New Orleans - City

(Usměje se tomu, jak Adam mluví o tom, že se na to fakt těší. Bylo to pro ni hodně nezvyklé. Takovou nadšenost snad naposledy viděla u Kaleba, když mu slíbila pomoc s procvičením nějakých kouzel. Jenže Kaleb byl ještě dá se říct puberťák, Adam je dospělý chlap. Jenže oba dva měli vlastně něco společného, nevyrůstali v tom. Kaleb tedy žil s rodiči, kteří byli mágové, ale odstěhovali se dost brzy, než se stačil pořádně něco naučit.) Popravdě ani já sama nevím, kolik druhů magie existuje. (Pokrčí rameny. Opravdu toho nevěděla tolik. Dalo se říct, že znala asi jen ty nejznámější. Nikdy se o tohle zrovna nezajímala. Nepotřebovala vědět, jak funguje tradiční magie nebo černá, i když samozřejmě základní informace znala. Až v poslední době se o tohle všechno začínala zajímat více. A teď se tu navíc objevil Adam, který praktikoval magii, o které nikdy neslyšela. Pak se dostanou k tématu upíři, který vlastně začala ona, když mu řekla, kdo je Alisea. A opravdu to nebyl zrovna příjemný rozhovor. Existuje vůbec den s Adamem, kdy by se nezačali bavit o upírech a jejich naprosto opačných názorech? Se založenýma rukama na hrudi poslouchá, co říká.) Chceš zjistit, zda se jim dá věřit a poznat nějakého upíra a já slíbila, že ti pomůžu tím, že tě seznámím s Genevieve. Ale jak mam teď vědět, že nezačneš něco takového říkat před ní? (Genevieve opravdu nepotřebovala, aby jí někdo říkal, že je krvelačný monstrum. A tohle by ani nedovolila. Stačí, že jí její bratr celý život vtloukal do hlavy, jak jsou upíři špatní a musejí se zabíjet. Nemusí tohle slyšet ještě od Adama a ještě ve chvíli, kdy byla upírem. Chce ještě něco říct, ale nestačí to ani pořádně doříct a Adam jí poolíbí na rty. V první chvíli je zaskočená, ale polibek mu opětuje a ruku mu položí na zátylek. Adam jí chytí za bok zrovna na místě, kde má sešitou ránu od nože, ale nijak jí ta rána kvůli tomu nebolela ani jí jeho dotek nebyl nepříjemný, právě naopak. Polibek trval jen pár desítek vteřin, i když Sophie to připadalo mnohem delší. Odtáhne se od něj a svou ruku stáhne zpátky k tělu. Couvne o kousek dál a zhluboka se nadechne.) Neomlouvej se. Měla jsem tě nějak upozornit předem. Nebo vůbec raději nenavrhnout tu večeři. Prostě jsem ti to měla nějak naznačit, že tohle nejde a nepůjde. (Zavrtí hlavou. I když nenaznačovala mu to lehce, když mluvila o tom, že každé pozvání na večeři či nějaké rande odmítla? Byl to přeci lehký náznak toho, že ona na něco takového není ne? Že tohle nechce.)

"Jasný, že taky nemůžeš vědět všechno, ale rozhodně máš mnohem větší rozhled v těhletěch věcech, než kdy budu mít já." Ani si neděla iluze o tom, že by mohl mít někdy víc vědomostí než ona. To snad ani nešlo, když mezi tím nevyrůstal. Kdyby toho věděl tolik jako ona, skoro určitě by do toho nebyl tak zapálený, ale vážně ho moc lákalo to, že by se mohl dozvědět nové věci. Ale nejvíc ze všeho doufal, že se dozví něco o svojí rodině. Tak moc doufal... Začali se bavit o Alisee a upírech, což vážně nebyla příjemná konverzace. Každý měl naprosto jiný názor v téhleté věci. Adam upíry nemohl ani vystát. Byl v tomhle pravý opak Sophie. Kdyby jen věděl, že i ona byla krátce upírem. Jak by na tohle reagoval? Dokázal by se přemoct a chovat se k ní pořád stejně hezky? Neví. Vůbec si ani nemyslí, že by něco takového bylo možné. A až se to dozví, pokud se tak někdy stane, bude to pro něj šok. Svěří se mu se svými obavami. Bojí se, že začne říkat takové věci o upírech před tou její kamarádkou, Genevieve. Ani on si tím nebyl jistý. Ale tak snad když bude vědět, že nic neprovede, když ví, že jí Sophie věří, bude to všechno v pořádku. "Já ti slibuju, že před ní nic neřeknu. Vím, že jí věříš, že je to tvoje přítelkyně... Nebudu se chovat takhle." Opravdu to teď myslí upřímně. Bude to držet v sobě, ale nenechá to vyplavat ven na povrch. Snad od toho nápadu s představením Genevieve Adamovi neupustí. Byla to jeho jediná šance, jak poznat upíra z jiného úhlu. Spoléhá na Sophie, doufá v její pomoc, nebo to bude pořád stejné. Ona chce ještě něco říct, ale Adam jí to nedovolí. Spojí jejich rty a začne ji líbat. Soph nedává nijak najevo, že by se jí to snad nelíbilo, takže jí položí jednu ruku na záda a druhou ruku na bok. Ona se od něj ale za chvilku odtáhne a řekne mu, že to nejde. Docela ho to zarazilo, nevěděl, co říct. Nakonec ze sebe vysouká něco v tom smyslu, že se omlouvá, že to neměl dělat, protože tím zkazil celý večer. Chce odejít, ale Sophie začne mluvit dál. "Jo, měla jsi říct, že tohle nechceš... Nějak mi nepřipadalo, že by ti moje společnost vadila, myslel jsem si... To je jedno." Opravdu to nevypadalo, že nic takového nechce. Myslel si, že se v jeho přítomnosti cítí dobře, ale asi to tak nebylo. Po chvilce se na ni podívá a řekne: "Půjdeme? Jestli tě tedy smím doprovodit domů?" podívá se na ni tázavě.

Třeba se toho časem dozvíš taky hodně a pak budeš mít znalosti na stejné úrovni nebo dokonce lepší. (Vlastně to bylo docela možné, že by měl lepší znalosti. On do toho byl přímo zapálený a jistě by hltal každou knihu, kterou by mu dala. Ale Sophie byla opak. Hledala si všechny informace, až když to opravdu potřebovala. Někdy si říká, že by se mohla dozvědět a naučit něco nového, aby byla připravená na všechno, ale stejně se k tomu nedostane. Raději si ve volném čase pustila nějaký film nebo si povídala s Genevieve nebo s kýmkoliv jiným. Její nálada značně klesne, když se začnou bavit o upírech. Snad nikdy v životě nevedla takový rozhovor. Raději už by se o tom nebavila, ale i tak v tom pokračuje, protože má obavy ze setkání s Genevieve a Adamem. Jestli bude mít takové narážky nebo snad stupidní otázky, značně by to Genevieve mohlo ublížit.) Jo, věřím jí víc než koukoliv jinému. A není to jen přítelkyně, ale má rodina. (Doopravdy samozřejmě s Genevieve příbuzná nebyla, ale jako rodinu ji brala. Byla pro Sophie jako starší sestra, která jí dokáže vždycky ve všem pomoct. Adam jí sice slíbil, že nic před ní takového neřekne, ale ani tak si nemůže být jistá. Adam si s ní podá ruku, uvidí zas něco hrozného a bude mít stejné předsudky jako s Elijahem. Adam jí pak z ničeho nic políbí a ona mu překvapivě polibek opětuje. Je to něžný a opravdu krátký polibek, protože ho Sophie utne a oddálí se od Adama. Tohle prostě udělat nemohla. A hlavně ne v tuhle chvíli. Nešlo to, ale pravé důvody Adamovi říct nechtěla. Raději prostě neměla nikam chodit. Neměla navrhnout tu večeři a už vůbec ne pak opravdu někam jít. Nebo ho raději měla upozornit, že to není rande. Vlastně ani neví, proč s ním šla do toho kina a na večeři, i když k té se nedostali a už ani jistě nedostanou. Byl milý, pohledný, sympatický a vtipný. Vlastně se s ním cítila opravdu dobře, když nepočítá jejich odlišné názory a ten střet s Elijahem, kterého musela být svědkem. Neví, co mu na to říct. Že mu jeho společnost nevadila a celé to zamotat? Tiše si povzdychne a odvrátí od něj pohled. Zadívá se naproti přes silnici na procházející lidi. Koukne na něj, až ve chvíli, kdy se jí zeptá, zda půjdou.) Myslím, že raději půjdu sama. Měj se a ještě jednou promiň za tenhle nevyvedený večer. (Jistě si ten večer oba představovali docela jinak, než se nakonec vyvinul. Naposled se podívá na Adama a pak se otočí a zamíří pomalu k sobě do bytu nebo spíše ještě předtím do baru a až pak do svého bytu. Nechce, aby s ní Adam šel. Nemá nějak představu o tom, co by si v tuhle chvíli mohli říct a nechce zažívat celou cestu to trapné ticho, kdy každý bude přemýšlet na tím, co se stalo. Trvá jí takovou půl hodinku, než se dostane do baru, kde si dá dva panáky a chvíli si povídá s Johnem. Ten jí trochu zvedne náladu. Pak odejde do svého bytu, kde se vysprchuje a lehne do postele. Zkoukne jeden film, který vlastně skoro ani nevnímá a pak usne. Ráno jí probudí až telefonát od Genevieve. Domluví se s ní, že konečně něco podniknou a obě se budou snažit něco najít a pak to společně všechno promyslí. Genevieve si na to dává celé tři dny, kdy nechce být rušena nejspíše od nikoho, aby se do všeho zase dostala a mohla v klidu přemýšlet. Jakmile ukončí telefonát, Sophie provede ranní hygienu a udělá si kafe. Vezme si k tomu jeden grimoár a začne hledat nějaké řešení proti Esther.

(Adelle pracovala pozdě do noci. Byla ve škole úplně sama, ale srdce jí to netrhalo. Pracovala zde, měla tu klid, dokonce i pohodlí. Hledala nějaké východisko, ale nic nenacházela. Přehrabovala se v papírech a psala si různé poznámky. Pila kafe o sto šest a snědla všechno, na co přišla. dokonce si vypůjčila nějaké kolegovo jídlo, rohlík a plátek masa. Byla hrozně hladová. Ráno mu to tam vrátí, ani si toho nevšimne. Začala zívat. Bylo to vyčerpávající. Na chvilku si opřela halvu a dívala na ty složky. ani si neuvědomila, že se jí začali klížit oči. Najednou usnula. V jejím svetru a džínách jí bylo pohodlně. Spala tvrdě, takže jí ani nevzbudilo, když se zlomila v židli a položila si hlavu na stůl. Všechny ty ohyzdné fotky a dokumenty. Vůbec se nevzbudila, jen byla trochu ztuhlá. Vlasy měla rozcuchané a na obličeji obtisknuté různé tvary a papíry. Musela vypadat opravdu vtipně.)

