New Orleans - City

(Už dlouho neslyšel o Genevieve. Žádná zpráva, která by mu snad alespoň trochu napověděla, co se s ní děje. Na jejich tréninky nechodí. Vlastně on už to taky vzdal, protože bez taneční partnerky se tančí jen těžko. Vlastně si docela zvykl na ty večery, co spolu trávili pěkné chvíle. Genevieve ale netušila, co je on vlastně zač a myslela si, že on neví, co je zač ona. Bylo to docela spletité. Ona se ho zřejmě snažila uchránit před tím nevlídným nadpřirozeným světem, myslela si, že bude lepší, když jako obyčejný člověk nebude nic tušit o tom, že existují upíři, vlkodlaci, čarodějnice, že ona je součástí tohoto světa, ale on tou součástí byl vlastně též a Gen to vůbec netušila. Nestávalo se často, že by čarodějka nepoznala jiného svého druhu, ale on to schválně skrýval. Netoužil po tom být poznán, protože měl celkem rád ten obyčejný život člověka, kam ho všichni škatulkovali. Realita byla sice zcela jiná, ale i těch pár aktivit, které v jeho životě figurovali jako u normálního člověka, mu stačilo. Jen málokdo zná ale jeho druhou tvář. Tvrdou, nepřístupnou, nekompromisní. Byl samosebou věrný svému covenu, ale nevěděl, jestli tak úplně souhlasí s tím, kam ho teď Brianna směřuje a proč po něm stále chce, aby vlastně tak nějak Gen špehoval a podával jí informace. Pokud ji tak moc chce poznat, měla by to udělat osobně, ne skrze něho.
Dneska se ale nechtěl zabývat žádnými problémy, protože ty ho budou pronásledovat i zítra, proč si tedy nedát na chvíli oraz a nepozvat svou sestru na večeři a na skleničku něčeho dobrého? Svou sestru měl samozřejmě rád, protože to byla jediná pokrevní rodina, která mu zbyla. Rodiče jim už oba zemřeli. On byl o hodně starší než jeho sestra. Vlastně o generaci, takže jejich názory se mnohdy moc neshodovaly a neladily spolu, ale Ona vyrůstala v modernější době než on. On se jevil možná až trochu staromódně, ale jemu nějak nezáleželo na tom, co si o něm sestra v určitých věcech myslí. Pokud ale šlo o důležité záležitosti, zatím neměli problém najít nějaký kompromis, když se ne vždy na všem shodli.
Bar, který nakonec vybral, se pyšnil velkým výběrem alkoholu a večer tu i vařili, takže pro něj to byla ideální volba. Vešel dovnitř jako první, protože tak praví společenské pravidlo, které říkalo, že žena by neměla do podniku vcházet jako první. Když se rozhlédl, že je vše v pořádku, teprve potom pustil svou sestru do dveří. Zamířil rovnou k volnému stolu a společně se sestrou se usadili.) Dneska tě zvu, takže se nemusíš nijak upejpat. (Vyzve svou sestru, aby si objednala, co jen její hrdlo ráčí a co dokáže všechno sníst.)

*Naopak, tato mladá dívenka nepohoršovala svou mysl něčím, jako jsou odpůrci jejich covenu. Především proto, že o červy nemá prostor v její snůšce zájmů, a tak prostě nechala své myšlenky proplouvat větrem, snad, jako by nějaké teď měla. Na tváři si stále držela ten svůj neprostupný výraz. Ruce zaražené v kapsách kožené bundy. Neochvějný pohled, který rozséval utrpení z každé jiskry. Měla ráda večery s jejím bratrem, ale ... víte, jaké dokáží být tyhle děvčata. New Orleans, staré dobré New Orleans, které bylo nejhezčí právě v tyto večery, ale ... co je to za život, když nemůžete zabít pár upírů, že jo. Toužila po křiku a utrpení druhých tak moc, že se přestala soustředit na své kroky. Někdo do ní vrazil, kdo ví, co to bylo, ale ... přiznejme si, byla to její chyba.* Kam čumíš, idiote?! *Nejapná poznámka, která opustila její hrdlo. Vražedný pohled, který se mísil s jistou temnotou, která se skrývala v jejích očích, ale, to byla jednoduše celá ona. Zastavila se před barem a poněkud udiveně nechala svá očka hypnotizovat celou postavu jejího bratra. Když však zjistila, o co se to celou dobu snaží, převrátila nad tím oči a jednoduše ho již vně baru obešla. Nalezla tak volný stůl ke kterému se posadila a koženou bundu jednoduše rozepla. Chvála bohu za trochu tepla, alkoholu a jídla.* Bratře, upejpala jsem se snad někdy? *No jasně, když to platí bratr, proč se trochu nerozšoupnout. Automaticky sjede pohledem menu, ale už dávno ví, co tento zasmrádlý bar nabízí. Je to tu furt stejné. Furt stejné automatické bomby v podobě lidí. Ubohý červ, vedle červa. Myšlenky proudí uličkami její mysli, ale ... ty hned ukončí mžikem oka. Netřeba přemýšlet nad nesmrtelností brouka.* Dám si ... whiskey a burger s hranolkama. *Kývne k němu. Možná se jí začalo v hlavě rojit pár ... zajímavých tématů k diskuzi, ale, raději počká na to, co má na srdci její bratr a proč jí vlastně vytáhl ven. Jestli se nepřizná, vytáhne to z něj. Ne, že by tyto večery nebyly obyčejné, to jsou. Vlastně, tráví spolu až moc drahocenného času, ale ... je to její bratr, že ano.*

