Bayou (Zátoka)

*Vydá se na chvíli ven. S mobilem v ruce a trochu nespokojeným výrazem. Již před několika hodinami psal Genevieve, ale ještě od ní nedostal odpověď. Neví, co si o tom myslet. Navíc je ještě stále naštvaný z toho, co mu ráno povídala Claire.* Jak si Diego může myslet, že mu tohle beztrestně projde. *Hučí si podrážděně pod nosem. Má v úmyslu si to s dotyčným vyřídit.* Upírům se nedá věřit. Vždycky budou myslet, jen na sebe. *Je to pro něj, jen další důkaz toho, že to jsou zrádci a podrazáci. Pohlédne na display mobilu a schová ho zase do kapsy. Zamíří k ohništi, kam se posadí se zamyšleným výrazem.*

(Po dobu Jacksonovi nepřítomnosti se o zátoku staral, jak ho o to poprosil. I když se mu zrovna nelíbilo, že tady byla Claire, Jackson byl stále Alfa a on to musel respektovat. Hodně taky přemýšlel o tom, co provede s Aliseou, vlastně rozhodil sítě, aby zjistil, jestli je to dítě opravdu jeho, nebo si jen vymýšlí. Francesca mu v tomhle byla nápomocná a poskytla své informátory. Třeba se něco dozví. Také po dobu, co byl Jackson pryč, se snažil nějak burcovat vlkodlaky ze zátoky, aby si nenechali líbit tohle jednání, protože s nimi všichni jednali jako s póvlem a on toho už měl dost. Ale po boku Francescy by toho mohl hodně dokázat. Vyjde ze své chatky a uvidí u ohně Jacksona. Vydá se k němu a sedne si hned vedle něj) Takže už zpátky? (podívá se na něj) Kam jsi to vůbec odjel? (pokračuje) O zátoku bylo postaráno po dobu, cos byl pryč.

*Zadívá se do ohně a za chvilku přestane vnímat své okolí. Přemýšlí nad tím, jak konečně upírům dát najevo, že si od nich už nenechají vlkodlaci nic líbit. Hlavně od takových jako je Diego. Podle popisu Claire mu hned bylo jasné, kdo si na ni dovoloval. Natáhne ruce blíže k ohni a ohřívá si dlaně. Kroužek, který nosí na malíčku se tak ve světle slabě zablýská. Na moment na něj zaostří zrak a přemýšlí, jestli ty prsteny něco vyřeší.* Pokud se Genevieve někdy podaří ty prsteny dokončit. *Nyní to není nedůvěra v čarodějku, ale když se teď ve městě roztahuje její bratr určitě to bude komplikovanější. Stáhne ruce v pěst a založí si je kolem trupu zrovna ve chvíli, kdy se vedle něho ozve hlas jeho bratra. Narovná se a pohlédne na něho. Změří si Olivera krátce pohledem. Už z toho pohledu je patrné, že není zrovna dobře naladěný a tu zlost, co cítí nedokáže ovládnout ani s prstenem.* Ano, jsem zpátky. *Kývne krátce hlavou a odvrátí od bratra hlavu zase k ohni.* Sháněl jsem krev vlkodlaka, který se za úplňku neproměňuje. *Odpoví mu.* Alespoň, že Zátoka... *Odvětí.* Protože ve městě, aby si našinci stále dávali pozor na podrazácké upíry... *Poznamená naštvaně a znechuceně zároveň.*