(Jeho dny byly pořád stejné. Škola, příprava do školy, cvičení či procvičování jeho loveckých dovedností. Teda až na to, že si vždy našel čas, aby nakrmil svou malou želvu. No, malou. Už poměrně vyrostla a není tak malinká jako dříve. Dneska ho čeká jeden z těch delších dnů. Má dvakrát za sebou historii a pak ještě tělocvik s děvčaty. Dojde do školy ještě, než jí vůbec otevřeli. Včera, než odešel ze školy, se dozvěděl něco nemilé. Jeho kabinet přidělily postaršímu pánovi, který tu učí matematiku. Prý, že tento kabinet je blíž a no, prostě si to asi vykopal. Jeho nový kabinet je teď v severním křídle a má ho sdílet s mladší učitelkou. Snad hudebka a francouzština, možná ještě něco, ale Damien už zapomněl, co. Došel do svého kabinetu, dveře byly otevřené a tak jen potichu vešel dovnitř. Jeho pohled zůstal stát na mladé světlovlasé brunetce. Prošel okolo ní a šel ke svému stolu, nechtěl nic říkat, ale nakonec se otočil zpátky k ní. Trochu hlasitěji zakašlal a po té začal mluvit.) Zeptal bych se tě, jestli máš, kde bydlet. Ale jelikož na tvém bankovním účtě jsou čísla větší, než počet obětí 2.světové války. (Stále jí probodával pohledem, který se hodně vzdaloval od milého. Chtěl se otočit a jít si sednout, připravit se na hodinu, ale to by ho nesmělo něco upoutat. Sehnul se k zemi a vzal jednu fotku.) To je nějaký nový fetiš? Prohlížet si fotky mrtvol? (Ukázal jí tu fotku a potom jí pustil několik centimetrů nad stolem. Dneska se dobře vyspal a tak není tak mrzutý jako obvykle. Jeho přístup ani není tak vážný a je to tím, že teď mu o nic nejde. Nepotřebuje od ní nic, nehrozí mu, že vyzradí jeho hrůzné tajemství. Tohle je naprosto normální, na jeho poměry, rozhovor.)

(Neprobudili ji jeho tiché kroky, ani jak zavřel dveře. Byl jako duch. Kdyby byla Adelle vzhůru, měla by husí kůži. Jenže ona spala a bylo mimo sebe, takže jí bylo všechno jedno. Jakmile trochu zakašlal, Adelle s sebou lehce trhla, avšak byla stále v polospánku. Až jeho hlas ji probral a ona s sebou trhla úplně. shodila ze stolu všechny své dokumenty a rozepsala zamžourala na muže, se kterým teď zřejmě nějakou dobu bude sdílet kabinet. Nevěnovala jeho řečem žádnou váhu, věděla, že peníze mezi lidmi neznamenají nic dobrého. Jen na něj vrhla nepříjemný pohled a trochu se zkroutila, jak měla ztuhlá záda. Zamračila se a podívala se na tu spoušť. Usnula v práci, to je nádhera. Pomyslela si a začala pomalu sbírat papíry a strkat je do složek. Jakmile jí pustil na stůl, jen se lehce ušklíbla.) Ne, to je moje práce. A nejsem policista. (Řekla mírně pobaveným tónem. Tenhle muž vypadá jako příšerný neruda. To bude tedy sranda.) Myslím, že vám do toho nic není. (Zarovnala papíry ve složce a zastrčila si vlasy za uši.) Ale vy zřejmě také nebude obyčejný člověk, že? Ta fotka na vás nijak nepůsobila. Není to první mrtvola, co jste viděl, že? (Podívá se na něj zkoumavým pohledem a trochu si urovná stůl. Potom si rukou párkrát prohrábne vlasy a sváže je do culíku. To by šlo. Pomyslí si, když zavadí pohledem o malé zrcátko a spatří v něm svůj odraz.)

(Všiml si, že se při jeho tichých krocích neprobudila, pravděpodobně byla ještě v tvrdém spánku. Ani jeho zakašlání jí nepobralo dozajista. Spíše byla pořád v polospánku, až když začal mluvit, pobrala se úplně. S tím, jak sebou trhla shodila ze stolu pár papírů a fotek. On se nad tím ale zatím nějak nepozastavoval. Na jeho první slova nic neříkala, jak očekával. Jen mu věnovala jeden poměrně nepříjemný pohled. Bylo mu nějak jedno, že právě urazil člověka, se kterým bude asi dost dlouho trávit čas v této místnosti. Sebral jednu fotku na zemi a prohlédl si jí. Ne, pohled na mrtvolu mu rozhodně nedělal problém. A už vůbec ne nějakou zuboženou. Jistě, kdyby na té fotce uviděl malé dítě, asi by jeho reakce nebyla tak klidná. Ještě neviděl mrtvolu dítěte a doufá, že snad nikdy neuvidí. Na její slova ani nic neříkal. Neměl proč. Její tón hlasu byl pobavený, ale za to jemu se na tváři tvořily vrásky. Věděl, že jednou bude vypadat jako vrásčitá houba, jelikož se jen a jen mračí.) Tak pokud by jste to neválela na zemi nebo na stole, kde to kdokoliv, i student, může vidět, nic neřeknu... (Pohlédne naposledy na její složky a potom od ní odejde. Včera si ještě stihl schovat všechno do krabic, které zdobí jeho stůl.) Myslím, že do toho vám nic není. (Stejným tónem jako ona řekl a otevřel první krabici. Vyndal si z ní svůj černý hrneček a granulovanou kávu ve skle. Položil si to vše na malý stolek vedle většího. Hned kousek od hrníčku si položil varnou konvici, do které pak rovnou napustil vodu, tu pak dal vařit.) Kafe? (Ze slušnosti se jí zeptá a nasype si jednu lžičku kávy do hrnku.)

"To pochybuju," řekne s úsměvem. Už se o téhle věci dál nebaví. Adam to bere tak, že se prostě domluvili na tom, že až bude mít Sophie čas a náladu (na něj ), sejdou se, pravděpodobně u ní v bytě a společně budou prohlížet staré knihy a grimoiry s tím, že buď něco najdou, nebo naopak nenajdou nic. Adam byl připravený na obě dvě varianty, i když na tu, že něco najdou, moc nesázel. Spíš se těšil na to, jak už řekl Sophie, že se konečně dozví něco o magii a čarodějích. Vlastně věděl jenom to, co vypozoroval u sebe a poslední dobou i u Sophie. To ona byla první čarodějkou, jejíž moc ucítil. Když se jí tenkrát v jejím bytě dotkl a soustředil se na její magii, bylo to něco úžasného. Cítit magii někoho jiného... Zdálo se mu, že když se tohle stalo, může Sophie mnohem víc věřit. Nevnímal ji jako nebezpečí, nevěřil tomu, že by byla zlá. Prostě nějak cítil, že je dobrá čarodějka. I když říkala, že neudělala moc pěkné věci, tak to byla minulost. V téhle době jde spíš o to, jaký je člověk teď, ne jaký byl předtím. A tohle vlastně platilo i o upírech, o kterých se začali bavit. Ten dotyčný mohl být strašně dobrý člověk, ale být upírem mu nemuselo moc svědčit a tak se stal někým hrozným. Úplně jiným člověkem než byl. Už dávno věděl, že Genevieve je pro Sophie moc důležitá a ona mu to dala zase dost najevo tím, když řekla, že jí věří jako nikomu jinému. Taky řekla, že je to její rodina a to už bylo co říct. "Já vím, že ti na ní moc záleží a proto se nebudu chovat tak, jak by sis asi myslela," řekne a tím to ukončí. Nechce se o tom bavit víc. Ale Sophie pořád měla něco, co k tomu chtěla říct. Myslel si, že už to bude v pohodě - že toho nechají, v klidu půjdou do restaurace, tam si užijí pěkný večer... A ono kulový. Místo toho zase Sophie začala o něčem mluvit, ale v tu chvíli ji Adam poslouchal tak na půl ucha, protože už pár vteřin věděl, co udělá. Ano, opravdu jen pár vteřin. Neplánoval si to nějak dopředu, vlastně si myslel, že je na to ještě docela brzy, ale něco mu říkalo, že by to udělat měl. V půlce toho, co Sophie povídala, jí zkrátka jemně přiložil svá ústa na ty její a políbil ji. Nelíbal by ji dál, kdyby si to ona nepřála. Místo toho, aby se od něj odtáhla ho chytila a polibek prodlužovala mnohem víc, než měl Adam v plánu. Dokonce i on si ji stačil chytit za záda a za bok, ale nebylo to na dlouho. Ten něžný polibek, který byl tak krásný, ale strašně krátký, skončil ve chvíli, kdy se od něj odtáhla, pustila ho a udělala krok vzad. Adam se dozvěděl něco, co nechtěl slyšet. Chviličku nic neříkal, ale pak ze sebe konečně vysoukal něco, že si od toho všeho možná sliboval víc, že mu nepřipadalo, že by jí jeho společnost vadila. Vyčkává na odpověď. Chce, aby mu na to ještě něco řekla, ale ona se nedívá na něj, ale někam jinam. Když mu došlo, že se žádné odpovědi nedočká, nahlas si povzdychnul a na chvilku si položil pravou ruku na čelo, jako by mu to snad pomáhalo vymyslet, co dál. Nakonec se jí zeptal, jestli ji může aspoň doprovodit domů. Plný naděje se na ni díval, ale ne, nesmí ji doprovodit domů, ona si to nepřála. Bude její přání respektovat, nebude se jí vnucovat. Třeba jí dělalo starost to, co by celou cestu říkali. Přece jenom, bylo to docela daleko k ní domů, měli by si o čem povídat? Třeba by se něco našlo, třeba zase ne. Ale tak by mlčeli, to by se toho stalo... "Měj se..." řekne docela potichu a chvilku stojí na místě a sleduje ji, jak odchází. Když už je od něj trošku dál, rozejde se stejným směrem, protože hotel byl právě tam. Občas ji ještě někde zahlédně, ale rozhodně ne úmyslně. Snaží se od ní teď držet dál, aby to nevypadalo zvláštně. Stejně se potom, co projdou společně pár ulicemi, jejich cesta rozejde a každý si jde už úplně po svém.
Adam přijde domů docela pozdě, protože se celou cestu domů celkem coural. Odemkne si pokojové dveře, zabouchne je a klíče hodí na botník hned u dveří. Boty si šikovně jenom nohama sundá a odejde přes obývák do malé kuchyňky. Byla vážně malá, byl tam akorát dřez, pár skříněk s nějakým nádobím a lednice. V jedné skříňce byl alkohol, jak o něm říkal už Sophie. Skříňku otevře a dívá se dovnitř nerozhodným pohledem. Má si něco dát nebo nemá? Nakonec z ní vytáhne flašku vodky, kterou si položí na linku. Z lednice vyndá ještě džus a pivo ve skle. Otvírákem si pivo otevře a i s vodkou si ho odnese na stolek k televizi. Nakonec se vrátí i pro džus a skleničku, kterou si vyndal zase z jiné skříňky. Musel jít na dvakrát, protože nechtěl nic z toho rozbít. Sedl si k televizi a pustil si nový film, který si jako správný pirát před pár dny stáhl - Avengers 2. K tomu vyzunkl celé pivo a potom si začal míchat i vodku s džusem. Ano, nepil moc často a nepil sám, ale dneska měl tak pokaženou náladu, že už ji tímhle může jenom vylepšit. Navíc je doma, maximálně se opije a vyspí se z toho. Což se také stalo. Schoulil se na gauči do klubíčka s tím, že to bude pohodlnější, ale uběhlo pár minut a už spal jako miminko. Film za pár minut doběhl až na konec a televize se asi po půl hodině sama vypnula.

