New Orleans - City

(Samozřejmě, že vzhlédla od knihy, když dovnitř vešel nový zákazník. Taktéž mu kývla hlavou na pozdrav. Nevypadal jako někdo, kdo by s něčím potřeboval poradit. Vypadal tak jistě, že přesně věděl, co tady hledá, takže ho nechala jít za svým cílem. On za chvíli zmizel někde v uličce. Ona takhle nechává zákazníky chvilku samotné, aby se porozhlídli. Někdy přijdou za ní sami, že chtějí pomoc, jindy se ona připlouží k nim a zeptá se jich. Ale to už to jejich kroužení kolem regálů musí být docela dlouhé. Tohohle tedy nechala, aby si došel pro zboží co zřejmě potřeboval a dál se věnovala svojí knize. Tuhle práci měla ráda. Ne,, že by neměla na víc, má titul ze zoologie, ale tak nějak ta práce pro ni byla nenáročná a měla tady klid. Občas někomu poradila s výběrem zvířete či krmiv, ale jinak to bylo nenáročné. Navíc zvířata měla ráda. Ať už živá, na talíři nebo čerstvě ulovená v lese. Ano, byla vlk, takže byla predátor, ale zároveň zvířata milovala, když byla ve své lidské podobě. Tahle práce pro ni tedy byla ideál. Svůj náhrdelník měla schovaný pod pultem. Měla ho tedy s sebou, ale už ho nenosila na krku, nebo´t usoudila, že opravdu budí přílišnou pozornost, byť jen obyčejných lidí, pro ni to stejně mohla být přítěž, kdyby se to někde někdo nepatřičný dozvěděl. Jakmile přišel muž k pultu a zeptal se jí, jestli mu může pomoci vzhlédla od knihy a zaklapla ji.) Samozřejmě. (Usmála se a vstala ze židličky.) Omlouvám se, že jsem se vám nevěnovala už předtím, ale měla jsem pocit, že víte, pro co si jdete. A navíc, ta knížka je vážně napínavá. (Zažertovala a pak se na něj lépe podívala.) takže, s čím vám to můžu pomoci? (ejí tázavý pohled ho chvíli propaloval, než zjistila, co si žádal. Vlka? Hledal vlka? Nepřeslechla se? Co... co to mělo znamenat? Chvíli se na něj zaraženě dívala, pak polkla a zakroutila nechápavě hlavou.) Promiňte, s tím vám asi nepomůžu. největší predátor, kterého tu máme k mání je támhleta želva. (Ukázala do rohu na jedno akvaterárium, kde byla kajmanka.) Ta by vám ukousla prst jako nic. (Bylo jí jasné, že rozhodně nemyslel to, že by si tady ve zverimexu chtěl pořídit nějakého vlka, ale musela to nějak zamluvit.)

(Při jeho větě, že ví, pro co si přišel, mírně pokrčí obočí k sobě. Když to ví, tak na co se jí chce ptát? I když možná, že potřebuje ještě něco navíc, nebo ví, co chce, ale mají toho tady několik druhů a on se potřeboval poradit, jo, to bude ono. Podívala se pak na svou knížku, když se zmíní o tom, jestli se jí líbí. Pak se znovu podívala na neznámého muže. Samozřejmě, že se jí na tu knihu zeptal, když se ona o ní zmínila, jinak by o ni jistě nezavadil ani pohledem.) No, vlastně ano. Jsou v ní dost zajímavé a napínavé pasáže. Mám docela ráda tenhle detektivní žánr. Klasiku jsem už ale přečetla, tak teď dávám šanci modernějším autorům. (Ani nevěděla, proč tohle říkala tomu chlápkovi to mohlo být ukradené a jistě i bylo. No co, tak si udělala kulturní okénko. Čekala tedy, až se vyjádří, jak mu může pomoci.Vůbec jí nenapadlo že by snad měl příjít kvůli ní, že by sháněl vlka, protože bylo jasné, že tady ve zverimexu by normálního vlka nesehnal ani za nic. Samozřejmě, že ji to nejprve zarazilo, ale nakonec mu docela pohotově odpověděla s tím, že vlky opravdu nevedou a jediný větší predátor, který se ovšem s vlkem nemůže měřit, je kajmanka dravá v tom akvárku, na které poukázala. On ale toho vlka z konverzace prostě tak nějak nemohl vypustit. Kousla se do rtu a vydechla, než se znovu nadechla a spustila.) Ta želva stojí dvě stě dolarů. Pokud pro ni nemáte žádné další věci a kupoval byste to tady, bude se to pohybovat někde kolem pěti set dolarů. Není to rozhodně málo, ale pokud byste měl opravdový zájem. (Pokrčila rameny a odlepila se od pultu a vyšla zpoza něj, ale stále se o něj opírala. teď měla založené ruce na prsou a sledovala Finna.) A co se týče těch vlků, tam bych to spíš zkusila v nějaké chovné stanici. I když to nebude jen tak. (Znovu byla pohotová a opravdu dělala, jako že vůbec neví co tím myslel. Myslel tím jí, ale pokud ji takhle zkoušel, třeba si nebyl jistý tím, že hledá právě ji. Když se představí, tak povytáhne obočí.) Bezva a s vašim jménem mám dělat co? Mám si ho nechat zarámovat na zdi? (Byla trochu oprsklejší, ale pořád to bylo únosné.)

