zápěstí pod koleno. Nůž ihned vytáhne a vstane. Lehce zavrávorá. Rána se ještě nezahojila, ale ona musí něco udělat. Koukne se na Nailah. Brzy vykrvácí. Jack se vrhl na toho zrádce, teď bude potřeba, aby se někdo postaral o Nailah, aby nevykrvácela. Když už se tu kvůli ní všechno tak stalo, aby jim ještě umřela, potvora jedna. To tedy ne. Prodere mezi vlkodlaky a uviděla, co se stalo. Jackson se vrhl na vlkodlaka, který se radši zabil sám, než aby to udělal někdo jiný. Jeho tělo kleslo na zem a měl skelný pohled, upírající na Nailah. Claire rychle přiběhla k Nailah, která už ležela na zemi. Krvácení na krku nejde nijak zaškrtit, ale Nailah nemá hrdlo podříznuté úplně a je vlkodlak, už by se měla začít hojit. Vytáhla z kapsy složený bílý kapesník, úplně čistý a přiložila jí ho ke krku. Ihned se začal nasakovat krví. Nevěděla, co s ní má dělat. Hlavu jí přidržovala. Tohle jen tak nepomůže. Mezitím k ní přišel Lorent.) Vezmi ji a pojď za mnou. (Pohlédla mu do očí a zvedla se. Nečekala na nic a prostě se rozeběhla. Vytáhla z kapsy klíčky a odemkla auto. Ano, vezmou jí do nemocnice. Rychle otevřela dveře Lorentovi, aby mohl pohodlně položit Nailah a ona si sedla na místo řidiče. Nepoutala se, nastartovala a vydala se do nemocnice. Jistě, že jela opravdu rychle, vyšší rychlostí, než byla povolená ale skoro hned byli v nemocnici.)

*Ve chvíli, kdy se po zrádném vlkodlakovi vrhnul, měl jen jeden cíl. Dostat ten zpropadený nůž, co nejdále od jejího krku. Vzteky mu drtil předloktí, aby ho donutil ten nůž pustit a také ho chtěl odtáhnout. To se mu také po chvilce podaří, bohužel si nevšimne, že se vlkodlakovi ještě podaří Nailah poranit na krku více. Rozpřáhne se, aby mu dal pořádnou ránu pěstí do toho jeho frňáku, ale vlkodlak je rychlejší. Vytáhne nůž, takže zpozorní, čeká, že se jím bude bránit, ne že ho otočí proti sobě. Nestačí nijak zasáhnout. Ne dříve, než se vlkodlak bodne do krku.* Ne! *Vykřikne, protože tohle je v jeho očích pro toho zrádce moc jednoduchá smrt. Chtěl, aby za tohle, co provedl trpěl mnohem víc a mnohem déle. Když vidí tolik krve, která stříká z vlkodlakovy rány, i on sám má ruce od krve, jak se s ním před tím přetahoval o nůž, a že veškerá jeho snaha nakonec vyšla vniveč, je to pro něj poslední kapka. Se zuřivým výkřikem se sehne pro nůž, který se válí po zemi u jeho nohou a ožene se s ním po nejbližším vlkodlakovi, který se postavil na stranu zrádce a pomáhal mu, a který stojí nedaleko něj a ještě zírá na svého umírajícího vůdce-zrádce. Zaregistruje to na poslední chvíli a uskočí, ale ne zcela. Špička nože mu projede břichem a zanechá mu na tričku dlouhou rychle červenající skvrnu. S bolestivým zahekáním se chytne za krvácející břicho a zhroutí se k zemi stejně, jako před tím jeho vůdce, kterého se rozhodl následovat. Je jen otázkou náhody nebo štěstí, jestli ho zachrání zrychlené hojení nebo bude rychlejší smrt. Ostatní členy smečky, kteří nesouhlasili s extrémisty, jako by teprve smrt probrala ze strnulosti a nic nedělání. Zaútočí na zbylé jedince, kteří vzbouřencům pomáhali. On sám se ihned po té, co prořízne břicho jednomu rozhlíží po dalších. Je nepříčetný zlostí, další zradou, kterou musel opět prožít ve vlastních řadách. Vidí rudě a netouží teď po ničem jiném, než po krvi zrádců. Chce, aby krváceli, aby trpěli za to, k čemu se propůjčili. Chce, aby za to nesli následky. Jakmile vzbouřenci ztratili vůdce, velmi rychle se stáhli a upustili od své rozhodnosti. Ostatní je velmi rychle zneškodnili a pochytali. Jemu samotnému se podařilo zneškodnit ještě další dva, kteří od něj schytali pár ran pěstí, ale i to, jak jim ostří nože přejíždí po kůži. Oběma než s nimi skončil vyřezal na čele písmeno "Z" - jako zrádce. Rány nebyly hluboké, ale po zhojení jim tam zůstanou jizvy. Chtěl pak totéž udělat ostatním, ale zbytek smečky ho zadrželi a začali krotit, když viděli nepříčetný, krvelačný výraz v jeho očích. Chtěl si svou zlost, vztek, frustraci vybít na těch, kteří ho znovu zradili, pochybovali o jeho slovu a sprostým vydíráním ho donutili k něčemu, čemu chtěl za každou cenu zabránit. Bohužel se mu to nepodařilo.
Nakonec se mu podařilo postupně zklidnit, vychladnout natolik, že byl schopen rozumnějšího uvažování. Teprve pak se začal shánět po Nailah, protože chtěl dokončit to, k čemu byl nakonec donucený. Když se dozvěděl, že ji odvezli do nemocnice, chtěl vědět, proč, co se stalo. Chvíli ovšem trvalo, než se od někoho dozvěděl srozumitelně pravý důvod. Měl, co dělat, aby zakryl skepsi a znechucení z toho, jak celá situace nakonec dopadla. Znovu už po několikáté se mu jeho úmysly, kterými chtěl smečce zajistit klid a bezpečí a schopnost lépe se bránit nepříteli, vymstili a doplatil na to někdo nevinný. Kvůli němu. Neumí si představit, jak se na něj bude Nailah dívat, když ji hned při první příležitosti zklamal a nesplnil to, co jí sliboval.
Nechá zrádce, kteří zůstali naživu zavřít a dobře hlídat těmi, kterým věří. Celé shromáždění se konečně rozejde, protože se zde už ničeho nedočkají. On sám zamíří nejdříve k sobě, kde si opláchne ruce a tvář a zbaví krve, která na něm během boje ulpěla. Po té nasedne do auta a odjede do nemocnice.*

*Ví, že to bude trvat ještě hodně dlouho, než se to mezi ním a Nailah trochu uklidní srovná. Než se na ni bude moct podívat s trochu čistším svědomím. Přesto se s tím chce porvat, společně s ní. Když osud svedl jejich cesty dohromady takovým způsobem, rozhodně toho hodlá využít a bojovat za to, co se mu tím nabízí. V tomhle případě ví, že mu Nailah nikdo nevezme. Tohle je jedno malinké pozitivum, které na tom vidí. Když ji k sobě připoutal stojí o to, aby toho nakonec nelitovala ani ona ani on. Má silné odhodlání toho dosáhnout. Svým způsobem si nikoho lepšího nemohl přát. Bylo to pro něj zajímavé, jak to mezi nimi občas jiskřilo. Lhal by, kdyby řekl, že se mu to nelíbí. Poslechne si od ní odpověď na to, co ho zajímá. Svým způsobem mu tak potvrdí to málo, co věděl a doplní k tomu další informace. Když si do něj na konci opět rýpne, loupne po ní očima, ale pouze proto, že tím chce naznačit, že to bere jako výzvu, kterou rozhodně zkusí využít.* Chci z toho vytěžit maximum. *Odvětí jí pak na to odhodlaně. Během jídla se trochu uklidní a následně si poslechne, co čeká zrádné vlkodlaky. Vypadá u toho spokojeně, když uslyší její představu. Souhlasně na to přikývne.* Jsou tví. Zvolili si tě za královnu, tak ať si to užijí. *Poznamená pak a celou tuhle jejich diskusi uzavře. Když dojedí, zaplatí a vydají se zpátky k autu a pak do Zátoky.
Zbytek dne se věnovali tomu, že si Nailah vybrala jeden z volných domků, jako své obydlí, dokud se nevezmou. On už nějakou chvíli přemítá nad tím, jak to po svatbě udělat. Jeho domek je příliš malý pro dva. Hlavně, když jedním bude někdo jako Nailah. Pohrává si s myšlenkou, že jim postaví nový domek, který bude rozhodně větší a na vyšší úrovni. Zatím si to nechává projít hlavou. Přemýšlí, jak by měl asi vypadat a kam by ho měl umístit. Pomohl jí s nastěhováním i s úpravami toho, co se jí v jejím prozatímním domku nezamlouvalo. Domek, který si vybrala nebyl daleko od toho jeho. Když se pak rozloučili a on zamířil k sobě, ještě než usnul, místo, aby přemýšlel nad svatbou a rituály, dá se do výroby jakýchsi plánů na nový domek.*


