New Orleans - City

Ten chlap byl vážně pitomec, musel tak zírat na ten vír, aby si toho Elijah všimnul? Naštěstí tomu Elijah zpočátku nevěnuje velkou pozornost, jak se zdá, a otočí se až po nějaké chvíli. To Adam na nic nečeká a odhodí ho svou mocí, která se teď skrývala v té obrovské silné ruce, někam na protější zeď. Elijah neměl nejmenší šanci, aby se udržel na nohách - jednak to nečekal a druhak to byla veliká síla. Okamžitě pošle toho chlápka pryč, teď už to bude jenom mezi Adamem a tím upírem. "Možná říkal, ale tobě by mohlo dojít, že nejsem ten typ člověka, který by nechal upíra, aby zabil někoho nevinného." Elijah se začne zvedat ze země a rozejde se k němu. On ale nechce nic riskovat, takže ho znovu odhodí na stěnu, ale tentokrát ho nenechá spadnout na zem, ale pořádně ho ke stěně přišpendlí. Není si tím jistý, ale zdá se mu, že je Elijah mírně zaskočený. Ale čím? Tím, že se tu Adam objevil? Možná. Neví, co jiného by ho mohlo překvapit. "Jsi upír, chtěl jsi ho zabít, nevěřím ti," zavrčí na něj nepříjemně a sleduje ho. Ještě nikdy svou magii nepoužil v takovém velkém měřítku. Většinou s ní dělal jen různé blbosti, ale tohle? "Jednu věc vím. Motáš se nějak moc kolem Sophie, ona ti věří, a to se mi nelíbí. Nakonec ji zradíš nebo ublížíš, a to nechci ani nemůžu dovolit," řekne a na jeho prosbu, aby ho pustil, nereaguje. Místo toho ho začne mnohem víc mačkat. Vidí, že Elijaha to asi hodně bolí, však si za to může sám. Adam teď druhou rukou začne hýbat s jednou větví na vzrostlém stromě, který tu byl. Za chvilku ji pomocí síly zlomí a větev letí přímo k Elijahovi. Už to vypadá, že ho probodne, ale ne. Zastaví se těsně před jeho tělem, tam, kde má srdce. Myslel si, že mu to bude jedno, zabít upíra, ale není. Udělat se to ale musí...

*Horší než šílený čaroděj, je čaroděj, který má utvořený náhled na svět, který tak je černý nebo bílý. Napadne ho to, když se zvedne ze země a Adam opět opakuje tu stejnou větu snad již po několikáté, od první chvíle, co se spolu setkali a on zjistil, že má před sebou upíra. Připadá mu nyní jako ohraná deska a začíná ho to otravovat.* Hlavně si ten, který nedá na dobře míněné rady... *Odvětí mu na to. V hlase mu zazní náznak pobavení. Nemyslí si o Adamovi nic přívětivého, ale nemá v úmyslu se mu s tím svěřovat. Podle toho, jak se na něj dívá, je to dost patrné. Jako by měl před sebou blázna nebo nějaký nový, nezvyklý exemplář. Což svým způsobem také tak bere, když může sledovat a bohužel i na vlastní kůži pocítit Adamovu magii. Nestihne, ale nic udělat, protože Adam je pohotovější a on skončí opět přitisknutý ke stěně a přestává ho to bavit. I stále stejné obviňování, na které reaguje spíše otráveně a také nevraživě. Když někdo zpochybňuje, to, co řekne, neudělá si z něj přítele. Zkouší se uvolnit a má dojem, že s narůstající silou, kterou do toho vynakládá se mu daří od stěny trochu odtáhnout.* Nezabíjím kvůli krvi... *Podotkne k Adamovi. Pronese to pevně a při tom se mu dívá do očí. Nepočítá s tím, že by ho přesvědčil, ale spíše ho tímhle způsobem zkouší zabavit, rozptýlit, aby se tolik nesoustředil na své kouzlo. Když Adam vypustí z pusy další moudro, kdy dokonce zmíní i Sophie, pár vteřin na něj hledí téměř užasle, nad jeho opovážlivostí.* To můžu říct i já o tobě. *Procedí varovně.* Dám si na tebe pozor... *Ujistí ho. Možná doteď o Adama valný zájem nejevil, ale zdá se, že během tohohle střetu velmi vzrostl. Během svého ujišťování se škodolibě ušklíbne. Těší ho, že Adam netuší, s kým se pouští do křížku. Jen tak se ho nezbaví. Pak je jeho úsilí vyprostit se z toho sevření marné, protože tlak zesílí a znovu ho přitiskne zpět. Frustrovaně vydechne. Pak zatne zuby a zkřiví obličej bolestí, když mu Adam začne drtit trup. Sevře ruce v pěst, jako by se tu bolest snažil tímhle kompenzovat. Přesto tlak poleví a on okamžitě zbystří. Zaslechne praskání dřeva a otočí tím směrem hlavu. Dívá se pár vteřin na větev, jak míří k němu. Nemůže věřit tomu, že by ho Adam právě teď zabil.* To nemyslíš vážně. *Podívá se na čaroděje. Nevypadá, ale že by měl strach, spíše otráveně, dopáleně.* Budeš litovat... *Varuje ho. Když se větev zastaví kousek od jeho hrudníku, nejprve se zadívá na dřevo a pak na váhajícího čaroděje. Jeho držení znovu poleví a tentokrát toho využije. Než se Adam vzpamatuje, vyprostí ruku a chytí větev. "Vyškubne" ji z Adamova sevření a tentokrát ji nadlidskou rychlostí hodí po čarodějovi. Navzdory všemu ho, ale nechce zabít, jen zneškodnit a tak se mu větev zabodne do stehna. Tou setrvačností ho to odhodí pár metrů, až skončí na zemi. Musí to být velmi bolestivé. Díky rozptýlení a bolesti, kterou Adam prožívá se mu podaří vyprostit z jeho sevření.* Zdá se, že se karta obrací... *Ušklíbne se na Adama a upíří rychlostí se k němu přemístí. Je tak rychlý, že je v jednu chvíli u stěny a v příští vteřině stojí půl metru od čaroděje.*

Nelíbí se mu, že mu Elijah svým způsobem pořád vyhrožuje. On si nenechá vyhrožovat, a už vůbec ne od upíra. Možná, že se v tomhle nadpřirozenu jště nestačil moc rozkoukat, ještě toho moc nevěděl, ale to neznamená, že je zbabělec. Takové věci si líbit nenechá. A právě to je jeden z důvodů, proč je připravený ho zabít. I kdyby nechtěl, musí to udělat, protože si to právě teď dost zavařil. Kdyby ho nechal Adam naživu, asi by si ho brzo našel a zabil by ho. Nejen, že mu vyhrožuje, v jeho hlasu jde slyšet i značné pobavení z toho všeho. Ne, nebude mu vyhrožovat a nebude si z něj dělat legraci. Na nic nečeká a když se začne upír zvedat ze země, znovu ho přitiskne ke zdi a tentokrát ho tam pořádně drží, nemůže se vlivem toho ani hnout. Nevšímá si toho, že by se mu snad dařilo nějak se od zdi dostávat pryč. "Jsi upír, samozřejmě, že zabíjíš kvůli krvi," řekne a dívá se na něj. Soustředí se na to, aby ho na stěně držel, ale stále nemá ani páru o tom, že se Elijahovi daří z jeho sevření vymanit. Upíři pili krev, bez ní by to nepřežili, takže určitě zabíjí. A i kdyby nezabíjel, tak tu krev z lidí pije. A ani to by rozhodně dělat neměl. "Já nemám v plánu jí ublížit," řekne docela dotčeně. Tohle ho trošku víc rozzlobilo, protože on by nikdy nic Sophie neudělal, vždycky se k němu chovala hezky... A i on k ní. Určitě se k ní nechoval takhle ten upír. Jak se mohli poznat? Chtěl ji zabít? Kdo ví. "To už asi nedáš," zavrčí, protože má v plánu ho dneska zabít. Začne mu nejdříve drtit celý trup, ale potom začne druhou rukou pomocí magie lámat ze stromu větev. Tím trošku poleví jeho síla v pravačce, takže se Elijah trošku uvolní. "Tohle myslím naprosto vážně," řekne rozhodně a v tu chvíli už míří větev k hrudi Elijaha. Na jeho výhružky nedbá. Najednou se ale větev zastaví a zůstane ve vzduchu, přímo před místem, kde měl srdce. Ano, začal váhat. Bylo to správné, někoho zabít? I když to byl upír, z Adama se stane vrah, nebude o nic lepší než on... To jeho váhání zapříčinilo, že se přestal soustředit a Elijah se díky tomu vyprostil z jeho sevření. Adam nestačil nic udělat a ve svém stejně měl najednou tu větev, kterou chtěl zabít Elijaha. Neubrání se hlasitému výkřiku. Jednak se nemohl připravit na to, že něco takového přijde a druhak to vážně bolelo. Nemůže teď nic dělat, dokonce odlétne několik metrů dozadu a bouchne se hlavou o tvrdou zem. Možná to mohlo vypadat, že ne chvilku omdlel, ale tak to nebylo. Postřehne, že je Elijah už u něj. Větev nechá větví, kdyby to vytáhl, začalo by to krvácet ještě více. Ušklíbne se nad jeho následující větou. Myslel si, že teď vyhrál? Mýlí se. Právě teď jsou oba dva u toho velkého stromu. Adam má ve tváři bolestnou grimasu, nemůže si pomoct, strašně to bolí. Ale i přes tu bolest začne najednou pohybovat rukou, pokud možno, aby to upír neviděl. Najednou Elijaha 'chytnou' větve stromu a zvednou ho do výšky. "Myslíš?" řekne tiše a jedním pohybem ruky zapříčiní to, že Elijaha zezadu probodne tlustá větev. Kůže mu začne skoro hned šedivět. Je mrtvý. Adam ho zabil. Nebo si to aspoň myslel. Ještě větev pomocí magie utrhne, takže Elijah spadne na zem. Adam se odsune až ke stromu, i když mu to dělá značné problémy, a opře se o jeho kmen. Co má teď dělat? Nemůže zavolat záchranku a uzdravit se nedokáže. Zavolá Sophie. Ano. Vyndá z kapsy mobil, do kterého si uložil už její číslo a napíše jí zprávu:

kód:

"Sophie, můžeš prosím přijít? Je to velmi důležité."