Krev vlkodlaka, který se neproměňuje? (povytáhne obočí a pečlivě si ho měří) Hádám, že to má něco společného s těmi prsteny. (vydedukuje... na co by jinak potřeboval krev vlkodlaka, který se nemění. Čarodějky měly různé požadavky a většinou ty požadavky nebyly nijak jednoduché, takže chápe, že byl delší dobu pryč, když ke Klausovi by se asi jen těžko dostal pro krev a Hayley jistě nepřipadala v úvahu.) Ve městě si o nás tohle budou myslet stále, dokud konečně něco neuděláme, Jacksone. (podívá se na něj a mírně nakrčí obočí. O tomhle mluví pořád. Nikdo je nebere vážně, je konečně čas na to, aby se t změnilo.) S těmi prsteny můžeme hodně dokázat. (upře svůj pohled do jeho očí) Můžeme ukázat upírům, že oni nám nesahají ani po kotníky. Můžeme je vyhnat, jako to oni udělali s námi. Můžeme si podrobit čarodějky. Jsem si jistý, že z nás mají všichni strach a hodí se jim, že jsme zalezlí tady. Měli bychom vylézt ze svých ulit.

*Docela ho těší, že Oliverovi dojde, k čemu je krev dobrá. Nemusí mu to tak vysvětlovat neboť na to nemá skutečně náladu. Na Oliverovu správnou dedukci, proto, jen souhlasně kývne.* Snad už je to všechno, co bude Genevieve na jejich výrobu potřebovat. *Zavrčí. Štve ho i to, že zatím nemá od ní žádnou zprávu. Při Oliverových slovech na něj, jen podrážděně koukne.* Nejdřive ty prsteny musíme mít. *Odvětí.* A zbavit se Benjamina. *Pokračuje. Na Oliverovu touhu po ovládnutí města už raději nic neřekne neboť ho tímhle neustálým blábolením, bratr opravdu unavuje a i kdyby někdy o něco takového stál, Oliver mu to tím svým nadšením dokáže znechutit.* Víš, jak tohle v minulosti dopadlo? *Připomene mu.* Chceš si to zopakovat nebo dopadnout ještě hůře? *Zeptá se ho.* Nebudu spoléhat, jen na ty prsteny. Může se nám to pak vymstít. *Pokračuje dále, ale trochu se při tom uklidní. Nechce si na bratrovi vylévat svou podrážděnost, i když ho taky často docela štve.* Navíc tolik prstenů zase mít nebudeme. Genevieve jich udělá, jen tolik, aby je měla naše smečka, ne všichni vlkodlaci v Zátoce. *Neví jestli dělá dobře, když tohle Oliverovi povídá, ale považuje za správné, aby bratr věděl, co a jak. To ještě neví, jestli mu říct i o tom, že jich zpočátku dostanou zhruba polovinu. Zatím se rozhodne s tímhle počkat.*

Snad ano, protože čím dřív budeme ty prsteny mít, tím dřív můžeme pomýšlet na to, že budeme zase konečně regulérně žít ve městě, aniž bychom byli ponižováni a vyhnáni. Jestli nám ta tvoje zrzka chce vážně pomoct, možná by měla trochu hnout tím svým zadkem. (zavrčí... nemá ji rád. nějakým způsobem ho prostě irituje. Ale tohle všechno se změní. Až budou mít ty prsteny, až učiní s Francescou převrat, všichni se před nimi budou muset plazit po kolenou. Upíry vyženou a pokud budou chtít být čarodějky v klidu ve čtvrti, budou muset poslouchat na slovo.) Dobře, dobře, už mlčím, ty můj názor znáš a jen tak ho asi nezměním... a jak tak poslouchám, tebe asi jen tak taky nepřemluvím (podívá se na něj... štve ho, že Jackson raději drží zpátečku, než aby šel dopředu. Francesca se nebojí, on taky ne) Aha, takže jen naše smečka. No, to je jistě na jednu stranu dobré. Naší smečce věříš.