*Další den se hned ráno znovu setkal s Nailah. Po té, co se ujistil, že noc v pořádku přečkala, zkontroloval, jestli se cítí dobře a je schopná jít s ním za jeho babičkou, která byla starší zdejší smečky. Cesta byla naštěstí schůdná, jen trošku delší. Strávili tam celý zbytek dne. Po počátečním seznamování si vyslechli, co je čeká. On to absolvoval již podruhé, ale nijak si nestěžoval. Domluvili se, že v příštích třech dnech podstoupí jednu ze zkoušek, které je čekali. Půst, očistu a odhalení tajemství. Chtěli s tím začít hned příští den. Nakonec se už v menším spěchu vrátili zpět do tábořiště smečky.*

(Absolvovali společně návštěvu u Jacksonovy babičky. Cítila se tam docela nepříjemně. Ne, že by snad Jacksonova babička působila nějak nepříjemným dojmem, i když to taky rozhodně nebylo tak, že by měla vyloženou radost z toho, že ji vidí a bude Jacksonovou ženou. Možná byl Jackson po ní, že tolik nedával najevo své vnitřní rozpoložení. Ale jí by i docela pomohlo, kdyby to někdo konečně začal dělat. Domluvili se tedy, že rituály obstarají v příštích třech dnech. Řekla by, že to tajemství si možná nechají až nakonec. I když těžko říct. V těchhle věcech se raději bude řídit Jacksonem. V tomhle si moc vyskakovat nechtěla. Nechá se jím a jeho babičkou tedy vést. Pak se vrátili do centra dění, kde vlkodlaci běžně vysedávali, bavili se mezi sebou, ohřívali se u ohňů, nebo si prostě jen tak seděli na čerstvém vzduchu. Samozřejmě, že jejím zrakům ona ani Jackson neunikli. Ona si jich ale zatím nijak nevšímala. Nebyli teď tím, čemu by chtěla věnovat pozornost. Navíc kdyby je asi začala vnímat, bude si připadat hloupě, že na ni takhle všichni civí. Už bylo jasné, že ona se stane Jacksonovou ženou. Oproti minule její krk ale teď zdobil její náhrdelník ze zubů vlkodlaků - alf. Samozřejmě kromě toho, že jí krk zdobil obvaz její rány. Ale rozhodla se, že svůj náhrdelník nedá z krku, pokud bude v zátoce. Nechce, aby se opakovalo něco podobného, co předtím.) Takže, návštěvu Starší máme za sebou a od zítřka to všechno začne. (Zkonstatovala fakt, který byl nad slunce jasnější, ale tak nějak nevěděla, co by teď měla říct. Pak se přeci jen podívala na vlkodlaky, kteří se ohřívali u ohňů, protože dneska byla docela zima.) Ticho po pěšině, jako by se vůbec nic nestalo. (Uchechtne se tomu.)

*Když se na všem potřebném domluvili a naplánovali, vrátili se zpátky to Zátoky do jejich tábořiště. Procházeli se mezi domky. Bylo zde rozděláno několik ohňů a vlkodlaci posedávali u nich. Jak s Nailah společně kráčeli táborem, neušli pohledům vlkodlakům. Byli teď pro ně něco jako nová atrakce, hlavně Nailah. On si jich moc nevšímal, raději. Stačí, aby si vybavil události posledních dnů a začne mu vřít krev v žilách. Semkne ruce v pěst a přemýšlí, jak a na čem by se mohl vyventilovat. Nechce, ale Nailah nechávat samotnou. Samozřejmě nevěří, že by si na ni teď někdo troufnul. Přesto se raději zdržuje v její blízkosti.* Zítra máme půst. *Poznamená na to, když Nailah přeruší jejich chvilku mlčení a koukne za chůze na ni.* Měla by sis dneska dopřát jídla, co hrdlo ráčí. *Pokračuje a trošku se mu při tom pobaveně zajiskří v očích. Pohlédne z ní zase před sebe na cestu a jdou dál. Přemítá, že by dnes mohla Nailah předvést, jak dopadnou ti, jež se postaví proti nim.* Ale stane se a ještě dnes. *Odvětí pak opět na její poznámku. Zastaví se kousek od jejího domku a otočí se s odhodlaným výrazem k ní.* Ti zrádci si už dost dlouho užívali pohodlí vězení. Měli by pocítit následky svých rozhodnutí a svých činů. *Pronese rozhodně. On v tom má jasno. Přesto na Nailah kouká tázavě, jestli s tím souhlasí. Chce, aby se také vyjádřila, než se do něčeho pustí.*

(Při jeho poznámce o tom, že zítra mají půst a asi by si měla dopřát, co hrdla ráčí, se malinko pousměje. Rozhodně se nemínila přežírat. Už kvůli tomu, že její krk by jí asi opravdu moc nepoděkoval. Spíš by řekla, že jí za ten půst poděkuje, protože ho nebude nijak dráždit. Opravdu jí nebude dělat problém být bez jídla nějakou chvíli.) Myslím, že můj krk bude radši, když bude mít zítra půst. Takže mi asi možná i poděkuje. A dneska se opravdu přejídat nehodlám, protože to by mi asi moje rána na krku moc nepoděkovala. Ne, že bych snad měla nějak poškozené polykací ústrojí, ale jak se mi krk napíná, tak to bolí. (Slova ještě tak trochu drtila mezi zuby, aby se jí její krk moc nenapínal, ale dalo by se říct, že je to opravdu den co den lepší. Jen někdy si musí vzít prášek na bolest, protože to opravdu bolí. Ale stále už spíše převládá svědivý efekt. Jak tak chodili po zátoce, nakonec se dostali až k jejímu domku, který si včera vybrala. Porozhlédla se a pronesla svou větu o tom, že vlkodlaci teď dělají, jako by se nic nestalo. Otočila svůj pohled na Jacksona, když řekne, že se bude dít. Tázavě povytáhla obočí a on začal s tím, že by možná bylo dobré, kdyby dneska potrestala ty hříšníky, kteří se spolčili s extrémistickým vlkodlakem a jsou teď někde pod zámkem.) To beru, ale měli by to vidět všichni a ty bys k tomu taky měl něco říct, než se tak stane. Ať vidí, že jsme tak rozhodli oba a rozhodně se jim u tebe zastání nedostane. (Podívala se na Jacksona. Tohle by opravdu mohl udělat. Nakonec, on je alfa a když k ním bude mít nějaký výstižný proslov o tom, co teď v zátoce bude a ona pak udělá, co udělá, bude to mít rozhodně dobrý efekt.)