Do zprávy napíše i adresu, kterou před chvílí zjistil pomocí GPS v mobilu. Odešle ji a opře si hlavu o kmen a zavře oči. Sophie ho zabije za to, co udělal...

(V noci toho opět moc nenaspala. Zdál se jí opět sen o Kieranovi a jak ho zabíjí. Připadá jí, že tenhle sen nikdy neskončí a bude se jí zdát už každou noc. Ráno odejde do svého druhého baru, který prochází obrovskou rekonstrukcí, aby se mohl otevřít. Vlastně se tomu ještě nedalo říkat bar. Odpoledne si zašla pro jídlo do jednoho rychlého občerstvení. Nemá zrovna čas na to, aby si zašla na pořádný oběd. Vrací se zpátky do baru, protože má schůzku se svou designérkou, která jí navrhovala i byt. Jenže v polovině cesty jí přijde sms. Vytáhne mobil z kapsy a přečte si ji. Číslo, které jí píše, nezná. Přemýšlí nad tím, kdo by to mohl být, ale nikdo jí nenapadá. Koukne se na adresu, která je napsaná v sms a zjistí, že to je jen kousek od místa, kde se nachází. Času má ještě dost, tak může zjistit, kdo jí píše a proč.
Jakmile dorazí na adresu, vzhlédne k domu. Vypadá opuštěně a atak nechápe, proč někdo chtěl, aby sem přišla. Pokrčí rameny a vejde na nádvoří. Rozhlédne se kolem sebe a jako prvního uvidí Adama sedícího na zemi a opřeného o strom, ale pak jí sklouzne pohled dál a uvidí Elijaha. V tu chvíli se jí zastaví srdce a přestane dýchat. Popojde několik kroků dopředu a naskytne se jí lepší výhled. Elijah měl v sobě zabodnutou nějakou větev stromu. Je to jen větev. Je v pořádku. Elijah je v pořádku. Opakuje si v hlavě, aby se uklidnila. Ani neví, proč jí to naprosto vykolejilo a myslela si, že je mrtvý. Možná to bylo díky jeho děsivě šedé barvě pleti. Jenže Adam jistě neměl kolík z bílého dubu, nemohl ho zabít. Tak proč měla takové obavy? Zhluboka se nadechne a přejde k Adamovi. Až teď si všimne, že mu trčí větev z nohy. Protočí oči. Tohle bylo neuvěřitelný. Vážně tu proti sobě šli tihle dva?) Vážně? Větší stupiditu jsem snad neviděla. Řekni mi jediný důvod, proč. (Podívá se na něj naštvaně. Nezajímá jí, kdo tohle všechno začal. Vlastně si byla jistá, že Elijah by na Adama bez důvodu nezaútočil. Klekne si k němu na zem a než stačí něco říct, tak mu prudce vytáhne klacek z nohy a přiloží ruce na jeho ránu. I když je naštvaná, tak ho tu nenechá v bolestech vykrvácet. Chvilku se soustředí a pak ho začne uzdravovat svou mocí. Trvá to jen chvilku a Adamova noha je zase naprosto v pořádku. Pak se mlčky zvedne ze země a přejde k Elijahovi. Opět si klekne na zem a vytáhne tentokrát větev z něj. Z pouzdra u boty si vyndá dýku, s kterou se řízne do svého zápěstí a ránu přiloží k Elijahový ústům. Nejspíš by se probudil i bez té krve, ale nebude tu jen tak sedět na zadku a čekat, kdy se to stane. Chce mu pomoct, jak nejrychleji to jde.)

V tom rozrušení a bolesti úplně zapomněl na to, že se do esemesky nepodepsal. Snad to Sophie nebude moc proti srsti a přijde, i když neví, o koho se jedná. Nejdřív neví, že už je tam, protože má stále zavřené oči a zhluboka oddechuje. Až když slyší nějaké kroky, pomalu oči otevře a podívá se jejím směrem. Tak přece jen přišla, pomyslí si. Už teď na ní vidí, jak je naštvaná a to se mu nelíbilo. Asi udělal blbost, zabil jejího 'kamaráda', ale on ho nechtěl nechat, aby zabil toho chlapa. A navíc se mu nelíbilo, že se motá kolem Sophie upír. Dívá se na ni, když se rozejde směrem k němu, ale nic zatím neříká. Noha ho dost bolí a je z toho unavený, přece jenom chvíli trvalo, než Sophie dorazila. Vlastně je oba dva hned označí za úplné hlupáky a zeptá se ho, proč to udělali. Je naštvaná, to na ní vidí, ale nestihne jí to objasnit, protože si k němu najednou klekne na zem a prudce mu vytáhne větev z nohy. Teď už nekřičí, tak nějak se na to psychicky připravoval už od té doby, co se do něj ten klacek zapíchnul. V jeho obličeji je ale mnohem větší bolestná grimasa než doteď. Ona mu přiloží ruce na ránu a Adam cítí, že se to začíná léčit. Musí jí říct, proč to udělal, a to hned. "Chtěl někoho zabít, viděl jsem to," řekne ne ještě s tak silným hlasem na jaký je od něj Sophie zvyklá. Když je jeho noha už zase celá, vděčně se na ni podívá. "Děkuju," řekne potichu a sleduje, co dělá dál. To snad ne, ona jde k němu. Vždyť ho zabil, proč? Ať ho nechá být, ať ho spálí, pohřbí... Ona ale místo toho z pouzdra u boty vytáhla dýku a řízla se do ruky. "Sophie, co to děláš?!" řekne překvapeně. Je rozhozený z toho, co Soph dělá. Proč mu dává svoji krev. Pomalu se začne sbírat ze země a rychlým krokem se rozejde k Sophie a Elijahovi. Ti jsou pár metrů od něj.

*Neměl by důvod Adamovi vyhrožovat, kdyby ho neurážel a neohrožoval a neurážel od první chvíle, co zjistil, že je upír a nezačal ze sebe dělat něco více. Vytáčí ho tak každou další větou, každým dalším slovem, které opakuje umanutě stále dokola. Když od něj opět uslyší, že jako upír kvůli krvi zabíjí, raději to přejde mlčky. Zatne pevněji čelist a hlasitěji vydechne. Přimhouří mírně oči a soustředěněji se na Adama zaměří, když mu říká, že Sophie nemá v plánu ublížit. U toho se zamračí.* Možná, že tvé úmysly takové nejsou, ale důležité jsou tvé činy, kterými se tu budeš prezentovat... *Procedí skrz zuby a probodává ho pohledem.* Můžeš ji ublížit, aniž bys to chtěl udělat... *Dodá, aniž by uhnul pohledem. Tentokrát je vážný, bez žádných úšklebků. Jako by dobře věděl, o čem mluví. Více k tomu nemá možnost říct, protože se soustředí na to, aby se dostal z Adamova sevření. Nechá Adama u toho, že ho může ohrozit klackem, který na něj chce použít. Zaměstnává ho teď silná a nepříjemná bolest, když mu Adam drtí tělo. Naštěstí Adam zaváhá a tak toho využije. Nejprve větev použije proti čarodějovi a hodí a zabodne mu jej do nohy. Díky tomu se pak dostane z toho sevření a upíří rychlostí přiblíží k Adamovi. Sleduje jej ze vzdálenosti půl metrů, kde stojí. Nespokojeně se mračí, protože právě přemýšlí, co s ním provede. Mohl by ho zabít a ani by nehlesl, jenže nemůže zapomenout na to, jak se na tohohle čaroděje dívala Sophie. Potřebuje Adama, ale tak jako tak zneškodnit, protože je nebezpečný sobě i svému okolí. Ve tváři se mu objeví rozhodný výraz, se kterým k němu vykročí. Nic dalšího už neudělá, protože se najednou ocitne ve vzduchu a vzápětí mu srdce probodne dřevěná větev. Vykřikne bolestí, dopadne dolů na zem. Dřevo zabodnuté v srdci jej zakrátko zbaví života. Jeho kůže zešedne a pokryje se žilkami. Vypadá jako mrtvý.*

*Netuší, jak dlouho byl mimo, ale ucítí na rtech teplou sladkou krev, která mu stéká do úst. Cítí, jak se mu díky té troše krvi rychle vrací život a barva na kůži. Polkne a otevře oči. Snaží si vzpomenout, kde je a co se stalo. Uvidí nad sebou sklánět se Sophie. Všimne si, že má zápěstí u jeho pusy a že to je její krev, kterou ochutnal. Pohne hlavou a zavře pusu. Zvedne ruku a vezme Sophie za zápěstí. Jemně, ale rozhodně ji odtáhne a pak se zvedne do sedu. Rozhlédne se a uvidí, že jsou stále ve dvoře toho domu. Nechápe, ale co tady dělá Sophie. Koukne na ni tázavě. Vypadá, že je z toho trošku zmatený.* Sophie, co tady děláš? *Zeptá se jí nechápavě. Shlédne z její tváře dolů na její zápěstí, které ještě krvácí. Její ruku ještě nepustil. Nepatrně se zamračí. Zvedne druhou ruku k puse a špičákem si prokousne bříško ukazováčku. Když se na něm objeví kapka krve, přejede prstem po řezné ráně, aby se zacelila. Teprve pak Sophie ruku pustí. Zaznamená pohyb a rychle vzhlédne. Jeho dosud spíše zmatený a nechápavý výraz se v tu ránu změní. Uvidí Adama, jak se k nim přibližuje. V očích se mu v tu chvíli nehezky zablýskne.* Varoval jsem tě. *Zavrčí na něho. Než stačí někdo něco udělat, upíří rychlostí se vyhoupne na nohy, přemístí k Adamovi, chytí ho jednou rukou pod krkem a dost silně mu ho sevře. Zvedne ho tak, že chtě nechtě musí balancovat na špičkách.* Řekni mi teď jediný důvod, proč bych tě neměl zabít?! *Pronese k němu tiše, ale mrazivým tónem. Probodává ho očima.*

