Bayou (Zátoka)

(Z přemýšlení jí vytrhne povědomý hlas. Nadskočí a otočí se čelem k němu. Oddechne si. Je to ken nějaký vlkodlak. Ale má pocit že ho zná. No jistě! To je Oliver, Jacksonův bratr! Probleskne jí hlavou. Pousměje se.) Ahoj. Tak to je zvláštní. (Zakření se. Nadělala tolik prpblémů že je divné že o ní neslyšel.) Co tu dělám? Teď tu bydlím. (Odpoví věcně. On asi neví že je zpět vlkodlak a s probuzenou kletbou.)

Je zvláštní, že jsem o tobě neslyšel? (povytáhne obočí a nakloní hlavu na stranu) To jsi byla v centru pozornosti a oni tě teď vykázali sem? (podívá se na ni a ušklíbne se... Už když se s Claire poprvé setkal, byla přidrzlá a mírně arogantní, ale to on dokázal taky) Bydlíš tu? (zamračí se) Odkdy bydlí upíři v zátoce? Ví o tom vůbec Jackson? Nebo jsi nějakým způsobem využila toho, že je pryč?

Dalo by se to tak říct. (Pousměje se škodolibě. Jistým způsobem jí Oliver přitahoval. Avšak když už teď nebyla upír, uklidnila se. Částečně.)Ano, bydlím tu. To to zní tak neuvěřitelně? (Zasměje se. Když zmíní upíry, odfrkne si.) Cítíš ze mně snad upíra? Nebo ti už neslouží smyly? (Tuhle poznámku si prostě nemohla nechat pro sebe. Částečně mu tím oplatila jeho nepříjemné otázky . Na tváři měla částečně pobavený výraz.)

Ano, zní to docela neuvěřitelně. Jak to myslíš, jestli z tebe cítím upíra? Nesoustředil jsem se na tvůj pach, když už jsem ho jednou poznal. (poznamená nevrle, ale hned na to se tedy zaměří na Claiřin pach. Ani stopa po upířím zápachu) Koupila sis zázračný deodorant, který zakrývá upíří pach? Protože tohle se mi zdá docela nemožné. (podívá se na ni) Ty už vážně nejsi upír. (řekne dost šokovaně a překvapeně)

(Jeho poznámky tak trochu přehlíží, nechce se nějak vyročit nebo něco takového. Propichuje ho pohledem.) Ne, nekoupila. Ale kdyby něco takového bylo, brala bych to všemi deseti. Nikdo by nemusel vědět že už jsem smrtelná. Bingo!  Teď už jsem jako ty, zvykej si. (Lehce ho popíchne a zašklebí se. Přehodí si klíčky z jedné ruky do druhé a prohrábne si vlasy.) Chystáš se běhat? (Koukne se na něj nezaujetě.)

(uculí se, když řekne, že by ten deodorant brala a pak se opravdu upřímně zasměje) Myslím, že já tu nejsem ten, kdo by si měl na něco zvykat, jestli se nemýlím. Mně je vlastně docela ukradený, co jsi. Fajn, jsi vlkodlak, ale do smečky nepatříš. Takových je tu hodně. (podotkne... nebylo jen tak jednoduché stát se součástí smečky.) Jo, vlastně chystám.

(Zatím nejsem, zatím. Koukne se mu do očí ale nic neříká. Proč by ho měla přesvědčovat o opaku? Nevidí tu žádný pádný důvod. Když se teď nebavil s Jacksonem, určitě nebude vědět jestli jí bude chtít přijmout do smečky nebo ne. Na to že půjde běhat jen podotkne.) Určitě mám lepší čas jak jak ty. (Mrkne na něj vítězoslavně a otočí se k odchodu.)