To nezáleží, jen na mně. *Odpoví mu.* Dělám pro to, co se dá. *Pokračuje a v hlase mu zazní varování, protože ho tímhle Oliver dost provokuje.* Čekám, až se mi Genevieve ozve, abych se s ní domluvil, co dál. *Poznamená stále podrážděně, ale tentokrát na to čekání, ačkoliv věří, že to ze strany Genevieve není úmyslné. Pamatuje, že mu říkala o nějakém plánu, kdy se pokusí zabít Benjamina. Je rozhodnutý proto počkat do rána. Pak se vydá do města osobně a zastaví se u Genevieve a zjistí, co s ní je. Mezitím poslouchá Oliverovo opakování toho, co slyšel už tolikrát, že by to mohl odříkávat místo něj.* Můj názor znáš, Ollie. *Počká až s tím skončí a pak mu, jen připomene, jak to vidí on, a že to měnit nehodlá.* Já naší smčce věřím. *Odvětí Oliverovi na jeho slova přesvědčivě. Skutečně by za ně dal ruku do ohně.* Ale Genevieve ne. *Dodá pak o něco méně nadšeně.* Musím přijít na něco, jak ji přesvědčit. *Poznamená spíše sobě polohlasně, ale Oliverovi to i přes praskání ohně jistě nemohlo uniknout.*

No, možná bys za ní měl prostě zajít. Co když se neozve? (povytáhne obočí) Na čarodějky není spolehnutí, může si s tebou prostě hrát. Vodit si tě, jak ona potřebuje. Být tebou, tak se takhle nenechám. (namítne a pohodí mírně rukama) A hlavně se jí tu přede mnou nezastávej. Víš, že tu zrzku nemůžu ani cítit, ale tohle je naše šance. Neměli bychom ji jen tak pouštět. (vezme klacek a prohrábne hořící oheň, protože plameny jsou až moc agresivní) Vím, že smečce věříš a vím, že jiní vlkodlakům nevěří, ale jak chceš dokázat, abys přesvědčil čarodějku, aby věřila naší smečce? (povytáhne obočí, tohle ho opravdu zajímá) Co když nám ty prsteny nedá vůbec?

*Z části pobaveně, z části varovně po Oliverovi koukne. Nepotřebuje, aby mu říkal, co má dělat. Má v tomhle docela jasno. Nad jeho dalšími slovy protočí oči. Oliverovo přehánění a to, jak se o Genevieve vyjadřuje ho vážně baví.* Nepřeháněj, prosím tě. *Pokouší se ho přerušit, když toho začíná mít dost. Když takhle o Genevieve Oliver pokračuje dále podrážděně a taky významně se na něj podívá.* Potom se divíš, že naší smečce zcela nedůvěřuje?! *Poznamená.* Ať se ti to líbí nebo ne, Genevieve pro tuhle smečku udělala daleko více, než by musela. Nebýt jí, tak ještě běháš po čtyřech v lese. *Pustí se do něho, protože doufá, že si uvědomí, že Genevieve není tak špatná, jak se Oliver snaží věřit a přesvědčuje o tom i jeho.* Nezastávám se jí. Říkám ti, jen fakta. *Opraví ho.* Teď nám chce udělat prsteny, kteří nám můžou pomoct změnit tenhle způsob života. Opět to dělá dobrovolně. Já se jí o to neprosil. Nabídla mi to sama. *Načrtne mu zhruba, jak to s těmi prsteny probíhá. Některé detaily, jako jeden z důvodů, proč to Gen dělá, si nechává pro sebe. Ty, jež podle něho Oliver vědět nepotřebuje. Když domluví, trochu vydechne, protože už zase cítí, jak ho ovládají spíše emoce, než rozum.* To nechej na mě. *Doporučí Oliverovi, když se ho ptá, jak chce Genevieve přesvědčit.* Pokud, ale bude více takových s přístupem a chováním jako ty, Ollie, asi to bude obtížnější. *Podotkne s významným pohledem na bratra.*

