New Orleans - City

"Taky bych na vás byl naštvaný. Přece jenom, jak dlouho jste s ním byli? S přestávkami tisíc let, Rebeko. Mně to za vinu snad dávat ani nemůže, já jsem s ním nebyl skoro den co den, jako vy dva. A jak znám Klause, ten vám to jen tak neodpustí," ušklíbne se na ni. K tomu, co řekl na účet Elijaha a Hayley už nic neřekla, ale on si přesto myslí, že to má na Klausovo chování taky vliv. No co, přece není hloupý. Jistě si myslel, že ELijah okamžitě, co zemřel, využil příležitosti a začal si s Hayley. A nedivil by se tomu, kdyby si i myslel, že se ho Elijah bude snažit nahradit jako otce, až se maličká Hope vrátí. Klausovi na jeho dceři záleželo a tohle by nepřežil. Taková zrada od vlastního bratra? Kol by nechtěl být na Elijahově místě. "Jacksonův bratr? Škoda, že Klaus nezabil místo Olivera Jacksona, to by bylo mnohem příjemnější zjištění. Ten Oliver je mi totiž úplně jedno. A Jacksona nesnáším. Byla by úleva vidět ho mrtvýho, bez hlavy..." Doslova se nad touhle představou rozplývá. Bylo by to pro něj něco tak skvělého, kdyby viděl někoho, kdo mu dokázal na chvíli ukrást jeho Gen, bez hlavy na krku. Nejradši by ho zabil on sám, ale to by mu Claire ani Genevieve neodpustily, a to nechtěl. Ale však na něj někdy dojde, prostě muselo. Takového neschopného Alfu svrhnou buď sami vlkodlaci a nebo ho někdo zabije. Už se na to těší. "Jo, slyšíš správně - lepšího," podívá se na ni s úšklebkem na rtech. Zasměje se, když slyší, co říká dalšího. To myslela vážně? Jak mohla říct, že Claire byla pro Marcela krok dozadu? Tohle by ještě nějak přežil, možná by to už nechal být, ale to, co řekla potom? Jako dělala si legraci? "Jak si vůbec dovoluješ tohle nechat vyjít z tý tvojí prolhaný huby!?" zavrčí na ni. "Ty vůbec nic nevíš. O Genevieve, o Claire a zdá se, že ani o mně ne," pořád to všechno cení přes zuby. Sakra, jak si to mohla dovolit vypustit z pusy? Jak si mohla dovolit říct, že se zamiloval do Claire? To nebyla pravda, on miloval jen a jen Genevieve. A to o tom dítěti... Nejradši by jí teď na místě zakroutil krkem. Už dlouho se nenechal od nikoho takhle vytočit. Jakmile do něj nečekaně zabodne nějakou spadlou větev, ve tváři se mu objeví bolestná grimasa. Chytí tu větev oběma rukama a snaží se ji ze sebe vytáhnout, ale nedaří se mu to, protože Beka ji pořád ještě nepustila. "Myslel jsem, že jsme se bavili o tobě a o Genevieve, Rebeko. U mě a u tebe to bylo naprosto něco jinýho. Já jsem tě nezabil a taky bych to nikdy neudělal. To jen ty jsi zabila svoji přítelkyni kvůli Marcelovi, který se na tebe později vykašlal. Stálo ti to za to?" zeptá se jí a zasměje se. Sykne bolestí, když se větev v něm začne hýbat. Bolelo to. Na větvi byly ještě k tomu menší slabší větvičky, takže o to to bolelo víc. "Možná bys měla. Možná bych se měl i já vykašlat na tebe, protože takový kecy si od nikoho líbit nenechám, na to mě znáš až moc dobře, abys to věděla," zavrčí a když od něj poodstoupí, vytáhne se sebe větev, ale stále si ji nechává v ruce. Beka nemůže vědět, jestli ji znovu nenapadne. Ale on ji zatím jen chytne za ruku a všechno jí ukáže. "Provedu si svůj plán, nepotřebuju k tomu pomoc ani tvou, ani pomoc Genevieve." Potom do Rebeky najednou zabodne tu větev, která byla před chvílí v něm. Fakt si myslela, že ji nechá jen tak? On ji jen chytnul pod krkem a ona na něj hned se dřevem. To teda ne. Zabodne ji do ní skrz na skrz a Rebeku hodí na trávník tak, že se druhý konec větve, který z ní trčí, zabodne do země. Skloní se nad ní, ruce položí na větev a ješttě s ní zatočí, stejně tak, jako to udělala před chvílí ona. "Ještě jednou se opovážíš něco takovýho říkat a neskončí to jenom takhle pěkně," zavrčí na ni. Teď narážel hlavně na to, co říkala o Claire a na to, když řekla, že se do ní zamiloval. To nebyla přeci pravda. "A opovaž se někomu říct, co mám v plánu," řekne potichu, ale dost hrozivě. Naštěstí jsou dost stranou v parku, takže je lidi nemohou vidět. Navíc tam moc lidí není. Teď se Kol prostě sbalí a od Rebeky odejde pryč. Tohle půjde někam zapít, potřebuje teď alkohol.

"Já jsem nenáročný, úplně v pohodě si vystačím s průvodkyní, která mi ukáže francouzskou čtvť. Nepotřebuju znát celý město, stejně je francouzská čtvrť nejhezčí," řekne s úsměvem. Po tomhle rozhovoru to bere tak, že to bude právě Sophie, která ho někdy francouzskou čtvrtí provede. A moc se na to těšil. Akorát si moc nedovede představit, že by se soustředil nějak moc na místo, kterým by ho vedla... Potom jí začne skládat komplimenty, které myslel naprosto upřímně. "Ale já nelžu, Sophie!" řekne na oko dotčeně, potom se usměje. Myslí to vážně, vypadá krásně. Kdyby byl žena a vypadal vy jako Sophie, vůbec by se za sebe dneska nestyděl. "Chceš říct, že jsem jenom kousek od toho, aby ses začala červenat? To jsem docela dobrej, ne?" řekne a zaculí se na ni. Věděl, že ona nebyla ten typ, který se začne červenat po pár komplimentech. Potom přejdou k tomu, jestli ho konečně seznámí s nějakým dalším upírem. "A jak to dokáže, nekrmit se na lidech? Vždyť je to upír, musí ji to k tomu nutit, ten instinkt." Už zase se jí ptal na otázky, na kterou nemohla znát odpověď. Ale to on si neuvědomoval, bral to tak nějak automaticky, že bude vědět snad všechno. Věděla toho opravdu hodně oproti němu. Začnou se bavit o jejím hadovi, Apopovi. "Třeba nedokáže poznat masovýho vraha, Sophie," zatváří se na chvíli naprosto vážně a podívá se na ni tak zvláštně, jak se podle něj dívají vrahové. Muselo to vypadat směšně. "Říkal jsem si, jestli bys mi ho někdy nemohla ukázat, až nebude spát? Hady mám docela rád, jednoho jsem dokonce měl, ale ten byl oproti Apopovi slabej odvar." Opravdu rád by ho viděl, když bude vzhůru. Její had byl veliký, oproti jeho korálovce, kterou měl jako mladší, to bylo opravdu něco. Poslouchá, co provedl Apopa, že dostál svému jménu. "Tak je to chlap ne? A chlap se nezapře. Snad všichni jsou bordeláři," řekne s úsměvem a dívá se na ni. Začnou se bavit o filmech. "Samozřejmě, že jsou knihy lepší než filmy. Taky je to kvůli tomu, že ty knížky častokrát píše ten člověk, kterému se to stalo. Ten, kdo to zažil na vlastní kůži. Filmy už jsou jiné, tam se to musí přizpůsobit hodně věcem... Ale zase je to dobrý pro ty lidi, kteří vůbec nečtou. A i já se na ně rád podívám, porovnávám potom s knížkou," pokrčí rameny. "To je škoda, asi jsem přišel o možnost tě při hororu držet za ruku. Pokud ze sebe ovšem neudělám obrovskýho strašpytle, který se bude schovávat u holky, protože se bude bát," řekne s úsměvem. Sophie potom odejde do kuchyně a nechá ho napospas Jackovi. Nebyl to tak špatný chlap, jak se mohlo na první pohled zdát. Byl celkem v pohodě. "Tak třeba Johna taky někdy potkám," pokrčí rameny. Sophie tráví od téhle doby dost času v kuchyni, ale co se dá dělat. On aspoň vytáhne mobil a zabíjí čas hrami. Když přijde Sophie, samozřejmě se věnuje jí. Přikývne, když řekne, že se dojde ještě převléknout a potom můžou vyrazit. Sedí ještě chviličku u baru a když Sophie přijde, obdaruje ji malým úsměvem. "To tedy rozhodně nechci," řekne a vydá se společně se Sophie ke dveřím. Otevře jí, jako správný gentleman, dveře a nechá ji projít jako první. Společně potom jdou ulicemi New Orleans a Adam čeká, kam ho Soph zavede. "Půjdeme se rovnou někam najíst a nebo si dáme ještě tu prohlídku?" podívá se na ni tázavě, ale pak dostane nápad. "Nebo mě napadlo ještě něco..." řekne a teď se rozejde jiným směrem, než kam měli namířeno.