(Spala velmi tvrdě, což bylo celkem zvláštní vzhledem k tomu, že usnula v práci. Všimla si jeho vrásek. U někoho byli vrásky roztomilé, u někoho hráli klíčovou roli. Ale Damienovi zvýrazňovaly jen jeho hrubé rysy. Doufala, že takový nebude. Hrubý, horká hlava, … Ne, že by jí tací lidi vadili, to ne, částečně je obdivovala, ale špatně se s nimi vycházelo. Ona byla puntičkářka. Milovala pořádek a plánování a nesnášela improvizaci. Možná i proto, že byla opravdu příšerný lhář. A taky proto nelhala. Jen většinou neříkala celou pravdu. Avšak měla ráda spontánnost, svobodu, volnost, divokost… Ona si připadala, jako kdyby měla rozdvojenou osobnost. Jedna její část jí říkala, že tohle miluje a druhá říkala přesný opak. Nad jeho slovy se jen lehce zamračí. Předpokládala, že studenti mají dost kázně na to, aby jí nelezli bez zaklepání do kabinetu, stejně tak jako ostatní učitelé. A může za to, že usnula? Je jen člověk. Přikývne, když se oba shodnou, že tomu druhému není nic do věcí toho prvního. Bylo to tak pro oba lepší. Nikdo nepřijde k úhoně na mysli, nebo snad na těle. Pozorovala ho, jak si vyndal kávu a ostatní věci. Zatoužila po ní více jak kdy jindy a podívala se na hodinky. Tiše zaúpěla. Vytáhla z kabelky krabičku s tabletkami a pár si jich vysypala do dlaně. Přesně tolik, kolik jich měla brát. Strčila si je do pusy, vzala hrníček a rychle si natočila vodu. Prášky spolu s vodou spolkla a hrníček odložila. Opřela se o stůl a podívala se na něj, jak připravoval kávu.) Co kdybychom si začali tykat? Já jsem Adelle. Těší mě. (Podívala se na něj s upřímným úsměvem a podala mu ruku. Jako první jim sem koupí pořádnou kávu a nějaké to malé vybavení. A až za pár měsíců by mohla dětem zaplatit výlet do Francie. Mohlo by se mi to líbit. Provést je tam, vzít tak dva učitele s sebou. Jet tam na dva týdny, letět. To by mohlo být fajn.) Jistě, moc ráda. (Souhlasila ihned, když jí nabídl kávu. Tahle nabídka hned ráno před vyučováním a to těsně po probuzení byla více než lákavá.)

(Jejich seznámení nezačalo zrovna přátelsky. No, on vlastně žádné jeho seznámení není zrovna dvakrát přátelské či snad milé. Ne, on takový vážně není. Už od pohledu je nevrlý a naštvaný. Jeho přístup k lidem se zdá býti odtažitý, opatrný. Nechce si jenom tak někoho připustit k tělu. Ve třídě je však jiný. Tam nasadí masku. Masku, pod kterou je pořád ten stejný člověk. Jistě, že může být nevrlý, hnusný i na ty děti. Ale ne. On nechce přijít o tuto práci, nechce, aby ho ty děti nesnášely. O to nestojí. Poví si s ní pár věcí o tom jejím usnutím ve škole. Přešli to vcelku rychle, jelikož to ani jeden nechtěl probírat. Potom měl každý trochu vlezlou otázku, na kterou odpověděli stejně. Ani jeden se nechtěl svěřovat, prozrazovat tajemství. Nikdo o to nestál a oba dva to přijali. Damien si začal vybalovat své věci. Jednu krabici měl plnou osobních věcí. Většinu prostoru ale zabírala varná konvice, zbytek byly jen krámy. V druhé měl ale všechny testy svých tříd. Jak už oznámkované, tak i jenom zadání. Všechno to tam ještě nechal, jelikož se mu to teď nechce vyndavat. Musel by všechno třídit, prohrabávat se v tom a na to teď nemá náladu. Nalije trochu vody do konvice a potom si nasype kávu do svého hrnku. Odložil ho vedle konvice a otočil se na Adelle, která začala mluvit.) Damien. (Podal jí ruku a potom se mírně pousmál. Jemně si s ní potřásl a potom se vrátil ke kávě. Nabídl jí, zda si dá taky a nebo ne. Její odpověď byla kladná a proto vzal její hrníček. Předpokládal, že jí nebude vadit, když ho vezme a ani ho neumyje. Slyšel vodu, tudíž měl pocit, že hrnek umyla. Nasypal do něho jednu lžičku kávy a potom čekal na tiché cvaknutí. Červené světélko zhaslo a on vzal konvici pevně za držadlo, zalil kávu oběma a nechal tam trochu místa na mléko. To bylo v lednici, pro které následně došel. Sobě si přilil pár kapek mléka a potom nechal plastovou lahev stát vedle hrnku Adelle. Se svým hrnkem odešel ke svému stolu, o který se opřel.) Takže..Co ještě učíš krom hudebky? (Věděl jistě, že hudebku učí, jelikož tu už dlouho neměli nějaké učitele, který aspoň něco málo ví o hudbě. O těch ostatních předmětech si nebyl tak jistý a proto se jí zeptal. Pohlédl na hodinky na svém zápěstí a otočil se ke svému stolu. Vyndal si pár prázdných papírů a na jeden si napsal rychle 4 otázky. Všechny se týkaly tématu, který probírali minulou hodinu. Minule jim i slíbil, že si něco napíšou a takhle zjistí, zda se vůbec učí a nebo ne.)

(Je pravda, že muže, se kterým bude trávit celkem dost času, si představovala úplně jinak. Teď už je ale jedno, co si jak představovala, protože teď před ní stojí opravdický muž, učitel, který s ní bude sdílet kabinet. Možná, že ale není špatný člověk. Možná, že je někdo úplně jiný, než za koho se vydává. Zřejmě na sobě nosí tu slupku, kterou někde doma sundá a je úplně jiným člověkem. Znala spoustu lidí, co to tak má. Vypadalo to, že oba dva mají tajemství, se kterým se tomu druhému nechtějí svěřovat. Jistě, co by mu asi tak řekla? No, zabili mi rodinu a já se je snažím pomstít? To není moc dobré jako první věta při seznámení. Vlastně o svojí minulosti nemluvila, pokud to nebylo nutné. Nerada se v tom probírala. Ona nebyla moc společenská. Radši všechno pozorovala zpovzdálí a vymýšlela různé plány a intriky. Taktizovala, rozjímala. Hledala řešení. Když byla sama, lépe se jí pracovalo, lépe se jí přemýšlelo. Když byla sama, relaxovala. Avšak když byla sama, nikdy nešla plavat. Nikdy sama. Bála se plavání a to měla tak velký bazén. Milovala plavání, do té doby, než našla své rodiče utopené.) Hezké jméno. (Podotkne. Damien ještě nikdy neslyšela. Její koutky se lehce nadzvedly do úsměvu. Pozorovala jeho ruce, jak dělají kávu. Měla by mu říct, že mu snědla jídlo, nebo ne? Radši ne, ona mu zato koupí oběd. Vzala si svůj hrníček s kávou a nalila si do ní trochu mléka. Byla zvyklá pít kvalitní kávu, ale také byla zvyklá na různé několikrát převařené břečky. Takže nebyl moc vybíravá. Když měla hlad, snědla všechno, bez ohledu na to, jak to chutná. Podívala se na něj, když se jí zeptal na její učební obory.) Angličtinu a francouzštinu. (Podívala se mu do očí a lehce se pousmála. Zády se opřela o malinkou linku, kde byl dřez a nějaké to malé vybavení.) Ty učíš tělocvik a...? (Počkala, zda jí doplní. Všimla si, že si napsal několik otázek. Trochu se zamračila.) Hned po ránu test? (Trochu se ušklíbla. Oni to měli naplánované. Jednou do týdne test, předem domluvený a následná možnost opravy případným referátem. Bylo už jen na nich, zda se naučí, nebo ne, zda si budou chtít známku opravit. Ona si vyndala ze šuplíku několik papírů, kde měla vytisknuté nějaké cvičení, procvičování. Vzala papíry a dala je do kopírky. Musí toho pár přikopírovat. Začala tedy kopírovat.) Máš rád maso? (Podívá se na něj lehce zpytavě a věnuje se obsluze kopírky. Pohledem zabrousí k jejímu stolu, který je trochu uklizený a fotce v rámečku. Dvou fotkám. Jedna je její rodina. Ona, matka, otec, její malinký bratr. Všichni se usmívali. Je to focené někde venku. Už si na to nepamatovala. Bylo jí líto, že si toho tolik nepamatuje. A druhá fotka byla čerstvější. Stále otevřené rány. Ona, smějící se, ležící v trávě v objetí nějaké mladíka, potetovaného s piercingem a širokým, upřímným úsměvem. Tulil se k Adelle a sledoval svýma oříškovýma očima objektiv fotoaparátu. Milovala ho. Chyběl jí tak moc.)

