Bayou (Zátoka)

(Poslouchá ty jeho chabé výmluvy a řeči, ale alespoň nějaký posun. Teď už se nechce snažit vůbec, protože dělá závěry, že by jim to nevyšlo. Zakroutí hlavou) Je vidět, žes ty moje včerejší slova, ani ten dopis nepochopil. (musí se tomu trochu smutně usmát, protože ona to nemyslela jako urážky. Ona se vlastně taky snaží překonat překážku toho, že o ni stojí někdo hodný a má šanci s ním být. A ona ji chtěla překonat, za pomoci Jacksona by ji i překonala, ale on hned ze všeho prostě couve.) A víš ty co? Ne, nebudu tady chodit kolem horké kaše. Jsi srab, Jacksone Warrene. Strach tě zaslepuje natolik, že pomalu ani nevidíš na špičku svého nosu. A to nemyslím jen vůči mně. Myslím to obecně. Čekáš tady v zátoce, až ti všichni všechno naservírují pod nos. Čekáš tady, jestli se náhodou něco nestane. Ale já ti můžu říct, co přesně by se stalo, Jacksone, kdybys tady stále jen vyčkával bez toho, aniž bych ti pomáhala já, Hayley a další. Nic. Nestalo by se vůbec nic a vy byste byli buď stále ještě vlci, nebo byste při nejmenším byli všem úplně ukradení. Nejsi špatný Alfa, rozhodně ses zlepšil od doby, co jsi zase v lidské podobě, ale nejsi ani výborný Alfa. (dívá se mu do očí, najednou se to z ní všechno sype.)
Jacksone, jsi opravdu milý a hodný chlap. O tom žádná, takových, jako jsi ty, už hodně není. Ale jsi Alfa. Máš být vůdce. A vůdci… prostě jsi až moc hodný na to, abys měl takový respekt, jaký si jako Alfa zasloužíš. Tvoje smečka je rozdělená na dvě části. Jedni šli s Oliverem, druzí zůstali, ale proč zůstali? Protože se bojí, bojí se jít do rizika, protože zpohodlněli a vím, že si to asi budeš ode mě brát hodně zle a že tě tímhle naštvu ještě víc, než teď, ale tvoje vedení je dost pohodlné. Nezastávám se tu Olivera v tom, co udělal. Ne, příčí se mi jeho postup, způsob, jakým tohle všechno dělá, ale na druhou stranu, on měl alespoň jistou vizi, nechtěl tvrdnout v zátoce a chtěl něco dokázat. No, fakt se pochlapil, jen co je pravda. Oliver prostě nebude můj oblíbenec nikdy. Ale jedno se mu musí nechat, má kuráž a nebál se něco s tou situací, která mu nevyhovovala dělat. Vlkodlaci jsou ta nejfamiliernější rasa, která existuje, ale když se smečka rozdělí, tak už je něco sakra špatně. (musí se ušklíbnout nad oliverem a nad tím vším, že jejich smečka se rozdělila, i když by se to stát nikdy nemělo.)
Můžeš dál sedět tady v Zátoce a čekat, až ti něco spadne do klína, ale řeknu ti jedno s určitostí na sto procent. Do klína ti nic nespadne. A ty tu budeš čekat a čekat až do smrti a možná si na smrtelné posteli uvědomíš, že jsi tehdy mohl dělat něco víc. Ale to už bude pozdě. A nebo budeš spokojený, protože jsi vlastně dožil poklidně, protože jsi nemusel čelit žádným překážkám, protože zátoka byla klidná. Ano, nemusel jsi překračovat a čelit žádným překážkám, protože jsi to ani nezkusil. Protože ses každé překážky zalekl a raději jsi od ní utekl. (Ano, tohle se prostě jistě Jacksonovi nelíbí, ale ona to prostě nechtěla držet dál v sobě. Jackson byl jako ustrašené dítě, které se bálo, že udělá chybu, tak raději nedělal vůbec nic.)
Vždycky říkáš, jak jsem silná a jak vše zvládnu. A víš proč tomu tak je? Víš, proč mi tohle říkáš? Proč jsem zvládla v minulosti, co jsem zvládla? Protože jsem se nevzdala. Nikdy jsem se nevzdala dopředu. Nikdy jsem si neřekla, že se nemá cenu snažit, že nemá cenu něco udělat. Ano, ne vždy to moje snažení vyšlo, ale život takový je. Není jen růžový, nedějí se jen pěkné věci. Mnohokrát jsem skončila na kolenou, ale vždycky jsem se zvedla a začala jsem znovu. Myslíš, že bych teď tady před tebou takhle stála, kdybych svůj celý život neprobojovala? Ne, buď by se tu před tebou choulila hromádka neštěstí, nebo bych tu prostě nebyla. (Zakroutí hlavou, protože ona se opravdu musela svým životem prokousat)
Vím, že tohle se ti neposlouchá dobře a že teď zuříš, ale já jsem ti tohle musela říct. Jako přítel příteli ti to říkám, i když ty po tomhle o mně možná už nebudeš chtít ani slyšet. Musela jsem ti to říct. (Když už byla na cestě pryč a on jí řekl, že ji prostě do města doveze a řekl to docela ostrým tónem, tak se na něj otočila.) A co uděláš? Přehodíš si mě přes rameno? (povytáhne tázavě obočí)

