New Orleans - City

(Neví, zda měla štěstí, že poprvé narazila na upíra, který jí nechtěl ublížit nebo by jí neublížil žádný jiný. Vždyť kolik jí vlastně bylo v té době? Patnáct nebo šestnáct? Jaký upír by chtěl ublížit tak mladé holce? Navíc neměl už v té době Marcel pravidlo, že dětem se neubližuje? A ona ještě dítě přeci byla ne? I když v té době by to rozhodně nepřiznala.) Proto jsem řekla, že by bylo lepší, kdyby jste s Elijahem ignorovali. Víš s kolika osobami se já ignoruji? Kdybych se měla chovat jako ty, tak jsem byla už několikrát mrtvá. Kam jsi měl vůbec namířeno? (Zeptá se jen z čiré zvědavosti. Přimhouří oči a překvapeně se na něj podívá. Měla ho seznámit s jiným upírem, aby na ně změnil názor? Hned jí napadne, že by ho mohla seznámit s Genevieve. Nejspíš by se poznali tak jako tak, když teď pracuje u ní v baru. I když neví, jak to dopadne, tak by to snad mohlo vyjít. Nebo ne? První na to bude muset upozornit Genevieve a zeptat se, zda souhlasí.) Zkusit to můžu. Ale nejprve musím dostat souhlas. (Adam asi opravdu neměl mnoho zkušeností, když nepoznal ani žádného upíra, kde jich bylo mnoho.) Na večírku? Rozhodně. Například ochranku tvořili upíři. (Upije trochu ze své sklenky s vodkou a podívá se na něj. Jak na tohle asi bude reagovat? Odpoví mu pak na otázku ohledně jeho magie. K Genevieve se nevrací. Nechce se o ní bavit s Adamem, jelikož on jí neznal. Mohl by jí začít odsuzovat stejně jako Elijaha a to by nesnesla a pravděpodobně by to pak nedopadlo dobře. Co by řekla na to, že sama podstoupila proměnu? Sice trochu nedobrovolně i dobrovolně. A bylo to tu kouzlo na proměnu zpět, ale i tak by se na ní pak některé čarodějky začali koukat skrz prsty.) Ne, stejnou jako já rozhodně ne. Já praktikuji magii předků. Celý coven je závislý na předcích a tomhle městě. Mimo město nemáme žádnou moc. To se o tobě říct nedá. A ne. Nedokážu je takhle ovládat. (Zavrtí hlavou.) Neměl jsi do teď důvod svou moc využít více. (Dopije vodku ve sklence, když Adam objedná další panáky. Dneska asi nezůstane střízlivá.)

"Jak jsem už řekl, budu se od něj držet dál a budu ho ignorovat. Snad se nebudeme nikde moc potkávat, protože na mě po tom všem asi nebude zrovna moc milý... Chodí často k tobě do baru, Sophie?" koukne na ni tázavě. Ale asi to byla hloupá otázka vzhledem k tomu, že ho dokonce viděl v jejím bytě. Samozřejmě, že bude do baru chodit, když tam Sophie i pracovala. To je na nic. Když se ho zeptá, kam měl namířeno, na chviličku sklopí pohled někam dolů. "No... Za tebou...?" řekne poněkud opatrně a podívá se na ni. "Chtěl jsem tě vytáhnout na tu večeři. Ale vím, že je ještě brzo, když jsme se o tom bavili teprve včera." 'A stejně je to už úplně jedno, protože dneska na tu večeři nepůjdeme, vzhledem k tomu, jakou kravinu jsem udělal,' řekne si v duchu a potom už čeká na její reakci na to, když jí navrhne, že by ho mohla seznámit s nějakým jiným upírem. "Tak kdybys ten souhlas dostala, tak mi to hlavně předtím řekni, ať se na to můžu připravit," požádá ji. "Jo, jo, to mi už došlo, že byli nějací upíři na tom večírku... Ale Původní, ptám se na ty. Byli tam?" Co věděl, tak tam Elijah nebyl, nebo si ho aspoň nevšiml. Třeba nebyl na takové akce, když byl tak nóbl. Nosil vůbec něco jiného než obleky? Vždyť to muselo být strašně nepohodlné a nepraktické. Teplo v tom muselo být... To by Adam asi nedával. Potom už se začnou bavit o jeho magii a o tom, co Sophie zjistila nebo vypozorovala z toho dneška. "A není to docela svazující? Jsi zvyklá na svou moc a kdybys chtěla třeba někam odjet, tak jsi najednou bez ní... Takže to znamená, že moje magie se zakládá na ovládání přírodních živlů? Chápu to dobře? A ty používáš jakou magii? Jasný, magii předků... Ale je něco, v čem jsi silnější, nebo tak?" Přece by ta její magie mohla mít nějaké klady, přece jenom, být na někom závislý asi nebylo příjemné. "Ne, to jsem teda neměl..." Když jim servírka přinese další panáky, vezme si skleničku do ruky a lehce ji pozvedne směrem k Sophie. Po chvilce alkohol vypije a skleničku položí na stůl.

To jsem ráda. (Pronese upřímně vážně. Opravdu nechce, aby se Adamovi něco stalo. A také nerada kouká na to, jak někdo ubližuje jejím přátelům, i když Elijahovi by trvale Adam ublížit nemohl. Kdyby se to opakovalo, tak by to už nejspíše neřešili jen nějakým upozorněním a domluvě. A kdyby se dozvěděl Klaus, že tu je čaroděj, který nemá rád upíry a zaútočil na jeho bratra? Ani nechce vědět, co by s Adamem udělal. Jak řekla, nechce se dívat na další smrt nebo vážné zranění. Už toho bylo moc.) Dříve tam byl docela často. Teď už ne tolik. (Měl snad Adam v plánu chodit často do jejího baru, a proto se na to ptal? Elijah tam sice teď moc často nechodil a nejspíše kvůli tomu, že chodil teď za ní do jejího bytu, ale chodili tam jiní upíři. Sem tam se tam zastavil i Kol nebo Rebekah. A má takové tušení, že Kol tam teď bude často jako dříve kvůli Genevieve. Překvapeně se na něj pdoívá, když zjistí, že měl namířeno za ní. A ke všemu jí chtěl vytáhnout na tu večeři. Kdyby se dnes nestalo, co se stalo, nejspíše by s ním šla, ale teď? Vlastně ani neví, kdy bude mít náladu zajít na nějakou večeři. A v tuto chvíli je ještě tak trochu naštvaná na Adama, i když to nedává na sobě znát. Nic mu na to raději neodpoví a na chvíli sklopí pohled a zadívá se na dřevěnou desku stolu. Vzhlédne, až když jí poví svůj nápad a ona mu na to odpoví.) Dobře. (Kývne hlavou.) Jo, byli. Kol, Rebekah a Klaus. (No Klaus v té době sice nebyl vlastně Klaus, ale to tady rozebírat nechce. Vypadal jako Klaus? Vypadal. Baví se poté už o Adamovo magii a vlastně mu Sophie i řekne jakou magii praktikuje ona a zbytek covenu.) Vlastně mi to vůbec nevadí. Před pár lety jsem odešla z New Orleans a opustila svou komunitu. Měla jsem v úmyslu se nevrátit, ale vrátila se. Byla jsem na cestách dva roky a za tu dobu mi nechyběla má moc ani jednou. Ta nejhorší část na tom jsou předci, kteří nás mohou kontrolovat. Ublížit komukoliv, když se jim něco nelíbí nebo dokonce zabít. (Řekne mu zcela upřímně. Uhne na chvíli pohledem do strany. Musí už konečně dodělat to kouzlo, aby už jim předci nemohli nikdy nic udělat. Nesmí zabít už nikoho. Zhluboka se nadechne a odpoví Adamovi konečně na jeho další otázky.) Možná. To nejde říct. Třeba tvá moc nijak nesouvisí s přírodními živly a máš jen dar ovládat přírodní živly. (Pokrčí rameny. Opravdu netuší, ale je to něco, čeho se může chytit.) To se nedá takhle říct. Každá magie má své klady a negativa. A taky nezáleží vždy na magii, ale i na jedincích. Vždycky jsou například silnější čarodějky, které mají oba rodiče čaroděje. Za posledních sto let byli v mé rodině... (Zarazí se uprostřed věty. Chtěla říct, že v její rodině byli za posledních sto let jen samí čarodějové a čarodějky, ale vždyť tohle neví. Nebyla dcerou muže, o kterém si myslela, že je její otec. Byla dcerou Chrise Claire a netuší, jak to bylo v jeho rodině.) Z matčiny strany byli v rodině jen čarodějky. (Poví nakonec, protože tohle byla pravda, kterou znala. Jenže to vůbec teď nezapadá do její pointy. Zvedne sklenku stejně jako Adam a vypije naráz její obsah. Rovnou objedná dvakrát to samé. I kdyby Adam už nechtěl, tak to může vypít ona.)

