New Orleans - City

(Claire několik posledních dní trávila o samotě. Neměla chuť ani sílu na to, aby trávila s někým čas. Jediné místo, kde mluvila s lidmi byli krámy a práce, kam chodila více než předtím. Bavilo jí to a částečně jí to i uklidňovalo. Nemusela myslet na svoje problémy. Na to, že je těhotná, na to, že je rozhádaná s Kolem, který si bude brát Genevive, a na další spoustu věcí, na které teď neměla nervy, aby je řešila. Prostě je odložila na jindy. Také si změnila bravu vlasů. Potřebovala alespoň nějakou změnu. Doufala, že se potom bude cítit lépe, ale necítila. Avšak když se koukla do zrcadla, připadala si nová, jiná, možná i trochu lepší. Vůbec se nepoznávala.

Znovu se začala věnovat zpěvu a hraní na klavíru. Sem tam si zahrála v nějakém menším baru, tedy spíše restauraci a trochu si tím přivydělala. Delší dobu se neviděla s Jacksonem, a chystá se to brzy napravit, ale ne dnes ani zítra.

Dnes se vydala do města. Chystala se navštívit květinářství, aby si to doma trochu oživila a nějaké to kočičí žrádlo pro jejího čtyřnohého nového kamaráda, který se k ní svým způsobem vnutil. Ona neměla srdce na to, aby ho vyhnala ven a tak si se přivlastnili. Právě teď si krátila cestu parkem ke květinářství. Na lavičce vedle jedné starší paní patřila jednu nádhernou květinu, a ta jí tak uchvátila, že vytáhla mobil a při dřepla si, aby se jí povedlo lépe vyfotit. Ťukla doprostřed obrazovky, aby zaostřila a po chvíli zmáčkla kolečko dole na displayi, a květinu vyfotila. Odtáhla se a kývla na paní, která si jí nedůvěřivě měřila a květinu si přitáhla k sobě. Možná, že za to mohl její vzhled. Pronikavé modré oči, decentně nalíčené, zato plné rty, zvýrazněné tmavě rudou rtěnkou. na sobě měla koženou bundu s nýtky, světě šedivě-modré džíny, které byli na některých místech roztrhané a černé boty na klínku. Přes rameno měla přehozenou černou tašku čtvercového tvaru. Lehce na ní pokývla a pomalinku se vydala svým původním směrem. Dnes svítilo sluníčko a tak si Claire na nos nasadila černé brýle tzv. lenonky a rozhlédla se po okolí. Vlasy měl rozpuštěné, jen několik předních pramenů měla stažených dozadu a připevněných černou sponkou, aby jí nebránily ve výhledu.)

Dnes se probudil docela pozdě. Býval by spal klidně déle, ale ty sluneční paprsky, které svítily štvírkou mezi závěsy přímo do jeho obličeje, mu spát prostě nedovolily. Otráveně zabručel a podíval se vedle sebe, kde byla v peřině zachumlaná Genevieve. Zdá se, že spala tvrdě, takže ji nebude budit. Potichu vstane, sebere ze země oblečení a vezme si ho s sebou do koupelny, aby Gen neprobudil tím, jak se obléká. Dal si rychlou studenou sprchu, dneska potřeboval nějak probudit. Vyleze ze sprchy, nejdřív si ručníkem osuší celé tělo a potom i vlasy. Teď je má sice docela suché, ale trčí mu na všechny strany. To mu ale nevadí, na česání kašle, však ony se ty vlasy nějak narovnají. Oblékne si modré klasické rifle a černé tričko. Pak jde dolů do kuchyně, kde si dá jeden pytlík s krví, aby nikam nešel takhle na lačno. Poté dojde až ke vchodovým dveřím, z věšáku sundá bundu a navlékne si ji na sebe. Dneska výjimečně nemá svoji koženou; taky ji nemusí nosit pořád.
Tentokrát nejede autem, ale procházkovým krokem se prochází, ani neví kam. Vlastně ani nenapsal Gen žádný vzkaz, že někam jde... Kdyby něco, tak jí prostě zavolá. Ano, tak to udělá. Zrovna prochází jedním z neworleanských parků a rozlíží se kolem sebe. Když nad tím tak přemýšlí, vlastně by si dal zase krev přímo ze žíly. Ale ne dnes, je pořád celkem rozčilený. Ovládat se sice může, ale prostě by to nebylo ono... Teď jde kolem laviček, co jsou podél jedné z cestiček. Všimne si před sebou dívky, vlasy měla dočervena a byla pěkně oblečená (dobrá, zaujala ho hlavně ta bunda). Říká si, že musí být docela odvážná, když si dokáže nechat obarvit vlasy takhle načerveno. Viděl, že si fotí nějakou květinu, která zřejmě patřila ženě, co na lavičce seděla. A ta se na ní nedívala zrovna moc přívětivě. Ona dívka se za chvilku zvedla a rozešla se jeho směrem, teď šla naproti němu. Že by si přece jenom dal trošku krve...? Čím dál blíž byla, začala mu být povědomá. Styl její chůze, to bříško, které se rýsovalo pod bundou... Prošel zrovna těsně kolem ní a nasál její vůni. Ten parfém znal. Na chvilku se zastaví na místě, jakoby přemýšlel nad tím, jestli je to vážně ona. Je to vážně jen chvilka, ale pořád si není jistý. Zeptá se. Udělá dost rychle pár kroků dozadu a pak jeden do strany, takže ta dívka musí zastavit, aby do něj nevrazila. Kol si ji měří zvědavým pohledem a pod kulatými brýlemi hledá ty oči, které moc dobře zná. Možná, kdyby brýle neměla, poznal by ji už dávno. "Claire?" osloví ji tázavě, jako by se chtěl ujistit, že je to vážně ona.