*Přimhouří podezíravě obočí a čeká, co z Genevieve vypadne dalšího. Vře to v něm vzteky a nemá náladu, chuť ani v úmyslu s ní teď něco řešit. Chce ji odvézt ze Zátoky zpět do města a zapomenout na to, co se v posledních dnech událo. Potřebuje už něco dělat s vlkodlaky. To čekání na Tobyho ho znervózňuje stále víc, jak plyne čas. Stále více se přiklání k tomu, že vymyslí náhradní plán, bez Tobyho pokusu, získat si Oliverovu náklonnost a pak je pomocí toho vylákat do připravované pasti. Nemůže věřit tomu, že Genevieve zrovna teď pro něj v nejméně vhodný čas, vytahuje tohle všechno.* Když to říkáš... *Zavrčí a probodne ji pohledem. Zrovna teď je opravdu alergický na všechno, co mu řekne. Hrozně se mu "líbí" když slyší, že to, co chtěla naznačit pochopil špatně.* Nemůžu všechno chápat, brát a vidět, jako ty. *Ušklíbne se. Ačkoliv Gen v mnohém obdivuje a líbí se mu, ani za nic by se jí nechtěl v tomhle podobat.* Chápu to po svém, ať se ti to líbí nebo ne. V tom se měnit nebudu. Tobě to moc vhod, dle tvých reakcí není. Pokud je to tak, pak nemáme co řešit. Buď mě takového přijmeš se vším všudy a nebo ne. Pokud nechceš a zatím to tak vypadá, jak jsem řekl. Nebudu tě nutit. *Pronáší svá slova rozhodně. Po probdělé noci a jednom dopise to v něm takhle zůstává a on nad tím odmítá přemýšlet a uvažovat o kompromisech.* Nazývej si to a říkej tomu, jak chceš. Je to názor proti názoru. *Když skončí a má za to, že ji prostě přiměje nasednout do auta, odveze do města a tím pro něj jistá část toho, co mezi ním a Genevieve vzniklo a bylo skončí. Genevieve si, ale nejspíše dnes dala za úkol dát mu další ze svých mouder, kterými ho zasypává od prvopočátku. Jakmile ze sebe začne chrlit vše to, co jí leží na srdci. Se svým konstatováním ho v první chvíli zaskočí, že na ni, jen nevěřícně hledí a možná by lapal po vzduchu, kdyby toho byl v danou chvíli schopen. Je přesvědčený, že má nyní jasný cíl, který se snaží dotáhnout do konce, ačkoliv je to ještě nejspíše na nějakou dobu. Marně se snaží přijít na to, jak měl ve vlčí podobě bojovat proti prokletí, když byl člověkem, jen pár hodin jednou za měsíc. K tomu dalšímu již svůj názor Genevieve několikrát řekl. Není pyšný na to, že se nerozhoupal dříve, ale chce to změnit a také na tom začal dělat. Nikdy nebyl a není horká hlava a do ničeho se nežene. Pracuje na tom, moc si to přeje změnit. Odmítavě se šklebí, když si Gen vzpomene na to málo, co se jí na něm zamlouvá, jako by to ani nechtěl slyšet, protože mu v danou chvíli přináší, jen další nepříjemné pocity. Založí si ruce na hrudi a sevře dlaně v pěsti. Zlostně si je drtí a čeká, až se od Gen dozví další "hezké" názory. S přivřenými víčky, si ji nehezky měří a mračí se u toho. Nedá se tak poznat, co se odehrává v jeho nitru. Svými slovy ho častokrát dost silně zasáhne do pro něj citlivých míst. Kdyby ji už trochu neznal, po tomhle by se jeho city změnily v čirou nenávist a nesnášenlivost. Nechtěl by ji už nikdy vidět. Jenže ví, že Genevieve to přese všechno myslí dobře, ač to podává hodně tvrdě. Proto se navenek tváří ne zrovna příjemně, ale taky se nezdá, že by kvůli tomu chtěl na Genevieve zanevřít. Nedělá teď žádné závěry, jen poslouchá, nestačí se divit, ale mlčí a nijak nereaguje, snad, jen když jeho zlost která na něj ve vlnách útočí ventiluje tím, že si pod pažemi drtí pěsti. Když se Gen zmiňuje o jeho vedení smečky, nepatrně vyjasní podmračené čelo, ale je to reakce na jeho názor a pohled na tuhle věc. Možná někdy o tom Genevieve poví, pokud po tomhle spolu ještě někdy budou normálně komunikovat. Dnes to nemá v úmyslu. Při rozjasnění svého výrazu mu to proběhlo hlavou, jestli někdy taková situace nastane. Nemá ovšem představu tak to vyzní do ztracena. Rozdělení smečky nese špatně. Jeho výraz se znovu zachmuří. Nemá představu, co s tímhle udělat. Pro něj je to těžký oříšek. Genevieve tím zatěžovat nehodlá. Gen si možná neuvědomuje, jak moc on touží po klidném životě. Když se o tom ona zmiňuje, je to prvně, co přeruší oční kontakt a sklopí pohled dolů. Pohlédne k zemi na špičky svých bot, stiskne si pěsti a pohřbí to v sobě. Genevieve od něj, jen tak něco už neuslyší. Když Gen vychvaluje Olivera, tak ho napadne, že měla s tím svým nápadem na výrobu prstenů jít za bratrem ne za ním. Zvedne k ní proto dopáleně oči. Když pak mluví Genevieve o sobě, jeho tvář je za chvíli opět bez výrazu, jako by mu to v danou chvíli bylo jedno, co ona prožila, neprožila, zvládla, nezvládla. Rozevře při tom více oči, ale dívá se na ni, jako by tam v tu chvíli nebyla a on koukal do prázdna. Když Genevieve dojde až na samý závěr toho, co jí tlačilo v botě a začne spekulovat o jeho postoji k ní, potom všem, přes všechnu zlost z té ledové sprchy od ní pod tím přetrvávají ty pocity, kvůli kterým si ji zkrátka oblíbil, má ji rád. Váží si jí jejího zájmu, je za něj vděčný. Její názory, nápady. Pokaždé mu pomohou, prospějí jeho úsudku i následnému jednání. Když se Gen pak od něj otočí a pokračuje si svou cestou, přestane si drtit dlaně, rozmotá paže a spustí je k tělu. Tiše si povzdechne. Možná i proto, že už to má za sebou. Chvilku ji sleduje a čeká na její reakci. Ať už je to mezi nimi teď jakkoliv, nechce mezi nimi nic měnit. Stále se nehodlá vzdát svého úmyslu Genevieve dopravit do města. Ať už se jí to líbí nebo ne. Po její otázce, si dá ruce v bok a přimhouří oči. Chvilku ji sleduje a přemýšlí, nad nejvhodnější odpovědí.* Jestliže nedáš přednost jinému způsobu dopravy, tak klidně. *Oznámí jí to, jako hotovou věc. Zajiskří mu při tom v očích. Nyní ač to pronáší s jistým nadhledem, to myslí smrtelně vážně. Spustí ruce k tělu a vykročí k ní. Rázně k ní dojde a tváří se nevyzpytatelně. Zastaví se před ní a pohlédne jí pevně do očí. Pak, než se stačí nadechnout, popadne její objemné zavazadlo, vytrhne jí je z ruky a i s ním se vrátí ke svému autu. Otevře dveře za řidičem a hodí kufr na zadní sedadlo. Dveře zavře a otočí se opět k ní. Založí si ruce na hrudi s významným výrazem. Nemusí nic říkat. Je více, než jasné, co bude následovat, pokud ona nezmění svůj postoj.* Stále na tom trváš? *Pozvedne mírně obočí a ušklíbne se.*