Vážně už nechtěl mít s Elijahem žádný incident. Příště by to pro něj třeba nemuselo dopadnout tak dobře jako teď, příště už by nemusel 'minout' a mohl by mu nějakou větví místo nohy probodnout třeba břicho, nebo rovnou to místo na hrudi, kde má srdce. Stačilo, že už teď má asi ne moc příjemného nepřítele, nepotřebuje to ještě zhoršit, když by ho ani nemohl zabít. "To je dobře..." zamumlá, když se od Sophie dozví, že už k ní do baru Elijah moc nechodí. Rád by si do baru občas zašel, vždyť to i Sophie říkal, že by si tam klidně dal čaj, nebo jenom vodu. Třeba by si s ní popovídal, kdyby zrovna obsluhovala... A když tam nebude Elijah, tím líp. Jiné upíry snad nepozná jen tak v baru, jako poznal Elijaha, takže tady by snad být problém neměl. Řekne jí, kam měl původně namířeno, možná i čeká, že by mu na to mohla něco říct, ale Soph mlčí. Pokrčí mírně rameny, ale už nic neříká. Nedělal si nějaké naděje, že by to po tom dnešku mělo vyjít, to vůbec ne. Ale i přesto, že na něj byla určitě naštvaná, tu s ním teď seděla a popíjela. Vlastně už vypadala docela v pohodě. No, asi jen vypadala, protože kdo by na něco takového hned zapomněl? Alkohol zapomínat pomáhá, ale ona ho v sobě ještě neměla tolik... Na tom menším 'plánu', který se týkal toho, že Sophie Adamovi představí nějakého jiného upíra, se už domluví. "Aha..? Možná dobře, že jsem byl skoro celý večer na pódiu a nenarazil jsem na nikoho z nich." Ještě že narazil na ni, ona byla rozhodně příjemnější společnost na večer než nějaký upír... "Říkala jsi, že bys ráda cestovala, ale nemůžeš... Tak když to není kvůli tomu, že bys neměla moc, tak kvůli čemu? Může za to snad to, že jsi vůdkyní covenu? To nemůžeš nikam jet, když budeš chtít?" podívá se na ni tázavě. Jeho by to dost omezovalo, kdyby nemohl jezdit po světě. Měl moc rád cestování a často cestoval právě se svou kapelou po koncertech. "To mají až takovou velkou moc? Proč jim tohle dovolíte? Jsou přece mrtví, nemají právo na to, aby vám něco takového dělali..." Ti lidé, předci, sice jednou žili, ale teď byli mrtví, neměli by kazit život dalším lidem, navíc svým lidem. Potom poslouchá, co povídá o té jeho magii. A taky dává pozor, jak mu odpovídá na otázky. Občas přikývne, aby věděla, že vnímá a trošku zpozorní, když se Soph zastaví uprostřed věty. "Vidíš, alespoň víš, co byli tvoji rodiče zač..." Vůbec netuší, že Sophie to nevěděla. Tedy nevěděla to o svém otci. Adam nevěděl, jak je to u něj. Byli oba dva jeho rodiče čaroději? Když před ně položí obsluha další dva panáky, na chvilčku na něm může Sophie vidět, že přemýšlí nad tím, jestli si ještě dát. Ale skoro hned nad tím mávne rukou, vezme si panáka do ruky a vypije ho.

(Je ráda, že Adam dá na její radu a raději Elijaha bude ignorovat. Nemyslí si, že by ho Elijah zabil, ale i on má nějakou svou hranici. Už dnes vypadal opravdu zlostí bez sebe. A nekoukal se nepříjemně jen na Adama, ale i na ni. Tohle jí opravdu zamrzelo. Štve jí, že to mezi nimi teď nejspíš nebude nejlepší. Jenže co měla dělat ona v té situaci? Měla se na to vše jen dívat a nic neříct? Měla seřvat jen Adama? Oba na tom měli vinu, i když Adam to celé začal. Odpoví mu na jeho otázku, jak často Elijah chodí do baru. Třeba tam ani teď nebude chodit vůbec. Bude na ní naštvaný pořád a neukáže se ani v baru nebo u ní v bytě? Netuší, jak to teď vlastně bude. Ale pro Adama to bude jistě nejlepší, kdyby tam nikdy nenarazil na Elijaha. A bude jen doufat, že jen tak nezaútočí na jiné upíry a nedej bůh na Genevieve. Poté, co se dozví, že Adam měl namířeno za ní a chtěl jí vytáhnout na tu večeři, jen sklopí zrak a mlčí. Neví, co by mu na to měla odpovědět. On si musí být vědom toho, že dnes to prostě nevyjde a vlastně ani neví kdy.) Nejspíš ano. I když Rebekah by ti asi nic neudělala. Tedy podle toho, zda bys jí nějak neurazil. A u Kola záleží na jeho momentální náladě. (Pokrčí rameny. Vlastně Rebekah ani Kol by mu jistě nic neudělali, pokud by neměli nějaký svůj důvod. Pokud by ho považovali za normálního člověka, tak by nic neudělali. Krmit se na něm stejně nemohli, když měl v sobě sporýš z pití. Když nad tím tak přemýšlí, proč by nemohla podávat pití se sporýšem i v baru? Upíři možná nezabíjeli kvůli krvi, ale na lidech se krmili. A ona je nemůže ve svém baru hlídat dvacetčtyři hodin denně. Takhle by si byla jistá, že v jejím baru se nic takového nestane. Promluví si o tom s Cami, co jí na to řekne. Potřebuje názor ještě někoho dalšího.) No cestovat vlastně mohu, ale ne tak jak chci. Vypadnout třeba na rok z New Orleans by byl problém. Na měsíc? To by ještě šlo. Nejde jen o coven, ale i o ten taky hodně. V covenu byli většinou vždycky dva vůdci. Já jsem teď jediná Starší a jen tak se to nezmění. Nemůžu jen tak odjet a nechat je tady. Znamenalo by to, že mi na nich nezáleží a nechráním je. Jak bych je taky mohla chránit, když bych byla tisíc kilometrů daleko? A pak jsou tu naše problémy. Vždycky se objeví někdo, kdo chce získat větší moc a převzít vládu nad New Orleans. Ublížit někomu z nás. Pomstít se za staré činy. Nemůžu opustit své přátele a rodinu. (Vlastně do její rodiny oficiálně patřila jen Davina a Jane-Anne a Jane v New Orleans není, ale Genevieve je pro ní také rodina. Jack, John, Nicole a malý Josh jsou pro ni rodina. A tyhle lidi by jen tak nedokázala opustit.) I kdybychom jim to nechtěli dovolit, tak s tím nic neuděláme. Máme díky nim svou moc a oni si myslí, že díky tomu nás mohou kontrolovat a ovládat nás. Nesplnění jejich přání berou jako zradu. Chci s tím něco udělat, ale není to tak jednoduché. Už měsíce pracuji na kouzle, ale nejde to tak rychle, jak bych si přála. A pak ani nevím, zda se mi ho podaří provést. Předci mi můžou zablokovat mou moc a já kouzlo nebudu moct provést. (Už vlastně přemýšlela, že by pak požádala Aliseu o pomoc, ale svou laskavost už nejspíš vyčerpala pro Genvieve. A neví, zda jí Alisea bude chtít pomoct. Ale tímhle se bude zabývat až bude mít kouzlo hotové. Usměje se způsobem, jako by jí jeho slova pobavili, ale on za to nemůže. Neví totiž, že právě tohle nebyla až tak pravda. Vlastně své rodiče vůbec neznala. Neznala dokonce ani svou matku, jak si myslela. Za hodně dlouhou dobu by jí chtěla vidět živou a položit jí tolik otázek. Proč jí neřekla, kdo je jejím otcem? Proč nevěděla, že má další sestru? Proč se k ní vlastně chovala jako k někomu cizímu, když byla schopna milovat? Nenávidí za to, že se tohle musela dozvědět sama v době, kdy už si na ní nemůže vylít svůj vztek.) Vlastně už ani nevím, co byli zač. Vůbec jsem je neznala. (Zavrtí hlavou. No svého otce opravdu neznala. Viděla ho za svůj život kolikrát? Třikrát? Ale Adam na tom byl hůře. On opravdu vůbec neznal své rodiče. Ale snad je někdy pozná a dostane své odpovědi na své otázky. Zasloužil si přeci vědět, proč ho matka dala pryč. Sophie by to také chtěla vědět. Vypije na ex svého panáka a dívá se na Adama, jak zaváhá. Chvíli si myslela, že ho bude muset vypít ona, ale on ho nakonec vypil. Podívá se na hodiny a zjistí, že už je dost pozdě. Dneska už žádnou práci neudělá. A svou schůzku bude muset přesunout na zítra. Snad si na ní designérka udělá čas.) No myslím, že je čas už jít. Jsem zralá na postel. (Koukne na něj a z kapsy u kalhot vytáhne peníze, které položí na stůl. Nechce, aby za ní platil Adam.)