(Nejdříve má po příchodu vážné obavy o Elijahovo život, ale to z ní skoro hned opadne, když si uvědomí, že je probodnutý jen nějakou větví a navíc jeho tělo nehoří. Klaus přeci hořel, když ho zabil Roderick a Elijah by tudíž hořel taky, kdyby opravdu umíral. Teď je prostě jen naštvaná na Adama, ale i na Elijaha. Nezajímá jí, kdo to začal, ale jeden z nich měl být natolik rozumný a tu potyčku ukončit odchodem nebo nějak jinak. Začne Adamovi léčit ránu na noze. Svraští obočí po jeho slovech. Nevěří, že by Elijah chtěl zabít nevinného člověka. Třeba našel konečně toho vlkodlaka a chtěl ho zabít. Tomuhle by věřila. Nic na to neřekne. Bude si tohle muset ověřit od Elijaha, až se probudí. Vydechne. Raději Adamovi neodpoví ani na jeho „děkuji“. Je naštvaná, že by mohla říct něco, čeho by litovala a to nechce. Musí jen vychladnout. Zvedne se ze země a dojde k Elijahovi, kterého začne probouzet. Otočí hlavu k Adamovi, když jí položí otázku. Tohle mu nějak zapomněla nejspíš říct a on neví, že Původního nezabije jen tak nějaké dřevo.) Probouzím ho. Nezabil jsi ho. (Řekne jednoduše a otočí hlavu zpět k Elijahovi, který se začne pomalu probouzet. Pozoruje Elijaha, jak jí odtáhne ruku od svách úst a pak se rozhlíží kolem. Obvykle by se na něj usmála, protože ho vždy vidí ráda, ale díky pohledu, který se jí naskytl při příchodu, se tváří stále zamračeně.) Přišla jsem, protože mi psal Adam. (Odpoví mu na jeho otázku. Teď už aspoň věděla, kdo jí to psal. Na to, že mu dala číslo kvůli té večeři, ho využil trochu jinak. Proč jí vlastně psal? Aby ho uzdravila a postrala se o Elijahovo tělo? Musel vědět, že na něj bude naštvaná. A kdyby Elijaha zabil doopravdy, tak... Vlastně neví, co by dělala. Zabila by ho? Dřív by toho nebyla nikdy schopná, ale teď? Ne, nezabila by ho. Není přeci vrah. Kierana musela zabít. Nebo ne? Zhluboka se nadechne a sklopí pohled. Sleduje ránu na svém zápěstí, jak se zaceluje. Zvedne pohled a podívá se na Adama chvíli po Elijahovi. Pak už jen sleduje, jak ho Elijah drží pod krkem. Jasně, opakujte to celé znova. Mě si vůbec nevšimejte. Já vás tu jen budu uzdravovat a probouzet, aby jste měli energii na další kolo. Vydechne bezmocně a zvedne se pomalu ze země. Nic nedělá. Prostě jen v klidu popojde blíže k nim a založí si ruce na hrudi.) Protože ty nezabíjíš nevinné, Elijahu. A taky to neuděláš kvůli mně. (Odpoví mu za Adama.)

Štve ho, že je na něj naštvaná, ale to asi měl čekat. Zabil jejího kamaráda, jak ho označovala. Pořád se mu to zdálo absurdní, aby měla přítele upíra. Viděl v nich jenom zlé bytosti, které zabíjely nevinné lidi, bude trvat hodně dlouho, jestli k nim takovou nenávist přestane cítit. Pokud se tak vůbec někdy stane. Nejen, že ho to štve, ale hlavně ho to mrzí. Není naštvaný na Soph, ale na sebe, že se nedokázal uklidnit a prostě odejít. Ale zase na druhou stranu dneska poprvé použil magii v takovém množství. Ani nevěděl, že to takhle dokáže. Na chvíli sklopí zrak, když mu Sophie ani neřekne nic na to jeho děkuji. Podívá se na ni až když slyší, jak se zvedla a někam šla. Byla u Elijaha, řezala se do ruky a dávala mu napít. Nemohl tomu uvěřit. Musel vypadat hodně překvapeně, když řekla, že ho nezabil. Vždyť mu zapíchl dřevěný 'kolík' do srdce, proč ještě žije? Tuhle otázku teď měl v hlavě a nevěděl na ni odpověď, to bylo hodně nepříjemné. Doufá, že mu to Sophie řekne. "Jakto? Jakto, že jsem ho nezabil?" podívá se na ni tázavě a potom s nechutí sleduje, jak dává pít ELijahovi. Mezi tím se zvedne ze země a jde k nim. Věděl, že až se Elijah probudí, nebude to vůbec dobré. A to se mu také potvrdilo. Nestačil ani nic říct, a ten upír ho už držel za krk skoro úplně ve vzduchu. Snažil se došáhnout špičkami na zem, ale to se mu nedařilo. Elijah se ho na něco zeptal, ale on ani nemohl odpovědět, jak lapal po dechu. Místo něj odpověděla Sophie. Adam si ale nebyl jistý, že ho nechá na pokoji, musí s tím něco dělat, když se k tomu Sophie zatím neměla. Nejdřív si pod nohama nahromadí pomocí nepatrného pohybu ruky malou hromádku hlíny, aby měl na čem stát a ELijah ho už nemohl držet ve vzduchu. Třeba si toho ani nevšiml. Potom se začala za Elijahovými zády zase tvořit ta obrovská ruka ze vzduchu. A opět ji ovládal pomocí svojí pravačky. Věděl, že je dost silná na to, aby Elijaha odhodila a někde přidržela, takže to využije dnes už poněkolikáté. Chytne ho pevně zezadu a zvedne ho pár metrů nad zem. Tiskne ho silně, aby se z toho sevření nedostal. Potom s ním vší silou mrskne na zem tak, že Elijah dopadne obličejem na zem. Adam na nic nečeká a dá mu další ránu, tentokrát ale asi něco, co by nečekal. Na dvoře byla kašna, to znamená, že tu někde pod zemí tekl pramen vody. Měl to štěstí, že Elijahova hlava ležela na místě, kde ta voda byla. Vzdušná ruka už zmizela, ale Adam dál používal svou pravačku. Tentokrát ji trošku pomaleji, ale soustředěně stlačoval do pěsti. Když už měl ruku v pěsti úplně, prudce ji zvedl nahoru a ze země vytryskl silný gejzír vařící vody. Sophie nebyla nějak moc daleko, takže ještě zvládl zvednout druhou ruku, kterou Sophie rychle, ale opatrně chytil a položil ji pár metrů od sebe. Nevěřil tomu, co dneska dělá, tohle se mu ještě nikdy nepodařilo. Mohla za to snad zlost? Nebo pocit, že byl v nebezpečí?

*Krátce potom, co přijde k sobě, posadí se a zacelí svou krví Sophieninu ránu na zápěstí se od ní dozví, že ji sem zavolal ten čaroděj. Krátce jí na to v náznaku pochopení kývne hlavou. Sophie pak už víc nepoví, protože jeho pozornost získá Adam, který se k nim přiblíží. Mimo Adamův postoj, kdy svět dělí, jen na dobré a zlé, a podle toho, co mu vtloukli do hlavy, což v jeho očích nepůsobí právě nejlépe, ještě stoupla nedůvěra. Považuje Adama nyní za nebezpečného, nejen sobě, ale i nadpřirozené komunitě v jeho okolí. Mohl takhle ohrozit a třeba i zabít kohokoliv jiného a nemusel to být právě Původní. Jako potenciální hrozbu, nejraději by s ním skoncoval teď a tady. Jenže v přítomnosti Sophie a nejen kvůli ní to neudělá. Tohle řešení daného problému by bylo nejrychlejší, ale ne nejvhodnější. Přesto to, ale nehodlá Adamovi nechat projít tak snadno. Proto se k němu bleskově přemístí, chytne pod krkem, nadzvedne na špičky a dost přiškrtí přívod kyslíku do plic. Dívá se na něj nevraživě. Tenhle čaroděj v jeho očích bude i nadále působit, jen problémy. Zaznamená, že se k nim blíží Sophie a to s jakou jistotou zodpověděla místo Adama jeho otázku... Docela mu tím vezme vítr z plachet. Krátce se na ni podívá, jelikož ho Sophie už docela dobře zná, může si být jistá, že Adamovi nic neudělá, ale přesto ho dále drží, pod krkem. Koukne zpátky na čaroděje a přimhouří nespokojeně oči.* Nevinný? O tom dost pochybuju, Sophie. *Procedí krátce.* Příště může potkat třeba Genevieve. Když jí prožene kolíkem srdce, tak neožije. *V tuhle chvíli udeří na velmi citlivou notu v případě Sophie. Ví to a možná i proto, úmyslně použije tohohle příkladu. Genevieve je teď součástí rodiny a on svou rodinu chrání. Už proto má silné nutkání zesílit stisk a čaroděje prostě zabít. Nepotřebuje ve městě další hrozbu. Navíc ví, že Genevieve je velmi blízká právě Sophie, a chce, aby si to uvědomila, co může hrozit. Naneštěstí kvůli tomu nedává na Adama moc pozor a tak si nevšimne, co dělá. Ne v čas, aby mohl něco udělat, než na něho dnes již podruhé zaútočí. Překvapením, protože to vůbec neočekává Adama pustí, a než s ním hodí proti zemi, stihne si dát paži před obličej, takže nakonec nedopadne nijak zle. Má toho právě tak akorát. Z hrudi mu unikne zlostné vrčení, ale než se vzpamatuje, dostane zásah vařící vody přímo do obličeje. Vykřikne bolestí a úlekem. Jedná spíše instinktivně. Rychle se vyhoupne na nohy, ale nic v tu chvíli nevidí. Cítí spalující bolest ve tváři, která je nyní celá rudá. Vařící voda ho na pár vteřin oslepí. Velmi rychle se jeho následky, ale zregenerují. Jen voda se tak rychle nevysuší, takže má mokrý celý rukáv na pravé horní končetině a také ramena, horní část saka, košili. Voda ještě stále velmi horká a její dotek na kůži pro něj není příjemný. Když se mu vrátí zrak, koukne na pravou dlaň, která také dostala vařící zásah, ale nyní už je také bez jediné vady na kráse. Pak pomalu vzhlédne a hledá Adama. Oba, Adam i Sophie na něm musí vidět, že je nepříčetný zlostí.* Ty mě donutíš porušit mé zásady... *Procedí nevraživě. Zůstane stát na místě a bojuje sám se sebou.*

