New Orleans - City

(Během svého čekání si stáhne sluchátka z uší a nechá si je kolem krku. Nevadí mu střelba a ten hluk, i když je pravda, že na střelnici se to všechn hodně rozléhalo. On byl zvyklý. V polování policisty zločinec nebude čekat, až si vy nasadíte sluchátka, aby jste náhodou neohluchli. Prostě střílí a vy také. I přes to všechno měl stále dobrý sluch, a proto zřetelně uslyší muže, který na něj promluvil a obsadil poslední stanoviště vedle něj. Otočí k němu hlavu a zavrtí s ní ze strany na stranu.) Policista. (Sice bylo neobvyklé vidět nějakého policistu na veřejné střelnici, ale jemu to bylo právě jedno. Mohl jít klidně na tu policejní, i když má volno, ale nechtěl se setkat s kapitánem. Pořád nevěděl, zda i on ví o existenci upírů nebo ne. A nechtěl se ho ptát. Nejspíš by ho tak jako tak nechaů zavřít do blázince a už by nikdy nemohl vykonávat své povolání.) Vy jste lovec? (Povytáhne tázavě obočí. Myslel si to jen díky tomu, že ten muž to samé předpokládál o něm.)

(Nad jeho slovy se trochu pousměje. Neví, zda ho má nechat v té milosrdné lži, nebo mu říct pravdu. Ale stejně by z největší pravděpodobnosti nějak zjistil, že je těhotná, tak ho radši trochu opraví.) Vlastně, jsem tam byla nucena řešit jisté... nepříjemnosti. A pít bohužel nemůžu... Jen jsem byla nesoustředěná, než abych se mohla zaměřit nějak více na hudbu. (Pousměje se na něj a jedním lokem dopije svůj džus. Položí si teď ruce na lehce vystouplé bříško. Vypadá spíše, že se přejedla, než že je těhotná, což na tom bylo velice vtipné. Tedy alespoň pro ní. Opřela se zády o židli a on na ní mohl mít teď lepší výhled. Je pravda, že dost lidí její bříško mohlo odradit, hlavně mužů, aby se s ní vůbec přestali bavit, což jí lehce znervózňovalo. Doufala ale, že Adam tu alespoň chvíli zůstane.) Dobře, dám vám pak vědět, jak jste obstáli. (Pousměje se a přikývne. Je ráda, že si s ní někdy zazpívá a seznámí se o něco více s tímhle příjemným cizincem.) Máte čas zítra večer? Píseň jsem složila sama, takže se nechte překvapit. A dresu vám pošlu. (Vytáhne z kabelky papírek, do kterého se normálně balil tabák, nebo cokoliv jiného, ale jelikož ona kouřit nesměla, tak mu na něj napsala své telefonní číslo a podala mu ho.) Prokrista... (Vydechla, když mu podávala telefonní číslo.) To vypadá, jak když vás zvu na rande. (Řekla a ušklíbla se.)

Trošku tázavě se na ni podívá, když řekne, že musela řešit jiné nepříjemnosti. Nemusí mu o tom říkat, to rozhodně ne. Ani nečeká, že mu to řekne. Ale ona se rozpovídá a objasní mu, proč nemůže pít. Tedy ne přímo objasní. Chytí se za bříško a potom se opře o židli, talže když se soustředil, mohl si toho všimnout. Opravdu to ještě nebylo moc vidět, takže kdyby nevěděl, že má hledat trošku větší bříško, nevšiml by si toho. "Ahaaa. Gratuluju," pousměje se na ni. Nevěděl, co jiného by měl v téhle situaci povědět. Když řekne, že dá vědět, jak u ní obstáli, jenom kývne na souhlas hlavou. Buď si vymění číslo a nebo s epotkají na nějakém jejich koncertu, to se uvidí. Byla sice sympatická, to ano, ale že by o ní měl zájem jako o ženu? Ne, to ne. A navíc, i kdyby ten zájem měl, byla těhotná, takže to znamenalo, že má s největší pravděpodobností přítele nebo manžela. "Na zítra nemám nic naplánovaného, takže jo, měl bych mít čas." Vezme si od ní papírek s číslem a zasměje se, když řekne, jak to vypadá. "Doufám, že opravdu jdeme jenom zpívat a vy mě při první příležitosti nezatáhnete do nějaké temné uličky..." zavrtí nad tím hlavou a zasměje se. "Kdyby se cokoliv změnilo, dám vám vědět. Ale slíbil jsem to, tak snad přijdu," pousměje se, vytáhne mobil a prozvoní Claire. "Abyste měla moje číslo na tu adresu," objasní jí to, proč ji prozvání hned tady.

(V místnosti byl velký hluk, jelikož je to veliká a prostorná místnost. Střelba tu tudíž má odezvu a trvá to dlouho, než naprosto odezní. Jemu to však nějak nevadilo, byl už zvyklý. Musel si na to zvyknout, nic jiného mu totiž nezbývalo. Nemohl u sebe přece pořád nosit sluchátka a v případě, že by musel střílet, si je nandat. Bylo by to opravdu nepraktické. Odloží si svoje věci pod vedle sebe. Zatím se ještě nějak nepřipravuje na střelbu, je totiž unesený tím, jak dobře umí střílet muž vedle něho. Zeptá se ho tedy na jeho povolání. Odpověď ho vcelku překvapila. Netypoval by ho na policistu, ačkoliv má ten pohled. Dobrácký, ale zároveň takový, který budí respekt. Spíše ho překvapilo, že střílel do hlavy. Měl za to, že policisté by měli spíše střílet na jiné části těla. A ještě více ho udivilo, že potkal policistu právě na veřejné střelnici. Přikývl tedy na jeho odpověď a pohlédl na terč, který k nim už stihl dojet.) Nene. Učitel. (S úsměvem se na něho otočí.) Nebojte se. Nejdu sem trénovat, abych potom postřílel celou školu. Je to spíše jenom koníček. (Uklidnil muže a otočil se zpátky ke svému terči, který už byl dávno připravený. Nandal si sluchátka na uši, vzal pistoli do ruky, odjistil zbraň a začal pomalu střílet. Bylo vidět, že už je velmi zkušený, ještě aby ne, když se to učí skoro od batolecích let. Ne, samozřejmě že mu pistoli nedali hned k prvním narozeninám. Svojí první pistoli dostal až k patnáctinám. Byl to v tehdy opravdu skvělý dárek, možná i lepší než kdejaký playstation. Položil pistoli, když vystřelil poslední náboj. Snažil se trefovat nejčastěji na srdce, jelikož to je nejlepší místo.)