(Jeho sestra. Jako vždy ohromně "příjemná" ke svému okolí. Její jiskra v očích, která vám napověděla, že rozhodně nemáte způsobovat problémy, jinak se potážete se zlou. Mnohdy si říkal, jestli je to magií, kterou disponují, že jeho sestra je... zlá. Ano. Nemohl se vyhýbat tomuto výrazu, protože to zkrátka byla pravda. Electra vyhledávala potíže. Dokázala vyprovokovat snad kohokoliv, když si umanula, že zrovna dnes někoho zbaví života, nebo mu alespoň hezky zatopí pod kotlem. Jejich coven se nedal nazývat tím, který všem nezjištně pomáhal a chránil slabé. Jejich společenství sledovalo jistý profit a jejich praktiky byly spíše nekalé, prohnilé, prosáklé černou magií, kterou všichni členi milovali. Nemohl sestře vyčítat, že se nechává svým údělem tak strhávat. On za mladých let na tom byl vlastně celkem podobně. Opájela ho ta síla, která mu kolovala žilami a cítil se mocný, na výši. Jeho sestra disponovala silnější magií než on sám. Ale to jen proto, že Brianna ovládala verbis diablo, které bylo čistě ženskou záležitostí. Díky její moci se zesílila moc všech žen v covenu. Ale Brianna nebyla feministka, která by chtěla jen čistou ženskou sílu, ostatně někdy si říkal, že mužský element ve společenství, které vedla, jí zabránil v tom, aby se opravdu dočista nezbláznila z toho, kolik ženských vlastně měla na starosti. On vystupoval jako její zástupce přesto, že jako muž neměl takovou sílu jako ženy kolem něj. Přesto ho coven uznával. Brianna by vlastně ani nepřipustila nic jiného. Byla tvrdá, hodně tvrdá a nikdy nic nikomu nedala zadarmo. On si to místo vydobyl tím, jak vystupoval. Vlastně přesvědčil Briannu svým jednáním o tom, že si tak vysoký post zaslouží. Jeho sestra jednala někdy až moc impulzivně. On si věci spíše rozmýšlel.
Jakmile se usadil, tak mohutně vydechl, protože jeho sestra opět byla... no, jeho sestrou. Jen se modlil za to, aby tenhle večer dopadl alespoň trochu podle jeho představ, což znamenalo žádné větší problémy. Jeho sestra ho totiž ráda zatahovala do situací, které docela nerad řešil.) Ne, ty se neupejpáš nikdy. Já ti to jen připomínal, kdybys náhodou zapomněla. (Ušklíbl se mírně a stejně jako ona se zahleděl do menu. Jeho sestra už měla dávno vybráno a on vlastně neměl v úmyslu svou objednávku též nějak protahovat. Proto když přišel číšník, tak objednal dvakrát whisku a dvakrát burger a hranolky. Burger tu byl asi ten nejlepší kousek, který se zde dal dostat. Ale nestěžoval si, protože zde vařili poctivě.) Pár dní jsem tě vlastně vůbec neviděl. (Upřel svůj zrak na sestru. Pracuje jako cellista ve filharmonii, na rozdíl od Genevieve, která zde hrála na housle, ale musela to po nějaké době kvůli časovému vytížení vzdát, on si uměl uspořádat čas tak, aby to stíhal. Možná i proto skrýval svou identitu před ostatními. Nechtěl o to přijít, viděl, jak to dopadlo s Genevieve jako protěžovanou a vytěžovanou čarodějkou. Zrovna intenzivně zkoušeli na novou podzimní sezonu, takže posledních pár dní ho bylo v sídle covenu vidět jen sporadicky.) Předpokládám, že se za těch pár dní ale stejně nic nezměnilo. (Byl docela rád za pár chvil se sestrou, které opravdu mohli prožít jako sestra a bratr.)

*Nudné ovzduší. Ovzduší, které bylo pro každého člověka tím nepřizpůsobivějším. No, jasně. Vždyť musí dýchat kyslík. S mírně povýšeným výrazem se obhlédne po celé lokaci, aby tak zjistila, zdali by se tu nenašel někdo, kdo by ... si zasloužil její čas a její moc. No, těžko říci, zdali někdo z těchto bídných červů zasluhoval její pozornost, ale, protentokrát se možná bude krotit, dokud jí do cesty nepřijde něco... No, vždyť ji znáte. Zadívala se na své ruce, viděla ty jasné žíly, kterými kolovala tak velká moc, pro ni velká. Pro kohokoliv jiného, to mohla být maličkost, ale ty, kteří to říkají jí ještě zcela nepocítily. Vlastně je vtipné, že právě Electra disponuje silnější mocí, než její bratr, ale ... to bude tím, že je žena a vlastně to není nic, díky čemu by se mohla cítit povrchně, ale ona to i přesto dělá.* Scotte, vím, že vypadám jako mrtvola, ale Parkinsona mi ještě nezjistili. *Zavrtí skoro až nevěřícně hlavou, ale každý v této místnosti ví, že to dělá téměř automaticky a nebo vlastně neví. Přehodí si nožku přes tu druhou, ale to stejně jedno, protože na to nikdo není zvědavý.*
Měla jsem toho spoustu na práci. *Pozvedne nic neříkajíc ruce, vyčkávajíc na jejich objednávku. Netrpělivě pozorovala honící se číšníky z jedné strany na druhou. Převrátí oči nad jejich nešikovností. Marnotrapní lidé. Kdyby byla ona tak pomalá, už visí na hranicích. Skoro až znuděně pohne párem malíčků a díky tomu svou mocí, aniž by něco vyslovila nechá číšníka poblíž spadnout na zem. Ten samozřejmě upustí vše, co držel v ruce, ale naštěstí to nebyl ten jejich, který jim nesl objednávku.* A led mám kde? *Pozvedne oči k číšníkovi a tento výraz mluví za vše. Teatrálně změnila zorné pole a na malou chvíli nechala ohniště svého dívání se na svém bratru, načež si povzdechla.* To je v pořádku, jděte už. *Zavrčí již normálním tónem, který zní skoro jako andělský prd. Pravou ručkou si zajede do vlasů a malinko je odhrne z obličeje, do kterého mezitím stihli přepadnout. Neposlušné vlasy.* Nezměnilo... Mělo by? Mimochodem, co zrzatice? Minulou noc se mi o ní zdálo, věříš. *Na malý moment se jí rty rozvlní do vcelku spokojeného výrazu. Vypadá, jako to malé dítě, kterým před pár lety byla. Tak spokojená, tak šťastná.* Zapíchla jsem jí kolík do krku. *Pokrčí rameny a dál se tváří, jako ten největší anděl na světě.*

Pohledem pátral po čaroději, který by tu v davu měl být. Tušil, že to bude prostě jenom někdo z místního covenu, kdo si zašel na drink. Mohl to nechat plavat, protože pravděpodobně o nic nešlo. Ale jeho instinkty velely, aby si zjistil, odkud může hrozit nebezpečí. Jak by tady jinak mohl dál v klidu sedět? Ten čaroděj tu může za bůhvíjakým účelem.