O Elijahovi se už víc nebaví, vlastně ani nebylo o čem - všechno to už vyřešili, aspoň tak trochu. A komu by se chtěla řešit takováhle nepříjemnost celý večer? Adamovi rozhodně ne a jak to vypadá, tak už ani Sophie. Rád by chodil do baru častěji, když tam byl poprvé (a zatím naposledy), moc se mu to tam líbilo. Příjemné prostředí, byl tam klid (jo, sice tam byl jen on a Sophie, ale nemyslel si, že to bude někdy moc hlučné místo), a navíc by tam mohla být taková příjemná společnost pokaždé, to by si nechal líbit. Pořád si říkal, proč to jen musel dneska tak pokazit, proč musel chodit za tím Elijahem... Teď spolu mohli sedět v nějaké restauraci, kterou pro jistotu vybrala Sophie. A měli by příjemný večer, třeba bez starostí. Ale co teď? Bude s ním chtít vůbec ještě někam jít, když 'ublížil' jejímu příteli? Sakra, byl to přítel jako přítel a nebo přítel? Snad to byl jen přítel ve smyslu kamarád, to by ho úplně dostalo, kdyby Sophie byla s upírem... Musí se ušklíbnout, když začne mluvit o té Rebecce. "Já nevím, asi bych ji neurazil, přece jsem chlap, nebudu urážet ženy na nějakém večírku... Pokud by se ona nechovala nějak divně, neurážel bych ji. Myslíš si snad, že jsem typ muže, který ženy uráží?" podívá se na ni tázavě. Na toho Kola a jeho náladu už nic neříká. Taky jde o to, jakou náladu by měl Adam. No, kdyby si nemyslel, že chce někoho zabít, asi by mu nic neudělal. Třeba by nepoznal, že je to upír, když by si nepodali ruce. On zatím nevěděl, že se na tom večírku dával do pití sporýš. Potom poslouchá Sophie jak povídá o tom jejím cestování. "A proč se to jen tak nezmění? To tu není nějaký čaroděj nebo čarodějka, kterému důvěřuješ natolik, že bys ho zvolila jako druhého Staršího? Určitě by ti to pomohla. A třeba bys mohla odcestovat i na víc než měsíc, když bys věděla, že tady bude někdo, kdo se o tvé přátele a rodinu postará," pokrčí rameny. Zní to tak jednoduše - zvolí si svou pravou ruku, odjede si někam na dovolenou, potom se vrátí a všechno bude pořád stejné. "Ten někdo, kdo chce ublížit někomu z vás je teď ta čarodějka, kterou jsme přirovnávali včera k Voldemortovi?" koukne na ni s tázavě pozdviženým obočím. Není si jistý, jestli včera říkala Sophie její jméno, ale spíš ne. Takže proč ji nemohl zase přirovnat k Voldemortovi, když nevěděl, jak se jmenovala? Poslouchá potom o těch předcích. Co od Sophie zatím slyšel, byly to jenom prohnané čarodějky a čarodějové, kteří se pletli do života živým. "A to kouzlo musíš provádět nutně ty? Co kdybys našla někoho, kdo není závislý na těch předcích?" napadne ho. Zatím nepřemýšlel nad tím, že by se to mohlo povést klidně i jemu. Tázavě se po ní podívá, když řekne, že svoje rodiče neznala. Myslel si, že ona s nimi vyrůstala. Neříkala to snad? Říkala, že měla docela tvrdou výchovu... Nic ale neříká, akorát ji pobídl pohledem, aby mu o tom něco víc řekla a jestli o to teď nestojí, nevadí. Hodí do sebe, i když s malým váháním, dalšího panáka a koukne se na Sophie, když řekne, že už by měla jít, že je unavená. Jenom přikývne. "Myslím si to samý. Dneska jsem měl na můj vkus až moc panáků," řekne s mírným pobaveným úsměvem a zamračí se, když Sophie vytáhne peníze. "To nemyslíš vážně, Sophie. Já ti zkazím celý den a myslíš si, že tě nechám platit? Zapomeň," vezme její peníze a šoupne ji blíž k ní, potom vytáhne z peněženky svoje peníze a dá je na stůl. "Řekl jsem ti, že tě pozvu na večeři. Tohle sice večeře zas tak úplně nebyla, ale nevadí. Prostě tě nenechám platit," řekne rozhodně a potom se společně se Sophie zvednou a odejdou. Samozřejmě, že Sophie se nelíbilo, že za ni chce zaplatit, ale Adam se zkrátka nedal. Nakonec ji Adam doprovodil až k baru, cestou si docela příjemně povídali. Tím, že v sobě měl každý nějakého toho panáka to šlo tak nějak samo od sebe. Adam potom odešel do hotelu k sobě na hotel, ani se nesprchoval, doslova hupsnul do postele a po chvilce usnul.