*Všimne si na její tváři slabého úsměvu, když ji tak trošku v odlehčení popíchne. Potěší ho, že se mu jeho záměr povedl. Také mu nad tím zacukají koutky. Poslechne si, co mu k tomu Nailah odpoví. Trošku zvážní a chápavě přikývne. Bude opravdu rád, až Nailah odstraní stehy a rána na krku bude zhojená.* Ještě pár dnů a s každým to bude lepší a lepší. *Poznamená povzbudivě, i když tentokrát zůstane vážný.* Máme i tekutou stravu. *Pokračuje pak dál a to už zase zní, jako že si jí dobírá.* Nebo se najím za nás oba... *Zatváří se vážně a vypadá, jako by nad tím opravdu uvažoval, že dnes přecpe k prasknutí a zítra se díky tomu ani nehne. Těžko na první pohled říct, jak moc to myslí vážně, a co je jen další jeho vtipkování. Mezitím dojdou k jejímu domku. Je to jeden z těch zachovalejších. Chce, aby bylo vidět, že je Nailah zpátky, a že nyní, ačkoliv ještě nejsou svoji, tady bude mít jedno z nejvyšších postavení, aby všem bylo jasné, že něco takového, co se tady událo před několika dny bylo naposledy. I tak, ale ještě dnes budou mít tehdejší jejich činy dohru. Zastaví se a navrhne Nailah jejich potrestání. S očekáváním na ni hledí. Poslechne si, že s tím souhlasí, a co k tomu ještě má. Když mluvil o potrestání viníků, chtěl, aby to bylo opět veřejné, pro celou smečku, aby každý viděl následky zrady. Přikývne jí na to, protože neříká nic, s čím by nesouhlasil.* Chci, aby se toho opět zúčastnili všichni. Taky všem moc rád řeknu, jak to bude, aby všem bylo jasné, co čeká zrádce. *Odpoví jí. Zní odhodlaně. V očích se mu nehezky zablýskne, když o zrádcích mluví.* Odpočiň si. *Pobídne ji a kývne hlavou k jejímu domku.* Já zařídím, aby se všichni shromáždili. Nakonec přivedou viníky. *Rozdělí jim úkoly. Natáhne k ní ruku a přejede jí dlaní po paži, než se otočí a vydá se k nejbližšímu ohništi, kde posedává několik vlkodlaků. Když k nim dojde, nařídí jim, aby svolali všechny členy smečky a shromáždili se na stejném místě, jako před několika dny. Jakmile se ostatní dají do práce, on sám zamíří do vězení, kde jsou zavření zrádci. Hlídačům oznámí, kdy a kam mají zrádce dovést. Po té se vydá zpátky za Nai. Bude chvíli trvat, než se smečka sejde.*

(Kývne na to, že ještě pár dní a bude to v pořádku. Samozřejmě, že věděla, že ji to nebude bolet věčně. Bude to mí tedy ještě nějakou dobu poté, co se jí to zahojí citlivé, ale pak už nic neucítí. Je zajímavé, jak je ta rána opravdu nejdřív citlivá na dotek a potom, když se opravdu úplně zhojí a zůstane jen vybledlá jizva, to místo vlastně znecitliví. Je to zvláštní kontrast.Když se začne zmiňovat o jídle, je jí jasné, že ji znovu provokuje. Tekutá strava, té si užila dost v nemocnici. To opravdu nebude raději jíst vůbec.) Ne, díky. Tekutou stravu já opravdu nepreferuji. (Zakroutí hlavou a musí se pobaveně ušklíbnout, když zmíní, že se nají za ně za oba.) Teď jsi zněl jak těhotná ženská. (Pak se samozřejmě dostanou k tématu, které bylo závažnější než to, co budou či nebudou jíst. Vlkodlaci musí vědět, že ona bude jejich královna, vybrali si ji, ale to taky znamená, že ji budou poslouchat. Mohou zkusit něco namítat, samozřejmě vyslechne jejich připomínky, ale pokud nebudou podnětné, ona rozhodně neplánuje, že by se jim nějak poddávala. buď tady bude vládnout jejich alfa, nebo je klidně promění všechny ve vlky. Jí je to jedno. Ona se obejde sama o sobě. Nepotřebuje smečku k tomu, aby mohla žít. Bude ráda, když se ti, kteří se bouřili, potrestají hned. Jackson tak ukáže, že tady zavládne trochu jiný režim a že ona bude stát po jeho boku a bude mu partnerem, i když si ji podrobil, tak to nevypadalo, že by chtěl nějak hodně využívat svou moc proti ní.) Já s tím souhlasím. (Myslela si, že by šla i možná s ním, ale on chtěl, aby si chvíli odpočala. No, hádat se s ním nebude. On všechno zařídí a ona přijde, až budou všichni svolaní. Aspoň nebude stát na tom place jako tvrdé y a čekat, až se tam všichni sejdou. Kývla hlavou a na chvíli zavadila pohledem o jeho ruku, když ji jemně přejel po té její. Neřekla na to ale nic. Pak se tedy otočí a zamíří k sobě do domku. Lehne si na postel a zavře oči. Nechtěla spát, to vůbec ne. Ale tak nějak si chtěla pročistit hlavu. Tohle je nová etapa, se kterou rozhodně nepočítala. Chvíli tam tak ležela. Nechala pootevřené dveře, takže ani nepostřehne, že Jackson vešel do domku za ní. Hlasitě vydechne. A promne si prsty oblast očí. Stále ale nechává oči zavřené.)

*Když zařídí vše potřebné, pro shromáždění smečky a zajištění účasti zrádců, vydá se zpátky za Nailah. Cestou má chvilku pro sebe, kdy uvažuje, jak to bude dál. Jak dlouho mu potrvá, než se vyrovná s tím, co musel Nailah udělat. Má na to pár minut. Za chvilku zahlédne její dočasný domek a zamíří k němu. Jde docela tiše, protože neví, jestli mezitím, co byl pryč neusnula. Všimne si pootevřených dveří. Trochu znejistí. Doufá, že to není nějaké špatné znamení. Dojde opatrně až k nim a škvírou zahlédne, že Nailah leží. Vejde tedy dovnitř, aby se ujistil, že je v pořádku. Všimne si, že leží se zavřenýma očima a pravidelně oddechuje. Přemýšlí jestli skutečně usnula. V takovém případě ji nechá odpočívat. Chvilku na ni kouká, ale opravdu je stále více přesvědčený o tom, že usnula. Otočí se k ní zády a zamíří zase ven. Nevšimne si tak, že se pohnula a hlasitější výdech přisuzuje ke spánku. Vyjde tiše ven na verandu jejího domku. Dveře za sebou přivře tak, jak byly. Posadí se tam na lávku, která tam stojí, pod střechu verandy. Zády se opře o stěnu domku. Nohy natáhne před sebe a překříží je v kotnících. Zadívá se zamyšleně někam před sebe. Občas zahlédne, jak v jeho zorném poli projde někdo z vlkodlaků mířící na shromáždění.*