(Vidí na Adamovi překvapení z toho, co řekla, ale vlastně takový výraz očekávala. Elijah byl upír a bylo známo, že mohou být zabiti dřevěným kolíkem zaraženým do srdce. Jenže u Elijaha tohle nefunguje a Adam to prostě nevěděl. Možná, kdyby to věděl, tak by proti němu ani nešel. Jenže to už se nedozví. Ani mu už nestačí odpovědět, protože se Elijah začne probouzet a tak věnuje pozornost jemu. Ani jemu nevěnuje zrovna přívětivý pohled. Nechápe prostě, proč se její přátele nemohou vzájemně snášet. Ani Genevieve a Marcel se nemohli skoro snést, ale pochybuje, že by jeden na druhého zaútočili. Vlastně počkat. Marcel mučil Genevieve, takže jo, zaútočili by na sebe, ale teď už nejspíše ne. Odpoví zmatenému Eijahovi na otázku a pak už jen sleduje, jak se přesune k Adamovi a chytne ho pod krkem. Tohle si mohl odpustit. Myslela si, že teď už jeden proti druhému nic nepodnikne, když je tu ona, ale zmýlila se. Pomalu se zvedne ze země a přiblíží se k nim. Odpoví v klidu Elijahovi na jeho otázku, která byla směřovaná Adamovi. Věří, že by ho Elijah nezabil. To by se musel provinit něčím horším, než jeho krátkou „smrtí“. Musel by opravdu ohrozit někoho jiného. Popojde ještě o něco blíž, tak že teď stojí kousek vedle nich a dívá se na oba dva. Chce, aby ho Elijah pustil, ale nechce proti němu nic podnikat. Zavrtí na jeho slova hlavou. Nadechne se, aby něco řekla, ale jeho další slova ji naprosto vyrazí dech. Jak mohl mluvit o tom, že by Adam zabil Genevieve? Jak vůbec mohl něco takového vyslovit, tak krátce potom, co si ještě nedávno myslela, že je Genevieve mrtvá? Tohle opravdu zabolelo. Ví totiž s jistotu, že podruhé by její smrt neunesla. Zatne zuby a zaskřípe s nimi. Neodpoví mu na to. Prostě nemůže. Co by taky měla říct? Že by něco takového nedovolila? Akorát by jí řekl něco ve smyslu, že nemůže být s Genevieve dvacetčtyři hodin denně, aby jí chránila. Že by jí pomstila? K ničemu by to nevedlo a ona by akorát zabila dalšího člověka a užírala se tím. Je rozhozená, že si ani nevšimne, co Adam dělá. Už jí to přijde dost dlouho a Elijah se stále nemá k tomu, aby Adama pustil. Chce něco udělat, ale je pomalejší než Adam. Teď by musela být slepá, aby neviděla, co se děje. Vzhlédne a dívá se na výjev před ní. Je to pro ni naprosto překvapivé. Adam nevyužívá obyčejnou moc k tomu, aby Elijaha někam odhodil, ale přírodní živly a to v míře, která jí není nijak známá. Ona sama dokáže vyvolat přírodní živly, ale takhle je ovládat? Neviděla něco takového ani u silnějších čarodějů z covenu. Zamrká očima, když ze země vytryskne gejzír vody. Samotnou by jí ani nenapadlo nějak uhnout. Ani v tu chvíli neví jak a ocitne se kousek nad zemí. Zem pod nohama ucítí vzápětí na to a všimne si, že stojí o dost dál, než stála do teď. Koukne na Adama a pak na Elijaha. Vzpamatuje se ze své letargie. Možná se měla vzpamatovat dříve a Adam by tady nevyvedl takovou paseku. Na Elijahovi jasně vidí, že je vzteky bez sebe. Takhle ho snad nikdy neviděla. Přeběhne jí z toho mráz po zádech. Nechce, aby se něco stalo Adamovi, ale nechce, aby on útočil na Elijaha nebo jiné její přátele. Tohle se prostě nikdy nesmí opakovat.) Fajn to by stačilo. (Řekne hlasitě a zvedne obě své ruce a vytvoří mezi Elijahem a Adamem jakousi bariéru. Elijah se teď nemohl dostat k Adamovi a naopak a samozřejmě to bránilo tomu, aby Adam mohl nějak zaútočit opět na Elijaha svou mocí.) Nevím, proč a co se tu děje, ale skončí to. Oba se chováte jako malé děti. Útočíte na sebe, protože si myslíte o tom druhém, že je nebezpečný a přitom o sobě nic nevíte. (Otočí hlavu a podívá se na Adama.) Elijah je sice upír, ale nezabíjí nevinné lidi a už vůbec ne kvůli krvi. Nevím, co jsi slyšel o upírech, ale každý není stejný. (Vydechne a na chvíli se podívá někam do prázdna. Už má i tak dost problémů a teď se do toho přidá nevraživost těch dvou? Těžce vydechne a prohrábne si rukou vlasy. Bariéra mezi nimi stále drží.) Ty nebudeš útočit na něj. Budu to brát tak, že jsi zaútočil na někoho z mých lidí. (Koukne na Elijaha a pak na Adama.) A ty nebudeš útočit na žádného upíra, jen v případě své ochrany. Jsi v cizím městě a tak budeš respektovat má pravidla, které dodržují čarodějky v tomto městě. (Tedy akorát na Esther, ale tu kontrolovat ona rozhodně nemůže.) Je vám to oboum jasné? (Povytáhne obočí. Už toho má vážně tak akorát.)

Chtěl od Sophie slyšet, proč nedokázal Elijaha zabít, ale odpovědi se mu nedostalo. Proto nad tím přemýšlel víc a víc. Vždyť je to upír, prohnal mu dřevěný kolík srdcem, měl zemřít hned na místě. Do tváře už se mu neměla znovu vrátit barva, jakou měl před smrtí. Ne. Ani krev už by mrtvému upírovi pomoct neměla, to Adam věděl, na to nemusel o upírech vědět nějak moc. Rychle se zvedl ze země a rozešel se směrem k Elijahovi a Sophie, protože se mu nelíbilo, že mu dává pít krev od sebe. Co když se ten upír neovládne? Co když nepřestane pít a prostě ji zabije? Už teď se připravoval, že něco udělá. Že od něj Sophie odtrhne a nebo že zase použije svou moc, jestli se Elijah probudí. Ale ani jednu věc nestihl udělat, protože se Elijah probudil a skoro hned na Adama zaútočil. Chytil ho pod krkem, zvedl ho několik centimetrů na zem a začal ho škrtit. Adam lapal po dechu, nemohl mu ani odpovědět na jeho otázku, proč by ho teď neměl zabíjet. Místo něj ale odpověděla Sophie, ale jemu se nějak nezdálo, že by to s Elijahem něco udělalo. Vážně by mu Sophiina slova zabránila, aby ho zabil? Byl rozzuřený, měl možnost ho zabít, proč by to neudělal? A navíc Sophie právě teď vypadala docela rozrušeně, když zmínil nějakou Genevieve. Došlo mu, že to bude asi taky upírka, kamarádka Sophie. Adam nehodlal riskovat, že se v následujících pár vteřinách uškrtí, a tak si pod nohami nahromadil hromádku hlíny, na kterou si stoupl. Sice ho Elijah pořád škrtil, ale už to nebylo tak strašné, protože nestál ve vzduchu. Nejednou ho zase pomocí svojí mocí čapne, zvedne do vzduchu a následně s ním velkou silou mrskne o zem. Začne pomalu stlačovat svou ruku do pěsti, díky tomu začne voda, která se schovává pod zemí, dostávat do bodu varu. Když má ruku sevřenou v pěst úplně, voda se vaří a Adam už na nic nečeká. Uštědří mu další ránu, když prudce zvedne ruku nahoru a díky tomu ze země vyletí gejzír vařící vody, který zasáhne Elijaha někam do oblasti obličeje. Ještě předtím, než vařící voda vytryskla, stačil Sophie svou mocí, vzduchem, přemístit pár metrů od sebe. Nechtěl, aby se jí něco stalo, aby ji voda opařila. Elijah se začne rychle zvedat, asi už nechce zažít žádné překvapení z Adamovy strany. Poprvé před sebou vidí, jak se dokáže upír rychle zregenerovat. Za chvíli už na tváři nemá ani stopu po obrovských spáleninách od vařicí vody, vypadá, jako by se mu nic nestalo. Jen jeho vždy upravený oblek byl nasáklý vodou, košili měl ještě k tomu od krve, když ho probodl větví,,, Vidí na něm, jak moc zuří. A kdo by taky nezuřil, kdyby se mu stalo tohle? Docela se diví, že na něj ještě nezaútočil. Adam se zamračí, když Elijah řekne, že ho donutí porušit jeho zásady. Měl tenhle upír vůbec nějaké zásady? To bylo k smíchu, jak by jen nějaké mohl mít? Je to upír. Je neuvěřitelné, jak první setkání s upírem mohlo v Adamovi vyvolat takovou nenávist k nim. Nevěděl, kde se to v něm vzalo. Nejspíš mu jen vadilo to, co při podání ruky viděl. Ale co když to nebylo jen v tomhle? Třeba se něco stalo ještě v minulosti. Třeba se stalo něco, co si nepamatoval, ale někde v hlavě to přeci jen bylo. Nestačí už na sebe znovu zaútočit, protože se mezi ně postaví Sophie a zabrání jim v tom. Celou dobu nic neříkal, jenom se nepříjemně díval na Elijaha a když pohledem sklouzl k Sophie, byl už ten pohled příjemnější. Neměl důvod být naštvaný na Soph, to spíš ona na něj. "Neútočil jsem na něj kvůli svojí ochraně, ale kvůli ochraně jiného člověka," řekne jenom a podívá se na Elijaha. Pořád je přesvědčený, že toho muže chtěl zabít kvůli krvi. Když se Sophie zeptá, jestli je všechno jasné, chvilku sklopí pohled někam k zemi, ale vzápětí se na ni zase podívá. "Jasné," řekne jenom a zůstává stát na místě.