Proto tam seděl u baru, s pivem v ruce a očima prohlížel dav. Čarodějové a čarodějky většinou nejsou na první pohled moc znát, zdají se nenápadní. Vlastně to mohl být jak postarší muž sedící opodál nad pivem anebo jedna z těch mladých holek, které kolem něj prošli. Ale ne, ony to být nemohly, z jejich směru čarodějný pach necítil. Mířil od nějakého stolu. Jeho pohled se stočil tam a náhle jeho pozornost upoutal číšník, který náhled spadl a upustil i tác s věcmi. Vlastně se díval tím směrem zrovna k němu, ale nevšiml si, že by o něco zakopl. Prostě najednou spadl. Proč? Kouzlo? Nebyl si tím jistý. Náhle si všiml dívky, která dost arogantně prohodila poznámku směrem k spadlému číšníkovi. Podíval se na ní a jejího spolusedícího. Že by...? Nasál vzduch. Ano, jde to od nich. Možná ona, možná on, možná oba. Ale již našel čaroděje tohohle baru. Pohled věnoval především té dívce. Vzhledem k její poznámce podezíral spíš jí. Ale pro neznalé, kteří neznali jeho momentální úmyslu, to teď nejspíš mohlo vypadat, že ji chce sbalit či svést.

(Musel protočit panenky nad počínáním své sestry. Někdy se chovala jako malý nevychovaný spratek. Na rozdíl od něho používala svou moc k různým malichernostem. Možná to bylo tím, že je o dvě dekády starší než ona, a ak už nepotřeboval blbnout jako malé  dítě a používal magii na čistě nepodstatné věci. Možná, že pro takové jednání nikdy neměl předpoklady. Škodolibost mi nikdy nebyla vlastní tak jako jeho sestře, která vyhledávala každou skulinu, do které by nasoukala alespoň špetku škodolibosti či sarkasmu. On se nepotřeboval bavit nad tím, jak někdo zakopne o neviditelný kořen a vysype celý obsah tácu na zem. Tato dětinská radost, jakou ze své práce Electra měla ho nijak nenadchla. Mohl by svou sestru napomenout, seřvat ji tu přede všemi, ale on věděl, že Electra by se mu možná jen vysmála do obličeje a just by předvedla nějaké další svoje dílko. Jediné, co jí snad občas vadilo, byl fakt, když narážel na její nedospělost a dělal to vlastně takovým způsobem, jako by mu to bylo úplně jedno.) Občas by ses mohla chovat alespoň trochu dospěle. (Prohodil s nečitelným výrazem, i když možná trochu napovídajícím tomu, jako by se u Electřina počínání nudil k smrti. Možná ho trochu dráždilo, že sestra nemůže vydržet ani chviličku bez nějakého povyku a vzrušení, ale nedal to na sobě znát. Sledoval, jak se číšník pomalu zvedá a oklepává se ze zážitku, který se mu udál před chvílí. Mezitím přišel jiný číšník s jejich objednávkou. I když byla sestra dost nevrlá, měla pravdu. K whisce led patřil. Přes to nejel vlak. Zde v baru led dávali vždy do sklenky zvlášť a bylo na zákazníkovi, kolik kostek ledu si posléze kleštičkami do skleničky nabral. Číšník zřejmě jen zapomněl skleničku s ledem na baru, protože se věnoval incidentu svého kolegy, který už se stačil zcela vzpamatovat a uklízel nepořádek, který po sobě, za přispění jeho sestry Electry, zanechal.) Přineste nám ten led, buďte tak laskav. (Řekl směrem k číšníkovi s netečným chladem. Málokdy projevoval víc emocí, než bylo třeba. Někdy vlastně vůbec žádné. V tomhle se se sestrou též lišili. Ona se víc projevovala, vždy chtěla být středem pozornosti a emoce střídala jak na běžícím pásu a každý zrovna poznal, v jaké fázi emoční škály se zrovna nachází. Možná, že už nemohli být odlišnější, ale to neznamenalo, že svou sestru nemiloval. Právě naopak - byla vlastně to nejdražší, co v životě měl. I tak mu lezla občas na nervy, ale který sourozenec tomu druhému ne? Idylický sourozenecký vztah byl prostě utopie. Neexistoval.