Ano, nepochopil. A já ti to nechci vyčítat, ale ty ses hnedka urazil a vlastně ani nevíš, jak jsem to myslela. A vysvětlit sis to už nenechal. (Zakroutí hlavou) Jo, asi máš prostě pravdu, my dva bychom si nakonec asi vůbec nerozuměli, protože se urazíš kvůli každé prkotině, kterou člověk ani nemyslí zle. Ale už je ti pak jedno, jak jsem to opravdu myslela. (musí se trochu tiše zasmát, jaká je to ironie osudu.) Já tě neodmítám, Jacksone. Nevím, co sis to vsugeroval do té své hlavy. Ano, když jsem ještě byla s Kolem, byla jsem s ním, takže bylo logické, že nebudu s jiným. Ale ty si myslíš, že to platí pořád. Řekla jsem, že jsi hodný a že mi lichotíš a že to dělat nemusíš, že na to nejsem zvyklá, že mě to až tak moc nebere, protože doposud se ke mně každý choval jinak než ty, ale to přeci neznamená, že si na to zvyknout nechci, neznamená to, že bych si na to nezvykla ráda. (kousne se do rtu a na chvíli se podívá někam jinam, než se znovu obrátí k němu.) Ale ty už mě stejně nechceš, nestojíš o mě. Takže už je to vlastně jedno a já ti to tu vysvětluju jen tak. (pokrčí rameny. Poté, co mu řekla od plných plic to, co chtěla, čekala, že Jackson jí na to alespoň něco poví, ale nic se nestalo. Jackson nic neřekl, nijak nereagoval. Tedy alespoň slovně ne. Nechtěl se s ní hádat, zřejmě potřeboval čas, aby to všechno vstřebal. Ona už mu víc taky nechce a nepotřebuje říct. Takže prostě kráčela po cestě, ale on se jí najednou postaví do cesty. Čekala na to, co bude, co Jackson udělá. On jí čapnul kufr a než se stačila ohradit, byl už na zadním sedadle Jacksonova auta. Podívá se na něj a taky si založí ruce na prsou.) Fajn, tak mi tedy hoď do města kufr, já se projdu. (vypne hruď, protože ustupovat nechce.) Stejně jsem chtěla být na čerstvém vzduchu. (Zase se k němu otočí zády a rozejde se. Tentokrát trochu svižněji.)

*Pohlédne na ni, když se vrátí k tomu večeru. Poslechne si ji. On ví naprosto přesně, kdy pro něj ten příjemný večer skončil. Netuší, proč se v daný moment nemohl k něčemu rozhoupat. V tu chvíli, ale nevěděl, co má dělat. Během její řeči, která se mu nyní zdá zcela pochopitelná a srozumitelná, mu ani nepřipadá skutečné to, co mu před chvilkou všechno vytýkala.* Teď mi to zní docela pochopitelně a rozumně. *Poznamená. Je si jistý, že kdyby mu to takhle podala předchozí večer, dopadlo by to jinak. Ale nechce spekulovat, co by bylo kdyby.* To ty si mně nedávno přesvědčovala o tom, že jsem kliďas. Nejsem. Neumím řešit některé věci s chladnou hlavou. Nejdříve se naštvu, pak vychladnu a teprve potom o tom dovedu normálně uvažovat. *Pokračuje a pokrčí během toho rameny a rozhodí mírně rukama. Při tom ji nespouští z očí.* Vyvodil jsem si to z tvého chování. *Poznamená, když Genevieve nechápe, proč tak uvažuje.* Je to můj problém, Genevieve. To jak se chováš, prostě z toho dělám závěry a tím se řídím dříve, než zjistím, jestli je to pravda. *Ušklíbne se, sám nad sebou. Pak nad tím obrazně řečeno mávne rukou.* Kdybych nechtěl, nebudu to dělat, Genevieve. *Pronese pevně, že tohle nezmění.* Je to pro mě docela důležité, a když tě to nebere. *Použije úmyslně její slovní formulaci.* Ztrácí to pro mě význam a tohle mi nejde dohromady. *Dodá. Pak chvilku užasle poslouchá její pokračování. Předchozí večer tohle od ní neslyšel a těmi slovy v něm opět probudí zájem, který před tím uhasl.* Kéž jsem to slyšel dříve. *Povzdechne si, ale spíše pro sebe. Nechce, aby si Genevieve myslela, že neví, co chce. Ví, ale záleží na okolnostech. Když se změní, změní se i jeho chtění. Když potom, co jí naloží kufr ona viditelně odmítá nasednout do auta k němu, přijde mu to už opět jako hra kdo z koho. Nemá dnes v úmyslu ustoupit.* Když chceš být na čerstvém vzduchu, vrať se do Zátoky. *Poznamená a ukáže paží a ukazováčkem opačným směrem, než teď Genevieve míří.* Jinak se projedeš. *Dodá. Když se Gen znovu vydá na cestu, pobaveně se pro sebe uchechtne. Založí si ruce na hrudi a sleduje ji.* Když nechceš svézt, tak do města nepojedu. *Naznačí, že ten kufr odveze zpět do Zátoky a teď už to má v úmyslu udělat, aby ji popíchl.* Tebe tam, ale na těch zádech odnesu. *Dokončí v hlavě svůj plán. V danou chvíli je toho schopný. Odveze kufr zpět, pak si ji najde na cestě a na zádech odnese do města až před dveře jejího bytu. Škodolibě se ušklíbne. Zabouchne dveře od auta. Gen, je k němu zády, tak nemůže vidět, co chystá. Klíče od vozu schová do kapsy a vykročí opět k ní. Dožene ji poměrně rychle. Postaví se jí do cesty.* Tak co? Vozem nebo na zádech, Gen? *Dává jí naposledy možnost vybrat si. Vypadá, že se teď dobře baví. Při své otázce pozvedne obočí. Když jí dává možnosti, ukáže nejprve palcem za ní k autu a pak kývne směrem, kterým kráčela, než ji vstoupil do cesty. V očích mu vesele jiskří.*

Ne, jsi kliďas. Protože mi tu nenadáváš a neřveš na mě. Ale jsi urážlivec. To je něco jiného. Ale víš co? Nebudeme to teď prostě řešit. Myslím, že jsme si toho řekli už dost a možná bychom s tím měli konečně přestat, než to opravdu nedopadne nějak dobře. (podívá se na něj a ruce stáhne podél těla.) A ani se tak nebojím toho, co bys mohl říct ty mně, jako spíš, co bych mohla říct já tobě, čím bych tohle ještě zhoršila. Já vím, že je to pro tebe důležité a že si na tom zakládáš a proto jsem v tom dopise také psala, aby ses neměnil a stále zůstal takový, jaký uvnitř jsi. Sám sebe měnit nemusíš, možná jen trochu ten přístup ke všemu. (podívá se na něj a pak sama nad sebou zakroutí hlavou) Už to dělám zase. No, raději už mlčím. (udělá gesta svýma rukama a pak tedy jde směrem pryč, ale on samozřejmě pokračuje.) Do Zátoky se sama nevrátím. (Řekne, když je k němu stále otočená zády.) Myslela jsem to tak, že se na tom čerstvém vzduchu projdu. (Kdžy jí řekne, že kufr do města nepoveze, tak se musí sama pro sebe usmát, ale to Jackson samozřejmě nevidí. Na jednu stranu se jí to popichování líbí a ona Jacksona provokuje ráda. A má taky pocit, že tímhle hašteřením se mezi nimi tak nějak alespoň trochu uvolnilo to dusno. Když ji znovu zastoupí cestu, tak se na něj podívá) Já do toho auta dobrovolně nevlezu. (odmítá jeho odvoz a čeká, jestli opravdu splní svou výhružku, že si ji přehodí přes rameno a prostě s ní někam půjde. Vlastně by ani nemusel chodit do města, ale vzít to znovu do zátoky. Už se stmívá a asi by to bylo i lepší. Ona by tu strávila ještě jednu noc a ráno by se prostě vydala do města a možná by se tentokrát nechala i Jacksonem odvézt. Ale to ona Jacksonovi nemní říct.)

