New Orleans - City

*Právě v tuto chvíli je pro ni obejmutí to, co nejvíce potřebuje a hlavně nějaká podpora. Už v sobě hodně dlouho držela všechny ty věci ohledně Kaie a teď to konečně může někomu říct, tedy alespoň z části. Užíralo jí to po hodně dlouhou dobu nebo alespoň jí to jako dlouhá doba připadala a teď konečně mohla něco z toho dostat ven. A u koho by to bylo ideálnější, než u své vlastní sestry? Své rodiny? Myslela si, že už žádnou nemá, že její rodina je Marcel a tak to i brala, ale teď opravdu získala rodinu, kterou dá se říct měla celý život po ruce jenom to ani jedna z nich netušila. Přejede jí rukama po zádech a drží se jí docela pevně, jako kdyby prostě chtěla ať ji takhle Sophie nějakou dobu drží a nepouští, jako kdyby měla za chvíli odejít a ona si to nepřála, i když ví, že něco takového se teď nestane. Přizná se k tomu, že ho opravdu nenávidí a má k tomu důvod. Nikdy nenechala nikoho, aby s ní zametával tak, jak se člověku chce, tedy od Sklizně tomu tak bylo. Před Sklizní byla jedna z těch, kterým se dalo lehce vštěpit do hlavy spoustu věcí a ona tomu bláhově věřila, ale dnes ne. Dnes stačí málo k tomu, aby chtěla danou osobu srazit na kolena a oplatit mu alespoň z části to, co udělal on jí a přesně tak to bylo u něj. Chtěla mu vzít na nějakou dobu to jediné, co pro něj bylo důležité. Poslouchá ji a neví, jak si její slova vzít. Ona je dost schopná čarodějka na to, aby mu ublížila, aby ho dokázala zničit, vždyť každý má svou slabinu a Kai by si rozhodně dokázal najít i slabinu u Sophie a použít ji proti ní a zvládl by to lehce i u Marcela. Je to jeden z nejvíce nebezpečných lidí, které kdy poznala a nemyslí si, že by to vyřešilo to, ať už je někdo zkušenější nebo ne, protože u něj je problém to, že si vždycky něco najde, vždy najde tu skulinu, kterou proklouzne. Ale potom ji její slova potěší, protože to vezme vlastně tak, jak si přála, aby to vzala. Nic ji nevyčítá, rozumí tomu a to je dobře. Nechtěla by poslouchat to, že prostě moc riskuje a je lehkomyslná. Přikývne jenom několikrát na její slova a dál už raději nic neříká. Tahle podpora ji naprosto stačí a je za ní své sestře vděčná víc, než za cokoliv jiného. Začne se odtahovat od ní a znovu se ji zadívá do očí přičemž poslouchá to, co jí říká. Potvrdí ji, že Tim je přeci jenom v pořádku, ale to nemění nic na tom, že mohl být mrtvý jenom kvůli ní, protože se rozhodla jít proti Kaiovi. Kdyby měla příště něco takového udělat, pravděpodobně by musela zvolit lepší strategii, ale nemyslí si, že něco takového nastane. Nechce ho už nikdy více vidět, nechce s ním už mluvit a dala mu jasně najevo, že se ji nemá plést do života. Přikývne opět souhlasně.* Já vím...ale toho pocitu se nejde jenom tak zbavit. *Pokrčí u toho mírně rameny, jelikož to tak opravdu je. Ví, že se toho nezbaví jenom tak a že si bude pořád vyčítat, že díky ní ho do toho zatáhla, ale bude to časem opadat, tomu věří. Jen ví, že na něco takového nezapomene a bude to mít na paměti, kdyby náhodou pro příště. Nikdy by si neodpustila právě to, kdyby se stalo něco Timovi. Tak moc pro ni znamená. Oznámí ji, že naštěstí o Tima se už postarala a vyřešila to tak, jak uznala za nejvíc vhodné. Pousměje se jemně, když schválí to, co udělal.* Tim chtěl vědět pravdu, ale nemohla jsem ho tak nechat. Bude lepší, když bude žít ten život, který má. *Ona sama v jednu dobu nechtěla nic z toho, prostě chtěla se vzdát veškeré magie a být volná, normální a být jako on. Takže proto nechce, aby o tom věděl, nemohla ho zkrátka takhle nechat. Navrhne potom Sophie, že by si o tom mohly promluvit někde jinde, jelikož tohle není zrovna nejlepší místo na rozhovor. Odeberou se společně k pokladně a hned Sophie poděkuje, když zaplatí její nákup. Sice má peníze od Marcela, ale nebude se s ní nějak dohadovat o tom, co kdo má platit. Vydají se tedy společně do nějaké kavárny a musí říct, že se cítí o něco lépe, když se ji s tím vším svěřila. Narazí na jednu útulnou, velmi pěknou, ale bohužel tam není moc místa. Nakonec najde jedno volné místo a podívá se s úsměvem na Sophie.* Pojď, něco jsem našla. *Pobídne jí rukou, kterou má volnou, protože v té druhé má nákupní tašky a vydá se s ní k prázdnému stolu. Trochu si pospíšila, aby přeci jenom jim to místo někdo nesebral přímo před nosem. Prakticky ihned si všimne Claire, která sedí u jednoho stolu a zpívá a vedle ní nějaký velmi šikovný chlap. Převrátí nad tím oči a podívá se k Sophie. Moc dobře si Claire pamatuje a ještě aby ne, když chodila s Marcelem.* A to je dneska nějaký nový způsob balení? Zpívat si v kavárně? *Pozvedne pravé obočí. Tak slyšela toho o Claire hodně, že ano, ono se nic nikde neutají a je pravda, že ji moc nemusí díky Marcelovi, díky tomu, co mu udělala. Od Marcela ví spoustu věcí a ty ohledně Claire nejsou právě žádná výjimka. Až teď si všimne toho, že Sophie je nějaká zaražená a tváří se zvláštně a proto se „nenápadně“ ohlédne k tomu stolu a netuší, zda tak civí na Claire a nebo na toho muže vedle ní. Otočí se znovu na Sophie s výrazem ve tváři, co se děje?* Všechno v pořádku? *Zeptá se jí a odloží tašky na jednu z volných židliček a potom se posadí. Když přijde obsluha, tak si objedná jablečný bazén, ale s normální minerálkou, ne obyčejnou vodou a k tomu brownies a rovnou dvoje. Zazubí se na Sophie s tím, že jí to prostě chutná a i když je taková maličká, tak je pravda, že se toho do ní vleze docela hodně.* Jinak řekla jsem Marcelovi to, že jsme sestry. *Začne opět mluvit, má zkrátka potřebu jí to oznámit.* Vlastně by se dalo říct, že je rád. Řekl, že je rád, že to jsi ty. *Usměje se na ni. Neměla dříve možnost jí o tom říct a teď může dohnat ten čas. Stihne to ještě před tím, než k nim dorazí obsluha,. ale trochu jiná, než očekávala. Až teď vidí pořádně tomu muži, co seděl u Claire do tváře a nestačí se divit. Vždyť je to ten zpěvák z Maroon 5. Kde ho zatraceně taková Claire sebrala? A...a vůbec, proč tak upírá zrak na Sophie? S pozvednutým a nechápavým výrazem těká pohledem mezi Adamem a Sophie, ani neví na koho se má dívat první. Oni se znají? Její velká sestra se zná se zpěvákem skupiny Maroon 5 a neřekla jí to? Usměje se trochu pobaveně, když se zmíní o tom, že neví, co komu patří a založí si ruce na hrudi.* Asi byste mi mohl dát podpis a fotku. Ne každý den se stává, že mě obsluhuje někdo jako vy. *Podívá se potom na Sophie s úsměvem na tváři. Nakloní hlavu trochu do strany a nepřestává se provokativně usmívat, spíše stylem, že by jí mohla vysvětlit o co tady přesně jde. Ty pohledy by viděl i slepý. Nakonec to nevydrží a musí se zeptat.* Vy se znáte? *A opět se začne dívat z jednoho na druhého. Pokud se znají, tak tu fotku a podpis bude mít, i kdyby trakaře padaly. Kdo by neznal alespoň trochu Maroon 5 a nevyužil by takové příležitosti?*

(Ona nikdy na předsudky nebyla, ale když někomu stoupla sláva do hlavy, bylo jí jedno předsudky ne předsudky. Většinou jí bylo jedno, co si o ní lidé mysleli, pokud to nebyli lidé, na které jí záleželo. Nikdy moc nevěřila pomluvám a klepům, nejdříve si většinou člověka proklepla. A Adam vypadal přeci jenom mladičká star, se kterou sláva dělá hodně, jen ne to dobré. Ale co, ona na první pohled vypadá jako špatný člověk, což také je. Nebála se zabít, nebála se jít za tím, co chtěla a někdy musela obětovat mnoho lidí, i ty, kteří jí nebyli úplně ukradení, aby dostala to, co chtěla. Byla ta zlá královna v příběhu o princezně a princovi. Jenže v téhle pohádce královna zabila prince, princeznu i jejich děti. Pila jejich krev, ukradla jim všechno a jejich těla spolu se zámkem nechala shořet na popel. Všimne si, jak ledabyle pokrčil rameny. Dělal, že mu je to jedno, ale přitom určitě nebylo. Nejradši by mu řekla, že zpívá jako malá holka, ale nechce se téhle „hvězdy“ dotknout. Ještě by se jí tady mohl rozbrečet. A to by byla otrava. Možná, že by řekla, že dříve ti naflusali do ksichtu, když se jim, to co jsi zpíval, nelíbilo. Dnes ti jen nadávají. Podívá se mu do očí. Nemusel jí tu vyprávět jeho příběh, jak mu ukradli kytaru. Navíc to nebylo nic zajímavého.) Aha. (Řekne mu jen na to. Ani jí to říkat nemusel. Ona by se bez toho obešla. Potom už jen hrají. Různě se střídají. Alespoň jí má dobře naladěnou. Ušklíbne se pro sebe. Při zpěvu se neusmívá, vypadá to lacině a tak, že si posluchače kupujete svým úsměvem. Ona na sobě měla pořád to všechno, v čem přišla. Sem tam kanadami zaklapala o podlahu do rytmu a dodala kytaře a písni takový lehce hezčí nádech.
Sem tam se dívá po lidech, ale převážně se dívá na Adama nebo kytaru. Všimne si však, že do kavárny přišla Davina a Sophie. Bitches witches. Probleskne jí hlavou a nepříjemně se ušklíbne jejich směrem. Pozoruje, všímá si každého jejich pohybu a propaluje je pohledem. Stále nemá ráda Sophie za to, že jí řekla pohlaví jejího, teď už mrtvého, dítěte. Zřejmě jí to nějak vrátí. Stoupá jí tlak, když tyhle dvě vidí, a ano neví proč. Kdyby nebyli čarodějky a pod ochranou Původních nebo Marcela, hned by jim něco udělala. Když se Sophie pousměje, ona jí úsměv oplatí. Vypadá upřímně, ale není. Jí teď vytáčí skoro každý. Má chuť se prát, ale za co? Za bolest hlavy? I když je tu dost lidí na to, aby si trumfly na nějaké kouzlo. Stejně čarodějky nikdy nemusela. Na Sophie se možná usmála, ale Davině věnovala nepříjemný, pálivý pohled. Snažila se jí vypálit oči, ale bohužel, nebyla čarodějka, takže se jí to nepovedlo. Mohla to ale zkoušet.
Adam se celou dobu na lidi usmíval, byl naprosto jiný jak ona a lidem se zřejmě líbil více. Poutal na sebe všechnu pozornost. Jí to nevadilo. Na ní se dívali muži, sem tam i ženy, dívky, které byli chytré nebo trochu rebelští. Ona se dívala na jednoho kluka, celého v černém, kanady, vlasy polodlouhé, tetování na prstech, piercing v jazyku a zelené svítivé oči. Všimla si, že Adam udělal chybu, ale nijak to neřešila, vzala to do hry, pracovala s tím a rozhodně se nenechala rozhodit. Musí se sarkasticky ušklíbnout, když Adam vstane a ukloní se. Chce se začít smát a sarkasticky mu tleskat, ale nebude zde dělat scénu. Tohle bylo laciné stejně jako ta nejlacinější šlapka pod sluncem.) Jo, je vidět, že ji potřebuješ. (Podívá se na něj a stoupne si. Nebude chodit k Sophie, nebo Davině, nebo za Adamem. Půjde teď a chvíli ven a dá si cígo. To je ten nejlepší nápad pod sluncem. Tedy alespoň teď. Sáhne do bundy a vytáhne krabičku cigaret spolu s černým zapalovačem, na kterém je zářivě zelený obrázek ganji. Vyjde ven a strčí cigaretu do pusy. Nedočkavě jí zapálí a potáhne. Vezme cigaretu mezi prsty a vydechne kouř. Snaží se trochu uklidnit. Pozoruje lidi a město a přitom kouří.) Dáš mi cigaretu? (Najednou se vedle ní zjevil ten kluk, na kterého se dívala. Mohlo mu být okolo 19, 20, vypadal mladý. Claire se usmála a podala mu krabičku. Mladík si vyndal cigaretu a vložil ji mezi rty. Potom se podíval na její zapalovač a ona mu ihned automaticky zapálila. Mladík se usmál a podíval se na ní. Vytáhl z kapsy u bundy černou vizitku a podal jí ji. Claire ji lehce překvapeně vzala a pohlédla na ni.) Co to je? (Podívala se na něj a nepříjemně si ho měřila.) Je tam moje číslo. (Ukázal na pravý okraj vizitky a pomalu se rozešel pryč. Naposledy se na ní podíval, zamával jí a usmál se. Claire dokouřila cigaretu, schovala cigarety, zapalovač a vizitku do kapsy od bundy a vrátila se zpět do kavárny. Adam tam stále řešil něco s těmi dvěma. Vzala tedy jeho kytaru a sedla si na židli. Podívala se na lidi a poprvé se usmála.) Pro změnu vám teď zahraji něco, co se mi líbí mnohem více, než to, co jsme před chvílí zpívali. (Podívala se po publiku a začala hrát. Konečně to bylo něco, co se líbilo jí, pořádná muzika)

(Je opravdu upřímně ráda, že se jí s tímhle Davina svěřila sama od sebe a ona jí tak mohla vyjádřit svou podporu. Nechce na ní křičet a nic jí vyčítat, protože jí a Marcelovi zatajovala něco tak důležitého a to chtěla si to vyřešit po svém. Tohle teď Davina opravdu nepotřebuje. Trápí se kvůli Timovi. A co by to byla za sestru, kdyby jí řekla, že jí to měla říct už dávno a nic z toho by se nemuselo stát? A ani by neměla jistotu, že by se něco takového nestalo. Řekne jí, co si myslí, ale pro teď už nic nerozebírá. Zaplatí u pokladny za obě dvě a vydají se někam do kavárny. Tam budou mít snad větší možnost si o všem popovídat. Objeví jednu opravdu hezkou a útulnou kavárnu, kde je ale opravdu plno. Davina nakonec objeví jeden volný stůl a tak se k němu vydají. Už po pár krocích zbystří Claire, jak zpívá a vedle ní sedí muž a hraje na kytaru. Ten muž byl k jejímu velkému překvapení Adam. Nechápe, odkud se oni dva znají a proč hrajou a zpívají tady v kavárně. Adam se jí nezmínil o tom, že by v New Orleans stačil už poznat nějakého vlkodlaka. Ale třeba jí poznal včera nebo dnes. Samozřejmě jí to vrtá hlavou. Jenže ještě horší je fakt, že tu je. Ví, že by se s ním v brzké době setkala nebo mu napsala, aby mohli projít nějaké ty knihy a zjistit, co za magii praktikuje, ale dneska to bylo ještě brzo. Co mu má asi tak říct? Má mu vůbec něco říct? Vždyť se na něj ani nedokáže dlouho dívat, aniž by se necítila provinile. Na Daviny otázku ohledně Claire ani nereaguje. Spíše jí ani nevnímá. Musí vypadat opravdu hodně mimo. Vzpamatuje se, až když na ní Davina promluví podruhé. Zavrtí hlavou a konečně se rozejde opět k tomu stolu.) Jo jasně. Všechno v pořádku. (Usměje se na ni. Po cestě se ještě podívá na Claire a pousměje se ze zdvořilosti. Usedne ke stolu a nákupní tašky si dá také na volnou židli jako Davina. Ani si nevšimne toho, že na židli, na které sedí je přehozená něčí bunda. Ještě si sundá koženou bundu a přehodí si jí přes tašky. Objedná si kafe, džus a kousek čokoládovýho dortu. Koukne se na Davinu a zbystří, když začne mluvit o Marcelovi. S očekáváním na ni kouká, co z ní vypadne dál. Opravdu ji zajímá, jak to vzal celé on. Vlastně jí záleží na tom, co řekl. Byl součástí Daviny života, byl její rodina a teď se ukázalo, že Sophie je její sestra. Usměje se zářivě.) Bála jsem se, že by to mohl vzít nějak špatně. Přeci jen už si zvykl, že jste jen vy dva a teď se ukázalo, že my dvě jsme sestry. (Vlastně jí opravdu potěšily slova, které Marcel řekl. Vlastně by se dalo říct, že i Marcel je teď její rodina, i když nejsou pokrevně příbuzní. Bylo opravdu hodně zvláštní, jak se to všechno nakonec vyvinulo. Sophie si myslela, že má jen jednu sestru a ta ani neví, kde je. Ale teď se ukázalo, že má ještě jednu sestru a ta tady byla. Byla tu celou dobu s ní. A je to opravdu skvělý pocit mít po boku svou vlastní rodinu. Adama zaznamená až ve chvíli, kdy promluví. Pootočí na něj hlavu a překvapeně se podívá na tác, který drží v ruce. Proč jim přinesl jejich objednávku? Proč musí být sakra pořád tak milý? To na ní nemůže být naštvaný, protože ho odmítla? Zhluboka se nadechne a koukne se na Davinu, když ho požádá o fotku a podpis. Musí se tomu jen usmát. Sophie by málem zapomněla, že Adam je slavný zpěvák a tak ho Davina jistě zná z médií. Mezitím z tácu vezme kafe, džus a talířek se svým dortem a položí to před sebe. To samé udělá i s Daviny objednávkou a tác nechá ležet, tam kam do dal Adam. Raději se nějak zaměstnává, než aby se na něj musela pořádně podívat. Jenže po Daviny otázce se na něj prostě podívat musí. Skousne si ret a lehce se pousměje. Pak obrátí pohled na Davinu.) Adam a jeho skupina hráli na silvestrovské párty, pokud si vzpomínáš. (Objasní jí odkud se znají.) Davino, tohle je Adam. (Koukne na Davinu a vzápětí na Adama.) Adame, tohle je má sestra Davina. (Vlastně to bylo poprvé, co Davinu představila jako svou sestru a byl to vlastně teprve třetí člověk, který to o nich dvou ví. První byla Genevieve a druhá osoba Marcel. Asi to teď Adamovi bude připadat divné, když mu říkala o tom, že její sestra není v New Orleans a o další se nezmínila. V té době totiž ani nevěděla, že má nějakou další sestru. Otočí hlavu do strany, když zaslechne, jak někdo začal hrát. Všimne si, že Claire už se vrátila zpátky a teď tu hrála píseň, která se Sophie sice líbila, ale do takovéto kavárny se vůbec nehodila. Claire jí připadá nějak jiná, ale nemůže přijít na to, odkud změna pochází. Zaměří na ní více svůj pohled a trochu přimhouří oči. Pak jí to dojde. Nemůže uvěřit tomu, že si toho nevšimla hned. Že to hned necítila. Na vánočním večírku u ní v baru zjistila Sophie, že Claire je těhotná a teď to bylo pryč. Claire musela potratit. Zamrká očima a uhne pohledem. Nikdy se s Claire nebavila, nebyli kamarádky. Ale v tuto chvíli jí je líto, že přišla o své dítě.)