(Když na něj mrkne, tak jen povytáhne obočí. To si chce dát závod? No jistě, provokuje ho k tomu, ale jeho nezajímal žádný závod, který by si mohli dát. Na druhou stranu by tak nějak možná mohla vědět, co se děje ve městě a taky by rád zjistil, jaký má vztah s Jacksonem, že ji tu nechal. No, on to byl samaritán od pohledu a pouštěl si cizí vlkodlaky do svého teritoria, což on moc nechápal.) To sotva. (ušklíbne se a rozeběhne se, zatím jen pozvolna, aby pokračoval ve svý rozcvičce)

(Ušklíbne se, strčí si klíče a mobil do kapsya když se rozeběhne, vyběhne za ním. Běží stejným tempem a potom lehce zrychlí. Věnuje mu úšklebek a nechá ho za sebou.) Kdo bude první u lesa?

Já nepotřebuju závodit. (křikne za ní, když mu začíná mizet) Já radši vytrvalostní běhy a dlouhý tratě. (pokrčí rameny a dál si běží svým tempem. Nebude tu dělat šaškárny jako malej kluk a nebude tu závodit. Jestli chce narušit jeho rozcvičku, fajn, ale ať se přizpůsobí ona jemu. Jestli tady chce žít, ať se naučí, že všechno prostě po jejím nebude, i kdyby se na hlavu stavěla. Je tu cizí.)

(Jakmile ho uslyší, zpomalí a nechá ho jí doběhnout. Hodí na něj otrávený pohled ale nic neříká. Nějakou chvíli už běží a ona začne zrychleně a zhluboka dýchat. On je tak hrozně arogantní. Ale to mají podobné. Začne znovu myslet na ty všechny věci. Podívá se na něj a pak se ho zeptá.) Hele, myslíš že by jsi mi mohl pomoct s věcmi které si sem potřebuju nastěhovat? Sama bych to asi nezvládla. (Její pohled je klidný, lehce prosebný. Hlavně se bojí že by jí mohl Marcel něco udělat. Nechce tam jít sama.)

Nastěhovat si sem věci. (podívá se na ni a pak začne vyjmenovávat) Oblečení máš? Mobil? Hygienický potřeby? Jestli jo, tak tady fakt víc ani nepotřebuješ. Chceš i sem nastěhovat svůj bývalý bejvák, nebo co? Vážně? Sem do zátoky? Do tý malý chatičky? (dívá se na ni nevěřícně a kroutí hlavou... městská holka) A vůbec, kde sis teda ty ostatní věci nechala? (neví, že bydlela u Marcela)

Mám tu jenom tři kousky oblečení, zbytek mám tam. (Odmlčí se, těžko se jí říká. Teď zřejmě začne křičet.) U Marcela v sídle. (Ztěžka polkne. Zatne svaly v těle, je připravená se bránit jeho řečem, křiku, pohledům. Vytrvale a klidně se na něj dívá. Má s sebou jen pár věcí, navíc by měla ráda zbytek u sebe. Například deníky, nebo boty, teplé oblečení, cigarety. )

(Když řekne, že bydlela v Marcelově sídle, chvíli se na ni jen kouká a pak se začne smát. Musí se zastavit, protože se směje opravdu hodně, až se musí držet za břicho) U Marcela v sídle. (Směje se stále, pak ale náhle přestane) To si jako vážně myslíš, že jen tak nakráčím do Marcelova sídla, aby sis ty mohla vzít věci? A hlavu máš takhle náhodou v pořádku?

(Když se směje, zastaví se a kouká se na něj. Má chuť mu vlepit facku. Co je na tom tak vtipného? Zatne zuby, a dívá se na něj velice nepříjemným pohledem. Potom jen vyčítavě řekne.) Tvůj bratr byl přívětivější. (Je dobře že alfou není Oliver. No co, zkusila to. Pomalu se dá znovu do běhu a mizí mu v dáli. Nemá cenu s ním plýtvat čas když jí nepomůže.)

(pokrčil rameny, když ji viděl mizet v dáli. Neví, co si myslela. Že dobrovolně vstoupí do sídla upírů? I když byla by to jistá provokace, ale nemusela by skončit dobře pro něj. Pokud tam bydlela, tak nevidí důvod, proč by si tam pro svoje věci nemohla normálně zajet. To snad Marcel přežije, ale on tam s ní rozhodně jezdit nehodlá. Obrátí se a vydá se svým tempem na druhou stranu)

(Nejde do své chatky, ale směrem k autu. Mezitím si volá s Kolem. Nasedne do auta, strčí klíčky do zapalování a napíše Marcelovi SMS. Potom otočí klíčky, a vyrazí do sídla.)