*Poslechne si ji a mírně se při tom mračí. Dělá to, ale jen proto, že chce zabránit smíchu, který ho pokouší, když Genevieve řekne svůj názor, na jeho urážlivost. Mírně mu zacukají koutky, ale ustojí to. Dá si zase ruce v bok a čeká až Gen domluví. Přesto trochu zvážní a posmutní, když pak pokračuje o tom, co si přála ve svém dopise. V tom se rozhodně měnit nebude, jak jí už řekl. Přál si, aby si toho dobrého, co v něm je mohla užívat a těžit z toho i Genevieve. Z jeho pohledu, co zažila má pocit, jako by to hodně prožila ve stínech a chladu. Přeje si, aby se mohla hřát a slunit tím, čím by ji rád zahrnul. V očích mu zasvítí odhodlání k tomu změnit jisté věci. Pak ho vystřídá pousmání, když Genevieve přesvědčuje sebe i jeho, že už bude mlčet.* Nevěřím, vážně to dokážeš? *Poznamená to způsobem, jako by právě řekla dobrý vtip. Nemůže vidět, jak mu zajiskří v očích, když se k němu zrovna otočí zády. Ve chvíli, kdy mu oznámí, že se do Zátoky sama nevrátí se pobaveně pousměje. Ještě jednou, naposledy si upraví svůj plán. Nechápe, jak mohli strávit celý den hádáním se v lese, ale když se začne stmívat, rozhodne se, odnést Gen, do města až v dalším dni. Teď jí pomůže zpět do Zátoky.* Dnes už asi ne, Genevieve. *Prohlásí to, jako hotovou věc, když jí hned na to zastoupí cestu. Když je nyní tak blízko ní a ona jej, ještě provokuje, nemůže se pak divit jeho následné reakci. V očích mu zasvitne touha. Přistoupí k ní tak blízko, jak jen může. Chytne její tvář do dlaní a přitáhne si ji k hladovému polibku plném chtíče a touhy, kterou v něm Genevieve často probouzí. Chvilku ji líbá, ale pak se stejně tak rychle odtáhne a trochu udýchaně na ni pohlédne. Mnoho času na reakce jí, ale nenechá.* Takže chtěla si odnést. Tvé přání je předem splněno. *Vrátí se k tomu, co před tím přerušil. Tváří se už zase tak, jako by se mezi nimi právě vůbec nic podobného líbání nestalo. Varovně se mu zablýskne v očích, než ji chytí a přehodí si ji přes pravé rameno, jako pytel brambor. Levou rukou ji chytne nohy v oblasti zadní části kolen. Otočí se s ní a vydá zpátky pomalou chůzí do Zátoky. Chce, aby si Gen užila vyhlídkovou vycházku zpátky do Zátoky. Auto mine. Nechá ho stát tam, kde prvně zastavil. Druhou ruku položí cestou Genevieve na zadní část stehna, těsně pod zadeček. Takhle si to pak namíří zpět do Zátoky do domku Genevieve.*

(Musí se zasmát, když se jí zeptá, jestli dokáže mlčet. Ano, možná to dokáže, ale nebyla si tím tak jistá. Navíc, je to dneska poprvé, co se opravdu upřímně zasmála.) To nevím, budu se snažit už neříkat nic odsuzovačného a tak dále. (podívá se na něj a pak kolem sebe. Vydechne, trochu si povzdechne, protože se stmívalo. Na to, že vyrazila ze zátoky už ráno, tady strávila až moc času. Skoro až nevěří tomu, že se tady s Jacksonem celý den dohadovala. Ale to už teď asi skončilo, ona prostě zase skončí ve městě, ať už s pomocí Jacka nebo bez ní a bude se nudit doma. Proto ji velice překvapilo, když se Jack postavil před ni a nejen tak, ale opravdu těsně. Podívala se na něj trochu nechápavě, ale on ji z její nechápavosti za chvíli vyvedl polibkem. Ten polibek byl tak chvtivý a plný vášně. Naprosto se mu poddala a spolupracovala s ním, než se Jack rozhodl, že líbání bylo dost. Jen se na něj až okouzleně podívala a pootevřela ústa. Nebyla schopná slova a když už byla, tak on ji najednou opravdu čapnul a hodil si ji přes rameno. Vypískla se smíchem.) Jacksone! (Směje se dál. Tohle jí opravdu zlepšilo den. Už s Jackem nijak nebojuje a prostě se nechá nést až do jejího domku v zátoce.) Fajn. Pro dnešek jsi vyhrál. (čeká na to, až ji sundá.)

*I on se nad její poznámkou pousměje, ale někdy má pocit, že mu to pomáhá pohnout se dál. Jako by bez toho neuměl existovat. Genevieve to, ale nemá v úmyslu dávat nějak najevo.* Snaha se cení, Genevieve. *Ušklíbne se na ni pobaveně, ale je vidět, co si o její potřebě téměř neustále mluvit a jejím slibem, který právě pronesla myslí. Tohle líbání si tentokrát užil a vychutnal dosyta. Ještě více se do toho vložil, když zaznamenal její spolupráci. Její reakce, když se od ní odtáhne... právě si prožil malé Vánoce. Nemohla ho potěšit více.  Cestou zpátky do Zátoky s Genevieve přes rameno se mu jde pohodově. Když už jsou v obydlené části, všichni, které potkají na ně koukají, a většinou se nad tím pobaveně či shovívavě usmívají. Vejde s Genevieve do domku a zavře za nimi slabým kopnutím nohy dveře. Rozhlédne se a zamíří s Genevieve rovnou k její posteli, kam se ji uráčí konečně posadit. Klekne si k ní a s vítězoslavným úsměvem poslouchá její slova.* Ta slova si tebou nechám podepsat na papíře a zarámovat. *Poznamená s pobaveným úšklebkem a zajiskřením v očích. Pak mírně zvážní a sklouzne očima z těch jejich na její rty roztažené v úsměvu. Neuvěřitelně ho přitahují. Zvedne k ní ruku a přes dolní ret jí se smyslnosti sobě vlastní a rozkoší, kterou mu to způsobuje, přejede palcem. Trochu na něj přitlačí a odtáhne kousek dolů. Fascinovaně to pozoruje. Neodolá, rukou, kterou má u její tváře chytí mezi palec a ukazováček její bradu a přitáhne si ji k dalšímu roztouženému polibku. Než se do něj vloží naplno, napadne jej, že to měl udělat už večer před tím. Ale zase ví, že mu často trvá, než se rozhoupe a k něčemu, jej někdo dokope.*