Já nepřeháním. Říkám ti stejně svůj názor, jako ho ty říkáš mně. Až na to, že se obvykle naše názory podstatně liší a rozcházejí. (ušklíbne se a zakroutí hlavou... potřebuje smečku donutit, jak konečně jednat. Možná opravdu budou muset přistoupit k tomu plánu, aby zaútočili na zátoku. Tedy bude to jen jakési varování, jen jakýsi impuls, který vlkodlakům konečně ukáže, že se nemůžou jen tak schovávat. Taky doufá, že ten celý plán jeho a Francescy vyjde. Jestliže teď opravdu plánují, jak se zbavit Tundeho a Bena, nemělo by jim to vyjít, protože jim to Francesca překazila. Už se to konečně musí dát všechno do pohybu) Ano, jistě, Genevieve to dělá naprosto dobrovolně. A pak najednou přijde s nějakou prosbou a bude tě vydírat tím, kolik už toho pro tebe udělala a že teď je řada na tobě. (podívá se na něj trochu vyčítavě, protože on prostě tuhle prostou metodu nevidí. Jistě nebude trvat dlouho, kdy na něj vyrukuje s něčím takovým a jemu se to třeba nebude líbit) Takže ještě nejste domluvení kdy a kde přesně ty prsteny vyrobíte? Víš co? Možná tomu uvěřím, až mi řekneš přesný datum. (kousne se do rtu a pak se podívá do ohně) No jak myslíš.

Dobře. *Raději toho nechá, když vidí, že Olivera nepřesvědčí, aby se alespoň zamyslel nad tím, co mu povídá. Přemýšlí, proč to tak musí být a oni mají téměř na vše úplně opačný názor. Trochu si nad tím povzdechne, ale Oliver nemůže postřehnout, k čemu to bylo. Zadívá se do ohně a přemýšlí, jestli je Genevieve zaneprázdněna tím, co mu naposledy říkala, že chystá na Benjamina.* Když se zbaví svého bratra, tak už snad času bude mít dost. *Poznamená pak na to, když se Oliver zajímá o výrobu prstenů.* Víš, Ollie, kdyby přišla, budu, jen rád, že jí její laskavost budu moci oplatit. *Ujistí ho pak, ještě, když slyší ty jeho poznámky.* Ať se ti to líbí nebo ne, já si vážím toho, co pro naši smečku Genevieve dělá a jsem jí za to vděčný. *Pokračuje.* Pokud se naskytne způsob, jak jí to vrátit, rozhodně to udělám. *Ubezpečí ho. Při tom na něj krátce odhodlaně od ohně pohlédne.* Je to jediná čarodějka, které důvěřuji a chci s ní vycházet v dobrém. *Oznámí to Oliverovi jako hotovou věc.* Byl bych rád, kdyby si to respektoval. *Doporučí mu nejvhodnější způsob, jak se k tomu postavit.*

Fajn, fajn. (začne  mu mávat rukou pře obličejem, ať už raději mlčí, protože tu chválu na Genevieve, to jak je úžasná a nápomocná, už nemusí dál poslouchat. Prostě se rozhodne, že už se o ní alespoň pro teď raději nebudou bavit.) Prostě už jen zastav. Neshodneme se, dobře, to není žádná novinka, ale už o ní nechci poslouchat. Změňme raději téma. Co tady dělá Claire? (podíval se na něj tázavě a zkoumavě zároveň. Nechápal, že je Jackson takový samaritán a hned sem každého pustí) Claire byla s Marcelem a najednou otočila? (Nevěří tomu ani za mák. Nevěří tomu, že by tu byla proto, že chce držet s vlkodlaky. Spíš je tu proto, že ji Marcel prostě vykopnul.)

