New Orleans - City

*Sleduje Claire, jak se dá do prostírání a servírování jídla. Když mu podá talíř s jeho porcí, přesedne si tak, aby mohl natáhnout nohy před sebe a talíř si položí na stehna.* Díky. *Vezme si od ní příbor. Zatímco si ho připravuje k jídlu dál kouká na Claire, co dalšího ještě má v tom košíku.* Řekni, kdy tě to napadlo, jít sem na oběd? *Zeptá se jí a zkoumavě na ni koukne. Nevěří, že to byla desetiminutová doba. Jídlo, které má před sebou mu napovídá, že to muselo být mnohem déle. Vezme si od ní nabízenou plechovku s pivem a koukne na ni.* Víš, že tu jsem vozem, Claire. *Koukne na ni napůl pobaveně. Přemýšlí při tom, jestli si dát, či ne. Nemá chuť riskovat nějaké oplétačky s policií, kdyby ho náhodou zastavili. Uvažuje, jak dlouho by zde musel zůstat, kdyby se napil. Zatímco kalkuluje, napadne ho, jestli je ten koš bezedný, když z něj Claire pořád vytahuje nějaké další pochoutky.* Vidím, že si se opravdu činila. *Poznamená s pousmáním.* Vypadá to všechno, moc dobře. *Dodá.* Díky. Tobě taky. *Poděkuje a zároveň ji popřeje taky. Pak se chopí příboru a dá se také do jídla.*

(Zamyslí se, jestli mu má říct pravdu. Nakonec se rozhodne že jen poloviční. Pousměje se.) No, vlastně ráno. Oběd jsem měla naplánovaný, ale nevěděla jsem s kým. (Pokrčila rameny a otevřela si plechovku piva. Podívala se na něj.) Neboj, můžu tě svézt. (Mrkla na něj. Kdyby je chytli mohla by policisti ovlivnit aby na to zapoměli. Horší by pro ní bylo kdyby v sobě měli sporýš. S tím by si prostě nějak poradila.) Ano, ale nezvykej si. Nevařím moc často. (Pousmála se a pokračovala v jídle. K tomu popíjela pivo a usmívala se na Jacksona. Celou dobu seděla v tureckém sedu a talíř měla položený v klíně.)

*Když ochutná několik prvních soust, musí uznat, že jídlo je opravdu velmi dobré. Po té, co mu odpoví na otázku na ni koukne. Přikývne.* Máš to moc dobré. *Odvětí a pak na ni znovu zkoumavě koukne.* Zajímalo by mě, čím to, že sis vybrala zrovna mě. *Poznamená. Pak se dá opět do jídla a při tom pozoruje okolí. Nad její nabídkou, že ho sveze se chvíli zamyslí.* Opravdu by ti to nevadilo, Claire? *Zadívá se na ni. Vypadá, že by mu to v případě, že si dá pivo vyhovovalo. Vypadá, ale jako jeden z těch, co rozhodně nemají v povaze někoho obtěžovat.* Možná se to po dnešku změní. *Poznamená s nepatrným pousmáním. Pak trošku zvážní a zadívá se na ni.* Jak jsi přišla na Genevieve a na to kouzlo? *Zeptá se jí. Je na něm vidět, že ho to zajímá.*

(Pozoruje ho a když řekne že je to moc dobré, jen se začervená a pousměje se. Podívá se mu do očí a pak spustí.) Možná že jsi něčím výjimečný. (Usměje se a pokračuje v jídle, až má talíř prázdný. Nadná si na něj salát.) Ne, nevadilo. To je v pořádku. Mně to nevadí. (Zavrtěla hlavou.) To si nemyslím. Muso by být pro koho. (Zazubila se. Když zmíní Genevieve kouzlo, sklopí pohled, zadívá se dotalíře a začne se v něm přebírat.) Víš, no... (Odkašle si a mlčí. Neví jak mu to má říct,nebo vysvětlit. Bojí se toho a lehce znervózní.)