Tak tedy domluveno. (Kývne hlavou a tím to považuje za uzavřené. Prostě mu někdy ukáže celou francouzskou čtvrť, i když asi k tomu nebude mít průpovídky jako normální průvodci, kteří poukazovali na zajímavosti. Vážně třeba netuší od jakého roku tu stojí jaká budova. Možná by si vzpomněla na nějaký ten rok u opravdu významné budovy, ale musela by hodně zapátrat v hlavě. Co se týče hřbitova, tak by mu dokázala snad říct všechno, ale to jen kvůli tomu, že se to týkalo čarodějek a takové věci jí do hlavy tloukli už od mala. Koukne se na něj vážně, když řekne, že nelže. Vypadal dotčeně, ale nebyl, což poznala podle jeho následného úsměvu. Skousne si dolní ret a usměje se.) Spíš neúnavnej. (Opraví ho. Vážně byl s těmi komplimenty neúnavný. Člověk by si myslel, že ho to po chvíli přestane bavit, ale ono ne. Jeho otázka ji trochu zarazí. Tohle opravdu nevěděla, ale mohla si jen něco myslet.) Přesně to opravdu nevím, ale asi to bude tím, že nikomu nechce ubližovat. A myslím, že jde jen o zvyk. (Možná to je i díky tomu ovlivnění. Jenže to ona prostě neví jistě. Ví jen to, že Genevieve by nikdy neublížila nikomu, pokud by to nebylo nutné. Tedy její začátky jako upír nebyli nejlepší, ale byla nováček a jako čarodějka se s tím stavem nedokázala smířit.) No třeba ne zrovna masového vraha, ale když se mu někdo nelíbí, měla bych to brát na vědomí. (Raději to už budu brát na vědomí. Pomyslí si v hlavě. Zkoumavě se na něj podívá, když se začne tvářit jak největší pako. Začne se smát. Kdyby se na ní takhle podíval masový vrah, tak by se mu vysmála do ksichtu. Uklidní se a poslechne si jeho další slova.) Jo klidně. (Kývne hlavou. Ukázat mu ho rozhodně může, i když už ani neví, zda ho Sophie unese. Za tu dobu, co ho má hodně vyrostl.) Jasně, hlavně když jde o jídlo. (Pousměje se.) Jo, to bude asi tím. Prostě jednoznačně vedou knihy nad filmy.  (Lehce se usměje, ale nemůže skrýt pobavení.) Neboj, nebudu tě soudit. (Mrkne na něj a pak odejde do kuchyně. Vrátí se zpátky za Adamem i s jeho snídaní, ale pak už zase musí do kuchyně připravit snídaně pro další zákazníky. Sem tam si najde nějakou volnou chvíli. Uteče jí to celkem rychle a je poledne. Dojde se převléknout k sobě do bytu a vrátí se zpět. Vyjde pak s Adamem ven před bar a zamíří ulicí od baru. Zatím ještě neví, kam přesně. Už už mu chce odpovědět na jeho otázku, ale Adama něco napadne. Povytáhne obočí a následuje ho.) Mám se bát toho tvého nápadu?

Společně procházejí ulicemi a Adam už se ptá Sophie, kam že to vyrazí. Ona mu ale nestačí odpovědět, protože dostane nápad. Bylo přece teprve něco po poledni, kdyby se šli někam najíst, bude to oběd, ne večeře. Na prohlídku francouzské čtvrti se mu moc nechtělo, spíš by rád něco jiného. Nechce říkat, že prohlídka by nebyla se Sophie zábavná, ale byly i zábavnější věci. Nebo strašidelnější, jak se to vezme. Když se ho zeptá, jestli se má toho jeho nápadu bát, podívá se na ni a šibalsky se usměje. "Jak se to vezme, Sophie," řekne docela tajemně. Musela by být jasnovidec, aby zjistila, co má Adam v plánu. Nijak nezrychloval krok, pořád šli tak nějak vycházkově po městě, povídali si, smáli se spolu. Bylo to příjemné. Vlastně by si Adam dovedl představit, že by takhle strávili celé odpoledne. Po pár desítkách minut dojdou do trošku rušnější části města, ale Adam si pořád nechává pro sebe, kam Sophie vede. Nakonec si může všimnout, že se blíží k místnímu kinu. Bavili se dneska o filmech, už věděl, co má rád, tak proč se nezastavit v kině, když měli čas? "Co říkáš na to, že bych tě pozval ještě před večeří do kina?" koukne se na ni tázavě a s úsměvem na rtech. Snad to neodmítne a snad budou mít štěstí, že se zrovna bude promítat nějaký dobrý film.

(Jakmile vyjdou ven zamíří zatím neznámo kam. Myslela si, že se Adam bude chtít jít jen projít a ukázat třeba něco zajímavého ve francouzské čtvrti. Nestačí mu odpovědět na jeho otázku, protože ho napadne něco jiného. Nechápavě se na něj podívá a položí mu otázku. Jenže jeho odpověď ji absolutně neuspokojí. Nedozvěděla se nic a ona opravdu nemá ráda, když něco neví. Svraští obočí a přemýšlí, kam jdou. Směrem, kterým šli bylo mnoho a mnoho věcí a ona jen tak nemohla odhadnout, které místo si Adam vybral. Je jí jasné, že na další otázku by jí odpověděl opět způsobem, kterým by jí vlastně nic nřekl a tak to nechá být. V hlavě jí to sice pořád šrotuje, ale nahlas už nic neříká. Celou dobu jde vedle něj a kouká na cestu před sebe. Sem tam se rozhlédne kolem sebe a pozoruje lidi. Občas se koukne i na Adama a usměje se. Byla vlastně celkem ráda, že přišel Adam dřív. V tuhle chvíli by nejspíše byla u sebe v bytě, koukala na nějaký film či seriál a přemýšlela nad Esther a tím plánem, na kterém se domluvila s Aliseou. Chce ho provést, co nejdříve, ale právě teď na větší kouzla nemá ještě sílu a pořád neměli magický předmět, který by zabránil Finnovi v praktikování magie. Takhle nad tím nepřemýšlela vůbec nebo jen na malinkou chvíli. Bylo to skvělé odreagování od všech těch problémů. Jakmile Adam začne zpomalovat, koukne se kolem sebe a zahlédne nedaleko od nich kino. Vážně ho napadlo kino? Rozhodně to bylo lepší než se procházet po francouzské čtvrti. Sophie samozřejmě měla ráda procházky, ale lepší prostě byli za teplejších dnů.) Myslím, že kino je fajn nápad. (Usměje se. Společně vejdou dovnitř a podívají se na tabuli, co zrovna promítají. Dávali nějakou komedii, která se bude promítat zhruba za patnáct minut. Pak tu byl nějaký akční film a nějaký horor. Na zbylé další filmy by museli čekat alespoň hodinu. Popravdě Sophie vůbec neví o čem ty filmy jsou. Neměla zrovna čas se dívat na nějaké novinky.) Myslím, že výběr nechám na tobě.