(Nebude mu vykládat, že se musela vidět se svým úhlavním nepřítelem, blonďatou pitomnou Původní upírkou, která jí málem několikrát zabila. A že je do toho všeho trochu přimotaný jeden čeroušek... Tedy, černoch. Kterého ta blonďatá mrcha miluje a myslí si, že jí ho Claire chce přebrat. Naneštěstí jí na povrchu mysli vyplula vzpomínka na Marcela, kdy se viděli. Skousla si ret a zahnala tu myšlenku na později. Na vhodnější dobu. Nad jeho pogratulováním se jen lehce pousmála. Bylo viděť, že je za tím mnohem více a její úsměv také nebyl dobrým případem skvělé matky co se na své dítě moc těší. Jistě, těšila se na něj, ale bála se, co se může stát. Znovu pak přikývla na jeho slova.) Fajn, to je super. (Pousměje se trochu veseleji, než předtím. Nesouhlasně zavrtí hlavou.) Nebojte, nejsem ani masový vrah, ani zoufalá... (I když tak možná vypadám. Dodala si pro sebe a znovu přikývne. Když Claire začne zvonit telefon, začne jí hrát jako vyzvánění písnička od OLN - The same old war a ona to Adamovi típne. Uloží si jeho číslo a usměje se.) Co kdyby jsme si začali tykat? Co vy na to? (Koukne se na něj tázavě a přeměří si ho pohledem.)

"V to doufám," usměje se na ni, když řekne, že není ani masový vrah, ani zoufalá. On v ní neviděl zoufalou ženu. Možná, kdyby ji poznal lépe. Přece jenom, byla to mladá těhotná dívka, bez chlapa, zamilovaná do svého nejlepšího kamaráda, nenáviděná většinou lidí, které znala... Ale těžko se tohle všechno dozví, a když někdy ano, rozhodně to nebude někdy teď. Pro něj je prostě šťastná a sympatická nastávající maminka, která má ráda zpěv a dobrou muziku, jak zjistil. Začala jí totiž hrát nějaká písnička, která rozhodně nezněla jako popík. "To zní zajímavě, co je to?" podívá se na ni tázavě, protože chce vědět, jako písničku to má na vyzvánění. Neznal ji, takže to asi bude nějaká méně známá kapela. Když se zeptá, jestli si nezačnou tykat, přikývne a usměje se. "Konečně jsi to navrhla. Tak ještě jednou, já jsem Adam," pousměje se, ale teď už jí ruku nepodává. Podívá se na mobil, který měl stále vytažený na stole a zamračí se. "Mrzí mě, že se tu nemůžu zdržet ještě dýl, ale mám něco na práci. Tedy lépe řečeno, za chvíli máme zkoušku s kapelou... Takže mi pošli tu adresu a uvidíme se zítra. Měj se," usměje se na ni, položí na stůl peníze a ještě si dojde pro kytaru. Potom už si to namíří na zkoušku kapely a jakmile skončí, jde do svého pokoje na hotel.

(Jakmile k němu konečně dorazí jeho terč, strhne ho a zadívá se na něj. Všechny rány šli přío do hlavy a tudíž tam vznikla jedna obrovská díra a s krz ní bylo vidět naprosto krásně. Složí papírový tečr v podobě člověka a položí ho vedle sebe na zem, aby mu to neřpekáželo při dalším střílení. Vyndá si ze své zbraně zásobník a následně ho začne doplňovat novými kulkami. Pootočí hlavu přitom zpátky na muže vedle sebe. Překvapí ho velice jeho odpověď.) Učitel? (Vypadá spíš teď dost zmateně. Učitele si rozhodně nepředstavoval v podobě takového muže a ještě se zbrojním pasem. Jeho ujištění ohledně toho, že nevystřílí pak celou školu mu přišla zbytečná. Aspoň z jeho pohledu. Jenže lidé takhle reagovali na policisty. Ujišťovali je o tom, co udělají nebo ne. Jen aby si policista nemyslel to nejhorší. Steven si nic takového nemyslel. Spíše mu to přišlo hodně zvláštní. Neznal sice zrovna moc učitelů, ale věděl, že zrovna oni takové koníčky moc nemají. Nemohl si to sice nijak ověřit, ale díky tomu, že chodil i na veřejné střelnice se seznámil s mnoha lidmi a nikdo z nich nebyl učitel. Většinou to byli lovci a pak tu byli majitelé obchodů, kteří si touto cestou chtěli ochránit svůj život při přípané loupeži a napadení. Sleduje ho následně jak střílí ze své zbraně na terč. Musí uznat, že to byl opravdu dobrý střelec. Bylo na něm vidět, že je hodně zkušený a výsledky tomu odpovídali. Sám si pak nasadí sluchátka a začne střílet od znova. Tentokrát u toho nevypadá jak nabroušený puberťák. Zaujme správný postoj a vystřelí. Takhle to opakuje do konce zásobníku s odychlkou mezi výstřelem cca. půl minuty. Odloží opět zbraň na pult a sejme si sluchátka z uší, které následně položí také na pult. Přemýšlí, že by si vyměnil zbraň.) Takže, jak se takový normální učitel dostane tak k nezvyklému koníčku jako je střílení? (Pohlédne zpátky na muže.)

(Pozoruje papírový terč, ve kterém se vytvořila velká díra. Střelba toho muže vypadala trochu chaoticky, ale bylo znát, že zbraň už rozhodně držel. Sice jenom vystřílel snad celý zásobník přímo do hlavy. Odpoví mu na jeho otázku. Ani ho nepřekvapil ten jeho výraz. Byl už na to zvyklý. On prostě není typický učitelský typ. Vypadá spíše na člověka, který buď nepracuje a nebo se živí rukama. A ne mozkem. Jenže on se nějak musel zaměstnat a učitelství byl odjakživa jeho sen. Ještě divnější se mohlo zdát, že učitel má zbrojní průkaz. Zbrojní průkazy mají většinou nějací lovci, majitelé večerek a nebo pouzí nadšenci do zbraní. A on byl tak napůl lovec a nadšenec do zbraní. Lovil, ačkoliv ještě nikdy nic neulovil. Teda "ulovil" pár upírů, ale to byl spíš takový zkušební lov. Pravý lov teprve přijde. Lov na Původní. Některým lidem by to mohlo přijít jako vražedná mise a svým způsobem to tak je. Rozhodně to nebude procházka růžovým sadem. Zničit jenom tak celou Původní rodinku bude opravdu těžký úkol. Ale je to věc, pro kterou se narodil. Vezme si na sebe sluchátka, zaujme postoj, uchopí zbraň do ruky a odjísti ji. Začne střílet, vždycky s krátkou pauzou mezi výstřely. Vyprázdnil zásobník, položil si zbraň na pult a sluchátka si pouze sundal z uší, ale nechal si je na krku. Otočí se na muže, který mu položí otázku. Nehodlá si nějak vymýšlet, ale taky mu nehodlá říct celou pravdu.) Rodina. Můj otec byl odjakživa fanoušek zbraní a děda to samé. Nějak jsem to zdědil po nich. (Dívá se na něho, když mu odpovídá. Svým způsobem mu řekl pravdu. Jeho otec a děda, praděda a praraděda, no a tak dále. Všichni měli rádi zbraně. Už to tak nějak patřilo k jejich životům, museli si buď zvyknout na zbraně a nebo je mít rádi. Asi by nešlo stát se lovcem a být odpůrcem zbraní. Dost věcí by se tím zkomplikovalo. Otočí se zpátky na terč, který k němu už přijel. Ztrhne ho a podívá se na místa, kam střílel. Většina střel skončila v oblasti srdce, ale nějaké i dál od srdce. Přehne terč a položí ho na zem vedle tašky.)