Na řeči, které byly směřovány na jeho adresu od Claire už nijak nereaguje. Nechápal, co s ní dneska bylo. Když se setkali a hráli spolu poprvé, byla dokonce i milá, usmívala se... Neříká samozřejmě, že by na něj byla tehdy nějak přehnaně milá, ale tohle se mu nelíbilo. On jí nic neprovedl, pozval ji, jestli si s ním nezahraje, ale ona se k němu chovala takhle. Vždyť jí nikdo nenutil k tomu, aby přišla, vystačil by si sám. A zvlášť, když přišla Sophie s tou dívkou. Mohl se s nimi snažit navázat kontakt, mohl zjistit, jak se na něj po tom všem bude Sophie dívat. A to taky udělá. Právě teď nese tác i s jejich objednávkami směrem k nim. Jistě, že se dívá i na cestu, ale mnohem víc než cesta ho zajímá cíl, kam má dorazit. Dívá se na Sophie, která si ho zřejmě ještě ani nevšimla. Všimne si ho evidentně až když promluví a řekne jim, že neví, co je koho, tak ať si to vezmou samy. Položí tedy tác na stůl a nechá je, aby si vzaly to, co je jejich. Ona se na něj ještě ani pořádně nepodívala, to to vážně bude celou dobu takhle? Nevěnuje mu ani jediný pohled? Měl počkat, až odejdou a bundu si vzít pak. A nebo měl nechat bundu bundou a prostě zmizet, tohle asi nebyl dobrý nápad. Zeširoka se usměje, když mu ta mladá dívka řekne o podpis a o fotku. "Jasně, to bych mohl," řekne pořád s úsměvem na tváři a sáhne si do zadní kapsy v domnění, že tam má nějaké svoje fotky, které podepisuje, ale žádné tam nebyly. Omluvně se na ni podívá. "Asi jsem si zapomněl podpisový kartičky doma..." omluví se jí tímhle vlastně a potom se podívá na Sophie, když se ta dívka zeptá, jestli se znají. Nechal to na Sophie, co řekne. Jakmile je představí, podá Davině ruku, mírně ji stiskne a potřese si s ní. On pořád stál, ale Davina seděla. To ale nevadilo v představování. "Rád poznávám sestru Sophie, která je mimo město?" řekne přitom a podívá se tázavě na Soph, tohle nechápe. Potom ho něco napadne. Udělá pár kroků a přejde až za Sophie, teď jí stojí za zády. Dřepne si a začne se hrabat v kapsách svojí bundy, jako by se nechumelilo. "Super, mám to," řekne nadšeně a vítězoslavně zvedne nad hlavu kartičky i lihovku. Pak se vrátí zase k Davině. "Můžu?" podívá se na obě dvě tázavě a ukáže na židli. Nakonec si na ni sedne, otevře fixku a Davině se podepíše. "Taky mě napadlo, že kdybychom udělali tu fotku, mohl bych ji nechat vyvolat a potom ti ji přinést podepsanou, pokud bys chtěla. A nebo ji třeba poslat po Sophie, to už je jedno. Jestli jí to teda nebude vadit?" Podívá se na ni tázavě. Pomaloučku se snaží zjistit, jestli se s ním bude chtít vůbec ještě vídat... Až teď si uvědomí, že jí automaticky tyká, jak byla mladší, ale snad jí to moc nevadí. Podá jí podepsanou kartičku a zaposlouchá se do písně, kterou začala hrát Claire. Byla o poznání drsnější než ty předchozí. Nechápal, proč hraje takový styl hudby právě tady.

*Z obchodu zamíří se Sophie do jedné kavárny, kde najde pro nich volný stůl a zamíří rovnou k němu co nejrychleji, přeci jenom kdyby jim ho někdo chtěl ukrást, tak by se musely znovu někde přesunout a to se jí nechce. Nelze necítit to, jak ji a nejenom ji Claire probodává pohledem. Měla ale tohle vůbec zapotřebí? Jako ano taky ji neměla příliš v lásce. Tedy ona si s Claire nikdy nic neudělala, ale ublížila Marcelovi a když někdo ublíží jemu, tak to těžce překousne, ale žádný vztah specifický k ní nikdy neměla. Věnuje jí taky jeden, trochu lhostejnější pohled, ale jinak se jí vlastně vůbec nevěnuje, protože jí ten člověk zkrátka nezajímá. Nelíbí se jí ale to, že by se tak měla dívat i po Sophie. Po ní ať si vrhá klidně i vražedné pohledy, takto celkově jí je to jedno, ale jinak ať si to nechá pro sebe. Upřímně ji více zajímá ten muž, co je tam s ní a to ho ani nezná. Jenom si tak říká, proč tady sedí právě s tou vlčicí, když se neumí vůbec chovat ani trochu. To, že tam zpívá Claire? Co to má být? Vytahuje se snad a nebo to už je tak zoufalá, že musí na muže působit zpěvem? Ihned to okomentuje, ale všechno to říká jen Sophie. Jenomže to by jí ta holka musela vnímat, že ano. A ona vidí, že nevnímá. Spíše je zaražená a nechápe z čeho, proto se otočí směrem ke stolu, kde sedí Claire s tím mužem a podívá se především na toho muže. Že by ho znala? Měli nějaké nedorozumění mezi sebou? Otočí se k ní a zeptá se, zda je všechno v pořádku. Ale její odpovědi ani zdaleka nevěří. Nedá se tomu věřit, když výraz v jejím obličeji říká úplně něco jiného. Nechá to ale raději tak, vždyť se může vyptávat později a místo toho se usadí a odloží si tašky. Prohrábne se rukou ve vlasech a objedná si o obsluhy s úsměvem. Rozhodne se k tomu, že Sophie poví o tom, jak Marcel reagoval na tu celou záležitost s tím, že jsou sestry. Usměje se při jejich slovech a trochu ji udivuje, že s tím už automaticky nepočítala, že to vlastně vezme dobře. Když se nad tím tak zpětně zamyslí, tak Marcel a Sophie si rozuměli, mají společnou minulost. Ano i ona z toho měla strach, ale najednou zjišťuje, že neměla z čeho.* Byl rád, že jsi to ty a není to někdo jiný, někdo, koho nezná. *Ujistí ji ještě jednou, ale to není úplně to, co chtěla říct a proto pokračuje.* Spíše měl ze začátku obavy z toho, zda od něj odejdu bydlet k tobě. Asi to byl jeho největší strach, ale když jsem řekla, že zůstanu, tak z něj spadly všechny obavy. Marcel tě má rád...*Pousměje se na ni a říká to opravdu přesvědčivě, protože si tím je více, než jistá.* ...i mě překvapila jeho reakce. *Přizná se, protože sama z toho měla neskutečné obavy, ale nakonec to všechno dobře dopadlo. A i ona už dobře zvládá to, že má sestru. Vlastně je to pro ni i něco úžasného na jednu stranu. Po tom všem získala sestru a je to někdo, koho zná celý život, ne někdo, koho neznala vůbec. Překvapí ji, když za nimi přijde úplně jiná obsluha, než předtím a o to více ji překvapí, když za nimi přijde zpěvák ze skupiny Maroon 5. Vždyť by musela být úplně blbá a nebo stará, aby nepoznala takhle známého zpěváka. Nepoznala ho poprvé a to, když seděl s Claire u stolu, protože mu neviděla tak dobře do tváře jako právě teď. Je z toho překvapená, ale o to více, když vidí ty pohledy mezi Sophie a jim. Vypadá to, že jí něco uniká, jako kdyby se znali, ale...bylo to zkrátka zvláštní celá tato situace. Na chvíli od těch dvou odvrátí zrak, když pokládá jejich objednávku na stůl, ale pak se s úsměvem vrátí k Adamovi. Nelze na jeho poznámku odpovědět a vážně si nechce nechat ujít takovou příležitost. Možná ten podpis by nebyl až tak důležitý, ale ta fotka rozhodně ano. Ne každý má tu příležitost se s někým slavným vyfotit. Ani si nevšimne toho, že Sophie oddělala z tácu její objednávku. Pozoruje ho, když souhlasí s tím, že ji dá fotku s podpisem. Asi se měla vyjádřit jasněji, řekla to špatně, ale nevadí. I s tímto bude spokojená. S úsměvem ho pozoruje a když ale uvidí, že pro ni nemá žádnou podpisovou kartičku, tak jenom nakrčí nos a pokrčí rameny. Hned na to si vydechne dlouze.* Může to nahradit fotka s vámi. *Řekne druhou variantu a zazubí se na něj, že se z toho jenom tak nevyvleče. Když si zase všimne těch pohledů mezi nimi, tak se musí zeptat své sestry, jestli se znají. Zkrátka jí to nedá.* Ano, máš pravdu. *Přitáká a pokýve několikrát hlavou. Ani si to neuvědomila a jak by mohla? Celý ten večer ji zkazil Kai, když se okolo ní motal, zase. Tančila s ním skoro po celou dobu a pak na půlnoc byla s Marcelem. A vlastně zanedlouho poté se rozhodli jít domů, takže ani nějak nevnímala to, že tam Maroon 5 vůbec byli. Nahlas to ale neřekne, všechno si to nechává pro sebe a jen dělá, že na to zapomněla. Když je Sophie představí, tak se usměje a natáhne ruku k Adamovi. Tu jeho jemně stiskne, když ji uchopí. Nepovažuje za potřebné vstát, přeci jenom žena ve společnosti může sedět a tohle není nějaká společenská událost.* Těší mě, Davina. *Představí se ještě jednou sama, přeci jenom je to slušnost. Podívá se ale potom na Sophie, když Adam utrousí tu poznámku. Pravděpodobně mluví o Jane – Anne, ale to není ona. Otočí se nazpět k němu.* Uhm...ne. Já bydlím v New Orleans celý život, ale tohle je trochu jinak. *Nechce mu to vysvětlovat právě ona, když se s ním ani nezná a Sophie se s ním zná o moc více. Už jenom podle vzhledu by mohl usoudit, že musejí mít jednoho rodiče jiného, protože tímto způsobem si podobné nejsou. Taky si potom všimne Claire, která se zmíní o tom, že začne zpívat. Odvrátí zrak do strany, aby nad tím mohla převrátit oči a ani Sophie a ani Adam si toho nevšimli. Raději se k tomu nevyjadřuje. V Zátoce asi už všechny omrzela a tak leze do města si získávat popularitu. Ne na dlouho nad něčím takovým přemýšlí, protože Adam pak najde podpisovou kartičku a zeptá se, zda si k nim může přisednout. Jenom přikývne souhlasně a oddělá tašky z jedné židličky, aby se posadil. Vyprávět o tom ve škole, tak polovina holek jistě z toho omdlí, tím si je jistá. To, co ji navrhne ji potěší a přikývne na to souhlasně hlavou. Dívá se na Adama s úsměvem a musí uznat, že je vážně milý. Ne všechny hvězdy jsou takhle milé a přívětivé.* Jo, určitě to můžete...můžeš? *Podívá se na něj s povytaženým obočím. Neví, zda mu má tikat a nebo vykat, i když se představili.* ...poslat po Sophie. Jistě jí to nebude vadit. *Pousměje se na svou sestřičku a pak si převezme kartičku.* Děkuji moc. *Poděkuje a podívá se ke své sestře.* Vyfotíš nás? *Zeptá se s úsměvem, ale nepochybuje o tom, že by je nevyfotila. Přesto se nemůže zbavit dojmu, že mezi Sophie a Adamem je jisté napětí. Vážně netuší o co přesně jde.*

(Všimne si, jak se na ní lidi začali dívat, ale ona to neřeší. Všimne si pohledu, který na ni Sophie upírá. Tiše zavrčí a v očích se jí zlostně zablýskne. Asi se začíná stávat tím bručounem, co je Jackson, což je hodně špatné, ale alespoň si budou rozumět. Dva protivní bručouni. Jak to asi dopadne? Kdo bude brzy bez hlavy? Možná sem neměla chodit. Co si tím pomohla? Mohla střílet v lese zvěř, veverky, ptáky, cokoliv. Mohla pít až do němoty, zdrancovat si játra. Nebo si prostě někde v lese lehnout na zem a nechat své tělo prochladnout a v noci mít zase horečku. Nebo vykouřit celou krabičku cigaret. Nebo jíst a zvracet a znovu jíst. Nebo štípat dříví, sobě, ostatním. Její smutek přešel v agresi. V agresi k sobě, k ostatním. Prakticky už nebyla milá na nikoho. I když jí Kol řekl, aby mu zavolala, až to bude chtít, nezavolala mu. Nebavila se s ním od toho úplňku. Nechtěla ho vidět. Nechtěla vidět nikoho. Nejradši by si na oči dala pásku a už nikdy ji nesundala. Někdy si připadala, že má oči zavázané. Všude okolo je tma. A ona prostě rozdává rány do tmy, nevědouce, kdo je schytá. Možná Kol, Jackson, Marcel? Bylo jí to jedno. Byla tu jen ona a vztek, který v sobě dusila. Vztek, který jí dusil, pohlcoval jí, ochromoval jí. Její hraní na kytaru bylo drsné a na konci písně přejela struny tak prudce, že její nehty přejely po dřevě a vytvořili dvě velké rýhy. Claire tiše a velmi sprostě zanadávala. Vytáhla z kalhot několik bankovek a smotala je do ruličky. Zvedla se ze židle a koukla se k těm třem. Musela se zasmát, když viděla, že s Davina fotí s Adamem. To jí jen utvrdilo v tvrzení, že je to rozmazlený spratek, co má ještě větší ego než Marcel a Kol dohromady. A to, že bylo dost co říct. Jistě, tenhle styl hudby, co hrála, se nehodil do kavárny. Vzala svou židli a donesla si ji k těm třem. Nezeptala se, zda neruší. Prostě si k nim sedne. Řekne jim něco moc hezkého a odejde. Podívá se na ně a lehce se ušklíbne. Když už ten trapný proces konečně proběhne, podá Adamovi ruličku s penězi. Spíše jí po něm hodí, ale nevyužije k tomu všechnu tu sílu, kterou má. Můžou být rádi, že nemá prsten. Podívá se nejdříve na Adama, pak na Sophie a naposledy na tu malou čarodějnickou čubku. Usměje se na ní, aby jí trochu podráždila. Jednu ruku si přehodí dozadu za židli a tak jí krásně vystoupnou žebra, na která by se teď dalo hrát jako na kytaru. Vystoupnou jí více než je zdrávo a může to na někoho působit odpudivě, nebo nechutně, ale ona si zvykla. Konec konců, čím lehčí je, tím lépe se jí šplhá na stromy, prolézá malými otvory a tak dále. Zase nemá skoro žádnou sílu, ale to vykompenzuje to, že je vlkodlak. A pěkně vzteklý.) Za kytaru. (Vysvětlí Adamovi a pak se podívá na Sophie. Zabubnuje prsty do stolu. Z Claire jdou cítit cigarety a mýdlo. Nejvíce ale cigarety.) Vypadá to tady jako příjemný pokec. Tak jsem se rozhodla, že toho využiji a přidám se, když poslední dobou mluvím jen sama se sebou. (Zazubila se a trochu se naklonila k Davině.) Dlouho jsme se neviděli, čarodějko. Ale měla jsem tě nějak radši, když jsi byla mrtvá. Přeci jenom, mrtvé čarodějky nekouzlí. Jak že je vlastně tvé jméno, Davina? (Zazubí se a trochu se odkloní ze židle. Nemá u sebe nic, kromě peněz, cigaret, zapalovače a vystřelovacího nože. A taky malinké placatky, ve které má vodku. Koukne se po těch třech a znovu se usměje.)