(Jako každý druhý den jela z práce pozdě. Cesta z města do zátoky nebyla moc dlouhá, takže už se předem těšila, co bude dělat doma. Jelikož byla venku zima, pustila si topení a rádio. Zrovna hráli nějakou písničku, co Claire neznala, ale líbila se jí. Po nějaké době však zjistila, že jí zná a tak si začala zpívat pomalu se zpěvákem. Jejich hlas se slil v jeden a vytvořili skvěle sladěný duet.)
I thought I saw the devil, this morning
Looking in the mirror, drop of rum on my tongue
With the warning to help me see myself clearer
I never meant to start a fire,
I never meant to make you bleed,
I'll be a better man today

I'll be good, I'll be good
And I'll love the world, like I should
Yeah, I'll be good, I'll be good
For all of the times that I never could.

My past has tasted bitter for years now,
So I wield an iron fist
Grace is just weakness
Or so I've been told.
I've been cold, I've been merciless
But the blood on my hands scares me to death
Maybe I'm waking up today

I'll be good, I'll be good
And I'll love the world, like I should
I'll be good, I'll be good
I'll be good, I'll be good
For all of the light that I shut out
For all of the innocent things that I've doubt
For all of the bruises that I've caused and the tears
For all of the things that I've done all these years
Yeah, for all of the sparks that I've stomped out
For all of the perfect things that I doubt

I'll be good, I'll be good
And I'll love the world, like I should
Yeah, I'll be good, I'll be good
For all of the times I never could.

Ooh oh oh
Ooh oh oh
For all of the times I never could.
(Dnes si dopřála krásný den. Poslední dobou jen zářila, překypovala radostí a štěstím. Řídila dobře, akorát silnice trochu klouzala. Nepoutala se před jízdou, nikdy to nedělala. Byla ale zvyklá a tak věděla, jak řídit. Trochu zrychlila, mohla si to dovolit, tudy skoro nikdo nejezdil. Jela zrovna temným lesem, kde jediná světla byla ta od jejího auta a od měsíce, který osvětloval krajinu. Nebylo tomu divu, v zátoce žili jen vlkodlaci a to ti, kteří byli s Jacksonem, což byli tak trochu i ti, co se snad báli do města. Většinou ze zátoky nevystrčili nos, a když už, snažili se v městě být co nejméně to šlo. Ona taková nebyla. Nikdy se neschovávala, pokud to nevyžadovala situace. Blížila se prudká zatáčka. Zpomalila si a vjela do ní. Lehce si při tom soustředěně skousla ret, jak kdyby jí to snad mohlo nějak pomoct. Najednou její obličej však ozářila světla protijedoucího auta, které se tam zničehonic objevilo. Byl to velký vůz, mnohem větší než ten její a jel přímo proti ní. Zřejmě to nevybal a zatáčka ho vyhodila do protisměru. Nevypadalo to, že by si snad všiml, že naproti němu někdo jede. Claire rychle strhla řízení, snažila se ho objet, avšak on se pokusil se vrátit do svého pruhu, což bylo to nejhorší, co mohl udělat. Claire dupla na brzdu, chtěla to někde objet, nějak se z toho dostat. Nestihla to však a auta se střetla. Její vůz se najednou ocitl ve vzduchu, stejně jako ona. Stalo se to tak rychle. Její vlasy jí zastřely pohled a ona tvrdě a silně dopadla na přední sklo, které se pod tíhou jejího těla roztříštilo na několik malinkých kousíčků a ona se tak ocitla na nějakou chvilku ve vzduchu.
Najednou spatřila svou macechu. Měla blonďaté vlasy a modré oči. Byla přesně taková, jakou si jí pamatovala. Přišla k ní, pousmála se a pohladila jí po tváři.) Takhle to má být. Nikdy jsi neměla ani mít nebudeš děti. (Co to má znamenat? Ona o něj nepřijde. Ale ty sny… A teď tohle? Co to je? Nějaká kletba? Jako kdyby jí přála, aby o něj přišla. Claire však svůj myšlenkový běh nestihla dokončit, jelikož její tělo narazilo do stromu, která stál blízko u silnice. Najednou se její obraz rozplynul. Bylo to jako z nějakého špatného filmu. Auto narazilo na zem a ona viděla, jak se k ní blíží její auto, jak rychle se blíží k jejímu tělu, které během chvíle rozdrtí. Rychle se odkulila, co nejvíce jí bolest v zádech dovolila a zavřela oči. Připravovala se na náraz. Náraz sám o sobě nebyl tak strašný. To, co přišlo potom, bylo strašné. Auto jí přimáčklo nohu a částečně rozdrtilo stehenní kost. Vyjekla až moc nahlas. Snažila se jí dostat zpod auta. Musí se odsud dostat. Něco jí však drželo u stromu. Podívala se na své břicho. Zarazil se jí do něj kus plechu, který prošel skrz a přišpendlil jí ke stromu. Nejdříve si toho nevšimla, jelikož jí bolest v noze zaměstnala natolik, že by si něčeho všimla. Znovu zaječela. Věděla, co to znamená. Udělalo se jí špatně. Halva se jí zamotala. Najednou omdlela. Její tělo spočinulo na studené zemi. Poslední, co viděla, byl blonďatý muž, vstávající a odbíhající od nehody. Nechal jí tam napospas jejímu osudu.
Viděla jen pár věcí a výjevů. Byla malátná a vnímala jen strašlivou bolest, která byla všude. Světlo, které problikává a spousta hlasů, co křičí. Jsou zoufalé, pohotové. Několik rukou, co jí obstarávají. Nějaká maska, kterou jí proudí do těla nějaký plyn, co jí znovu nechává spadnout do bezvědomí.
Probuzení bylo těžší než cokoliv předtím. Stál u ní jeden mladší doktor s tmavými vlasy a světle zelenýma očima, a starší sestřička, která měla stříbrné vlasy a držela v ruce vodu. Oba dva byli trochu rozmazaní, jako všechno, co Claire viděla, lépe řečeno neviděla.) Jak se cítíte? (Uslyšela až moc milý hlas sestřičky a ucítila na sobě upřený pohled doktora.) Já… Co se stalo? (Pohlédla na ně a začala se zvedat. Doktor jí však silně zatlačil zpátky do postele. Claire si sáhla na hlavu a začala se pomalu rozkoukávat. Nemohla si vzpomenout, co se stalo.) Musíme si vás tu na nějakou dobu nechat. Claire, jste již v pořádku a v bezpečí. Váš stav se lepší každou minutou, ale… Musela jste podstoupit nutné operace. (Podíval se jí do očí a odmlčel se. Teď přijde to zlé. Chtěla, ale zároveň to nechtěla vědět. Pamatuje si jen matně, co se stalo. Ale pak si vzpomněla.) Moje dítě, je v pořádku? (Vyhrkla a hrábla zdravou rukou po doktorovi. Donutila ho tak, aby se jí podíval do očí. Chytl jí jemně za hřbet a stiskl jí ho.) Je mi to líto, Claire. (Podíval se na ní. Její ruka ochabla. Sklopila pohled. Bylo jasné, co to znamená. Všechno. Je pryč. Přišla o své dítě. O svého chlapečka, svého andílka. O svou naději na lepší život, na změnu. Ucítila bolest v zápěstí, jak doktor její ruku pustil a ona ji nechala prudce dopadnout na železnou konstrukci postele. Otočila se od nich a pomalu si sedla na okraj postele. Spustila nohy dolů na studenou zem a dotkla se jí chodidly.) Odejděte. Hned! (Vykřikla na ně ostře. Chtěla být sama. Uslyšela rychlé kroky a klapnutí dveří. Zavládlo mrazivé ticho. Pomalu si s třesoucími rukami vytáhla nemocniční košilku a podívala se na své bříško. Sáhla si na něj. Necítila nic. Pohladila se po něm a zasténala. Hlasitě a táhle. Byla jako zvíře. Byla matka, truchlící pro její dítě. Měla na to právo. Přitáhla si nohy k tělu, zpátky na postel a objala si je rukama. Schoulila se na postel a obličej zabořila do polštáře. Začala pro ni nekonečná bolest. Z očí jí řinuly slzy a tekly jí po tvářích. Vsakovaly se do polštáře a tvořily na něm tak velké mokré fleky. Z hrdla se jí draly hlasité pazvuky. Nezněly vůbec jako lidské. Ale byla sama a mohla si tu bolest vychutnat, ponořit se do ní. Trvalo to několik hodin, než se trochu vzpamatovala. Ale z tohohle se nejde vzpamatovat. Z tohohle se nikdy nevzpamatuje. Tohle s ní zůstane navždy.
Jakmile podepsala revers a dojednala si, aby její dítě bylo řádně pohřbeno, půjčila si nějaké oblečení, co tam měli, oblékla se a dala jim své číslo, jelikož ho chtěla policie, aby jí potom mohla vyslechnout, zda si něco nepamatuje. Teď na to neměla, a zřejmě ani zítra, ale bude si s nimi muset popovídat. Také jí řekli, že její auto bude co nejdříve v opravně, pokud o to má zájem, což ona měla.) Chcete se rozloučit? (Zeptal se jí zelenooký doktor a položil jí konejšivě ruku na rameno. Přikývla, ztěžka a pomalu. Nahlas polka, když ji přivedl před malou místnost, kterou ozařovalo několik zářivek, které zelené barvě na stěnách dodávaly nepříjemný odstín. Dovedl jí ke stolu a opatrně odkryl jejího chlapečka.) Nechám vás o samotě. (Řekl tiše a odešel. Claire se na něj podívala. Byl tak maličký. Vzala jeho ručku opatrně do té své a nahlas zavzlykala. Pustila jeho ručičku a přidřepla si ke stolu, na kterém byl položený.) Je mi to tak líto. Odpusť mi to prosím. (Zasténala, zalapala po dechu. Po tvářích se jí kutálely slzy.) Omlouvám se, že jsem tě nemohla ochránit. Miluji tě… Slibuji ti, že na tebe nikdy nezapomenu. (Vzhlédla a znovu zasténala. Bříškem prstu ho pohladila po hlavičce.) Znám jednu písničku, která by se ti mohla líbit, Mikeu. Nech mě ti zazpívat ji na dobrou noc. Aby se ti lépe odcházelo. (Pohlédne na něj a utře si slzy. Začne potichu zpívat, hlas se jí třese a nezní to tak dobře, jako normálně, ale je to od srdce. Je v tom zapsaná všechna ta bolest, co teď cítí a co jí tak pohlcuje. Co jí obklopuje, a ona má pocit, že se zblázní.)
You're just a small bump unborn in four months you're brought to life
You might be left with my hair but you'll have your mother's eyes
I'll hold your body in my hands, be as gentle as I can
But for now you're a scan of my unmade plans
A small bump in four months you brought to life