Když se ho Sophie zeptá, jestli se má jeho nápadu bát, odpoví jí tak, že vlastně vůbec nemůže tušit, co má za lubem. To se jí zřejmě moc nelíbilo, podle toho, jak se zpočátku tvářila. Zato Adamovi se to líbilo moc. Měl rád, když měl pro někoho překvapení, o kterém se ten druhý ne a ne dozvědět. A pak reakce toho člověka, to bylo k nezaplacení. Ať už to byla reakce příjemná a nebo méně příjemná. Sophie už se z něj nesnaží dostat žádným způsobem, kam to vlastně jdou. Asi jí došlo, že v jeho případě by nemělo nějaké přemlouvání, aby jí to řekl, cenu. Netrvá to ani tak dlouho a už stojí nedaleko kina. Zeptá se jí, co říká na jeho nápad a jí se dost líbí. Teda aspoň tak to vypadalo podle její reakce. Řekla, že je to fajn nápad a nevypadalo to nějak tak, že by to snad nemyslela vážně. Vejde se Sophie dovnitř a podívají se, co mají na programu v nejbližší čtvrt hodince. Sice to byla odpolední představení, ale ten výběr byl docela pestrý. Komedie, akční film a horor. Stačilo si jen vybrat. Nejdřív si myslel, že nechá výběr na ní, ale ona mu řekla, ať vybere sám. Zhluboka se nadechl, chvíli se na tabuli díval a potom odešel k okýnku, kde se kupovaly lístky. Sophie nechal stát na tom místě nedaleko tabule. Adam si vezme od postarší dámy v okýnku dva lístky na film - nečekaně. Dojde k Sophie a jeden lístek jí podá, aby zjistila, na co že to vůbec půjdou. Může vidět, že Adam vybral ten horor. A mají taky hodně dobrá místa, jelikož odpoledne v kině nikdy moc lidí nebylo. "Tak snad to ta tvoje ruka přežije," řekne s úsměvem a se Sophie už se vydají do sálu. Ještě předtím, než do něj vstoupí, si ale koupí veliké balení popcornu a dva kelímky s Colou. Potom už konečně ukáží lístky muži, který do sálu lidi vpouštěl a vejdou dovnitř. Sednou si na svoje místa a netrpělivě čekají na to, až horor začne.

(Nečekala, že Adamovo nápad bude zrovna kino, ale byl to vlastně dobrý nápad. Když už se v baru bavili o těch filmech, tak proč rovnou na jeden nezajít? Navíc tam bylo teplo a Sophie aspoň uvidí nějaký nový film, na který by si jistě sama nenašla čas. Uvnitř zkouknou, co dávají v nejbližší době, aby nemuseli zrovna dlouho čekat. Jí ani jeden film nic neříká a tak výběr nechá na Adamovi. Ona stejně vybírá restauraci, tak proč by on nemohl vybrat film? Když jí ten film nebude bavit, tak se vždycky dokáže zabavit nějak jinak. Třeba házením popcornu po lidech nebo klidně dokáže u filmu i usnout, i když to by asi nebylo zrovna vhodné. Jak jinak Adam jí neřekne ani, který film vybral a odejde koupit rovnou lístky. Už podruhé dneska vlastně neví nic a musí se to dozvědět až později. Přešlápne z nohy na nohu a mezitím, co čeká na Adama, zkontroluje mobil, zda jí někdo nepsal. Když zjistí, že nemá ani jednu zprávu nebo zmeškaný hovor, mobil zandá opět zpátky do kapsy a koukne na Adama, který už se k ní blížil. Vezme si od něj lístek a zjistí, že vybral ten horor. Koukne na něj a usměje se.) Bude muset nebo to nepřežiješ ty. (Ze široka se na něj usměje. Jakmile vejdou do sálu a po chvilce hledání správné řady, usednou na svá místa. V sále opravdu nebylo moc lidí a Sophie ani nepředpokládá, že by nějak mnoho lidí přišlo. Přeci jenom každý chodil většinou do kina kolem šesté hodiny až desáté. Za chvíli se začnou stmívat světla, až úplně zhasnou. Na plátně začnou prozatím běžet nějaké reklamy a upoutávky na další filmy, které teprve budou dávat.) Víš, co je nejlepší na hororech v kině? Můžeš strašit ostatní lidi. (Řekne o něco tišeji, aby nerušila náhodou někoho, kdo žere o upoutávky, ale dostatečně nahlas, aby jí Adam slyšel. Neví, jestli to přesně pochopil. Jistě se nemůže Sophie plížit mezi sedadly a pak vybafnout na cizího člověka, ale pomoc své magie to šlo o dost lépe.)

"Už se bojím," řekne ještě s úsměvem, když mu Soph řekne, že jestli to nepřežije její ruka, nepřežije to ani on. Samozřejmě, že to ona myslela jen z legrace, to chápal. Vlastně všechno, co si dnes říkali, se muselo brát dost s rezervou. Bylo v tom hodně nadsázky a humoru, to měl Adam moc rád. Žádné vážné rozhovory, jenom zábava, to bylo nejlepší. Teď to ale zase taková zábava nebude, když vybral ten horor. Tedy aspoň teď si myslel, že to žádná zábava nebude, protože ještě nevěděl o tom plánu Sophie strašit lidi pomocí vlastní magie. Vejdou společně do sálu a po chvíli najdou svoje sedadla. Seděli až skoro úplně nahoře, uprostřed řady, takže měli na plátno opravdu dobrý výhled. Navíc před nimi neseděl nikdo vysoký, takže jim nebránil ve výhledu. No, bránil by takový člověk spíš Sophie, to ona byla z téhleté dvojice ta drobnější. Ještě než světla zhasnou, Adam si stačí sundat sako a hodí si ho vedle sebe na volné sedadlo - tam nikomu překážet nebude. Poté se začnou zhasínat světla a začnou běhat reklamy - různí sponzoři a nakonec i trailery na další nové filmy, které zanedlouho poběží v kinech. Když začne najednou Sophie mluvit, zpozorní. Musí se usmát, když řekne to, co řekne. Samozřejmě mu došlo, že tím nemyslela nic normálního, ale myslela tím to, že můžou strašit lidi svou vlastní magií. "Myslíš třeba takhle?" podívá se na ni a potom už začne něco vytvářet. Vezme si z krabice s popcornem jeden kousek a hodí ho před sebe do vzduchu. Jednou rukou udržuje popcorn ve vzduchu a tou druhou pak luskne prsty a popcorn vzplane. Začne pomalu hýbat rukou a kousek se začne pohybovat po sále. čím rychleji rukou hýbe, tím rychlejší je popcorn. Nakonec se zastaví před partičkou puberťáků, kteří vypadali dost odhodlaně, na to, že jsou na hororu. Tedy až do té doby, než se před nimi objevil poletující hořící kousek popcornu. Vypadali vyděšeně a Adam se neubránil tlumenému smíchu. Nakonec mávl rukou a popcorn se rozpadl na prach. "Vím, že tohle nebylo nic moc, ale však já vymyslím v průběhu něco strašidelnějšího," pošeptá jí skoro jenom do ucha, aby to nikdo neslyšel. Na tváři mu pořád hraje široký úsměv, má velmi dobrou náladu. Netrvá to dlouho a horor začne.

(Zavrtí hlavou hlavou s úsměvem na jeho odpověď. Už na to raději nic neřekne. Adam byl prostě člověk, se kterým se nedalo neusmívat se. Tedy pokud zrovna nechtěl zabít vašeho nejlepšího přítele, protože mu nevěří. U toho se usmívat nedá. Popravdě je zvědavá, jaký ten horo bude. V poslední době viděla samej šílenej krvák, který by nevystrašil snad nikoho. Člověk se u toho mohl tak akorát poblejt, když neměl rád krev. Ale že by to bylo strašidelný? To vůbec. Jakmile usednou, zhasnou světla a pustí se reklamy a další kraviny, které Sophie vůbec nezajímali, řekne mu, že je nejlepší v kině strašit lidi. Samozřejmě pomocí magie. Povytáhne obočí po jeho slovech. Sleduje ho, co dělá, i když v té tmě to nebylo přílíš poznat. Jakmile hodil jeden kousek popcornu před sebe, vlastně ho už neviděla. Jen si mohla domyslet, co právě dělá. Jenže rozhodně jí nenapadlo, že ho zapálí. Dá si ruku před pusu a krátce se zasměje. Už samotný hořící popcorn by asi vyděsil každého a to nemuseli být zrovna na hororu. Lidé se prostě ohně báli a ještě více v uzavřeném prostoru. Jakmile popcorn dopadne před nějakou partu puberťáků, usylší krátký, ale za to hlasitý výkřik a to ještě film nezačal.) Hlavně ať u toho nemusí shořet celý sál. (Lehce se k němu nakloní, aby jí slyšel. Pak se opře opět o opěradlo sedadla a pozornost upne na plátno, když začne běžet ten horor. Za chvíli už si sundá kabát, protože jí začne být horko. Film běží takových patnáct minut a zrovna to začne být opravdu napínavé. Sophie mávne rukou, kterou má nasměřovanou ke dveřím a zrovna v té nejnapínavější chvíli se dveře rychle otevřou a opět s obrovskou ránou zavřou. Pár lidí samozřejmě skoro vyskočí ze sedadla a vyjekne. Jo, tohle bylo rozhodně lepší než samotné sledování filmu. Ale Sophie si taky uvědomuje, že další kouzlo by raději neměla dělat. Sice na to ještě dostatečnou sílu má, ale měla by si jí šetřit na ty svoje rány. Položí si ruku zpátky na opěrku.)