(Jakmile Davina začne mluvit o tom, jak na celou tu záležitost reagoval Marcel, zbystří. Potěší jí, že to vzal dobře a je rád za to, že to je zrovna Sophie, kdo je Daviny sestrou. Konečně z ní spadnou veškeré obavy, které měla. Bylo to sice pro všechny tři hodně překvapivé, ale nakonec s tím nemá nikdo problém, což je jen dobře. Kdyby jí to matka řekla už dříve, všechno mohlo být jinak. Jenže bylo by to horší nebo lepší? Je si totiž jistá, že vědět to už dříve, už vůbec by nedovolila, aby se provedla Sklizeň. Ne v té době. Nebo mohla aspoň Davině říct pravdu, když to neudělal nikdo jiný. Ale minulost už stejně nikdo nezmění. Vlastně ani neví, jak by Sophie na tohle reagoval v dřívější době. Jak by na to asi reagovala Jane-Anne a Monique? Tohle už nejspíše nikdy nezjistí, alespoň ne u Monique.) Za to jsme rádi asi všichni. Asi bych se tak rychle nepoprala s vědomím, že mám další sestru, kdyby to byl někdo naprosto cizí a ty jistě také ne. (Povytáhne obočí nad tím, co řekne jako další a musí se pobaveně a krátce zasmát. Marcel měl opravdu Davinu hodně rád. A Sophie by nikdy nenapadlo jen tak říct, že teď bude Davina bydlet s ní.) To by mě v životě nenapadlo. Vzájemně jste si zvykli spolu bydlet. A já vás můžu kdykoliv navštívit, takže v tom nevidím žádný problém. Hlavně bych tě nenutila do něčeho, co by jsi nechtěla a je mi jasné, že od Marcela by jsi nechtěla. Navíc pes a had v jednom bytě by nedělali dobrotu. (Zasměje se. Marvin by nejspíše brzy skončil přímo v Apopovi a to by rozhodně nebylo hezké. Pak k nim přijde Adam s jejich objednávkami. Nechápe, proč to udělal, ale ptát se ho nechce. Ne, takhle před Davinou. Bylo by jí asi pak hned jasné, že mezi těmi dvěma se něco děje. Jen se na něj letmo podívá a pak vezme z tácu jejich pití a zákusky a položí to před ně. Pohledem se soustředí, co nejvíc to jde jen na stůl nebo kamkoliv jinam, jen ne na Adama, ale poslouchá, co si říkají Adam s Davinou. Napije se lehce kávy. Vysvětlí Davině, odkud se zná s Adamem a pak je představí. Nechce hned vysvětlovat, že Adam je čaroděj a ona mu pomáhá zjistit, kdo je jeho rodina. Davina to jistě pozná sama, až pomine celé to překvapení, že to je vlastně Adam z Maroon 5. Zavrtí hlavou na Adamovo otázku, i když jí Davina vlastně už zodpověděla.) Má starší sestra je mimo město. Davina je má mladší sestra. (Už k tomu chtěla doplnit, že Davina je z otcovy strany, ale pořád jí to nešlo na jazyk. Chris Claire pro ni byl neznámý muž a ne její otec. Mohl se o ní zajímat, jak chtěl přes dopisy, které posílal její matce, ale nevychoval jí. Nikdy za ní nepřišel a nepopovídal si, i kdyby to byl sebevíc uhozený rozhovor a ona ani v tu dobu nevěděla, kdo doopravdy je. Její otec byl Frederick Deveraux a nic to nezmění. Mávne nad tím rukou. Nechce opravdu teď řešit, jak zjistily s Davinou teprve nedávno, že jsou sestry. Navíc by se to Davině ani nemuselo líbit, jak to tu vykládá někomu, koho ani neznala. Přeci jenom to je jejich osobní záležitost. Povytáhne nechápavě obočí, když Adam přejde za ní a pak se vrátí zpátky na stejné místo s kartičkami. Pootočí hlavu. Nejraději by se teď propadla do země, jak jí bylo trapně. To už byla vážně tak mimo, že si nevšimla té bundy? A proč sakra Adam nic neřekl a dělal jako by vůbec neseděla na židli, kde má bundu? Prohrábne si vlasy. S pousmáním kývne hlavou na jeho otázku, zda si může sednout.) Ne, vůbec mi to nevadí. (Pokrčí rameny. Stejně se s ním bude muset vidět. Slíbila mu přeci svou pomoc a to jen tak nehodí za hlavu kvůli tomu, že jí políbil. Podívá se do strany na Claire, která začne hrát na kytaru a zpívat. Uvědomí si po chvilce, že už není těhotná, což znamenalo jen jedno – potratila. Netuší, jak se to stalo, ale Claire nevypadala vůbec dobře. Zaznamená jejího pohledu, který na Sophie vrhla. To mělo znamenat co? Prostě se rozhodla vrčet na každého, kdo se na ní jen podíval? Odvrátí od ní pohled, jako by se na ní ani nedokázala dívat. Vydechne a koukne se na Davinu. Usměje se kývne hlavou.) Žádný problém. (Přitáhne si k sobě kabelku, kterou měla na volné židli a vytáhne z ní foťák, který pořád nosila u sebe. I když vlastně ani neví, proč ho nosila, když v něm neměla skoro žádné fotky. Jakmile jsou Adam a Davina připravení, tak je vyfotí a pak jim podá foťák, aby se na tu fotku mohli podívat. Zaznamená pohyb vedle nich a tak vzhlédne a podívá se na Claire, která si k nim dá židli a posadí se. Už jen její pohledy jsou nepříjemné a ona nechápe proč. Jasně, přišla o dítě, ale nikdo z nich za to nemohl. Neznala ji sice nějak dobře, vlastně by se dalo říct, že vůbec, ale nikdy nepůsobila tak velice nepříjemně. Možná už začíná chápat, proč jí Genevieve tak moc nenáviděla. Přimhouří oči, když začne Claire mluvit. Popravdě by jí vůbec nevadila její přítomnost, kdyby jen neřekla Davině, co řekla. Zatne čelist a zaskřípe zuby. Byli to jen stupidní slova. Žádná výhružka, ale i tak Sophie díky tomu pocítí vlnu vzteku směřovaný na Claire.) Zavři hubu Claire nebo opravdu neskončíš dobře a je mi jedno, jak na to bude reagovat Jackson nebo Hayley. (Je jí jedno, kolik je v kavárně lidí. Klidně by svou moc použila i před nimi. Stačilo by pak jen zavolat třeba Marcelovi, aby jim vymazal paměť nebo říct, že to bylo celé jen další představení, trik. A v tuhle chvíli je jí dokonce jedno, zda přišla o dítě nebo ne. Kvůli tomu se nemusí chovat jak naprostá nevychovaná, nepříjemná a agresivní kráva, která si akorát přeje asi dostat do držky.)

"Tak dneska fotka a příště třeba podpis?" podívá se na ni s úsměvem. Bylo mu jasné, že kdyby teď chtěl odejít, ta holka ho nepustí, ta s ním prostě fotku chce. Ale jemu to nevadí, byla milá a byla to sestra Sophie, jak se později dozvěděl, takže jí to rád splní a později jí dodá i ten podpis. A taky to nebyla žádná zblázněná fanynka, ze kterých šel někdy vážně i docela strach. Asi byla i trošku po Sophie. Pěkné byly obě, ale zdálo se mu, že každá má maličko jiné obličejové rysy a tak celkově si nebyly moc podobné. Ale nebylo by slušné se na něco takového ptát, zvlášť dam. Třeba se o tom dozví někdy víc, pokud se mu Sophie nebude vyhýbat. Podá si s Davinou ruku a stiskne ji jí, ale ne moc silně, spíš to byl takový vřelý stisk. Přitom taky stihne prohodit takovou poznámku, na kterou by ale znal rád odpově´d. Jakto, že tady byla její sestra? Vždyť přece byla pryč, ne? Nebo si aspoň vzpomíná, že takhle to Sophie říkala. První se to snažila objasnit Davina, ale nakonec to nechala na svojí starší sestře, která se té role zhostila poněkud lépe. Už na to nic neříká, jenom přikývne a pousměje se na Sophie. Nebude to řešit, když to evidentně ani jedna z nich nechce. Pak Adama napadne, že by mohl mít ty podpisové kartičky u sebe v bundě, takže vstane a mlčky dojde až za Sophie a z bundy, která je přehozená přes její židli, vydoluje pár kartiček a lihovku. Dělá, jako by se nic nedělo a vlastně to bylo tak. No bóže, tak si Sophie sedla na defacto jeho židli, z toho se přece nestřílelo. Sedne si nazpátek ke stolu, když mu to obě dvě povolí. "Klidně mi tykej," řekne Davině a podepíše se jí na tu kartičku. Napíše tam i věnování: 'Milé Davině věnuje Adam <3'. Potom jí to s úsměvem podá. "Fajn, tak až se se Sophie někdy uvidíme, určitě ti to po ní pošlu," pousměje se a podívá se na Sophie. Kdy se znovu uvidí? Kdy budou prohlížet ty knihy? Má se jí ozvat on sám, nebo mu dá vědět Soph? Nevěděl. Davina se zeptá Sophie, jestli je vyfotí a ona samozřejmě souhlasí. Adam se nakloní blíž k ní a dá jí ruku kolem ramen. Do foťáku se usmívá, ale nedá se to říct s určitostí, jestli je ten úsměv do foťáku a nebo jestli spíš patří Soph. Následně si od ní vezme foťák a s Davinou se na fotku podívají. "Myslím, že nám to tam docela sluší, co říkáš?" podívá se na Davinu, ještě ji nechá, aby si to prohlédla a podá Sophie foťák zpátky. Stále na ni hází takové zvláštní pohledy, jen hlupák by si toho nevšiml. Najednou vidí, že si k nim přisedne Claire, která po něm hodí stočenou ruličku s penězmi. Překvapeně se na ni podívá, když řekne, že je to za kytaru. Okamžitě vstane a pro kytaru si dojde. Je poškrábaná a to dost. Vadilo mu to. Vadilo mu, když se někdo ne dokázal chovat k jeho věcem, a zvlášť ke kytaře, jako člověk. Sedne si i s kytarou nazpátek a podívá se na Claire. "Drželas kytaru snad poprvé nebo co?" řekne docela rozhořčeně. Potom už na její řeči nic neříká, moc je nechápe. Jen vidí, jak moc to zlobí Sophie. "Nemyslíš si, že by to stačilo?" podívá se na Claire a snaží se celou situaci uklidnit.

*Pousměje se na ni a souhlasně přikývne. V tomhle se jejich názory shodovaly, protože ani ona netuší, jak přesně by na to zareagovala, kdyby to byl někdo naprosto cizí. Naštěstí nad něčím takovým nemusí přemýšlet a ani nebude. Její sestra je Sophie, takhle to mělo být a tak to je. Nic a nikdo to zkrátka nezmění. Ne, že by to chtěla nějak měnit o to vážně nemá sebemenší zájem. Už by to neměly nijak řešit, zdá se, že ony dvě se s tím už srovnaly a že všechno je v pořádku ohledně jejich sourozeneckých vztahů. Řekne jí o tom, že Marcel měl jenom strach, jestli se nepřestěhuje k ní, když teď jsou ty dvě sestry. Ne, tohle ani neměla předtím v plánu. Chce zůstat s Marcelem a nemá důvod od něj odcházet. Usměje se, když ji uslyší zasmát se nad tím, co řekla.* Ne, že bych nechtěla bydlet i s tebou...*Upřesní, není to tak, že by nechtěla vůbec se Sophie bydlet jako třeba nikdy. Kdyby nebylo Marcela, tak by za ní rozhodně šla, ale rozhodla se pro něj a odcházet prostě nehodlá jenom tak.*...ale nechci odcházet ani od Marcela. *Musí se pak zasmát poznámce o hadovi a Marvinovi.* Jo, to by rozhodně nešlo. Myslíš, že by sežral Marvina? To bych mu nedopustila a navíc já se hadů upřímně bojím. *Poukáže na chvíli rukou na sebe, jako kdyby to chtěla ještě více zdůraznit. Opravdu z nich měla strach. Ani nerozumí tomu, jak nemůže mít z toho hada strach ještě k tomu, když je to tak velká potvora. No, díky tomuto je ráda, že k ní chodí jenom na návštěvy. Jakmile za nimi přijde Adam, tak je chvíli překvapená a prakticky hned se s ním dá do řeči, začne nevinným tématem o tom, zda by jí nedal autogram. Přeci jenom potkat zpěváka z Maroon 5 je zážitek. Neujdou jí ani pohledy mezi ním a Sophie. Tak či tak nechce odejít s prázdnou a tak se zmíní, že alespoň ta fotka by byla vhodná. Zasměje se pobaveně při jeho poznámce a přikývne.* Takže vás uvidím i příště. To je ještě více potěšující zpráva, než že dostanu podpis. *Musí se zasmát znovu a po celou dobu se na něj usmívá. Velmi mile a sympaticky na ni působí. Sophie má štěstí, že se po ní vůbec dívá takhle, jak se dívá. Zeptá se na to odkud se vlastně znají a potom je taky představí. Ani si neuvědomí, že na tom silvestrovském večírku tam vystupovali oni. Její myšlenky taky byly někde naprosto jinde ten den. Ihned jak si s ním podá ruku, tak jí to stačí k tomu, aby poznala, že je to čaroděj, což ji vlastně hodně překvapí a na chvíli pohledem sklouzne k Sophie, jako kdyby říkala „Tak proto se s ním hlavně znáš“. Pokud to nepoznal do doby stejně tak, jako ona, protože se ani nesoustředila, tak to Adam musel taktéž pocítit a možná i uvědomit, když je sestrou Sophie. No, alespoň se nemusí hlídat v tom, co má říkat. Nedává však nic znát na své tváři, žádný výraz překvapení, stále se na něj usmívá. Jeho stisk ruky je pevný, ale ne silný a asi by to ani nebylo dobré, když je oproti němu opravdu drobňounká. Stáhne poté ruku nazpět k tělu a odpoví mu trochu rozpačitě na to, jak je to vlastně s nimi. Ona nebyla ta sestra, která utekla z New Orleans, vlastně to byla nalezená sestra. Podívá se na Sophie, když to celé objasní a jen se lehce pousměje. Více se už k tomu nevrací, nemá proč. Na chvíli se zahledí na Claire a potom odvrátí zrak, takže si nevšimne toho, že Adam mezitím štrachá ve své bundě podpisové kartičky. Podívá se na něj až ve chvíli, kdy je má v ruce a pořádá je o to, zda si může přisednout s čímž nemá jediný problém. Přikývne an to a sundá tašky ze židle, aby si si mohl k nim sednout. Pozoruje ho při tom, když podepisuje kartičku a musí se pak zarazit, když na něj znovu promluví. Netuší, zda mu má tykat a nebo vykat. Tohle je dost zvláštní situace. Cítí to napětí ve vzduchu, které ale více vychází z její sestry, než snad z Adama. Podívá se na sekundu k Sophie, jako kdyby u ní hledala odpověď a pak se s úsměvem zase věnuje Adamovi.* Dobře, Adame. *Řekne tak, aby bylo jasné, že mu tedy bude tykat, když s tím nemá sebemenší problém. Převezme si od něj kartičku a podívá se na to, co jí tam napsal. Musí se nad tím zasmát a podívá se na něj s opravdu širokým úsměvem na rtech.* Ještě jednou děkuji. To je můj první autogram od někoho.* Kartičku ihned odloží do peněženky. Ten vzkaz se jí vážně líbil a je z toho neskutečně potěšená. I když to nemusel myslet vážně a dělá to jenom kvůli Sophie, tak jí to nevadí. Už se těší až to ukáže Marcelovi a bude ho s tím provokovat. A už teď slyší na to jeho odpověď, že je to jenom nějaký vejtaha a on je stejně nejlepší. Oznámí mu, že jí to klidně může poslat po Sophie. Vzhledem k těm jejich pohledům a docela napjaté atmosféře věří, že se znají lépe a třeba mezi sebou urovnají spory tím, když se budou vídat. Jenom ať se vídají, takhle jim dá záminku k tomu a Adam je navíc fešák a je milý. Požádá Sophie o to, zda by je přeci jenom vyfotila. Když s tím souhlasí, tak se taky trochu více nakloní k Adamovi. Rty roztáhne do širokého úsměvu, aby jí šly vidět zoubky a hlavu má trochu nakloněnou do boku, jak se jí opírá o tu Adamovu. Ihned, co si od ní vezme Adam foťák, tak se do něj podívá, aby shlédla fotku. Usmívá se při jeho slovech a prohlíží si ji.* Tobě rozhodně ano, ale ne...opravdu se mi líbí. *Pokýve hlavou a znovu se usměje. Odtáhne se pak od něj a kývne Sophie na poděkování. Natáhne ruku ke své sklenici s jablečným bazénem, aby se napila, ale v tu chvíli za nimi přijde Claire. Prostě jenom tak si za nimi přijde, aniž by pozdravila, aniž by se jich slušeně zeptala. Ignoruje to raději a napije se. Odloží sklenici před sebe a podívá se na ni. Její pohled neznačí o ničem...nezná ji, nikdy se s ní nebavila. Párkrát ji potkala u Marcela a respektovala jejich vztah, ale to neznamená, že se ji musela zamlouvat a o to se ji zamlouvala méně, když zjistila, že ho podvedla. Koneckonců byl to ale jejich vztah. Nelíbí se jí ani trochu její přístup, kdy po Adamovi prostě jenom tak hodí peníze. Na chvíli se zadívá na Adama, který si pro kytaru odskočí a potom se podívá znovu na Claire. Zdá se, že si na ni docela slušně zasedla, jelikož nelze nevidět to, jak se na ni provokativně dívá. Vlastně se teď cítí docela dobře, aby řekla pravdu. Chce si něco dokazovat, proto se ji snaží vyprovokovat, ale ona se nad tím jenom pousměje a nic neříká. Poslouchá ji a když se k ní nakloní, tak to nijak neřeší, ale výraz v její tváři nabere naprostý spád, když jí řekne něco, co opravdu neměla říkat. Dívá se na ni tvrdým pohledem a jde vidět, že se ji opravdu dotkla tím, co řekla. Mohla říct cokoliv, ale rýpat do ní jenom proto, že je čarodějka, která zemřela při Sklizni? A tohle by si měla uvědomit. Je to čarodějka ze Sklizně, někdo, kdo zastupuje oheň a měla by vědět, že tyto čarodějky jsou silnější, než obyčejné a ona si opravdu zahrává s ohněm.* To už si tak zoufalá, že si musíš léčit své mindráky na tom, aby si urážela jiné osoby? A myslím, že mé jméno si velmi dobře pamatuješ, není tak? *Pozvedne obočí a chce ještě něco říct, ale to už se do toho vloží Sophie na kterou se podívá. Je ráda, že se ji zastává, že stojí takhle na její straně, ale s tímhle prašivcem by si opravdu dokázala poradit. Vloží se do toho i Adam od kterého je to vážně milé gesto, že se zastává někoho, koho vůbec nezná. Dívá se ještě chvíli na něj, než se znovu podívá na Claire.* Máš štěstí, že jsme v kavárně a hlavně na veřejném místě jinak bych ti vyprášila ten tvůj vlkodlačí kožich. *Ne, rozhodně si k ní nebude takhle dovolovat. Nenechá se sebou zametat a už vůbec ne od někoho, kdo má tak nízkou úroveň jako ona.*