And I'll whisper quietly and give you nothing but truth
If you're not inside me, I'll put my future in you

You are my one and only
And you can wrap your fingers round my thumb
And hold me tight
You are my one and only
You can wrap your fingers round my thumb
And hold me tight
And you'll be alright

You're just a small bump, I know you'll grow into your skin
With a smile like hers and a dimple beneath your chin
Fingernails the size of a half grain of rice
And eyelids closed to be soon open wide
A small bump, in four months you'll open your eyes

And I'll hold you tightly and tell you nothing but truth
If you're not inside me, I'll put my future in you

You are my one and only
And you can wrap your fingers round my thumb
And hold me tight
You are my one and only
And you can wrap your fingers round my thumb
And hold me tight
And you'll be alright

Then you can lie with me, with your tiny feet
When you're half asleep I'll leave you be
Right in front of me, for a couple weeks
So I can keep you safe

'Cos you are my one and only
You can wrap your fingers round my thumb
And hold me tight
You are my one and only
You can wrap your fingers round my thumb
And hold me tight
And you'll be alright

'Cos you were just a small bump unborn for four months, then torn from life
Maybe you were needed up there but we're still unaware as why.
Sbohem, můj milovaný.
(Ke konci písničky se její zpěv změní spíše v hysterické tiché vzlykání. Vstane, naposledy se podívá na svého syna a vlepí mu opatrnou pusu na čelo. Tak malinkatý. Pomalu odejde ze dveří. Celá se klepe a její tělo i mysl ukazují na to, že má dost. Vyjde z nemocnice a bloudí prázdně ulicemi. Neví, kam má jít, co má dělat. Nechce ni z toho cítit. Nechce tu bolest. Chce něco, někoho, kdo jí obejme, zahřeje a zašeptá jí do ucha, že je tu pro ni a že to bude všechno dobré. Někoho, kdo jí porozumí a vezme si tu bolest částečně na sebe, pomůže jí. Ale ona je sama. Zas a znovu. Po nějaké době zapluje do baru Rousseau a začne se opíjet. Dnes skončí opilá na zemi, pozvracená a psychicky zničená. Bůh ví, zda dnešek přežije.)

Noc strávil samozřejmě na Plantáži, protože Genevieve ho ze svého bytu vyhodila. A on šel, protože byl tak strašně rozzlobený. Copak si myslela, že nechá Esther, aby mu ji zabila? Je vůbec normální? Moc dobře věděla, že by ji nikdy nenechal umřít, že udělá všechno pro to, aby ji zachránil. A teď už ví, že udělá to, co je potřeba nejvíc. Půjde za Esther a řekne jí, že přijmá její nabídku. On bude mít nové tělo, potom pomůže Gen a bude to v pohodě, oba dva budou žít...
Ráno a dopoledne strávil doma, tak nějak normálně. Hrál na svojí konzoli, dal si pár sáčků krve... Ne, Gen nezavolal. Nechtěl se jí hned začít omlouvat, vždyť to dělal pořád. A za tuhle hádku nemohl jen on, to oba. Místo Gen se odpoledne rozhodne, že zavolá Claire, dlouho spolu nemluvili a neviděli se. Proto vytáhne mobil a vytočí její číslo.