(Nemuze rict, ze by ji na tom rameni nebylo pohodlne. Vlastne se opravdu docela bavi a kdyz zrovna nesleduje okoli, tak obdivuje Jacksonovy hyzde, ktere jsou vazne k nakousnuti. Ale radeji nema zadne poznamky a prupovidky. Kdyz chodi kolem vlkodlaku ze zatoky, kteri na ne koukaji, tak jim jen vesele mava, jako by tohle snad mela byt naprosta rutina. Kdyz ji Jack konecne polozi, tedy posadi na postel, zadiva se na nej s usmevem. Klecel u ni, coz ji na jednu stranu prekvapilo a na stranu druhou ji to nemu pritahovalo jeste vic. ) Ja autogramy tak lacino nedavam. (odpovi mu na jeho poznamku o podpisu a zaramovani. On k ni potom zvedne ruku a smyslne ji prejede rty. Naprimi se, protoze jejim telem projela prijemna vibrace. Zavre oci a Jackson si ji k sobe pritahne a libe ji. Ona spolupracuje a nejen to. Za chvili se snazi prevzit iniciativu i ona, kdyz mu vezme tvar do dlane, aby si ho pritahla jeste bliz. Je k nemu naklonena, druhou rukou mu zajede pod kosili a zacne ho hladit na hrudi.)

*Opravdu ho nenapadlo, že bude mezi nimi na večer takový vývoj, že si Genevieve odnese nekompromisně zpátky do Zátoky. Přijde mu to vtipné a chvílemi docela neuvěřitelné. Cesta zpět je docela krátká. Klidně by šel déle. Už ho nenapadne nic, čeho by mohl využít vůči Genevieve ve svůj prospěch. Občas jí přejede dlaní po zadní straně stehna trochu níže nebo dá ruku zase zpět těsně pod její zadeček. Jestli to dělá úmyslně nebo je to náhodné, zůstane i nadále tajemstvím. Zdá se mu, že si to Genevieve docela pochvaluje, což ho nutí k úsměvu. Těm , které cestou míjejí kývne na pozdrav hlavou. Cítí, že Gen na jeho zádech něco provádí, ale nevidí tam, tak se může pouze dohadovat, protože se mu ptát nechce. Když všem zmizí v jejím domku a on se těší na to až od ní získá jakýsi projev uznání za to, že tento den byl označený za vítěze, vypadá opravdu potěšeně pohodově.* To se ještě uvidí. *Přivře mírně víčka a nebezpečně se mu v nich zajiskří. Když se u toho ušklíbne, vypadá nevyzpytatelně, a jen těžko lze odhadnout, co se mu honí hlavou, a čeho je schopný. Možná je štěstí, že ho tolik uchvacují její rty a brzy mu vyženou všechny další myšlenky z hlavy. Je mu neuvěřitelně blaze, když se jich může dotknout a následně opět líbat. Zůstane zatím u Genevieve klečet, jen se posune blíže k ní, blíže k posteli. Přiměje ji tak chtě nechtě oddálit od sebe nohy, a přitiskne se blíže k ní. Během polibku, kdy nelze říct, jestli je to jeden dlouhý nebo mnoho malých pustí její bradu. Položí ji ruce na kolena a pak přejede dlaněmi po vnějších stranách stehen nahoru k pánvi až na její zadeček, přes který ji pohladí a mírně stiskne. Najde si skulinku mezi jejím oblečením a vklouzne dlaněmi pod ně. Pohladí jí po bedrech a pomalu stoupá dlaněmi po zádech podél páteře vzhůru.*

(Libala ho s vasnivosti, skoro jako by na vsechno zapomnela a dala vse jen do techto polibku. Jakoby na svete prave ted nebyl nikdo jiny, nez Jackson. Sice se k ni dostal bliz, kdyz roztahla nohy,ale stale to nebyla uplne nejlepsi pozice. Nechala ho, at si na ni sahne. At si sahne, kam jen ho jeho ruce tahly, ale pak ho s prudkosti vytahla k sobe na postel, protoze tak se bude pracovat mnohem pohodlneji. Neprestavala ho libat, pak do nej ale trochu drsneji strcila a on se poroucel zady na postel. Musela se usmat. Sedla si pak tak,, ze ho nohama obkrocila. Ted uz ji kosile necinila problemy, protoze ji proste rozepla a pomalu ale jiste cestovala prstem po Jacksonove hrudi a pak k tomu pridala i sve rty, kterymi drazdive krouzila po jeho obnazene vypracovane hrudi)

*Chvíli během polibků plných touhy a vášně bloudí Genevieve rukami po zádech. Užívá si každý dotek a stejně tak si dává záležet, aby si to Genevieve užívala s ním. Vnímá, jak se mu jeho srdce rozeběhlo rychleji a stejně tak jeho hrudník zvedá rychleji, kvůli větší zpotřebě vzduchu. Nic a nikdo ho, ale v danou chvíli neodradí od toho, pokračovat. Pomalu s jede dlaněmi po zádech dolů a vytáhne je z pod jejího oblečení. Chytne do dlaní její tvář a přidržuje si při líbání. Pak se odtáhne od rtů a krátce jí přitom pohlédne do očí. V jeho očích nelze přehlednout touhu a vášeň, kterou v něm dosud Genevieve probudila. Svými polibky ji začne zasypávat dolní čelist a posunuje se tak do strany. Dostane se až k uchu, které ji chvilku zlobí svými rty i špičkou jazyku. Než se od ucha odtáhne, sevře ho mezi rty. Pak si ho Gen vytáhne k sobě na lůžko. Neprotestuje. Vrátí se k líbání opět na její rty, a jako by chtěl dohnat či vynahradit Genevieve tu dobu, kdy se věnoval svými rty jiným částem na její hlavě jsou jeho polibky o to žádostivější, hladovější. Najednou leží na zádech, ani neví, jak. Vzhlédne k ní, když si z něj Gen udělá sedátko a může v jeho očích vidět vzrušení, které v něm stále víc a více zažehává. Pousměje se na ni. Položí jí ruce na kolena a přejede jí dlaněmi po stehnech vzhůru. Přimhouří oči a pootevřenými rty mu unikne výdech, když na své odhalené hrudi ucítí její polibky. Nechá Gen dělat, co uzná za vhodné a užívá si okamžiky opojné touhy a vzrušení.*

(Pocítí na něm tu změnu, když mu začne bušit hlasitě a rychle srdce a začne oddechovat mnohem hlasitěji. Její srdce taky buší dost rychlým tempem, skoro až tak, že slyší jak své, tak Jacksonovo srdce naráz. Jejím tělem procházejí vlny vzrušení. Bylo to elektrizující a po tom, co se s jacksonem skoro celý den prohádala, to bylo skvělé zadostiučinění. A vlastně i úžasný způsob, jak urovnat spory. Jackson se konečně odhodlal k nějakému většímu kroku vůči ní. Taktéž se podívá Jacksonovi do očí, když ona se podívá do těch jejích. Vidí v nich, jak moc po ní touží a ona dnes hodla jeho tužbu naplnit. Jakmile ji začne dráždit lalůček, tak slastně vydechne, protože ona sama je na oblast ucha opravdu zatížená. Jackson neprotestoval, když si ho vyzdvihla k sobě vzhůru. Tím lépe pro ni, protože ona se takhle opravdu cítí pohodlněji a teď to znamená, že si s jeho tělem může hrát pořádně ona. Když měla dost polibků a hlazení jeho hrudi, přesunula se rty ještě chvíli na jeho ústa. Zapojila do toho i jazyk. Potom, stejně jako on předtím, sjela polibky na čelist a jela nahoru až k lalůčku, který mu silně skousla. Dneska je ochotná nabídnout Jacksonovi hodně.) Vezmi si mě, celou. (Pošeptá mu do ucha a vydechne mu do něj roztouženě. Je to i jakási pobídka.)