(Vůbec netušila, co s ní hraje za hry. Vlastně byla docela uvolněná. Možná to byl účel, protože když byl člověk uvolněný a pak najednou přišla chvilka, ve které byl napjatý jako struna, dost lehce se to rozpoznávalo. Finn s tím rozhodně taky neměl problém. Ale zatím byla prostě ještě v klidu. Klábosili o knížkách, jako by se nic nedělo a oni vůbec nebyli prodavačka a nakupující.) Ano, to je pravda. Jen málokdo přijde s něčím originálním, ale i v současné době se dají sehnat docela dobré kousky od dnešních autorů. Tahle je jedna z nich, řekla bych. (Podívala se na svou knihu a pak zase na něho. S tou jeho poznámkou "Cherchez la femme" ji docela pobavil. Musela se mírně pousmát.) A já myslela, že je to spíš vždycky zahradník nebo komorník. Ale jistě i zhrzené ženy vystupují v knihách jako vrahové. (Dala mu nakonec i tak trochu za pravdu. O knihách se už ale nebavili, protože ona samozřejmě chtěla vědět, s čím tedy potřeboval pomoci. Snažila se to vše zahrát do outu, a tak přišla s tou želvou. Nevěděla, jestli jí to hodlá sežrat nebo kdo to vlastně je, ale opravdu se snažila nějak odbočit od tématu vlci, protože to pro ni rozhodně nebylo pohodlné. Začínala mít z toho chlapa čím dál tím divnější pocit. A pak když začal s tím, že by tu želvu chtěl, musela se podívat na to akvárko, protože se pak odmlčel, ale hypnotizoval tu nádobu pohledem, takže se tam musela podívat prostě taky. Akvárium začalo praskat a její výraz byl čím dál tím víc k popukání. Udivený, ale taky v jistém smyslu vyděšený. Co po ní chtěl? Tedy jasné, chtěl vlka, což znamenalo, že chtěl ji, ale co po ní sakra opravdu chtěl? Už věděla, že je to čaroděj a že tenhle den, který považovala za klidný, asi tak klidný zase nebude. Akvárko ale zase okamžitě spravil a to, jako by ji probralo.) Jak jsem řekla, stojí tolik, co stojí. (Opáčila mu už celkem odtažitě a vrátila se zase za svůj pult. Před ním se cítila tak nějak až moc odhalená. I když pult by ji těžko jen ochránil před čárami čaroděje. A rozhodně by si asi nestihla ani vzít svůj náhrdelník a vypoklonkovat čaroděje silou. To ho raději nechávala ukrytý pod pultem, aby o něm nevěděl.) Stále nevím, o čem to mluvíte. (Narážela na to, že jí řekl, že ví, kdo je. Tak nějak se nechtěla vzdát toho, že i kdyby možná věděl, že je to vlčice, neví, že je to šamanka. Jak by to mohl vědět? Ví to přeci jenom Jackson a Lorent. A ti to asi těžko někomu řekli. Samozřejmě netušila, že už to vědí i další vlkodlaci a ti to už stačili říct těm ve městě, protože měli plán.) Vlk s vlastním úsudkem? (Podívala se na něj pobaveně) To si asi budete muset zajít v noci do lesů a vyhledat tam nějakého toho vlka a on vám, podle svého vlastního úsudku, rozsápe hrdlo, protože je to predátor, který v tu dobu bude jistě na lovu. (Vysvětlila mu asi tu nejkratší cestu, jak najít vlka. Pořád si hrála na hloupou, i když už věděla, že tenhle Finn, jak se jí představil, je čaroděj. On začal s tím, jak a kde by se to jeho jméno vyjímalo a taky, že by rád věděl jméno její. Nevěděla, co mu odpovědět. Tedy jestli mu má to jméno říct. Nejradši by mu ho neříkala, ale podle jména jistě nemůže zjistit, kým je. Tedy on to věděl, ale ona to popírala.) Nailah, jmenuji se Nailah. A když už jste otituloval tu želvu jako svou, tak mi dovolte, abych vám ji připravila i se vším všudy k odběru. (Samozřejmě, že se ho chtěla co nejdřív zbavit. Proto vyrazila zpoza pultu směrem k tomu akváriu.)

(o knihách už se dál nebavili. Ona se teď zaměřovala na to, aby nějak odvedla konverzaci od toho, že Finn narážel na vlky. Hledal vlka, hledal ji, to bylo jasné, ale ona netušila, že Finn ví naprosto přesně, kdo ona je. Mohl vědět, že je vlkodlak, to připouštěla, ale tak nějak nevěřila, nebo doufala v to, že neví, kým je pořádně. Možná jen chce, potřebuje nějakého vlkodlaka kvůli jisté věci, možná potřebuje s něčím jen poradit, ale ona se i tak zdráhala něco mu prozradit. Potvrdit mu, že opravdu vlkodlakem je, i když dosti speciálním. Není vlastně vlkodlak, to je nesprávné označení pro ni, ona je šamanka, vlkodlaci jsou až ti, kteří se díky rituálu šamanů začali o úplňku proměňovat. Ten mladý muž zněl dost sebejistě a bylo na něm poznat, že se asi jen tak nemíní vzdát. Ona ale taky nehodlala stáhnout ocas a zajet do kouta s tím, že mu hned všechno prozradí. Proto dál povídala o té želvě a dělala tak, aby snad i přesvědčila toho chlapa, aby si tu želvu koupil a dál už ji neotravoval. A on opravdu vytáhl pět set dolarů z jeho peněženky a položil je na pult. Byl to čaroděj a zřejmě prachatý čaroděj, když mu nedělalo problém vysolit tolik dolarů za želvu, kterou podle ní ani tak nechtěl. Možná měl v úmyslu tím zapůsobit, možná si myslel, že mu toho pak o sobě poví víc, že povolí. Ne, nehodlala mu říct nic, ale on ji pak zaskočil, když začal svou řeč o vlkodlacích. A nejen o nich, on mluvil přímo o šamanech. Poznala to, věděla to. Přejel jí mráz po zádech. Jak... jak to mohl vědět? Byla si jistá, že tohle neříká jen tak, musel to nějakým způsobem poznat, i když si nebyla vědoma toho, že by čarodějové nějak poznali šamany na první pohled, ale kdo mu to tedy mohl říct? Mluvil tak jistě. Takže nabídka? Co on jé mohl asi tak nabídnout? Ona o nic nestála. Přijala už nabídku Jacksona a od tohohle čaroděje nic nechtěla. Pokud někomu věřila, byl to spíš její druh, než nějaký čaroděj. A vlastně by se nedalo říct, že by snad věřila všem vlkodlakům, ale Jacksonovi věřila, i když k němu měla poznámky a nebyla k němu vždycky milá, věřila mu. Tu jeho řeč, jako by neslyšela. Prostě to všechno přešla a šla připravovat to, co Finn potřeboval, aby si mohl želvu a příslušenství odvést.) V mém případě si nejsem tak jistá. (Procedila ještě, ale zarazila se, když její jméno znovu vyslovil a k tomu přidal ten přídomek. Opravdu to věděl. Ale jak? Prudce se k němu otočila.) Jak to sakra víte? (Kontrola toho, co se ještě před chvílí snažila ututlat, byla ta tam? On jí ješt řekl, že jí tu nechá telefonní číslo a začal ho psát na blok.) Nepotřebuju vaše číslo, ani žádnou nabídku. (Řekla dost zřetelně a příkře.)