Moc rád si s Claire popovídal. Sice to ze začátku nebylo zrovna nejpříjemnější, hlavně kvůli tomu, jak se k němu chovala, a potom i kvůli tomu, že řekla, že políbila Jacksona. Ale ke konci už to bylo fajn, objala ho a byl za to rád. Doufal, že se to mezi nimi co nejdříve dá zase do pořádku a hlavně doufal v to, že se s tím, co se jí přihodilo, co nejdřív srovná. Věděl, že to pro ni nebude jednoduché, protože se na to dítě dost upínala, ale musela to zvládnout. A on jí v tom klidně pomůže, pokud kolem sebe zase nepostaví tu vysokou zeď, kterou ani Kol někdy nedokáže přeskočit. Napadlo ho, že by se mohla odreagovat na tom koncertu Our Last Night, až bude. Bylo by fajn tam s ní jet. Kol je upír, jistě by dokázal zařídit i zákulisí... Nakonec se spolu rozloučili a Kol jí řekl, že se bude snažit ji vidět co nejdřív. Nakonec ze Zátoky odjel a bylo už na čase, protože se začalo stmívat. Na Plantáži byl za chvilku; dal si tam pytlík s krví, potom rychlou sprchu a nakonec si šel lehnout. Bylo to zase po delší době, co vedle něj neležela Gen. Tedy občas se to stalo, ale po dlouhé době to bylo kvůli tomu, že se pohádali. Netrvalo to dlouho a usnul.
Ráno ho probudily sluneční paprsky, které dneska byly extrémně otravné. Nejdřív se převalil na břicho a zabořil obličej do měkkého polštáře, ale takhle se mu spát nedařilo. Takže s velkým a hlasitým zamručením vstal a protáhl se. Měl na sobě jenom boxerky a přesto, že se sprchoval včera večer, zamířil do koupelny, sundal ze sebe ten jeden kousek oblečení a vlezl si do sprchy. Dal si studenější a delší sprchu, aby se pořádně probral. Když skončil, omotal si kolem sebe ručník a podíval se do zrcadla. Už mu začaly zase docela růst vousy, ale jemu se to právě teď líbilo, takže se holit nebude. Vzal druhý ručník a pořádně si vysušil vlasy, vypadal teď jako rozcuchaný vrabčák. Jde zpátky do svého pokoje, stoupne si před skříň a nechá ze sebe spadnout ručník. Za chvíli ze skříně vytáhl bílé tričko a tmavě modré džíny. Oblékl se a sešel schody dolů do kuchyně, kde si dal jeden pytlík s krví. Rozhodl se, že si dá zase jednou čerstvou, takže se nebude přejídat. Ujistí se, že má mobil a vyrazí z domu. Dneska nejede autem, projde se. Chce jít až do města, do nějakého baru, už dlouho nikde nebyl. Prochází jedním parčíkem, kde ještě není moc lidí, je docela brzy, všichni jsou v práci... Jde po kamenité cestičce a vidí proti sobě běžet nějakou pěknou brunetku. Zdá se, že má sluchátka v uších a jeho si zrovna moc nevšímá. Když probíhá přímo u něj, trošičku se nahne do strany, takže ona vrazí přímo do něj. Okamžitě si vyndá z uší sluchátka. "Moc se vám omlouvám, příště budu dávat větší pozor," řekne pohotově. Znělo to, jakoby tuhle frázi měla naučenou nazpaměť, říkala to, jako by každý den do někoho narážela. "V pořádku," usměje se na ni Kol mile. "Nic se neděje," ujistí ji radši ještě. Dívka se na něj mile usmívá, asi se jí líbí. Ale má smůlu, ona Kolův typ nebyla. "No, ještě jednou se omlouvám, a teď už zase asi poběžím," řekne a udělá krok do strany, aby měla prostor se zase rozběhnout. "Kam bys chtěla běžet?" zeptá se jí tajemně a to už stojí zase přímo před ní. Chytne ji za ramena a podívá se jí do očí. "Nikam teď nepoběžíš, nebudeš vyděšená ani nebudeš křičet. Až ti řeknu, abys běžela, poběžíš a budeš si pamatovat jenom to, že jsi potkala mladého pěkného a sympatického muže, s kterým ses dala na chvíli do řeči." Jakmile věděl na sto procent, že ji ovlivnil, přitáhl si ji k sobě a zakousl se jí do krku. Normální lidé by si určitě mysleli, že je to jen zamilovaný pár.

Ta krev byla tak dobrá, bylo to něco úplně jiného než vychlazená krev z pytlíku. Tahle byla tak teplá, tak moc chutná... Kdyby to šlo, měl by doma nějakou živou zásobárnu, ze které by mohl pít pokaždé, když by bylo potřeba. Ještě se ani náhodou nechystal přestat s pitím, vždyť byl skoro na začátku. Samozřejmě dívku nechá jít, až ucítí, že je slabá, zabít ji nechce; už pro krev nezabíjel. Byl ale moc soustředěný na tu chuť a na ten požitek z toho všeho, že si ani nevšiml svojí sestry. Kdyby na něj nepromluvila, pil by dál, ale tohle ho donutilo k tomu, aby se od dívky odtáhl a podíval se na svou sestru. Už ani krve se napít nemůže, protože mu to překazí Rebekah. Otráveně si povzdychl nad tím, co řekla. "Lásku mám doma, na rozdíl od někoho. Bohužel si ale nemůžu dát její krev, tak si ji dávám tady, vadí ti to, sestro?" podívá se na ni. Myslela si snad, že chce tu dívku zabít? Tady všem na očích? Musel by být blázen, kdyby to měl v plánu. Obrátí se zase k té dívce a chystá se, že se do ní zakousne ještě jednou. Dneska ještě neměl dost, chtěl víc. A ta dívka byla silná, to množství krve, co z ní už dostal, jako by to na ní ani nebylo znát.

Divil se, že tu poznámku o její neexistující lásce nechala bez povšimnutí. Normálně by na něj už vyjela, protože se opovážil navážet se do ní za to, že nikoho nemá. "Jestli sis nevšimla, měl jsem na práci něco důležitějšího a příjemnějšího, než zdravení mojí sestry. A rozhodně se s ní nechci dělit, protože tahle holka chutná úžasně. Přece si ji od tebe nenechám celou vysát, ne?" Nic z toho nemyslel nějak zle, vlastně to říkal s příjemným tónem hlasu. Okamžitě se chtěl vrátit k pití té lahodné krve, ale Rebekah od něj dívku odtáhla a ještě než stačil nějak zareagovat, zakousla se do ní a začala pít. Teď se tvářil vážně naštvaně. Jo, sice se ho zeptala, ale ani ho nenechala, aby jí to zakázal. Tohle byla celá Rebekah. "Tohle už rozhodně nebude vypadat tak nevinně a roztomile, když lidi uvidí, že se oblizuje holka s holkou. Teda mně by to nevadilo, kdyby na tvym místě byl někdo jiný." Nikdy neřekl, že mu to nepřišlo zajímavé a přitažlivé. Ale jeho sestra? Eh, to vážně nikdy. Na dívce viděl, že začala slábnout, chtěl už na to sestru upozornit, ale zdálo se, že ani ona nemá zájem o to ji zabíjet, protože přestala pít sama. Zamračil se, když viděl, že ji začala ovlivňovat. A udělala to stejně rychle jako když ji od něj odtáhla a začala pít. "Nesnáším tě, víš to? Tu holku jsi právě připravila o dokonalou vzpomínku na mladého pěkného a sympatického muže na kterého omylem narazila a dala se s ním do řeči," řekne napruzeně, sedne si na lavičku, která byla pár kroků od něj a složí si ruce na prsou. "Dneska se chováš až podezřele mile, jakto?" podívá se na ni tázavě. Na tu otázku ohledně krásného rána nic neříká.

Ušklíbne se, když začne Rebekah říkat, že jenom plní povinnost toho správného sourozence. "Asi jsem zapomněl na to, jaký je to být správnej sourozenec, protože ti už dost dlouho život neznepříjemňuji. Asi bych měl začít, nemyslíš?" zeptá se ji a tázavě se na ni podívá. Myslel to tak na půl vážně. Fakt ji nechával už nějak moc v klidu, až bude po Esther a bude tady klid, možná by ji mohl zase začít trošku dělat problémy nebo ji aspoň otravovat. Ví vůbec o tom, že bude mít nové tělo? Stihla už to Genevieve někomu říct? Jestli ne, bylo by docela vtipné si z ní vystřelit v tom novém těle... Čeká, jak mu vysvětlí to svoje milé chování. Ona ale zdržovala a zdržovala, usmívala se jak měsíček na hnoji a neměla se k tomu, aby něco řekla. Konečně promluvila, až když se usadila vedle něj. Nechápavě protočí oči nad tím, co z ní vyleze. Jasně, určitě to bylo sluníčkem. "Ježiši, Rebeko. Víš, na co by ses ty úplně dokonale hodila?" koukne na ni tázavě a potom se podívá před sebe, když se zeptá na to, jak si Genevieve zvyká na upírství. "Co myslíš? Byla to čarodějka, najednou je upír, bez moci... Jak by si na to asi mohla zvykat?" zavrtí nechápavě hlavou. To byla stupidní otázka. Genevieve si na to nikdy nezvykne a Kol to věděl.