(Ležela na posteli a ani nepostřehla, že Jackson tam na chvíli byl. Jako by byla mimo sebe, ale nespala. Spíš prostě jen přemýšlela. Díky tomu nevnímala okolní svět. Jackson byl navíc docela tichý, takže opravdu nezaznamenala nějaký pohyb. Kdyby věděla, že si myslí, že snad spí, tak by se ozvala, ale jelikož ho vůbec nevnímala, bylo jí to tak nějak jedno. Měla chvilku na to, aby si zrekapitulovala všechno, co se stalo. Jak se sem vlastně dostala, jak se to tu všechno vyvíjelo, jak nakonec skončila, nebo tedy skončí, protože oficiálně ještě nebyla Jacksonova žena, ale bude jí. Ještě před pár měsíci žila v Austrálii ve smečce, jejíž alfa byl silný, velice přesvědčivý, vážený. Pamatovala si, jak poprvé vnikla na jeho území a málem to nepřežila, ale nakonec se stala součástí smečky a dokonce měla být družkou toho alfy, kterého respektovala a vážila si ho. Byl tvrdší, ale byl spravedlivý. Věděla, že ji měl rád, že mu na ní záleželo. Sice to nedával tak často najevo, ale věděla to. Jenomže všechno to zmizelo jako nic. Příchodem lovců, kteří se postarali o to, že už neměla žádnou smečku ani muže, kterého si měla vzít. Věděla, že musí zmizet a vybrala si New Orleans, protože věděla, že tady měla její rodina kořeny. Přála si o jejích předcích zjistit něco víc. Možná i něco, co by jí dávalo výhodu proti lovcům. A možná vlastně ani tak nějak nevěděla, co hledá, ale věděla, že až to uvidí, bude si jistá tím, že to je přesně to, po čem pátrala. Ale zapletla se tu s místním alfou. Peskovala ho, popichovala ho. Měla to v povaze a možná, že se mu tím i nějakým způsobem snažila pomoct. Postupem času v něj získávala důvěru. Ale byl tu ještě i někdo další. Vlk, který se objevil jednou v baru a dal se s ní do řeči. Lorent. S Lorentem se sblížili a ona věděla, že tady v New Orleans bude mít někoho, kdo by jí i pomohl, kdyby šlo do tuhého. Pak přišel ten moment, kdy si ji chtěl jeho vlk podrobit, chtěl ji za družku, vybral si ji, ale ona odolala jeho nátlaku a utekla z místa, než by bylo příliš pozdě. Nikdy netoužila po tom, aby byla podrobená. Vždy se chtěla svobodně rozhodnout. A možná by se byla pro Lorenta nakonec i rozhodla, časem. Jenomže to by se nemohla stát další věc, kdy se ti špatní dozvěděli o tom, kým ona je a vymysleli plán, na jehož konci skončila v nemocnici, málem přišla o život, nebýt rychlé reakce Lorenta a té Claire. A samozřejmě by rozhodně nepřežila nebýt doktorů. Jackson ji ale dorazil tím, když přišel do nemocnice a nárokoval si ji tam. Kdyby tohle někomu vyprávěla, jen těžko by asi uvěřil, jak se jí dokázal za několik měsíců život obrátit vzhůru nohama. Teď už ale nikdy nebude žít v klidu, protože si byla jistá, že lovci přijdou. Zvlášť, když svatba bude velká tak, jak bude a když se chtějí pokusit obnovit společenství, které tento kontinent už dlouho nezažil. Marok. Jackson by jím mohl být. Nebude to hned. Ne všichni alfové jistě přijdou na tu svatbu. Bude to postupný proces, ale na jeho konci bude Jackson nejmocnějším vlkodlakem ve Státech. Nevěděla ale, jestli si opravdu plně uvědomoval, co to všechno obnáší, jaké to bude. Marok rozhodně nemohl být slaboch. Marok musel být silný, nesměl mít problémy ve své vlastní smečce. Jeho moc tam musela být naprosto jasná. A s tím mu bude muset pomoci. To bude teď její hlavní úkol. Zajistit, aby smečka konečně brala v potaz svého alfu. A začne tím, že potrestá ty parchanty za jejich troufalost ve jménu svého nového alfy a budoucího manžela Jacksona Warrena. Najednou prudce otevřela oči, ale stále zůstala ležet.)

*I když zůstane sedět venku, před Nailiným domkem, nechce ji rušit ve spánku, naslouchá a špicuje uši, kdyby náhodou něco potřebovala. Chce dostát svému slovu, které jí dal, ale které dosud plní velmi zvláštními způsoby. Konečně by to rád začal dělat správně, ačkoliv netušil, že se Nailah stane jeho ženou. Kdyby mu to řekl před pár týdny klepal by si na čelo. Něco takového by si za normálních okolností nedovedl představit, ani v těch nebujnějších snech. Přemýšlí, jak to bude dál, s nimi, ve smečce, jaký vliv to bude mít na zdejší město, lidi v něm. Upřímně si přeje, aby už jednou začali vlkodlaky ze Zátoky brát vážně a nedívali se na ně skrz prsty. Z toho, co společně probrali s Nailah má dojem, že by to mohlo mít ten správný vliv. Sem tam ho z přemýšlení vytrhne některý z vlkodlaků, který projde okolo na shromáždění. Dal také pokyn těm několika, aby mu přišli říct, až budou všichni na místě. Když se tam mají po té s Nailah prezentovat jako pár - stále mu to zní neuvěřitelně - i když ještě nejsou svoji, on už ji tak bere. Od okamžiku, kdy se rozhodl, že si ji nárokuje. Neměl na výběr, to, ale neznamená, že by o ni kvůli tomu nestál. Po chvilce se zvedne a vzdálí se na pár minut. Dojde k sobě a vezme zásnubní prstýnek. Chce, aby ho nosila. I s ním se vrátí zpátky k jejímu domku. Nakoukne dovnitř a všimne si, že i když Nai leží, tak má oči otevřené. Zaklepe na rám dveří, aby ji na sebe upozornil, a vejde dovnitř.* Spala si? Nechtěl jsem tě rušit. *Zajímá se. Přejde k posteli, kde leží a sedne si k ní. Zkoumavě si ji prohlédne, docela by ho zajímalo, na co myslí. Ptát se jí, ale nebude. Někdy je lepší sladká nevědomost.* Chci ti dát tohle. *Pokračuje po krátké pauze a ukáže jí prstýnek, který držel doteď v ruce.* Ať všichni vidí, že to myslím vážně. *Kouká během svých slov na ni.* Já vím, že to ten průběh a pořadí některých událostí není přesně tak, jak by měl být. *Pousměje se na ni trochu rozpačitě.* Nemusíme se, ale ve všem opičit podle ostatních. *Dodá. Představoval si takovou chvíli vždy trochu jinak, ale už se smířil s tím, že mu to není přáno. Doufá, že to další už bude trochu normálnější, typičtější pro pár. Vyčkává po té, jestli mu Nailah podá svou ruku, aby jí na prst mohl navléknout prstýnek.*

(Z jejího přemýšlení ji vytrhlo až zaklepání na dveře. Zvedla hlavu, aby viděla, kdo to je. Samozřejmě, že to byl Jackson. Ani by snad neměla čekat někoho jiného. Napřímila se tedy na posteli do sedu a prohrábla si vlasy, protože cítila, že je má trochu rozcuchané. Když se jí zeptal, jestli spala, tak zakroutila zamítavě hlavou.) Ne, nespala jsem. jen jsem měla zavřené oči a odpočívala jsem, jak jsi mi doporučil. (Odpoví mu. Vlastně si při tom odpočívání i docela zapřemýšlela, ale to mu už neřekne. A už vůbec mu neprozradí to, o čem vlastně přemýšlela. Ani to vlastně teď nebylo potřeba, aby mu něco takového reprodukovala. Stejně, jako on jí nechtěl svoje myšlenky prozrazovat, ona se rozhodla, že mu je neprozradí teď.) Nerušil bys. Ani jsem nepostřehla, žes tu byl předtím. (vydedukovala, že když si myslel, že spala, tak tu musel být už před chvílí, kdy měla ještě zavřené oči. Když si k ní sedne, podívá se na něj s jakýmsi očekáváním, protože musel jistě něco chtít. Pak z něj cosi vypadlo, ale ona opravdu na chvíli netušila, co že jí to chce dát, protože jí zatím nic neukázal nebo o ničem neřekl. Pak otevřel dlaň, ve které měl zásnubní prsten. Polkla. Byl opravdu krásný, ale taky jí bylo jasné, že prvotně rozhodně nebyl určen pro ni a že ho vlastně už jistě na prstu nosila Hayley.Bude opravdu zvláštní nosit prsten po někom. Ne, že by z toho byla nějak nadšená, ale byla pravda, že takováto proprieta se hodila, když před smečkou chtěl Jackson ukázat, že to je a bude všechno bráno vážně a ona tedy bude mít skoro stejně velkou moc ve smečce jako on.) Ne, to tedy není tradiční průběh. I když já bych si to u sebe asi jen těžko dokázala představit nějak podle pravidel. A musím se přiznat, že se naprosto děsím svatebních šatů. (Ušklíbla se a podívala se na Jacksona. Nakonec přeci jen natáhla svou levou ruku, aby jí mohl Jackson navléknout snubní prsten, i když rozhodně nepočítala s tím, že by nějaký dostala. A možná by opravdu nedostala žádný než ten, co nosila Hayley, ale už to takhle prostě bylo.)