(Očekávala od něj odpověď na svoje otázky. Už tedy ani jeden nechodili kolem horké kaše. Ona taky přiznala barvu. On to věděl, věděl to moc dobře a ona prostě chtěla vědět, jak na to přišel. Byla zvědavá. Bylo to snad kvůli tomu, že byl čaroděj? Nebo se nějak dozvěděl o tom náhrdelníku a přišel si to ověřit? Ne, ta druhá varianta jí přišla hodně nepravděpodobná. Opravdu v ten moment nich nechápala. Pokud to ví nějaký čaroděj, kdo ještě všechno to ví? Mohl by to snad vědět nějaký lovec? Tohle pro ni bylo důležité, ale nechtěla to na sobě nechat znát. Samozřejmě věděla, že teď si s ní ten Finn může klidně hrát a informace jí zatajovat, aby se mu opravdu ozvala, nebo bůh ví proč ještě. Absolutně nevěděla, co po ní chce. Ale on pak spustil. I když to, že ji detaily rozhodně nezajímají, to si vydedukoval špatně. Ona by chtěla slyšet všechno o tom, jak tohle ví, ale hádá, že tohle byla opravdu strategie. Přeci jí neřekne všechno hned? Poté, co se zmínil o té dohodě, kterou uzavřel s nějakými vlkodlaky, pochopila, že šlo o vlky tady ve městě. Ti, co zradili Jacksona ti, co všechno jen tak zahodili, aby mohli dostat prsteny, které je stejně nedělali tak svobodné, jak si mysleli, protože díky tomu museli sloužit té čarodějce a jak se zdálo, tak i tomuto čaroději. K čemu by jim byla ona? Aby jim dělala poskoka, dělala, jak oni pískají a reprodukovala to s ostatním vlkodlakům? Ne, děkuje, ale tohle nechce. I když ji zaráželo, že Finn chtěl vlka s vlastním úsudkem. To ona rozhodně je a i proto to nenahrávalo tomu, že by se měla postavit na jejich stranu už proto, že ona už skoro patřila do zátoky. A vlastně tam i patřit chtěla, protože přes ne příliš valné začátky si Jackson získal její důvěru.) Abych pravdu řekla, tak mi víc vadí lidští lovci než upíři. Možná i proto, že s nimi nemám tolik zkušeností jako právě s lovci. I lidé dokáží být zrůdy. Řekla bych, že se to nedá svrhnout všechno na jednu rasu. (I když samozřejmě, že upíry nemusela, nemohla říct, že by je nějak nenáviděla do morku kostí. Nebyli jí po chuti, ale zřejmě by je dokázala tolerovat, kdyby tolerovali oni ji.) Myslím, že vlkodlaci zůstávají v zátoce celkem dobrovolně a já se k nim hodlám přidat. (Řekne Finnovi na rovinu, že přišel vlastně moc pozdě na to, aby ji tady nějak přemlouval. On ale trval na tom, že jí to telefonní číslo přeci jen nechá, protože má ten pocit, že ho potřebovat bude.) Já doufám, že ne. (Jo, takže želva jim tady zůstane dál, i když ji má už zaplacenou ten chlápek. No, ať ani nedoufá v to, že by ji tu krmila zadarmo. Hezky mu to naúčtuje, až si pro ni přijde. Když se ještě zastavil ve dveřích a řekl jí, že by ji ještě rád viděl, svraštila obočí a věnovala mu pohled, ve kterém byly i docela obavy, že si rozhodně nepřijde jen pro želvu. Nechala ho odejít beze slova. Chvíli tam ještě stála a pak se znovu uklidila za pult, kde hypnotizovala to jeho číslo. Nakonec odtrhla ten papír z bloku a zmačkala ho v dlani. Chtěla ho vyhodit, ale na poslední chvíli se zarazila. Vydechla, vyrovnala zase ten papír, tentokrát ho složila a pak si ho strčila do kabelky. Je fakt, že člověk prostě nikdy neví.)

Po tom, co odešla Genevieve nevěděl, co má dělat. Měl by snad za ní jít a tělo jí vrátit? Odpustila by mu to, co udělal? Ne. Posral si to a kdyby jí tělo vrátil, posral by to ještě víc, protože ona by začala spřádat nějaké plány proti Esther a ta by ji potom zabila. Ne, to nehrozí. Prstýnek, který po něm hodila, sebral ze země, položil si ho do dlaně a chvíli se na něj jen díval. Nejradši by ho zahodil někam strašně daleko, aby už nikdy neměl na očích, jak to všechno zkazil. Jak o ni přišel. Místo toho, aby to udělal, ho ale uložil do jednoho z šuplíků v nočním stolku. Odtamtud mu nezmizí, a kdyby se to mezi nimi někdy zase spravilo...
Nejhorší na tom všem bylo to, že už prostě nemohl jít jen tak ven na ulici a zabít pár lidí, nebo si aspoň vylít zlost tak, že by z nich pil krev. Nešlo to, a tak musel řešit všechno alkoholem. Doma měl sice zásob habaděj, ale proč by konečně nemohl jít někam do baru, pořádně se zlískat? Jako člověk se opije mnohem dřív, bude to zábava. Taky by mohl zavolat Claire. Třeba by se šla opít s ním. A aspoň by viděla jeho nový tělo. Jo, zavolá jí, a to co nejdřív.
Hodí na sebe koženou bundu, kterou nosil vždycky a odešel z domu. Tentokráte nenasedl do auta, protože věděl, že se opije a vážně se nepotřeboval cestou zpátky někde vybourat a umřít. Na to měl ještě moc zařizování. Rozejde se proto pěšky do města. Asi za půl hodiny dojde k jednomu baru, kde už párkrát byl, vejde dovnitř a sedne si k baru. Objedná si panáka bourbonu a když mu ho obsluha přinese, hned ho do sebe hodí, na ex. Řekne mu o další. Teď na svou objednávku u baru čeká.