(Rozhodně by tohoto muže netipoval na učitele. Kdyby mu řekl, že je automechanik a ve volném čase lovec, tak by nevypadal tak překvapeně. Ale co. Ne každý člověk vypadá na své povolání. A ne každý člověk vypadá, že je upír a třeba jím byl. Třeba jím byl i tenhle muž a učitelský obor si vybral, protože je to takové nenápadné povolání. Začíná být až moc paranoidní. Přeci nemůže vidět v každé osobě upíra. Kdyby jen aspoň věděl, jak je zabít. Jak se proti nim bránit. Zkoušel hledat něco užitečného na internetu a v knihách, ale všude bylo něco jiného a on byl z toho akorát ještě více zmatený. Jakmile začne muž střílet ze své zbraně na terč, chvíli ho pozoruje a pak se dá sám do střílení. Pak se opět otočí na muže se svou otázkou. Kývne hlavou na pochopení. Teď už mu to vůbec nepřišlo nijak překvapivé a nezvyklé. Pokud se tato vášeň dědila z generace na generaci, tak na tom nebylo nic zvláštního ba naopak.) Pak už tedy chápu vaši zálibu ve zbraních. Přeci jenom u učitele je tohle opravdu zvláštní a nezvyklé, ale pokud to máte v rodině, to už je jiná. (Mírně se pousměje. Přemýšlí, zda si vyměnit zbraň, nechat si tu nynější nebo to ukončit a jít zase domů, kde bude v posteli nebo u televize přemýšlet nad existencí upírů. Podívá se na mužovo terč, když ho strhne. Jeho výsledky byli opravdu hodně dobré na to, že to byl jen koníček. I když někteří lidé se svým koníčkům věnovali aktivně a se zapálením. Třeba to byl i jeho případ.) Chodíte i lovit nebo si střílení necháváte jen na střelnici a doma máte celý arsenál? (Zeptá se trochu s pobavením ve tváři. Samozřejmě si ani nepomyslel, že by mohl mít ten muž doma celý arsenál. Na to by musel mít něco více než jen zbrojní průkaz. Potřeboval by zvláštní povolení. Leda by to byli sběratelské kousky se zalitou hlavní. To už bylo zase něco jiného.)

(Poprvé za tu dobu, co je tady, vezme zbraň do rukou. Pevně ji uchytí a začne střílet na terč. Miloval ten pocit, když vás tlak donutí malinko odstoupit. Když kulku vystřelíte ze zbraně neuvěřitelnou rychlostí. Miloval střílení, víc než se některým zdálo zdravé. Jenže on to prostě bral jako přirozenou věc. Zbraně různého druhu, dýky, kolíky, speciální kulky. To všechno pro něho už bylo dávno normální. Někteří by ho brali za psychopata, blázna, co je posedlý zbraněmi. A on takový i trochu byl, ale jeho posedlost byla už v jeho krvi. Odpoví muži na otázku. Nehodlal mu nějak lhát, vypadal jako slušný chlap. Určitě to nebyl upír, ti vážně nechodí na střelnice. Upíři nemají potřebu umět střílet, těm stačí jejich rychlost, síla a ty hrozné tesáky. Pozoroval muže, když na něho mluvil a přikývl.) Ano, je to vskutku zvláštní být učitel a mít zálibu ve zbraních. (Souhlasně se na něho podíval. Vážně nad tím mnohokrát přemýšlel a dokonce si i raději ze svého životopisu vymazal "Umím perfektně střílet z mnoha druhů zbraní a vlastním zbrojní průkaz". Rozhodně by to nebudilo nejlepší dojem a práci ve škole by jen tak nezískal. Pozoruje svojí zbraň a přemýšlí, zda si nevezme o něco větší zbraň. Pohledem se vrátí k terči, který už k němu konečně dojel, strhne ho a chvíli ho pozoruje, následně ho složí a položí na zem. Byl svým výsledkem spokojený. Otočí se zase na muže, který se ho znovu na něco zeptá. Tentokrát mu nehodlal říkat pravdu. Policistovi by se asi nelíbilo, že má doma skříň plnou různých zbraní, které by žádnou kontrolou neprošly.) Lovit zvěř já nechodím. Střílení si schovávám na střelnici a arzenál doma vážně nemám. Pouze menší sbírku zbraní. (Odpoví mu na jeho otázku. Skoro celou dobu lže a ani přitom nijak nemrkne. Normální člověk by nepoznal, že právě lhal. Vezme zbraň do ruky, zkontroluje, zda mu tam nezůstaly nějaké náboje. Zajistí zbraň a vrátí jí do tašky, ze které následně vytáhne poněkud větší a delší zbraň. Ale pořád to není nějaká obří zbraň, které vídáte v nějakých střílečkách.) A jak to, že nejste na policejní střelnici? Mám pocit, že vy nějakou vlastní máte. (Zeptá se ho zvídavě.)