*Pomalu sní svou porci. Jídlo mu chutná. Všimne si rozpaků Claire, když pochválí její kuchařské umění. Slabě se pousměje. Nečekal od ní nějakou opravdovou odpověď, tak ho ani nepřekvapí, když mu odpoví, jak odpoví.* Aha. Budu si to pamatovat. *Kývne jí na to. Nabere si na talíř trochu ovocného salátu a po té zatímco stále přemýšlí jestli její nabídky využít či nikoliv vidličkou pomalu napichuje kousky ovoce a dává do pusy.* Brzy budeš mít docela velkou "rodinu". *Naznačí, co myslí tou změnou. Dál pokračuje v jídle. Neujde mu, že jí svou otázkou trochu zaskočil. Přemýšlí, proč. Jemu to jako něco těžkého k zodpovězení nepřipadne.* Jestli nechceš, nemusíš odpovídat. *Vzdá to po chvilce. Nechce ji nutit. Pomalu dojí salát a odloží talíř na deku vedle sebe.*

(Napichuje jednotlivé kousky ovoce a když si je strčí do úst, pomalu je rožžvýká.) Ano, na to nejsem vůbec zvyklá. (Poznamená a usměje se.) Ne, já. Chtěla jsem být něco víc, jenže jsem tak nějak zjistila že to asi není možné. (Zadívala se do dálky a přemýšlela. Dopila pivo a podívala se mu přímo do očí. Uklidila svůj talíř a příbor. Dostali se na nepříjemné téma. Pousmála se.)

*Sleduje ji a pousměje se.* Určitě se ti budou zamlouvat. *Přesvědčuje ji povzbudivě. Pohrává si v ruce s plechovkou piva. Nakonec se rozhodne si ji nedat, ale vezme si ji s sebou.* Něco víc? *Nechápavě se na ni podívá. Nějak si není jistý, jak tomu má rozumět.* Myslel jsem, že si se chtěla stát člověkem s neprobuzenou vlkodlačí kletbou. *Zopakuje po ní to, co mu vyprávěla večer před tím v Zátoce.* Nebo to není to, co si přeješ? *Pohlédne na ni tázavě. Zdá se, že ho to právě začalo zajímat o něco více.*

To doufám. (Věnuje mu letmý úsměv a začne pomalu sklízet ostatní věci. Mlčí. Nějak nemá náladu si s ním o tomhle povídat a tak to rychle utne. Zhluboka se nadechne.) Tohle je dlouhý příběh, který se stal dávno. A teď není ten pravý čas ho vytahovat. Malý spoiler: Je o dívce, ke který, řekněme, nebyl osud příznivý a vzal si víc než dal. (Odmlčí se a nahodí zase svůj obvyklý výraz. Tenhe proslov říkala, klidně, chladně, až ponuře. Všichni mají své kostlivce ve skříni. Ale Claire jich má víc než by chtěla.) Budeš ještě něco jíst nebo to zabalíme a já tě odvezu? ( Koukne se na něj.)

*Pousměje se. Když k tomu Claire už nic neříká, tak taky mlčí. Sleduje ji, jak uklízí věci. Na chvíli zakloní hlavu a sleduje slunce putující po nebi k západu. Ví, že má ještě pár hodin času. Proberou ho až další slova Claire. Koukne na ni a čeká, co se dozví. Doufá, že mu to Claire objasní, ale to, jak mu odpoví ho zrovna nenadchne. Jeho dobrá nálada zase trochu poklesne. Pokrčí slabě rameny. Je jasné, že mu to moc neřeklo, ale už to nehodlá řešit.* Ne už půjdu, Claire. Nezdržuj se se mnou. *Odpoví na její otázku.* Tohle si nechám na později. *Zvedne před sebe plechovku s pivem. Vstane z deky a čeká až z ní vstane také Claire, aby ji mohl poskládat.*

Hele, nechtěla jsem tě odradit. Jen teď není dobré načasování tahat kostlivce ze skříně. Pro nás pro oba. (Za chvíli to má sklizené a jedním ladným pohybem se vyhoupne na nohy. Pomůže Jacksonovi srovnat deku a přitom ho pořád pozoruje. Vzpomene si a pousměje se. Sundá si opatrně z ramen jeho mikinu, jako by to byla nějaká upomínka a ona se jí nechtěla vzdát. Podá mu jí a usměje se.) Možná by jsme to si to někdy měli zopakovat. (Vezme do ruky košík a pomalu se vydá k autům. Jde velice pomalu.)