"Děláš snad, jako bys mě neznala, Rebeko. Moc dobře víš, že já si vždycky něco najdu." Kdyby chtěl, už dávno by věděl o tom jejím Jaimiemu, ale on se o ni poslední dobou moc nezajímal, vlastně se neviděli docela dlouho. Naposledy na tom silvestrovském večírku, na ledě, kde potkali i Klause neklause? Jo, asi se naposledy viděli tam. Ale co, nepotřeboval žádného Jaimieho, mohl ji pořád otravovat s Marcelem, ne? Nebo s Claire. Ne, ne. Ten nápad rychle zamítl, protože Beka by se jenom vyžívala v tom, kdyby se dozvěděla, jak se teď Claire trápí. Lepší, když to nebude vědět vůbec. Když se zeptá, jestli chce znát odpověd, zavrtí hlavou. "Ne, nechceš," ušklíbne se na ni. Nebude jí nic říkat, rozmyslel si to. To je tak, když si myslíte, že řeknete něco rádoby vtipného, ale po chvíli se vám to rozloží v hlavě a zjistíte, že je to tak strašná ptákovina, že to říct nesmíte. Potom už se najednou Beka tváří vážně, když se začnou bavit o Gen. On by vlastně zapomněl, ty dvě teď byly straaašně veliké kamarádky. "Nevím, asi se nemá zrovna nejlíp, protože se objevila naše drahá matinka, která nás vydírá, teda spíš mě, docela hnusnými způsoby. A tu krev zvládá dobře, ovlivnil jsem ji. Ale proč se jí na tohle všechno nezeptáš sama, nebylo by to lepší?"

"Věř mi, že já něco takovýho najít dokážu. A nebo to bude spíš někdo, jak tě znám, co?" podívá se na ni s úšklebkem. On nemá v plánu nějakýmu jejímu příteli nebo co to bylo, ubližovat. On ne, ale jestli se o něm dozví jejich matka, je po něm, protože ho na sto procent použije proti Rebecce, stejně jako proti Kolovi použila Genevieve. Jo, ona věděla, jak člověka nahlodat, jak ho donutit, aby přemýšlel nad její nabídkou... Dál už se nebaví o tom, jakou poznámku chtěl říct Kol na sestřinu adresu, protože si uvědomil, že to byla dobrá blbost. Začal mluvit o Genevieve a taky se zmínil o matce a v tu chvíli mu skočila sestra do řeči. "Jo, Esther využívá Genevieve, protože zjistila, že právě ona je moje jediná slabina. Nejdřív říkala, že pokud to přijmu, dá nové tělo nejenom mně, ale i jí. Ale já odmítl, vlastně už několikrát a podle toho to taky dopadlo - zařídila, aby se díky kouzlu nemohla Gen napít krve. Nebýt Sophie a Alisey, pomalu by teď někde vysychala, protože bych jí nedokázal pomoct." Nedokázal by ji pomoct, to bylo na tom snad to nejhorší. Musel by se na ni dívat, jak se trápí, jak trpí, ale nemohl by s tím nic udělat, protože je jeho matka vypočítavá mrcha, která nechce dopřát ani jednomu ze svých dětí pocit štěstí. Teď se bohužel bál, že i když tělo přijme, což měl v plánu, Esther nedá jeho snoubence nové tělo, protože už její nabídka pro oba dva 'vypršela'. Ale s tím Kol počítal. Měl už teď plán, jak to všechno vyřešit, jen o tom nechtěl s nikým mluvit, protože Esther má uši a oči všude. "V říjnu?" koukne na ni překvapeně. Že by se spolu ty dvě nebavily tak dlouho? Zvláštní. "Chápu, proč jste mě pomlouvaly," ušklíbne se. Ano, věděl, že v té době byl uřknutý - na to se zapomenout nedalo. Když se zmínila o Marcelovi, musel se ušklíbnout. "A co vlastně ty a Marcel? Když už se ti podařilo od něj dostat Claire, která ho mimochodem milovala, je teď s tebou nebo se na tebe vykašlal stejně jako na ni?" Všechno to říká se zájmem, protože ho to vážně zajímá. Chce vědět, jestli byl Marcel takový. Ale byl rád, že s ním Claire není, přece jenom si nemyslel, že by byl zrovna tenhle na vážnější vztahy. Tipoval ho spíš na ten život, kde se střídají ženské a alkohol. "Třeba ti ještě neodpustila to, cos jí udělala, i když jste si to vyříkaly," ušklíbne se. Moc dobře věděl, že Gen to odpustila, ale nezapomněla. Teda aspoň si myslel, že takhle to říkala. "Asi na plantáži." Až pozdě mu došlo, že si mohl nechat to 'asi' od cesty, protože teď se ho bude Beka ptát ještě víc.

Vůbec se nevyjadřovala na to, co řekl, takže předpokládal, že si někoho našla. Co to bylo za chudáka? Určitě ani nevěděl, že chodí s Původní upírkou. Že si Beka nedá pokoj, takhle akorát ten kluk přijde o hlavu. Ale je to její chyba, Kol se do toho montovat nebude. Potom už se začnou bavit o těch méně příjemných věcech - problémech s Esther. "Ne, nepokusila. Ale jsem si naprosto jistý, že už zjistila, že Gen nemá s krmením potíže. Moc dobře ví, že bych se u ní jinak zastavil a snažil bych se ji nějak přesvědčit, aby ji nechala na pokoji. Esther už určitě něco plánuje a obávám se, že problémy s přijímáním krve nebude oproti tomu nic," řekne popravdě, co si myslí. Zatím neříká nic o tom, že má v plánu za ní jít, že má v plánu její nabídku přijmout. "Jo, za tu dobu jsem s ní taky nemohl mluvit," ušklíbne se na ni. "Ale co ti bránilo v tom se s ní sejít normálně teď někdy v poslední době? Pokud vím, teď je živá až až, klidně by se s tebou sešla. Teda aspoň myslím," pokrčí rameny a potom začne mluvit o Marcelovi. Nemůže si nevšimnout toho, jak ji to zarazilo. "Takže se ti to rozbití jeho vztahu s Claire moc nevyplatilo, co?" podívá se na ni pobaveně. "No, mně to vlastně ani tak nevadí. Ani Claire si nezaslouží takovýho debila, jako je Marcel." Měl na něj prostě svůj názor a nehodlal ho měnit. Sledoval úplně klidně Rebeku a čekal, jak bude reagovat na to, co teď řekl. Schválně, začne Marcela bránit? K jeho novému objevu se nevyjadřuje. Nezajímá ho s kým spí, vážně ne. Potom už ji sleduje, jak řekne, že jí to možná neodpustila. Rebeku to docela vzalo, ale to mohl čekat. "Tebe to nějak vzalo, ne? Proboha, Rebeko, co já vím, jak to mezi sebou teď máte, jenom jsem to jen tak plácnul," protočí oči. "Jestli ti Genevieve řekla, že ti to odpustila, tak ti to odpustila. Ona totiž není moc dobrá lhářka," řekne popravdě. Možná ji mohl nechat v tom, že jí neodpustila, ale to by přidělalo akorát problémy, a ty teď nikdo z nich nepotřeboval. "Ne. Nedávno jsme se trošku chytli kvůli Esther. Každý má jiný názor na to, jak by se to mělo řešit. A ona teď spí u sebe v bytě," pokrčí rameny.