Když jim číšník donesl konečně led, hodil si do sklenky dvě kostky a pozvedl ji na znamení přípitku. Poté se napil. Chuť lahodného moku se mu rozlila po jazyku. Takový luxus by si nechal líbit častěji. Z rozjímání ho vytrhla až Electřina otázka. Zrzatice. Zajímavá přezdívka, i když by se vsadil, že Genevieve titulovali už hůř a urážlivěji.) Nevím, co zrzatice. Co ten náhle projevený zájem, sestřičko? (Povytáhne mírně obočí. Nikdy se ho na Genevieve neptala, takže je mu to mírně podezřelé. Možná, že ji zaúkolovala Brianna, která se minule od něj vlastně taky nic nedozvěděla, ale on opravdu neměl, co by teď o ní řekl. Dlouho se neozvala. Jakmile mu ale jeho sestra prozradila, že se j o Gen zdálo, připisoval ten náhlý zájem právě tomu snu.) Jak milé. (Reagoval na její slova ohledně kolíku v krku Gen.) Možná stejně tak milé jako to, že jsi na nás přitáhla pozornost vlkodlaka, který teď na nás civí. (Prohodil směrem s sestře sarkasticky. Na Lorenta se ale ani okem nepodíval, i když moc dobře cítil jeho pohled upřený k jejich stolu.) Nebo to snad byl tvůj záměr? Přitáhnout jeho pozornost? Podobné by ti to bylo, ale připomínám, že tohle měl být klidný večer. (Znovu pozvedl svou sklenku a napil se.)

*Uchopí do ruky sklenku s whiskou, která má tak přitažlivou barvu, až se jí samým blahem začali roztékat oční bulvy, obrazně řečeno samozřejmě. Míchala krouživými pohyby tekutinu vně skleničky, během čehož se snažila soustředit na bratrovi slova. Bylo to asi skoro, jako hrát pexeso s bílými papírky, beznadějné. Věděla, že si teď bude její bratr dobírat její ... dětskost, pokud to lze takovým slovem nazvat, ale je to prostě ona, takže už by si za tu řadu let měl zvyknout, že ano.* Občas by sis mohl povolit řemínek u pásku a zmlknout. *Roztáhne rtíky opět do toho provokativního úsměvu, který si na rtech držela téměř vždy. Bylo jí vlastně jedno, jestli je protivná na svého největšího nepřítele, nebo na svého nevlastního bratra. Přiměřený sarkasmus a dysforie byla na její listině každodenní rutiny, což ... neplánuje v nejbližší době změnit. Co jí zaráželo víc, byl stupeň stupidity místních pracovníků. Kdyby mohla a neslíbila bratrovi klidný večer, všem by jim zpřerážela vazy. To by byla zábava. Potutelně se pousměje, spíše sama pro sebe.* To bych ho dřív stihla vyrobit, než by ho sem někdo donesl. *Zavrčí nad neschopností číšníka, než jí vlastně dojde, že to mohlo mít něco dalšího spojeného s magií, ale tentokrát myslela ruční výrobu. Vlastně teď dost uvažuje, že tento den si asi číšník nepřipíše na listinu výborných dnů. Jakmile jim číšník donese led, spokojeně si oddychne, protože tohle je to, co potřebovala. Pít teplé pití, kdo to kdy viděl. Kleštičkami si nabere pár kostek ledu, které vhodí do sklenice a opět jí promíchá krouživými pohyby rukou. V dalším momentu už nechává skleničku, ať si přihne do jejího krčku a tekutinu, kterou tak intenzivně cítí v jejím hrdle nechává splanout do žaludku.* Nic není lepší, než whisky v chladném večeru, nemám pravdu? *Skoro až povznášejícně se na bratra pousměje a přikývne hlavou. Snad nejvyrovnanější věta, kterou dnes večer pověděla a taky bych řekl, že i jediná.*
Projevený zájem? Fuj... *Odfrkne si a výraz se jí změní do dočista znechuceného. Možná jí po těle vyskákala i husí kůže, ale otřepala se, to je zjevné.* Už by jí měl někdo srazit ten hřebínek, třeba bych to mohla být já. *Narovná se na židličce a svůj doširoka roztažený úsměv malinko zkřiví. V jejích očích lze zahlédnout jistou zkaženost a chuť na to být rebelem. Až teď jí vlastně dochází, co její bratr pověděl a sama si to snaží ve své hlavě nějak ... urovnat. Vlkodlak. Směšné. Smrdutý, zablešený psík v téhle lokaci, pff. Nepotřebuje se rozhlížet, aby viděla jedinou osobu v této místnosti, která civí, jako by viděla kočku. Inteligence psů je na bodu mrazu.* Uhm, rozkošný, ale na mě zřejmě moc chlupatý, nepletu-li se. *Pokrčí rameny a až s nechutně svůdným pohledem na moment strne v psíkově očích. Její bouřlivost se ale neskrývá a v dalších krocích prostě a jednoduše vytáhne ruku a jako ta největší panička psíkovi zamává. Obyčejné mávnutí, žádné přivolávání, prostě mávnutí. Snad, aby přestal čumět.* Poslouchej, bratříčku. Mít přednosti, jaké mám já, přivolal bys i Mikaelsonovi. *Ušklíbne se a na moment zmlkne, protože si chce vychutnat další doušek té výborné lihoviny, pak už se jen pouští do jídla.*

(Ding, ding, ding! Zazněl mu v hlavě jakýsi alarm. Tohle je to, co ho se sestrou opravdu spojuje. Láska k dobrému alkoholu, který si většinou v poklidu dokáží vychutnat i společně. Whisky, lahodná, jemná a v dobré společnosti to nejlepší.) Máš naprostou pravdu. (Mírně se pousměje a konečně tak dal najevo nějakou pozitivní emoci v tento večer. Měl trochu pomalejší rozjezd, ale bavit se dokázal. Večírky se svými kolegy z práce a návštěva jazzových klubů s Genevieve a dalšími jsou toho důkazem. S Gen si opravdu rozuměli. Ona ale netušila, že Scott je víc než jen muzikant. Možná to tak bylo správně, protože ona se alespoň v něčí přítomnosti cítila normálně. Bohužel si není jistý, jak bude reagovat na to, až se dozví, že jí vlastně lhal. Skrýval svou identitu, protože si myslel, že to tak bude nejlepší, nakonec to tak dělal i kvůli Brianně, protože to tak zamýšlela. Takže i kdyby chtěl s pravdou ven, po nějaké době, co se s Genevieve znali, do toho stejně zasáhl zájem Brianny, tedy zájem covenu. Osobně nevěděl, co přesně měla vůdkyně jejich covenu za lubem, ale Genevieve byla její neteř. Brianna se ale hodně zdráhala kontaktu se svou příbuznou. Jako by pro to ještě nenastal ten správný čas. Možná by o tom ani v tuto chvíli