(Dneska se prostě rozhodla naštvat pár čarodějek, dostat od nich příšernou bolest hlavy a pak to zajít zapít do nějakého pěkného klubu. Po tomhle se jistě brzy potká s Marcelem, možná Jacksonem, třeba jí navštíví  Původní, Elijah, když má tak blízko k Sophie. Má chuť se začít na celé kolo smát, když se na ní všichni tak nepříjemně a nedůvěřivě podívají. Neudělá to. Teď ještě ne. To nejlepší si nechá na konec. Lehce spokojeně se usměje, když Sophie zaskřípe zuby. Ona si teď prostě vybíjí svou zlost z toho, co se jí stalo na ostatních lidech, kteří za ni nemohou. Kdyby se teď necítila tak, jak se cítí, možná by je litovala. Jenže teď jí každý jejich pohyb nebo slovo rozpaluje, nutí ji jednat. Nechce začínat rvačku, přeci jen je dáma. Ne, ona není dáma. Je jen prostě nasraná. Podívá se na Sophie a ušklíbne se.) Jo, já vím, že ti je Hayley a Jackson jedno. Vždyť si se přeci snažila zabít její a Klausovo dítě. (Trochu zakroutí hlavou, že nechápe, jak může být tak pitomá.) Je ale pravda, že tobě záleží na Elijahovi. Elijahovi záleží na Hayley, Hayley záleží na Jacksonovi a Jacksonovi záleží na mně, což dává krásnou rovnici. Matematika pro základní školu. (Ušklíbne se na ní a znovu zabubnuje prsty do stolu. Trochu se zapře do židle a podívá se po těch třech.) Všichni jste čaroději. A všichni nasraní. Takže co? Vytrhnete mi srdce před tolika lidmi? Ne, vy máte vlastně radši tu bolest hlavy, že? (Ušklíbne se znovu a přehodí si nohu přes nohu. Začíná se docela bavit. Po tomhle ji Marcel dozajista navštíví. A jak ví, že je Adam čaroděj? Baví se tu se dvěma čarodějkami, a Sophie, vypadá to, zná důvěrně.
Musí se zasmát, když se jí Adam zeptá, zda držela kytaru poprvé. Trochu nesouhlasně zavrtí hlavou a podívá se mu do očí.) Ale no tak, hvězdičko, nerozčiluj se. Vím, že máš peněz jako slupek a můžeš si koupit hromady dalších. (Líbí se jí, jak se všichni začínají pořádně rozhořčovat a propalovat jí pohledem. Znovu se na něj podívá, když promluví. Tentokrát se neusmívá, ale nepříjemně se na něj dívá.) Nemyslíš, že už bys mohl mlčet? (Řekne a potom se znovu usměje. Má chuť ho kopnout do holeně, aby ztichl. Do holeně, protože ta je nejblíže.
Potom se podívá na Davinu. Neví proč, ale tu má ráda nejméně. Sice s ní byla jednou na nějaké party, když s ní nemohl Marcel, ale to jí jen hlídala. Vlastně nechápe, že se Marcel někdy mohl bavit se Sophie, nebo že se stará o tuhle malou čarodějku. Začne se znovu zeširoka usmívat, když se Davina začne tvářit naštvaně. Stačila jedna věta, věděla přesně, kam bodnout. Naštěstí o Tobym a jejím dítěti toho nikdo moc neví, aby jí to mohl oplatit. Možná, že si zahrává. Ale co má dělat? Nebude celý den přeci jen sedět na prdeli a dloubat se v nose. Jen prostě chodí do práce, pije a bezcílně bloumá po ulicích. Někdy jde běhat, někdy se snaží si zrasovat tělo, co nejvíce to jde. Ale nikdy to není dostatečně.) Kdepak, čarodějko. Ani nevíš, jaká je to zábava. Víš, takhle jsem se už dlouho nepobavila. A navíc, to není urážení, to je holá pravda. To, že ji neuneseš, už je tvůj problém. (Ledabyle pokrčí rameny a ušklíbne se na ní.) Ano, pamatuji. I když si nejsem jistá, jestli to bylo Davina, nebo Marcelova malá holčička. (Znovu se na ní zazubí. Ona se skoro nepřestává usmívat. Provokativně. Teď se začne ale smát. Nahlas a upřímně. Po chvilce se podívá na Davinu a na tváři jí hraje příjemný úsměv.) Myslím, že na to nemáš dost odvahy. Konec konců, i po tom všem, si s Marcelem docela rozumíme. Co by na to asi řekl? (Ušklíbne se a pohodlně se opře lokty o stůl. Je jí jedno, co si myslí.) Ale musím vám říct, že čarodějky jsem měla dříve radši, než teď. Zvláště když se upalovali na hranicích. Ten jejich křik byl jako rajská hudba pro uši. (Podívala se na ně a vyndala si z kapsy jeden měděný peníz, který tam právě našla. Začala si s ním hrát, jakoby nic.)

Já to chápu, neboj. Být na tvém místě, tak by se mi taky nechtělo odcházet. (Naprosto v tomhle Davinu chápe a respektuje to. Možná, kdyby bydlela ještě s Marcelem v sídle, tak by jí navrhla přestěhování k ní. Ale to by bylo spíše kvůli tomu, aby nebydlela pod jednou střechou s Klausem. Naštěstí Marcel se s Davinou už odstěhovali a tak jí ani nenapadlo něco takového vůbec navrhovat.) No pokud by měl hlad, tak asi jo. Takže raději ho budu zavírat, až přijdeš na návštěvu. (Podotkne pak poznámku k tomu, že se Davina bojí hadů. Popravdě by svého hada asi měla mít pořád v terárku, ale teď už by si nejspíš nezvykl. Naučila ho být volně po bytě a dávat ho do terárka jen při nějaké návštěvě. Po příchodu Adama si ho nějak obzvlášť nevšímá a nechá Davinu, aby si s ním povídala. Věnuje se čemukoliv jinému jen ne Adamovi. Neví, jak se má chovat po tom, co se stalo. Adam se chová naprosto normálně, ale ona? Bože, je snad nějaká puberťačka, aby nad tím tak uvažovala? Prostě se bude chovat, jako by se nic nestalo a obzvlášť před Davinou, aby si nezačala něco myslet. Konečně Adamovi věnuje o něco delší pohled, když ty dva představuje. Neujde jí pohled Daviny, když si ti dva potřesou rukou. Jistě už jí došlo, že je čaroděj a možná Adamovi taky konečně došlo, že Davina je čarodějka. Vlastně by mu to mohlo dojít, aniž by se jí musel dotýkat. Byla to přeci jenom sestra Sophie. Objasní pak Adamovi s Davinou, že to je její mladší sestra a ne ta, která je mimo město. Nezachází zrovna do detailů. Klidně by mu to vysvětlila nějak více, ale ne teď a tady. Nechce to v tuhle chvíli rozebírat. Uvědomí si pak, že sedí na židli, kde má Adam židli a cítí se v tu chvíli jako největší pako. Ale ani pak třeba nevezme jeho bundu a nepodá mu jí. Vlastně ani Adam si jí sám nevzal. Jen z ní vyndal podpisové kartičky a sedl si na židli, kterou Davina uvolnila.) Ozvu se ti jak jen to bude možné. (Pousměje se na Adama a na chvíli se mu zadívá do očí, ale pak uhne pohledem. Na malou chvíli se pak podívá na Claire, ale pak odvrátí pohled. Vyhoví těm dvěma s tím, že je vyfotí a pak jim podá foťák, aby se na to mohli podívat.) Sluší to vám oběma na té fotce. (Usměje se nejprve na Davinu a pak na Adama. Už si začínala zvykat na jeho přítomnost a zcela se uklidnila. A nejspíš by to celé pokračovala dobře nebýt toho, že si k nim přisedne Claire a už na pohled působí nepříjemně jako nikdy. Vlastně její společnost by jí nevadila. Byla ochotná poznat Claire a udělat si na ní svůj vlastní názor bez ohledu na to, co se o ní říká. Jenže takhle si na ni akorát udělá stejný názor jako ostatní. Chápe, že přišla o dítě a jistě to byl obrovská rána. Musela se trápit, ale kopat kolem sebe? Copak to bylo nějaké řešení? Ještě dokáže přejít to nevrlé chování k Adamovi, jak po něm hodí peníze za kytaru, kterou nejspíše zničila. Jenže to, co řekne pak Davině ji naprosto vytočí. Ještě než stačí něco říct, tak jí něco řekne Davina. Pak jí řekne něco ona sama. Vážně jí v tuhle chvíli nezajímá nic. Lidi v kavárně? To byl jen jeden malý problém, který by se vyřešil snadno. Nenechá přeci Claire, aby takhle mluvila s její sestrou. Adam jí pak řekne, aby toho nechala. Vážně nechápe, proč to Claire dělá. Chce je snad všechny naštvat a pak se tím bavit? Fajn, klidně ať Sophie naštve, ale ať si pak u Jackosna nestěžuje na to, jak dopadla. Přimhouří oči, když Claire začne opět mluvit. Vážně? Vážně právě vytáhla to, že chtěla zabít Hayley a Klausovo dítě? Myslí si snad, že jí tím naštve? Ne, někdo jako Claire, která o tom věděla kulový, jí tím nenaštve. Zachová si naprosto klidnou tvář a ledabyle se usměje.) Jenže Jackson tady není, aby ti zachránil zadek že? Bylo by tak jednoduché všem říct, že jsi odešla pryč. Nevydržela jsi zůstat po tom všem v New Orleans a ještě ses musela dívat, jak Kol, kterého miluješ si bude brát někoho naprosto jiného. To už je dobrý důvod k odchodu ne? (Nakloní hlavu na stranu. Snaží se být naprosto klidná, aby nedopřála Claire to, co chce. Jenže to by se Claire nesměla navážet ještě do Adama a Daviny. Dokáže být naprosto v klidu, když se jedná jen o ní samotnou, ale aby takhle mluvila s nimi? Claire vážně chce nejspíše umřít a to zrovna dneska. Po každém jejím slovu to v ní vře ještě víc. Zatne pěst a Claire se začne svírat hrdlo. Čím více zatíná pěst, tím méně se Claire dostává kyslíku. Opravdu toho už má dost a chce, aby Claire odsud vypadla, pokud ještě bude moct chodit po svých.) Myslíš, že tvým chováním všechno vyřešíš? Že ta bolest, kterou cítíš prostě jen zmizí? Možná na chvíli se budeš cítit skvěle, ale až budeš doma sama v posteli? Všechno se to zase vrátí. Bolest z tvé ztráty tě pohltí a ty budeš sama. Nebude nikdo, kdo by tě přišel utěšit, takže sáhneš po první flašce, kterou uvidíš. Kopeš kolem sebe jako zraněné zvíře. Tohle nikdy neskončí, pokud se budeš takhle chovat. Nezmírníš tím svůj zármutek a nikdy ti nebude dostatečně dobře, protože tu prázdnotu, kterou cítíš? Tu už nikdo ani nic nedokáže vyplnit. (Dívá se jí celou dobu zpříma do očí. Až teď povolí svou ruku, aby se Claire mohla nadechnout.)