(Adelle nebyla zrovna člověk, kterého by si vybral, aby s ním trávil čas. Ne, je to jedna z těch bohatých a jistě namyšlených paniček. Jistě, že netušil, co vše se jí přihodilo, neměl ani potuchu, jaký je její pravý příběh. Ale ve skutečnosti ho to vůbec nezajímalo. Jeho nikdy vlastně moc nezajímalo, jaký člověk je. Byl uzavřený, měl svůj vlastní život, do kterého si nikoho nepouštěl a proto nepotřeboval vědět, jací jsou lidi okolo něho. Ano, věděl, že Thomas, učitel zeměpisu, má rád přírodu. A ano věděl, že Monica, učitelka matematiky, má ráda zvířata. Ale to jsou takové ty věci, které se člověk dozví pouhým posloucháním. Ne tím, že by se těch lidí vyptával. Nezajímalo ho to. Ví, že asi bude muset trochu změnit své chování v přítomnosti této ženy. Hlavně pokud spolu chtějí vydržet v této poměrně malé místnosti. Začne připravovat kávu a potom se představí Adelle.) Děkuji. (Kývne. On osobně své jméno nikdy neměl rád. Vždycky se ho všichni ptali, odkud to jméno pochází, a proč se tak jmenuje. A jednoduše měli vlezlé otázky. Tohle jméno nebylo moc časté, ale v jeho rodině se tak jmenoval už jeho praděda. To byl velmi moudrý muž, silný, inteligentní. To on zjistil tolik informací od čarodějek. Sice to bylo takovým..no jednoduše si našel svůj vlastní způsob, jak to zjistit. Zeptá se Adelle na její obory, nebyl si jistý a chtěl nějak ukázat, že zase není takový bručoun, ačkoliv je. Přikývl na její odpověď. Na škole nikdy neměl rád francouzštinu. Nelíbil se mu ten jazyk. Raději měl němčinu.) Dějepis. (Doplnil jí a potom šel napsat pár otázek. Rád dělal takovéhle přepadovky, ale většina jeho žáků už si na to zvykla a naučila se. Nebo si udělala aspoň tahák. Ty mu nikdy nevadily, bral to jako jistou přípravu do školy. Dá nějakou tu práci sepsat si to vše na malý papírek, najít to v tom sešitě, případně někde na netu. Prostě musí něco proto udělat. Vzal si do ruky svůj hrníček, který před chvílí odložil na stůl. Otázky si položil na štos papírů a upil něco ze svého hrnku.) Proč? ..Ale jo, (Odpověděl na její poněkud zvláštní otázku. Znovu zkontroloval čas a zjistil, že by pomalu měl jít. Odložil zase ten hrnek a vzal si učebnici, do té vložil štos papírů a otázky, vzal si ještě propisku a potom znovu hrnek.) Musím jít. Tak se zatím měj. (Pohlédl na ní naposledy a potom vyběhl z kabinetu. Ještě se tam ale vrátil, jelikož zapomněl klíče, sebral je ze stolu a potom mířil už rovnou do třídy.
Zbytek dne proběhl v klidu, s jednou třídou si napsal test a s tou druhou se díval na krátký dokument o 1. sv. válce. Potom měl ještě tělocvik, ale ten byl takový volnější, jelikož děvčata byla líná a nic se jim nechtělo dělat. Po tělocviku ještě chvíli zůstal v kabinetě, kde si své věci roztřídil. Potom s pár věcmi odešel domů.)

(Nevěděla, co si o ní Damien myslí, ale bylo jí to celkem jedno. Ostatní si o ní nikdy nemysleli nic pěkného, moc dobře to znala. Ve škole kvůli tomu neměla přátele, a dokonce ji i šikanovali. Život z ní vychoval Adelle, kterou je dnes. Přikývla na jeho odpověď.) Tak to bych tě mohla vzít s sebou na zájezd. Dějepisář by se hodil. (Lehce se pousmála a pak mu gestem naznačila, že to ještě není jisté a ať to radši nikde ještě neříká. Ona by jela jako francoužštinář a on jako dějepisář. A užila by si týden s tím zřejmě největším, bručounem, pod sluncem, týden, nebo dva. Nad jeho další otázkou se jen pousmála.) Řekněme, že to je jen taková poznávací otázka. (Ušklíbla se a podívala se mu do očí. Nemohl vědět, že mu přistane na stole oběd. Rozloučila se s ním a šla učit. Okolo jedenácté měla volno a tak si skočila na oběd a přinesla i něco Damienovi, v krabičce, kterou mu nechala na stole s nápisem: Bon appétit! A potom šla znovu učit. V krabičce se ukrýval steak, americké brambory a nějaká příloha. Bylo to z jedné luxusnější restaurace a taky to určitě bylo chutné, ale Adelle měla něco jiného. Za celý den se s Damienem již nepotkala, tak si prostě po vyučování sbalila a odjela domů vyšetřovat.)

Posledních pár dní žil ve svém obvyklém stereotypu - vstát, najíst se, obléknout se, dojít na zkoušku kapely, vrátit se domů, podívat se na televizi a usnout u televize. Tohle se teď opakovalo skoro pořád. Neměl, co jiného dělat. Sophie se neozvala, ani on jí. Jemu to nepřišlo moc vhodné, nechtěl za ní lízt jako ocásek, když mu dala jasně najevo, co si o tom myslí. I když... Bylo to tak jasné? Vždyť nejdřív ukázala, že se jí to líbí, až potom řekla, že to nejde. Pořád nad tím přemýšlel a nechápal to. Proč by to nešlo? Měla za sebou nějaký vztah se špatným koncem? Nebyla na dlouhodobější vztahy? Nelíbil se jí? Nebo snad... Ne, Sophie určitě nebyla na holky. Dneska se rozhodl, že je čas na změnu, že už chce trošku vybočit z té každodenní rutiny. Před nějakou chvílí se vzbudil a ještě se válel v posteli. Potom ale vzal mobil, v kontaktech našel položku s názvem 'Claire' a vytočil ji. Chvilku trvalo, než to zvedla, přece jenom, mohla klidně ještě spát. "Ahoj, Claire, tady Adam," řekne ještě docela rozespale, "říkal jsem si, jestli by sis dneska nechtěla zajít někam zahrát a zazpívat?" zeptá se jí do telefonu a ona nadšeně souhlasí. Vypadá to, že by si taky nejraději nějak orazila už. "Tak dobře, sejdeme se tedy v jedenáct v té kavárně, jako prve?" Samozřejmě taky Claire souhlasí, co jí také zbývalo? Maximálně mohla navrhnout něco jiného, ale i jí se evidentně ta kavárna líbila a hlavně obsluha a lidé tam neměli s jejich hraním žádné problémy. "Tak fajn, já beru kytaru... V jedenáct, zatím," rozloučí se s ní a hlavu si zaboří do polštáře. Moc dobře ví, že už usnout nemůže, jinak by zaspal. Vstane tedy a oblékne se do svého obvyklého oblečení. Nějaké tmavší džíny, černé triko s krátkým rukávem a navrch si dá bundu až půjde. Nedával si doma ani nic k jídlu, něco si dá v té kavárně. Sbalí si kytaru do pouzdra, to si přehodí přes rameno, u dveří si nazuje boty a vyjde z pokoje a potom i z hotelu pryč.
Netrvá to dlouho a už sedí v restauraci u stolu a popíjí čaj a k tomu má něco sladkého. Vedle sebe má opřenou kytaru a už netrpělivě vyhlíží Claire. Mezitím se zase domluvil s obsluhou na tom, že tady něco zahrají a jako minule, nikdo nebyl proti, vlastně to i docela uvítali.

(Její život se hodně změnil. Nebo jí to tak přišlo. Je ironické, jak se všechno může změnit během chvíle. Váš život je takový a najednou se všechno změní. Když byla těhotná ani nepomyslela na to, že by se někde opila do němoty. Že by se ráno probudila s krví na rukách a nevěděla, co se stalo. Zda byla její, nebo někoho jiného. Nechodila běhat tak často a nesnažila se odříznout od ostatních. Vyhýbala se lidem a mluvila s nimi jen tehdy, když se opila. Nebála se být vulgární, nebo nepříjemná a sem tam vyvolat rvačku. Chodila brzy do práce. Pracovala sama a všem dala jasně najevo, ať jí nechají na pokoji. Ryan jí sem tam přinesl mlčky kafe, nebo jí nalil Bourbon, i když nesměl. Ona mu však ale byla vděčná. Vděčná, že mlčel. Stačilo jí málo. Cigarety, alkohol a zapalovač. V noci nemohla spát. Chodila po městě, lese, bloumala a bezcílně se procházela. Pozorovala lidi a byla celkově jako z jiné planety. Někdy se ani nevrátila domů. Prostě se toulala po městě, někdy i tančila a zpívala. Nahlas až do ochraptění. Jedla pomálu, ale když měla hlad, nebo chuť prostě něco snědla. Kila, která neúmyslně shodila se jí nevracela, ale zůstávala stejně vyhublá. Někteří jí říkali chodící kostra. Jednou si dokonce tělo pomalovala jako kostra a chodila tak po městě. Bylo to něco, co se jí líbilo. Snažila se nějak zaměstnat. Zpívala po barech, skládala písničky, lakovala si nehty, pouze na černo, dokonce si trochu zkrátila vlasy, jen o pár centimetrů. A obarvila si je zase na svou přírodní barvu. Každý den chodila na hřbitov. Ani nevěděla proč. Někdy mluvila, někdy tiše zpívala. Dnes jí však začal zvonit telefon. Bylo to brzy ráno a jí tak cizinec vzbudil. Vzala napruzeně telefon a chtěla volajícího ihned poslat někam hodně daleko, jenže jeho překvapivě milý hlas jí trochu vykolejil z původního plánu. Vyslechne si ho. Nepozdraví, nezdraví poslední dobou nikoho, a když už, tak jen kývnutím.) Proč ne. (Řekne bez jakékoliv intonace.) Jo, dobře. Sejdeme se tam. (Vyslechne si ještě jeho strohé rozloučení a telefon s "Zatím" zavěsí. Povzdechne si. Vstane pomalu z postele a šourá nohy po chladné podlaze. Pomalu se dá trochu do pucu. Vezme si na sebe černé kožené přiléhavé kalhoty, rudě červené přiléhavé triko s dlouhým rukávem, vysoké černé kanady a koženou bundu. Podívala se na kytaru, která jí ležela v rohu pokoje spolu s několika popsanými papíry. Nebude jí brát, když Adam kytaru bere. Neví, co budou zpívat, ale ona svoje písničky publikovat nebude. Ne tyhle. Její auto už bylo opravené, takže mohla jet autem. Do bundy si dala krabičku cigaret. Ráno vykouřila jednu. Byla to její snídaně spolu s kávou a ovocem. Potom nasedla lehce nervózní, z toho, co se stalo minule, do auta a vyrazila. Za chvilku byla ve městě, auto zaparkované a vcházela do kavárny. Dveře za ní bouchly a ona vyhledala pohledem Adama. Došla až k němu a kývla na pozdrav. Sedla si naproti. Nevěděla, jestli někoho nečeká, ale jí to bylo jedno.) Tak co budeme hrát? (Snaží se neznít nepříjemně, a trochu jí to i jde, ale nějak si odvykla být v něčí přítomnosti. Položí si ruce na stůl a koukne se mu do očí.)