Vážně byla zábava sledovat ty puberťáky, jak je dokázalo Adamovo jednoduché kouzlo vyděsit, a to horor ještě ani nezačal. Dobře, přiznává, že kdyby byl on na jejich místě, asi by z toho byl dobře v háji, protože aby se jen tak v sálu s už zhasnutými světly objevil lítající plamínek, který se zastaví přímo před vámi... Ty děcka budou mít naděláno v kalhotách už teď. Dneska byl teda pěkně škodolibý, to mu nebylo moc podobné, ale on pro zábavu dokázal udělat spoustu věcí. A dnešek toho byl důkazem. Asi by ho nenapadlo, a ani by si nedovolil tohle udělat v kině sám. No, sám... Když by byl sám čaroděj. Přece jenom bylo něco jiného dělat takové blbosti o samotě a nebo s někým, kdo ví, o co jde. Podle jejího smíchu usoudí, že se docela dobře baví. Nakonec to pro ně bude spíš komedie než nějaký extra horor, protože si je jistý, že při tom zažijí spoustu zábavy. "Neboj se," zašeptá jí potichu do ucha, když řekne, že u toho nemusí shořet celý sál. On by to nedovolil, tak nějak cítí, že ho zrovna oheň docela dost poslouchá a kdyby to nechtěl, nic by nezapálil. Po celé téhleté srandě hned na úvod už začne film. Chvíli se na něj dívají a konečně začne být napínavý. Adam nemůže říct, že by to bylo nějak extra strašidelné, ale bavilo ho to. Nebyla to blbost, dalo se na to dívat. Teď začne čarovat Sophie. Kdyby nevěděl, že se k něčemu chystá, asi by se lekl, ale takhle byl na něco připravený, takže ho ta rána, kterou dveře udělaly, nijak nevylekala. Za to těch pár lidí, kteří v kině byli, to docela dost vyděsilo. Musel se potichu zasmát, bylo vážně zábavné sledovat ty lidi, kteří byli posraní až za ušima. "Tak tohle se ti povedlo," nakloní se k ní a pošeptá jí to. Potom se zase obrátí k plátnu a věnuje pozornost filmu. Občas si sáhne pro nějaký ten popcorn a napije se Coly. Může být tak půlka filmu a přišla další hodně napínavá a strašidelná část. V sále najednou začnou problikávat skoro všechna světla. Tohle má na svědomí Adam, ale teď nepoužívá přímo magii, která souvisí se živly. On dokáže pracovat i s tou normální, tohle mu nedělalo problémy. Když se světla uklidnila, ještě zařídil, aby se na pár lidí vylilo jejich pití. Tohle nebylo ani tak strašidelné, jako spíš zábavné.

(Adam jí ujistí, že rozhodně nezapálí celý sál. Nebo spíše jí jen řekne, aby se nebála, čímž jí ujistí. Neměla pochyb, že by se mu oheň vymkl z rukou, ale nehody se stávají. I když kdyby se oheň rozšířil nějak víc, tak by se snadno uhasil pomocí menšího kouzla. Jen by to asi hodně lidem přišlo zvláštní a asi by se to muselo uhrát na nějaký falešný oheň nebo by se jim museli pozměnit vzpomínky. Raději nad tím nějak nepřemýšlí a sleduje film. Sem tam si vezme trochu popcornu a upije coly. Po chvíli si konečně svlékne kabát, v kterém jí už začínalo být vážně horko. Ještě nějakou chvíli sleduje film naprosto v klidu aniž by něco udělala. Jenže pak v tom nejlepším aspoň lehce vystraší pár lidí tím, že rychle zavře dveře, které vydají velkou ránu. Tlumeně se tomu zasměje a otočí se na Adama.) Oh díky. (Usměje se. Pak dál zase v klidu sleduje film, ale netrvá to moc dlouho a v sále začnou problikávat světla. Samozřejmě jí hned dojde, že to způsobuje Adam. Na chvíli se koukne vzhůru a pak na lidi, kteří se koukají vystrašeně kolem sebe. Lidi si nejspíše mysleli, že efekty vymysleli zaměstnanci kina a tohle je všechno je zpestření k filmu. Povytáhne obočí, když někteří lidé začnou vycházet ze sálu. Netuší, že Adam zajistil, aby se na pár lidí vylilo jejich pití. Až po chvilce uslyší nějakého kluka nadávat, že je celý mokrý.) A já myslela, že tu už tak je dostatečně málo lidí, ale zřejmě chceš naprosto prázdný sál. (Nakloní se k němu, aby jí slyšel a ona přitom nemusela mluvit nahlas a rušit tak lidi, kteří chtějí mít na film klid.)

Jen tak tak udržoval smích, když viděl, jak byli všichni vystrašení, když začal se svým druhým kouskem v sále. Skoro všichni byli strachem bez sebe, když v sále začala problikovat světla. Sice toho moc neviděl, ale stačilo to jen slyšet, protože občas někomu uklouzl nějaký výkřik. A ne, nebyly to jenom holky, jak by si člověk mohl myslet. Kupodivu byly holky mnohem víc statečnější než chlapci. Ta dnešní generace kluků - nagelovaní šamponci, smeták na hlavě, hovno v hlavě... Samozřejmě ne všichni, ale velká část z nich. Adam nechápal, když vždycky viděl na ulicích tu skvadru, která se chovala jak pětiletá děcka. Když najednou začnou něktěří lidé ze sálu odcházet, tváří se docela překvapeně. To vážně nedokázali přežít pár takových vtípků a kalhoty od pití? To jsou bábovky. Musí se zasmát nad tím, když slyší toho kluka, jak nadává, že je celý mokrý. Ten se na něj vyčítavě podívá a Adam se začne smát ještě víc. Kdyby se teď někdo postavil za dveře, myslel by si - podle toho zvuku, co ze sálu vychází - že jde spíše o komedii, protože v tuhle chvíli tu bylo víc Adamova smíchu než křiku ostatních. "No neříkej, že by to nebylo super, mít pro sebe úplně celý sám. Kdyby tu nebyl nikdo kromě nás. Takový štěstí jsem ještě nikdy v životě neměl," řekne s úsměvem a dívá se jí do očí, když se k němu naklonila, aby se lépe slyšeli. "Ale myslím, že pro dnešek už to stačilo. Nechceme přece zkazit ostatním film, ne?" usměje se na ni a trošku se s obličejem vzdálí. Mezitím se film pomalu blížil ke svému konci. Nezdálo se to, ale čas neskutečně utíkal, když se člověk bavil.

(Opravdu bylo směšné a zábavné si občas takhle dělat z lidí srandu a vystrašit je několika malými triky s magií. Lidi se dokázali vystrašit opravdu lehce, když byli zažraní do filmu. Několik lidí začne odcházet kvůli mokrému oblečení, jak se později dozví díky nadávkám nějakého kluka. Adam se díky tomu začne smát a ona obrátí pohled na toho kluka, který se akorát začne zvedat a koukne na Adama. Fajn, tohle bylo opravdu komický a Sophie se prostě musela zasmát taky, i když ne tak hlasitě jako Adam. Nakonec se k němu nakloní, aby jí slyšel. I když to už rovnou mohla mluvit nahlas, když už stejně lidi rušili svým smíchem.) Můžeš vykoupit všechna místa v sále a máš ho celý jen pro sebe. nebo vyhnat lidi tím, že je zleješ od hlavy až k patě. (Usměje se a zadívá se mu taky na moment do očí.) Jo, myslím, že pro dnešek toho bylo dost. (Kývne hlavou a oddálí se od něj. Sophie by stejně už asi dál žádné kouzlo neudělala. Potřebuje si šetřit síly. Opře se zpátky o opěradlo sedadla a sleduje film. Pár lidí se vrátí zpátky do sálu, aby dokoukali film. Toho kluka, který tu ještě před chvílí nadával, ale už neuvidí jít zpátky. Nejspíš byl na to až moc naštvaný. V klidu dokoukají zbytek hororu, aniž by jeden z nich cokoliv provedli. Jakmile film skončí a začnou se rozsvěcet světla, na chvíli Sophie přimhouří oči, než si zvykne opět na tolik světla. Vyjdou pak společně ze sálu a následně i z kina. Venku bylo ještě dostatečně velké světlo, ale pomalu se začínalo schylovat k večeru. Při pomalejší chůzi by mohli dojít k restauraci přibližně za hodinu, což by byla ideální hodina na večeři.) Chceš jet taxíkem nebo jít pěšky? Odsud je to asi tak hodinová procházka. (Koukne na Adama s povytaženým obočím. Až teď si opět oblékne kabát, který si v kině slvékla, aby jí nebylo horko. Jenže venku rozhodně žádné velké teplo nebylo.)