(Souhlasně kývne na jeho slova. Kdo by taky do nějakého učitele řekl, že vlastní zbraň a chodí střílet na střelnici? Nejspíše se bude muset na všechny lidi dívat trochu jinak. Sice tohle vše nebylo naprosto vyloučeno. I učitelé mají prostě nějaké své koníčky. A někteří mohou být naprostý cvoci, kteří se jednoho dne rozhodnou zabít nějakého svého žáka kvůli nevhodné poznámce. Stále nechápe, proč školský systém není přísnější a neprostuduje zaměstance lépe. Dával by jim psychologické testy aspoň jednou do roka a podrobil je výslechu, proklepnout pořádně minulost i všechno skryté a zatajené a pak může člověk pokračovat ve své práci. Vždyť ty lidi měli na starost malé děti polovinu dne a popravdě, komu by nepřeskočilo z malých dětí? A co potom puberťáci, kteří jsou věčně drzí?) No aspoň by jste děti dokázal ochránit, kdyby se něco stalo. I když na školní půdu je zákaz nošení jakékoliv zbraně, takže byste musel použít holé ruce. (Pokrčí rameny. Začal spekulovat o naprosto jiných věcech, než o čem se bavili před chvílí. To už tak prostě u něj bývá. Dokáže z jednoho tématu přeskočit úplně na jiný, i když to občas nedávalo smysl. Nepředpokládá, že by tenhle muž byl nějaký cvok. Cvokům se zbrojní průkazy nedávají a on ho jistě musel mít, když byl tady. Ani na střelnici by ho nepustili, kdyby ho neměl.) Takže opravdu jen koníček. Ale jsme na tom stejně. Zvěř také nelovím, i když by se o tom dalo hodně spekulovat. Někteří lidé by se dali nazvat zvířaty. (Jenže on lidi nelovil, ale honil. Spíše stíhla zločince a pak je uvěznil. Někdy by si zasloužili přímo smrt a ne celu, kde dostanou každý den jídlo a mohli se tam spokojeně vyspat. Mohli si vlastně klidně dodělat i školu ve vězení. Všechno bylo možné. Zadívá se na zbraň, kterou muž právě vytáhl ze své tašky a uznale pokývne hlavou.) Pěkná. (Jeho otázka ho nijak nepřekvapí. Už se ho ptalo hodně lidí, proč nechodí na policejní stanici. Jenže když už toho měl prostě dost, tak raději chodil sem. Ale dnes tu byl kvůli něčemu jinému. Nechtěl se potkat s kapitánem a pak uvažovat, jestli to ví nebo ne.) Mám pár dní volna a tahle střelnice je blíže k mému domovu. Občas si zajdu sem, než se potácet takovou dálku na policejní stanici. (Lež jako vyšitá. Vlastně měl policejní stanici jen pár bloků od baráku a tahle střelnice byla od jeho domova vzdálená půl hodiny cesty pěšky. Jenže přeci tady nebude nezmámému chlapíkovi vykládat o svých osobních problémech. Na moment se pak vzdálí i se zbraní pryč a vrátí se zpátky s krátkou brokovnicí. Popravdě brokovnice měl nejraději, když nepočítal odstřelovací pušku, ale tu si člověk nemohl jen tak šoupnout do pouzdra u kalhot. Nabije si, zaujme postoj a odjistí zbraň. Začne opět střílet na terč. Tentokrát míří přímo na srdce. Co by asi udělala brokovnice s upírem? Třeba by ho dokázala zabít. Brokovnice dokázala udělat hodně paseky.)

(Muž vedle něho vypadal jako velmi chápavý a otevřený člověk. Tudíž pro něho asi nebylo tak těžké přijmout ten fakt, že učitel má prostě zálibu ve zbraní. Ačkoliv kdyby to asi vzal z pohledu nějakého rodiče, tak by nebyl zrovna dvakrát šťastný. Vždyť učitel tráví půlku dne s dětmi a je k nim nejblíž. Zase na druhou stranu člověk se zbrojním průkazem nemůže být tak nebezpečný jako člověk bez něho. Je mnoho případů, kde se nějaký učitel zblázní, jelikož je to na něho dost a vezme si nějakou zbraň, a jde s ní do školy. Tohle je jeden z těch důvodů, proč se raději nezmiňoval o tom, že umí zacházet ze braní. Lidi by na něho pak koukali přes prsty a posuzovali by ho s velkým zaujetím. On opravdu není typ, který by nějak ohrožoval malé děti. On se raději zaměřuje na více nebezpečnou komunitu. Otočí se na muže, který tak trochu přeskočil k něčemu jinému, ale nějak mu to nevadilo. Alespoň potom jejich konverzace nestojí.) Tak mohl bych je ochránit, ale do školy se nemůže nosit zbraň. Jak jste řekl. No, holýma rukama bych toho asi moc oproti nějakému cápkovi se zbraní nezvládl. (Poví s krátkým úsměvem. Samozřejmě že kdyby na něco přišlo, tak by neváhal a snažil by se pomoci. Možná by se mu i podařilo "zlikvidovat" nějakého psychopata se zbraní, ale samozřejmě by záleželo na situaci. Zakroutil hlavou nad svými myšlenkami. Zase zabíhal až moc do detailů jako vždycky.) To je pravda. Někteří lidé by se doslovně dali popsat jako zvířata. (Pohlédl na něho a vyčkával, zda zareaguje nějak jinak než jako normální člověk. Člověk, který by věděl o upírech a vlkodlacích by jistě nějak zareagoval. Ale pouhá lidská bytost, která nemá ani tušení, že existují upíři i mimo hrozné filmy a jejich knižní předlohy. Vytáhne si o něco větší zbraň, než měl před tím.) Ještě aby ne. Stála mě docela hodně. (Krátce se usměje a položí si zbraň na pult. Otočí se na muže s otázkou. Mohlo se to zdát trochu vlezlé, ale byla to spíš jenom čistá zvědavost, kterou v sobě Damien vždycky měl.) Tak to pak chápu. (Pouze krátce odpověděl a nandal si sluchátka na uši. Nandal si náboje do zbraně, odjistil ji a zaujal správnou, pevnou pozici. Na chvíli se otočil na muže, který přišel s kratší brokovnicí. Uznale na něho pohleděl a přikývl. Byl to vážně pěkný kus nejenom nějaký kus plastu svařený dohromady. Otočil se zpátky na terč. Zamířil s pistolí přímo na srdce. Místo terče se mu tam najednou objevil jeden z Původních. Samozřejmě, že ví, jak vypadají. Jeho rodina měla hodně fotek, kreseb. Všeho možného. Složky, kam si zapisovali všechno, co bylo alespoň trochu potřebné. Nejdříve si tam představil Finna Mikaelson, o tom jeho rodina nevedla moc záznamů, jelikož na dlouho dobu prostě zmizel. Pravděpodobně rodinné problémy. Následně Kol Mikaelson, mladý, mírně švihnutý Původní. Po té Rebekah alias blonďatá sestřička, o které si vedla jeho rodina mnoho zápisů. Chvíli po ní si představil Elijaha, věrného bratra, který se ve spisech objevuje taky velmi často. A nakonec Klaus. Obávaný Původní, všemi nenáviděný. Mnohou čarodějek nesnášený. Jeho rodina měla výhodu, že Mikaelsony tolik lidí nesnáší. Jinak by se toho tolik nikdy nedozvěděli. Zamíří na srdce a vystřelí. Opakuje to tak dokud nevyprázdní svůj celý zásobník. Odloží zbraň na pult a sundá si sluchátka.)