Už nějakou dobu seděl v kavárně u stolu sám a jedl si ten svůj zákusek, co si objednal a občas ho zapil i bylinkovým čajem. Sice to byla kavárna, ale ani o čaje tu nebyla nouze, měli tu celkem velký výběr. Netrvalo mu dlouho a zákusek dojedl. Byl to veliký kousek nějakého dortíku, jiný člověk by to jedl hodně dlouho, ale Adam asi nebyl člověk, protože to v sobě měl za pár minut. Obsluha už prázdný talířek odnesla, dokonce se ho zeptala, jestli si nedá ještě něco, ale Adam s díky odmítl a dopíjel svůj čaj. Zrovna, když už si říkal, že by si mohl dát nějakou písničku sám, bez Claire, se otevřely dveře a ona se v nich objevila. Nějak si nevšímal toho, co má na sobě, takže si ani nevšiml, že její bříško vůbec nerostlo a bylo tomu právě naopak. On si ani při jejich prvním setkání moc nevšímal toho, jak vypadá. Tedy ne, že by se mu nelíbila, byla krásná, ale jak by to jen asi řekl? Nebyla jeho typ, ano, to bylo ono. Když už někdy něco, tak budou maximálně přáteli, ničím jiným. Pozdraví ji a ona mu na jeho pozdrav kývne hlavou. Nevypadá moc v pohodě, ale Adam se jí na nic neptá, co se jí děje. "No, přemýšlel jsem o víc písních, ale dneska nechci hrát nic mýho. Co bys řekla na to, že bychom si dali pár coverů? Pokud teda nechceš hrát ty nějakou svou písničku," pokrčí rameny, v rychlosti vyzunkne čaj a vezme si kytaru. Byli dost blízko od toho místa, kde hráli minule, takže si jen posunul židli asi dva metry, možná ani to ne, od stolu, sedl si na ni a kytaru si opřel o nohu. "Určitě tu písničku znáš, je hodně známá. A když ne, zpívej se mnou aspoň refrén, kterej je jednoduchej, ať v tom nejsem sám," pousměje se na ni ještě a potom začne hrát.

*Jelikož na dnešní odpoledne byla domluvená se Sophie na nákupy, tak se s ní střela už přímo ve městě u jednoho nákupního centra. Snažila se přijít dobře naladěná, vypadat, že ji nic netrápí a taky musí uznat, že tahle přetvářka jí jde skvěle. Bohužel ale uvnitř ní se všechno bouří a je pravda, že má stále strach, aby Kai něco nevyvedl, aby nezaútočil na ni, Marcela a nebo snad znovu na Tima. Jemu musela vymazat vzpomínky na to, co se stalo, i když to Tim nechtěl. Jenomže tohle pro něj zase nechtěla ona. nechtěla, aby se dozvěděl, že je čarodějka a už vůbec ho nehodlá zatahovat do nadpřirozeného světa, kde by mu akorát hrozila smrt. Ještě teď ji v uších zní jeho poslední slova..."Uvidíme se". Jasně mu řekla, že se s ním už nechce vidět, že nechce, aby byl součástí jejího života a dále ji neotravoval, jenomže on dělá přesný opak. Je si jistá tím, že Sophie se umí o sebe postarat stejně tak jako Marcel, ale to nic nemění na tom, že Kai je nebezpečný sociopat, kterému po většinu času všechno vychází pod prsty. I když se před svou starší sestřičkou snaží vypadat zcela normálně, že si nákupy užívá bez toho, aniž by ji něco trápilo, tak to tak není. Neví, zda se jí má svěřit, protože netuší jaká bude její reakce. Buď jí to bude schvalovat a nebo jí řekne, jak moc naivní je, když si myslela, že může Kaie srazit na kolena. A ono se jí to povedlo, jenom ohrozila svého nejlepšího kamaráda a svojí školní lásku na životě, což opravdu neměla v úmyslu. Právě stojí po boku své sestry a přehrabuje se v tričkách. Hází jedno přes druhé, jako kdyby se jí žádné nelíbilo, ale pravda je taková, že to ani nevnímá a její myšlenky jsou někde úplně jinde. Ale je ráda, že je s ní a taky si začíná už na tu myšlenku, že je to její sestra vážně zvykat. Už předtím ji brala jako rodinu a teď jí to přijde, že tímto zjištěním bude ještě jejich vztah více pevnější. Kousne se do jazyku a zhluboka vydechne tím, jak se jí přiznání o tom, co se stalo dere napovrch. Podívá se potom směrem k Sophie a pousměje se na ni.* Buď mám špatný vkus a nebo jsem moc vybíravá...nemohu se teď rozhodnout. *Pozvedne jeden top do ruky a přiloží si ho na hruď.* Co myslíš? *Pozvedne obočí, ale hned ho vymění zase za druhý a udělá to samé, co před chvílí.* A nebo tento? *Kdyby mohla, tak začne kroutit hlavou sama nad sebou. Jako kdyby bylo něco velmi těžkého na tom, aby jí řekla...Skoro jsem zabila Kaie a díky tomu i Tima...ne, něco takového by rozhodně nešlo a ne tady v obchodě. Nakonec odloží oba topy zpět na místo odkud je vzala a trochu s vážnějším výrazem ve tváři se zadívá na Sophie.* Musím ti něco říct...*Opře se jednou rukou o jeden z věšáků, kde jsou trika a začne poklepávat prsty o železo.* ...něco ohledně Kaie. *Ušklíbne se, když řekne jeho jméno. Už teď jde na ní poznat, že to nebude právě jedna z příjemných informací. Ví moc dobře, že jí slíbila, že se bude od něj držet dál, ale ono to opravdu nešlo. Ne, když jí vyhrožoval, ne, když prostě přišel za ní ke škole a prakticky ji donutil k tomu, aby s ním šla na snídani. A potom to byla ona, kdo se mu chtěl za všechno, co jí udělal a hlavně jak ji využil pomstít. Musí to ale někomu říct. Mohla by se s tím svěřit i Marcelovi a taky to hodlá udělat, ale když je teď se Sophie, tak bude první komu to řekne. Navíc se to všechno odehrálo včera večer a ještě teď má před sebou nebohého Tima, který musel pykat za její chyby. Nenechává ho už teď ale bez ochrany. Je zvědavá jak na to její starší sestřička zareaguje ale je jí zcela jasné, že z toho nebude ani trochu nadšená, že se to týká Kaie.*

(Včerejší den strávila přehrabováním knih a hledáním informací, jak by nejlépe provedli plán, který jí řekla Genevieve a shodou okolností se shodoval s tím nápadem, s kterým přišla Alisea. Nic moc toho nenašla, ale aspoň něco. Ještě chce napsat Cami, aby se podívala do toho jejího skladu, kde uchovával otec Kieran magické předměty. Třeba se tam něco najde, něco co jim pomůže. Ale ještě chtěla počkat, než se jí ozve Genevieve. Chtěla mít tři dny jen sama pro sebe, aby se mohla vžít opět zcela do role čarodějky a najít něco užitečného. Pořád má čas a Sophie jí nechce rušit s informacemi, které by mohli pomoct, ale nemusí. Až něco bude mít, ozve se a pak všechno dají dohromady. Dneska už tedy neměla skoro co dělat. No mohla tentokrát hledat nějké vodítka k Adamovo magii, ale popravdě na to se necítila. Musela by tím na něj pomyslet a pak by se jí před očima opět objevila vzpomínka na tu chvíli, kdy jí políbil. A ona na to rozhodně vzpomínat nechce. Ne teď. Bylo tu mnoho věcí, které se museli vyřešit. Jenže teď nemohla dělat nic. Může jen čekat, až se jí ozve Genevieve a společně pak něco naplánují. Nechce o tom plánu říkat Elijahovi. Už v nemocnici se vyjádřil, že se mu ten plán nezdá. Nemyslel si, že by to k něčemu mohlo být, ale co jiného měli dělat? Nemohli přeci jen tak sedět na zadku a čekat, co přijde dál. A jít rovnou za Esther a zaútočit na ni, nebyl vůbec dobrý nápad. Proto mu ani nechce říkat, že do toho s Genevieve jde. Nechce mu to říkat taky z jednoho dobrého důvodu. Měl by nejspíše obavy z toho, že se Esther bude chtít pomstít. Už jednou kvůli ní skončila v nemocnici a Elijahovo pohled, kterým na ni koukal. Ne, nechce, aby o ní měl strach.
Ráno jí napadne, že by konečně mohla vytáhnout Davinu na nákupy, které jí slíbila už na párty v září. Za tu dobu se k tomu pořád nedostaly a ona to chtěla napravit. Navíc ode dne, kdy zjistily tajemství, které uchovávali jejich rodiče jen mezi sebou, spolu nemluvily. Ani neví, jak to Davina všechno vzala. Po zjištění, že jsou sestry z toho obě dvě byly docela v šoku, ale řekly si, že to přijmou. Nebudou to hrotit, ale přijmou to. Sophie už si na celou tu myšlnku zvykla. Brala Davinu jako svou sestru. Dokonce o ní už i tak stále uvažovala. Kdykoliv si na ni vzpomněla, myslela na ni jako na sestru a ne jako na člena covenu, dívku ze Sklizně, kamarádku nebo jakkoliv jinak. Ale zajímalo by jí, jak to zvládá Davina a jak to přijal Marcel. Domluvily se, že se sejdou rovnou u nákupního centra. Už jsou v obchodně dobrou půl hodiny. Zatím si povídaly jen o všedních věcech jako je škola nebo Sophiina práce. Sophie má přes ruku přehozených pár kousků oblečení, které si vybrala a právě se probírá kalhoty na stojanu před ní. Letmo se podívá na Davinu, která se přehrabuje v trikách. Buď byla opravdu vybíravá nebo byla myšlenkami někde jinde a ty trika ani nevnímala. Sophie sáhne po jedněch kalhotech a přehodí si je přes ruku jako ostatní věci. Otočí se k Davině a chvilku jí jen mlčky sleduje. Usměje se při její poznámce a pak hodnotí pohledem topy, které jí Davina ukáže.) Co třeba vzít oba, ať se nemusíš rozhodovat? (Pozvedne lehce obočí a pousměje se. Jenže Davina je vrátí zpátky. Zbystří, když začne s větou „Musím ti něco říct.“ Už jen ta věta neznačí nic dobrého. Jakmile uslyší Kaiovo jméno v obličeji se jí objeví obavy. Kdykoliv přijde na Kaie má obavy z toho, co provedl. Ublížil snad nějak Davině? Nebo někomu jinému, aby jí přinutil k něčemu, co chtěl?) Co se děje s Kaiem? (Řekne naprosto klidným tónem hlasu, i když její výraz říká naprosto něco jiného. Rozhodně není klidná, když se jedná o Kaie a ještě v souvislosti s Davinou.)