"No tak i kdybychom se už nikdy vidět neměli, po tom, co jsem řekl, už je to nutnost, protože když se něco slíbí, nedá se nic dělat," usměje a pokrčí rameny. Vlastně jí ten podpis slíbil, tak jí ho přece někdy dá. A navíc on si je jistý, že ji snad ještě někdy uvidí, když je to Sophiina sestra. A i kdyby ji v dohledné době neviděl, tak jí může poslat podpis právě po její starší sestře, aby dlouho nečekala. Pokud se ovšem se Sophie uvidí a pokud jí to nebude vadit. Zdá se, že ty dvě si byly hodně blízké, podle toho, jak suprově se k sobě chovaly. Kdyby byly neřekly, že jsou sestry, klidně by si myslel, že to jsou jenom velmi dobré kamarádky. Obě dvě byly sympatické slečny, ale Sophie mu byla nějakým způsobem bližší. Tak taky nebyla tak mladší oproti němu. Kolik mohlo být Davině? Šestnáct, sedmnáct? I kdyby sedmnáct, byl by starší o třináct let, což je už docela hodně. Sophie je představí a Adam podá Davině ruku a potřese si s ní. V tu chvíli pocítí, že jde o čarodějku, stejně jako je Sophie. Tak byly to sestry, dalo se to čekat, takže nebyl nějak překvapený, ani to na sobě nedal znát. Tohle je teprve druhá čarodějka, kterou potkal. A byla to jedna z těch hodných, to bylo dobře. Radši ty dobré než zlé, se kterými bude mít jistě taky někdy čest. Jestli Davinu překvapilo, že byl tenhle docela slavný zpěvák čarodějem, rozhodně to na sobě nedala znát, asi už potkala hodně čarodějů. Potom ho napadne, že by mohl mít nějaké podpisové kartičky v kapse u bundy, takže dojde až za Sophie a tam vydoluje pár kartiček a fixu. Vrátí se zase k Davině a s dovolením obou si sedne na židli, tedy až potom, co Davina uhne ty tašky. Předpokládá, že byly asi nakupovat a nakoupily toho hodně. Hned se jí začne podepisovat a napíše tam i milé věnování. "Dobře..." pousměje se na Sophie, když řekne, že se mu ozve, jak jen to bude možné. Tentokrát se jí dívá do očí trošku dýl než doposud, konečně má pocit, že se Sophie jeho pohledu nevyhýbala. Pousměje se, když mu dá tím oslovením najevo, že jí tykání vůbec nevadí. I pro něj to bylo příjemnější, protože byla mladší a bylo by zvláštní, kdyby si vykali. Prostě bylo takový osobnější, když si dva lidé tykali. A navíc on jí začal tykat tak nějak automaticky, takže byl rád, že to vzala v pohodě, někdo to tak v klidu nebral a hodně mu to vadilo. Podá jí kartičku a přikývne, když řekne, že znova děkuje. "Nemáš za co děkovat. Vážně první? Tak jako nebyl by problém sehnat ti i další..." koukne na ni tak zvláštně, vlastně se jí ptá, jestli by brala podpisy od jiných zpěváků a tak. On znal dost slavných muzikantů, když dělal v téhle brandži. A ano, tohle už dělá asi i kvůli tomu, že je to Sophiina sestra. Pro normální fanynku by tohle už bylo vážně trochu moc, ale jelikož Davinu snad bude vídat občas i dál, proč by jí tohle nemohl nabídnout? Však jemu to nic neudělá, říct si o podpis pro známou. Davina poprosí Sophie, aby je vyfotila a tak se přišoupne trošku blíž k Davině, vezme ji kolem ramen a usměje se směrem k Sophie. Nebo na Sophie? Vezme si od ní foťák, když mu ho podává, aby se mohli podívat na tu fotku. Řekne, že jim to tam docela sluší, ale hned se setká s malým nesouhlasem ze strany Daviny. "Nejsem tady spíš já od toho, abych říkal, že ti to tam sluší?" řekne s úsměvem. Když už, tak to byl jeho ksicht, který tu fotku kazil. "Ale jestli se ti nelíbí, tak se klidně můžeme vyfotit znovu, ne?" koukne na ni tázavě a potom i na Sophie, které vrátí foťák. "Sophie to vyřešila," usměje se na ni. Už nechává to, komu to tam sluší víc, být. Podle Sophie to tam slušelo oběma.
Nejednou se k nim přidá Claire a už jenom z toho, jak se tváří, Adam tuší, že celý příjemný rozhovor je pryč. Bláhově si myslel, že dnešek bude příjemný - zahraje si s Claire v kavárně, třeba si popovídají, možná se z nich stanou přátelé... Ale tohle? Tohle si jako příjemné, teď už odpoledne, rozhodně nepředstavoval. Tak nějak v podvědomí doufal, že když si odešla ven zapálit, tak že odešla. Vůbec by mu to nevadilo, uvítal by to, aspoň by byl klid. Ale ne, ona samozřejmě přijde až k nim, ani se nezeptá, zda si může přisednout a udělá to. A evidentně je tu proto, aby jim to celé zkazila, protože už jenom to, jak po Adamovi hodila ty bankovky, to bylo hnusný. Jakmile řekne, že to je za kytaru, vstal a udělal těch pár kroků pro svou novou kytaru. Byla poničená. Tady nešlo o to, že byla nová, tady jde o to chování Claire. Ona se ani neomluvila, nic. Hodila po něm ty peníze jak po psovi. Sedne si zase nazpátek i s kytarou a Claire uštědří takovou poznámku, která ale byla strašně mírná, litoval toho, že jí hned zezačátku neřekl nic hnusnějšího. On se nechtěl chovat takhle, vždycky se všechno snažil řešit v klidu (zapomeňme na Elijaha, to je úplně jiný případ), ale tohle nešlo, protože ona se začínala navážet i do Daviny a hlavně do Sophie. I když si byl pro tu kytaru, moc dobře slyšel, co se u stolu říká a byl by hluchý, kdyby neslyšel větu, která byla směřována k Sophie. 'Vždyť si se přeci snažila zabít její a Klausovo dítě.' Cože? Bylo tohle to, o čem mu Sophie říkala? Byla to ta věc, kterou nakonec neudělala a právě kvůli tomu měla problémy? Nebude lepší, když bude dělat, že to neslyšel? Potom slyší i to, když začne Claire říkat, že jí záleží na Elijahovi, ale to pro něj nebyla žádná novinka. O toho Původního upíra se už nestaral, byl mu jedno, pokud nezačal dělat problémy. A Soph ho ujistila, že Elijah problémy nedělá. Překvapí ho, když je všechny tři označí za čaroděje. Samozřejmě, všichni tři čarodějové byli, ale jak to věděla? O Sophie a Davině to vědět mohla, ale o něm? Přece si nemohla říct 'Hele, ten tady sedí s čarodějkama, určitě je taky čaroděj.' To je přece blbost. Nedá na sobě znát žádné překvapení. Na ty její předchozí kecy nic neříká, on se do toho nechce míchat, nechce se rozčilit. "Tady nejde o to, kolik mám peněz. Vadí mi, jak se chováš. Co seš vůbec zač? Ženská jednou milá, jednou jako utrhnutá za řetězu, bez vychování... Rodiče jsou na tebe určitě hrdí," ušklíbne se na ni, ale všechno to říká dost nepříjemně. Je mu jedno, jestli rodiče má nebo ne. Je mu jedno, jestli řekl něco vůči ní hnusného, ale jak ona k těmu, tak on k ní. "A ne, to si nemyslím," odpoví jí a netváří se moc příjemně. Pokud nebude zticha, on taky ne.
Ta holka, která bývala docela příjemná, se teď začne navážet do Daviny. Dívá se na ni dost naštvaně, ale zatím nic neříká, nechává ty dvě, aby si to vyřídily mezi sebou, protože to vypadá, že Davina je dost schopná na to, aby to zvládla sama. Vypadá dost bojácně a zeď i rozzlobeně, což pro Claire jistě nebyla moc dobrá kombinace. Možná, že na to, aby na ni zaútočila nemá dost odvahy, ale Adam ano. On není Davina a kdyby Claire začala dělat něco jiného, kdyby je začala napadat nejenom slovně, ale i fyzicky, klidně něco udělá, i když to není moc v pořádku, muž proti ženě. Ale docela ho překvapí, když se od Daviny dozví, že je Claire vlkodlak. Tak takoví jsou? Věčně nepříjemní? To snad ne. To bude všechno tak strašný jako upíři? Další první setkání a další zklamání. Přece vlkodlaci mají být lepší než upíři, mají vycházet s čarodějkami, ne? A tohle rozhodně není ukázka skvělých vztahů. Sophie už to nevydržela a pustila se do Claire taky. A že to nebylo asi nic příjemného, zvlášť, když se Claire začalo svírat hrdlo. Adam nic do té doby neříkal, ozval se až potom, co se Claire dusit přestala. Tohle si dovolovat nebude a on jí to dá dost jasně najevo. Ne, nebudou přáteli, to už bylo jasné. Právě to, co řekla jako poslední, to byl vrchol. Nepotřeboval nic víc vědět o minulosti čarodějnic a čarodějů, každý věděl, jak to v minulosti bylo s jejich upalováním. "Tak mě tak napadá, jaký to musí bejt zabít vlkodlaka? O co, že při tom kňučíte jak malý štěňata," řekne nepříjemně a v tu chvíli se začne měděný peníz, se kterým si Claire hraje, doslova rozpalovat. Je to tak rychlé, že by se divil, kdyby stačila uhnout. Za chvíli byl peníz úplně rozpálený dočervena a on ho svou mocí držel přitisknutý na její dlani zevnitř. Byla to měď, takže se začal při tak vysoké teplotě po chvilce roztavovat. Muselo to pekelně bolet, její kůže musela být hodně spálená, vlastně ani neví, jestli se ta měď třeba vryla do její kůže, protože tím, jak byla horká, by se to klidně stát mohlo. Po chvíli s tím přestal, ale nebyl taková svině, aby ji nechal trpět dobu, po kterou by měď chladla. Takže se voda, která byla na stole převrhla a polila jí jak rozpálenou měď na její ruce, tak i její oblečení. "Oh, promiň, to jsem nechtěl," řekne s notnou dávkou ironie v hlase.

*Přikývne s úsměvem. Nepochybovala vůbec o tom, že by to snad Sophie nějak vadilo. Už kdysi ji dávala nabídku, že by se mohla přestěhovat a řekla, že bez Marcela nepůjde a tak jí to bylo jasné, že s ním zůstane. Zasměje se hned na to.* Ano, to bude lepší. *Rozhodně bude lepší, když ho bude zavírat. Přeci jenom je to had a ona z nich má strach a nikdy by ji nenapadlo, aby tam přišla s Marvinem. Ještě by ho opravdu sežral a v tu chvíli by asi dost vyváděla. Docela ji obdivuje za to, že vůbec dokáže mít v bytě hada. Když přijde za nimi Adam, tak se s ním velice ráda seznámí a ihned jí přijde sympatický, hned na ni dokáže zapůsobit. Všimla si i toho, že něco není v pořádku mezi Sophie a Adamem, ale nehodlá se přímo na to teď ptát. Jistě by jí ani jeden z nich neodpověděli, tím si je více, než jistá.* Ale ne všichni sliby dodržují. *Pousměje se na něj. Je to tak a obzvlášť v jejich světě. Tady u nich sliby skoro nic neznamenají. Dokáží je udržet, ale neznamená to, že se tak stane. Když je Sophie představí a potřese si s Adamem rukou, ihned pozná, že je čaroděj. Nechápe, jak to nemohla poznat hned, ale asi to bylo jenom tím, že se zkrátka na to vůbec nesoustředila. Překvapí jí to v prvním momentu, ale nedává to na sobě příliš znát, jenom na chvíli uhne pohledem ke své sestře, než se znovu podívá na Adama. Ani se nediví, že se zeptal na to, která sestra to přesně a nechá to spíše na Sophie, aby to objasnila. Souhlasí s tím, aby si k nim přisedl a tak oddělá tašky na zem, aby měl volnou židli. Převezme si od něj podpisovou kartičku a poděkuje mu s úsměvem hlavně za ten milý vzkaz, který si přečetla asi tak třikrát. Ne, že by byla nějaký bláznivý fanoušek, to opravdu ne, ale přeci jenom to potěší. Všimne si toho jednoho delšího pohledu mezi Sophie a Adamem a jenom se usmívá, nehodlá na to nic říkat, ale jsou ti dva opravdu průhlední. Právě teď by si přála být na chvíli sama se Sophie, aby se jí na něj mohla zeptat. Pozvedne překvapeně obočím při jeho nabídce.* Vážně? To by bylo skvělé. Můžeme se potom domluvit...*Pokrčí rameny s úsměvem. Pokud bude mít možnost se setkat s více zpěváky a nebo alespoň dostat od nich podpisy, tak jde do toho. Žije jen jednou, ne? A může žít normálním životem a ne jenom tím čarodějnickým. Tohle je skvělá příležitost a ta se opravdu neodmítá. S fotkou neváhá ani na chvíli a poprosí Sophie, zda by je nevyfotila. Nakloní se k Adamovi a zářivě se usměje. Podívá se hned do foťáku, když se vyfotí, aby zhodnotila fotku. Poslechne si jeho názor a hned na to řekne svůj, ale nemyslí to až příliš vážně. Ta fotka byla opravdu pěkná.* Já bych řekla, že to tobě spíše všichni skládají komplimenty. Ale ne, líbí se mi. *Pousměje se a podívá se na Sophie. Ihned se na ni taky usměje.* Děkujeme...a vy dva fotku nechcete? *Pozvedne obočí tázavě a stejně tak se dívá na Adama i Sophie, tedy alespoň do doby, než za nimi přijde Claire a na drzo si k nim přisedne. Mohla se alespoň zeptat, nebude to však raději nijak komentovat a vůbec na ni reagovat. Nelíbí se jí její přístup a už vůbec ne to, jak po Adamovi hodí peníze. Je naprosto nevychovaná, přeci jenom jsou teď ve společnosti a on má ve společnosti už tak vyšší postavení jen tím, že je to osobnost. Ano, kdyby byli někde soukromě, tak to řešit nebude, ale teď se chová jako opravdový buran a spratek. A to je tady zrovna ona ta nejmladší od které by se to očekávalo, ale spíše se tak projevuje jedině Claire. Nechápe, proč si Claire vybrala jako obětního beránka právě ji, ale povznese se nad tím. Tedy alespoň ze začátku při jejich prvních slovech, potom jí to, co řekne urazí. Mluvit o její smrti? Že je lepší, kdyby byla mrtvá? Co ji dává povolení k tomu, aby s ní tahle vlkodlačí čubka takto mluvila? Něco řekne ona, potom Sophie, pak se znovu ona vyjádří a zachovává si ještě klidnou hlavu, i když začíná v ní pálit ten oheň, který ji bude chtít zničit, pokud nepřestane. Dokonce se do toho vloží i Adam. Doufá, že Claire bude chytřejší, než si o ni myslí a nechá toho. To by však nesměla zmínit to, že se Sophie pokusila zabít dítě Klause a Hayley. Dobře, když chce na ni útočit, tak to je jedna věc, ale aby narážela do její sestry? Ne, tím překračuje všechny hranice. Chce něco říct a proto otevře pusu, aby se ohradila, ale Sophie ji opět předběhne. Nechá ji tedy mluvit, ale jde vidět, že to v ní už vážně vře za to, co tady předvádí. Přejede si jazykem po rtech a když znovu na ni zase Claire útočit, tak po ní střelí opravdu nepříjemným pohledem. Může vidět, že v ní zažehla ten oheň, že si tohle nenechá jenom tak líbit a upřímně jí je jedno, že jsou v kavárně. Vybrala si velmi špatnou dobu na to, aby do ní rýpala a už jenom proto, že včerejší večer se snažil Kai zabít Tima. A dnes do ní chce Claire kopat? Tak dobrá..ale ponese za to následky.* Z nás dvou jsi to ty, kdo spíše neunese pravdu a proto kopeš do druhých, aby sis povýšila své nulové ego. Mrzí mě že ti to říkám zrovna já, ale když už jsi naprosto bez charakteru, tak by ses alespoň nemusela více ponižovat, nemyslíš? A vlastně víš, co? Nemrzí. *Zavrtí hlavou a netváří se opravdu ani trochu přívětivě, spíše se tak – tak drží, aby po ní nevyletěla. Ale to, co řekne o Marcelovi, to jak si myslí, že z nich dvou by se zastal spíše Claire, neví, zda ji to má více vytáčet a nebo zda se má smát její naivitě. Nevytočí ji to, že ji nazývá „Marcelovou, malou holčičkou“, tohle je to poslední na co právě teď myslí. Její mysl se začíná zatemňovat vztekem, který k ní cítí.* Kdyby tady Marcel byl a slyšel, co vypouštíš za nesmysly, tak by ti utrhl tu tvojí vlkodlačí palici...*Procedí skrz zuby.* ….protože věř tomu nebo ne, tak by si vždycky vybral mě. *Ano řekne to s naprostou sebedůvěrou, protože o tomhle je více, než přesvědčená. Oni moc dobře ví, co pro sebe znamenají a taky si je jistá tím, že by nikdy nedovolil Claire, aby na ni nějak útočila a hodně rychle by ji srazil sebevědomí, že se o ni nějak zajímá. Chce ještě něco říct, ale opět se toho ujme Sophie a sleduje jenom to, jak se Claire začíná pomalu dusit a sleduje tak i ruku Sophie. Nehodlá do toho zasahovat, protože si to ta kráva jednoduše zaslouží. Chtěla by si to s ní ale nejraději vyříkat po svém, protože tady útočí právě na ni a ona toho má dost. Nenávidí, když na ni útočí jenom tak někdo bezdůvodně a minulý večer pro ni byl jeden z těch nejbolestivějších, když ohrozila Tima na životě a dnes ji tady bude ona vytáčet? Má chuť ji lámat všechny kosti v těle, nutit ji do přeměny, ale aby se nepřeměnila. Jenom aby tu bolest cítila stále dokola a dokola. Nestihne však ani potom nijak zareagovat, protože to už se do toho vloží i Adam. Sleduje, jak se peníz začne roztavovat a on to nechává na její kůži, aby jí to ošklivě popálilo. Netuší, jak moc velké jeho schopnosti jsou, ale věří tomu, že bude dobrý čaroděj. Normálně by se nad tím asi škodolibě pousmála, ale teď nedokáže nic. Je vážně rozčílená a hlavně zklamaná z toho, že jí pokazila den se Sophie a částečně i s Adamem, vypadalo to na příjemnou konverzaci. Opravdu nemůže mít jediný den klid? Nemůže prožít jeden obyčejný den bez toho, aniž by se něco stalo? Zvedne se potom prudce ze židle a dívá se na Claire.* Ještě jednou se pokusíš zkřížit cestu mě nebo komukoliv na kom mi záleží, stačí jedno slovo, cokoliv, tak tě pohřbím zaživa. *Řekne ještě k ní a otočí se na Sophie.* Dej mi vědět až odejde. *Vezme si pak svou tašku a odejde z kavárny pryč. Musí jít pryč. Je naštvaná, neskutečně naštvaná a nechce s Claire být zkrátka v jedné místnosti. Není to o tom, že by to nezvládala, ale chtěla jenom dnešní den prožít v klidu, nerozčilovat se, nemyslet na to, co okolo ní pořád je. A zase to nevyšlo.*