To je dobré, Claire, jsem zvyklý. *Odpoví jí na to lhostejně. Skutečně už se o to nebude sám od sebe zajímat. Nyní je už pouze na Claire, jestli mu to bude chtít říct. Počká až má vše uklizené a po té poskládá deku. Nechá si ji přehozenou přes předloktí. Sleduje, jak se nerada vzdává jeho mikiny.* Víš, co, nech si ji. *Odmítne si ji od ní vzít.* Můžeš mi ji přivézt až budeš mít někdy cestu do Zátoky. *Dodá ještě s neurčitým výrazem ve tváři. Tím ji svým způsobem pozve. Zařadí se pak po jejím boku a vydá se s ní zpátky směrem, kde nechal stát svůj vůz.* To bychom mohli. *Připustí. Netrvá dlouho a dojdou zase před hlavní vstup do parku. Tam se k ní otočí a vrátí jí deku.* Děkuji za příjemně strávený čas. *Poděkuje Claire.* Teď už tě, ale opustím. Oba máme na večer svůj program. *Doplní.* Přeji ti hodně štěstí. *Popřeje jí. Pak na moment zaváhá, ale nakonec pokračuje.* Budu rád, když se mi zítra ráno ozveš, abych věděl, jak to proběhlo. *Požádá ji.* Drž se, Claire a brzy na viděnou. *Rozloučí se s ní. Věnuje jí na závěr povzbudivý úsměv. Pak se otočí a dojde ke svému autu. Nasedne a odjede.*

Dobře. (Pousmála se a cestou šla potichu. Když dojdou k autům, kouká na něj.) To já díky. (Nepřestává se usmívat. Když jí řekne aby mu zavolala, přikývne.) Určitě zavolám, neboj se. Ty taky. (Rozloučí se s ním a zamíří k svému autu, odemkne ho a naskládá do něj všechny věci, i s jeho mikinou. Nasedne, otočí klíčky v zapalování a odjede do sídla.)

(Když si s Kolem zavolali, vyhodila věci z pikniku doma,uklidilaje, napsala Marcelovi vzkaz a odjela na letiště, kde se s Kolem měli sejít.)

*ten člověk ho dovezl až na letiště, kde se měli s Claire sejít. Ještě než vystoupil z auta, ovládl toho řidiče, aby odešel a nic z toho, co se stalo, si nepamatoval. Potom vystoupil a vydal se za Claire, která už na letišti byla.* Čau Claire. *pozdraví ji.*

(Když spatří Kola, vystoupí z auta a usměje se.) Ahoj. Doufám že umíš ty značky. (Podotkla škodolibě a přišla k němu. Dveře od auta nechala otevřené už té doby co přijela.)

Ne, nenaučil. Naučím se je za pochodu. Teď stačí, abych uměl řídit a o to se postaráš ty. *zazubí se na ni a koukne se směrem k svému autu.* Dobře jsem si vybral, co?

Fajn. Značky tě teda taky naučím. (Ppusmála se a přišla k jeho autu. Poplácala ho po kapotě a uznale dodala. ) Dobrý výběr. Ale menší tuning

*by mu neuškodil.

Super. *zasměje se.* Takže ty mě nakonec naučíš všechno. No proč ne. *pokrčí rameny.* Já myslel, že bude vytuněný dost, vypadá na to. *a i kdyby nebylo, nevadí mu to, vypadá hezky a jezdí, to mu stačí.*

Fajn. První si dáme teoretickou část. Potom ti vše ukažu a pak to zkusíš ty. Platí? (Usmála se na něj, nasedla do auta za volant a čekala až nasedne Kol. Potom mu začala všechno vysvětlovat. Potom si s ním dala okružní jízdu aby mu to ukázala. Zastavila a koukla se na něj.) Teď je řada na tobě. (Usmála se a vysedla z auta.)