Zálaželo by na situaci. Někdy to člověk dokáže. (Pokrčí rameny. On sám už zvládl odzbrojit člověka bez zbraně a sám jí neměl. Když člověk u sebe nemá zbraň nebo mu dojdou náboje, musí prostě jednat i tak. Hlavně v jeho případě. On se nemůže stáhnout, protože nějaký člověk je v přesile. Nemůže myslet na svůj život, ale na životy ostatních, které se zavázal chránit. Jeho život jde v tu chvíli stranou. Samozřejmě muž před ním takvou povinnost neměl, i když by se o tom dalo spekulovat. Je to učitel a tak má vlastně chránit děti, které má na starost. Spoléhají na něj rodiče těch dětí. Kývne hlavou.) Ani netušíte jak moc. Možná i ještě hůře. (V jeho výrazu bylo něco víc. Něco, co člověku řekne, že to opravdu myslí vážně. Dříve by něco takového taky řekl, když si vzpomene na všechny ty zločince, kteří nemilosrdně zabíjejí i malé děti. Ale teď? Teď v tom bylo něco více. Neví, zda by se dali upíři srovnat se zvířaty. Zabíjeli pro krev, pro potravu a to zvířata dělali taky. Jenže měli oproti jakémukoliv stvoření obrovské výhody. Rychlost a to jejich ovlivňování mysli nebo o čem to ten muž mluvil. Jak se jmenoval? Kol něco? Ani už si to nepamatuje. Byl tak v šoku, že myslel jen na to, jak se odtamtud rychle dostat. Vrátí se zpátky ve vzpomínkách do toho dne. Vypadá zamyšleně a jako by vůbec nevnímal okolí, což taky nevnímá. Před očima si vybavuje, co všechno se stalo. Genevieve, která v jednu chvíli umírala a najednou byla zase v pořádku. Pak tam přišel ten Kol a začal mu vykládat o tom, čím jsou. Ještě mu to i všechno ukázal. Měl v tu chvíli strach? Ano. Teď? Teď je spíše z toho všeho zmatený. Chce odpovědi, ale neví, kde je má hledat. Zavrtí hlavou a vytěsní tyhle myšlenky dozadu. Přeslechl za tu dobu poznámku muže o své zbrani. Na další jeho slova se jen lehce pousměje. Dojde si pak pro jinou zbraň: krátkou brokovnici a věnuje se už jen střílení. Pro to tu vlastně byl ne? Zastřílet si a odreagovat se. Jenže neexistuje nic, aby nemyslel na ty nelidské monstra. Dostříí o něco dříve než muž vedle něj, a proto ho zase chvilku pozoruje. Stáhne si sluchátka na krk. Nejdříve sleduje z dálky terč, do kterého muž střílí, ale pak se dívá na něj. Zaujme ho něco na tom, jak střílí. Měl v pohledu něco zvláštního. Připadá mu, že vůbec nestřílí do terče, ale do někoho konkrétního. Třeba zbraně a střílení nebyli jeho koníček a cvičil se kvůli nějaké své pomstě. Tohle by jistě policistovi jen tak neřekl. Když dostřílí a sundá si sluchátka, opět na něj promluví.) Mimochodem jsem Steven Carter. (Už bylo taky na čase, aby se představil. Neměl ve zvyku se s někým bavit, aniž by neznal jeho jméno. Trochu ho to znervózňovalo.)

(Pouze přikývne na mužova slova. Měl vskutku pravdu, záleželo na dané situaci. Kdyby na něho zbraní mířil nezkušený, vyděšený mladík, bylo by mnohem jednoduší ho odzbrojit. Horší by bylo, kdyby ho měl na mušce ostřílený, zkušený člověk. V tu chvíli by bylo o něco těžší ho zbraně zbavit a on sám by to možná nedokázal. Ještě se v takové situaci neocitl. Opravdu po něm ještě nikdo nestřílel. Těch pár upírů, které zabil, neměli moc ve zvyku chodit ve městě ze zbraní. To byla možná jejich slabina. Spoléhali se na svojí sílu a rychlost, plus ještě jejich schopnosti ovlivnění. Ovlivnění může napáchat vskutku velikou paseku. Upír by dokázal milujícího otce, aby se obrátil proti své rodině a chladnokrevně ho zabil. Dokáže mu změnit myšlenky. Je to pěkný hnus a pokud člověk neví, jak se proti tomu bránit, může se dostat do velkého nebezpečí. Damien naštěstí ví, jak se proti tomu bránit. Vlastní náramek namočený ne sporýši a každý den si ho do pití přidává. Je to velmi zázračná a pomocná bylinka, která dokáže potlačit účinky ovlivnění. A taky velmi ubližuje upírům, samozřejmě na Původní je třeba trochu víc sporýše. Pozoruje muže a čeká, zda od něj dostane nějakou odpověď.) Ano. Někteří lidé jsou opravdová monstra. (Slovo lidé řekl trochu s odporem jako, kdyby ani nemluvil o lidech. A taky že ne, mluvil o upírech a vlkodlacích, čarodějkách. Ale ty nejsou taková monstra jako jsou upíři. Upíři jsou hříčka přírody, mnohem větší hříčka přírody, než jsou lidi, co se o úplňku mění ve vlky. Všiml si něčeho v jeho pohledu. Nebyl to normální pohled člověka, který mluví o vrazích, zlodějích a tak podobně. V jeho pohledu bylo vidět něco mnohem víc. Zdál se trochu vystrašený, ale hlavně zmatený. Pozoroval muže, který se pravděpodobně přenesl někam daleko ve svých myšlenkách. Otočí se od muže a vytáhne si svojí zbraň. Prohodí s mužem ještě pár slov a pak už veškerou pozornost přenese na velký terč před ním. Při pohledu na terč si představuje své úhlavní nepřítele. Původce všeho zla. Monstra nelidská. Ohavnosti. Psychicky narušené "lidi". Jednoduše Mikaelsony. Věnoval se jenom tomu, aby se strefil přímo do srdce. Byl tak zamyšlený a zabraný do sebe, že nevnímal okolí. Nepostřel ani to, že si ho muž vedle něho prohlížel. Naposledy vystřelí ze zbraně a pak jí položí na bílý pult. Odloží si i sluchátka a otočí se za hlasem. Otře si ruce o kalhoty a udělá jeden krok k Stevenovi.) Damien Walker. (Podá mu ruku, aby si s ním mohl potřást. Bral to jako slušnost. Pevněji stiskl Stevenovu ruku. Jeho otec vždycky říkal, že stisk ruky ukazuje, jaký člověk je. A pokud má někdo pevný stisk, tak to je většinou někdo, kdo je velká autorita. A tou Damien je. Ve škole mu stačí udělat jenom ten svůj vážný pohled a celá třída naprosto sklapne. Je to prostě o tom prvním dojmu, kdy vejdete do dveří. Pokud si děti v té doby nesrovnáte, už nikdy se to nespraví.)