"Myslím, že můžeme akorát hádat, protože Klaus nemá šanci ji zabít, pokud nemá nějakej super úžasnej plán, kterým dokáže porazit tisíciletou, možná nejmocnější čarodějku, co kdy žila, která má plnou podporu předků. Přeju mu hodně štěstí," ušklíbne se. Klaus ji nedokáže zabít sám. A proto chce taky Kol udělat to, co udělat chce. Potřebují někoho uvnitř, potřebují někoho v její těsné blízkosti. Takhle by to mohlo vyjít. Ona mu začne důvěřovat, Kol to bude hrát na obě strany, ale ve skutečnosti bude s Klausem a ostatními. Proč se to Gen zdálo jako hloupý nápad? "Jo, na tom silvestrovském večírku jsi ty byla zaměstnána Klausem a Genevieve byla zaměstnána mnou. Moment, kým jsi to vlastně byla zaměstnána, když to Klaus nebyl?" podívá se na ni tázavě. "Zajímalo by mě, jestli už Klaus dostal toho šmejda, co byl v jeho těle. Až ho uvidí, nebude váhat a zabije ho," ušklíbne se. Netuší, že ho Rebekah znala nějak víc. Ale i kdyby to tušil, tohle by si neodpustil a řekl by to. "Ne, to Marcel není pro Claire dost dobrej. Marcel nebude nikdy pro nikoho dost dobrej. Jak by taky mohl? Člověk, který dokáže tak jednoduše rozvrátit rodinu? Vždyť se na něj podívej, ten je samá děvka, samej chlast. Nakonec bych přece jen chtěl vidět ten jeho objev." Pořád byl toho názoru, že byl Marcel takový a že Claire měla na lepšího, i s tou svojí pověstí. "Ale stejně jsem si myslel, že ti záleželo na tom, aby byl Marcel tvůj," poznamená ještě a potom pokrčí rameny, když řekne, o čem přemýšlela. "Jak vidíš, asi to jde. Ale podle mě to jen tak někdo nedokáže. Vím, Genevieve je výjimečná," ušklíbne se na ni. Jen tak někdo by to nedokázal. Třeba Kol by okamžitě zabil Jeremyho Gilberta, o žádném odpuštění by ani nepřemýšlel. "Genevieve říká, že bychom se proti ní měli všichni spojit. Chce, aby se na mě použilo nějaké kouzlo, které by mě udrželo v mém těle. A to samé na vás.. Že by ji to prý rozhodilo a měli bychom šanci. Ale já prostě něchci riskovat, že by zabila ji." Najednou ji chytí za ruku a hlavou jí začnou probíhat vzpomínky na tu Kolovu a Genninu hádku. Vidí to samozřejmě z pohledu Kola. Takhle jí ukázal všechno, v čem se neshodovali a nemusel to říkat. Vlastně se i dozvěděla o tom, že za Esther chce jít a přijmout její nabídku.

"Jak říkáš, pokusit se může, ale aby toho ještě ona nějak nevyužila. Znáš naši matku, ta se dokáže chytit všeho, všechno dokáže obrátit a využít ve svůj prospěch. Třeba už pro něj má tělo a je připravená ho do něj přesunout, kdo ví," pokrčí rameny. Jejich matka byla nevyzpytatelná, nikdy nikdo nevěděl, co od ní má čekat. Tentokrát aspoň věděli, že se je chystá přesunout do jiného těla, ale co potom? Co má v plánu pak? Co až zjistí, že Hope žije? Bude ji chtít zabít a Klaus už ji nebude moct ochraňovat, když bude jen vlkodlak. To bude v hajzlu. "Klaus se pral s Elijahem, jo? Copak se mezi těmi bratry na život a na smrt stalo? Zjistil snad Klaus, že začal Elijah dělat do Hayley? Myslel jsem, že jemu je Hayley docela jedno." Ne, dneska si tyhlety rýpavé poznámky neodpustí, má na ně náladu a kdy jindy se mu poštěstí si rýpnout do Elijaha a Niklause? "Oliver? To byl ten otravnej blonďatej vlkodlak, žejo?" Pokud si dobře vzpomíná, byl to právě on, komu měl doručit tělo mrtvého dítěte, aby si myslel, že je to Hope. Potom už začali mluvit o Marcelovi, kterého Kol docela nepěkně urážel, ale co? Zasloužil si to? Zasloužil, nebude šetřit proto ostrými slovy. Jakmile ale začala o Claire říkat, že je děvka a že se nechala okamžitě zbouchnout, bouchly v něm saze. Upíří rychlostí nečekaně vstane, chytne Rebeku pod krkem a hodí s ní o nedaleký kmen stromu. Okamžitě se k ní přemístí, znovu ji chytne pod krkem a přimáčkne ji ke stromu. "Taky znám jednu, ještě ke všemu takovou, která nedokázala unýst to, že ji Marcel poslal do prdele jakmile zjistil, jaká je a jakmile si našel někoho lepšího. Pěkná, blonďatá a prohnaná. Neznáš ji náhodou?" zavrčí na ni a v tu chvíli ji pustí. Udělal pár kroků od ní - byl ale pořád připravený na to, že by ho mohla taky nějak napadnout za tohle. Popravdě nevěděl, proč ho to o Claire tolik vytočilo. Vadilo mu, že ji nazvala děvkou a nebo to, že se nechala zbouchnout? Možná to. Třeba by mu to tolik nevadilo, kdyby nevěděl o tom, co se jí přihodilo. "A ne, nemyslím si, že bys to dokázala odpustit, protože ty bys toho člověka okamžitě zabila a pak až bys brečela a litovala toho, co jsi udělala. To jsi totiž celá ty, Beko," řekne to ještě trochu rozzlobeně, ale myslí to naprosto vážně. Potom si složí ruce na prsou a pokračují v diskuzi o Gen, Esther a o jejich neshodách. Něco jí sice řekne, ale pak ho napadne, že by bylo možná lepší jí to ukázat. Chytne ji tedy za ruku (možná si může myslet, že ji chce zase napadnout, ale tak to nebylo) a začne jí ukazovat vzpomínky z té hádky. Když už si myslí, že stačilo, ruku jí pustí a podívá se na ni. Čeká, jak bude reagovat. "Jo, chci to přijmout, protože nechci, aby Genevieve zabila, aspoň ty jako ten největší romantik bys to mohla pochopit, ne?" koukne se na ni a potom ji dál poslouchá. Začátek se mu líbil, ale to, co začala říkat potom? Zase si začala vymýšlet něco, s čím on nepočítal. Vlastně spíš chtěl mít tenhle plán sám, chtěl ho jet jako sólo, stejně jako Klaus ten svůj. Neměl jí to říkat, teď se do toho začne zase motat. "Proč bych si měl vymýšlet nějaký dobrý důvod? Copak si nemyslíš, že jako důvod stačí to, že enchci, aby ublížila mojí snoubence? Ani jedna nechápete, že na žádné vymýšlení takového kouzla není čas. Esther může začít jednat klidně ještě dnes nebo zítra, není na to čas. Mám vlastní plán. Dostanu se jí pod kůži a pak přijdu na to, jak ji zničit. Získám si její důvěru, to bude fungovat. Pořád je tu s tím tvým a Genniným plánem možnost, že se to nepovede a ona se dozví, že to mám na svědomí já a Gen. A v tý chvíli ji bude chtít zabít. Potřebuju si nejdřív zařídit, aby nemohla Gen nic udělat. A nebo jí dát aspoň nějakou možnost, aby se mohla bránit, protože toho moc jako upír nesvede."