*když mu dávala mu vysvětlovala tu teorii, pozorně poslouchal. Byla to sice nuda, ale co se dá dělat. Když si s ním dala okružní jízdu, byl už radši. Když mu řekla, že je řada na něm, vystopil z auta a přesedl si na sedadlo řidiče. Počkal, až si přesedne i Claire a když si nasedla, nastartoval a jel. Vážně byl talent už od přírody. Na to, že jel poprvé mu to vážně šlo. Potom se zastavil a kouknul na Claire.* Auto je celý, my taky, tak si myslím, že to nedopadlo zase tak špatně, co? *zasměje se.*

(Když zastavil, uznale zatleskala a pokývla hlavou. Usmála se. Šlo mu to lépe než si myslela. Nebyl zase takový kopyto, jak si myslele. Koukla se na něj.) Teď si jen pořiď řidičák a je hotovo. (Mrkla na něj.) Co kdyby jsme si dali závody? (Ušklíbla se jelikož věděla že z největší pravděpodobnosti by měla vyhrát. Její auto bylo mnohem rychlejší a taky rychlejší.)

(Nakonec si zazávodili. Claire vyhrála, a to taky proto, že měla lepší auto. Následně se rozloučili, přátelsky se objali, a oba odjeli. Claire naučila Kola všechno, co bylo nutné. Byla to zábava. Nic se jim nestalo, jen si odřela auto když s Kolem závodila a snažila se ho vytlačit z cesty.)

*Zrovna vyjde z lékárny a zkoumá krabičku od čaje, který si tam koupila. Zastaví se na ulici, ale tak, aby nepřekážela lidem, co jdou okolo ní. Potom si ho zastrčí do kabelky a zamíří si to ke koši. Vyhodí lístek, který dostala při koupi toho čaje a ještě dalších věcí. Nadechne se zhluboka čerstvého vzduchu, která zdá se, že potřebovala jako sůl. Rozejde se někde směrem k městu a nevypadá to, že by zrovna mířila domů. Pomalým krokem jde po dlážděné ulici a cestou se dívá do výloh, které ji zaujmou. Jednou je to oblečení, podruhé nějaký nábytek. Pak nějaký obchod se suvenýry. Nakonec se zastaví před knihkupectvím a za výlohou si prohlíží knihy.*

*Pomalým krokom kráča po murovanom chodníku z betónových dlaždíc, ktoré sú usporiadané súmerne do radov, aby do seba mohli zapadnúť. Jeho myseľ blúdi niekde medzi Hayley, respektíve dieťaťom, ktoré nosí a Marcelom. Možno by si mal proste nechať tieto myšlienky na inú príležitosť a užiť si prechádzku jeho najmilším mestom, ale on nemohol. Kľučkuje medzi ľuďmi, ktorí prechádzajú okolo neho a s neutrálnym výrazom na tvári sa rozhliada po okolí. Prechádzky ho vždy trochu upokojili, dovolili mu vyčistiť si myseľ rovnako, ako keď mohol maľovať. A v poslednej dobe mal na to času naozaj dosť. Od bočných ulíc prešiel až do centra tejto štvrte plného obchodov s výlohami, menšími reštauráciami, barmi a hotelmi. Bol dobrý pocit byť tu, kráčať si len ak po meste bez strachu zo svojho otca, vlastne ani netušil, prečo ho ešte stále oslovoval takto. Nemal by to robiť ani len v mysli, nebol to jeho otec, bol to muž, monštrum, ktoré ho tyranizovalo už od dectva, nezaslúžil si to meno, a to ani od vlastných detí. S tichým povzdychom vypustí všetok vzduch z pľúc a zdvihne tvár z dlažby. Jeho pohľad zaujme žena, ktorá mu stojí chrbtom pri nejakom výklade cez cestu. Zastaví sa, nechá ľudí aby ho obchádzali a nahne hlavu mierne do strany. V odraze skla od výkladu svojím upírskym zrakom zachytí odraz jej tváre a jemu sa automaticky vybaví jej meno. Mierne sa pousmeje a prižmúri oči. Stretol ju len párkrát, ale vždy sa s ňou dobre porozprával. Poniekiaľ ho fascinovala jej jednoduchosť, ale zároveň zložitosť. Nevedel to celkom vysvetliť. Trochu zrýchlil krok, keď prechádzal cez cestu a napokon sa zastavil priamo vedľa nej, pričom si predtým zbežne prezrel výlohu, do ktorej hľadela.* Ak uvažuješ o kúpe nejakej dobrej knihy, tak by som ti poradil diela od Kena Folletta, aj keď pravda, že nie pre každého by mohli byť obrazy minulosti nejakú čitateľskú hodnotu, ja si skôr myslím, že to je dobrou pripomienkou. *Prenesie monotónnym tónom v hlase.*