Divil by se, kdyby to takovému smíškovi, jako je Sophie, nepřišlo směšné. On ji vlastně skoro neznal jinak než jako smíška. V jeho přítomnosti se usmívala pořád, když nepočítá ten incident s Elijahem. Tam na něj byla vážně naštvaná a jemu to bylo dost dlouho líto. Ale to naštvání už bylo dávno pryč, protože dnešek se zatím vyvíjel hodně dobře. Byli spolu v kině, půjdou na večeři, pořád se spolu měli o čem bavit, ještě snad nezažili takovou tu trapnou chvíli ticha, kdy nikdo nevěděl, co říct. A nezdá se, že by taková chvilka měla teď někdy přijít, protože ti dva se dokázali bavit naprosto o každé kravině. "Proč zbytečně utrácet peníze, když to jde bez toho a zároveň se tím i pobavíme?" řekne s úsměvem. Přece jenom, být na horor v kině sami, to nebylo nic suprovýho, když nad tím tak přemýšlel. Jo, větší romantika by to byla, kdyby byli na nějakém romantickém filmu. Ale jelikož je Sophie, a vlastně ani Adam moc nemuseli, ani ho nenapadlo, že by mohli počkat na nějakou takovou slaďárnu. Shodnou se, že dneska už toho způsobili docela dost, a navíc Adamovi docházeli nápady, jak ty lidi pořádně strašit. Na příště se pořádně připraví, bude nad tím přemýšlet, aby vymyslel, co vyvede příště. Společně a v tichu, které občas přerušilo tlumený výkřik, se na film dodívali. Když se začala rozsvěcet světla, Adam nespokojeně zamručel a promnul si rukama oči. Krabici od popcornu i od pití vyhodí do koše, který byl hned za východem ze sálu. Společně opustí kino a vyjdou ven na ulici. To už má na sobě Adam sako, protože tušil, že bude zima. "Mně rozhodně taková procházka nevadí," pokrčí rameny. "Jen je docela chladno a ten tvůj kabát nevypadá moc teple," řekne a hlavou pohodí směrem k jejímu kabátu, který si právě brala na sebe. Moc jí to nešlo, tak k ní přispěchal na pomoc. Potom se pomalým krokem vydají směrem, kterým řekla Sophie. Nakonec si Adam řekl, že i kdyby jí byla zima, půjčí jí svoje sako a on to už nějak přežije.

Protože takhle by to udělal normální člověk. (Ale pravda, oni normální nebyli. Měli nadpřirozenou magickou moc. A popravdě, která čarodějka nebo čaroděj používá magii, aby strašili lidi v kině při hororu nebo zařídli, aby se na ně vylilo jejich vlastní pití? Nikoho takového ještě nepotkala. Čarodějky většinou nepoužívají magii ve svůj prospěch nebo kvůli zábavě. Takže Adam a Sophie snad nebyli normální ani v kruhu svých lidí. Raději už film pak dokoukají v klidu a nijak už neobtěžují lidi, kteří ještě zůstali v sálu. Už tak jim asi přivodili na infarkt. Po skončení filmu vyjdou ven z kina, kde se za tu dobu značně ochladilo. Zeptá se Adama, jestli chce jít pěšky nebo jet taxíkem.) Fajn, takže procházka. (Kývne hlavou.) Neboj se. Možná nevypadá teple, ale je. (Začne si oblékat kabát, ale díky svm zraněním to dělá opravdu opatrně a tak to vypadá asi dost nešikovně, když jí Adam začne pomáhat.) Díky. (Usměje se na něj a pomalu se rozejde směrem do restaurace, kterou vybrala. Vlastně ani nemusela přemýšlet dlouho, kam by mohli jít. V New Orleans měla opravdu málo oblíbených restaurací a tahle mezi ně jednoznačně patřila. Po chvíli chůze si vzpomene na svůj rozhovor s Aliseou, když se jí ptala na Adamovu magii. Pootočí k němu hlavu, ale jen lehce, aby mohla zároveň sledovat i cestu a do nikoho přitom nevrazit nebo do něčeho.) Vím, že jsem ti slíbila, že se pokusím zjistit něco o tvé magii a tudíž i o tvé rodině, ale popravdě jsem na hledání informací neměla zrovna teď čas. (Omluvně se na něj podívá a pokračuje.) Ale mluvila jsem s ... (Na chvíli se zarazí. Neví, jak označit Aliseu. Známá nebo snad kamarádka? Dříve se skoro nemohli ani cítit, ale teď už se společně normálně bavili a bylo to vlastně díky tomu, že odrodila její dceru. Vlastně by se to teď dalo nazvat jako přátelství.) ... s mojí kamarádkou. Říkala, že už někoho s tvou magií potkala, ale nevzpomíná si kdy a kde. Napadlo jí, že kdyby to mohla vidět sama na vlastní oči, tak by si třeba vzpomněla. Třeba by se jí vybaavily vzpomínky, když přímo ucítí tvou magii.

Už stáli před kinem a rozhodovali se, jestli zavolat taxíka a nebo jestli se tak na hodinku projít. Adam byl pro tu procházku, to bude mnohem lepší k povídání, než krátká cesta taxíkem. Navíc mohli schytat nějakého nepříjemného a nebo dotěrného taxikáře, který jim nedá chvilku klidu. Aspoň zase uvidí nějakou část města, kterou ještě neznal. A že jich bylo. Sophie ho ujistila, že ten kabát je docela teplý. Sice tak nevypadal, ale věřil ji. Však když uvidí, že jí bude zima, nějak ji zahřeje. Třeba jí dá svoje sako a on to bez něj nějak zvládne, přece nebyl žádná bábovka! Když vidí, jak zápasí s tím oblékáním kabátu, pomůže ji s tím. Vypadá hrozně nešikovně, když si ho zkouší nandat sama, netušil proč, ale nic neříkal. Třeba ji bolely ty ruce, které měla poškrábané, nechtěla si třeba strhnout ty strupy. I když měla tričko s dlouhým rukávem... No to je jedno, nebude to řešit. Prostě jí pomůže a drží pusu. "Není zač," usměje se na ni a potom se společně rozejdou směrem k té restauraci, kterou Sophie vybrala. Najednou Sophie začne mluvit zase o té jeho magii. Myslel si, že by to nemuseli řešit dneska, aby jim to zase nezkazilo večer, ale když už s tím začala, nebude proti tomu protestovat. Už už chtěl říct, že to vůbec nevadí, že neměla čas a nic nezjistila, ale nestihne to, protože ona začne mluvit o nějaké svojí kamarádce, jak se později dozví. Zjistí od ní, že právě ta kamarádka říkala, že se s druhem magie, který provozuje on, už setkala. Je škoda, že si nepamatovala, kdy a kde. Ale dalo se vůbec na takovou věc zapomenout? "Takže tím chceš říct, že mám jít za tvou kamarádkou a čarovat před ní, aby se jí vybavilo, kdy a kde toho člověka a mojí magií potkala?" podívá se na ni tázavě. Neví, jestli to chce udělat. Tu ženu nezná. Sophie sice ano, ale... Neví, vážně neví.