(Byla až moc zaměstnaná květinou a svým cílem, přinést si dnes domů také nějakou, že si nevšimla muže, který stál opodál a měřil si jí pohledem. Jakmile se však otočila, nasála do nosu čerstvý vzduch a pohlédla na muže, měla dost co dělat aby nezpanikařila a nezačala dělat nějaké hlouposti. Proč zrovna dnes a proč zrovna on? To nemůže mít ani chvíli klidu? Proč nemohl jít jinudy? Srdce jí začalo být jako splašené a ruce se jí začaly potit. Stále šla stejnou chůzí proti němu. Její krok byl stejně stále vyrovnaný, ale s lehkou nedůvěrou v Kola, nebo v ní samotnou? Lehce se začervenala, když prošla těsně kolem něj a sklopila hlavu. Ještě že měla brýle a jinou bravu vlasů. Nemusí jí poznat. Ale zřejmě pozná. Její chůze, specifická vlčí vůně, tvary a křivky těla, vyšší čelo a malinkatý nos. Uvidí, že Kol zastavil a ona svůj krok nevědomky o něco zrychlí, jako by před ním chtěla utéct. Jenže on jí poznal a teď šel za ní. Měla chuť se rozeběhnout, jenže v těchto botách by si nejdříve rozbila pusu, než by mu utekla. Najednou ho spatřila před sebou a prudce zabrzdila. Omylem mu šlápla na nohu. Pitomče. Zaklela v duchu a vzhlédla k jeho obličeji. Nevěděla, co má udělat. Vedla mezi sebou boj. Chtěla ho silně udeřit a odejít, ale na druhou stranu se mu chtěla vrhnout do náruče a prosit ho o odpuštění. I když to možná chtěla, nikdy by to neudělala. Nikdy. Všimne si, jak se jeho rty rozpohybují a zformulují tu jedinou otázku, to jedno slovo, její jméno. Nadzvedne brýle a položí si je na hlavu, zaháknuté za vlasy. Sarkasticky se usměje a řekne.) Je mi líto. Před chvílí tady byla, museli jste se minout. (Pohlédne na něj a už už se chystá, že udělá krok do strany a obejde ho, jenže si to rozmyslí a nohu stáhne zase zpátky k sobě. Založí si ruce v bok a vyzývavým pohledem ho mlčky vyzve k tomu, aby jí něco řekl, pokud chce. Ona to začínat nechce.)

Šel naproti ní a pozorně poslouchal všechno kolem, hlavně to, jak se změní rytmus jejího srdce, když ho uvidí. V tu chvíli si ještě nebyl jistý, zda je to ona. Když si ale všiml, že ho zahlédla, srdce ji začalo bít mnohem rychleji. Samozřejmě, že to ještě nic neznamenalo, ale už jenom tohle ho donutilo k tomu, aby si ji prohlížel mnohem více, když procházel kolem ní. Nakonec si uvědomil, že je to vážně ona, až když prošel kvůli ní. Hodně mu pomohla její vůně, protože tenhle parfém používala hodně často a pokaždé, když ho někde cítil, spojil si ho právě s ní. Kol musí udělat rychle pár kroků vzad, aby ji vůbec dohnal, protože jak se zdálo, ona se mu snažila pláchnout. 'To jako vážně?' musel se nad tím pousmát, že se o to vůbec snažila. V takových vysokých podpatcích by chtěla utéct Původnímu upírovi? Tak to si hodně věřila. Jakmile se postavil před ní, tak mu šlápla na nohu. Buď nestačila zabrzdit, nebo to udělala naschvál, čemuž by se ani nedivil, po tom všem, co se mezi nimi minule odehrálo. Počká, až konečně zvedne obličej a podívá se mu do očí. Ona mu do očí vidět mohla, ale v jejím případě to byl docela problém, když měla brýle. Uvítal tak, když si je nadzvedla a položila si je na hlavu. Nad tím, co potom řekne, se musí pousmát. Ale rozhodně to není sarkastický úsměv, který mu právě teď dokonale předvedla ona. Přišlo mu to totiž vtipné. A taky byl rád, že ji vidí. Když postřehne, že dá nohu do strany, dojde mu, že chce odejít. Proto udělá maličký krok do strany, aby jí v tom zabránil. A ona díky tomu nohu stáhne zase zpátky. "Můžu jít, jestli pořád platí to, že už mě v životě nechceš vidět," řekne to tak, jako by mu snad bylo jedno, jestli odejde nebo ne. Ale tak to rozhodně nebylo; chtěl, aby to mezi nimi bylo zase dobré.