*Loupne po Oliverovi dopáleně očima, když se ho snaží zastavit, po té, co mu řekne svůj pohled na věc ohledně Genevieve. Co chce říct, to dopoví, i kdyby se Olivek stavěl na hlavu. Teprve pak zmlkne a dá mu prostor, aby mu řekl svoje. Když se zmíní o Claire, tak na něj znovu pohlédne.* Proč by tady nemohla být. Místa tady máme dost. *Odpoví mu.* Vlkodlaka, který požádá o pomoc neodmítnu. *Dodá ještě. Pak se trochu zamračí, když slyší o Claire a Marcelovi. Přemýšlí, jestli to byla ta věc, co mu tehdy chtěla říct, ale nakonec se k tomu nedostali. Neřekne na to Oliverovi nic. Chce si o tom, ale s Claire promluvit.* Uvidíme. *Odvětí neurčitě.* Jako vlkodlak má větší šanci tady, než ve městě, kde se to upíry, jen hemží. *Dodá ještě.* Už jsi mluvil s Aliseou? *Zeptá se pro změnu on, aby Olivera přiměl také k nějakým odpovědím a nejen k otázkám a poznámkám, které nemusí poslouchat.*

(Jenom zakroutí hlavou a raději to ani už nekomentuje, protože ví, že by se zase jen dostali do hádky, která by stejně nikam nevedla, protože si každý myslí svoje, ale když řekne to svoje uvidíme, tak se na něj podívá a začne se smát) Uvidíme? Takže ona ti to neřekla. To, že byla s Marcelem. Jasně, proč ne. (pokrčí rameny a tentokrát už opravdu zmlkne, protože se ho Jackson zeptá na Aliseu. Ano, teď měl, čím mu vracet úder. Podívá se na něj a kývne souhlasně hlavou) Ano, byl. A řekněme, že je to špatná lhářka a já jsem si stoprocentně jistý, že to dítě není moje, jen to mít něčím podložené, takže dělám průzkum. (zašklebí se)

*Když vidí Oliverovu reakci, raději na to nijak nereaguje a nechá ho bavit se kvůli Claire na jeho účet. V tuhle chvíli mu nemůže oponovat, protože má v tom pravdu. Claire mu o Marcelovi neřekla, i když doufá, že by se k tomu při tom přerušeném rozhovoru nejspíše dostala. Úplnou jistotu, ale nemá a tak se kvůli tomu s Oliverem nehodlá dohadovat.* Ne neřekla mi to. *Přizná mu to nakonec, když toho má tak akorát.* Ale moc času jsem na ni neměl, když kvůli těm prstenům jezdím po státech a sháním přísady na kouzlo. *Nechce se za to vymlouvat, ale nejspíše, kdyby měl více času, tahle informace o Claire by ho nyní nepřekvapila. Už k tomu víc neříká. Oliver navíc začne mluvit o Alisee a ten fakt, že dítě, které čeká není jeho, ho alespoň trochu za tenhle den potěší.* Bezva, alespoň jedna dobrá zpráva na závěr dne. *Odvětí pak a je vidět, že se mu na chvilku opravdu ulevilo. Pohlédne zase na chvíli do ohně. Přál by si, aby i zbytek proběhl tak hladce, jako tohle.*

Jasně, ty jsi tu šéf. (levý koutek úst mu vystřelí do strany. zadívá se do ohně, docela ho uklidňoval, což je u něj co říct. On byl vzpurný a energický a rád jednal s horkou hlavou. Věděl to o sobě, stejně jako věděl, že Jackson je naprostý opak. Někdy skoro až nechápal, že jsou bratři. Ale někdy je prostě potřeba něčemu trochu pomoct, aby se konečně něco dělo. Přístup Jacksona ho k tomu jen více přesvědčil.) Ano, to je rozhodně dobrá zpráva. Vlastně by mě ale docela zajímalo, kdo je tedy otec, když ne já. (zamumlá)