*Chvílemi si připadá jako v nějakém úžasném snu, když Genevieve jeho nebo on na oplátku ji, zahrnuje něžnostmi. Užívá si každý okamžik. Líbí se mu její roztoužené výdechy, když objeví nějaké její citlivé místo. Téměř okamžitě si nové poznatky ukládá do paměti, aby je mohl později použit znovu proti ní. Když se setká s jejím pohledem, jako by jej k tomu všemu, ještě více rozpaloval a pobízel k tomu, aby si ji vzal. Uvědomuje si, že ho ta touha čím dál tím více ovládá. Jako by si v jeho nitru žila vlastním životem. Když leží na zádech a Genevieve se nad ním sklání a zahrnuje něžnostmi, má na ni hezký výhled. Pohladí ji dlaněmi od kolen po stehnech vzhůru a přes boky se dostane až k lemu jejího trička. Vyhrne jí ho a pak přetáhne rychle přes hlavu. Upustí je někam na postel a hned na to začne dlaněmi zkoumat odhalenou část. Hladí ji přes bříško, žebra pomalu vzhůru. Když ho Genevieve kousne do ucha, neubrání se úsměvu. Lehce se zachvěje, když mu šeptá do ucha. Její slova jej rozpalují ještě více. Využije toho, že je k němu skloněná. V klouzne dlaněmi na záda. Zavadí o zapínání podprsenky, které povolí. Ramínka jí stáhne dolů a za pár vteřin se podprsenka přidá k tričku. Pak se nadzvedne, při tom se zbaví košile. Přetočí se s Genevieve a položí ji na záda. Teď je nahoře on. Věnuje jí krátký roztoužený polibek, ale hned se posune na bradu a přes hranu dolní čelisti "zaútočí" polibky i šimráním jazykem na její krk. Dlaněmi jí bloudí po těle a zkoumá každý centimetr. Nemůže se nabažit její hebké, jemné pokožky. Otírá se o ní, když se při svých něžnostech téměř neustále pohybuje a vrtí. Z krku pomalu polibky doputuje na dekolt, kde se ovšem nehodlá zastavit. Posune se na ni kousek níže. Zahrne polibky její ňadra. Při tom je hladí, a dráždí bradavky i svýma rukama a zvědavými prsty. Dává si opravdu záležet na tom, aby si to Genevieve užila stejně, jako se líbí jemu hrát si a poznávat její tělo.*

(Její tělo začíná hřát jako kamna. Jackson ji opravdu rozpaluje a její tváře začínají růžovět od toho, jak horká teď je. Slastně vydechuje už skoro při každém Jacksonově dotyku na jejím těle. Dostala se do rozpoložení, kdy ji každý jeho dotyk pálí. Je zelektrizovaná jeho péčí o její tělo hlavně poté, co ji konečně zbaví všech svršků a začne její tělo zkoumat. Musí se usmát, jak se on rychle zbavil i své košile. Rukama mu přejede po pažích a když je u jeho dlaní, stiskne je v těch svých a roztouženě ho políbí. Pak si vymění pozice a ona se ocitne na zádech pod ním. Nevadí jí to. Ne, pokud si muž pořádně umí říct a určit si směr toho, co chce, co od ní očekává. Jinak ráda přebírá iniciativu ona a je opravdu dominantní. Prohýbají se jí záda, když začne cestovat po její hrudi a jejích ňadrech. Má zavřené oči, protože právě zažívá rozkoš. Rukama mu cestuje po zádech, až docestuje k lemu jeho kalhot. Začne pracovat na rozepínání pásku a když ho konečně rozepne, postará se i o poklopec a stáhne mu kalhoty až ke kolenům. Dál nemá prostor, jak mu je stáhnout, ale zatím ji to netrápí. Vjede mu rukama do jeho boxerek a začne mu pracně masírovat jeho chloubu. Věnuje mu přitom jeden delší pohled do očí a pak se vrátí polibkům.)

*Líbí se mu, jak na jeho doteky, polibky Genevieve reaguje. Jsou to pro něj zvuky z jeho osobního ráje. Pobízí jej to dál, aby znovu zkoušel, co s ní udělá tohle a tamto. Jeho samotného to rozvášňuje. Nenechá se proto nijak pobízet. Při tom si užívá její elektrizující doteky i polibky, které ho rozpalují. Zrychleně při tom vydechuje. Někdy hlasitěji, hlavně, když je mu něco obzvláště příjemné. Nechává Genevieve dělat, co chce s jeho zbylými svršky. On se zatím věnuje jejím ňadrům. Polibky se při tom přesune níže na horní část jejího bříška. Dává si záležet, aby jeho polibky byly jen letmé, motýlí. Rukama si ještě chvíli hraje s jejími dvěma kopečky, které zdobí její hrudník. Svými průzkumnými polibky doputuje až k Genevieveinu pupku. Teprve pak se vrátí zpátky k ní, protože se mu zasteskne po jejich rtech. Přimhouří oči a hlasitěji vydechne rozkoší, když ho Gen dráždí. Setká se s jejím pohledem. V tom jeho hoří touha, chtíč, vzrušení. Hned na to se k ní znovu skloní a zahrne hladovými polibky plnými vášně. Dlaněmi jí bloudí po těle. Dostane se k lemu jejich legín. Začne jí je stahovat pomalu dolů. Přestane, když už je má pod zadečkem. Vklouzne dlaní do jejího rozkroku a přes kalhotky začne dráždit její klín.*

(Může se skoro až zbláznit z jeho letmých, lehkých dotyků, kterými zasypává její bříško. Hlasitě oddechuje a o velice rychle, protože její vzrušení z Jacksonovy odvedené práce stoupá na maximum. Její tělo je ale celkem klidné, nijak se neošívá, nedělá zbytečné pohyby, protože by jí mohlo uniknout něco z Jacksonova laskání. Když se vrátí zase k jejím rtům, samozřejmě mu žádostivě polibky vrací a mezitím, jak ho líbe, mu konečně úplně stáhne i jeho boxerky. On ji ale hned na to začne dráždit v jejím líně a ona nemůže jinak, než hlasitě slastně vydechnout. Jackson měl opravdu šikovné prsty, ale mnohem lepší by to bylo, kdyby opravdu byla svlečená úplně. Začne nohama pomalu přejíždět po těch jeho a tím mu i konečně úplně z těla stahovat kalhoty a boxerky. Nehty ho začne škrabat na zádech, ale ne nijak agresivně, zatím pouze jemně. Pak se svými rty odlepí od jeho rtů a začne polibky zasypávat jeho krk, klíční kost a rameno. Pažemi ho pak obejme, přitiskne si svou tvář k té jeho a políbí ho jemně jednou za ucho. Jednou rukou mu pak vjede do vlasů, ve kterých ho hladí.)