*Když se přemístí k Adamovi a chytne ho pod krkem a dost omezí přísun kyslíku do plic, má na něj v tu chvíli opravdu vztek. Jedna část v něm ho chce vidět mrtvého, protože už by nikoho v tomhle městě nemohl ohrožovat podobným způsobem, jako teď jeho. Ví, že svým způsobem by si to zasloužil. Jenže by nemohl něco takového udělat, když ví, že Sophie na Adamovi nějakým způsobem záleží a není jí lhostejný. Navíc v něm teď třímá vztek a snaží se ho ovládnout, což on nechce připustit. Možná tím, co udělá, chce také Adama držet chvíli v šachu, aby nemohl udělat nic dalšího, kvůli čemu by se z toho stal začarovaný kruh.
Mezitím chce od čaroděje slyšet něco, co by mu pomohlo překonat zlost, aby skutečně neudělal něco, čeho by vzápětí litoval. Místo Adama, ale na jeho otázku odpoví Sophie a naprosto ho tím odzbrojí. V ten moment si připadá tak trochu jako pitomec, že ho Sophie takhle odhadne a odhalí i před Adamem. Nejspíše by ho v tu chvíli pustil, a stáhl se zpátky, ale nemůže se zbavit pocitu, že je Adam chodicí časovaná bomba a může příště opravdu ublížit někomu, kdo už se znovu neprobere. V New Orleans je dost upírů, ale pro něj je důležitých, jen pár, z nichž jako první pomyslí právě na Genevieve, protože na té záleží i Sophie. Proto řekne to, co by mohlo Genevieve z Adamovy strany hrozit. V jeho očích je pro tohle město nebezpečný, protože neví, co může tímhle způsobit. Jeho hlas je podbarvený zlostí, ale ve skutečnosti, jen nechce, aby se někomu z jeho blízkých něco stalo. Chce, aby si to uvědomila i Sophie. V tu chvíli, ale sleduje Adama, takže Sophieninu reakci na to zaregistruje sluchem. Přiměje ho to na ni znovu pohlédnout a všimne si, že ji zasáhl až příliš silně tím, co řekl. Jenže ne tak, s jakým úmyslem jí je řekl.
Než stačí něco říct nebo udělat, Adam využije jeho nepozornosti a zaútočí na něj znovu pomocí své neobvyklé magie. Naštěstí si uchrání tvář, před dopadem na zem, takže by to nebylo nic vážného, kdyby na něj nepoužil tu vařící vodu. Ta mu dost nehezky a nepříjemně popálí obličej a tak pravou ruku a předloktí. Bolest ho na okamžik úplně ochromí a když po té vyskočí, je pár vteřin slepý. Naštěstí díky zrychlené regeneraci bolest brzy zmizí a zrak se mu vrátí. Zůstane, ale mokrý, včetně tváře, vlasů i oblečení, které se na něj nepříjemně lepí. Adam ho opět neskutečně pokouší.
Hned na to se do toho vloží Sophie, která k nim přejde a on brzy pocítí, že mezi ním a Adamem je neviditelná zábrana, přes kterou by k němu nemohl, i kdyby chtěl. Ačkoliv je vzteky bez sebe a zlostně si drtí pěsti, tentokrát už by se o nic nepokusil. Jenom by se to opakovalo a to on nechce. Soustředí se na svůj dech a snaží se zbavit toho vzteku a zkusit něco vymyslet, aby na něj Adam pořád bezdůvodně neútočil. Sophie se do nich mezitím ne právě vybíravě pustí a začne je kárat jako malé kluky, kteří se spolu perou. Místo, aby ho to uklidnilo ho tím vytočí. Zvedne k ní hlavu a mlčky se na ni ne právě vlídně dívá. Nechat si líbit ještě tohle, potom, co musel snést od Adama... Jeho trpělivost a vůle je dnes opravdu silně pokoušená. Nejspíše by to přešel, ale pokud se Sophie rozhodla to řešit tímhle způsobem, tak se přizpůsobí. Nemá, ale možnost něco říct, protože Sophie mu k tomu nedá příležitost. Jak ji poslouchá, cítí, jak mu z konečků vlasů kape voda na tvář. Zvedne paži s úmyslem si obličej osušit, což hned zamítne, když vidí svůj mokrý rukáv, který by se dal ždímat. Povzdechne si a místo rukávu chce použít kapesník, který má v kapse saka, ale když k němu skloní hlavu a zvedne ruku, shledá, že ten je stejně mokrý a nepoužitelný. S rezignovaným povzdechem nechá ruku klesnout dolů a frustrovaně koukne zase na Sophie. V tu chvíli se ona zmiňuje o tom, že nesmí útočit na Adama, neboť nyní se na něj vztahují pravidla ve městě. Semkne rty do úzké linky a prudčeji se nadechne.* Jenom jsem se bránil, když na mě on bezdůvodně zaútočil. *Odvětí jí na to klidně, leč varovně, aby lépe vážila slova, která používá.* Když s ním nebyla rozumná řeč a chtěl mě zabít. *Pokračuje dál. Nekřičí, mluví dál potichu, ale varovně.* Od prvního okamžiku jsem se k němu choval slušně. Už tolikrát jsem ho varoval, aby si dával pozor na to s kým si začíná, protože tohle město nezná a neví, co může způsobit. *Pokračuje dále a ze Sophie teď pohlédne podmračeně na Adama.* Kdyby tohle udělal někomu jinému z mých sourozenců, pravděpodobně už by byl mrtvý. *Pronese věcně i jako varování Adamovi. Neví, proč se pořád namáhá, když to nemá u Adama žádný efekt.* Znám tohle město lépe, než on. Ale neposlouchá. *Pokrčí rameny a povzdechne si. Mírně při tom rozhodí rukama. * Bere to ode mně, jako vyhrůžky. *Ušklíbne se znechuceně.* Měla bys s ním promluvit ty. *Podívá se na Sophie, naléhavě, ale také trochu bezradně.* Než tvůj nový přítel zase na někoho vystartuje s úmyslem pomáhat a chránit. *Dodá a to, jak osloví při tom Adama, zní trochu kousavě. Spustí ruce k tělu a kousek od Adama couvne. Když od něj znovu uslyší jeho hypotézu, že sem přišel někoho zabít kvůli krví, zavrtí hlavou a pokrčí nad tím rameny. Podívá se na Sophie způsobem, jestli má on tohle za potřebí. Pak si, ale uvědomí, že se Sophie na něco ptala, takže zvážní.* Nebudu na něj útočit, Sophie, pokud mi nedá důvod. *Pronese pevně, ale i varovně směrem k Adamovi. Jeho probodne pohledem.* Přiblíží-li se k někomu z mých blízkých a něco mu udělá, nebudu se už jen bránit. *Odpoví jí a z Adama se podívá zpět na ni. Je vážný a mnohem odměřenější, než u Sophie bývá.* Měla bys proto na "svého" čaroděje dohlédnout. *Doporučí jí se sarkasmem a ušklíbne se. Ví, že to vůči ní není správné, ale Adam ho provokuje a vytáčí a vadí mu, co způsobuje mezi ním a Sophie. Nedokáže se natolik ovládnout, aby to zvládl normálně.*