( A je to tady další den v tomto městě v New Orleans.Snad to bude lepší den než ten včerejší doufá ,že už tu protivnou a nesympatickou holku v životě nepotká.Ted kluk za barem celkem ušel ale kdo ví co by se z něj nakonec vyklubola.NAkonec je dobře ,že odešla.Hotel si musela nakonec najít sama..Nebyl tak špatný jak čekala ,že bude.Dneska už má náladu tak na jednu věc.A to na jednoho panáka vodky no možná na více panáku..Prochází se po městě celkem utahaná a znechucená..Uvidí nějaké bary.Tak kolem nich projde a jeden z nich ji padne do oka.Tak otevře dveře a vejde dovnitř jelikož má boty s podpatkem ,který klape snad přes celý bar tak jí každý uslyší..Posadí se k baru dá si nožku přes nožku a zavolá barmana) Dobrý den,prosím jednu sklenku vodky s džusem (Usměje se na něj mile.Chce na každého udělat dobrý dojem.Trochu se porozhlédne po baru moc lidí tady není.Oko ji padne na jednoho týpka co seděl kousek kolem ní tak se na něj usměje prohlédne se hi a poté se podívá jinak a napije se svého pití)

Barman mu zrovna podává jeho další objednávku - nečekaně dalšího panáka. Za chvíli ho už asi nebude otravovat tím, aby mu každých pět minut přinášel nový on, ale řekne si rovnou o celou flašku. "Díky," zamumlá. Dneska je nepříjemný na každého a neví, koho by musel potkat, aby se to změnilo. Neměl náladu vůbec na nikoho. Byl naštvaný na celý svět, hlavně na sebe. Dával si za vinu to, co se stalo. Nereaguje na to, když se otevřou dveře, protože koho by taky mělo zajímat, že do baru vešel někdo nový? Možná tak někoho, kdo byl na lovu a chtěl si užít. A to Kol rozhodně nebyl. Stejně ho ale ten klapot podpatků donutil, aby se podíval, kdo dovnitř vešel. Byla to mladá holka, blondýna. Kolik jí mohlo být, tak dvacet? I kdyby si dneska chtěl Kol s někým užít, ona by to rozhodně nebyla. Obrátí se zase k baru a napije se z panáka. Tentokrát ho nevypije celý na ex. Kouká někam dozadu za bar, kde jsou na poličkách lahve s alkoholem. V ruce drží sklenku a hýbe s ní tak, že vzniká v alkoholu malý vír. Ucítí na sobě něčí pohled. Má neblahé tušení, že je to právě ta holka na podpatcích. Otočí se jejím směrem a všimne si, že se na něj usmívá. On na ni hodí takový neurčitý pohled. Rozhodně se na ni neusmívá. Nemá náladu na nic a na nikoho. A už vůbec ne na holku, která tady byla jenom kvůli jednomu. Alkohol, nožka přes nožku, pěkné oblečení... Jojo, za starých časů by toho Kol možná využil, ale ne dnes. Otočí se zpět k baru a vypije zbytek bourbonu. Rozhodně nemá v plánu za dívkou jít.

(Znovu se napije.Možná ,že by to do sebe rovnou kopla ,ale to ne možná později.Když po ní hodí neutralní pohled tak se jen trochu ušklíbne..Vážně ti lidé tady kdybych to věděla tak tady vážně ani nejezdím.Pomyslí si.Jestli je tady každý takový nudný naštvaný bručoun tak je to tady pěkně na hovno.Zadívá se před sebe kde je menší vytrínka ,kde jsou nějaké fotky a pohlednice..Nakonec do sebe všechnu vodku kopne a objedná si ještě jednu.Nejraději by si tady ted zapálila ,ale kdo ví jestli se tady může vůbec kouřit tak raději ne.Vezme si nového panáka co jí barman donese a napije se.Když se tak zamyslí tak tedkom traví snad každý den v baru.Koukne se na mobil jestli jí někdo nevolal nebo nepsal ,ale nic tak znovu zastrčí mobil do kapsy a koukne na barmana jak michá nějaké ovocné koktejly.Poté ji to nedá a podívá se znovu na toho chlápka.Někdo měl asi hodně špatnej den pomyslí si.Mohla by se s ním hodit do řeči ,ale kdo ví co se z něho vyklube kdo ví jak dlouho tady sedí a kolik toho už vypil.Ale nakonec ji to nedá tak si odkašle a promluví na něj) Hádám ,že taky špatnej den (Podívá se na něj.Znovu se napije a podloží si rukou bradu)

On rozhodně není bručoun, kdyby ho znala pořádně, tak by věděla, že je to normálně docela vtipálek s dost narážkami a takovými těmi svými kecy, které snad ani nikdo jiný mít nemůže. Na první pohled si o něm možná myslela, že je to bručoun, ale co to bylo oproti tomu, co si myslel on o ní? Taky o ní neměl zrovna nějaké valné mínění. Objednal si dalšího panáka, vlastně tak trošku zkoušel, co tohle tělo vydrží. Ten chlap nemusel vůbec pít a proto Kol bude opilý za chvilku. A nebo to byl podobný týpek jako Kol a vydrží toho hodně. Uvidí se. Když se na něj znovu ta holka podívá a tentokrát začne mluvit, koukne se na ni s trošku tázavým pohledem ve tváři, co po něm vůbec chce. "Špatnejch několik pár následujících měsíců," ušklíbne se. Už teď ví, že to v blízké době nebude procházka růžovou zahradou. Bez Genevieve, v těle člověka, s Esther za zády... Lepší to být nemůže. "Seš vůbec plnoletá, že se tu nalejváš alkoholem?" koukne na ni tázavě. Ne, že by ho to teda nějak zajímalo. Prostě se nudil, tak se bude ptát na různé věci. A nebo bude mlčet.