*Nad Oliverovou poznámkou, jen v duchu převrátí zrak. Navenek se, jen pousměje. Možná poprvé za celou dobu, ale moc úsměvné mu to i tak nepřipadá. Jen už se s ním nechce dál hádat. Má toho za dnešní den i celý ten týden dost. Sáhne po mobilu, který má v kapse a koukne na něj. Ví, že je to sice zbytečné, neboť by zapípání slyšel, ale nemůže si pomoct. Nerad takhle na něco čeká. Ušklíbne se a mobil zase schová do kapsy. Mezitím se Oliver začne zamýšlet nad otcem Aliseyna dítěte.* To se nedozvíme dříve, než se narodí. *Odvětí mu pak na to a při tom ho něco napadne.* Možná by si na to otcovství mohl na oko přistoupit. *Pohlédne na něj.* Budeš tak k dítěti mít možnost se dostat, aniž by měla Alisea nějaké podezření. *Objasní mu, proč tohle navrhuje. Nechá, ale na Oliverovi, jak se zachová.*

(Stále sleduje oheň, když v tom se Jackson zmíní o něčem zajímavém. Tedy co zajímavém, ale pro něj naprosto nepochopitelném. proč by se měl sakra hlásit k dítěti, který není jeho?) Počkej, počkej. (zakroutí hlavou a nevěřícně se na něj podívá) Jak to myslíš? Na oko přistoupit, abych měl možnost se k dítěti dostat? To chceš být tak strašně moc strejdou? (nedá si říct a popíchne ho)

*Pozoruje Oliverovu reakci na jeho nápad, který ho zrovna před chvílí napadl. Klidně teď na něj kouká, protože, když má v něčem jasno a přehled působí to na něj uklidňujícím způsobem.* Budeš moct pak snadněji zjistit, jak je to s otcovstvím, Ollie. *Snaží se bratra naťuknout, ale když si z něj místo toho začne utahovat, tak pokračuje.* Testy DNA, Ollie. Určitě to půjde snáze, když nebude mít Alisea podezření, že jí nevěříš. *Dodá.* Ale tohle je můj návrh. *Než mu na to bratr něco říct, pokračuje.* Podle toho, jak to teď mezi sebou máme, předpokládám, že uděláš pravý opak. *Tipne si. Tentokrát si píchne on do Olivera.* Je to na tobě. Z tebe chce Alisea udělát tátu. *Uzavře to nakonec.*

Aha, jasně. Takže já se mám tvářit, jako že se nic neděje, starat se o cizí dítě a pak najednou, až to bude Alisea nejmíň čekat, přijít s tím, že to není moje dítě a udělat si testy DNA a prostě to před ní všechno vytasit? No, brácho, tak tohle je teda nápad za všechny prachy (Poplácá ho po rameni a zakroutí hlavou) Ne, tak do toho teda rozhodně nejdu. Zjistím to buď teď, nebo to nezjistím, ale rozhodně jí takhle nebudu tahat za nos, když se jedná o dítě. I když ona mě za nos tahá. (ukončí to nakonec)

*Poslechne si ho. Když Oliver rozvine jeho nápad tímhle směrem, nepatrně se nad tím zamračí. Takhle mu to zrovna nejlépe nezní, i když za to, co vymyslela Alisea na Olivera by jí klidně mohl Oliver oplatit podobnou mincí.* Já nevím. *Nechce ho přesvědčovat.* Jen mě napadlo, jak bys to pak mohl jednoduše zjistit. *Pokračuje dále.* Tak detailně jsem to nepromýšlel. Stejně to byl, jen návrh. *Dodá ještě.* Taky na tom můžeš trvat od začátku. *Předestírá mu to, co ho k tomu napadá, ale už se nijak moc neangažuje.* Jak jsem, ale řekl, je to na tobě. *Uzavře to.* Jen chci, abys věděl, že se mnou můžeš počítat, kdyby si potřeboval. *Nakonec se dostane k tomu, co mu chtěl říct.*