(Adamův útok na Elijaha pro ni byl naprosto neobvyklý. Nikdy neviděla, že by čaroděj využíval přírodní živly k útoku. Přírodní živly se využívali u mnoho kouzel, ale k útoku? To opravdu ještě neviděla. Je z toho tak mimo, že ho ani nezastaví a všechno to pozoruje, jako by právě Adam neútočil na jejího dobrého přítele, na kterém jí záleží. Než jí stačí opařit také voda, tak jí Adam pomocí své moci přesune na jiné místo dál od toho všeho. Jakmile skončí a Elijah se zvedne ze země, konečně zasáhne. Už jí to vážně přestalo bavit. Ve městě je Esther, která ohrožuje její kamarádku, aby dosáhla toho, co chce a může ublížit komukoliv jinému. Je tu Kai, který chce nejspíše získat vlastní moc a může být v ohrožení kvůli tomu Davina, pokud by ji chtěl nějak využít. Každý den jí straší vzpomínky na to, jak zabila Kierana. A teď se do toho přidají oni dva. Jako by toho nebylo málo a musejí se vytvářet nové problémy. Řekne oboum, jak to teď bude. Samozřejmě Adam opět vytáhne svou domněnku, že Elijah chtěl zabít nevinného člověka. Střídavě se dívá na oba dva, ale pak jí ulpí pohled déle na Elijahovi. Musela by být blbá, kdyby nezaznamenala jeho výraz v obličeji, kterým se na ni dívá. Jenže ona se teď nechce zabývat tím, jak se na ni dívá on, i když jí ten pohled bolí. Kdy naposledy se na ni takhle Elijah podíval? A viděla u něj vůbec takový výraz vůči ní? Zhluboka se nadechne. Elijah se samozřejmě hned také začne bránit slovy, proč udělal, co udělal. Připadá si jak matka malých kluků, kteří se porvali a jeden druhého pak obviňují, aby vinna nepadla zrovna na toho jednoho.) Ty ses bránil a ty jsi ochraňoval nevinného člověka. (Zavrtí hlavou. Copak prostě nemůže mít jeden den naprostý klid a věnovat se své práci? Svému baru,aby se konečně mohl otevřít? Nejspíše ne.) Nemusíš mi připomínat, co by udělali tvoji sourozenci na tvém místě. Vím to moc dobře sama. (Jak by taky ne, když sama skončila mrtvá díky Rebekah. Poslouchá Elijahovo slova a dívá se přitom před sebe někam do prázdna. Připadá si jako ve špatném filmu. Je jí jasné, že s tímhle se musí něco udělat. Jenže, jak má sakra Adamovi vysvětlit, že Elijah není špatný? Kdyby Adam odjel pryč, když mu to řekla, nic takového by se nestalo. Nemusela by tohle řešit. Je aspoň ráda, že oba dva souhlasí s jejími podmínkami. Sice to neznamenalo, že na sebe už nikdy nezaútočí, ale doufá v to. Pootočí hlavu zpátky na Elijaha a skousne si dolní ret. Její výraz je vážný, ale uvnitř jí štve, jak se vůči ní právě teď chová. Ona sice taky není v tuhle chvíli nejmilejší, ale kdo by byl? Raději se k jeho slovům moc nevyjadřuje. Nemá k tomu, co říct. Připadá si jako na začátku jejich vztahu. Ironické a kousavé poznámky, nepříjemné pohledy. Opět se zhluboka nadechne, aby mohla něco říct.) Prostě jeden druhého ignorujte. Pokud se chcete přizabít, tak do toho, ale mě z toho vynechte. Nebudu se dívat na to, jak někdo další umírá nebo skončí vážně zraněný. (Jak dlouho to je od Kieranovi smrti? Týden a pár dnů? A mohlo dojít k další smrti a ona se na to vážně nechce dívat. Zavře na moment oči a zhluboka se nadechuje. Už teď ví, že promešká schůzku se svou designérkou. Dělá si opravdu skvělou reklamu. Takhle může svou kariéru rovnou hodit za hlavu. Otevře oči a podívá se na Adama.) Jdeš se mnou. Musíme si promluvit. (Zruší bariéru, která držela ty dva od sebe a pomalým krokem se vydá pryč. Ještě se naposled ohlédne na Elijaha, ale pak už pokračuje v cestě. Nejdříve si musí promluvit s Adamem, aby se něco takového neopakovalo a možná pak někdy déle si bude moct v klidu promluvit s Elijahem. Ale v tuhle chvíli na to už nemá sílu. Je naštvaná a jeho pohledy a tón hlasu jí opravdu zamrzeli.)

Sophie mezi nimi vytvoří neviditelnou zábranu, díky které nemůže Adam použít svou magii, ani na něj nemůže Elijah zaútočit. Nejspíš nechtěla riskovat další jejich roztržku, třeba by teď Adam neměl moc štěstí a skončil by při nejlepším nějak víc zraněný, nebo při nejhorším by byl mrtvý. Adam na Elijahovi pozoroval, jak moc se snažil ovládnout, aby nic nevyvedl. Rozhodně nevypadal v pohodě. Proč se nemohl uklidnit? Nebo proč to na něm bylo tak znát? Adam taky nebyl zrovna v pohodě, ale rozhodně nevypadal tak rozzuřeně jako Elijah. Sophie je tam začne najednou kárat jako malé kluky, jako kdyby něco vyvedli a házeli to jeden na druhého. Vlastně to tak trošku takhle bylo. Ale oba dva věděli, že každý na tom má nějaký podíl viny. Kdyby se Elijah nechal zabít hned, bylo by to v pohodě, Adam by s největší pravděpodobností zmizel, živý a zdravý. Elijah by se sice pak probudil a nebyl by zrovna nadšený, ale to by se řešilo až potom. Když se začne Elijah sušit nesušit, skrývá na rtech pobavený výraz, když vidí, jak je celý mokrý a nemá se ani do čeho otřít. "Já jsem bránil toho muže," řekne okamžitě po tom, co Elijah řekne, že na něj bezdůvodně zaútočil. To nebyla pravda. Vážně si myslel, že ho chtěl zabít. Při jeho dalších slovech už jenom nesouhlasně vrtí hlavou, nemá k tomu co říct. Akorát by se s ním hádal a bylo vidět, že Sophie toho má tak akorát, nechtěl ji ještě víc rozčilovat. Jak ale z toho všeho pochopil, tak jeho sourozenci byli mnohem horší, než on. Tomu se mu nechce věřit. "Taky na něj nebudu útočit, když nebude ohrožovat nevinné lidi." Koukne se na něj s úšklebkem, když řekne, že by se snad měl přibližovat Adam k někomu z jeho blízkých. "Vážně nemám zájem dobrovolně se přibližovat k upírům," podívá se na něj a potom i na Sophie. Vidí na ní, že to nesnáší zrovna nejlíp. To jí vážně záleželo na tomhle upírovi? Střelí po něm pohledem, když ho označí jako jejího čaroděje. On nebyl nikoho čaroděj, byl tu sám za sebe, tohle si líbit nenechá. Jakmile se na něj SOphie zase podívá a řekne, že jde s ní, že si musí promluvit, mlčky se rozejde za ní. Ještě jednou se nepříjemně podívá na Elijaha, ale nic neříká.

*Když se od Sophie po jeho slovech setká s takovou reakcí, rozhodně mu to na náladě nepřidá. Jeho výraz ztvrdne a postupně z něj vymizí všechny emoce. Zůstane chladný a odměřený po celou dobu. Už na sobě nedává znát, jak moc znechucený a rozladěný je z toho, co zde musel přestát. I když se snaží sebevíc, stejně je ten špatný. Napadne ho, co měl podle Sophie udělat, aby se na něj nedívala takovým způsobem, jako by byl nějaký uličník. Jako by ho snad to, co se stalo těšilo nebo si to užíval. Nic dalšího už Sophie ani Adamovi nepoví. Nikdo ho nepřesvědčí, že je to zbytečné. Každý vidí to svoje. Už se nenamáhá. Založí si během toho, co Sophie navrhuje, aby se s Adamem navzájem ignorovali, ruce za záda a mírně skloní hlavu a shlédne na zem před sebou. Nemá rád, když mu někdo říká, co má dělat. Jak to bude mít s Adamem si zařídí sám. Nijak se proto nevyjadřuje. Sophie ho, ale přiměje vzhlédnout a trochu změnit svůj pohled, tím, co řekne. Když se zmíní o tom, že se nechce dívat, jak někdo další umírá nebo skončí vážně zraněný, pátravě se na ni zadívá. Zdá se mu, že za těmi slovy se u Sophie skrývá více, než jen obava o to, co by se mohlo stát mezi ním a Adamem. Tahle skutečnost ho až zázračně rychle zbaví jeho podrážděnosti a zlosti, která jím až doteď div, že nelomcovala. Jeho výraz se trochu uvolní a pohled rozjasní. Pohled ze Sophieniny tváře zase sklopí dolů. Pozoruje špičky svých bot. Adam, který se také ještě párkrát ozve a z jeho slov pochopí, že v jeho případě je opravdu zbytečné, cokoliv říkat, nebo ho přesvědčovat o něčem jiném, než co si on vytvořil ve své hlavě. Jen ho mlčky a nyní již překvapivě klidně sleduje. Znovu uslyší od Adama, že nesmí nikoho ohrožovat, aby mu dal pokoj. Zatváří se nevěřícně a krátce zakroutí hlavou. Mohl by se pokoušet Adamovi vysvětlit, co on zřejmě nepochopil, ale nechce se namáhat zbytečně. Když se Sophie rozejde pryč s tím, že chce mluvit s Adamem, a on ji následuje, jen se za nimi otočí a dívá se, dokud neodejdou. Koukne po té na hodinky. Tu schůzku bude muset přesunout na jindy, protože už to nestihne. Sáhne do náprsní kapsy mokrého saka a když vytáhne mobil, zjistí, že je zcela nepoužitelný. Nespokojeně protáhne koutky rtů do stran. Nemůže se tedy ani omluvit. Frustrovaně si povzdechne. Pak se upíří rychlostí - nechce být takhle viděn - vydá domů. Tenhle den by nejraději vymazal.*

(I když se Adam ještě brání svými slovy, nic neřekne. Bylo to zbytečné a hlavně teď a tady. S Adamem nic nevyřeší v přítomnosti Elijaha. Navíc se jí nechce riskovat, že by se stalo ještě něco dalšího. Raději se vydá pryč a řekne Adamovi, aby šel s ní. Musí se to nějak vyřešit. Adam nemůže útočit na zdejší upíry, protože si něco myslí. Nejen že by opravdu mohl ublížit Genevieve nebo Marcelovi, ale sám by mohl skončit mrtvý. Nechce ani jedni variantu. Nemůže dovolit, aby ublížil jejím přátelům a nechce, aby se mu něco stalo. Pokud on nepochopí zdejší pravidla a nebude se jimi řídit, bude ho muset donutit odjet pryč a nikdy se nevracet. Nebyl sice člen jejího covenu, ale nebyl doma. A jelikož je ona zástupce čarodějek, tak se bude řídit jejími pravidly. Nic jiného mu prostě nezbude. Celou dobu jde mlčky vedle Adama. Po chvíli dojdou k jednomu baru, do kterého Sophie vejde. Ani se neohlíží, zda za ní jde i Adama, nějak to předpokládá. Sedne si ke stolu, který je vzdálený od všech lidí. Po příchodu servírky si objedná dvojitou vodku a pak koukne na Adama, který si sedl naproti ní.) Takhle to vážně nejde Adame. Nemůžeš útočit na upíry. Nejenže by jsi mohl ublížit někomu, na kom mi záleží, ale mohl by jsi klidně skončit mrtvý i ty. Mám takové pravidlo pro své lidi. Neútočit na ostatní frakce. Teď se to bude týkat i tebe. (Podívá se na něj vážně. Po jejím úsměvu, kterým včera nešetřila, není ani vidu.)