nepřemýšlel, kdyby Electra nenadhodila téma Genevieve. Zajímalo by ho, co s ní je, že se mu neozývá, že už mu dlouho nenapsala, jestli přijde na jejich pravidelný trénink. Díky tomu, že svou identitu tají, ona se mu nikdy nesvěřovala s tím, jaké nadpřirozené věci ji trápí, takže teď opravdu nevěděl, kde je jí konec. A lokační kouzlo nefungovalo, což bylo hodně zvláštní.) Jaký hřebínek, prosím tě? Neřekl bych, že poslední dobou si zrovna užívá pobytu na výsluní, spíš se jí všechno sesypalo jako domeček z karet, takže jí vlastně ani nic srážet nemusíš, tak nějak už se stalo, že není zrovna na koni. (Ušklíbne se a dál se věnuje své whisky. Nezapomněl ale podotknout, že v baru je vlkodlak, který se o ně teď právě zajímá a byla to vlastně práce jeho sestry, že si tak náhle všiml. On svou energii čaroděje sice skrýval, ovšem Electra rozhodně ne. Dalo by se říct, že díky Electře je téměř jasné, že i on je čarodějem.) Ve své vlčí podobě jistě. Co se týče jeho lidské, nemohu soudit, nejsem zrovna moc typ na hodnocení vzhledu mužů. (Konečně do sebe taky dostane nějaké to sousto burgeru, když jeho sestra začne vlkodlakovi mávat. Nesouhlasně zavrčel. Možná ho nechtěla zrovna přilákat ke stolu, ale tohle gesto se dalo vyložit různými způsoby a muži si ho většinou vybarvili k obrazu svému, takže se stalo to, co on rozhodně nechtěl, aby k tomu došlo. Lorent se zvedl a mířil k nim.) Tolik k poklidnému večeru. (Zamumlal si pod vousy, ale bylo ho slyšet dostatečně na to, aby jeho sestra jeho slova zaznamenala. Zároveň do sebe soukal další sousta burgeru a hranolek, jako by věděl, že se dneska už v klidu nenají a rychle to chtěl nahnat, aby do žaludku alespoň něco dostal. Jakmile Lorent došel k jejich stolu, on tam byl jaksi navíc, protože Lorent zapředl konverzaci pouze s Electrou, kterou se možná tímhle způsobem snažil sbalit, ale jelikož u toho byl ještě někdo další – on – vypadalo to dost podivně a komicky zároveň.) Jako bych tu nebyl. (Prohodí poznámku do éteru a vlastně tím dává Electře najevo, že si teď rád vychutná její reakci.)

*Večer nemohl být dokonalejší. Skvělé jídlo, výborné pití a hlavně skvělá přítomnost dvou mužů, ze kterých si může vybrat pouze jednoho, jak smutné. Vlastně nemusí, ale není zrovna ten typ děvčete, který by potřeboval spát s vlastním bratrem, ale tohle povídání si necháme na psycho kroužek úchylů, dobře?
Tak nějak ani netušila, že jakmile rozvine téma s názvem Genevieve, bude to pokračovat i nadále, protože nějak se zatracenci nechtěla ztrácet svůj čas. Podepřela si bradu a únavně hleděla do prázdna, než se její bratr konečně uvolil k ukončení jeho mučícího proslovu. Na malý okamžik se jí v očích vybarvili jiskřičky naděje a štěstí, které nepřestávali svítit, ani omylem.* Takže už jí někdo konečně zlomil vaz? Jaká smůla, méně zábavy pro mě. *Pokrčí smutně ramínky, než svou plnou pozornost věnuje příchozímu vlkovi. Netřeba zmiňovat, že ještě daleko předtím, než vůbec došel k jejich stolu si jej patřičně přeměřila od jeho hlavy až po jeho pátý prst chodidla levé nohy. Vzrostlý, roztomilý, ale smrdí psovinou, smutné. Než se ale uvolila k tomu poslouchat další marnivá slova, která ji samotnou velmi nudí, naklonila hlavu na stranu a pod vlivem slov jejího bratra se jen šibalsky usmála. Poklidný večer, každý si může představit něco jiného, že ano.* Záleží, co mi můžeš nabídnout, pejsku. Pokud nemáš co nabídnout, nezajímáš mě. *Pohled přemístila z nýmanda na svého bratra, kterého jediným pohledem ujistila, že pokud chce někdo začít hru s ní, musí překonat její vysoké nároky.* Vysoká liga, *skoro až vysmívajícně vypustí z hrdla pár uchechtnutí podobných zvuků.* Nejsem si zrovna jistá, o čem to mluvíš, ale ... pokud jsi právě poznal někoho, jako jsem já, tak až teprve v této chvíli zjistíš, co je to vysoká liga, drahoušku. *Tajemný výraz, který skryje před svou tváří si na ni ještě nějakou chvíli nechá, protože zrovna to je to jediné brnění, které jí může pomoci. Nehledě na to, že se opírá o její židličku, nijak ji neznervózňuje, i když vstoupil do jejího osobního prostoru, na to už je velmi, ale velmi zvyklá.*

(Poznalo na své sestře, že ji téma Genevieve nudí. Pokud tedy nechtěla, aby se o ní opravdu mluvilo, neměla to ani načínat, teď si bude muset protrpět tu chvíli, kdy se on o Genevieve bavit chtěl. No, chtěl, prostě jen odpovídal na otázky a na poznámky jeho sestry. A neměl v úmyslu to nijak zkrátit. Jen ať si vytrpí to, co vlastně sama načala. Jakmile jí řekl, že Gen nemá zrovna to nejlepší období, tak se jí rozzářily oči. Vlastně nevěděl, co tak strašného jí Gen udělala, že by ji nejraději poslala do horoucích pekel, ale jeho sestra prostě všeobecně neměla ráda lidi, takže tomu zas takovou hodnotu nepřikládal. Kdyby bylo po jejím, tady v New Orleans by asi moc obyvatel nezůstalo, protože by je všechny vyvraždila. Má za sestru psychopatku. I když jejich celý coven byl trochu jinde než ostatní. Rozhodně nebyli těmi, ke komu byste si přišli pro radu, těmi, kteří lidem pomáhali bez nároku na nějaký profit jen tak z dobroty srdce, těmi, kteří vytvoří na nebi duhu jen, aby bylo lidem dobře. Takže si slova svojí sestry nebere zas až tak úplně k srdci, protože kdyby se zeptal celého covenu, minimálně polovina by mu odpověděla stejným stylem jako jeho sestra. Mohly se za tím skrývat i určité obavy z toho, co bude, až se Gen dozví, že někam patří, že někdo z její rodiny je ještě stále naživu a ona má své místo v coven Marigny. Jen tedy nad jejími slovy zakroutil hlavou a mávl rukou na znamení, že už to nechce a ani nebude dál řešit. Electře se zřejmě muselo ulevit, že se konečně zbavila tématu Genevieve.