(Bylo jí opravdu jedno, co si o ní kdo myslel, nebo nemyslel. Dnes to pro ni může skončit všelijak, jen ne dobře. Ano, může dnes zemřít. Co je jí po tom? Stejně si už tak přijde mrtvá dost. Teď jen schytá pár ošklivých ran, možná i smrtelných a uzdraví se. Možná, že by jim i poděkovala, kdyby jí zabili. Ušetřili by jí několik jejích dalších let opíjení se a trápení a pak smrti z otravy alkoholem, která vzhledem k možnostem vypadala vcelku lákavě. Baví se tímhle, protože se nudí. Nebo si jen nepřiznává to, že chce, aby ostatní také trpěli a věděli, nebo se alespoň cítili jako ona. Rozhodně o tomhle nikomu neřekne. A komu? Leda svému stínu, který ji dennodenně provází. Je to něco jako její nejlepší přítel. Možná, že by ji měli přivázat k posteli a nechat jí tam několik let, chodit jí dávat jen najíst a napít. V uzavřené cele bez oken, kde je jen tma, a váš vlastní hlas. Najednou začínáte mít vidiny a mluvíte sami se sebou. Slyšíte divné zvuky. Možná, že by se měla jít léčit. Nebo si sem tam vzít nějaký budič dobrých nálad, sehnat ho na černém trhu, udělat lajnu a oddat se tomu. Podívá se všem do očí, úplně se jim do nich vpíjí a jde na ní vidět, jaké záměry měla a má. Ano, ona si dnes chtěla nechat natrhnout prdel. Prostě, chtěla něco cítit. Bolest, vztek, něco, co si nezpůsobí sama, ale někdo jiný. Ona prostě bude radši cítit bolest, než nic. Sophie se jí začínala líbit. Věděla, jak s ní tu hru hrát.) Jackson je mi momentálně u prdele. (Ušklíbne se na ní a oblízne si ret.) Chceš mě zabít a schovat to za hloupou lež, které by stejně nikdo nevěřil? Ubohý. Ubohý, ubohý, ubohý. No a s Kolem,… Hele, já vím, že na náš vztah žárlíš, ale tohle, že ho miluji? Promiň, lásko, ale máš zastaralý informace. (Ušklíbne se, znovu se opře do židle a pak se znovu rychle předkloní a ukáže na ní. Trochu se pousměje.) A to s tou smrtí… Chci rychlou smrt, ale pokud možno před spoustou diváky. Aby všichni věděli, že máš koule na to, abys někoho veřejně popravila. Koneckonců, mohla by ses učit od Marcela, ten na to byl celkem dobrej. Nebo ne? (Podívala se na ní a znovu se ušklíbla. Škodolibě se znovu usměje, když Sophie sevře ruku v pěst. Má chuť na ní zakřičet, že tohle je kurva ono. Že to je přesně to, pro co si sem přišla. Co chtěla, a s čím odejde. Také se jí ale líbí, jak se všichni podporují. Avšak tahle radost jí přejde, když jí začne Sophie imaginárně škrtit. Je klidná, jen se prostě dusí. Není to hezký pohled, a lidé na ně divně koukají, ale ona svůj zrak upírá na Sophie, dívá se jí do očí a usmívá se na ní. Provokativně. Její výraz se však úplně změní, když začne říkat, co začala říkat. Jakmile jí pustí, nadechne se a opře se rukami pevně o stůl. Tohle dělat neměla. V očích se jí zablýskne a je jasné, že z tohohle nevyjde Sophie bez škrábnutí. Nechá si to ale až na konec, na odchod, na velkolepý odchod.
Podívá se na Adama. Zřejmě lituje, že ji sem dnes pozval. Ano, mohli být přátelé, ale ona to pokazila. Teď jí na tom nesejde, ale ví, že až jí tohle přejde, opustí jí ten vztek, bude toho litovat. Teď je jí ale úplně ukradené, co Adam a ne Adam. Podívá se mu do očí a lehce nadzvedne hlavu.) Ano, řekla bych, že na mě hrdí jsou. Matku jsem roztrhla v půli, otce rozsekala na kousky. Vlastně, jsem to nebyla tak úplně já, ale nesu za to svůj podíl viny. Chceš říct, jak dopadli ostatní, má rodina? Ve zkratce všichni mrtví. A pokud nerozumíš mému chování, zřejmě ještě nevíš, co je to život, chlapečku. (Ušklíbla se a pokrčila ledabyle rameny. Jestli chtěl otevřít staré rány, pozdě. Její nepřátelé její rány nikdy neotevřeli, to její přátelé. A od těch to bolelo ještě více, než od nepřátel. Podívá se na něj, když znovu promluví. Určitě mu z úst vypadne několik obyčejných prostých, nudných slov.) Jo, většinou to je fajn. Ne, nekňučí. Vlkodlaci jsou možná zvířata, ale bojovníci. A ani zkurvený čarodějové nemají poloviční odvahu jako oni. Jaká byla jejich poslední slova před popravou? „Ne, prosím, nezabíjej mě, můžu ti dobře posloužit.“ Debilní snůška keců. (Ušklíbne se na něj. A potom už zase začne kouzlit. Peníz se začne roztavovat, spaluje jí kůži, jde vidět i maso, za chvíli možná i kost. Jo, bolí to tak, že má chuť si tu ruku uříznout, hned na místě, ale ona se mu dívá do očí, nezatíná zuby, nekňučí, nic. Je klidná, jako kdyby nic necítila. Avšak prožívá muka. Přesně tohle chtěla. Pořádnou bolest. Ukázala svou ruku Adamovi, aby se na tu podívanou díval. Když je to takový chlapák. Její ruka se hojila, ale ne dostatečně rychle. Peníz, teď už měď, jí zarostl v ruce. Ale než se tak stalo, tak jí Adam trochu pomohl. Na ruku jí vylil vodu, která zchladila kov, který zmizel pod kůží. Její oblečení jí bylo jedno. Koukla se na něj a vytáhla si z kapsy nůž. Položila ruku na stůl a ukázala tak ten krásný pohled ostatním. Potom jí od zápěstí až k článkům prstů rozřízla a vytrhla si z ní spolu s nějakým masem a kůží druhou rukou. Krev si otřela do trika a podala měď i s jejím masem Adamovi. Celou dobu byla klidná, a teď se umívala.) Středověký peníz. Říká se, že když na něm spočine něčí krev, zaplatí tou svou člověk, který krvácení způsobil. Ale jsou to žvásty. Nikdy mi nikdo hrdlo nepodřízl, tedy jo, několikrát, ale vždy jsem to přežila. Nevím, co koluje o masu a kůži, ale nech si to na památku, ty hrdino. (Ušklíbne se a přisune měď k Adamovi, na jeho stranu, kde sedí. Ještě mu do obličeje cákne své krve, která jí stékala z poraněné ruky, takže mu ho teď zdobí několik rudých železitých kapiček.
Kdyby věděla, co si Davina myslí, asi by jí dala pořádně pěstí, aby se probrala. To jsou ty děcka, co ví o společnosti a životě úplný kulový. Adam pro ni není nic lepšího. Je stejný jako všichni. Její matka prý říkala, že po světě chodí jen monstra. Buďto si vyberete, že budete to největší a nejkrutější monstrum pod sluncem, nebo jen malé a skoro neškodné monstrum. Všichni jsou, ale stejně, monstra. U Daviny je jí jedno, jestli po ní střílí nepříjemným pohledem, nebo ne.) Pravdou je, že jedině ty, tu kecáš o úplných kravinách. Promiň, ale jde vidět, že všichni jste asi úplně blbý, nebo prostě nežijete. Přišla jsem, abych vás vytočila. Dostala pár kouzel, bavila se. To všechno jsem dostala. Teď už mě nudíš. (Řekne jí klidně a schová nůž do kapsy. Hlasitě se zasměje nad tím, co řekla.) Vybral by si tebe, protože jsi čarodějka, která má dostatek moci na to, abys mu pomohla dobýt zpět New Orleans. Kdybys byla jen obyčejný člověk, změnilo by se to. No, Marcel alespoň má na to, někoho zabít. (Řekne trochu uznale. Poté už jen sleduje jen ty tři ubohé stvoření, která by stála za to, utratit je. Teď hned. Zatleská Davině, za její slova a usměje se.) Pohřbívání za živa, hezké, hezké. Alespoň ty z nich všech máš kreativní mysl. Ale stále ne dost. Zapracuj na tom. (Ušklíbne se a pak na ní mávne.) Neboj, zavolám ti, až odejdou. Chceš poslat i fotku? (Zakření se na ní a znovu se začne smát. Potom se podívá na ty dva.) No, tak, díky za zábavu a zase někdy. (Zvedne se židle a koukne se na ty dva. Udělá krok, už skoro odejde, ale potom si to ještě rozmyslí.) Jo, něco jsem málem zapomněla. (Řekne a ušklíbne se na Sophie. Teprve teď změní grimasu. Vší silou, kterou má převrátí stůl tak, aby na Sophie spadly všechny věci a ještě jí stůl spolu s židlí usadil k zemi. Naposledy se na ně koukne a vyběhne ze dveří. Když je z dohledu kavárny, začne se šíleně smát. Dojde si do baru a tam začne pít. Slavit, jako dlouho již neslavila.)

(Překvapí jí Adamova nabídkou, kterou navrhne Davině. Ne každý den se stává, aby člověk narazil na slavnou osobu, dostal od ní podpis a ještě nabídku, že by mohla mít podpisy i od dalších lidí z jeho branže. Možná by se s nimi i Davina mohla setkat a to by byla jistě příležitost, která se neodmítá. Začíná být opravdu ráda, že tu dnes narazily na Adama. Davina vypadala opravdu spokojeně a nadšeně z té nabídky. A Sophie jí to všechno přála. V tu chvíli jí napadne, že by mohla přes Adama domluvit vystoupení oblíbeného zpěváka či zpěvačky Daviny a poté jejich setkání. Jenže to první musí zjistit, koho má Davina nejraději. Bude muset napsat nebo zavolat Marcelovi, aby to zjistila. Samozřejmě hned vyhoví těm dvěma, že je vyfotí. Jakmile jim podá foťák a oni začnou fotku hodnotit, řekne jim, že to sluší oběma. Opravdu to byla hezká fotka. Jakmile to bude možné, nechá ji vyvolat. Vlastně jí musí nechat vyvolat, aby Davině tu fotku mohl Adam podepsat. A třeba i on sám bude chtít tu fotku. Možná by jí mohla taky dát do baru. Už hodně dlouho přemýšlela, že by tam dala nějaké fotky z baru a svých blízkých. Zatím tam byla jen jedna fotka, na které byla Sophie a Genevieve, když hráli v baru. Překvapeně se podívá na Davinu po její otázce. Obrátí hlavu a koukne se na Adama. Fotku s Adamem? Musela by být v jeho těsné blízkosti. Musela by se ho dotknout a popravdě neví, jak by na to reagovala. Po delší chvíli ticha, konečně promluví. Pohledem se vrátí k Davině a zavrtí hlavou.) To je dobrý. (Lehce se pousměje. V tu chvíli si k nim přisedne Claire a už její pohled naznačuje, že příjemná chvíle a konverzace skončila. Nijak neřeší, že se ani nezeptala, zda si může přisednout. Třeba to brala jako samozřejmost, když u nich seděl Adam a ona s ním ještě před nějakou chvílí zpívala. Neřešila by ani její nepříjemné pohledy, kdyby se nechovala, jak se chovala. Začalo to tím, když po Adamovi hodila peníze za zničenou kytaru a pokračovalo to tím, že se začala navážet do Daviny. A to jí dokázalo opravdu naštvat. I kdyby Davina nebyla jej sestra, nenechala by to jen tak. Řekne jí k tomu své a vlastně i Davina a Adam. Každý z nich chce, aby prostě zavřela hubu a nejlépe odešla. Co jí kdy vlastně Davina udělala, že se takhle k ní chovala? Nebo jí snad neměla ráda jen kvůli tomu, že Marcel jí měl rád? Claire by se opravdu měla vzpamatovat, protože takhle brzy skončí hodně špatně. Claire mile ráda připomene Sophie, co chtěla udělat, ale tohle Sophie nedokáže naštvat. Sice nechtěla, aby to Adam věděl a už vůbec nechtěla, aby se to dozvěděl takhle, ale s tím už nic neudělá. Nevytočí jí to. Claire neví o čem mluví. Neví, jak to všechno bylo a právě tohle jí udržuje v klidu. Převrátí oči nad jejími kecy. Sophie a žárlit na vztah, který má s Kolem? Už se opravdu musela zbláznit, když něco takového vypustila z pusy. Jen se tomu pobaveně zasměje.) Ubohá seš tady jenom ty. A žárlit na tvůj vztah s Kolem? Musela bych být naprostý blázen, kdyby to tak bylo. (Ještě chvíli poslouchá její kecy, jak si přeje svou smrt, ale k tomu se nevyjadřuje. Právě v tuto chvíli pro ní Claire nebyl nic, než jen naprostý psychopat, který se vymkl kontrole. Sophie se už neudrží a začne Claire pomocí své moci svírat hrdlo. Myslela si snad, že proti ní nepoužije svou moc mezi lidmi? Ne, to se opravdu mýlila. Nejraději by jí ublížila ještě více, ale neudělá. Je si jistá, že Davina by si to s ní vyřídila sama, ale Sophie prostě nemohla jen tak sedět a nechat Claire, aby se do Daviny navážela a říkala ty hlouposti. Claire začne mluvit o tom, jak zabila své rodiče. Tím by se člověk neměl chlubit, ale bláznovi to asi nevadilo a Claire byla blázen. Ještě více k ní cítila díky tomu odpor. Pak se do toho z ničeho nic vloží Adam. Ani popravdě nečekala, že by zrovna Adam použil svou moc proti Claire. Navážela se přeci nejvíce do Daviny a tu znal teprve jen chvíli. I když mohl to udělat právě kvůli poslední poznámce Claire o čarodějkách. Popravdě Sophie tuhle poznámku naprosto ignorovala. Claire žila bůh ví jak dlouho a ani teď nevěděla, že lidé, kteří byli upáleni na hranici, nebyli čarodějky. Čarodějky totiž stihli utéct a ti stupidní lidé, upalovali obyčejný lidi, kteří se ničím neprovinili. Copak byla tak úplně blbá, že tohle nevěděla? Sleduje, jak se peníz začne roztavovat a pod ním se škvaří Claire kůže. Pak Adam převhrne sklenku vody přímo na její ruku a roztavený peníz, což bylo jistě ještě horší, než kdyby meď zchladla sama. Claire nezbude nic jiného, než aby si peníz vytrhla i s kůží. Pak se ale podívá Claire přímo do očí a znechuceně se ušklíbne. Už jen matně pozoruje, jak si Claire rozřízne ruku a vytrhne si ten peníz. Pak se začne opět navážet do Daviny, což Sophie rozhodně nenechá v klidu. Nic jí k tomu ale neřekne. Davina se k tomu vyjádří sama a popravdě jí nemohla říct nic lepšího. Všechno, co Davina řekla, s tím musí souhlasit. Claire se prostě jen přišla bavit nad tím, jak je dokáže vytočit a to se jí povedlo. Měly s Davinou prostě odejít hned, jak si k nim sedla a tenhle den by neskončil, tak pokaženě. Už jí nechce dál poslouchat. Nechce poslouchat, co říká Davině, Adamovi nebo jí samotné. Nejraději by jí na místě kvůli tomu zabila, ale to by si právě Claire přála. Takovou radost jí vážně neudělá. Odvrátí od ní pohled, až když uslyší hlas své mladší sestry. Jen se mlčky dívá, jak odchází pryč. Pak střelí pohledem po Claire. Už chce sama vstát a odejít, ale zadrží jí v tom slova Claire. Otočí k ní hlavu. V tu chvíli Claire převrhne stůl na Sophie a ona už nestačí zareagovat. Má jen štěstí v tom, že stůl neskončí převrhnutý přímo na ní. I když to by bylo asi příjemnější, než to co se Sophie stalo. Pád na zem byl tvrdý a jí se díky tomu přetrhly stehy, které měla na boku. Rána se jí opět otevřela a pomalu začala krvácet. Sykne bolestí a zatne zuby. Pomalu a opatrně se zvedne ze země. I kdyby jí v tu chvíli nabízel někdo pomoc, tak to Sophie nevnímá. Přes ten vztek ani necítí pulzující bolest v boku. Chtěla jen jeden klidný den se svou sestrou a dopadlo to takhle. To vážně nemohli mít jeden den klid od všech maniaků? Podívá se po té spoušti, která tu zůstala a pak se otočí po lidech, kteří na ně němě zírali. Povzdychne si. Tohle byl jen zlý sen. Nemá ani náladu na to, aby zavolala někomu, kdo by všechny lidi v baru ovlivnil, aby to nechali být. Vytáhne z kapsy u kalhot peníze ve vysoké hodnotě a vloží je jednomu barmanovi, který byl blízko u ní do ruky. Posbírá si tašky, které všechnu tu spoušť díky bohu přežili a zamíří ven bez toho, aniž by se na někoho podívala. Chce prostě jen konečně vypadnout z té zatracené kavárny.)