*Téměř po týdnu se konečně vrátí zpátky. Moc rád vidí známá místa, i když je to, jen Zátoka. Těší ho, že je doma. Ještě více jej hřeje na srdci, že jeho cesta nebyla zbytečná a sehnal to, na čem se s Genevieve domluvili. Nakonec měl v tomhle více štěstí, než mohl doufat. Veze si se sebou téměř pů litru krve patřící Tylerovi a dotyčný o tom nemá ani ponětí. Dojede do zátoky a zastaví kousek od své chatky. Na první pohled se v okolí, které vidí, nic nezměnilo. Doufá, že to je dobře, a že na něho nikde nečeká nějaké nepříjemné překvapení. Zastaví, vypne motor a zaposlouchá se do známého ticha, které je vyplněné šploucháním vody a typickými zvuky pro Zátoku. Vystoupí z auta a jde do kufru pro chladící box, ve kterém má krev. Vytáhne ho, auto zavře a zamíří k sobě.*

(Její noční můry ji poslední dobou pronásledují více než v minulosti. Znovu vidí umírat ty, na kterých ji záleží. Vzbudí jí její vlastní výkřik. Je zadýchaná a zpocená. Oči má vykulené a snaží se co nejrychleji uklidnit. Proto leží několik minut v posteli a dívá se do stropu. Po chvíli si sedne na postek, promne si oči a podívá se na budík. Je brzo. Vstane tedy z postele a jde se převléknout. Natáhne na sebe spodní prádlo, ponožky, černé tílko, červenou kostkovanou košili a světlé kalhoty. Boty si pro dnešek vezme kanady. Vlasy si splete do copu, vyčistí si zuby, opláchne se a podívá se na svoje kruhy pod očima. Zamaskuje je, jinak se moc nemaluje. Jen lehce si nalíčí řasy a dodá svým tvářím lehce červený nádech. Zakručení v břiše je jistý signál, který jí donutí dojít do kuchyně a posnídat teplý černý čaj s medem a citrónem, jogurt s musli, ovocem a medem a vajíčka se slaninou a fazolkami. Hezky si tím provoní chatku a pustí si písničky. Po dvou hodinách už neví co má dělat a tak umyje nádobí, hodí na sebe černý kabát a prochází se zátokou. Je zadumaná, oči stáčí k zemi. Hlavou jí víří tolik myšlenek, vzpomínek. Pomalu se blíží k Jackově chatce. Začne to v ní vyvolávat jistou nervozitu.)

*V domku nechal chladící přenosný box. Převlékl se, chvíli si sedl a vydechl po cestě. Při tom přemítá, že by měl dát vědet Genevieve, že je zpátky. Před tím by, ale potřeboval zjistit, co je nového, zatímco byl pryč. Proto s tím ještě posečká. Když si odpočine, tak na sebe natáhne ještě bundu a vydá se ven. Doufá, že potká někoho kdo by mu mohl říct novinky. Vyjde z chatky a rozhlédne se. Kousek od domku si všimne Claire. Usoudí, že na Olivera by měl moc velké štěstí, takže doufá, že se od Claire něco dozví.* Ahoj, Claire. *Pozdraví ji. Zkoumavě si ji prohlíží, ale aby si toho nevšimla. Kromě tmavě hnědé bundy má na sobě tmavě modré kalhoty, hnědou kostkovanou košili a hnědé boty s hrubou podrážkou, hodící se na zdejší terén. Ruce má schované v kapsách bundy, takže není vidět ani půjčený prsten, který má na levém malíčku.*

(Je tak zamyšlená že si Jacksona skoro ani nevšimne. Totiž až jeho hlas upoutá její pozornost. Podívá se na něj a pokusí se o lehký poloúsměv. Oproti němu si tu vždycky přijde jako nějaký podivín. Někde v koutku duše si myslí že se sem nehodí, ale nechce si to přiznat.) Ahoj Jacksone. Netušila jsem že už jsi se vrátil. (Je ráda že už se konečně vrátil. Oliver k ní nebyl zrovna přátelský a nebyl tu nikdo jiný, s kým by si mohla povídat. Jasně, sem tam prohodila s nějakým vlkodlakem pár slov ale nebylo to nic vážného. Pořádně si ho prohlédne. Chladno sice je, ale ne zase takové aby si člověk musel dávat ruce do kapes. Něco před ní tají. Nebo v tomhle gestu vidí něco víc než by měla.) Našel jsi to co jsi hledal?