(Kdo ví jestli na ní bude mít více náladu snad nebude takový jak ta včerejší holka..Snad ji aspon tenhle kluk normálně odpoví a nebude hned nadávat atd..Ne ,že by si taky hned chtěla nadělat fůtu kamarádu nebo hned najít kluka.Na to nemá ani pomyšlení tak ,aby si hned nemyslel ,že ho nabaluje nebo bůh ví co.Možná má vyzývavý vzhled ,ale žádná děvka teda není.Tak doufá ,že si to o ni nemyslí.Sice je blondýna ,ale každý blondýna není taková jak si každý myslí.) No páni teda (Kdo ví co se mu stalo.To nemůže někdy poznat někoho kdo má zrovnu štěstí a dobrou náladu.Znovu se napije a poté se zasměje jeho hlášce) No ehm.. Popravdě je mi 22 let (Přikývne) No ale hodně lidí říká ,že vypadám tak na 18..Ale neboj se..No doufám ,že občanku ti ukazovat nemusím (Podívá se na něj a znovu si ho celého prohlédne..Musí se tady více rozkoukat a získat nějaké informace ,aby se poté mohla pomstít.Musí se tady porozhlédnou a najít rodinku Mikaelsnů.. Poté zjistit ,který z nich zabil její rodiče..Jelikož viděla pouze fotku ,kde byli v původních tělech tak ani netuší ,že právě mluví z jedním z nich)

Bylo dobře, že nevyzvídala, proč že se má takhle špatně. Stejně byla cizí a nic jí do toho nebylo. Vlastně tady šlo spíš o to druhé. Kol si není jistý, že by někomu, koho zná dobře, řekl, co se děje. Claire by s tím nezatěžoval, tu by to vlastně ani nezajímalo, když jde o Gen. Možná tak v tom, že teď by měla volnou cestu k němu. Ale doufá, že tohle už si oba dva vyjasnili a jsou prostě kamarádi. Nic víc. Neptal se jí na věk, jen se jí zeptal, jestli je vůbec plnoletá. A ona mu hned začala říkat přesně, kolik mu je. No co, ať si mele, on ji poslouchá stejně jen tak na půl ucha. Jedním uchem tam, druhým zpátky. "To je... zajímavý," ušklíbne se na ni, když řekne, že je jí dvaadvacet. "Ne, to mi fakt ukazovat nemusíš. Mně je zase víc let, než mi ostatní tipují. Tak o devět set nejmíň," řekne a ušklíbne se. Je mu jedno, kdo to je. Jestli je to někdo, kdo má v nadpřirozenu něco zažito a nebo ne. Buď bude zmatená a nebo bude vědět, o co jde. "A teď promiň, ale uvědomil jsem si, že se dneska nechci ožrat a ani nemám náladu na povídání s... tebou." Nejdřív chtěl říct něco ve smyslu '..s holkou, která chce zřejmě jenom jedno', ale nakonec si to rozmyslel. Vytáhl z kapsy peníze, zaplatil, vstal od baru a prostě odešel.

(Proč se s ním vlastně ted baví stejně jde vidět,že ho to nezajímá a očividně ani neposlouchá takže tak.Vážně kde se podívá samý nudný nezabavný člověk.Asi bude načase za chvílí odejít další pití už vážně nechce a co tady dělat jen tak sedět jak blbec chlastat a zírat do zdi jako pako.To fakt ne.Když ji poví svůj věk tak se trochu zarazí a podívá se na něj tak trochu podezíravě.ale raději nic neříká.Ne to ne přeci z původních upírů to nikdo nebude.Pokud si dobře pamatuje tu fotku tak takový jako on tam nebyl.Ne určitě ne.A tak blbá přeci není,aby se ho takhle ptala.Nechá si vše pořádně promyšlet co a jak později udělá.) Jo jasně chápu to (Přikývne a podívá se na něj) Tak se teda měj a užij si zbytek dne (Otočí se za ním a pak se otočí zpět k baru.No co lepší než včera.Kopne do sebe zbytek pití chvílí tam ještě tak posedává poté se zvedne zaplatí za sebe a také odchází pryč)

Bylo něco před polednem a Kola probudilo už zase slunce, které svítilo přímo na něj skrze okno. Člověk by řekl, že když už není upír, bude to sluníčko mnohem snesitelnější, ale ne, vůbec nebylo. Bylo to úplně stejný. A je otravný, když vás probudí sluneční paprsky, zvlášť když vstáváte s už špatnou náladou, která se následujících pár dní, týdnů, nebo možná i déle, nezmění. Ještě chvilku se povaloval v posteli, ale nakonec usoudil, že by mohl konečně vstát. Vyhrabal se v posteli a došoural se do koupelny, kde si dal rychlou osvěžující sprchu. Znovu se zastavil před zrcadlem a prohlížel si svou novou tvář. Bylo to tak zvláštní, už chce svoje tělo zpátky. Jako ne, že by tenhle chlap nebyl pěkný, ale Kol je prostě Kol. Vzal si na sebe modré džíny a šedé tričko. Došel do kuchyně, a jelikož měl dneska v plánu dost pít, najedl se, protože věděl, že kdyby pil na lačno, nebylo by mu pak nejlíp. Když už měl dost, u vstupních dveří na sebe ještě hodil koženou bundu a odešel z Plantáže do města.
Do oka mu padl jeden zapadlejší bar, nebyl ani tak daleko od toho, ve kterém pil minule. To ho ale vyrušila ta holka, když se s ním snažila 'nenápadně' seznámit. V tu chvíli na ni neměl náladu, byla otravná. Navíc se jí nechtěl svěřovat s ničím, co se týkalo jen a jen jeho. A Genevieve, samozřejmě. Nejradši by zavolal Claire a probral to s ní, ale to nemůže, protože ty dvě se nesnáší a Claire by byla akorát ráda, kdyby se dozvěděla, že to Gen ukončila. Vejde dovnitř a už teď je to tam docela dost cítit alkoholem a cigaretovým kouřem. Tady se bude pít dobře, a ten kouř... Ten nějak přežije. Dojde až k baru a sedne si na židličku. U barmanky si objedná panáka nějaké whiskey a čeká, až ho před něj postaví. Nevšímal si lidí kolem, nevnímal vůbec nikoho.