Jo, ne všechny sliby se dodržují, ale Adam není ten typ člověka, co by něco slíbil a potom se na to vykašlal. Vždycky se snažil slib splnit, ať to stálo, co to stálo, ale někdy se to zkrátka nepodařilo, a když se tak stalo, byl z toho špatný, protože měl pocit, že dotyčného člověka zklamal. Tohle nebude případ Daviny, tenhle slib dodrží, protože to ani nebude tak těžké. "To máš pravdu, ale já se vždycky snažím sliby dodržovat a navíc tohle není nějak náročnej slib, ne?" podívá se na ni s úsměvem a potom už se ve chvilce stačí představit. Vlastně je představí Sophie a Adam si během toho podávání ruky ověří to, co si myslel už od té doby, co zjistil, že je Davina její sestra. Taky to bylo čarodějka, byl by hlupák, kdyby ho to překvapilo. Přece to vždycky bylo v rodině, ne? Když byla Sophie čarodějka, musela být čarodějka i její sestra. To ještě netušil, jak to mezi nimi je, ty složité rodinné vztahy. A ani po tom nijak nepátral, byla to jejich věc, jejich soukromí a nemohl to z nich páčit. Vlastně ani nechtěl. Podle něj měl mít každý nějaké svoje tajemství, které se nemůže vykecat jen tak každému. A i kdyby ne tajemství, tak věc, kterou nemůže vědět každý. S kartičkami v ruce se posadí s jejich souhlasem na židli vedle Davině, naproti Sophie a podepíše se své fanynce. Ani mu nepřijde, že by byly jeho pohledy Sophie nějak moc nápadné, ale opak byl pravdou. Viděl by to každý a Davina rozhodně nebyla slepá. Nabídne jí, že by jí mohl sehnat víc podpisů a vlastně by ji někam i mohl vzít - domluvit jí zákulisí a nebo ji tam třeba i propašovat. To by bylo dobrodrůžo. "Jo, dáme si nějak vědět a něco spolu provedeme. Mohl bych tě propašovat i někam do zákulisí, kdyby to šlo. Teda až bude něco zajímavýho tady poblíž," řekne se šibalským úsměvem na tváři. Jak by se asi tvářila nějaká skupina, kdyby do zákulisí přišel Adam s mladou fanynkou? Asi by jim to nevadilo, to vůbec ne, ale byli by dost překvapení. Potom už se vrhnou do toho focení. Pořádně se usměje a počká, než je Soph vyfotí. Vezme si od ní foťák a s Davinou zhodnotí svojí fotku, která se vážně povedla, hned na poprvé, což bylo co říct. "Jo, občas mě to už docela unavuje," řekne na to ohledně těch komplimentů. Potom se podívá na Sophie, protože si vzpomene, že i on dává hodně komplimenty, právě na její adresu. Vrátí jí foťák a trošku se zarazí, když se Davina zeptá, jestli spolu nechtějí fotku. Zhluboka se nadechne a potom vzduch rychle vydechne. "Ehhmm..." zabrblá a podívá se Sophie do očí. Čeká, že něco řekne spíš ona. Což o to, on by se s ní klidně vyfotil, ale pochybuje, že by chtěla ona. Po nějaké chvilce ticha řekne, že je to dobrý. Podívá se na Davinu a doufá, že je nebude nějak přemlouvat.
Po té celkem pohodě, až na to napětí, které tu zpočátku vládlo, se k nim přidala Claire. Bez ptaní, prostě si k nim sedla a začala buzerovat. Adam měl už zezačátku chuť jí vmést do očí něco pěkně hnusného, ale zatím mlčel, nechával Sophie a Claire, aby si řekly mezi sebou, co chtěly. Taky po očku sledoval Davinu, která to nesnášela nějak extra dobře. Tedy ne, že by jí to nějak strašně položilo, to vůbec, spíš by Adam řekl, že zuřila čím dál tím víc a od pohledu milá a jemná dívenka se začala měnit v drsňačku. A to toho ještě ani moc neřekla na Claiřin účet, ale Adam si byl jistý, že to přijde hodně brzo, protože se dost navážela do Sophie a tohle určitě nezůstane ze strany Daviny jen tak. Nelíbí se jí, jak mluví, mluvila jako blázen, šílenec, měla by se jít léčit, a to naprosto vážně. Sophie jí začne svírat pomocí své moci hrdlo, Adam jí v tom nijak nebrání, tohle si zaslouží. Navíc Sophie by ji jen tak nezabila, toho se nebojí. Malá lekce jí neuškodí. Adam to rozhodně nenechává jen tak a řekne ještě nějakou poznámku na její adresu. Klidně to mohla nechat plavat, ale ona ne. Začala kecat něco o svých rodičích, jak je zabila, tedy vlastně nezabila... Tohle je na něj vážně moc, hlavně ho dostane to co řekne o těch čarodějkách, jak je upalovali ve středověku. "Nevím, co je život jenom kvůli tomu, že nejsem vrah? Seš směšná," řekne pobaveně. Kdyby aspoň držela už hubu, ale ona ne. Měla další a další kecy a Adam už to nevydržel a začal taky jednat. "Ty říkáš něco o odvaze čarodějů? Ta, která zabila, nebo dobře, napomohla smrti vlastních rodičů? Taky dobrý," zasměje se, ale smích najednou přestane a jí se začně měděný peníz tavit pod rukama. Nedělal by to, ale všechny ty kecy ohledně čarodějů, její navážení do Sophie a Daviny, to o jejich rodičích... Jak to mohla udělat? Zabít vlastní rodiče? Celou dobu, co jí to utrpení způsobuje, se jí dívá do očí. Myslela si, že je to slaboch? Ani náhodou. Celou dobu, co jí tu bolest způsoboval, se jí díval do očí a čelil jejímu pohledu. 'Pomohl' jí ještě tak, že jí na ruku převrhl vodu, což bylo ještě horší, protože se měď zchladila mnohem rychleji, muselo to být strašně nepříjemné. Překvapilo ho ale to, co začala dělat potom. Začala si řezat ruku a po chvilce vytrhla měď i s kusem masa a kůží. Na její řeči nic neříká, podívá se na ten kus mědi a masa a potom zpátky na ni. "Jsi šílená," řekne a v tu chvíli na něj cákne svou krev z její poraněné ruky. Nenávistně se na ni podívá, ale nic neříká. Krev si neotírá, sleduje Claire, neví, co od ní má čekat. Začne se zase navážet do Daviny, ale ta vypadá, že to všechno zvládne sama, takže do toho ani Adam ani Sophie nezasahují. Nakonec to vygraduje tím, že Davina se prostě zvedne od stolu a odejde. Tedy prozatím to vygradovalo jen tímhle. Claire se od stolu taky zvedne a Adam si myslí, že už to bude v pohodě, ale ne, nebude. Jakmile řekne, že na něco málem zapomněla, tak ví, že bude zle. Sophie nestihne od stolu odejít, ani nestihne nikdo zareagovat a Claire převrhne stůl i všechno, co je na něm, na Sophie. Naštěstí to všechno nedopadne přímo na ni. Nenávistně se naposledy podívá na odcházející Claire a jeho pohled okamžitě sklouzne k Sophie. To už ji vidí, jak se začne zvedat ze země. Všimne si, že na boku jí začala protékat krev skrze oblečení a nevypadá moc dobře, všímá si, jak zvláštně se pohybuje. Byla snad zraněná. Na to, kolik krve to bylo, byla ale docela rychlá. Stihla si posbírat všechny své věci a rozešla se ven z kavárny. Nevěnovala mu jediný pohled. Samozřejmě, že ne, za tohle mohl Adam. Kdyby Claire nepozval, všechno by to bylo v pohodě. Všimne si, že na zemi leží ještě jedna taška s oblečením, na kterou zřejmě zapomněli v tom všem. Takže ji v rychlosti zvedne, z podlahy si taky sebere svou bundu, která je teď ale trošku od krve, asi to byla ta Sophiina. Rychlým krokem zamíří směrem za ní. Dožene ji až když vyjde ven z kavárny. "Sophie," osloví ji jménem, aby na sebe upozornil, zrychlí ještě a postaví se před ní. "Jsi v pořádku?" podívá se na ni starostlivě a potom se koukne na její bok. Samozřejmě, že není v pohodě, ty pitomče. řekne si v duchu. Zatím si ani nevšimne, jestli není někde opodál Davina, teď ho upřímně nejvíc zajímala Sophie. On úplně zapomněl, že má ještě obličej od krve. Kytaru nechal kytarou v kavárně.

*Rozhodně nečekala, že právě dnes potká jednu ze slavných osob a bude mít příležitost se s nejenom vyfotit, ale taky i získat podpis. A ke všemu si s ní ještě docela rozumí, což je taky velké plus. V tuhle chvíli se ji zdá, že dnešek už nemůže být lepší. Navíc jak zjišťuje, tak se Adam zná se Sophie, což je taky dobře. Překvapí ji jeho nabídka, která se opravdu neodmítá a ona by to ani neudělala. Ráda by se setkala s nějakou jinou hvězdou, získala opět fotografii do své začínající sbírky. Po jeho slovech se usměje ještě o něco více.* Tak dobře tedy. Budu s tím počítat. Třeba se jednou dostanu na nějaké hvězdné turné po Evropě. *Zasměje se, ale spíše to myslí jako vtip. Ví, že něco takového by nebylo možné a pravděpodobně by ani nepřekročila hranice New Orleans skrz to, že by neměla svou moc. Nedokáže si představit, že by necítila magii a nemohla ji používat. Je to jediná její velká zbraň, protože přeci jenom. Ona je malý prcek, který by se nezvládl ubránit, takže tohle je její jediná a velká výhoda. Nahlas to neřekne a navíc počítá s tím, že Adam to taky vezme s humorem. I když...kdo ví? Poté se s Adamem vyfotí a zhodnotí společně fotografii, přičemž se zmíní o tom, že musí být komplimenty přímo zahrnován. Pousměje se při jeho odpovědi.* Tak každé povolání má něco do sebe a něco, co začne být časem otravné. *Ne, že by ona byla pracující, ale tak tohle je jasné každému. Nikdy člověk prostě nebude plně spokojený a jak se zdá, tak ani hvězdy to nemají prostě vždycky lehké. Ta přílišná pozornost, ztráta soukromí. Zatraceně, aby ještě zítzra nebyla v nějakém časopisu na titulní straně s Adamem a Sophie, že hvězda si byla posedět v kavárně. Pravděpodobně by se tomu asi hodně smála. Zeptá se i těch dvou, zda nechtějí spolu fotku a jak tak těká pohledem z jednoho na druhého, tak se musí usmívat ještě více, jelikož sledovat ty jejich výrazy je docela zábavné. S povytaženým obočím čeká na nějakou jejich odpověď a zatímco Adam se spíše zadrhne, tak její sestřička na to odpoví negativně. Nijak se k tomu nevyjádří, ale její pohledem k oboum mluví jasně a říká „Co to zatraceně s vámi je?“. Je tady puberťačka ona a nebo oni dva? Je jasné, že tomuto se Sophie nevyhne, že se jí na Adama jednoho dne zeptá. Možná až odejdou z kavárny. Vlastně se cítila dobře, dokud si k nim nepřisedla Claire a nezačala vykládat ty své moudra o tom, jak by čarodějky měly raději umřít a podobně. Docela ji udivuje, že bere zničení Adamovi kytary na lehkou váhu, jako kdyby se nic nedělo. Možná se znali, možná byli přátelé, ale chovat se jako totální buran? Nechápe, co to tady předvádí a vlastně proč tohle všechno dělá. Vlastně ani nerozumí tomu, proč začala narážet právě na její osobu, jako kdyby jí snad v minulosti něco udělala. Pravděpodobně si potřebuje léčit na někom své komplexy a tak si vybere nejmladší a nejsnadnější cíl podle ní. Jenomže to se holčička přepočítala, když si myslí, že do ní může kopat. Samozřejmě, že ji začne přepadat vztek, nejenom, že se naváží do ní, ale ona taky útočí i na její sestru, což je pro ni velmi háklivé a tím, co si dovoluje k Adamovi to akorát zakončuje. Začíná se v ní ten vztek přímo vařit, propaluje to každou její buňku v těle, ale zatím má dost sebekontroly, kterou však každým jejím slovem ztrácí. Vyjádří se k tomu a chce ještě něco dodat, lépe řečeno ráda by jí ukázala s kým si zahrává, ale převezme to do ruky Sophie a proto ji nechá a nijak do toho nezasahuje. Spíše se diví tomu, jak to bere Claire. Ne, že by raději stáhla ocas a šla si sednout někde do kouta. Ona má ještě tu drzost mluvit dál. Dívá se na ni trochu vyjeveně, když jim tady vykládá o svých rodičích a tom jaký vlkodlaci podle ní jsou a nejsou.* Eh? *Podívá se na ni nechápavě a promluví, když má k tomu možnost.* Můžeš mi vysvětlit, proč nám to tady povídáš, když to očividně nikoho nezajímá? A pokud jsem dobře informovaná, tak si nebyla vždycky jenom vlkodlak, ale i upír. K tomu už nemáš co říct? Jak jsou to velké chudinky, protože jsou závislé na krvi a my čarodějky a čarodějové jsme bestie, protože je nechceme nechávat zabíjet nevinné lidi?* Povytáhne obočí a zavrtí nad jejím chováním hlavou.* Běž se léčit...ale obávám se, že tobě by nepomohl žádný psycholog. *Stihne to ještě říct dříve, než Adam na ni zaútočí skrz ten peníz, který se roztaví na její ruce. Jenom to mlčky pozoruje, vlastně trochu s překvapením, že to udělal. Zvedne se jí však žaludek z toho, co udělá potom a na chvíli musí odvrátit zrak. Ne, tohle rozhodně nebylo normální a ona byla vážně velmi nemocná. Pochybuje, že ten bordel v její hlavě by dokázal někdo dát do pořádku. Hraje si tady na drsňačku a přitom z jejich slov vyplývá to, že je jenom ublížená malá chudinka. Jenomže to, co jí řekne potom, to všechno ohledně jí, čarodějek a Marcela. Má toho zkrátka dost. Nedovolí někomu, aby s ní takhle jednal. Dokáže ji o to více popudit to, že ji tady vykládá, jak o životě nic neví a to, co řekne o ní a Marcelovi se ji upřímně dotkne nejvíc. Sama ví, že ji Marcel předtím z části využíval díky její moci, ale ted je to všechno přeci jinak. Teď se o ni stará a nemyslí si, že by ji někdy odkopl, kdyby třeba svou sílu ztratila, což se rozhodně nestane. Tímto ji hodně ublížila, i když ví, že to tak není, tak pořád je tam to, že kdysi tomu tak i bylo. Nechce to dál poslouchat, odmítá s takovým magorem sedět u stolu a navíc už je dost zraněná ze včerejšího dne. Nepotřebuje ještě poslouchat tuhle vlčici. Prostě vstane a chystá se k odchodu, ale ještě něco Claire řekne. Nad její poznámkou se jenom znechuceně ušklíbne. Vezme si své věci a opustí kavárnu s tím, že řekne Sophie, aby jí dala vědět až ta kráva odejde. Začne se procházet po obchoďáku, ale je jí to k ničemu a je vlastně dobře, že odešla. Kdyby tam zůstala o něco déle a viděla by, co udělala Sophie, tak rozhodně by odhodila veškerou sebekontrolu a ta vlkodlačice by nedopadla rozhodně dobře. Chodí sem a tam a musí pořád přemýšlet nad tím, co řekla. Nakonec vytáhne mobil a napíše Sophie sms.*

kód:

Promiň Sophie, ale už půjdu domů. Děkuji za nákupy a stavím se za tebou co nejdřív to půjde. Doufám, že alespoň tebe a Adama přestane otravovat. Ještě jednou děkuji a měj se. - Davina

*Odešle to a odejde druhým vchodem pryč. Ihned zamíří domů. Byla by ráda, kdyby alespoň Sophie zůstala chvíli s Adamem, když se ona rozhodla odejít. Ale nebyla by s ní už žádná řeč, tohle ví moc dobře.*

(Vyjde ven z kavárny a už se ani neohlédne na všechny ty lidi, kteří civí jak vyjevení. Nekoukne se ani na Adama. Ne že by na něj snad byla naštvaná, ale prostě se teď nechce dívat na nikoho. Chce jen pryč. Nejraději by tu čubku vlkodlačí zabila. Chápe, že přišla o své dítě, které se nestačilo ani narodit, ale oni za to nemůžou. Nemusela si vylejvat vztek na Davině a Adamovi. Tohle prostě nebylo normální. Claire nebyla normální. Rozhlédne se kolem sebe, ale Davinu už nikde nevidí. Povzdychne si. Podívá se na Adama, až ve chvíli, kdy jí položí otázku.) Jo, až na naprosto zkažený den jsem v pořádku (Sice se jí opět roztrhla ta rána, ale to přežije. Vlastně už si na tu bolest zvykla. Není to její první a určitě ani poslední krvácení. Proto to ani v tuhle chvíli neřeší.) Asi by sis měl utřít obličej. (Upozorní ho. I když ona asi musela poutat větší pozornost s tím zakrváceným bokem. Jenže jí je naprosto jedno, co si všichni myslí. Chce jen najít Davinu a ujistit se, že je v pořádku. V tu chvíli jí přijde SMS. Okamžitě vytáhne mobil a přečte si jí. Chápe, že šla domů. Akorát jí teď nechtěla nechávat jít samotnou. Chtěla se ujistit, že je v pohodě. Dlouze vydechne a odepíše jí.)

kód:

 Dobře, chápu tě. A pokud se nestavíš ty, tak ja. Aspoň uvidím, jak Marvin roste.

(Odešle to a mobil si zandá zpátky do kapsy.)

Skoro okamžitě vylítne z kavárny za Sophie s taškou v ruce i s bundou, která teď byla trošku zakrvácená. Nezdálo se to, ale té krve nebylo zrovna málo. Osloví Sophie, aby na sebe upozornil, postaví se před ní, protože se zdá, že nebyla v pořádku, bůhví, jestli by si ho vůbec všimla. Moc dobře ví, že má kvůli němu zkažený den, ale nemusela mu to znovu připomínat. Tedy ona neřekla, že za to může přímo on, ale určitě si to myslela. Kdyby se vykašlal na nějakou bláznivou Claire, nic z toho by se nestalo. Klidně by teď mohli ve třech sedět v kavárně, příjemně si povídat.. Třeba by Davina přesvědčila Sophie, aby si udělala s Adamem fotku. "Moc se ti omlouvám, Soph, vůbec jsem k vám neměl chodit, potom by si všímala mě a ne vás..." řekne a je slyšet, že ho to mrzí. Mrzí ho, že zkazil Sophie a Davině dopoledne. A zkazil ho i sobě. Sakra, vždyť byla Claire docela milá, když se viděli předtím... "A nevypadá to, že jsi v pořádku..." podívá se znovu na její zakrvácený bok. Potom ho upozorní, že by si měl utřít obličej. Samozřejmě. Úplně zapomněl na to, že ho pocákala vlastní krví. "Jo, jasně..." zamumlá a rukávem od bundy, kterou drží stále v ruce, si začne obličej čistit. Moc dobře mu to ale nejde, krev už stačila zaschnout. Aby se mohl čistit oběma rukama, položí si tašku, která byla asi Sophie nebo Daviny, mezi nohy, aby nespadla na zem a teď si začne čistit obličej pořádně. Ale stále se mu zdá, že to moc nejde. Jestli to bude takhle dřít, bude vypadat jako rajče. "Kašlu na to," řekne a nechá toho. Všimne si, že Sophie odepisuje na nějakou zprávu. "Od Daviny?"