Bohužel se klidné večeře asi jen tak nedočká, protože k nim právě mířil vlkodlak, který je předtím provrtával pohledem a Electra si na něj ještě zamávala. Sice to nemělo být povzbuzení, aby sem zamířil, ale on to zřejmě tak bral, takže dnešní večer zřejmě stráví ve třech ještě s tímhle psem. To mu vážně nebylo ani trochu blbý flirtovat s jeho sestrou takhle před ním? Být to on, teď by se nejspíš propadl trapností. On si zřejmě ale hodně věří, nebo je naopak tak zoufalý po dámské společnosti, že se vyrovná i s další společností. I když nevím, nevím, jestli by někdy nabaloval ženu v přítomnosti jejího bratra. On si tu podívanou ale rozhodl užít, proto dal Electře prostor, ať si vlastně dělá, co chce. Oba dva poslouchá a přitom si dopřává svého jídla. Nemíní se ostýchat, přišel se sem najíst, takže jí. Byl naprosto klidný a možná působil až moc netečně a apaticky, ale jeho zbraní je vlastně právě to. Byl až mrazivě klidný a v jistých situacích to nahánělo strach, protože kde by se člověk už normálně projevil, on zůstává dál mrazivě klidným. Jakmile Lorent urazí jeho sestru, vlastně ani netušil, že ve Scottovi něco seplo. Nepůsobil totiž jinak než předtím, právě naopak. Zdál se být naprosto v klidu, ale jeho sestra moc dobře věděla, že když Scott neprojevil žádné rozhořčení, nevykoukla z jeho nitra ven žádná emoce, není to zas až tak dobré znamení. V tomto případě to nebylo dobře pro Lorenta. Podíval se na svou sestru, vzal svou skleničku whisky a mírně ji pozvedl.) Pán si zřejmě myslí, že on je tu ten na výši, ale z mé zkušenosti psi jen žvaní a smrdí. Co si o tom myslíš ty? (Povytáhne jedno obočí a vyzve tím sestru ke slovům a možná i činům. Tenhle vlkodlak ho štval. Vyrušil je a ještě si otvírá hubu.)

*Snad by se alespoň na moment dalo přiznat, že je situace velmi nevrlá, ale nebyla. Electra se v této problematice příliš vyžívala, ačkoliv nebyla vůbec problémová. Šlo o fakt, že milovala situace, které by pro některé byly velmi stresující, ale ona si z nich vůbec nic nedělá a to na své povaze shledává za to pozitivní - teda, jedna z mála pozitivních věcí. Electra totiž není vůbec pozitivní, všimli jste si? Možná si pán vlkouš myslel, že si přijde na své a bude chytřejší, než parta černomagických čarodějů, ale je na omylu. Ještě ani zdaleka netuší s kým se dostal do křížku a situace bude daleko napjatější, ale ... to je to, co černokouzelníky baví, nebo ne. Řečnická otázka, ano.