*Když se Nailah zeptá, jestli spala, tak se dozví, že ne. Měla zavřené oči a odpočívala. Přesně podle jeho doporučení.* To je dobře, že si dala na mou radu. *Pousměje se pak na její odpověď. Vypadá, že ho to potěšilo. Také aby ne. Stává se málo kdy, aby jej Nailah v něčem poslechla. Tuhle svou teorii si, ale nechá pro sebe. Na to jsou spolu velmi krátce, aby mohl dělat takové závěry. Pomalu pak přejde k ní.* To nevadí. *Zavrtí hlavou, na to, když ho ujistí, že by ji nerušil. Posadí se k ní a po té jí poví o zásnubním prstýnku, který jí chce dát. Ukáže jí ho na dlani hned, sotva domluví. Pozorně se na ni při tom dívá. Také tázavě. Chce zkrátka vyčíst z její tváře, jak se jí něco takového bude zamlouvat. Krátce shlédne z její tváře dolů na prstýnek. Tuhle chvíli kazí skutečnost, že už ho na prstě nosila Hayley. Ví, že to není právě nejvhodnější. Tenhle prstýnek mu dala jeho matka a on chce, aby ho nosila jeho nevěsta. Za jiných okolností by Nailah rozhodně stejný prsten jako Hayley nedal. Neujde mu, že Nailah chvilku váhá. Není si jistý, proč přesně. Jestli ho nechce vůbec nebo proto, že už ho měla Hayley. Mírně si povzdechne a znovu na ni koukne.* Já vím, už ho chvilku nosila Hayley. Nejspíše byl určený pro ní. Ale je od mé matky a když mi ho dávala, nemohla tušit, co všechno se stane. *Snaží se jí to vysvětlit. Při tom se na ni dál kouká.* Chtěl bych, aby si ho nosila. *Vysloví pak své přání. Mohl by jí to nejspíše přikázat ze své pozice. Něco takového by, ale nikdy neudělal. Chce, aby to byla její svobodná vůle, pokud se pro ten prstýnek rozhodne.* Jestli se ti nelíbí, můžeme jít vybrat jiný, nový. *Dá jako poslední návrh. Nailah pak zareaguje na to jeho povídání o tom, jak skoro ve všem vybočují z řady. Poslechne si ji a nepatrně se nad tím usmívá. Těší ho, že v tomhle není sám. Nad jejími obavami ze svatebních šatů se usmívá dál. Nezdá se, že by sdílel její obavy.* Jsem si jistý, že v nich oslníš všechny vlkodlaky, kteří se na svatbu dostaví. *Poznamená pak trochu sebevědomě, majetnicky, protože ví, že přes to všechno je a bude Nailah jeho. Když pak k němu natáhne ruku, jeho výraz trochu roztaje. Vezme prstýnek a navlékne jí ho na ten správný prst. Kupodivu jí dokonale padne. Chvilku pak její ruku podrží ve své a kouká na to, jak prstýnek na ruce pěkně ozdobí. Z toho je vyruší klepání a vzápětí do domku nakoukne jeden z vlkodlaků pověřený shromážděním smečky. Oznámí jim, že je smečka připravena.* Nechte dovést zrádce. *Pověří vlkodlaka po té, co k němu vzhlédne, vyslechne a odkývá jeho oznámení. Vlkodlak zase odejde.* Můžeme? *Koukne po té na Nailah tázavě, ale i s jakousi noblesou. Při tom vstane z postele a podá jí ruku, aby jí pomohl na nohy.* Tvá smečka čeká na to, až se ujmeš své vlády, má královno. *Dodá ještě s patrnou úctou v hlase. Chce, aby si Nailah byla vědoma toho, jak moc si váží toho, že ji má a bude mít vedle sebe. Vědomí, že na to už nebude sám, je pro něj něco neskutečného, v co už ani nedoufal. I přesto, co se stalo, jak si ji získal, to od ní nebere jako samozřejmost.*

(Jackson si zřejmě všiml toho, že váhala. Každý by asi váhal v téhle situaci, kdyby byl na jejím místě. Samozřejmě, že jí přišlo dost divné, že má nosit prsten, který už před ní nosila na prstu jiná žena. Nevadilo, že to nebyla až tak dlouhá doba. Spíš šlo o tu situaci samotnou. Jackson tenhle prsten rozhodně neměl pro ni, ale teď jí ho chtěl navléknout na prst. Samozřejmě, že v tom nebylo nic moc romantického. Neklečel, vlastně by si ani někdo jako on nemohl kleknout, i kdyby chtěl, protože by se tím ona dostala do pozice, kdy byla výš než on, a to by nedělalo dobrotu. Takže tohle nebylo ani tak podstatné, ale stejně to bylo celé takové zvláštní. V tu chvíli se necítila nějak extra příjemně. Jackson to vycítil a začal jí vysvětlovat, co se jak má. Není si jistá, jestli jí to ujištění, že je to opravdu prsten, co na sobě nosila Hayley, nějak pomohlo. Spíš ji to ještě víc ztrapňovalo a hnalo do kouta, ale na druhou stranu to tak trochu ztrapňovalo i samotného Jacksona. Když k tomu ale dodá, že je to prsten od jeho matky, která chtěla, abych ten prsten nosila Jacksonova nastávající, tak trochu rezignovala na svém odmítavém postoji. Je to vlastně památka na jeho matku, která mu zůstala a on ji chce teď věnovat jí, ať už ho Hayley nosila nebo ne, chce splnit přání jeho matky. Jakmile ještě dodal, že si může klidně vybrat jiný, pokud se jí nelíbí, zakroutila hlavou. Není pravda, že by se jí nelíbil. Ten prsten byl naopak krásný a jistě moc drahý. A to, že ho Hayley nosila, nějak překousne. Vždyť ho přeci bude nosit jen do svatby. Pak vymění tenhle prsten za jiný, snubní.) Ne, ne, to vůbec. Je krásný, vážně. Tvoje matka měla velice vytříbený vkus. (Pousmála se na něj při téhle poznámce, ale ruku ještě nenatáhla. Svěřila se mu se svými obavami ze svatebních šatů. Opravdu si sebe nedokázala představit ve svatebním. Kdyby to byla nějaká malá svatba, tak by asi ani nemusela mít svatební šaty, ale pokud to bude takhle velké, asi by bylo dobré, kdyby si nějaké ty svatební šaty vybrala. Jackson o tom nevěděl, ale ještě včera, když ji tu zanechal, za ní večer přišla žena jménem Eve. Nebyla tu v době, kdy se to stalo, kdy málem přišla o život kvůli nějakému hlupákovi. Jak se dozvěděla, Eve byla takovou matkou všech. Nespustila svou kletbu a byla vlkodlakům tedy velmi nápomocná, když byli ještě prokletí. Vlastně se bavily celkem dlouho. Eve, jako by chtěla, aby se ona cítila opravdu jako doma, aby snad věděla, že tu bude mít někoho, ke komu může přijít, když se sama nebude cítit nejlépe a nebude se chtít svěřovat zrovna Jacksonovi. Byla vážně vděčná, že za ní ze zátoky takhle někdo přišel a vlastně jí ukázal podporu. Taky jí slíbila, že jí pomůže s výběrem vhodných šatů. Byla to vážně milá a přátelská žena a ona se alespoň necítila tak vyplašená. Ano, vyplašená. Snažila se být samozřejmě silná a všechno to překonat, ale když se ocitla sama, všechno to na ni doléhalo.) To se uvidí, jestli budu oslňovat. Nejsem moc jemný typ. (Pokrčila rameny a pak tedy nakonec natáhla ruku, aby jí Jackson mohl navléci prstýnek. Podívala se na svou ruku, ten prstýnek jí seděl. Jako by snad měl sedět každému, kdo si ho nasadí. Pak ale prudce vzhlédne ke dveřím, protože na dveře klepal jeden z vlkodlaků. Takže všichni už jsou shromáždění. Dobře, tohle zvládne. Podívala se zpět na Jacka, když ji vyzval, jestli mohou.) Ano, můžeme. (Nechá si pomoct od Jacksona a vstane. On ji stále drží za ruku. Když ji otituluje jeho královnou, tak mírně povytáhne obočí. Na tohle si asi jen tak nezvykne. Ale z Jacksonova tónu je cítit úcta. Věnuje mu pohled do očí, ale ne zas tak dlouhý, aby to nebylo bráno tak, že ho nějak vyzývá. Tedy Jackson by si to asi nemyslel, ale co ona může vědět, co se odehrává v jeho vlkovi, když si ji teď podrobil.) Raději zůstaň u Divoženky, na to už jsem si celkem zvykla. (Ušklíbne se pobaveně a pak se s ním vydá ven mezi vlkodlaky.)