(Soustředěně se na něj podívá, jakmile muž pronesl tu větu: „Někteří lidé jsou opravdová monstra“. V jeho hlase bylo znát, že se s nějakým tím „monstrem“ setkal. A ke všemu ani Stevenovi nepřišlo, že mluví o lidech. Jako by opravdu mluvil o monstrech. Ale jak by se trochu zvláštní učitel mohl setkat s nějakým takovým člověkem? Sice si mohl vyposlechnout nějaké zprávy o tom, co kde jaký zločinec zase provedl, ale to by to vyslovil naprosto jinak.) Chvilku mi přišlo, že už ani nemluvíte o lidech. Nebo jste se snad setkal s nějakým zločincem, který by se dal nazvat monstrem? (Pravdou bylo, že někteří zločinci by se dali přirovnat k monstru. Ale on teď právě myslel na upíry a ti podle něj byli monstra jiného levelu než obyčejní zločinci. Kolik má takový upír na svědomí vůbec vražd? Deset? Nebo snad sto? Třeba i více. Jistě se museli nějak pravidelně krmit jako každá jiná osoba. Zabíjeli snad pro krev každý den? Nechce si to ani představovat. Zabloudí myšlenkama do minulosti, ale vcelku rychle se zas vrátí do reality. Už muži nic neřekne a prostě se věnuje střílení. Zamířit, stisknout spoušť a dívat se na svůj výsledek. Mezi výstřeli teď dělá o něco větší pauzy. Po vyprázdnění zásobníku opět sleduje muže vedle sebe. Když dostřílí i on, tak se mu konečně představí. Jakmile se k němu muž přiblíží, tak odloží brokovnici na pult. Podá mu ruku a potřese si s ním. Cítil se teďo něco lépe, když konečně věděl jeho jméno. Mohl tomu člověku teď dát jméno a nepřemýšlet o něm jako o nějakém muži, který je učitel a má zálibu ve zbraních. Jeho stisk je pevný a při potřesení rukou, se Damienovi dívá do očí. Žádné uhnutí jinam a žádné mrknutí. Stáhne pak ruku zpátky ke svému tělu a nechá ji volně viset kolem svého těla. Nikdy si ruce nezastrkával do kapes u kalhot. Občas do kapes u bundy, ale to musela být zima a on si je tak zahříval.) Zdálo se mi, jako by jste měl před sebou živý terč a ne jen papírový. (Řekne to lehce ve srandě, ale doopravdy chce vědět, jak muž odpoví a vůbec jak zareaguje.)

(Pronesl větu, ve které projevil svůj názor na některé lidi. Nechal to jenom na jeho představivosti. Věděl, že normální člověk by to vzal naprosto normálně. Bral by to, že mluví jenom o lidech, co vraždí, znásilňují dospělé a i malé děti. Jenže člověk, který se už nějak setkal s nadpřirozenem by poznal, o čem je řeč. Všiml si toho jeho soustředěného pohledu, viděl, jak mu to v hlavě šrotuje. Poslechl si jeho slova, na první větu nevýrazně přikývl na důkaz souhlasu. Jeho otázka, která přišla chvíli po té, ho nijak nezarazila, ale spíše musí zapřemýšlet, jak odpoví. Na krátkou chvíli odvrátí zrak k terčům a pak se zase vrátí pohledem k němu.) Setkal. Já bych ho jako zločince popsal, jelikož vím, co všechno takové monstrum dokáže provést. Ale někteří lidé jsou zaslepení a berou je jako pouhé lidské bytosti. (Díval se mu do očí. Jeho pohled byl velmi přesvědčivý a klidný. Nechtěl toho muže nějak třeba vyděsit. I pro něho je docela novinka potkat někoho, kdo by mohl vědět něco o upírech. Všechny lidi, co o nich vědí, jsou buď jeho rodina a nebo známí. On však nebyl nějaký známý a už vůbec ne jeho rodina. Muž vedle něho je přece pouhý policista, který se sem dneska přišel odreagovat. Proč v něm hned tedy vidí člověka, který je zapleten do nadpřirozených záležitostí? Nakonec by ho ale moc nepřekvapilo, kdyby věděl něco o upírech. Může to být nějaký ostřílený lovec, který tu žije od mala a nebo se sem přestěhoval ze stejných důvodů jako jeho rodina před desítkami let. Krátkou chvíli se zájmem pozoruje muže, který si právě udělal výlet do svých myšlenek. Nechá muže být a otočí se k terči. Jeho střelba je velmi precizní a přesně mířená. Jako kdyby doopravdy střílel po nějakém tom Původní. Je zabraný do sebe samého a nevnímá okolí. Sluchátka mu pomáhají vnímat jen sebe. Slyší pouze svůj zrychlený tep a dech, který je nepravidelný. Vyprázdní zásobník a odloží zbraň i se sluchátky. Odejde od svého stanoviště blíže k muži vedle něj. Představí se mu a podá mu ruku. Má stejně pevný stisk jako Steven a dívá se mu do očí. Jeho pohled je tentokrát vlídný a milý. Pustí jeho ruku a volně jí nechá viset podél svého těla. Vážně ho nenapadlo, že si udělá známost zrovna na střelnici a ještě k tomu s policistou. Promnul si ruce a udělal krok zpátky ke svému stanovišti, pohled obrátil na terč, který už stál před ním. Ztrhl ho a prohlédl si ho, z přemýšlení nad tím, co by mohl vylepšit ho vyvede už známý hlas. Podívá se na Stevena a s úsměvem kývne.) Všichni máme nějakého svého nepřítele, že? (Tázavě na něho pohlédne. Nemělo cenu mu říkat, že by nikomu neublížil a tak podobně. Nechal to jen na něm, jak si to vyloží. Byl vcelku klidný, jelikož kdyby nebyl, tak by ho to akorát ještě více prozradilo. Hned by se z něho stala podezřelá osoba.)

(Jeho slova ho čím dál tím více zarážejí a musí kvůli tomu přemýšlet. Bavili se tu stále o lidech nebo ne? Je možné, že tenhle muž věděl o upírech? Jak by to měl zjistit? Je v tomhle naprosto nový a neví, jak to podat, aby nevypadal jako blázen. Co kdyby ten muž nevěděl o ničem a myslel by si o něm, že je blázen. Mohl by ho nahlásit jeho nadřízenému a pak by se rozloučil nadobro se svou prací. Blázen přeci nemůže být policista. Sveaští obočí.) Chcete mi tu říct, že to nebyla pouhá lidská bytost? (Zeptá se se zájmem. Nekouká na něj nějak podezřele, ale jde vidět, že odpověď ho opravdu zajímá. Třeba konečně našel člověka, který ví o upírech nebo v ně věří. Mohl by si konečně s někým promluvit o tom všem. Mohl by zjistit, jak ty ohavnosti zabít. Třeba by i zjistil, kdo zabil jeho ženu. Najednou v tom všem vidí naději. Dostal by odpovědi a třeba by se i pomstil. Mohl by vyřešit spoustu případů, které se obvykle zametli pod stůl a dál se neřešili. Jenže takového upíra těžko zavře do vězení. Nad tímhle bude muset ještě přemýšlet. Nebude se přeci jen tak dívat, jak umírají lidé kvůli těm upírům.
Položí Damienovi svou otázku, která ho velmi zajímala. Hned na to dostane odpověď a překvapivě upřímnou. Znamenalo to, že si tam někoho představoval a rozhodně se s tím netajil. Kdyby v tuhle chvíli uvažoval jako policista, tak by si ho podezřívavě měřil a nechal ho prověřit. Přeci jen pracoval jako učitel a učitel by se takhle chovat neměl. Ale teď šlo jeho povolání stranou. Uvažoval prostě jako zvědavý člověk.) Jen někteří neznají tvář svého nepřítele. (Odpoví mu. On nepřítele neměl, ale považoval za svého nepřítele muže vlastně upíra, který zabil jeho milovanou Lenu. A jeho tvář neznal. Ale jeho hlas nezapomněl nikdy.)