(Ihned jak odjela z nemocnice, vydala se vykonat svůj každodenní rituál. Připadala si nezastavitelná, psychopat, ale nezastavitelný psychopat. Prostě každý den zabila. Párkrát potkala dokonce upíra. Ty bylo těžší zabít, ale také to zvládla. Ty byli tak trochu jako bonusové body. Vždy hrála nevinnou, nebo naopak vyzývavou a pak je prostě zabila. Zbavila je jejich životů bez jakýchkoliv výčitek, ba dokonce si to užívala. Čím déle zabíjela, tím více toužila po krvi. Byla šílená, nekontrolovatelná, ale líbilo se jí to. Trvalo to už dlouho. Bylo jí divné, že o tom nezačali psát v novinách. Na tolik mrtvol museli již jistě přijít. Ale to jí nahrávalo jen do karet. Měl více možností, jak upokojit své choutky a provádět tak svůj rituál. Svým obětem vždy vyryla do čela velké písmeno E, byla to indície. Byla to taková hra. Bavilo ji jí hrát, a čekala, za jak dlouho na ní přijdou.
Ráno se probudila tak akorát, v deset. Ve čtvrtek a v pátek si vzala volno. Udělala ranní hygienu, oblékla se, lehce se namalovala, vlasy si učesala a nechala si je volně, přírodně rozpuštěné. Vzala si černé náušnice, kroužky, které však nebyli kroužky, jen z části. Na jednom konci kroužku končili hrotem a na druhém konci kuličkou. Byli malé a pěkné. Byl to vlastně spíše piercing. Najedla se a vydala se pěšky do města. Byla tam brzy. Měla sjednanou schůzku s jedním mužem, který si u nich v práci nechával dávat opravovat motorku, kterou od něj chtěla koupit. Byla celá černá, dokonalá. Nejdříve jí řekl, že když se s ním vyspí, dá jí tu motorku zdarma. S díky odmítla a nakonec se domluvili na přiměřené ceně, když na něj Claire začal hrát takové malé divadýlko. Motorka byla stále v dílně a tak si pro ní dojde večer. Dala mu peníze a vyřešili všechno papírování. Ten muž byl velice vlivný a tak to měl všechno během chvíle hotové. Předal jí papíry s milým úsměvem a pohledem do jejího výstřihu. Kdyby jí tu motorku nedal za tak dobrou cenu, už by mu jednu natáhla. Pak si došla koupit helmu, celou černou. Nakonec skončila v jednom zapadlejším baru, sedící u baru, nohy položené na barové desce, potichu zpívající písničky spolu s rádiem a s poloprázdnou skelničkou Whiskey v ruce. Nejdříve měl barman na její nohy na baru nepříjemné urážky a dával jí jasně najevo,že se mu to nelíbí, ale ona ho odbyla a on pochopil, že jí má radši nechat na pokoji. Stejně tam skoro nikdo nebyl, nebo alespoň neseděl u baru. Z její lehké mimózy jí vytrhl muž, který si sedl jen o židli vedle ní. Tiše zahvízdala, ale tak nahlas, aby jí ten muž mohl slyšet.) Kohopak tu máme? Tak pěkné tvářičky sem tak brzy nechodí. Počkej, tipnu si, co se ti stalo. Dostal jsi kopačky od jedné holky, kterou si fakt miloval, ale choval jsi se jako kokot a ona tě nechala. (Podívala se na něj zkoumavě, zda uhodla, nebo ne a lehce zakroužila pitím ve skleničce a pak se napila. Odložila prázdnou skleničku na bar a když jí barman chtěl dolít, nechala ho jen trochu. Přeci jenom, ještě dnes bude řídit.)

Seděl u baru, teď už se skleničkou whishey, kterou obsluha položila přímo před něj. Nevšímal si, kdo je v baru ani kdo je u baru, prostě si teď žil takový svůj vlastní svět. Posledních pár dní byl celý tak uzavřený do sebe, nikam moc nechodil, s nikým se nebavil... To se mu nepodobalo. Možná to bylo tím, že je teď čaroděj. Protože kdyby byl upír, bylo by to naprosto jiné. Ovládla by ho zloba a hlad a určitě by někoho zabil. Ale teď to nejde, když je 'jen' čaroděj. Hodil do sebe na ex celý obsah sklenky. Objednal si rovnou další, když v tom slyšel hvizd a zdálo se mu, že patří právě jemu, protože tady moc lidí nebylo a ten hvizd se ozýval od baru. A tam byl jen on a... Claire? Poznal ji podle hlasu, ale potřeboval se ještě ujistit, že je to ona, takže se otočil směrem, odkud ty řeči, za který by nejradši zabíjel, přišly. A jo, opravdu vedle něj seděla Claire, s nohama na baru. Podíval se na ni s úšklebkem ve tváři a tiše se zasmál. Tohle bude zábava, když neví, kdo se v tomhle těle skrývá. "Vlastně jo, docela ses trefila. Akorát jsem se choval jako kokot, abych ji ochránil. To je polehčující okolnost, ne?..." řekne a pozvedne ukazováček, aby na to, co právě řekl, dal ještě větší důraz. "Chtěl jsem říct, že jsem si myslel, že v baru bych takhle brzo nenašel holku, která by měla truchlit někde doma a brečet do polštáře. Nebo se prohánět někde v lese s lukem a šípy. Ale to bych nesměl aspoň trošku znát Claire Evans, která místo toho, aby ubulená seděla u televize a žrala zmrzlinu, radši sedí za barem a chlastá," ušklíbne se pobaveně a hodí do sebe dalšího panáka. Potom mu v kapse zapípá esemeska. S otráveným zabručením ji vytáhne a přečte si ji. Je od Alisey.

kód:

"Pravděpodobně se urazila po tom našem menším incidentu a jela si sehnat nějakýho panáčka, aby ji utěšil. Nedělal bych si starosti, nebo... Počkej, fakt nefunguje lokalizační kouzlo? Mohl bych se zkusit za Esther stavit a nějak z ní dostat, kde je Rebekah. Ale dnes to nevyjde, mám něco na práci."

Opít se, to byla jeho dnešní práce. Zprávu odešle a zase se otočí na Claire.