(Nechápavě svraští obočí, když se jí Adam začne omlouvat. Nechápe to. Nemá přeci proč se omlouvat. Nemohla za to, že si k nim sedla i Claire a začala do všech rýpat. Možná tam s ní zpíval, ale za to další opravdu nemohl. Nemohl vědět, co se stane. Byla to vinna jen a jen Claire. To ona jí zkazila tenhle den. Zkazila ho Davině a jistě i Adamovi. Zavrtí hlavou.) Za nic z toho nemůžeš. Může za to akorát ta čubka Claire. (Ušklíbne se. Dříve jí Claire nezajímala a tolerovala jí, ale teď jí z duše nenávidí. Nenávidí jí za to, jak se chovala k Davině.) Nemohl jsi přeci tušit, jak to dopadne. Ani já jsem netušila, že se z ní stal takový cvok. (Ztráta jejího nenarozeného dítěte jí nejspíše hodně zasáhla a změnila. Normálního člověka už by každý poslal k psychiatrovi, ale co může člověk udělat s vlkodlakem? Možná by měla napsat Kolovi, aby si jí nějak zkrotil. Mohla by dokonce napsat Hayley. Vždyť se jedná o někoho z její smečky a je jen otázkou času, kdy začne třeba i bezdůvodně vraždit. Po jeho upozornění, že to nevypadá, že je v pořádku, sklopí pohled ke svému boku. Opatrně si vyhrne triko a podívá se na tu ránu. Takhle to opravdu nevypadalo zrovna dobře, ale podle Sophie to nebylo až tak hrozné. Aspoň, že krev jí už tolik neteče. Jenže nemůže si to jen tak vyléčit tady na ulici. Potřebuje si vyndat ty stehy, které jí tam zůstali, i když se roztrhli, jinak by jí zarostli do kůže. Zakryje si opět ránu trikem a podívá se na Adama.) Potřebuji se jen dostat domů. (Sleduje pak Adama, jak se snaží vyčistit si tu krev z obličeje. Vypadá to docela komicky a možná by se i zasmála, kdyby stále nebyla naštvaná na Claire. Krev mu i tak na obličeji zůstala, ale aspoň něco dokázala vyčistit. Jenže nějaká krev teď byla rozmazaná po jeho obličeji, což nevypadalo zrovna dobře. Přečte si pak zprávu od Daviny a odepíše jí. Koukne opět na Adama, jakmile mobil zandá a on jí položí otázku.) Jo. Šla domů. Možná to je tak lepší. Aspoň mě neuvidí v tomhle stavu. b(Pokrčí rameny a vydechne. Opět se rozhlédne kolem, zda neuvidí nějaký volný taxík. Vážně se jí nechce chodit pěšky a táhnout ještě všechny ty tašky. Položí si pak tašky na zem a oblékne si bundu, aby si zakryla tu krev. Takhle na ní aspoň nebude každý koukat, jak na blázna.)

Samozřejmě se jí začal omlouvat, on už takový byl. Vážně si velkou vinu dával sobě, protože tam Claire přece byla kvůli němu. Kdyby tam hrál sám, mohli by si v pohodě povídat, bez tohohle všeho cirkusu kolem. Že on si vážně umí vybírat lidi, o kterých si myslí, že by mohli být jeho přátelé. Teda kromě Sophie, nebál by se použít slovo skvělá v jejím případě. "No kdybych ji tam vůbec nezval, nebyla by ta a proběhlo by to všechno úplně v pořádku..." ušklíbne se, když slyší to označení pro Claire. Sice bylo dost vulgární, ale Adam byl uvnitř strašně rozčilený a s tímhle označením souhlasil. "Nudil jsem se, myslel jsem si, že se s někým pobavím, kromě kluků z kapely..." a kromě Sophie samozřejmě. Neodvážil by se jí zavolat. "Když jsme spolu hráli poprvé, byla milá. Ale tohle bylo podruhý a naposledy. Radši se doma ukoušu nudou a nebo budu hrát sám místo toho, abych musel být s ní... Měla by se jít léčit," řekne a nepříjemně se zamračí. Byl táák naštvaný. Hudebnice to byla vážně dobrá, zpívala luxusně, ale to, jak se chovala, to Adam vážně trpět nebude. Kdyby šlo aspoň jenom o něj, ale ne, ona se samozřejmě začala navážet do Sophie i Daviny. Co si vůbec myslela? Jít proti třem čarodějům? Kdyby tam nebyli lidi, nedokáže říct, jestli by jí třeba Davina neprovedla něco víc, protože do toho asi neměla daleko. Upozorní ji, že to vůbec nevypadá dobře, ta její krvavá skvrna na triku. Ona si ho vyhrne a Adamovi se naskytne pohled na ošklivou ránu. Pozná, že to byly popraskané stehy. A bylo jich tam hodně, co se jí stalo? "Samozřejmě," přikývne na to její, že se potřebuje dostat jen domů. Potom se snaží nějak si očistit krev z obličeje, ale kdyby se viděl... Akorát to ještě víc rozpatlal, pako. Musel teď vypadat příšerně. "Určitě je to lepší. Je hodná, že ti dala vědět, aspoň si o ní nebudeš dělat starosti," řekne a pokusí se o maličký úsměv. Vidí, jak se Soph rozhlíží kolem, asi hledá taxík. Adam tedy zatím žádný v dohlednu nevidí. S oblékáním bundy jí nepomáhá, zdá se, že to zvládá celkem v pohodě. On si tu svou, špinavou od krve, taky nandá, aby měl volné ruce, protože přece nenechá Sophie tahat všechny ty tašky. "Pomůžu ti s tím," řekne jako hotovou věc a vezme si do jedné ruky všechny tašky od Sophie i tu jednu, co přinesl z kavárny on. Potom si usmyslí, že by jí mohl pomoct i v pohybu, tak natáhne ruku s tím, že ji nějak podepře. Pak si ale uvědomí, že to není moc dobrý nápad. "Ehmm," zamumlá a ruku stáhne zase k tělu. Asi by to nechtěla, určitě by jí to nebylo příjemné.

(Nebyla naštvaná vůbec na Adamama a ani mu nic z toho, co se stalo nevyčítala. Proto moc nechápe, že se jí za to všechno omlouvá. Jako by snad nesl za Claire nějakou zodpovědnost. Možná si mohl vybrat někoho jiného s kým stráví odpoledne, ale copak mohl vědět, že Claire je opravdu šílená? Vždyť ani Sophie něco takového netušila. Kdyby tohle tušila, tak z té kavárny rovnou s Davinou odejde někam jinam.) Jenže v tu chvíli jsi nevděl, jak se bude chovat. A nevěděl jsi, že se tam ukážu já s Davinou. Nic z toho, co se stalo ti nevyčítám, takže si to nevyčítej ani ty. (Lehce se na něj pousměje. Nechce, aby si něco takového dával za vinu. Po chvíli se dozvídá, že už s Claire jednou hrál.) No příště až se budeš nudit, můžeš shánět pro Davinu podpisy od jiných zpěváků. (Navrhne mu, co by mohl dělat. Nejspíš by mu navrhla, aby zavolal jí a mohou projít nějaké ty knihy, ale neví, jak to teď všechno bude. Chce se nejdříve soustředit na toho Finna, jak s Genevieve zamýšlejí a až pak se může věnovat svému slibu, který dala Adamovi. Jakmile jí upozorní na svou ránu, podívá se na svůj bok a pak si odhrne triko, aby se mohla podívat i na tu ránu. Takhle zakrvácené to vypadalo opravdu špatně, ale jakmile si to vyčistí, bude to vypadat jistě lépe. A snad si to i dokáže sama vyléčit. Jen se dostat domů a všechno bude v pořádku. I kdyby si to nevyléčila, aspoň bude v klidu. Bude si moct lehnout do postele a po celý den už nic nedělat. Adam při čištění svého obličeje vypadá dost komicky. Vážně by se tomu zasmála, kdyby to bylo za jiné situace. Jenže ještě před chvílí jí vytáčela Claire a ten vztek pořád cítila uvnitř sebe. Nedokázala to tak lehce potlačit nebo na to zapomenout. Řekne mu pak, že Davina šla domů.) Jen doufám, že je v pořádku. (Fyzicky samozřejmě v pořádku byla, ale psychicky? Claire jí řekla, že bylo lepší, když byla mrtvá. Navíc včera málem zabil Kai Tima a všechno tohle dohromady jí jistě vzalo. Neměla by třeba napsat Marcelovi a ujistit se? Jenže to by mu musela vysvětlit, co se stalo a po telefonu to jen tak nešlo. Proč prostě nemohli mít jeden den naprosto v klidu a bez problémů? Ani to blbý kafe si nevypila. Rozhlédne se po taxíku, ale žádný nevidí. Oblékne si pak opatrně bundu a zapne si jí. Zvedne pohled k Adamovi a pousměje se.) Díky. (Až teď si všimne, že jeho bunda je od krve a to jistě od té její.) Zaplatím ti čistírnu. (Pohledem sklouzne ke krvavé skvrně. Sleduje pak Adama, jak bere tašky do rukou a i to, jak jednu ruku zvedne. Povytáhne obočí nad jeho „ehmm“ a stáhnutí ruky zpátky k tělu. Pobaveně se nad tím usměje.) Víš, že jsi docela roztomilý, když se takhle chováš. (Koukne se na něj a pak se pomalu rozejde směrem k jejímu bytu. Třeba po cestě chytí nějakého taxíka.)

Pousměje se na ni, když mu začne říkat, že si nemá co vyčítat, že za to on nemůže. Byl jiného názoru, prostě si to dával za vinu trošku, že s sebou tu Claire přivedl, neměl to dělat, měl si jít prostě zahrát sám do kavárny, zahrát si hudbu, která se jemu líbí... "Ne, to jsem nevěděl, ale prostě..." zavrtí nad tím znovu hlavou. Prostě ji nechápal, co jí to přelítlo přes nos? Úplně se zbláznila, vlkodlačice jedna pitomá. "Tak fajn, už si nic nevyčítám," řekne a podívá se na ni. Ale moc přesvědčivě to teda nezní. Pořád si to vyčítal, ale Sophie to říkat nebude. Byla poraněná, nechtěl se s ní hádat o zbytečnostech jako je to, jestli si to bude dál dávat za vi nu nebo ne. "Jasně, na příště už mám práce dost," řekne a usměje se. Jo, docela si zavařil, když Davině slíbil, že jí sežene nějaké autogramy od jiných zpěváků a zpěvaček. Uvidí, kolik se mu toho podaří sehnat. Teď moc nikam s kapelou nejezdí, takže to bude těžší. Sežene to spíš od těch známých, kteří budou v dohledné době v blízkosti New Orleans. Potom už sleduje, jak si Sophie vyhrne tričko a odkryje tak svou ránu, která už dávno ošetřená byla. Měla na ní totiž stehy. "Vím, že mi do toho nic není, ale jak se ti to stalo?" podívá se na ni tázavě. Vážně by ho to docela zajímalo, protože tohle se člověku jen tak nestane, to vypadá jako docela vážná řezná rána. "Určitě je. Nevypadá jako někdo, kdo by se o sebe nedokázal postarat," povzbudivě se usměje. Samozřejmě neví, co se stalo včera, že málem zabili jejího kamaráda... Taky toho moc nevěděl o té Sklizni nebo o čem se to bavily. Bylo to komplikované. Když si začne oblékat bundu Sophie, taky si ji přes sebe rychle přehodí a nesouhlasně zavrtí hlavou, když řekne, že mu zaplatí čistírnu. "Ne, nezaplatíš. Vzpomínáš, že mám ještě ty peníze, za které jsme měli jít na večeři? Nic mi nebudeš platit, Sophie," řekne a znovu zavrtí hlavou, aby jí to bylo jasné. Vezme Sophiiny tašky do jedné ruky a tu druhou zvedne tak, jako by ji chtěl nějak podepřít, ale vzápětí ji stáhne zase zpátky. Tohle nebylo vhodné, Sophie by se to nemuselo líbit a nechtěl, aby na něj byla zase naštvaná. Trošku překvapeně se na ni podívá, když řekne, že je tímhle svým chováním roztomilý. "Sophie, jsi při smyslech? Neztratila jsi moc krve? Protože právě jsi o mě ty řekla, že jsem roztomilý..." řekne s úsměvem na rtech a pomalu se s ní rozejde směrem k jejímu bytu. Jde u ní blízko, kdyby třeba nějak padala nebo něco, to by ji zachytil. Nebo kdyby viděl, že jí chůze začíná dělat velké problémy. Třeba se to po cestě stane, kdo ví?

(Zamračí se, když Adam dál pokračuje v jeho slovech, jak to byla i z části jeho vina. Sophie si to rozhodně nemyslí a nelíbí se jí, jak si to Adam vyčítá. Hned na to sice řekne, že už si nic nevyčítá, ale způsob, jakým to podal, nebyl zrovna moc důvěryhodný. Už na to ale nic neříká. Nejlepší prostě bude se o tom už nebavit. Stávají se i horší věci, než jen jedna blbá vlkodlačice a převrhnutý stůl. Její slova Sophie rozhodně neublížili a Davině? Bylo poznat už v kavárně, že se jí to nelíbí a byla díky tomu naštvaná, ale pochybuje, že by se jí to nějak dotklo. Kdyby to bylo od někoho, koho znala a měla ráda, bylo by to něco naprosto jiného, ale takhle? Byli to jen hloupé kecy. Navrhne mu, co může dělat, až se bude nudit. Davina by jistě byla potěšená, kdyby dostala další autogramy od jiných zpěváků, zpěvaček či dokonce skupin. Pořád Sophie v hlavě vrtá ten její nápad, ale ještě se na to Adama ptát nechce. Zařizování by jistě nějakou chvíli trvalo, pokud by to vyšlo, ale teď už měla dost práce. Musí se nějak vyřešit ta situace s Esther a navíc se blíží datum svatby, kterou organizuje. Ale svého nápadu se nevzdá. Chce tohle udělat pro Davinu. Má pocit, že jí snad musí vynahradit všechny ty roky, kdy ani jedna z nich netušila, že jsou sestry a něco takového jí určitě udělá velkou radost. A bonus k tomu všemu byl, že Sophiin catering by díky tomu byl známější. Tedy pokud se ta akce povede. Mohla by mít více zakázek a to by bylo jen dobře. Jakmile si vyhrne triko a zkontroluje si svou ránu, neuvědomí si, že Adam neví o její předešlé ráně, která se jí právě znovu otevřela. Koune se na něj. Trochu se zarazí po jeho otázce. Co mu měla říct? Jedna šílená čarodějka mě dostala do nemocnice, aby splnila, co řekla? Ne, to rozhodně ne. Nechce teď k tomu všemu řešit ještě Esther. Skousne si ret.) Nehoda v kuchyni. (Pokrčí rameny. Nejspíš tomu neuvěří, ale to už bylo jedno. Opravdu to teď nechce řešit a její výraz to dává jasně najevo. Lehce se pousměje.) Já vím. Dokáže se o sebe postarat, ale obavy budu mít asi vždycky. (Je to přeci její mladší sestřička a o tu bude mít strach vždy. Ještě v době, kdy nevěděla, že jsou sestry o ní měla obavy a tohle se nikdy nezmění.) Ale byli jsme v kině. (Upozorní ho. Na večeři sice nebyli, protože se do restaurace ani nedostali, ale byli v tom kině. Takže ty peníze jsou už utracené. Ale nebude to raději dál řešit. Adam by nejspíš nikdy nepřijal peníze za čistírnu, i když špinavou bundu měl díky ní. Pozoruje Adama, jak jí bere tašky a pak zvedne ruku, kterou ale vzápětí hned stáhne zase zpátky. Vypadalo to, jako by jí chtěl nabídnout pomoc při chůzi, ale rozmyslel si to. Bylo to opravdu komické a na jednu stranu roztomilé. Zasměje se jeho slovům.) Já vím, co jsem řekla. A rozhodně při smyslech jsem, té krve jsme neztratila zas tolik. (Zamíří pomalejší chůzí ke svému bytu a Adam se rozejde také. Po cestě si ještě povídají. Nakonec odchytí taxíka. Adam jí pak pomůže i s taškami do jejího bytu. Samozřejmě trvá na tom, že neodejde, dokud nebude mít Sophie ránu ošetřenou s čímž jí taky pomůže. Nakonec se rozloučí a Adam odejde do hotelu a Sophie si odejde rovnou lehnout. Byla docela unavená a tak usnula hned.)

(Jeji pobyt ve meste se bohuzel prodlouzil. Nepocitala s tim, ze bude takovy problem s urady, i kdyz co se vlastne divila? Pro urady byl problem, kdyz chtela sve trvale bydliste nahlasit do zatoky. Zrejme se to nebralo jako obytna cast, ale kam ji asi tak jinam mela chodit posta a vsechno potrebne? Do zatoky zrejme nic takoveho nechodi. Mela ale aspon stesti, ze jeji tata mel americke obcanstvi, takze ona ho mela tim padem taky. Americke a australske. V jednani s urady je to vyhoda. Nakonec zavolala Jacksonovi a rekla mu o problemech, ktere zdrzely jeji pobyt ve meste. Verila ale, ze uz to nebude trvat dlouho.
Prave byla zase ve zverimexu. Ta prace se ji libila, i kdyz vedela, ue ma na vic. Mela titul ze zoologie. Zvirata ji byla blizka, jak by taky ne. V lidske podobe je milovala a v te zvireci je i lovila. Dneska mela vyjimecne naval rano, ale ted kolem obeda, jako by se po lidech slehla zem. Bylo to celkem normalni. Sedela tedy za pultem a jako obvykle si cetla nejakou detektivni knihu. ani nevedela, proc ma ten zanr tak rada. Mozna kvuli tomu napeti. Pracovala ted hodne, mozna aby mela nejakou vymluvu pro Lorenta,az se nekdy zase uvidi.)