*Sleduje Nailah, když jí dává zásnubní prstýnek po matce. Ví, že je to celé špatně a táhne se to s nimi už pár dnů. Nebýt ten prstýnek darovaný jeho matkou, nikdy by si něco takového nedovolil. I tak v sobě chvíli sváděl souboj, jestli přeci, jen Nailah nevybrat jiný. Vůči matce by si připadal divně, i když už nežila. Hlavně kvůli její památce se nakonec rozhodl, to risknout. Zpočátku si, ale vůbec není jistý, že ho Nailah i přes to, všechno, co jí k tomu poví, přijme. Nakonec se přeci, jen dočká. Může na jeho tváři zahlédnout úlevu, ale i potěšení, že ho neodmítla. Než mu dovolí navléct jí ho na prst, poví mu o své obavě ze svatebních šatů. On její obavy ani v nejmenším nesdílí.* Budeš dokonalá a zvládneš to skvěle. *Odmítne její starosti a zní u toho velmi přesvědčivě. Chvilku pak na ni kouká a najednou se mu zajiskří v očích.* Klidně můžeme uspořádat svatební obřad v plavkách, jestli ti to bude milejší. *Navrhne pak na oko vážně. Musí se hodně ovládat, aby zůstal vážný.* Nebo... *Znovu mu zajiskří v očích a zacukají koutky.* V pyžamech by to taky nemuselo být špatné. *Dodá ještě.* Chtěl bych vidět oddávajícího. *Mírně se k ní nakloní a spiklenecky ztiší hlas. Krátce na to je vyruší příchozí vlkodlak, který jim přijde vyřídit, co měl za úkol. Hned na to ho legrácky trochu přejdou. Pomůže Nailah vstát a když souhlasí, odvede ji na shromáždění.* Pro mě Divoženka, ale pro ně královna. *Nakloní se k ní po cestě a oznámí jí to jako hotovou věc. Dojdou pak do středu shromáždění. Vlkodlaci jsou rozestavěni okolo malého prostranství. V jeho středu je ohniště, ale v tuhle chvíli oheň nehoří. Stojí zde také seřazení zbývající zrádci, kteří vyvázli živí. Každého hlídají dva strážní.* Sešli jsme se tu dnes ze dvou důvodů. *Promluví k vlkodlakům, hned jak vejdou s Nailah do středu a zastaví se.* Chci vám představit vaši novou královnu. Vybrali jste si ji. Nyní se ujme své vlády. Svatba je, jen formalita. Už teď ji budete poslouchat a projevovat náležitou úctu a respekt. Kdo se postaví proti ni, bude mít stejně tak, co dělat se mnou. Někteří si, ale stále nedají říct a mají dojem, že já budu poslouchat je. V tom se mýlí. Dnes za to ponesou následky. Tak, jako od téhle chvíle každý, kdo se proti nám postaví. Všichni budete svědky toho, jak naložíme se zrádci a podrývači autority. Ublížili Nailah. Jejich potrestání náleží jí. *Když se dostane až sem, tak koukne v jakémsi očekávání na Nailah. Tím jako by jí předal "štafetový kolík".*

(Jak šla s Jacksonem k vlkodlakům, čím víc se blížila, tím větší úzkost na ni doléhala. Tihle, co tu teď stáli, se podíleli na tom, že ona skončila v nemocnici a Jackson si ji podrobil. Mohlo se to zdát jako hloupost, vždyť přeci nic neudělali, ale právě to. I nic nedělání někdy znamená konání. A ona teď byla součástí jejich smečky. Sice byla postavením nad nimi, ale moc dobře jsme všichni viděli, že ani vysoké postavení nic neznamená. Jacka oni tenkrát absolutně ignorovali. Ale ona jim může zaručit, že tohle už se jen tak dít nebude. A jestli bude, každý svého štěstí strůjce. Tentokrát by jim to nevyšlo rovnou na místě. Postavila se s Jackem doprostřed shromáždění a těkala pohledem po vlkodlacích. Pak ustala pohledem na těch, kteří měli prsty v jejím únosu a prosazování toho, aby si ji Jackson nárokoval. Dělalo se jí z nich akorát tak špatně. Jackson se pustil do proslovu. Představil ji jako novou královnu téhle smečky a podotkl, že svatba je pouze formalita a ona má své postavení už teď jisté a všichni by ji měli poslouchat již od této chvíle. Nemusela mít tedy vůbec strach o to, že by ji Jackson snad neprohlásil svou družkou, jak to původně říkal před tím extrémistou. Rozhodně neměl v plánu jí její postavení ještě víc ztížit. Byl to celkem dobrý proslov, ale ona myslela, že bude přeci jen o něco delší, proto když se na ni Jackson podíval, že jí vlastně dával slovo, byla docela překvapená. A vlastně ani netušila, jestli je připravená na to, aby tady promlouvala k vlkodlakům, kteří přihlíželi tomu, jak se jí ubližovalo a teď budou vlastně jen zase tupě přihlížet tomu, jak ona trestá hlavní viníky. Ale potrestáni by správně měli být všichni. Jenomže to už by žádná smečka nezbyla. Tahle alespoň tedy uvidí, co se stane s někým, kdo bude podrývat autoritu alfy nebo jeho družky. To ovšem nic neměnilo na to, že jí bylo z nich všech zle. Ale ona na sobě nesmí dát znát nervozitu, nebo ji sežerou zaživa. Musí být sebevědomá a rozhodná. Musí působit sebejistě, ale zároveň nesmí být zas tak moc chladná, musí projevit nějaký zájem i o jejich starosti a problémy. Tahle chvíle byla důležitá. Napřímila se, nadechla se a spustila.) Jak už podotkl Jackson, vybrali jste si mě. (Samozřejmě není pohledem jen na jednom místě, ale jezdí z jednoho konce shromáždění na druhý, aby obsáhla svým pohledem všechny.) Nebyl to zrovna vybraný způsob a hlavní aktér se zbaběle sám zbavil života, než aby čelil trestu, který by pro něj zvolil alfa. Vaše smečka, teď i moje, byla dlouhou dobu sužována kletbou. Vím, že jste strávili hodně času ve vlčí podobě a cítili jste se rozpolcení, možná víc zvířata než lidé, ale já si přesto myslím, že ve vás toho hodně lidského zůstalo. Bohužel, ne moc z toho dobrého. Pokud jste někdo někdy nesouhlasil s alfou, jeho postoji a názory, měli jste mu to říct do očí i za cenu, že to nevyjde, protože je to právě alfa, který rozhoduje a chodu smečky. Ale jsem si jistá, že Jackson Warren není alfa, který by vás odmítl vyslechnout. A jsem si stejně tak jistá, že vy to víte také. Jenomže jste postupem času začali zneužívat jeho dobroty a mysleli jste si, že vám projde každý výpad proti němu, každá vzpoura, od nejmenší až po tu největší. Ale stále zapomínáte na to, že smečka je silná stejně jako její alfa. A pokud podrýváte alfovu autoritu, jak asi může být smečka silná? (Povytáhla obočí a na chvíli se odmlčela a věnovala krátký pohled každému vlkodlakovi.) Pokud neuznáváte svého alfu, jste jen sami proti sobě. Ale když už to tedy tak je, je opravdu zajímavé, že nikdo z vás neměl dostatečnou kuráž na to, aby alfu vyzval a ujal se jeho místa. Slabost, zbabělost, jednání za zády, zrada. To všechno vám jde skvěle. Možná byste měli začít uvažovat o tom, že budete skvělí i v jiných věcech, jako jsou loajalita, respekt, tolerance, poslušnost. Radím vám dobře, abyste to zkusili, protože jestli ne, tak nestojíte za to, abychom pro vás já nebo Jackson hnuli jediným prstem. Není to vyhrožování. (Dodá ihned zatím.) Je to varování. Uvědomte si konečně, jak působí vaše chování na smečku jako celek. Samozřejmě nikdo nejsme bez chyb a neomylní. Neznamená to, že bychom nechtěli vyslechnout vaše problémy, starosti či stížnosti, ale oba, já i váš alfa, váš vůdce, si jistě přejeme, abyste nám to dokázali sdělit do očí a neplánovali nic za našimi zády. A pokud vaší stížnosti nevyhovíme, tak to budete brát s respektem k tomu, kdo tu velí. Jinak přijde trest. Akci následuje reakce. (Podívala se na ty vlkodlaky, kteří měli prsty v jejím únosu a začne na ně působit svou šamanskou silou. Tohle ještě nikdy v životě nemohl ani jeden z vlkodlaků v zátoce rozhodně vidět. Pokud nepočítá Lorenta. A je možné, že ani ten tohle neviděl. Vlkodlaci se najednou začali kroutit v bolestech. Praskali jim kosti a měnili se svým druhům ve smečce před očima. Trvalo to opravdu jen pár minut, než z nich byli vlci. Ona měla velkou moc a dokázala jejich proměnu urychlit. Samozřejmě, že ji taky vyvolala navzdory tomu, že nebyl úplněk. Vlci kňučeli, ale to jim nebylo co platné.) Zůstanou ve vlčí podobě, dokud já sama neuznám, že jejich trest byl dostatečně dlouhý. (Podívá se zase na všechny přítomné.) Ne, že bych to snad dělal ráda, ale takové jednání jsem opravdu nemohla nechat bez odezvy. (Odmlčela se.)