Ano, je to na mně. A já si to udělám po svém. (ušklíbne se na něj) Ostatně jako ty si děláš věci po svém. Asi s těmi vzájemnými radami moc nepomůžeme. (usoudí, protože to tak opravdu bylo. Když si navzájem radili, stejně z toho nic nevzešlo, protože si to každý udělal podle svého.) Já vím, že tu jsi a neboj se. Když budu něco potřebovat, přijdu. (kývne hlavou a pak se zvedne od ohně a opucuje si zadek) Ale teď mě omluv. Jdu si dát noční běh. (podívá se na něj a pak se otočí, nasadí si kapucu od mikiny a rozeběhne se směrem do lesa, kde taky zmizí)

*Oliverova odpověď mu připomene opět jejich odlišnost. Raději mu na to neodpoví. Zadívá se z něj do ohně. Přemýšlí, proč je Oliver takový horkokrevný paličák. Mírně se předkloní a opře se lokty o stehna. Na Oliverovy slova pak už, jen slybě kývne hlavou.* Měj se, brácho. *Rozloučí se s ním. Sleduje pak jeho záda, jak mizí mezi stromy ve tmě. Znovu se natáhne pro mobil a koukne se na display. Vzpomene si při tom na Claire. Doufá, že ji, co nejdříve uvidí. Chce s ní mluvit. To, že mu neřekla o Marcelovi ji v jeho očích dost uškodilo. Zůstane sedět u ohně, kdyby se třeba ještě objevila. Znovu se zadívá do plamenů a hlavou se mu znovu začnou honit myšlenky na všechno to kolem.*

(Ještě nějakou chvíli se procházela po městě, usmívala, bavila se s lidmi, tancovala, poslouchala muziku. Koupila si kelímek piva a po dvou hodinách se vydala autem domů do zátoky. Usměvavá, vybouřená a příjemně naladěná se vrátila do zátoky. Zaparkovala auto a při cestě ke své chatce si potichu prozpěvovala písničku, která hrála v rádiu. Její zpěv byl čistý, ale tak tichý, že to nemohl snad nikdo slyšet.)So close no matter how far, couldn't be much more from the heart, forever trustin' who we are and nothing else matters... (Ani si moc nevšimne Jacksona až když okolo něho prochází. Zastaví se, vrátí se zpět a podívá se na něj. Zářivě se usměje. Je vidět že je opravdu dobře naladěná. Má na sobě černou koženou pasovou sukni, tmavé silonky, bílou halenku, přes kterou má přehozený černý svetřík na knoflíky a černé kanady. Přes rameno má přehozenou černou kabelku. V ruce drží klíčky od auta.) Ahoj Jacku. (Oči jí jiskří a je nabytá energií. To však ale neví, co s ní chce Jackson probrat.)

*Zanedlouho potom uslyší příjezd auta. Od ohně nevidí na parkoviště, tak se může, jen dohadovat jestli je to návštěva nebo se někdo odněkud vrací. Zatím to neřeší. Jen změní pozici u ohniště. Narovná se v zádech a natáhne nohy v kolenou před sebe blíže k plamenům. Je tak o něco výše a lépe přehlédne okolí. Zaslechne něčí tichý zpěv. Nedokáže určit jestli je to někdo známý nebo ne. Zadívá se do míst, odkud se zpěv blíží a vyčkává až se dotyčná objeví v jeho zorném poli. Netrvá dlouho a rozpozná Claire. Potom, co před chvíli zjistil od Olivera si není jistý jestli ji vidí rád. Důvěřoval jí a teď si připadá dost hloupě, hlavně před Oliverem. Sleduje jí proto dál s nezměněným vážným výrazem. Zdá se mu, že si ho nevšimla. Už ji chce oslovit, ale nakonec Claire osloví jeho první. Zůstane dále vážný, i přes její dobrou náladu. Chce mít jasno a pak uvidí, jaká bude jeho další reakce vůči ní.* Claire. *Osloví ji místo pozdravu a postaví se na chvilku.* Můžeme si promluvit? *Sice to vyzní jako otázka, ale způsobem jakým to podá je jasné, že Claire nemá tak trochu na výběr. Hned po své otázce kývne hlavou k ohni, aby se k němu přidala.*