Společně se Sophie opustí starý dvůr a vlastně i Elijaha. Celou cestu ani jeden z nich nic neříká, Adam má za to, že na něj Sophie spustí až někde, kde nebude moc lidí. Jde vedle ní jako poslušný chlapeček, vážně si připadá, jako kdyby vyvedl něco strašného, ale to přece nebyla pravda. Elijah mu jasně neřekl, že ho nechtěl zabít, toho muže. Mluvil k němu přece zvláštně, vedl takové řeči, které si Adam představoval, že by slyšel předtím, než by ho nějaký upír vysál. Jak si myslel, že na něj začne křičet v nějaké zapadlejší uličce, kde nebudou lidi, spletl se. Sophie najednou zabočila a vstoupila do jednoho baru, Adam ji samozřejmě hned následuje dovnitř a sedne si naproti ní ke stolu, který byl trošku stranou od ostatních. Asi počítá s tím, že tady je nikdo neuslyší. A i kdyby je někdo slyšel, asi si bude myslet, že toho akorát dost vypili, protože jaký normální člověk by věřil na upíry a čaroděje? On si u servírky objedná panáka vodky a sklenici vody. Ano, vážně si dá panáka, dneska je zrovna příležitost k tomu, aby se napil. Je naštvaný, jeden panák ho nezabije. Podívá se na Sophie, když na něj začne mluvit. Jako by byl malý kluk, vážně. Ona mu říkala, co má dělat, a to se mu nikdy moc nelíbilo. "Nevím, jestli měl s tím mužem nějaké jiné úmysly, ale měla jsi ho slyšet. Vážně to vypadalo tak, že se na něj v nejbližší chvíli vrhne a začne mu sát krev. Nebudu útočit na ostatní frakce, pokud neuvidím někoho, jak ubližuje člověku. To mi zakázat nemůžeš. Sama jsi včera řekla, že každý lidský život je důležitý a já nenechám upíry, aby lidi zabíjeli," pronese rozhodně. Servírka jim v tu chvíli přinese jejich objednávky a on do sebe hodí panáka na ex. Pak trošku hlasitěji položí skleničku zpátky na stůl. "Jakto, že není mrtvý?" koukne na ni tázavě, tohle byla jedna z otázek, která mu vrtala hlavou už od té doby, co Elijah oživl. Je mu jasné, že se v nejbližší době od Sophie moc úsměvů nedočká. Ta večeře, na kterou ji chtěl dneska pozvat, byla v háji. S největší pravděpodobností s ním te'd nebude chtít ani moc mluvit. Zase to podělal.

(Tiše si povzdechne, když od Adama slyší pořád to stejné. Elijah chtěl zaútočit na nevinného člověka a on mu v tom chtěl zabránit. Jenže tomu Sophie prostě nevěřila. Hlavně ne po tom, když ho matka donutila si vzpomenout na to, jak zabil ženu, kterou miloval před tisíci lety. Ne, prostě tomu neuvěří. Prohrábne si vlasy.) Takže, co jsi vlastně viděl a slyšel? Viděl jsi, jak se Elijah chystá někoho zabít? Viděl jsi snad jeho upíří tesáky? Je něco jiného si být jistý a něco si myslet. Já vím, že upíry nemáš rád a tohle asi vážně nezměním, ale ne všechno se dá řešit násilím. (Jakmile před ní servírka postaví sklenku s vodkou, kopne ji do sebe a objedná si znova to samé. Je jí úplně jedno, že bude pít alkohol sama. Potřebuje se nějak odreagovat.) Protože Původní upíři se dají zabít jen jedním druhem dřeva. A podle všeho už neexistuje. (Nebude mu teď říkat, že jeden kolík z bílého dubu existuje. Ještě by se ho vydal hledat. Nemůže si být v tuto chvíli ničí jistá a nechce nic riskovat.)

Zamyslí se, když se ho zeptá, co vlastně viděl a slyšel. Díkybohu, že se nezeptala, proč vlastně za Elijahem šel a co na tom dvoře dělal. Protože rozhodně by se tam neobjevil jen tak náhodou, že by šel kolem. "Vážně to tak vypadalo, Sophie. Ten chlap tam prostě stál, ze dveří najednou vyšel Elijah a říkal mu, že by si mohli být navzájem prospěšní. A daleko od něj zrovna nebyl. Co jsem si měl asi myslet? Vyznělo to tak, že ho napadne a vysaje ho. A to jsem nechtěl dovolit..." podívá se na ni a pokrčí rameny. "Já ani nevím, jestli se dá říct, že nemám rád upíry... Totiž... Je to pokaždý stejný? Když si s někým podám ruku, uvidím to, co s ním?" Jestli ano, asi si na to nikdy nezvykne. Nebo by se třeba mohl vyvarovat podávání rukou. Jakmile si Sophie objedná další vodku, chvilku váhá, jestli si má dát taky a nebo jestli si má dát tu vodu, co si taky objednal. Nakonec ale servírce řekne, aby mu přinesla to samé, jako Sophie. Přece ji nenechá pít samotnou. Nic se nestane, když si pár panáků dá... "Aha..." řekne překvapeně, když se dozví, že Původní se zabít asi nedají. Stejně o to nestál, jenom nechtěl, aby ten upír využíval Sophie. On mu prostě nevěřil.

(Protočí oči nad jeho odpovědí. Pane bože. Vážně si jen díky tomuhle myslel, že ho chce Elijah zabít? To snad nemyslel vážně.) Řekni mi jednu věc. Kdybych ti řekla já, že bychom si navzájem mohli být prospěšní, taky by sis myslel, že tě chci zabít? Proč by asi Elijah první říkal něco tomu chlapovi, než ho zakousne? Neznáš ho. Nemůžeš tedy vědět, že on vážně nezabíjí nevinné lidi a už vůbec ne kvůli krvi. Upír sice potřebuje ke svému fungování krev, ale to neznamená, že musí mít krev přímo z žíly. Já už opravdu nevím, jak ti to vysvětlit. Přesvědčit tě o tom, že Elijah není pro lidi nebezpečný. A vážně tě nemůžu sledovat na každém kroku, aby jsi neprovedl zas nějakou hloupost. (Zavrtí hlavou a bezmocně vydechne.) Každý to má jinak. Já nikdy nevidím nic, co by upír udělal, když se ho dotknu. Je to jen pocit. Instinkt, který mi říká s kým mám tu čest. Jenže tvá magie je jiná, ale i tak nemusíš pociťovat to samé pokaždé. U mě jsi přeci taky nic neviděl při doteku ne? Nebo ano? (Povytáhne tázavě obočí. Co když třeba viděl, jak zabila Kierana? Ale netvářil by se na ní pak úplně jinak? Opravdu doufá, že v jejím případě nic neviděl. Mohl toho vidět tolik, co udělala a ne vždy dělala správné věci.) Můžeš mi jen prosím slíbit, že už nikdy nezaútočíš na nikoho jen tak? To, že sis myslel, že chce Elijah někoho napadnout není důkaz. Takže pokud tebe nikdo nenapadne nebo neuvidíš nějakého upíra, jak se krmí na člověku, tak nic nedělej a pokračuj dál. A pokud se stane něco z toho, co jsem řekla, tak ani pak nezabiješ toho upíra. Stačí zlomit vaz a zavolat mi. (Chce od něj slyšet, že to bude dodržovat a nechá ho být. Sice si nemůže být jistá, zda se tím bude řídit, ale co jiného měla dělat?)

"Samozřejmě, že bych si hned nemyslel, že mě chceš zabít, protože ty nejsi upír a nevyhrožuješ mi. On sice říká, že to žádné výhružky nejsou, že je to jen varování, ale já v tom z jeho strany žádný rozdíl nevidím, Sophie. A co já vím, co se říká obětem předtím, než je zakousnou. Nikdy jsem se s jiným upírem nesetkal, já nevím, jak se mám v jejich přítomnosti chovat. Jak mám vědět, že nějaký zrovna nedostane chuť si na mě smlsnout? I kdyby to nebyl ten tvůj Elijah, tak někdo jiný, vždyť je to jedno. Snad mi nechceš namluvit, že se všichni upíři ve městě chovají takhle vzorně, jak říkáš, že se chová on? Já ani nechci, abys mě sledovala na každym kroku, postarat se o sebe dokážu a na Elijaha už znovu nezaútočím, to jsem ti slíbil." Potom poslouchá její odpověď na otázku, jestli je to vždycky stejné, fyzický kontakt s upírem. "Ne, u tebe jsem nic neviděl. Teda, jak to mám říct. Poprvé, když jsem tě úmyslně chytnul za ruku, jsem cítil akorát tvoji magii. Podruhý jsem necítil magii skoro žádnou, protože jsem se v tu chvíli nesoustředil na magii." Upřímně řečeno, když se drželi za ruce včera, na nějakou magii ani nepomyslel. Co by dal za to, kdyby se býval nezabýval Elijahem a šel za Sophie do baru. Třeba by teď seděli někde na večeři, a i kdyby ne, třeba by ji už měli domluvenou. Je to pako, vážně. Ani ho nenapadne, že kdyby něco viděl, když se dotkl Sophie, že by to mohlo být něco špatného. Servírka jim skoro hned donese další panáky, které položí na stůl před ně. Adam si jednu skleničku vezme a začne s ní dělat malé kruhy po stole, takže se ve skleničce tvoří malý vír. Sleduje teď fascinovaně ten vír, možná se může zdát, že Sophie neposlouchá, ale opak je pravdou. Poslouchá ji, a to pozorně. Po chvilce se na ni podívá. "Asi fakt nemám zapotřebí rozčilovat ještě víc upírů... A koukám, že tobě to taky příjemný není, nebudu ti přidělávat starosti." Zase pohledem sklouzne ke skleničce a tentokrát už do sebe její obsah hodí.