*Když dojdou s Nailah mezi ostatní, téměř hned, bez žádné velké přípravy pronese pár slov na úvod. Na řečnění ho nikdy neužilo. Spíše raději něco dělal. Jeho řeč je tedy docela stručná a krátká. Jeho navíc už smečka zná. Bohužel až příliš dobře a nemá pocit, že by si dostatečně vážila toho, co se pro ni pokouší dělat. Nějakou dobu mu trvalo, než se rozhoupal. Úmysly a nápady měl. Nedostal možnost je dotáhnout do konce. Těmhle lidem nestálo za to ho v tom podpořit. Naopak. Dělali si za jeho zády sami, co chtěli. Nakonec se nestačil divit, co za lidi to okolo sebe má. Vždycky chtěl pro ně to nejlepší, pomáhat jim a chránit je. Na to se zaměřoval. S žádným pozitivním ohlasem se popravdě až dosud nesetkal. Každá trpělivost, jak se říká jednou dojde a kalich přeteče. Ten jeho se plnil dlouho a i když se zdálo, že už je až po okraj, vždycky se tam pár milimetrů ještě našlo. Až do událostí posledních dní, kdy se smečka rozhodla vybral mu nevěstu a svou královnu. Místo, aby se mezi ně mohla zpět vrátit Hayley, pohrdli jejich původem, tím, kým se stala a vybrali si Nailah. Možná, kdyby za ním přišli v klidu a promluvili by si s ním. Řekli své přání, nestáli by tady takhle dneska. Je mu jedno, že se k tomuhle propůjčilo, jen několik jedinců a zbytek o tom patrně neměl tušení. Nikdo se, ale proti nim nepostavil. Všichni, jen mlčky stáli a dívali se. Tohle od nich bere jako němou podporu. Souhlas s tím, co se událo. Když je tady teď takhle vidí, má opravdu silné nutkání, potrestat je všechny. Ono by jim neuškodilo strávit pár chvil v bolestech a po té ve vlčí kůži. Ještě stále, ale doufá v to, že až takové radikální postupy nejsou nutné. Proto zůstane pouze u potrestaní viníků, kteří se jemu postavili otevřeně.
Přenechá pak slovo i prostor Nailah. Chce, aby se smečce představila a uvedla se. Také budou mít ostatní možnost ji poznat. Seznámit se s tou, kterou si vybrali. Když pak Nailah promluví, brzy zjistí, že toho má na srdci docela hodně. S viditelným zájmem a hlavně podporou ji poslouchá a pozoruje. Ne však po celou dobu. Častokrát se otočí na smečku a přelétne ji pohledem. Chce vidět, jaký vliv to na tyhle vlkodlaky má a také je svým způsobem ve střehu. Neoplývá přílišnou důvěrou v tyhle lidi. Kdyby se někomu zase nelíbilo, co se zde odehrává a chtěl by protestovat, chce být připravený.
Naštěstí, jak se zdá to nebude nutné. Všichni Nailah poslouchají tiše a zdá se, že i pozorně, aby jim nic podstatného neuniklo. Nevypadá to, že by měl někdo problémy. Nechá Nailah mluvit po celou dobu bez přerušování. Občas její slova podpoří souhlasným pokývnutím hlavy. Byl by ovšem rád, kdyby si tato slova vzali k srdci hlavně všichni okolostojící a přihlížející.
Jakmile Nailah přejde od slov k činům, v tichém údivu, protože něco takového ještě neviděl, sleduje, jak se zrádci před očima všech promění ve vlky. Přijde mu to neuvěřitelné, neskutečné. Jako trest mu to přijde velmi vhodné. Během toho, co zde stojí, pozoruje to a přemýšlí ještě nad tím, co by mohl říct, napadne ho jako trest pro tyhle ještě něco. Zatím si to ovšem nechá pro sebe. Na tohle ještě je dost času.* Chci, aby tohle byl nový začátek. Pro Nailah, pro mě, i pro vás všechny. *Pronese pak, když vlci přestanou kňučet a zůstanou ležet před Nailah na zemi. Ostatní ze smečky na tohle ještě teď nevěřícně, udiveně hledí. Stejně jako jejich Alfa se s tímhle ještě nesetkali. Je pár takových, kteří se na svou novou královnu nedívají právě nejpřívětivěji, ale nikdo si netroufne nic namítat. Většina se z toho, co se před nimi událo teprve vzpamatovává.* Když se někomu něco nelíbí nebo má s něčím problém, může se obrátit na nás. V mém případě to tak bylo vždycky, proto nevím a nechápu, kam jsme se dostali. *Poznamená, nadechne se a pokračuje dál.* Jestliže se někomu z vás nelíbí to, co zde začíná, může jít a Zátoku i tuhle smečku opustit. *Pokračuje dále a kouká na vlkodlaky. Při tom zvedne ruku a ukáže do míst, kde lze nalézt východ z tohoto místa.* Tam je cesta, která vás odsud vyvede. S touhle smečkou, ale v tu ráno končíte. Pokud si, ale myslíte, že to jinde bude lepší, jsou to, jen vaše mylné představy. Jestliže máte dojem, že ve městě vám dá původní čarodějka měsíční prsten, jen za hezký úsměv, tak jste vedle. Hodně by mě udivilo, když nedáte přednost našemu společenství před posloucháním a prací pro čarodějku. *Nemá v úmyslu zde nikoho držet násilím. Předestře jim proto možnou variantu, která pro něj, ale vůbec není lákavá a předpokládá, že z těchto lidí by přednost čarodějce před smečkou nedal nikdo.* Můžete New Orleans opustit úplně. Zůstanete, ale sami a samota není nic příjemného. Budete se, jen těžko protloukat a stejně část vašeho srdce, vašeho já tady zůstane. Nenajdete nikde klid. *Pokračuje dále, tohle si tak trochu vyzkoušel na vlastní kůži, i když si myslel, že to bude pro všechny nejlepší. Zažíval, ale přesně to, co tady ostatním říká. Krátce se podívá na Nailah. Je to, ale téměř plynulý pohyb, kdy se znovu přesune na ostatní.* To není žádné dobré řešení. Zůstat zde a udělat vše proto, aby tady konečně vzniklo společenství, jaké má být. To je jediné správné řešení. Něco, co má smysl a budoucnost. *Dodá ještě. Mluví odhodlaně, zapáleně pro tohle řešení. Také je to pro něj to jediné správné.* Oficiálně novou etapu našeho společenství odstartujeme naší svatbou. Ta se uskuteční velmi brzy. *Přejde pomalu k tomu poslednímu, co má na srdci. Popojde při těch slovech blíže k Nailah.* Proběhne zde v Zátoce, v místě, které dlouho nazýváme naším domovem. Věřím tomu, že na tuhle událost, jen tak nikdo nezapomene, protože bude velkolepá. Zítra ráno se všichni pustí do příprav. Čekám vás u mého domku hned časně z rána. *Uzavře svá slova a zároveň dá smečce najevo, že se na přípravě budou podílet všichni. Nějaké nápady už má. Chce je začít uskutečňovat. Po té, když už Nailah k tomu nemá co říct setkání rozpustí. Někteří odejdou hned, někteří věnují svým vůdcům pár uctivých pohledů na dobrou noc. Postupně se všichni rozejdou. Vlci se také vytratí a oni dva tam zůstanou sami.* Pojďme domů. *Navrhne pak Nai a koukne na ni, jestli nemá jinou představu, o tom, co dělat v příštích chvílich.*