*Když po několika polibcích nabude dojmu, že bez jejich rtů zase chvilku vydrží, přesune se polibky na její krk, ale na druhou stranu, než prvně a laská i tuto část. Genevieve ho mezitím zbaví jeho kalhot i boxerek. Vrátí se k jejím rtům dlouze ji políbí a pak se odtáhne a na chvíli se udýchaně zvedne na kolena. Nechá její klín malinko odpočinout. Stáhne Genevieve její legíny i kalhotky najednou. Přidá je na hromádku k jejímu ostatnímu oblečení. Letmo na ni pohlédne a pak se ze své pozice v kleče na pár okamžiků zadívá na Genevieve. Přelétne její odhalené tělo, které má pod sebou rentgenujícím, spalujícím pohledem. V očích mu hoří chtíč, vášeň. Podle jeho výrazu, je zcela jasné, co bude v příštích chvílích následovat. Vydechne, jako by se chtěl krapet zbavit toho napětí a touhy, kterou v něm Gen probouzí a mohl se lépe soustředit na její laskání. Lehne si zpátky k ní. Políbí ji a po té se nakloní k jejímu oušku.* Jsi nádherná, Genevieve. *Zašeptá jí do něj nakřáplým hlasem plným vzrušení.* Moc tě chci. *Vydechne. Hned na to jí zasype polibky na krku těsně pod uchem. Během toho zabloudí rukou do jejího klína. Polaská ji a pak už na nic jiného nečeká. Už tu chvíli neoddaluje. Tak trochu tím pokoušel i sám sebe, jak dlouho vydrží. Pronikne do ní a spojí jejich těla v jedno. Nejprve pomalu, ale co nejdále. Začne se v ní podobným stylem pohybovat. Rukama jí přejíždí po těle. S tichými výdechy líbá její krk a pohrává si jazykem i svými rty s jejím ouškem. Nejvíce péče věnuje ušnímu lalůčku.*

(Spolupracuje s Jacksonem. Jejich těly zavládne harmonie, protože si opravdu oba vychází vstříct v různých libůstkách. Ale ještě to není ono. Čeka na poslední krok. Na to, až do ní Jackson vnikne a ona se tak bude moci ponořit do neutuchajících vod rozkoše. Jakmile se nad ní napřímí a zvedne se na kolena, zkoumavě se na něj podívá, ale když jí stáhne i legíny s kalhotkami, tak se jen široce usměje. Všimne si, jak Jackson pozoruje její nahé tělo, jak se nemůže pohledem nabažit toho výjevu. Musí se spokojeně, ale přesto tajemně usmívat a i ona sama ho hypnotizuje roztouženým pohledem. Jakmile se sehne k jejímu uchu a zašeptá jí, že je nádherná a chce ji, zavře oči a slastně vydechne.) Tak si mě vezmi. (Dává mu svolení, už předtím ho vlastně pobízela a teď mu jen potvrdila to, že smí. Vlastně s ním tady i úplně zapomněla na svoje zjizvená záda. Vůbec to nevnímala, vůbec se nestyděla. Jakmile do ní konečně pronikl, zabořila svoje nehty do prostěradla a hlasitě vydechla. Byla to opravdová rozkoš a když jí k tomu ještě začal dráždit její lalůček, tak byla v sedmém nebi a skoro se nemohla vzrušením ani nadechnout. Jackson byl všímavý milenec a dělal přesně to, co se jí líbilo nejvíc. Začne přivykat jeho rytmu a za chvíli se s ním naprosto zkoordinuje. Začne mu masírovat jeho hýždě a tím začala vlastně také řídit to, s jakou intenzitou se v ní bude Jackson pohybovat. Obtočí si nohy kolem těch jeho a propíná nárty a kroutí prsty z toho, jak je vzrušená. Potom přejede rukama na jeho záda, vždy, když je Jacksonův pohyb v ní nejintenzivnější a jí se to nejvíc líbí, tak zaryje nehty do jeho pokožky na zádech. Přitom ho nepřestává zasypávat polibky po celém těle tam, kam až její rty dosáhnou.)

*Ani si momentálně není schopen vybavit, ne že by nad tím nějak byl nyní schopen přemýšlet, ale napadne ho to při tom, když zahrnuje Genevieve všemi možnými něžnostmi, na jaké během jejich milování přijde a sám si také užívá každou chvilku, dotek, pohyb, polibek, kdy zažíval alespoň vzdáleně podobné příjemné okamžiky. Je svým způsobem naprosto uvolněný. Nemyslí na nic více, než na to, jak Genevieve způsobovat rozkoš. Je nadšený z každého okamžiku tady a teď s ní. Když jí během svých něžností šeptá ona slova, není to z jeho strany nic více, než součást jeho hrátek. Byla to další jeho lichotka adresovaná Gen. Chce ji jimi doslova zahrnout, protože v jeho očích si to zaslouží. Jako by si vzal za své poslání, vynahradit ji v dobrém všechno to, co musela snášet před tím ve své minulosti od ostatních mužů. Když ji šeptne, že ji chce, bylo to jen oznámení, žádná žádost o svolení. Samozřejmě ho její odpověď potěší. Chtěl jí opět, jen vyjádřit, jak moc po ní touží. Když jsou jejich těla propojená, pohybuje se v ní a při tom vnímá to, jak Genevieve reaguje, aby si zase o ní něco málo zjistil a mohl to využít. Každý pohyb mu způsobuje nevýslovnou rozkoš, kterou Gen za krátko ještě prohloubí, když mu začne "pomáhat" a usměrňovat jeho pronikání do ní. Sám se musí často krotit s trochu ovládat, aby jeho projevy rozkoše a vzrušení nebyly příliš hlasité. Nechce se tím rozptylovat. Přesto mu stále častěji unikají z hrdla hlasitější výdechy. Většinou je tlumí její kůže na krku, rameni, v okolí klíčních kostí na jedné či druhé straně nebo i čelist a rty. Záleží na tom, kde ji zrovna zahrnuje svými polibky.*