(Cesta do restaurace byla dlouhá. Tedy jak pro koho. Jí osobně třeba hodinka cesty vůbec nevadila a jak se ukázalo, tak ani Adamovi. Aspoň tam nepřijdou moc brzy a mohli si v klidu po cestě povídat. V restauraci by se asi těžko mohli bavit jen tak nahlas o magii a nadpřirozenu, když by je tam každý druhý mohl slyšet nebo se hlasitě smát. Sophie si vzpomene na svůj rozhovor s Aliseou a tak se mu první omluví, že neměla čas hledat nějaké informace a pak mu řekne, co jí řekla Alisea. Když to celé Adam shrne, zní to zvláštně. Komu by se chtělo provozovat magii před někým úplně cizím? A navíc, až zjistí, že to je sestra Elijaha, tak se mu do toho určitě nebude chtít už vůbec.) Vlastně by jsi před ní nemusel vůbec použít magii. Stačilo by, aby jí jen cítila a třeba si vzpomene. (I když, jak nad tím přemýšlí, to nepomůže vůbec. Alisea v té době byla upírem a tudíž nemohla cítit magii toho člověka, u kterého to viděla. Sakra, tohle bude ještě složitější, než si myslela.) Vlastně to by taky nešlo. No to je jedno. (Mávne nad tím rukou. Alisea se stejně jen tak ještě nehne z nemocnie a nebude tam přeci tahat Adama ne? Koukne se opět před sebe na cestu.) Domluvila jsem se s ní, že se někdy prostě sejdeme, ale to jen tak hned nebude. Její dcera je v nemocnici a asi si tam dva týdny ještě pobude. Takže máš čas na promyšlení. A možná do té doby sama něco zjistím a tohle nebude vůbec potřeba. (Když tak se prostě vrátí k původnímu plánu a bude hledat po staru – v knihách. Třeba to bude rychlejší, než to setkání s Aliseou.) Ale asi bych ti měla říct, že to je sestra Původních. Ta, která byla upírkou a teď je zas čarodějkou. (Letmo se na něj podívá, jak na tuhle informaci bude reagovat. Počítá s tím, že tohle se mu asi nebude zrovna líbit.)

Nevadilo mu, že cesta tam byla delší, on měl rád procházky. Sice měl radši, když se mohl procházet přírodou, ale tak co. Tohle bylo aspoň něco a moc si vybírat nemohl, protože tady se moc přírody nenašlo, kromě pár zelených parků. Cestou si normálně povídají, když se Sophie zmíní o tom, že se o jeho magii bavila s nějakou kamarádkou. Okamžitě zpozorní ještě víc, než doteď. Konečně se možná dozví něco o tom, odkud pochází. Třeba se dozví i něco o svých rodičích! Tahle myšlenka se ale hned rozplyne, když Sophie řekne, že to vlasně nejde. Rozhodně se tváří trošku zklamaně a taky že byl. Takže si bude muset počkat ještě nějakou chvíli, než se dozví něco o svých rodičích. No co, čekal celý život, pár měsíců nebo let navíc ho přece nezabije. "Nojo, co se dá dělat, však já si počkám... Jsem trpělivý člověk a věřím, že se někdy něco o svých rodičích dozvím," pokrčí rameny a poslouchá ji dál. Dozví se, že je teď v nemocnici, takže by se s ní stejně nemohl hned sejít. Přikývne, když řekne, že má ještě nějaký čas na rozmyšlenou. "Já si myslím, že čas na rozmyšlenou nepotřebuju... Já nevím, nějak se mi to nezdá. Zvlášť když jsi řekla, že by to nešlo ani tak... Jakmile budeš potřebovat nějak pomoct s hledáním, tak řekni. Děláš to kvůli mně, rád ti pomůžu," řekne a pousměje se. Potom se ještě dozví něco, co Sophie radši ani neměla říkat. "Cože?" podívá se na ni docela nevěřícně a překvapeně. "Ty chceš, abych spolupracoval s někým takovým? Sophie, já... To asi vážně ne." Není nějak rozzlobený, to vůbec, ale prostě to odmítl. Nelíbí se mu, že by měl spolupracovat s někým, kdo byl upír a potom čaroděj, to ne. Pomalu došli až před restauraci, jak poznal, když Sophie krok zvolnila.

(Uvědomí si, že i kdyby Alisea ucítila jeho magii, tak by stejně nic nepoznala. Jako upír nemohla cítit nic a tak by jí ta magie nebyla vůbec povědomá. Takže asi nezbývalo nic jiného, než aby Adam před ní použil svou magii a Alisea to tak viděla na vlastní oči. I když to taky nemuselo být k ničemu a ona si nevzpomene. Byl to prostě výstřel do tmy, ale aspoň něco než nic. Opravdu chce Adamovi pomoct a tak prostě hledá, kde může. Ještě by se tedy mohla zeptat Genevieve, zda o něčem neví. Ta toho věděla hodně a ani se s tím vlastně nemusela setkat. Zaznamená jeho zklamání ve tváři a vůbec se mu nediví. Vlastně mu teď dala malou naději na nalezení jeho rodičů a pak řekla, že tímhle způsobem by to nešlo.) Jsem si tím jistá taky. (Pousměje se na něj. Ona sama taky našla svou sestru, o které ani nevěděla. I když ona to měla rozhodně snažší. Davina tu byla celou dobu a vlastně ani nehledala. Adam může mít rodiče kdekoliv na světě. Ale vždycky měl poslední možnost. Jít za tou kamarádkou jeho matky, která ho vychovala a neodejít, dokud mu něco neřekne. Nebo trošku zapátrat v jejích vzpomínkách, ale to se mu příčilo.) Můžeš se mnou projít kupu knih, v kterých můžeme něco najít, ale taky nemusíme. (Odpoví mu na jeho nabídku pomoci. Jinak hledat prostě nemohla. A nemůže chodit po celém New Orleans a ptát se každé nadpřirozené bytosti, zda se nesetkal s formou magie, kterou využívá Adam. Raději mu pak řekne, kdo vůbec Alisea je. Nechce mu to tajit, aby se to dozvěděl až při setkání a vycouval z toho, protože to je sestra Elijaha, kterého Adam neměl rád. Svraští obočí nad jeho reakcí. No až takovou reakci nečekala. S někým takovým? S jakým? Vždyť Aliseu ani neznal. Popravdě teď neví, jak reagovat ona. Zastaví se před restaurací naproti němu a podívá se mu do očí.) S někým takovým? Nelíbí se ti, že je sestra Elijaha nebo že byla upírem? (Povytáhne tázavě obočí a založí si ruce na hrudi.) Ne, každý si vybere být upírem a pak s tím musí žít. A každý nemá štěstí, že zná kouzlo, kterého vrátí zpátky do stavu před proměnou nebo na něj vůbec funguje. (Právě se tu vlastně zastávala Alisey, což nikdy netušila, že přijde. Sama totiž nikdy nechápala, proč dál Alisea žila s tím, že je upír. Jenže, kdyby to vzdala a zabila se, nikdy by neprošla proměnou zpět a nikdy by se jí nenarodila její dcera, o které si myslela, že je mrtvá.)

Pousměje se na ni, když mu řekne, že si je taky jistá tím, že se Adam něco o svých rodičích dozví. On tomu věří a je ochotný pro to udělat hodně. Ví, že to může trvat ještě hodně dlouho, než se něco dozví, ale on měl čas. A měl hlavně víru v to, že to jednou zjistí a to ho hnalo dál. A když se to nepovede? No nic se nestane, jenom bude zase sám, jako vždycky, nebude mít rodinu, kterou nikdy v nikom neviděl. Ani ve své nevlastní matce. Ta ho akorát vychovala, nic jiného. Zdálo se mu, že ho nikdy neměla moc ráda, vždycky se k němu chovala tak... Zvláštně. Jako by to byl vetřelec a ona se o něj starala jenom kvůli tomu, že ji o to poprosila jeho matka, která byla její velmi dobrá přítelkyně. A když už se Adam rozhodl odejít, aby se jí zbavil, ani nebyla co k čemu, aby mu řekla něco o jeho rodičích. Za to ji neměl rád snad nejvíc. Mohl už dávno být na cestě za svou rodinou, ale kvůli ní to nešlo. A on byl moc čestný na to, aby se jí hrabal ve vzpomínkách. Možná by se mohl naučit, aby byl někdy taky svině, protože být jenom hodný se v životě nevyplácí. Nabídne jí pomoc s tím hledáním a ona řekne, že s ní může prohledat hromadu knížek, ve kterých by mohli něco najít. "Dobře, platí. Prohlížet si, předpokládám, hodně starý knížky... Tyjo, nemůžu se dočkat!" řekne jakoby nadšeně, ale málokdo by poznal, jestli se na to těšil nebo ne. Ani on sám nevěděl. Bylo to několik věcí, kvůli kterým se na to mohl těšit a kvůli kterým se na to netěšil. Třeba ta, že opravdu nic nenajdou. To by ho hodně mrzelo, ale byl na to připravený. Mohlo se stát, že se o svých rodičích nikdy nic nedozví. I když... Dokázal by se s tímhle výrokem smířit? Byl natolik čestný, aby se svojí nevlastní matce nehrabal v hlavě i potom, co by přišel o všechny ostatní možnosti, jak o nich něco zjistit? Neví. Potom mu Sophie řekne o Alisee. Jeho reakce není rozhodně asi taková, jakou by Soph čekala. Vlastně reagoval docela nehezky vůči Alisee, protože ji vůbec neznal. "Ne, to není o tom, že je sestra Elijaha. Nikdo si sourozence nevybírá a Elijaha já už soudit nebudu. Spíš je to o tom, že byla čarodějka a pak se stala upírem... Já nevím, ale asi bych nezvládl být něčím takovým. Přišel bych o svou magii... Ale promiň, neměl bych takhle mluvit o někom, koho ani neznám. Nemůžu dělat takový závěry. Třeba bude v pohodě," pokrčí neurčitě rameny a zůstává stát na místě. Moc se mu nechce dovnitř, dokud tohle nevyřeší. "A vůbec, nekažme si tím večer, prosím. Slibuju, že se s ní sejdu."