*Když na Claire promluví, dojde mu z její reakce, že ho před tím nezaregistrovala. Trochu se pousměje. Pobavením, ale vypadá to, jako by jí oplácel pousmání. Prohlíží si ji, snaží se zjistit, jak se má, než se na to zeptá.* Dnes ráno. *Přikývne, takže Claire musí pochopit, že je zpátky teprve chvíli.* Jak se máš? *Pronese konečně otázku, na kterou by moc rád znal odpověď. Přestane postávat na verandě s rukami v kapsách a sejde dolů a zamíří k vyhaslému ohništi. Ruce během toho z kapes vytáhne. Měl je v kapsách, protože zrovna pro ně neměl lepší uplatnění. Posadí se na jednu z lavic a koukne na Claire. Doufá, že se k němu přidá, ale nechává to na ni. Nechce ji nutit.* Ano. Nakonec to vůbec nebylo těžké. *Dodá a spokojeně se usměje.* Copak je tady nového? *Zajímá se.* Dělo se tu něco. *Tím má namysli všeobecně Zátoku, ale i NO.*

Aha. (Přikývne. Takže je zpátky opravdu jenom chvíli. Tak to na měla celkem štěstí že na něj narazila. Otázka: Jak se máš? Ji lehce zarazí. Pousmějě se a pak pravdivě odpoví.) Celkem fajn. Jen se cítím... osamělá? Unavená? Zmatená? Já vlastně ani nevím. (Lehce pokrčí rameny, že na tom přece nesejde a oak se na něj koukne.) A jak se máš ty? (Vyřkne svou otázku a když sejde pomalu dolů a posadí se, jen ho pozoruje. Po chvilce se sebere a sejde za ním a posadí se vedle něj. Po očku si ho prohlíží. Zdá se jí jiný. Znovu se v hlavě napomene, že je až moc podezřívavá. Jakmile vyndá ruce z kapes, všimne si jeho nápadného prstenu. Prohlíží si ho velice pozorně. Nokdy takový neviděla, avšak ten kámen, má pocit že už ho viděla. Na nic se však zatím neptá.) Tak to jsem ráda. (Také se pousměje a přikývne.) Nového? (Našpulí rty a zamyslí se. Vzpomene si na večer, kdy ji Alisea zachránila život.) Ani moc ne. Potkala jsem tvého bratra, několik Původních i s Hayley se odstěhovalo do Marcelova sídla a včera mi zachránila krk Alisea od jednoho upíra který si mě chěl dát k véče. A vymalovala jsem si chatku. (Poslední větě dá takový tón, jako by to bylo to nejpodstatnější za celou tu dobu co byl pryč. Ruce má položené v klíně. Teď se ho zeptá.) Moc hezký prsten. Je nový? A nevíš co je to za kámen? Mám takový pocit že už jsem ho viděla. (Pozvedne koutky do úsměvu a tím překryje svoji podezíravost.)