(Vypadalo to, že Jackson rozhodně nečekal, že by se asi chtěla až takhle rozpovídat, ale ona toužila po tom, aby mezi nimi všechno bylo na rovinu už hned. Nepotřebovala, aby si někdo myslel, že na ně bude jak mílius a bude ustrašená, protože ji už jednou přeci dostali do úzkých, tak by to mohli i udělat znovu. A vlastně by jim ani nedoporučovala, aby to zkoušeli. Jak už bylo řečeno. Vybrali si ji. Byla pro ně lepší volbou nežli Hayley. A ona k nim opravdu nehodlala vést řeč typu: Jsem Nailah, je mi 26 let, vystudovala jsem zoologii, chtěla bych se zasloužit o světový mír. Když už k nim měla mluvit, chtěla jim říct na rovinu, jak to s nimi ona vidí. Tahle smečka nebyla zrovna ideál. A místo toho, aby se snažili s tím něco dělat, nějak podpořili svého alfu, ještě víc ho srazili. Teď je tu ale něco, z čeho se už jen tak nevyvlíknou. Ona a Jackson, spolu jako manželé. Byla šamanem a už takhle měla nad vlkodlaky velkou moc. Ani nemuseli být ve smečce. To díky náhrdelníku by se jí dařilo ovlivňovat vlkodlaky i z jiných smeček. Tedy jedince. Aby uměla ovlivnit nějakým způsobem celou smečku, která není její, musela by mít těch zubů na náhrdelníku o poznání více. A přesto pro ni stále ten náhrdelník zůstával jakousi záhadou, kterou ji už nikdo nestačil pořádně včas vysvětlit. Až bude po svatbě, musí se stavit za tou Camille, jak jí doporučil Jackson. Řekla tedy vše, co měla na srdci a Jackson k tomu ještě něco doplnil. Jeho řeč možná vyzněla trochu zmateně, pár jeho obratů bylo trochu nemotorných. Bylo poznat, že Jackson rozhodně není dobrý řečník, ale když už tedy nebyl dobrým řečníkem, měl by svoje vůdcovství vynahrazovat činy. A ty činy se zrovna smečce moc nezdály, nebo nedělal vůbec nic. Byla to zapeklitá situace. Měla tu vedle sebe alfu, který v tom neuměl dost dobře chodit, ale to neznamenalo, že by ho měla smečka zatracovat, protože na rozdíl od jiných, se Jackson alespoň vždy snažil vyjít vstříc smečce. Teď zavládne ale trochu tvrdší režim. A Jackson měl rozhodně pravdu v tom, že komu se tohle nelíbilo, mohl odejít. Nepotřebovali tu ve smečce takové, kteří nejsou spokojení a budou si stále stěžovat a podrývat autoritu, ale sami se vlastně neodhodlali k tomu, aby ze smečky odešli. Nikdo se neodebral k odchodu. Nikdo si nedovolil opustit prostor, kde teď stál on s ní. Samozřejmě, že viděla ve tvářích některých nelibost z toho, co před malým okamžikem udělala jejich vlčím druhům, ale museli počítat s tím, že bude vykonán nějaký trest. A pokud ne, tak vážně nebyli moc chytří a vnímaví. Teď pro tuhle chvíli už k tomu opravdu neměla co dodávat. Když se zmínil o přípravách na svatbu, že bude velkolepá a s plánováním a přípravami začnou už zítra, tak se jí z toho trochu stáhne žaludek. Ale bude si muset zvyknout na to, že bude přitahovat pozornost. Že odteď ona, Jackson a jejich smečka budou v centru dění. A ti ve městě zase budou muset počítat s tím, že vlkodlačí komunita se zvedá ze země a staví se na svoje vlastní nohy.) Vězte, že moc alfy vás ochrání, ale taky ztrestá, když nebudete poslušní. (Dodá jen posledních pár slov, aby podtrhla to, co se stane za chvíli. Postavila se mírně za Jacksona a vzala ho za levou ruku. Byla ale docela v zákrytu, takže ne všichni si mohli všimnout toho, že Jacksona vlastně drží. Najednou se zátokou rozlila magie. Magie alfy. Jackson měl se svou magií docela problémy. Ale to šlo ruku v ruce s jeho podrytou autoritou, ale ona mu s tímhle pomůže. Samozřejmě, že ta síla není tak úplně jeho. Je taky její, ale dokázala to udělat tak, že vlkodlaci dokáží ucítit hlavně energii Jacksona. Jako by ta její byla neviditelná.) A to je úplné nic v porovnání s celou magií smečky. (Pustila Jacksona a energie se vytratila, i když  vlkodlaci ještě mohli cítit její zbytky.) Ale musíte být jednotní, protože díky síle smečky, je ta alfova mnohem silnější. Ale bez alfy, je moc smečky na odpis. Přemýšlejte o tom. (Když se vlkodlaci začali rozcházet, luskla prsty směrem k potrestaným vlkodlakům. Ti zakňučeli a rozprchli se směrem do lesa. Pár z kolemjdoucích na ni pokývalo hlavou, ona jim toto gesto oplatila. Eve se na ni usmála a ona jí věnovala mírný úsměv též. S Jacksonem pak osaměli.) Každý do svého, nebo máš jinou představu? (Povytáhla obočí, ale pomalu se rozešla směrem ke svému domku.)