(Opravdu věřila tomu, že jednoho dne Adam své rodiče najde a konečně dostane odpovědi na všechny své otázky. Nebo v to spíše doufala. Každý by měl dostat šanci poznat svou rodinu a dozvědět se tak něco i o sobě. Dozvědět se, proč ho jeho matka dala pryč a on musel vyrůstat u někoho jiného. I když by pravda mohla bolet, měl by se dozvědět pravdu. Možná teď po zjištění, že sama vyrůstala ve lži a její otec ji vlastně jen vychoval, ale nebyl její biologický otec, chce dopřát Adamovi jeho uzavření? Neví, jak by to nazvala. Ona pravdu zjistila, ale už nikdy se nedozví odpovědi na otázky, které jí tížily. Vlastně mohla se zeptat své matky, i když byla po smrti. Mohla se s ní spojit a zeptat se jí. Jenže tohle ona nechtěla. Asi na to není dostatečně odhodlaná. A hlavně by se jí chtěla koukat přímo do očí, když by jí odpovídala. Takhle by to nemělo smysl. Nemohla na ní křičet a vidět její výraz ve tváři. Zavrtí hlavou, aby zahnala všechny myšlenky na svou matku, pryč. Raději se opět zaměří na Adamovo problém a řekne mu, jak by jí mohl pomoct.) To znělo opravdu nadšeně. (Odvětí mu. Popravdě, kdo by se těšil na prohrabavání se starými knihami s vědomím, že to může být naprosto zbytečné, ale i tak by tam byla ta malá naděje, že zrovna v určité knize bude něco užitečného a oni budou o něco blíže ke zjištění, kdo jsou Adamovo rodiče. Jenže, co když nic nenajdou? Adam bude zklamaný. Jel do New Orleans kvůli tomu, že by mu tady někdo mohl pomoct a ten někdo byla Sophie. Jenže ona nebyla dokonalý vůdce covenu. Starší toho věděli vždycky tolik o magii a o nadpřirozenu a ona sama toho věděla oproti nim strašně málo. Možná by se covenu měla věnovat více. Měla by se naučit všechno, co se jí snažili rodiče vtloukat do hlavy, ale ona se na to vykašlala. Pak by opravdu mohla Adamovi nějak pomoct. Řekne Adamovi pravdu o Alisee a on rozhodně nereagoval zrovna hezky. Vlastně dal dost najevo, že spolupráce s ní by se mu příčila. Sophie hned zajímá, zda to je kvůli Elijahovi nebo kvůli tomu, že byla upírkou. Její výraz v obličeji dává dost jasně najevo, že tyhle slova se jí absolutně nelíbí. Bože, tolik jí těmihle řečmi připomínal její rodiče a všechny z covenu, kteří z duše nenáviděli upíry. Samozřejmě je to na nic, být upírem a přijít o svou moc. Sophie to sice zažívala jen jeden den, ale i tak to stálo za hovno. Alisea si tím musela procházet celých tisíc let a teď si tím musí procházet Genevieve. Jenže Alisea a Sophie měly štěstí, že mohly použít kouzlo na proměnu zpět, Genevieve nemohla. A ani tak nezahodila svůj život za hlavu, neopustila svou rodinu a přátele, když nepočítá ty dva měsíce, kdy byla pryč a stranila se všem.) Jenže ona nechtěla být upírem. Ne každý, kdo je upír, jím chce doopravdy být. A přijít o svou moc, je vážně na nic. Pro čarodějku to je ještě horší, než pro obyčejného člověka. Ale víš, co je ještě horší? Všechno to vzdát a zabít se. (Zavrtí hlavou a prohrábne si vlasy.) A zase jsme u toho, jak soudíš jiné upíry. (Ironicky se usměje. Teď opravdu lituje, že s tímhle vůbec začínala. Měla prostě držet hubu a nic neříkat. Nezmiňovat slovo „upír“. Nedokáže teď předstírat, že se nic nestalo a jít v klidu do restaurace.) Mě nejde o to, aby ses s ní za každou cenu sešel, Adame. Mě jde o to, že mluvíš o upírech jako, kdyby to byli největší ohavnosti světa. Eyistují i mnohem horší osoby. (Co třeba taková Esther Mikaelson, která zařídila smrt své vnučky?)

"Ale ne, já to myslím fakt vážně, Sophie. Já se na to těším. Mám rád starý knížky, mám rád jak z nich na člověka doslova dýchá historie... A když se mi do ruky dostanou knihy, ve kterých bude něco o čarodějích, nebo třeba i nějaká kouzla? Fakt se na to těším, nikdy jsem takový knížky nedržel v rukách." Všechno to říká naprosto upřímně a je to v jeho hlase znát. Těší se na to, až bude listovat tak starými knížkami. Moc se na to těší, protože se toho může hodně přiučit. Ať už kouzel, tak třeba dějin - jak to dřív u čarodějek chodilo, nebo tak něco. A to, že by se dozvěděl něco o té magii, co on provozuje, to by byl jenom hodně příjemný bonus. Nějak očekával to, že se třeba nic nedozví, byl na to připravený. Sice jel do New Orleans kvůli tomu, aby se něco dozvěděl o svém původu, ale nemusí to být nutně dnes nebo zítra. Jak už Sophie řekl, je trpělivý, on si na to počká a bude doufat, že to bude stát za to. Od spousty příjemných věcí se dostali k věcem nepříjemnějším, jako byl třeba Elijah a nebo všeobecně téma upíři. On se o tomhle nechtěl bavit, už na začátku věděl, že to nemusí dopadnout dobře a to se taky stalo. Řekl něco, co Sophie rozzlobilo. Zase se vyjadřoval nehezky na adresu upírů, ale co s tím měl sakra dělat? On je neměl rád, měl to v sobě. I když se setkal jen s jedním upírem, nebyla to zrovna ukázková zkušenost, navíc ten incident s ním... Co po něm chtěla? Aby ty upíry měl hned v lásce, aby se se všemi snažil vycházet, i když vůbec nevěděl, kdo jsou zač? I když se to všechno snažil nějak zachránit tím, že uznal, že by se takhle chovat neměl, že by neměl soudit takhle lidi, ona byla rozzlobená. Už podruhý za tu dobu, co se znali, ji dokázal rozčilit. Asi na to má velký talent. Kéž by o tom nezačala mluvit. V klidu by odešli do restaurace, bavili by se o všemožných kravinách, smáli by se spolu... A ne tohle, nechtěl se hádat. Dneska měl dobrou náladu, kterou mu hádka se Sophie úplně zkazí. Už se těšil, jak si tenhle den uloží do těch lepších a ono kulový. "Já vím, já to všechno chápu Sophie, ale ty po mně přece nemůžeš chtít, abych je měl všechny rád. Prostě to mám v sobě, já nevím proč, ale dělá mi to problémy myslet si o nich vůbec něco jinýho, než to, že to jsou ty největší monstra na světě. Chtěl bych se naučit je nesoudit jenom podle toho, kým jsou a doufám, že budeš ta, která mi v tom pomůže." On se snaží mluvit klidně, vlastně se mu to docela daří. Nebyl to ten typ, který hned vybouchnul, když na něj někdo začal být trošku ostřejší. Při jejích dalších slovech se na chvíli podívá nahoru na oblohu, jako by snad doufal, že se tohle všechno přežene. Jako by mu tohle, co udělal, dalo odvahu na to, co chtěl udělat už dávno. Sophie ani nestačila doříct tu svou poslední větu, protože jí Adam doslova zavřel pusu tím, že se rychle přiblížil k jejím rtům a přiložil na ně ty svoje. Možná schytá ránu, možná ne, ale on už to chtěl udělat tak dávno, že mu to bylo jedno.