(V rádiu zrovna hrála docela pěkná písnička a tak velice zpívala ta velmi známá a pěkná slova. Slova, plná nenávisti, vzteku, zklamání. Nebyla to její nějaká nejoblíbenější, ale líbila se jí. To jí bohatě stačilo. Ona teď byla zase flegmatik, až na to, že jí bylo jedno všechno, kromě jejího života. A že nic necítila. Jen včera ji posedl vztek, který s ní úplně otřásal. Bylo to ale tím, že vztek je jedna z nejsilnějších emocí, ovládá vás a ona ho má v sobě vrozený, jako žádnou jinou vlastnost. Je její součástí a přesto ho neumí ovládat. Pak si všimla nějakého muže, který seděl kousek od ní. Ten muž se na k ní otočil a ona mu konečně viděla pořádně do tváře. Pohledný. Prolétlo jí hlavou. Byl jí sympatický, ale ona teď na souložení měla jiného parťáka, který byl teď mimo, a nevadilo by mu, kdyby si užila jednu noc s pěkným mužem, úplně neznámým. Stejně jako jí. Jenže on se právě teď rozešel, což znamenalo, že jí nedá. Tedy, tak z 75%. Jeho úšklebek a lehké zasmátí přešla, jako kdyby to snad ani neudělal.) Ne, chránit někoho je slabost, tedy pokud to nejsi ty. (Ušklíbla se a trochu se napila ze sklenky, kterou měla položenou u nohou. Pohlédla na jeho ukazováček a zamračila se. Spustila nohy na zem a ruce si položila ostře na bar. Propichovala ho pohledem.) Truchlit nad čím? Nad mým mrtvým děckem, nebo nad mým mrtvým ex-přítelem idiotem? Už je po nich, nejsou můj byznys. Já tu navíc netruchlím, já oslavuji! (Povolila svůj pohled a hlasitě, upřímně se zasmála.) No, s lukem pořád chodím, ale střílet zvířátka mě trochu omrzelo. Ale tohle tě nemá co zajímat. (Pohlédla na něj a znovu ho propichovala pohledem.) Ovšem, mě ale dost zajímá, odkud mě tak dobře znáš, jak tvrdíš? Nelíbí se mi, když mě někdo zná a jeho ne. Ten člověk je pro mě tak trochu škodná a škodná se odstraňuje. (Podívala se mu tvrdě do očí a pak se lehce usmála, jako kdyby to byl vtip, ale nebyl. Napila se ze sklenky. On když si vytáhl mobil a odepsal na zprávu, povídala se na ten svůj. Zpráva od Alisei. Přečetla si ji a ihned jí na ní odpověděla.)

kód:

S Jaimem jsem se moc nebavila a navíc přestal chodit do práce. Tam na něj u šéfa najdeš číslo, řekni, že tě posílá Claire. Jinak, nedivila bych se, kdyby byl už dávno mrtvý. Kdo se motá kolem Mikaelsonů, skončí vždy mrtvý. - Claire

(Odeslala SMS, ke které přiložila místo, kde pracuje. Mobil zastrčila do kapsy a pohlédla na toho muže.)

Chránit někoho že je slabost? Claire ho právě nazvala slabochem a to se mu vůbec nelíbí, protože Kol Mikaelson rozhodně slaboch nikdy nebyl a taky se jím nikdy nestane. "Chránit někoho i přes to, že to znamená ho ztratit, to si myslíš, že je slabost? Naopak, to je síla, že člověk vůbec dokáže něco takovýho. Ale jak tak na tebe koukám, ty bys toho nebyla schopná, co?" Vypadala zvláštně, chovala se zvláštně. Jako by jí bylo naprosto všechno jedno, takový dojem z ní měl. Jako by jí záleželo jenom na sobě. A to ještě neslyšel to, co se chystá říct o svém dítěti. "Sláva, konečně se nechováš jak buran ze Zátoky ve městě," ušklíbne se na ni, když si konečně sundá nohy z baru. To jak je tam měla, působila tak, jako když přijede buran z venkova do velkoměsta. Ona nebyla buran, ale chovala se tak. Všiml si, že obsluze se docela ulevilo, když viděla, že konečně ty nohy dala dolů. Ale po těch botách tam zbyl pěkný binec. "Oslavuješ to, že ti umřelo dítě, otec toho dítěte? Oslavuješ to, že se na tebe tvůj nejlepší kámoš, do kterýho jsi zabouchlá, vykašlal? To jsou mi docela podivný oslavy, nemyslíš? Tohle by Claire rozhodně dřív neoslavovala. Normální Claire. Copak tě vyměnili nebo co?" koukne se na ni a ušklíbne se. Objedná si další skleničku, tentokrát dvakrát, i pro ni. Byla to sklenička jejího oblíbeného alkoholu. "Zvířátka tě omrzela? A co teda teď lovíš, Claire?" Tak nějak se bál, co odpoví. Snad zas nespadla do něčeho, co se mu nebude líbit. Nechtěl, aby se chovala takhle, byla jak bez citů. Nelíbilo se mu to, chtěl zpátky tu svou nejlepší kamarádku Claire. Všiml si, jak ho celou dobu propichuje pohledem. Je to zábava, ona neví, kdo je a on si ji může takhle dobírat. Nikdy jindy už takovou možnost mít nebude! "Claire, ty mi vyhrožuješ, jo? Mně? Chce se mi smát. Neublížila bys mi, a jestli jo, je s tebou fakt něco v nepořádku." Potom se na ni zaculí. Ale ne tak normálně, tohle zaculení dost připomínalo to, jaké na ni vždycky dělal Kol. Vlastně tohle byl Kol, akorát to vypadalo trošku jinak, když není ve svém těle.