(Je vidět, jak to Stevenovi pomalu šrotuje v hlavě. Kolečka se mu začínají protáčet. Musí hodně přemýšlet a je to na něm vidět. I Damien musí přemýšlet. Musí si dávat bacha, aby to neřekl až moc a pan policista se nerozhodl ho vzít do vězení. Mohl by ho klidně zabásnout na 24 hodin z důvodu nějakého podezření. Sice by se pak dostal ven, ale i těch pouhých 24 hodin by mu mohlo zničit kariéru. Ze školy by ho okamžitě vyhodili a už by mu nedali možnost pracovat v nějaké jiné. Sice jenom kdo by chtěl na škole učitele, kterého zavřeli? I když jen na jeden den, stále byl zavřený.) Ano, dalo by se to tak popsat. (Přikývne a zadívá se mu přímo do očí. Neuhýbá pohledem jinam a ani chvíli nemrká. Chce, aby to vypadalo, že mluví naprosto vážně a, že si tu teď z fleku nevymýšlí. Byl by docela rád, kdyby muž, kterého potkal na střelnici, byl někdo, kdo ví o tom všem. Někdo, kdo chápe, oč tu běží. Mohl by si konečně promluvit s někým jiným, než s jeho rodinou. Jiní o tom samozřejmě netušili. Všichni jsou tak zaslepení a svádějí ty častá úmrtí na zvěř, ačkoliv tady v New Orleans se moc zvěře nenachází.
Okamžitě odpoví na otázku, je velmi upřímný a klidný. Chce zjistit jeho reakci, jelikož ho zajímá, zda si zachová dosavadní tvář normálního člověka a nebo si navlékne masku policisty. Stále se na něho díval a čekal na nějakou tu reakci. Podezřívavý pohled, nějaký ten nenápadný výslech, ale nic nepřišlo. Pouhá slova o nepřátelích.) Možná se mu jednou nějak pomstíte. (Klidným hlasem dořekne a začne skládat terče do menšího obdélníku. Schová oba dva do batohu, zkontroluje zbraň, zda vystřílel všechny náboje a, zda má zajištěnou pojistku. Schová pistoli do tašky, kterou si následně přehodí přes rameno.) Rád jsem vás potkal. (S přikývnutím na něho pohlédne, projde okolo něho a pár dalších mužů. Věděl, že kdyby s ním chtěl Steven mluvit, tak si ho najde. Přeci jenom je to policista a ti mají ruce snad všude. A najít si jeden kontakt nebo bydliště či snad pracoviště nebude problém. Odejde z veřejné střelnice, zamíří už rovnou domů. Nikde se už nechce zastavovat, má toho akorát tak dost. Je zralý pouze na sprchu a pak do postele.)

*Hledat Lorenta ve městě, mu stále více připadá, jako hledat jehlu v kupce jehel. Ve Francouzské čtvrti nebyl úspěšný a tak se rozhodl rozšířit pátrání na další čtvrti. Nyní už od rána prochází některá místa v sousední čtvrti Broadmoor, kde by se mohl ukrývat vlkodlak na útěku. Prozatím to jsou opuštěná místa, staré domy nebo skladiště, které nikdo příliš nevyužívá.
Má domluvenou schůzku se zdejším zástupcem lidské frakce, se kterým se chce dohodnout na jisté spolupráci. Nechá po Lorentovi v této čtvrti vyhlásit pátrání a tak ho budou hledat zdejší policejní složky a jemu to tak usnadní práci.
Setkání se má odehrát o něco později, takže má ještě čas. Během procházení čtvrtí si všimne několika reklam na otevření nového baru. Když si je lépe pročte, dojde mu, že majitelkou je Sophie. Není si jistý, jestli se mu o tom zmiňovala. Samozřejmě mu to nevadí. Se Sophie probírají jiné věci a nemyslí si, že by se to někdy v blízké budoucnosti může změnit. V New Orleans nikdy nebude klid, aby spolu neměli, co řešit.
Zastaví se u jednoho stánku, kde si koupí k občerstvení svou oblíbenou černou kávu. Zaplatí a i s kelímkem pokračuje dále. Pomalu ji popíjí a kráčí dál. Na sobě má jako vždy, jeden ze svých obleků. Tmavě šedý a světle modrou košili, tmavě modrou kravatu.*

Dneska se probudil až docela pozdě, protože nikam nespěchal. Zkoušku s kapelou neměli, takže ho akorát napadlo, že by se mohl stavit za tou Sophie. Neřekli si, kdy se pro ni zastaví, že půjdou na tu večeři, tak proč by to nemohlo být už dneska? Rád by ji viděl. Nejdřív si ale projde město, ještě neměl moc čas jen tak se projít. A navíc by byl u Sophie ještě docela brzy, bude ji otravovat spíš večer. Prochází se městem a už je docela daleko od hotelu, ani to nějak nevnímá. Nohy ho nebolí, hlad nemá... Spíš chuť. Jo, dal by si něco dobrého. Před sebou vidí stánek s občerstvením, kde mají snad všechno, i nějaké sladké blbůstky. Chce jít ke stánku, ale uvidí tam toho upíra, Elijaha. Koupil si něco k jídlu, ale proč? Vždyť je mu normální jídlo úplně k ničemu, když potřebuje krev. Třeba je to jen nějaký jeho 'předkrm', třeba se chystá z někoho napít. Adam nechce, aby se to stalo, takže se vykašla na nějaké dobroty a nenápadně začne Elijaha sledovat.

*Cestou upíjí kávu a sleduje okolí. Své kroky nasměruje k dalšímu z opuštěných domů, o kterých ví, že se nachází nedaleko. Leží směrem, kterým míří na schůzku a tak mu nevadí se tam na chvilku zdržet. Přejde ještě jeden blok, pak cestu a uvidí před sebou pootevřené dveře. Dům vypadá zachovale, ale je vidět, že už v něm nikdo trvale nebydlí. Kávu již dopije a tak kelímek vyhodí do nejbližšího smetí, kolem kterého prochází.
Dojde ke dveřím, otevře je a pokračuje dál krátkým podloubím do dvora domu. Místo je vzdáleně podobné jejich sídlu, jen ne tolik velké. Projde až na dvůr, kde se zastaví a zaposlouchá do zvuků. Kolem něj se nachází pár laviček. Ve středu dvora je i malá kašna. Kousek od něj po jeho levé ruce začínají schody, které vedou do prvního patra. Dům je tichý. Doléhají k němu, jen zvuky z ulice. V přízemí se nachází několik dveří. Některé zavřené, jiné ne. Zamíří k těm, které má po své pravé ruce.*

Celou cestu se od něj drží trošku dál, aby si ho Elijah nevšiml. Asi by nebyl zrovna nadšený, že ho Adam sleduje. Ten by nevěděl, co má dělat, takhle má aspoň navrch, když o něm Elijah nevěděl. On by prostě nedovolil, aby zabil nějakého člověka. Nevinného člověka. Elijah vejde najednou do nějakého starého domu, zdá se, se v něm nikdo nebydlí, ale kdo ví. S nad v každém městě jsou bezdomovci, kteří zvlášť v zimě přežívají v takových domech.
Za okamžik vejde dveřmi za ním, ale až když si je jistý, že je až někde dál. Našlapuje velmi potichu, aby ho Elijah nezaslechl. Jakmile vidí, že Elijah zamířil do nějakých dveří v přízemí, rychle přeběhne doprostřed dvora a schová se za kašnu. Najednou vidí, jak z jiných dveří vyleze nějaký chlápek. Vypadalo to, že je to jen nějaký člověk bez domova, co tady přežívá. Nejradši by mu řekl, ať okamžitě zmizí, že to není bezpečné, ale zůstal na místě a mlčel. Čekal, až Elijah vyjde ze dveří. Byl zvědavý, co udělá.