*V jednu chvíli vůbec nevnímala své okolí, jako kdyby tam ani nebyla. Možná její tělesnou schránkou, ale ne duchem. Stále bloudila myšlenkami k tomu, jak Sophie říct o tom, co se stalo. Potřebovala o tom s někým mluvit a komu by měla věřit více, než právě své sestře? Jistě byl tady Marcel a ví, že mu může vždycky věřit, ale taky s ním nějakou chvíli nemluvila. To, že spolu bydlí neznamená tak úplně, že spolu tráví každou minutu. jak ona tak i on mají svůj život a ne pořád jsou doma. Přehrabuje se v těch trikách, než se rozhodne vrátit nazpět na zem a promluví na Sophie, aby snad na sobě nedala znát žádný náznak toho, že je naprosto mimo. Pousměje se na ni a pronese jednu poznámku, přičemž hned naváže na to jaký top si má vybrat. Ve skutečnosti jenom nevěděla, jak jí sdělit to, co se stalo a přitom jí to všechno pálilo na špičce jazyka. Ta slova z ní chtěla v jednu chvíli vyletět, prostě to na ni vyhrknout a ať už se s tím srovná po jejím. Na druhou stranu jí to chtěla říct v klidu. O části, že se s ním párkrát sešla i před tím incidentem se nehodlá zmínit. Ne všechno musí vědět a bude lepší, když raději nějaké věci zůstanou utajeny. Nepotřebuje poslouchat to, že svůj slib nedodržela, že se pohybovala ve společnosti někoho tak nebezpečného a tvrdila, jak to dělat nebude. I když jí oznámí, že si má vzít oba, tak je odloží zase nazpět a neviněn se usměje. Nějaké trika už v nákupním košíku i měla a našly se tam i nejedny šaty. ve skutečnosti ani nepotřebuje žádné oblečení, ale tohle si slíbily už hodně dávno, že společně zajdou na nákupy a ona rozhodně s ní chce trávit čas. Teď ví, že je to její sestra a toho si chce užívat, když to doteď těch sedmnáct let neměla. Poté však o něco zvážní a konečně se přizná s tím, že ji musí říct o celé záležitosti s Kaiem. Po celou dobu z ní nepouští oči. Překvapuje jí klidný tón jejího hlasu, ale ve tváři má Sophie vepsané něco jiného. Povzdychne si dlouze a přijde k ní. Chytne jí jemně za paži a jde s ní do trochu klidnější části, i když najít něco klidnějšího v přeplněném obchodě je problém. Nechce však, aby to někdo poslouchal a neříkal si, že ty dvě jsou naprostí blázni.* Pomohla jsem mu získat jeden magický předmět. Lépe řečeno on si ho získal sám, ale trochu za mé nechtěné pomoci. *Povzdychne si. Nechce to rozebírat všechno do detailu a tak jí hodlá říct jenom to, co je opravdu nutné, aby jí objasnila všechno, co se stalo.* Je to takový předmět...nasává to magii. *Podívá se na ni trochu starostlivěji.* Ale nefungovalo to. *Podívá se na ni už hned tím výrazem, že ji vážně nemůže dát odpověď na to, proč to přesně nefungovalo. Nezabíhá do žádných detailů, ale může být Sophie jasné z toho jak se tváří, že se to stalo za velmi špatné situace a že opravdu nechce říct, co se odehrálo toho jednoho večera.* Pořád se mi motal do života a já mu to chtěla vrátit. Tak jsem mu odebrala magii. Tedy...ne doslova. On může jenom magii čerpat z jiných čarodějek. *Její hlas je tichý, mluví tak, aby to slyšela jenom Sophie a občas udělá krátkou pauzu, když okolo nich někdo projde.* A já provedla kouzlo, aby tu magii nemohl používat. Chtěla jsem ať odejde z New Orleans, ale včera večer jsme se znovu setkali. To kouzlo ho zabíjelo...něco jsem musela pokazit. *Podívá se na ni trochu smutně. Ne proto, že lituje toho, co udělala, ale je v tom něco jiného a to je Tim.* Málem včera zabil Tima...málem jsem já zabila Tima. *Jde na ní vidět, že ji tohle opravdu hodně trápí a nedává jí to spát. Nemůže sobě jenom tak odpustit to, že málem kvůli její chybě zemřel někdo jako je Tim. Je si jistá, že Sophie o Timothym něco málo ví. Je jí jasné, že určitě ze strany Sophie přijdou nějaké otázky, možná bude chtít vědět přesněji, co se mezi nimi odehrálo. Ale pro ni to už teď není důležité. Potřebovala se jenom svěřit, naštěstí to všechno vyřešila.* Já vím, že by si zasloužil zemřít. *Přikývne několikrát hlavou. Myslí si, že Sophie moc dobře ví o tom, co je Kai zač, když se kamarádí s Cami, která je jeho rodina a on u ni bydlí.* Ale nemohla jsem...prostě jsem nemohla. *Dořekne to, co chtěla. Navíc je to poslední rodinný člen Cami a ta nedávno přišla o Kierana, jak by asi brala smrt jejího bratrance? I když by se opravdu divila, kdyby nad ním příliš truchlila.*

(Už když přicházela, stihla si všimnout, že Adamovi právě odnášejí talířek a on pije čaj. Pravděpodobně si zde dal snídani, která byla stoprocentně lepší než ta její. Byl to ale teď její „životní“ styl, tak se s tím nějak moc nezaobírala. Rozhlédla se po poloplné kavárně a pak se zaměřila na Adama. Možná, že kdyby nebyl rocková hvězda, i když nechápala, co na něm ti lidi vidí, byl by pro ni přitažlivější, působil by sympatičtěji, ale takhle mohli být jen přáteli. A stejně, možná, že ani to jim dlouho nevydrží. Nakonec, i když s Adamem nechce nikdy být, ona teď nechce být s nikým. Jako nikdo s ní. A je to tak lepší pro všechny. Držet si od ní odstup. Alespoň si může ušetřit ty svoje lítostivé kecy a slzy a nepříjemný tón a nakonec i případné násilí. Již brzy se půjde pomstít. Ona si to zatím vychutnává. Domýšlí detaily, aby na ni nepřišli, alespoň do té doby, než odsud uteče, nebo bůh ví co. Adam vypadal pořád stejně, nesympaticky, akorát mu trochu povyrostly vousy, což mu na jeho nepřitažlivosti ještě přidávalo. Ona nikdy neměla ráda lidi, kteří byli moc slavní. Prostě si od nich ráda držela odstup. Je jí jedno, jestli se zajímá, co se jí stalo. Stejně by mu to neřekla, takže je dobře, že mlčí. Podívá se mu do očí a tiše zabubnuje prsty do desky stolu.) Poslouchala jsem vaše písničky a neřekla bych, že je to můj vkus. Ale není to zase tak špatné. Takže nějaké covery ráda uvítám. (Přikývne a pohlédne na jeho kytaru. Nemá žádné škrábnutí, ne jako ta její. Zřejmě jí moc nepoužívá, nebo je úplně nová. Přisunula si židli, kousek k té Adamově a sedla si na ní. Nohy si pokrčila a dala na tyče, které nebyly určené na nohy, ale ona si je tam dala. Ruce si položila na kraj a koukla se na Adama.) Jasně, hvězdo. (Řekne lehce sarkasticky a nepříjemně se ušklíbne. Doslova se zazubí. Pak už Adam začne hrát. Další písničku vybere ona a možná si od něj půjčí i kytaru. Claire začne zpívat spolu s Adamem. Oči má zavřené, nebo se dívá na jednu ženu, která se na ní příjemně usmívá. I když byla Claire velmi odtažitá, uvnitř jí chyběla něčí společnost. Je vlkodlak a ten potřebuje svou smečku, nebo někoho, kdo se za ní dá pokládat. Vyhledávala tedy alespoň přítomnost vřelých pohledů.)

Kdyby věděl, že je pro Claire nesympatický už jenom proto, že je to někdo, kdo je slavný, asi by na ni dost změnil názor. Ano, on má sice svůj názor na upíry, ale jinak rozhodně nedává na první pohled a na to, co se o lidech říká. A jí se nelíbilo, že je 'hvězda'. Jemu ani nepřipadalo, že by nějakou hvězdou byl. On si to, že je muzikant prostě užíval, miloval tu práci a to, že se tím může živit, to je jen příjemný bonus. Neptal se jí na to, proč je taková pohublá a nepříjemná. Neznali se moc dobře, takže se nechtěl šťourat v jejím soukromí. Prve se mu zdála mnohem sympatičtější, ale dneska se k němu chovala dost zvláštně. Ale on to už dál neřešil. Prostě si zahrají a jestli se někdy ještě budou chtít vidět, tak to se teprve uvidí. Zatím se nezdá, že by Claire zdála o další setkání s ním. Proč dneska sakra byla tak divná? Pokrčí rameny, když řekne, že se jí jejich písničky nelíbí. "Sto lidí, sto chutí. Člověk se nemůže zavděčit všem a já jsem ten typ, že lidi neodsuzuju podle toho, co poslouchají a nebo hrají. Je to každého věc. Rád slyším i kritiku, když je ale slušná. Víš, ono není moc super číst si pod svými videoklipy na youtube komentáře, kde je každé druhé slovo sprosté... Kritiku beru, ale slušnou a pokud možno odůvodněnou. A popravdě jsem nečekal, že by se ti naše hudba mohla líbit... Mám dost specifickej hlas a i kdybych chtěl zpívat něco tvrdšího, styl hudby, který mi je bližší, snad to ani nejde," řekne a ušklíbne se. Potom už se připraví i s kytarou na židli a všimne si, jak se dívá na jeho kytaru. "Je nová, musím si na ni ještě zvykat. Tu starou mi ukradli na koncertě... Tamtu jsem měl už od střední, když jsme s kapelou začali. Dostalo mě, že přežila všechno od nějakých mých patnácti, ale pak ji ukradl nějaký hajzl. No co, snad mu aspoň dobře poslouží," řekna a trošku pokrčí rameny. Potom už začnou hrát. Nejdříve cover písně od Simple Plan, potom si od něj Claire půjčí kytaru a začne hrát nějakou další písničku, kterou zná ona mnohem líp než tu předchozí. Na lidech je cítit, že se jim jejich přítomnost zamlouvá. Vlastně se kavárna stačila za tu chvíli dost zaplnit a nebylo tu moc míst. Jen pár volných židlí u stolů, kde ale seděli jiní lidé a pak tu byl úplně volný stůl, u kterého ale vlastně seděl Adam s Claire.