(Kdyby věděla, že to je Kol, byla by zřejmě mnohem nepříjemnější a hlavně by věděla, kam správně bodnout, aby ublížila. V tom se teď vyžívala nejvíce. V ubližování druhých.) Ano, je to slabost věřit v něco tak pošetilého a nesmyslného jako je láska. Je to jako věřit v Boha, myslíš si, že existuje, ale stejně jsi ho nikdy neviděl. Takovýho? Ty se tím ještě chlubíš? Jsi ubohý. Ubohý. (Protočí nad ním oči a pak se na něj koukne.) Pravdou je, že mi na nikom nezáleží, kromě mě. Už nejsem taková. Chudinka uplakaná Claire, co se bála i svého stínu. Řekněme, že jsem se tak trochu upgradovala, inovovala. To člověk musí udělat, aby se pohnul dál. (Lehce se ušklíbla, když řekl, že se konečně nechová jako buran. Promnula si kolena a pohlédla mu do očí.) Jen jsem si udělala pohodlí a barmanovi se mé nohy líbily. (Ušklíbne se a trochu se předkloní. Jo, vypadala, že je jí všechno jedno, a že taky bylo. Díky toniku, co jí dala Esther. Možná, že kdyby teď toho muže trochu vyděsila, tak by jí dal její odpovědi mnohem rychleji. Nechá své oči úplně zežloutnout a varovně poklepe prsty do desky baru. Bylo jí jedno, že udělala bordel na dřevěné desce a že to teď ty lidi tam uklízejí. Upřeně se na něj podívala, oblízla si ret a tiše vydechla.) Oslavuji, že jsem si koupila motorku, idiote. Ale jo, to by se taky dalo oslavovat. Všechny mám z krku, nemusím se o nikoho zajímat, brát na nikoho ohledy, nemusím nic cítit, třeba jako když se na mě vysral znovu můj kámoš, kterýho jsem nemilovala, chtěla jsem si s ním jen zapíchat, prostě kámoši s výhodami. No, tak pohřeb je taky oslava, přijde mi to už docela normální, ne? (Podívala se na skleničku, která přistála před ní a s povytaženým obočím na něj upřela svůj zrak.) Do postele mě nechceš, tak nevidím důvod, proč bys mi kupoval alkohol, ale díky. (Jo, poděkovala mu, vychovaná je.) Žádná normální Claire není. Je jen Claire, a to jsem já. Pokud ti to vadí, měl by sis zvykat. (Odpoví mu na jeho otázku s vyměněním.) Myslím, že ti může být úplně jedno, co dělám ve svém volném čase. (Tentokrát její pohled byl mrazivý. Jako kdyby měla rozbít tu skleničku a střep vrazit Kolovi do krku. Jo, pro ni to sranda byla, až na to, že nevěděla, kdo je ten muž zač.) Jak jsem řekla, na nikom mi nezáleží. Ani na tvém ubohém životě. Máš jediné štěstí, že je tu více lidí, kteří mi trochu brání v tom, vytřískat z tebe, kdo jsi. I když už to vlastně asi vím, Kole Mikaelsone. (Poznala ho podle toho úsměvu. Ušklíbla se.) Smutný fakt na tom je, že horší tělo už sis asi vybrat nemohl. A i když vím, kdo jsi, nemysli si, že tě teď obejmu a budu ti skákat u nohou. Už mi na tobě nezáleží, Kole. (Ušklíbne se a lehce u toho pokrčí rameny, že si za to může sám.)

"Proč si myslíš, že je to slabost? Jenom proto, že ty už nemáš, v co věřit? Proto, že jsi o všechno přišla se chováš jak kráva? Aha. A jsem si jistej, že ty jsi lásku zažila, aspoň chvíli určitě." Nemusela to být láska k muži, ale ke svému dítěti. To dítě milovala a i když na začátku uvažovala, že by si ho mohla nechat vzít, neudělala to. Bohužel, jí osud nedá chvilku pokoj - její dítě umřelo a ona se asi kvůli tomu teď chová takhle. To by ale neměla. A vůbec Kol nechápe, jak se jí to mohlo povést, aby byla takhle neohleduplná a aby jí bylo všechno totálně jedno. Chce vědět, kdo jí v tom pomáhal, protože věděl, že na tohle by sama nepřišla. Vlkodlaci neměli spínač a vypínač emocí jako upíři, takhle to udělat nemohla. Takže buď kouzlo, bylinky... Nevěděl, ale musí to zjistit a nějak jí pomoct. "Já, že jsem ubohý? Ne, já nejsem ten, kdo si nějak zařídil, aby potlačil všechny svoje emoce, protože to nedokázal zvládat. A že já bych k tomu měl taky svý důvody," ušklíbne se na ni nepříjemně. Kolikrát už měl chuť emoce vypnout, když byl s Genevieve? Nejmíň jednou, dvakrát, určitě. A teď by to taky udělal, ale nemůže. "Myslel jsem, že když se hra upgraduje, je to změna k lepšímu - nové modely aut, nové tratě... Ale koukám, že u tebe udělali vývojáři chybu, a to dost velkou. Krok zpátky, za to bych dal na držku." V tuhle chvíli neví, že je to Kol a to je na tom to vtipné. "To vidím, jak se mu líbily. Tak moc, že byl štěstím bez sebe, když jsi ty hnáty konečně sundala dolů," zaculí se na ni nepříjemně. Jakmile se na něj podívá svými žlutými oči, pobaveně se na ni podívá: "A to mě má jako rozhodit, ne?" řekne a zasměje se. Jestli si myslela, že jeho rozhodní něco takovýho, byla na omylu. Narazila na Kola Mikaelsona, který byl navíc v těle čaroděje. Nějaká nevinná vlkodlačí žlutá očka ho nevyvedou z míry. "Koupila sis motorku? Doufám, že nejsi dárce orgánů, protože to by bylo asi proti stylu tvýho života, někoho zachraňovat, ne?" ušklíbne se a poslouchá ji dál. "Kámoš, s kterým sis chtěla jenom zapíchat, jo? Slyšel jsem, že jsi byla úplně zničená z toho, když jsi zjistila, že s tebou nikdy nebude a že si bude brát jinou ženou. Asi ti zlomil srdce, co?" Když si ona může utahovat z něj, on to bude dělat taky. "Ne, do postele tě fakt nechci, radši vyzkouším nový zboží, až budu chtít," ušklíbne se. Nemohla vědět, jak to myslí. Jestli snad tak, že se mu zdála stará? A nebo že ji už měl? Spíš to druhé. Ne, že by to s ní bylo špatné, to vůbec, bylo to úžasné, ale do postele ji teď rozhodně nechce. Právě dostal kopačky od svojí snoubenky, samozřejmě, že se ji bude snažit dostat nějak zpátky a nebude spát s jinými. Snad...? Kol, alkohol a krásné ženy, to byla nebezpečná kombinace. Trošku se napije ze sklenky, kterou jim barman přinesl. "Vadí mi to a nechci si na to zvykat. Takže co s tím můžu dělat?" podívá se na ni tázavě a začne se skleničkou dělat malé kroužky po baru, takže ve whiskey vzniká malý vír. "Ne, není mi to jedno, zajímá mě to. Řekni mi to, moc prosím," udělá takový směšný tón hlasu, ale vážně ho to zajímá. Snad nědělá něco hnusného, co dělala jako upír. Při jejich dalších slovech už pozná, že Claire ví, o koho jde. Jenom se ušklíbne, když vysloví jeho jméno. "Horší tělo jsem si vybrat nemohl? To mi říká ta, která mě doslova žrala a svlíkala pohledem, protože si představovala, jak budu u ní v posteli. Vážně ti nezáleží na tom kámošovi, kterého jsi nemilovala, ale chtěla sis s ním jen zapíchat? Aha. Nevěřím ti, Claire."