Uchopí sklenici whisky, aby upila z jejího okraje a nechala tak tekutinu navštívit její vnitřnosti, jak škodolibé, že zrovna vnitřnosti jsou něco, co psíka bude v dalších chvílích pěkně bolet.* Pozdě drahoušku, na lepší partii jsi narazil právě teď. *Neupřímný, velice křivý úsměv, který se jí roztáhl po pravé straně jejího obličeje. Neskrývá své nadšení pro chvíle, které přijdou, protože ví a z psíka vycítila něco, co ... je na hraně tolerantních vztahů místních. Fuj, už říkala, jací jsou to bídní červi? Asi ne. Cítila teplo, které sálo z jeho těla, ale nebyla tím nijak ohromená. U upíra by se jí asi to stejné nestalo, ale v této situaci není vůbec překvapená. Vždyť tyto psi hřejí jejich chlupy, ne?* Cože jsi říkal? Nějak se mi to ztrácí v sekci s naprostými hloupostmi, které běžně idioti říkají. *Přikrčí ramínky rozhodnutá nic jiného nedělat, snad ani neříkat do chvíle, než si všimne výrazu jejího bratra. Normální člověk by si toho mikro záchvěvu vrásek ani nevšiml, ale ona je jeho sestra, tudíž, něco o něm ví. Musí se prostě jen zasmát, hlasitě, skoro až chraplajícně, ale to není vše. Ani se na psíka nepodívá a jediným mžikem oka začne mačkat jeho dýchací trubici. Snad se psíček trochu nedusí? Normální čarodějka - obyčejná, běžná by potřebovala vyslovit zaklínadlo, snad i natáhnout ručky a už v tomto stavu by měla problém s omezením její magie, ale tahle černomagická čarodějka nemá problém absolutně s ničím. Její magie ji dovolí přecházet hranice, a tak nemá sebemenší problém sevřít každou vnitřnost a každou žílu v jeho těle tak, aby se nemohla ani nadechnout v tomto skvěle zakouřeném prostoru.* Drahoušku, vůbec ti nerozumím, říkal jsi něco? *Ano, schválně provokativně nasadí tento tón, přitom podvědomě pokračuje v rozemlívání jeho dýchací trubice.*

*Světla lamp osvěcují ulici New Orleans, která je zahalena tmou. Letní vítr rozčechrává lidem vlasy, hladí je na kůži, pohrává si s látkou jejich oblečení. A hlavně nese sebou zvuky, příjemné melodie hudby, která je dnes hlasitější, než kdykoliv předtím. V na jednom místě, v jednom sídle oslavuje dnešní den osoba, která je ji srdcem blíže, než kdokoliv jiný, člověk, kterého ona před dvacetisešti lety nosila pod srdcem. V tento den se narodila v tuto dobu ji už držela v náručí, stejně jako jejího bratra a těšila se ze svého štěstí, z něčeho, co nazývala svým největším úspěchem. Promeškala mnoho dnů jako byly tyhle, ovšem právě dnes si ho hodlala vzít, byla připravená si vzít všechno – nazpět svůj život, moc, uznání a hlavně svou jedinou dceru, jediné dítě. Ještě, než se tak stane musí zařídit nezbytnou věc, která je nevyhnutelná k úspěchu. Podpatky bot narušují tichý chod po prázdné ulici. Černé šaty vlají ve vánku, stejně tak jako dlouhé, havraní vlasy zatočené do úhledných spirál sahající více, než do poloviny zad. Ofinu má vyčesanou nahoru a přehozenou na levou stranu, aby jí pramínky nespadaly do tváře, i tak sem tam jeden z neposedných pramenů spadne. V očích je zračící se šílenost, krutost, typický pohled vraha, který se nezastaví před nikým a před ničím. Rty zformované do lehkého úsměvu, která vás k sobě vábí. Na první pohled jemná, téměř perfektní tvář sebejisté ženy, ale za tou fasádou je schovaný psychopat, naprostý šílenec toužící jen po krvi, strachu a bezmoci ostatních. V levé ruce svírá housle nevyčíslitelné hodnoty, dřevo je nablýštěno tak, že byste mohli v něm spatřit svůj vlastní odraz. V druhé ruce svírá smyčec se kterým si pohrává mezi prsty, jako kdyby v její mysli hrály tóny a ona na ně reagovala, jako kdyby byla mimo realitu, ale zároveň její kroky a postoj těla vypovídaly o přítomnosti. Zastaví se až při dívce, která začne hrát první tóny na housle.*
Krásná práce, Emily. *Promluví laskavým hlasem, který však značí nebezpečí. Nakloní hlavu do strany a zadívá se do tváře své herektičky, která vydává nádherné tóny, co se roznáší po ulici. Mění temnotu na světlo, nutí vaše srdce do rychlého bití, vyvolává to ve vás emoce, které nejdou zastavit. V těle vám koluje pocit spokojenosti, jako kdyby vaši kůži hladilo hedvábí, jako kdybyste se ponořily do hlubin moře. Sepne ruce vepředu a na moment zavře oči. Ještě jeden hluboký nádech před tím, než je nucená otevřít oči a podívat se na svět svýma hnědýma očima, když se po jejím boku zastaví osoba, kterou tady dnes čekala a která s velkou pravděpodobností čekala i ji. Pozvedne bradu nahoru, ale nepromluví k ní. Místo toho se ujme slova Josephine LaRue, taky známá jako Regent všech covenů v New Orleans.* Perfektní technika, jde poznat, že je nadaná.*Až teprve v tento moment k ní obrátí Christine svůj zrak, zatímco Emily nepřestává hrát tóny, které se dostávají pod kůži. Prohlíží si ji očima z jejich pohledu může mrazit v zádech.* Všichni jako ona jsou nadaní, každý má talent na něco jiného, každý vyniká v něčem jiném...není tak? *Povytáhne pravé obočí, ale nepotřebuje její odpověď. Dnes tady nejsou kvůli odpovědím, ale kvůli tomu, aby někdo zemřel, aby někdo poslal zprávu, která bude značit jedno – válku. V tento okamžik ji představuje Josephine, která po ni na jednu stranu není žádnou hrozbou, ale na druhou až příliš velkou, pokud chce mít ve svých rukou každou frakci, a to ona chce. Namísto toho, aby jí starší osoba po jejím boku odpověděla na otázku, pronese zcela něco jiného.