*Dojde ke dveřím, pootevře je a vejde do pokoje. Kdysi to mohl být nějaký salónek. Teď je tam jen pusto a prázdno a spousta prachu. U jedné ze stěn stojí krb. Stačí mu pár okamiků, aby se ujistil, že tato místnost je určitě nepoužívaná. Ještě jednou ji přelétne pohledem a pak se otočí a vyjde zase ven.
Ihned zpozorní, neboť k jeho sluchu dolehnout tiché kroky. Zaměří svou pozornost na dvůr před sebou. Zahledne pár metrů před sebou nějakého muže. Podle vzezření si domyslí, že je to někdo bez střechy nad hlavou, který zde hledá útočiště. Pozorně si ho prohlédne, ale ani vzdáleně nepřipomíná muže, kterého hledá.
Usoudí, že nebude na škudu, když s dotyčným promluví a zeptá se, jestli Lorenta někde tady nebo v okolí nepotkal. Muž si ho prohlíží stejně jako on jeho, možná trochu nejistě. On sám rozhodně nevypadá jako někdo, kdo postrádá střechu nad hlavou.* Zdravím. *Pozdraví muže a vykročí k němu.* Možná si můžeme být navzájem prospěšní. *Pokračuje, když k muži kráčí.* Někoho hledám, možná jste ho viděl... *To už k muži dojde, zastaví a zkoumavě si ho prohlíží, jestli mu může nebo nemůže k něčemu být.*

Pořád se schovává ve svém úkrytu za kašnou a sleduje toho muže. Nejspíš zaslechl, jak se tu někdo prochází, tak se chtěl podívat, kdo si to dovolil jít sem. Na místo, které si on zvolil jako útočistě hlavně na zimu. Elijah nejspíš taky zaregistroval, že se na dvorku někdo pohybuje, tak vyšel z místnosti a začal mluvit na toho muže. To se snaží být milý, než ho zabije, nebo co? Ten chlápek by měl ve vlastním zájmu zmizet, co nejdřív to půjde, jinak je mrtvej. Ale to Adam nechtěl dovolit, přece nenechá toho upíra, aby zabil nevinného člověka. Po tom se asi nikdo shánět nebude, ale každý lidský život byl důležitý, přesně jak to řekla Sophie. Jakmile řekl, že by si mohli být navzájem prospěšní, nespokojeně se zamračí. Tak takhle říká tomu, když chce někoho zabít? Že si budou navzájem prospěšní? No to tedy ne. Už se nesoustředí na to, co Elijah říká potom. Na zemi v prachu se začne tvořit malý vzdušný vír. Když už je dostatečně velký, ale za kašnou ještě vidět není, Adam vykoukne a pozoruje Elijaha. Nataženou rukou právě ovládá vír, který před malou chvílí stvořil. Pomocí Adamovi pravé ruky se pomalu a potichu kradl za Elijahovými zády. Adam se až divil, jak moc tiché to je, snad tu byla nějaká možnost, že si toho upír nevšimne. Najednou se vír změní v obrovskou ruku. Adam ji ovládal stejně jako vír svou pravačkou. Vlastně dalo by se říct, že právě teď je ta ruka z víru jeho rukou, jako by byla jeho součástí. Dlouhými prsty ho chytne kolem břicha a odhodí ho na jednu ze stěn. Právě teď se Adam vynoří ze svého úkrytu a podívá se na toho chlapa: "Zmiz," řekne jenom a muž se rychle rozběhne pryč. Toho už na tomhle místě asi nikdo nikdy neuvidí. Teď se zase začne věnovat Elijahovi. Tou rukou, která má neskutečnou sílu, ho zvedne a doslova ho přišpendlí ke zdi. "Věděl jsem, že se ti nedá věřit, chtěl jsi ho zabít," řekne rozzlobeně a začne pomalu svírat ruku v pěst, tím pádem se děje to stejné s rukou, která vznikla z víru. Elijaha to musí bolet.

*Než stačí muži popsat jak Lorent vypadá, všimne si, že dotyčný je najednou trochu mimo a dívá se někam za jeho záda. Zpozorní a teprve v tu chvíli si uvědomí, že tady nejsou sami. K jeho sluchu dolehne zrychlený tlukot srdce, který slyší odněkud za zády. V mžiku se otočí a vskutku ohromeně chvilku zírá na zvláštní úkaz, který se mu naskytne před očima. Než stihne zareagovat, zmizí mu zem pod nohami a on prolétne vzduchem a dost silně narazí do stěny. Dopadne na zem a je mírně ochromený. Rychle se zvedne aby zjistil, kdo na něj útočí. Vidí tak mizející záda svého potenciálního informátora. V jeho zorném poli se, ale objeví zajímavější postava. když zjistí, že to byl Adam, kdo na něj bezdůvodně útočí, rozhodně si tím u něj žádné plusové body nezíská.* Říkal jsem ti, že si máš dávat pozor na to s kým si začínáš... *Stačí ještě varovně procedit skrz zuby, protože ho tohle chování opravdu rozčílilo. Vykročí k němu, ale neudělá ani dva kroky, když Adam znovu použije magii, kterou snad ještě sám nikde neviděl. Ještě nepotkal čaroděje, který by ovládal živly tak, jako Adam. Znovu skončí přitisknutý ke stěně a nemůže se pohnout. Slyší Adamova slova ale má dojem, že se musel zbláznit. Kdyby nevěděl, že Adam je v tomhle nováček, asi by je bral mnohem vážněji.* Já své slovo držím... *Pronese pevně, ale tiše. Jeho tón je chladný. Probodává Adama nebezpečným pohledem. Nemá na rádoby hrdinské činy tohohle čaroděje chuť ani čas.* Nevíš, vůbec nic. *Ušklíbne se.* Pusť mě... *Požádá ho, tak klidně, jak mu to v danou chvíli jeho podráždění dovolí. Když ho Adamova prodloužená ruka začne drtit, zkřiví obličej do bolestné grimasy. Snaží se, tu sílu přetlačit a dostat se z toho sevření.*