(Povytáhne obočí. Nejdříve Elijah nazve Adama jejím čarodějem a teď Adam nazve Elijaha taky jejím? Asi jí z těch dvou brzy hrábne a skončí v psychiatrické léčebně.) Není žádný můj Elijah. (Koukne se na něj vážně a pak se zaměří na jejich problém.) To je to. Nikdy ses s žádným upírem nesetkal. Posuzuješ je jen díky tomu, co víš. Elijaha jsi zavrhl hned v tu chvíli, kdy ses ho dotkl a viděl jsi, jak někoho zabíjí. Jenže ani nevíš, kdo ten člověk byl. Co když to byl někdo nebezpečný a ohrožoval jeho blízké? (Pokrčí rameny. Ona sama nemohla vědět, kdo ten člověk byl. Neviděla to a navíc to nemusel být ani někdo z New Orleans a tudíž by ho neznala.) Neříkám, že všichni se chovají vzorně. Rozhodně se to nedá říct o Klausovi. Ale jak jsem řekla, upíři mají zákaz se krmit na obyvatelích New Orleans. Někteří si to ani nevybrali, ale nemůžou s tím nic dělat. Některým se příčí živit se na lidech. (Sice teď mluvila v množném čísle, ale myslela při tom jen na Genevieve. Ona si to nevybrala a nechtěla být upírem. Ale zatím se neobjevilo nic, jak by to změnili. Vysvětlí mu pak něco málo o tom, co se děje při dotyku s nadpřirozenou osobou. A zeptá se, zda viděl něco i v jejím případě. Oddychne si, když uslyší, že ne. Ruce, které má položené na stole, stáhne více k sobě. Co kdyby se najednou rozhodl se jí dotknout a při tom se soustředit? Mohl by to vidět a to ona nechce.) Aha. (Odpoví mu. Ona se nemusela už soustředit, aby jeho energii a magii cítila. Vezme si panáka, který přinesla servírka a trochu se napije. Tentokrát už ho nevypije hned, ale jen polovinu. Sklenku pak položí zpět na stůl.) Ne, opravdu mi to není příjemné. Protože jak řekl Elijah. Příště by to mohla být Genevieve a to bych ti nikdy neodpustila. Navíc mám už tak dost věcí k vyřešení. (Člověk se ani nevzpamatuje z nových informací a přijde další. Problémy se jen valí a ona chce jen jediné. Klid.)

"Fajn, promiň, tak jenom Elijah," opraví se, když ho upozorní na to, že to není žádný její Elijah. Proč tak vážně? Vždyť ho docela dost bránila a zastávala se ho, Elijah se k ní, vyjma dneška, asi vždycky choval pěkně, vždyť to viděl u ní v bytě... Nelíbí se mu, že se kolem ní motá tak moc. Asi by jí tedy neublížil, ale stejně... "Nemůžu za to, že mě nikdy nikdo neupozornil na to, jaký je první setkání s upírem. Nikdo mi o upírech nic neřekl, nevím ani pořádně, co jsou zač. Dobře, možná už teď nezabíjí, ale sama jsi řekla, že jeho rodina je taky nesmrtelná. Proč by toho člověka teda zabíjel? Když nemůže jeho rodině ublížit?" podívá se na ni tázavě. Nenapadlo ho, že by mohl být i jiné blízké a přátele. "Klaus, to je ten hybrid?" zeptá se jí, chce mít jistotu, že ví, kdo to je. "Takže na toho si mám dávat velký pozor? Větší než na normální upíry? Když mají místní upíři zákaz krmit se na obyvatelích New Orleans, proč čas od času slyším, že tu jsou útoky zvířat? A to určitě není všechno, protože se většina nějak ututlá a zamete pod koberec. Jenom některým? Chceš říct, že oni za to necítí vinu?" podívá se na ni překvapeně. Čekal by, že za to budou cítit aspoň nějakou vinu všichni upíři. Přece to nebylo jen tak, zabít nějakého člověka. Když se zase zmíní o té Genevieve, nedá mu to a zeptá se: "Genevieve... To je taky upír?" Vzhledem k tomu, jak o ní mluvila, asi to byla její velmi dobrá přítelkyně. "Sophie, a co ta moje magie...? Vím, že jsi na to neměla moc času, ale zeptat se musím..." chvíli se na ni dívá a potom do sebe hodí panáka, zase na ex. Když už pije, rozhodně se s tím nepárá.

Vidíš, mě na to připravovali už od puberty? Ne, byla jsem mladší. Slyšela jsem vždy, jak upíři jsou zlý a zabíjí lidi. Že se jim mam vyhýbat a takové. A moje první setkání s upírem? Proběhlo naprosto bez problémů. Od té doby nevěřím tomu, co slyším od někoho jiného. Mají taky přátele, kterým někdo může ublížit. A neznamená, že když jsou nesmrtelní, tak jim někdo nemůže ublížit. (Vysvětlí mu to nějak stručně. Kývne poté na jeho otázku.) Být tebou dávám si pozor na všechny Původní. Dokonce i na to, co před nimi řekneš. (Upozorní ho. Vydechne nad jeho otázkou. Ona ani neví, jak mu to všechno má vysvětlit.) Nikdo není dokonalý. (Odpoví u jednoduše. Už nemá sílu odpovídat na otázky o upírech. Vždyť sama neví, co všechno dělají. A ke všemu se tu čas od času objeví nějaký cizí upír nebo tu byl Finn bez emocí. Genevieve, která se nedokázala kontrolovat a zabíjela, i když nechtěla. Bylo to všechno moc komplikované.) Já nevím Adame. Neznám všechny upíry. Nevím, co cítí nebo ne. Popravdě jsou můj nejmenší problém právě teď. A ty s kterými se bavím, neberu jako upíry, ale jako mé přátele. Nedokážu ti odpovědět na všechny tvé otázky. (Zavrtí hlavou. Možná upíři cítili vinu jen ze začátku a možná vždycky. Nikdy se na tohle nezeptala Marcela třeba. Ví, že Genevieve jistě cítí vinu za ty mrtvé, které zabila, i když to nebyla první smrt, kterou způsobila. Elijah cítil vinu. Kývne hlavou a sklopí pohled. Zadívá se do čiré tekutiny ve skleničce. Vzhlédne, až když jí položí otázku ohledně jeho magie. Sice se jí to zrovna teď nechtělo řešit, ale lepší než pořád dokola mluvit o upírech. Navíc mu přeci slíbila pomoc ne?) Máš pravdu, neměla jsem na to zrovna moc času. Ještě jsem se na nic nepodívala. Ale jedno vím jistě. Ovládáš přírodní živly ve větším měřítku než ostatní, Každý čaroděj umí vyvolat přírodní živly, ale neovládá je takhle. To by mělo hodně zúžit hledání.

Poslechne si o jejím prvním setkání s upírem. Měla docela štěstí, že se to odehrálo v pořádku. Však kdyby na něj nevyklopila hned, že ona je čarodějka, že Elijah je Původní upír, možná by to tak nehrotil, protože by pořád nevěděl, co s tím má dělat. Třeba by mu ani předtím nedošlo, že je to upír, kdo ví. Pořád by žil v nevědomosti a myslel by si, že Elijah je akorát nóbl chlápek, kterej uhání pěknou a milou holku Sophie. "Měla jsi docela kliku, že tvoje první setkání s upírem bylo v pohodě. Což o to, to moje první se taky dalo, ale to dnešní, druhý, to už bylo horší... Přitom jenom stačilo, abych si hleděl svýho a šel tam, kam jsem měl namířeno," ušklíbne se a zavrtí hlavou nad svou blbostí. Napadne ho jedna věc, která by třeba mohla trošku změnit jeho pohled na upíry. "Sophie, co kdybys mě zkusila seznámit s jiným upírem? Kdybys tam byla ty a já ybch věděl, že je to upír, nic by se nestalo. Když bych věděl, že je to tvůj přítel nebo přítelkyně..." Celou dobu, co tohle říká, se na ni dívá tázavě, protože neví, jakou odpověď může na tohle čekat. "Rád bych si na ně dával pozor, ale to bude těžký, když nemám ani v nejmenším představu, jak vypadají. Mohl jsem je třeba potkat na tom večírku?" I kdyby je potkal, asi si je pamatovat nebude, protože tam bylo lidí hrozně moc. Brzy pochopí, že Sophie už se nechce odpovídat na další otázky týkající se upírů. A zrovna tohle by ho zajímalo. Kolik má Soph přátel-upírů? Dva, tři, deset? Doufal, že upíři vinu cítí, protože jestli ne, opravdu to jsou jen bezcitná monstra, smrtící stroje, které prahnou po lidské krvi... Když kývne hlavou na to, že je Genevieve taky upír, tak už na to nic neříká. Snad Sophie věděla, s kým má tu čest. A třeba to byla jedna z těch upírů, kteří to sami nechtěli a nenáviděli to. To se ale od Sophie asi už nedozví. Zpozorní, když začne mluvit o jeho magii. "Takže vážně neovládám stejnou, nebo aspoň podobnou magii jako ty? Ty nedokážeš takhle ovládat živly? Já... Vlastně jsem nevěděl, že to dokážu až v takovéhle míře, vždycky jsem to dělal jenom pro zábavu... Pořádně jsem to použil až dneska..." pokrčí rameny, a i když Sophie neměla ještě vypito, objednal pro každého dalšího panáka. Dneska už svou abstinenci porušil, takže na to kašle, dneska prostě pít bude, když k tomu má i důvod. Samozřejmě nechce Sophie opít ani nic takového, jen nechce pít sám.