(Už si opravdu začínala myslet, že je Davina myšlenkami někde jinde a něco jí trápí. Jenže jakmile na Sophie promluví s tím, že se nemůže rozhodnout, usoudí, že správně je první varinata a Davina je jen vybírává. I když jako vybíravý typ rozhodně nepůsobila. Jenže každý je v něčem hodně vybíravý ne? Sophie byla zase vybíravá ohledně jídla. Měla ráda opravdu skoro snad každé jídlo, ale spíše šlo u způsob přípravy, druhy koření a také o samotného kuchaře. Prostě profesionální deficit. Chtěla si s Davinou promluvit o tom, jak vzal Marcel celou tu sesterskou záležitost, ale k tomu se ještě nedostala. A nejspíš ani nedostane, protože Davina začne s tím, že jí něco chce říct. Jak se během chvíle dozví, jde o Kaie. To nebyla vůbec dobrá zpráva. Sophie začne mít obavy z toho, co komu zas provedl. Má strach, že se snad pokusil nějak ublížit Davině. Ví, že Davina je silná a zkušená čarodějka, ale pokud by z ní Kai čerpal enregii, mohla by se jen těžko bránit. A navíc je to Davina, její sestra, je jasné, že o ní má strach a vždy ho mít bude. S klidem se jí zeptá, co se stalo. Uvnitř ale rozhodně klidná není a nedokáže ani zachovat klidnou tvář. Popojde s Davinou o něco dál, kde nebylo tolika lidí. Rozhlédne se letmo kolem po lidech, aby se ujistila, že je nikdo neslyší. V obchodě navíc hrála hudba, takže by je někdo musel záměrně poslouchat, aby rozuměl všem slovům. Podívá se Davině do očí a poslouchá, co jí říká. Přimhouří oči a svraští obočí. Měla tušení, že Kai bude chtít využít Davinu, aby získal, co chce. Ale pak jí Davina ujistila, že ho od té párty neviděla a ani ho vidět nechce. Ale vypadá to, že tohle byla lež. Jenže může jí to mít za zlé? Třea jí Kai vyhrožoval a ona pak měla strach něco říct. Navíc v tomhle městě bylo lhaní na denním pořádku. Nemůže mít přeci někomu za zlé, když jí člověk lže nebo něco zatajuje a potom to samé dělat taky. Nechce rozebírat fakt, jak jí Davina lhala a porušila slib. Chce teď hlavně vědět, co se stalo a podle výrazu Daviny toho je více. Kývne hlavou, když jí Davina objasní, co to je za magický předmět. Není jí jasné, co tu Kai tedy pořád dělá, když dostal, co chtěl, i když to nefungovalo. Měl snad jiné plány, jak vyřešit svůj problém? Jenže jaký? Vrtá jí to hlavou. Nevyptává se Daviny na podrobnosti, co se stalo toho dne. Její výraz v obličeji jí jasně říká, že tohle rozebírat nechce a tak si to Sophie může jen domyslet. Získal magický předmět a chtěl vysát Daviny moc? Sama moc dobře ví, že to není nic příjemného a to jí Kai odsál jen kousek moci. Pokud si myslel, že ten předmět bude fungovat, tak u Daviny to muselo být ještě horší. Ani si to nechce představovat, protože pak by měla chuť Kaie hned najít a zabít ho. Povzdychne si a prostě jí jen dál poslouchá. Překvapí jí, když se Davina zmíní o tom, jak mu znemožnila čerpat magii z jiných čarodějek. Tohle byla přeci dobrá zpráva nebo ne? Kai je tudíž naprost neškodný. Tedy ne zcela. Už předtím se ukázalo, že umí zabíjet i bez pomoci magie. Ale rozhodně byl takhle méně nebezpečný. Jenže Davina to neříká nijak radostně, spíše naopak. Během chvíle se dozví v čem byl háček. Kouzlo Kaie zabíjelo. Sama Sophie by tohle nijak neřešila, kdyby Kai nebyl bratranec Cami. Byl to hajzl, který si zasloužil umřít za to, co udělal, ale Cami ho nechtěla vidět mrtvého a ona to respektovala, proto se jí tato informace vůbec nezamlouvá a dává to svým výrazem jasně najevo. Ale něco jí nedává smysl? Proč by se kvůli tomuhle Davina trápila? Měla snad výčitky svědomí? Nikdy není lehké jen tak někoho zabít, i když se jedná o člověka, který by si to zasloužil. Šokovaně se na ní zadívá. Věděla, kdo je Tim z vyprávění Daviny. A ví moc dobře, jak ho má Davina ráda a záleží jí na něm. Kai málem zabil Tima, aby dal Davině motivaci ke zrušení toho kouzla. V tu chvíli by se v ní krve nedořezal. Zahodí za hlavu všechny otázky, které na Davinu měla. Neřeší, že jí lhala a porušila slib. Tohle všechno teď není vůbec důležité, protože Davina se trápí kvůli Timovi. Ona přesně ví jaký je to pocit trápit se kvůli něčemu takovému. Zavrtí hlavou na její další slova a obejme jí.) Nemůžeš za to, co se stalo. Chtěla jsi, aby ti dal Kai pokoj. Chtěla ses ho zbavit a to ještě tím lepším způsobem. Jenže ne vždycky nám vyjdou naše záměry. Kouzla jsou ošemetná a občas se něco pokazí. Nemohla jsi vědět, že Kai umírá a využije Tima. (Odtáhne se od ní, ale ruce jí nechá položená na ramenou. Podívá se jí zpříma do očí.) Důležité je, že Tim je v pořádku. Žije. Není žádné kdyby. (Je jí jasné, jak si Davina jistě v hlavě říká například, kdyby přišla o chvíli déle, tak by byl Tim mrtvý. Ale na tomhle vůbc přeci nezáleží. Zálaží na tom, že je zdravý a živý.) Můžeme provést ochranné kouzlo na Timovi, pokud chceš. Můžeme vymyslet cokoliv dalšího, aby mu Kai nemohl ublížit.

*Když začne vyprávět o tom, co jí tak strašně dráždilo na jazyku, tak po celou dobu nespouští ze Sophie oči. Potřebuje vidět alespoň v její tváři to, co se uvnitř ní odehrává a co si o tom myslí. Ví, že ji nebude přerušovat, ale takhle může alespoň nasbírat pár dojmů, může zachytit těch pár momentů, které jasně naznačují tomu, co se u její sestry právě teď odehrává. Rozhodně tím nechce ale způsobit to, aby ona šla po Kaiovi, protože on je zkrátka nebezpečný psychopat a i když nemá magii, tak dokáže být jeden z těch nejvíce nebezpečných, zvláštních čarodějů, které kdy mohla potkat. Vypráví jí nejdříve úplný začátek, aby jí to všechno dávalo smysl, aby věděla, proč se proti němu postavila a proč jednaala tak, jak jednala. jistě mohla ji říct, že ji využil, že ji chtěl zabít a že i potom ji vyhrožoval a chtěl ať s ním tráví čas nebo to někdo odskáče. Nesměla nic říct Sophie a ani Marcelovi, nechtěla nikoho ohrožovat a tak se nechala, proto to chtěla vyřešit sama, proto ho chtěla sama potrestat, ale v celkovém závěru se jí nic z toho nevyplatilo a ona prostě potřebuje to všechno říct právě ji. Sophie byla její sestra, byla to hlavně žena a někdo podobný ji. Tohle se nedá srovnat s tím, když něco vypráví Marcelovi, ví, že v něm má stejnou podporu, ale není to to samé. Konečně se dostane už k té části, kdy řekne o tom, co mu udělala. Vidí na ni, že vlastně s tím nemá žádný problém, že by ani se smrtí Kaie neměla žádný problém, tak proč ho ona měla? Proč ho prostě nedokázala nechat zemřít, když mohla? Ví, že je toho schopná, že je schopná zabít někoho, kdo by ublížil jejím nejbližším, ale tady bylo něco jiného, něco pro ni nevysvětlitelného a taky tím nechtěla zranit Cami, které už tak či tak toho měla dost, i když pořád na ni byla částečně naštvaná za to, že ublížila Marcelovi na druhou stranu chápe, že prostě tomu, co člověk cítí se nedá poručit. Hned na to ale myšlenky zažene, protože právě teď řeší něco naprosto jiného. Přizná se, že jí užírá to, co Timovi provedla, že ho dostala do takové situace. Tohle pro něj nechtěla. Všechno to lze zahlédnout v jejím utrápeném pohledu. Je neskutečně ráda za to, co Sophie udělá. Ihned, bez jakéhokoliv zaváhání polože ruce na záda Sophie a přitiskne se k ní. Tohle přesně potřebovala, tohle potřebuje. Cítit něčí podporu a ještě k tomu od její pravé rodiny. Něco takového nepocítila strašně dlouho a za tu dobu už zapomněla, jak úžasný pocit to je. A musí se přiznat, že tohle byl skvělý pocit. Trochu se jí uleví, když jí tak drží. Vydechne dlouze a zavře na pár sekund oči, jako kdyby nechtěla, aby ten okamžik skončil. zavrtí hlavou, jako kdyby chtěla odmítat ty slova, které řekne Sophie. Ví, že má pravdu, ale pro ni je to teď zkrátka těžké. Takovou dobu ji otravuje Kai, prostě ji nedává pokoj a potom se rozhodne proti ní využít jediného člověka, který jí dává něco, co nikdo jiný ne.* Měla jsem ho prostě raději nechat na pokoji, ale...*Zatne na chvíli zuby, než k ní znovu promluví.*...nenávidím ho. *Řekne k Sophie a začne se od ní odtahovat ve stejnou chvíli, co ona. Znovu se ji zadívá do očí a nakloní hlavu do boku. Přikývne souhlasně na její slova. Rozhodně má v tomhle pravdu, ale stálo jí to všechno hodně.* Ano je v pořádku, ale nemusel být. Stačilo tak málo a mohl ho zabít. A nejhorší na tom je to, že je to moje vina. *Je neskutečně ráda za to, že má v ní takovou podporu, ale nemůže se zbavit toho pocitu, který jí pořád našeptává, že jenom díky ní mohl být Tim mrtvý. Jinak by Kai neměl sebemenší důvod k tomu, aby mu nějak ublížil, i když to byl naprostý blázen. Neudělal by nic, chtěl ji dát pokoj. Jenomže zase ona ho varovala. Varovala ho, že pokud nepřestane, tak na to doplatí. A vlastně na to doplatili oba. Zrovna se na ni začne soustředit a naštěstí tuhle záležitost už má vyřešenou. Pozvedne ruku a projede si s ní ve vlasech, než ji opět stáhne k tělu.* Musela jsem mu vymazat paměť. Kai mu všechno řekl...řekl mu, že jsem čarodějka a jak bych mu vysvětlovala všechno to, co se stalo? Byl zmatený a já...*Povzdychne si.*...prostě jsem nemohla ho do toho zatáhnout. Nezaslouží si to. A potom jsem provedla ochranné kouzlo, kdyby náhodou došlo znovu k této situaci. *Uhne pohledem a podívá se na jednoho muže, co projde okolo nich. Tohle zkrátka není prostě nejlepší místo na to, aby tady vedly vážný rozhovor. Teď se na chvíli zadívá na její vybraný oděv, který si chce koupit a potom zpět pohlédne na Sophie.* Nepůjdeme si teď někde sednout? *Navrhne jí a poté se s ní rozejde k pokladně, aby zaplatily. Bude lepší, když si na to v klidu sednou a proberou všechno. Je toho víc, co jí chce říct.*