* Christine Parker, že ano? Nebo O'Connell? *Cítí jak modré oči, které má přímo před sebou zkoumají každý detail její tváře. Není jí to nepříjemné, ale nemůže říct, že by to ani vítala s otevřenou náručí. Usměje se na zeširoka a skloní pohled k zemi, aby jí dala najevo jakousi úctu, kterou k ní stejně nechová, všechno to je jenom zesměšnění, hra, nic víc. Vzhlédne znovu k ní.* Vskutku. *Roztáhne rty do ďábelského úsměvu. Pohled zůstává vážný. Napřímí tělo a postaví se k ní čelem.* Na tom nezáleží, důležité je, že víte, kdo jsem a že i víte, proč jste tady. *Výraz v Josephine tváři nenapovídá žádnému strachu, dalo by se spíše říci smířením s osudem, který ji čeká. Odpoví Christine vyrovnaným tónem.* Jako čarodějka čarodějce říkám, že vaše záměry jsou mi známé. Dovolte mi...*Avšak Christine ji nenechá mluvit dál. Pozvedne ruku, co svírá smyčec na náznak, aby se nenamáhala s dalšími slovy, které jsou zcela zbytečné. Sama si přišla pro smrt, není potřeba nic prodlužovat či snad vést nesmyslné rozhovory. Koneckonců má být někde naprosto jinde, než tady s ní.* Mohu vás ujistit, že to, co dokážete vy, dokážu i já. A mnohem víc. Prosím...*Křivě se pousměje a nabídne jí housle, které si sebou přinesla. I přesto, že je ji známý fakt, že má jistý handicap, kdy nemůže pohybovat rukami. To se však brzy změní.*…dar od Garetta Blackwella. *Nahne hlavu na pravou stranu a položí své ruce na její, které sevře o něco pevněji. Zašeptá několik slov a v další chvíli už Josephine může hýbat rukami, kterými uchopí nabízené housle. Stáhne ruce nazpět k tělu a ustoupí od ní o krok.* A tohle berte jako můj dar. *Hned na to ji pobídne, aby si zahrála poslední tóny. Melodii, která ji bude doprovázet na její smrti. Kývne na Emily, aby přestala hrát a dala tak prostor Regentovi čarodějek, který si může užít své poslední chvíle „slávy“. Naslouchá vážné hudbě, která ji ale hned po pár tónech začíná značně nudit. Věnuje svůj pohled herektičce po jejím boku, která přikývne, že je už čas, protože by neměli zmeškat důležitější program večeru. Plavovlasá dívka opustí její společnost a zamíří někde směrem, který vede k Abattoir. Z psaníčka vytáhne nůž a nechá ji dopadnout na zem, přičemž přistoupí k Josephine, která přestává hrát a která se jí hrdě podívá do očí, jako kdyby snad chtěla Christine vyprovokovat. Není nic ušlechtilého na tom se postavit smrti tváří v tvář, protože každý bojovník chce přežít, ne to vzdát a ona je bojovník. Nikdy by se nenechala srazit na kolena a už vůbec ne v postu, který náleží dámě před ní, no...dlouho nebude. Rychlým pohybem ruky přeřízne tenkou kůži na krku a ustoupí ihned o krok dozadu, aby si neponičila šaty krví, která stéká z krku. Tělo dámy dopadne bezvládně na zem, co se začíná zaplavovat rudou tekutinou. Ve vzduchu cítí pach prolité krve, stejně tak jako sílu, kterou čerpá z každého života, který kdy vzala. Zvedne hlavu směrem k obloze a usměje se jako šílenec.* Už si jdu pro tebe, maličká. *Překročí tělo pro ni už zcela obyčejné osoby a vydá se směrem k sídlu, kde s hodlá vzít tu, která ji patří, která vždycky byla její. Dnes se opět shledá se svou dcerou.*

(Po celou tu dobu, co Electra dusila jejich nového "přítele", se věnoval jídlu a pití. Nějak se nevzrušoval tím, co se právě dělo a nenechal se rušit od svého jídla. Čišel z něho chlad a v tuto chvíli ho i cítil. A pokud Electra toho psa zabije? Jemu to vlastně ani vadit nebude. Těžko je to někdo bude osočovat z toho, že mu jeden z nich něco udělal, když se toho člověka ani nedotkli. Ale pokud to dnes přežije, měl by vědět, že si s nimi nemá hrát a už vůbec ne je urážet. A pokud si myslel, že by snad mohl mít na vrch a Electře něco udělat, šeredně se zmýlil, protože ač vypadal v klidu, nebyl. Byl připraven zasáhnout dřív, než by Lorent jen natáhl ruku, a že by mu to nešlo tak snadno. Když někoho škrtíte, všechny reflexy oběti se obrátí k tomu, aby si nějak chránila krk a ruku by natahoval dost křečovitě, i když by to Lorentovi tak nemuselo přijít. Chytil sice Electru za krk, ale byl až příliš slabý, než aby jí opravdu něco udělal. On to možná neviděl, ale Scott to měl přímo před očima. Jeho ruka se třásla před jeho očima. Electře to možná mohlo způsobit trochu komplikace s tím, že na krku bude mít modřiny, ale jinak se jí nic nestane. A byl si tím dokonce tak jistý, že nezasáhl. Jen si vložil do úst pár hranolek a sledoval ty dva, jak spolu bojují, i když tohle pro něj ani nebyl boj, jen si dva floutci chtěli dokázat, kdo je silnější, ano, nazval svou sestru floutkem, možná jí tím chtěl taky ukázat, že zbrklostí vlastně nic nevyřeší, naopak jí to může způsobit problémy, se kterými na začátku ani nepočítala. Vlastně i Lorentovi mohlo být divné, proč nezasáhne, proč v tom svou sestru nechá, ale on věděl a viděl svoje. A Electra si menší lekci zasloužila. Nakonec přestala Lorenta škrtit, ale ani ne proto, že by se bála o svůj krk, spíš už jí to nepřišlo tolik atraktivní, jak ji znal. Neměla zase tolik na vrch, jak si myslela, Lorent ji chytil pod krkem, a v tu chvíli ona ztratila zájem o to, aby Lorenta zabila, protože nad ním neměla výhradní moc. Zvrácené? To rozhodně, ale pro jeho sestru naprosto přirozené. Lorent ale alespoň uznal, že není obyčejná čarodějka, což ji mohlo hřát u srdíčka, pokud by tedy nějaké měla. Pak už jen sledoval, jak Lorent mizí ve dveřích. To všechno bez jediného slova. Upřel svůj zrak na Electru.) Takže, kde že jsme to v tom našem poklidném večeru skončili? (Povytáhl obočí a tvářil se, jako by se nic nestalo. Popravdě ale své jídlo měl již skoro celé v žaludku a věděl, že od teď nebude s Electrou už vůbec žádná řeč. Nejraději by se vrátil zpět do sídla.)