(Překvapeně povytáhne obočí. První se jí zdálo, že to nadšení myslel ironicky, ale teď? On se na to vážně těšil? I když, proč se divila? Celý život skoro nenarazil na dalšího čaroděje či čarodějku a nejspíš se mu do ruky nikdy nedostal grimoár nebo deník, kde byli sepsány informace o nadpřorozenu, s kterým se daná osoba setkala. Neměl nikoho, kdo by mu dal knihy. Ona jich doma měla hodně, i když v mnoha se informace opakovali. Ale byli to knihy její rodiny, které se hromadili každou generací.) Dobře, když se na to tak těšíš. Asi to člověk vážně všechno bere jinak, když v tom vyrůstal a naopak. Mě už tohle všechno přijde zcela všední. Hledat informace v knihách a probírat se různými kouzly. (Pokrčí rameny a lehce se pousměje. Snad to opravdu k něčemu bude a Adam najde, co hledá. A pokud ne, tak aspoň bude celkově vědět něco více o magii a třeba se přučí nějakému tomu kouzlu. Vlastně kdyby nic nenašli, mohla by provést opět kouzlo, které provedla u Kate. Ale bylo by to opravdu složité vzhledem k tomu, že nemělá žádný záchytný bod. Nehledela by jen v jednom městě, ale v celém světě. Bylo to vlastně takové lokační kouzlo a mohlo by ukázat na více míst, než jedno. Adam mohl mít příbuzenstvo na různých místech. Ale pořád to bylo aspoň něco, co by mohli udělat. Ale pokud nezačnou hledat nebo něco neudělají, tak to vše zatím byli jen úvahy, co by kdyby. Pak už vlastně ani neřešili jeho rodinu, ale upíry. Nejdříve se bavili jen o Alisee, ale Sophie pak mluvila obecně o všech, i když to Adam nemohl vědět. Nelíbilo se jí, jak se vyjadřoval na adresu upírů. Ona mezi nimi měla své přátele a opravdu blízké. A on Aliseu nazve “někým takovým“? Pane bože, má pocit, že se opět ocitla mezi radikální skupinou čarodějů, kteří upíry chtěli jen zabíjet. Když ho seznámí s Genevieve, co když před ní bude mít takovéhle řeči a ona to nesnese? Začíná pochybovat o tom, že to je dobrý nápad. Opravdu lituje toho, že s tímhle začínala. Proč musí vůbec vždycky všechno řešit? Proč se prostě nedokáže jen bavit a nepřemýšlet nad vážnými věcmi?) Já přeci nechci, abys je měl hned všechny rád a kamarádil se s nimi. Já chápu, že někteří lidé na ně mají odlišný názor. Prostě jen nemám ráda, když se nějaké osoby hází do jednoho pytle, kvůli tomu, čím jsou. A nechci, abys o nich mluvil takhle přede mnou jako o někom takovým. (Povzdychne si a prohrábne vlasy. Nechápe, proč vlastně tohle všechno říká. Připadá jí to naprosto zbytečné. Jak by mohla jen tak změnit Adamovo názor? A proč jí na tom sakra vůbec záleželo? Nestačí ani doznít poslední slovo věty, kterou říkala a ucítí na svých rtech ty jeho. Instinktivně zavře oči a polibek mu opětuje. Zvednu ruku a položí mu jí na zátylek, ani v té chvíli neřeší, že jí to způsobuje nepříjemnou bolest, jak se jí tím natahují stehy na v těle. Srdce jí začne bušit o něco rychleji, než normálně. Ještě chvíli mu polibek opětuje, než si uvědomí, co vlastně dělá a odtáhne se od jeho rtů. Stáhne ruku zpátky ke svému tělu, ale zůstává stát jen několik centimetrů od něj. Zhluboka vydechne, aby se dokázala uklidnit a zadívá se mu od očí.) Promiň, ale tohle nejde. (Zavrtí hlavou a couvne o jeden krok dál. Ještě stále byla překvapená a zaražená tím, co se právě stalo. Proč se od něj neodtáhla hned a polibek mu opětovala? Měla to zarazit hned na začátku. Vlastně s ním nikdy neměla chodit na tu večeři. Neměla mu říkat, že jí může pozvat. Tohle všechno byl blbý nápad.)

Bylo úsměvné, jak si Sophie myslela, že to na začátku nemyslel vážně. No, možná to tak mohlo vyznít, protože to řekl tak zvláštně, ale ona se hned vzápětí dozvěděla, že to myslel naprosto upřímně a vážně. Těšil se na to, a moc. Konečně se dozví něco o čarodějkách a čarodějích, o jejich historii, kouzlech, kterých moc neznal... Prostě to bude skvělý. A bonus k tomu bude ten, že bude mít báječnou společnost. Se Sophie se cítil neskutečně dobře, mnohem líp než s klukama z kapely. Možná to bylo i tím, že jich už měl někdy opravdu plné zuby. Na Sophie se zatím vždycky těšil, v její přítomnosti se dokázal vždycky smát a bavit. Doufal, že to má ona stejně. "Asi jo. Mně se prostě líbí ta představa, že se konečně dozvím něco dalšího o magii, i když ne přímo o té, kterou využívám já. Já nevím pomalu nic o té své, ale ani nic o těch ostatních. Ani nevím, kolik druhů by na světě mohlo být. Fakt se těším," řekne s úsměvem. Doslova z něj čiší to nadšení. Byl jak malé dítě, které se na něco strašně moc těšilo. Bohužel pro ně oba se začne Sophie bavit o jeho magii, což znamenalo, že se dostali i k nepříjemnému tématu, které se nazývalo upíři. Kdyby o tom nezačala mluvit, ten večer by se vyvíjel úplně jinak, už dávno by seděli u stolu v restauraci, jedli by, povídali by si a smáli se spolu. Jenže ne, to nešlo, protože se museli začít bavit o těch monstrech. Tohle byla jedna z mála věcí, v kterých se tihle dva neshodli. Adam nemohl upíry vystát, zatímco Sophie měla v jejich řadách i hodně dobré přátele. Nikdo neříkal, že se nenaučí je mít někdy aspoň trošku rád, nebo že se je nenaučí respektovat, ale rozhodně to nebude dnes večer ani zítra ráno. Potřebuje na to čas a hlavně potřebuje od někoho pomoc. A doufal, že tu pomoc a oporu v tomhle najde právě u Sophie, která mu slíbila, že mu pomůže tím, že ho seznámí se svojí přítelkyní Genevieve - upírkou. "Já je nechci házet všechny do jednoho pytle, ale prostě potřebuju nějak zjistit a potřebuju hlavně, aby mi někdo dokázal, že se některým z nich dá věřit. Já opravdu nevím proč, ale už jenom pomyšlení na ně mi říká - Adame, od těhlech se musíš držet dál, s těmi by sis rozhodně neměl zahrávat, nikdy to nebudou tví přátelé, spíš naopak. Já prostě doufám, že se tohle někdy prolomí, že o nich nebudu přemýšlet takhle. Už jenom kvůli těm tvým přátelům, o kterým vím, že jim věříš, ale prostě... Já nevím." Nevěděl, co jiného by ještě mohl říct. Místo toho nechal mluvot Sophie. No, mluvit. Vlastně ji mluvit nenechal, protože udělal něco bláznivého a spontánního. Prostě ji začal líbat uprostřed toho, co říkala. Očekával všechno, dokonce i to, že by mu mohla přilítnout rána, ale to se nestalo. Sophie s ním totiž začne spolupracovat a polibek mu opětuje. Jak ho chytne za zátylek, on jí položí jednu ruku zezadu na záda a druhou ji chytí za bok. Snažil se ty polibky prodlužovat, co to jen šlo, ale Sophie se od něj najednou odtáhne a ruku, kterou doteď měla na jeho zátylku, má zase podél těla. Ještě se od něj úplně neodtáhla, takže on ji ještě nepustil. Sledoval ji, díval se jí do očí a čekal na to, co řekne. Bohužel, přijde ta věta, kterou si přál ze všeho nejmín. 'Promiň, ale tohle nejde.' Je jako opařený. Jakmile ucítí, že se od něj chce Sophie vzdálit, pustí ji a chvíli mlčí. Co na tohle má říct? Nevadí, vyjde to jindy. Proč by to nešlo? Měl by ji snad znovu políbit? Ne, to ne. "Ty mi promiň..." řekne a dívá se na ni. Omluva asi byla na místě. Podle toho, co viděl, ji poprvé přivedl do rozpaků. "Podle všeho jsem tím zkazil celý večer, promiň... Asi bych měl jít," zamumlá.