(Při vyprávění Daviny má smíšené pocity. Samozřejmí jí vadí, že porušila slib a vídala se s Kaiem, i když ne rozhodně ze svého vlastního popudu. Ale v tuto chvíli to neřeší a ani to Davině vyčítat nechce. Mohlo jí k tomu vést mnoho věcí, proč to zatajila. Kai jí mohl vyhrožovat. Chtěla jen ostatní třeba chránit nebo si to prostě chtěla vše vyřešit sama. Dříve by to asi řešila, ale teď? Prostě nemůže a nechce. Copak sama Elijahovi nezatajuje, co chce udělat s Genevieve? Copak před všemi nezatajuje, co se jí opravdu stalo a kdo jí zachránil? I když poslední tajnost, byla slibem. K tomu má oprávněný důvod, ale zbytek? Má jen jediný důvod: nechce, aby si někdo dělal starosti a obavy. V tuto chvíli měla už skoro všechny rány na těle zahojené, až na ty větší, takže nemusel každému vyprávět svou historku s agresivní kočkou, která byla naprosto směšná. Jak tak poslouchá Davinu, výraz v obličeji se ji mění. Opravdu by Kaie ona sama nijak nepostrádala a nevadilo by jí, kdyby umřel. Zabil Cami a využíval Davinu, aby dostal, co chtěl. Jenže Cami nechce, aby umřel. On je její rodina a jen kvůli tomu by Sophie nikdy nesouhlasila, aby ho někdo zabil. Kieran byl mrtvý a Kai byl poslední rodina, kterou Cami měla. A nechce jí to brát. Nechce být opět zodpovědná za smrt dalšího člena její rodiny. Davina se nakonec dostane k tomu nejvíce podstatnému. Kai ohrozil život Tima a málem ho zabil. Davina se kvůli tomu trápí a přičítá si všechnu vinu. První, co Sophie napadne, je obejmout Davinu a vyjádřit jí svou podporu. A to také udělá. Chce jí tím vyjádřit, že v ní má oporu za jakékoliv situaci, ať se stane cokoliv. Chce, aby se kvůli tomu netrápila, i když to jistě nebude jednoduché. Nejde jen tak hodit za hlavu, když je někdo vám blízký v ohrožení a to kvůli vaším činům, i když jste nic z toho nemohli očekávat. Jednu ruku jí položí na hlavu a jemně jí přejede po vlasech. Řekne jí, co si o tom myslí a hlavně aby si to nedávala za vinu.) Jistě, správné rozhodnutí by bylo, ho nechat být a svěřit se někomu jinému. Ale to co opravdu chceme, je vždycky silnější. A ty ses ho chtěla zbavit. Chtěla jsi, aby už dál nemohl využívat svou schopnost a nemohl nikomu ublížit. Aby ti dal pokoj. A tohle naprosto chápu. (Copak ona snad vždycky jedná podle zdravého rozumu? Ne. Občas prostě jedná podle svých pocitů. Když chtěla narušit Sklizeň, tak jednala podle svých pocitů a dopadlo to špatně. Ne vždycky to dopadne, jak chceme. Odtáhne se od ní a podívá se jí do očí. Řekne jí na čem nejvíce záleží.) Pokud si budeš stále opakovat, že to je tvoje vina, nebude to o nic lepší Davino. Kai je tím, kdo tady ubližuje lidem a ne ty. (Nemůže jí říct, aby si to prostě jen tak přestala vyčítat. Stejně by si to vyčítala. Možná nepomůžou ani tyhle slova, ale aspoň jí může vyjádřit podporu. Může jí říct, že ona to rozhodně takhle nevidí. Navrhne Davině, že Tima ochrání, ale pak se dozví, že tohle už stihla udělat. Je ráda, že aspoň tahle část je vyřešená.) Udělala jsi dobře. Ne každý je připravený na to dozvědět se pravdu a Tim je ještě moc mladý. (Davina je sice taky ještě mladá, aby řešila takové problémy, ale od toho jí Sophie ušetřit nemohla. Narodila se čarodějkou do covenu v New Orleans a tady se pravda dětem říká hodně brzy. S pousmáním kývne hlavou na její nabídku. Rozhodně bude lepší probírat tyhle záležitosti někde, kde mohou sedět a třeba najdou i místo, které je oddělené od lidí. Navíc v kavárnách a restauracích je menší pravděpodobnost, že vás někdo bude poslouchat. Tam si lidé všímají svých rozhovorů. Společně se tedy vydají k pokladně, kde Sophie zaplatí za obě dvě. Přeci jen to byl její nápad, aby šly na nákupy. Marcel sice Davině dával jistě dost peněz, ale ona to chtěla zaplatit i za ní. Odejdou z nákupního centra a chvilku se procházejí po ulici, než narazí na jednu kavárnu, která rozhodně nevypadá špatně. Vejdou dovnitř a zjistí, že tam je docela plno. Davina si všimne volného stolu, který je celkem oddělený od zbytku stolů, takže k němu zamíří. Jenže po chvilce si obě dvě všimnou, že kousek od stolu sedí na židli Claire a zpívá. Ale Sophie ze všeho nejvíce zaujme člověk, který sedí vedle Claire. Byl to Adam a podle všeho tu byl s Claire. Zarazí se a na chvíli se zastaví. Nevěděla, že se ti dva znají. Jenže tohle pro ni teď bylo vedlejší. Nechtěla vidět Adama. Ne tak krátce po jejich nevyvedené schůzce. Nechtěla na něj ani myslet a teď tu byl před ní. Nejraději by se otočila a odešla někam jinam. Mohla přeci říct Davině, aby šly někam jinam ne? Jenže nebylo by to ještě víc trapné? Odhodlá se k dalším krokům a zamíří ke stolu. Upře pohled na Claire a lehce se na ní pousměje místo pozdravu. Bylo by slušné to samé udělat i u Adama, ale prostě se mu nedokázala podívat do očí. Co si o ní asi teď myslel? Projevila, že se jí líbí a pak po jednom polibku skoro utekla pryč. Nakonec usedne ke stolu naproti Davině. Je natočená bokem k Adamovi a Claire a raději upírá zrak jen dopředu před sebe. Nemá odvahu se otočit a podívat se na Adama. U obsluhy si objedná kafe, pomerančový džus a nějaký lehká zákusek. Už opravdu dlouho neměla nic sladkého a to jí chybělo.)

Už nějakou dobu prostě sedí v zadní části kavárny a hrají lidem takhle po ránu. Vlastně už bylo asi i něco kolem poledne, oni klidně mohli zavřít na nějakou polední pauzu, ale tady to nedělají, což bylo super. Právě se do toho s Claire dostávali. Vystřídali asi čtyři nebo pět písniček, střídali se v jejich výběru a i ve zpěvu a hraní na kytaru. Nedá se říct, že by Claire byla nějak milejší, byla pořád stejná. Jemu se zdála, že oproti tomu prvnímu setkání byla strašně chladná, snažila se na všechny lidi působit zle... No co se dalo dělat, nevěděl, co s ní. A nevěděl by to ani kdyby si všimnul, že už nemá to malé těhotenské bříško jako měla. Vážně si takových věcí moc nevšímal, zvlášť u lidí, které moc neznal a vlastně ho nezajímali. Dohrávají pro teď poslední písničku a Adam se rozhlíží po celé kavárně, dívá se po lidech, tak jako to dělal vždycky. Rozdával jim takhle po ránu úsměvy a oni mu je vraceli, vážně měl dobrou náladu. Když ale uviděl, že do kavárny vešla Sophie, jeho úsměv mu na rtech ztuhnul. Na chvíli jako by byl úplně mimo. Dokonce udělal i drobnější chybu ve hře na kytaru, čehož si určitě člověk, který se o hudbu více zajímal, všiml. Bylo akorát štěstí, že zrovna nezpíval. Sledoval ji celou dobu. Od té chvíle, co vešla i s nějakou svojí kamarádkou, které nevěnoval moc velkou pozornost, až do té doby, než skončila píseň a ona se usadila na jeho místě. Pochopil by, kdyby si toho nevšimla, jenže on měl na té židli bundu. Asi musela být dobře mimo. Když skončí s touhle písní, vstane ze židle a maličko se ukloní, lidé začnou tleskat, aby ukázali, že se jim to opravdu moc líbilo. Adam se na všechny naposledy zeširoka usměje a potom se otočí na Claire. "Co takhle dát si menší pauzu?" navrhne a Claire souhlasí. Vezme si hned kabelku, z které už teď vytahuje cigarety a odejde ven. Asi si šla jen zapálit. pomyslí si Adam. Potom už se znovu podívá na Sophie, která je k němu natočená bokem, takže jí nevidí do obličeje. Za to ale vidí ženu, která je obsluhovala. Kytaru nechá opřenou o zeď a rozejde se rychle za ženou, která šla od jejich stolu i s objednávkou. Když je až u ní, nakloní se k ní dost blízko a o něco ji poprosí. Obsluha s tím evidentně problém neměla, takže Adam šel s ní za pultík a čekal, až připraví celou objednávku pro ty dvě. Za chvíli už to má všechno připravené na velikém tácku a jde směrem ke stolu Sophie a Daviny. Davině nevěnuje skoro ani jediný pohled, prostě se pořád dívá na Sophie. Možná že doufá v to, že se na něj alespoň podívá a usměje se? Asi byl až moc bláhový. Dala mu jasně najevo, že to nechce, nic z toho... Ani nevěděl, jestli se s ním chce ještě bavit... "Asi bych to měl dát na stůl přímo před vás, ale jelikož nevím, co je koho, asi to nechám na vás," maličko se pousměje, tentokrát překvapivě na Davinu. Tác položí před ně na stůl a potom sklouzne pohledem ke své bundě, která stále byla na Sophiině židli. Musel se nad tím usmát, bylo to úsměvné. I kdyby s ní nechtěl mluvit, musel by,  protože bez své bundy by domů zkrátka nešel.