*Zatímco čeká, jestli si k němu Claire přisedne, tak se rozhlédne po nejbližším okolí. Přemítá při tom, kde je Oliver, že ho téměř nevídá, a když ano, je skoupý na slovo a všechno, aby z něj páčil. Začíná ho tímhle chováním stále více štvát. Bezděky se nad těmi myšlenkami zamračí, ale uvědomí si, že se nechal trochu unést. Pohlédne zpátky na Claire a uvažuje, jestli si toho všimla. Ona mezitím začne odpovídat na jeho otázku. Pozorně si ji poslechne. Občas přikývne.* To se časem poddá. *Odvětí. Je o tom přesvědčený.* Každá taková změna má své klady i zápory. *Nyní lze těžko určit jestli mluví o její situaci, všeobecně nebo je to něco o něm. Nijak to, ale nespecifikuje a nerozebírá to již dále.* Já? *Přemýšlí, jak se vlastně má. Daří se mu získávat přísady na výrobu prstenů, což pokládá za dobré. Nyní, ho, ale znovu štve jeho bratr i to, co se nyní děje ve městě. Je se svou náladavostí trochu jako na houpačce.* Řekl bych že už mi bylo lépe, ale i hůře, Claire. *Odvětí pak a krátce na ni upře pohled. Nechce se mu to nyní, ale rozebírat, takže se nakonec jeho výraz změní v omluvný a pohlédne z její tváře zase jinam. Chvíli těká očima po okolí a pohlédne na ni znovu až mu začne povídat novinky odsud. Při zmínce o Oliverovi pozvedne obočí, jako by se tím ptal, jak to proběhlo. Když zjistí, že se Hayley přestěhovala do města ještě do samotného centra upírů, tak se nespokojeně zamračí.* To snad není možné. *Zamručí si nespokojeně pod vousy. Sklopí pohled pod své nohy a nespokojeně se dál mračí.* Co si myslí?! Vzít ji přímo pod nos těm čarodějům.... *Letí mu hlavou.* Copak ti upíři proti nim něco zmůžou? *Pro sebe si nesouhlasně vrtí hlavou. Tohle pro něj rozhodně není pozitivní zpráva a na jeho chování se to projeví vzrostlou podrážděností, ale díky prstenu na něj nemá moc velký vliv.* Zase ta Alisea... *Pomyslí si a mračí se dál, když o ní slyší, i když pomohla Claire. On v ní zatím nic dobrého nevidí. Pak, ale na Claire pohlédne s výrazem, jako by nevěřil tomu, co dále slyší.* Útok upíra? Na vlkodlaka v téhle době? *Nechápe, co se to tady dělo, když byl pryč.* Jsi v pořádku, Claire? *Trochu se uklidní a zkoumavě si ji měří. To poslední už nějak neregistruje.* Tohle tak nenecháme. *Zavrčí rozhodně.* Jak vypadal? *Chce vědět, kdo přesně Claire napadl, až bude řešit porušení pravidel. Když je zřejmě ze stran upíru smlouva již neplatná, přestane se jí rovněž velmi brzy řídit. Je natolik ponořený do svých úvah, že si ani nevšimne, že se ho Claire na něco ptá. Pak se probere, pohlédne na ni a vstane.* Promiň, ale musím jít pár věcí zařídit. Uvidíme se později. *Rozloučí se s ní a zamíří zpátky do své chytky, kde se zavře.*

(Nad jeho radou či jen poznámkou k tomu, jak se má jen přikývne. Ano, přežene se to. Musí. Upře na něj svůj pohled když jí řekne jak se má on. Lehce přikývne. Nemá k tomu moc co dodat. Přeci jen ho nezná moc dobře a neví čím si teď prochází. Ačkoli by to ráda zjistila.Všimne si jeho pozvednutého obočí a tak mu jednoduše odpoví.) No, přátelé z nás asi nebudou. (Prohlíží si jeho reakce a v duchu se musí lehce pousmát.Je zajímavé potorovat jeho reakce. Zmateně se na něj podívá. Není zvyklá, že o ní má někdo starost. Ale zamlouvá se jí to. Přikývne.) Jsem v pořádku. Nic se mi nestalo. (Pozoruje jeho rozhořčení a vzrůstající vztek. Položí mu ruku na rameno.) Klid, Jacksone. (Následně rychle ruku stáhne k sobě, aby to nevypadalo divně.) Měl tmavší pleť, kudrnaté vlasy, měl jich hodně, měl na sobě triko AC/DC. (Gestikuluje rukami a ukazuje mu vlasy a tak. Její poslední otázky zřejmě přehlédne a tak si tiše povzdechne a přikývne.) Zatím ahoj. (Zvedne se a jde zpět do své chatky.)