(Ač na lichotky není zvyklá a vlastně o ně nikdy nějak moc nestála, tak v tomto okamžiku je to pro ni něco magického. Je to vlastně i úplně jiné než slovo miluji tě. Ano, to je citové a když se dva milují a vyjádří si to při sexu, je to něco úžasného. Ale takovéhle další lichotky na její adresu se jí v tento okamžik opravdu líbily a dokonce ji opravdu potěšily a cítila se výjimečná. Je uvolněná a nemyslí teď na nic jiného než na okamžik teď a tady, na Jacksona, na tuhle jejich společnou pěknou chvilku. Tak trochu by ji možná zajímalo, kde a kdy nastal ten obrat. Kdy se Jackson rozhodl, že ze zátoky dneska neodejde a že ji svede. Bylo to po té její řeči? Bylo to snad ještě předtím? Nakonec si ale řekla, že si nebude kazit tuhle rozkoš takovými otázkami. Potřebovala být přítomna tělem i duchem. Zase se začala soustředit na Jacksona. Věnovala mu pár úsměvů, pár letmých polibků na tělo. Některé polibky prodlužovala, jiné zase byly krátké a lehké jako peří, protože takové polibky byly ty nejdráždivější a ona přesně veděla, na jakých částech těla fungují nejvíc. Vidí na něm, že se sem tam musí krotit, že nechce upustit uzdu tomu zvířeti, které je v něm, ale možná by se mu to líbilo a ulevilo by se mu ještě víc, kdyby to udělal. Ona by to ustála. Ale je to jejich první taková chvilka a pokud se chce Jackson ovládat, nic nenamítá a nebude ho nutit do opaku. Raději si užije, co jí teď momentálně Jackson nabízí. Je rozpálená a netrvá dlouho, když začne hlasitě zvedat rychle hrudník a vzdychat. Ona se tak netlumí jako Jackson. Ona se tlumit nechce, protože tohle jí přináší to skvělé opojení. Vyvrcholí dokonce dříve než on, protože on věděl, jak na ni a jí to naprosto vyhovovalo.)

*Ve chvílích, kdy je s Genevieve se nezabývá ničím jiným. Nemyslí na to, co bylo, co může a bude následovat. Svět mimo tento domek pro něj přestal existovat. Obklopuje ho její vůně, která ho omamuje stejně tak, jako její půvab a částečně i její chování. Když jí zahrnuje svými polibky na místa, kam při své poloze dosáhne, při jeho zrychleném, stále hlasitějším dýchání je tím jako nadrogovaný. Ztrácí schopnost normálního uvažování. Nechává se unášet svými smysly a to nyní převážně čichem a hmatem. Vůně a hebkost její pokožky je pro něj opravdu znamenitá a téměř vražedná kombinace. Když se v Genevieve pohybuje a zažívá nevýslovnou rozkoš, dlaněmi jí při tom přejíždí po těle, kam dosáhne a ty doteky jsou stejně smyslné, jako pocity, které mu to způsobuje. Vrátí se svými rty zase zpátky k ní a věnuje jí několik dalších vášnivých polibků. Své pohyby v ní zrychlí a zintenzivní, podle toho, jak Gen reaguje, ale i podle toho, jak se to zamlouvá jemu. Když vycítí, že se Gen blíží k vyvrcholení, dává si extra záležet. Při tom opustí její rty a znovu se polibky a hlavně žmouláním v puse pověnuje jejímu oušku. Zvolí to druhé, než o které "pečoval" dosud. Pod jejími doteky na zádech se občas prohne a vnímá, jak mu probíhá tělem příjemné mrazení i oheň zároveň. Jeho vzrušení stoupá docela rychle. Když Genevieve dosáhne vrcholu svého štěstí, pokračuje v přirážení ještě i po té, aby to pro ní bylo příjemné, co nejdéle. Během toho dosáhne vrcholu i on sám. Zrovna ocucával svými rty místo na krku těsně pod ušním lalůčkem. Zavzdychá jí tak do kůže a díky tomu je to dost tlumené, když prožívá vrchol své rozkoše. Na moment v ní znehybní, než to nejpříjemnější začne zase pomalu odeznívat a odplouvat. Uvolní se. Zůstane ještě v ní. Je mu nyní příliš blaze a příjemně, než aby narušoval ten okamžik čímkoliv. Zůstane ležet na Gen, hlavou spočívá na jejím rameni. Pomalu se vydýchává.*

*Volá Hayley.*

*Tráví v Zátoce jeden ze svých běžných večerů. Sedí s Eve u stolu a zrovna večeří, trochu se v tom přehrabuje, protože její myšlenky se upírají na něco naprosto jiného, než jsou brambory se zeleninou. Samozřejmě, že jí to chutná, ale nemá na to náladu. Přijde ji, že je tady na jednu stranu zbytečně, protože Jack se jistě stará o Genevieve, nemůže mu to ani mít za zlé, když je do ni zamilovaný, přesto by byla ráda, kdyby se jí ozval. A o lidech ze sídla by raději ani neměla přemýšlet, alespoň, že Rebekah se za ní zastavila a přivezla ji věci pro malou, nad čímž se musí znovu pousmát. Hlavu má zapřenou o svou dlaň, kterou stíná v pěst. Druhou rukou se stále přehrabuje v talíři a přemýšlí, kolik času jí to ještě zbývá do porodu a co má Benjamin za lubem, když byl v Zátoce a o nic se nepokusil. Na jednu stranu má teď klid, až moc klidu a pro ni to není typické. Znervózňuje jí to. Na takový klid není zase až tak zvyklá. Při zvuku svého mobilu trhne hlavou a ihned se zvedne ze židle. Přejde k němu pár kroky a když na displeji uvidí "Elijah", docela jí to zarazí. Přesto s určitou chutí vezme mobil a jedním stiskem přijme hovor. Přiloží si mobil k uchu.* Děje se něco, Elijahu? *Zeptá se ho rovnou. Ani by nějak nečekala, že by jí třeba volal pro to, aby zjistil, jak se má nebo se jak se ji daří v Zátoce. Ví, že je starostlivý, ale ozval se až po delší době a tak něco takového prostě neočekává. Místo toho se ho rovnou zeptá, co by se mohlo dít. Raději by byla ale za tu možnost, kdy by se prostě jenom zeptal, jak se ji vůbec daří.*

*Čeká, jestli se mu Hayley ozve. Během té doby, co telefon vyzvání přemýšlí, co jí vlastně poví. Ví, že spolu opět dlouho nemluvili. Uvažuje, jak to mezi nimi po jejím odchodu ze sídla je. Má dojem, že pokaždé, když se po nějakém nedorozumění usmíří, opět se to pokazí. Sleduje dění z okna. Kolemjdoucí turisty i zdejší obyvatele. Někteří se procházejí, jiní zase svou živější chůzí prozrazují, že je na konci jejich cesty čeká nějaký cíl. Krátce na to zaslechne v telefonu hlas Hayley. To, jak okamžitě předpokládá, že jí volá, protože se něco stalo mu vyvolá slabý úsměv na tváři. Přesto ho zároveň trošku zklame, že je to první myšlenka, která jí napadla.* Hayley, dobrý večer. *Popřeje jí na začátek.* Nic se nestalo, nedělej si starosti. *Pokládá za nutné, ji uklidnit.* Chtěl jsem vědět, jak se ti daří? *Pokračuje. Udělá přestávku s úmyslem počkat na její reakci, než bude pokračovat.*