(Nelíbilo se jí, jak si jí prohlížel. Jako kdyby byla pod rentgenem a on mohl vidět všechno. Připadala si , jako kdyby byla nahá. On už jí nahou viděl, ale tohle byl jiný druh nahoty. Jako kdyby mohl vidět dovnitř ní. Do její mysli, vidět její jizvy, drápance, všechno. A jí se to nelíbilo. Nikdy neměla ráda zvědavé lidi a lidi co rádi viděli do druhých, i když taková ona přesně byla. Ona byla složitá, ale přitom jednoduchá. Ona byla vždy neobyčejná. Otec jí to vždy říkal. I když spolu neměli moc dobrý vztah, přímo příšerný, a i když ho nenáviděla, tak ho milovala, byl její rodina. Dříve to nevěděla, ale postupem času si to uvědomila. Všechny ty rány, všechen ten křik, všechen ten odpor, ty zlé pohledy, byla za tím láska. Miloval svou dceru zvláštním způsobem. Vychoval v jí to, čím dnes je. Zocelil jí, naučil jí zabíjet, zbavil jí nevinnosti, pomohl jí, naučil jí, jak přežít, jak se bránit, jak vytrvat. Otevřel jí oči. Dal jí jiný pohled na svět. A to pro ní bylo to nejcennější, co jí kdy dal. Trochu se unesla svými myšlenkami, najednou mu dupla na nohu. Jistě že se nebude omlouvat. Jeho hnědé oči. Nikdy si nevšimla jak hnědé jsou. Jak upřímné a hřejivé umí být. V tomhle byli rozdílní. Jeho oči byli důvěřivé, upřímné, hřejivé. Ty její byli chladné, bez citu, odtažité až nepříjemně vyhlížející. Všimne si, jak se koutky jeho úst lehce nadzvedly. Ano, měla by se mu omluvit. To ona byla ta hloupá, co to všechno vyvolala. On si bude brát Gen, to on bude šťastný a ona by mu to měla přát. Od začátku měla vědět, že jim dvou to nikdy nevyjde a tohle neměla nikdy dopustit. Neví, zda má být ráda, že zastavil její nohu, nebo ne. Jeho slova jí zaskočí. Nejvíce však ale jeho tón. Odvrátí od něj pohled a skousne si ret. Nemyslela to tak. Byla jen... zoufalá. Nevěděla, kudy kam. A tak řekla to, co jí přistálo na jazyku jako první. Vrátí se pohledem znovu k němu a setká se s jeho pohledem.) Ty víš, že jsem to tak nikdy nemyslela. (Spustí ruce podél těla a jednou se chytne té druhé. Najednou si uvědomuje, jak je Kol vyšší, mohutnější a silnější. Že její život tak trochu závisí na jeho náladě a na jeho vztahu k ní.)

Upřímně od ní ani omluvu za to, že mu šlápla na nohu, nečekal. Ani by se nedivil tomu, kdyby řekla, že si za to může sám, když se takhle najednou objevil před ní. Všechno to přejde jenom s malým úsměvem na tváři a sleduje ji, co z ní vyleze po tom, co řekl on. Pozná na ní, jak ji ty jeho slova zaskočila. Ale proč? Tohle vlastně nebyla jeho slova, ale její. To ona mu řekla, že ho už v životě nechce vidět, a v tu chvíli vypadala dost přesvědčivě, zlomeně a naštvaně zároveň. Sice tak vypadala, ale on doufal v to, že to přece jenom vážně nemyslela. Doufal, že si jenom těmihle slovy potřebovala vybít zlost, zajistit jimi, aby jí chvilku Kol nechodil na oči. A to se jí také povedlo. Od té doby se neviděli, pokud nepočítal tu párty na zimním stadionu. "Když jsi to říkala, znělo to dost přesvědčivě, Claire," celou dobu se na ni dívá, i když ona od něj odvrátí pohled. "Já jsem ti chtěl zavolat, ale nevěděl jsem, jak bys na to reagovala. Vadí mi, že jsme rozhádaní, Claire." Nespouští z ní zrak. Sleduje každou její reakci, sleduje řeč jejího těla, protože ta toho řekne mnohdy víc, než slova vypuštěná z úst. Složí si ruce na hrudi a čeká, co mu řekne. To ona by se mu měla omluvit. I kdyby chtěl on, nemůže, nemá za co. On jenom požádal ženu, kterou miluje, o ruku...

(Je pravda, že řekla dost ošklivých věcí, že ho uhodila a že to pro ní byla dost kritická a velmi emocionálně vypjatá chvíle, ale co měla dělat. Je jen člověk, a někdy to ze sebe musela dostat. Ono se to v ní hromadilo už delší dobu, ale Kol to schytal všechno. Prostě jí přetekla trpělivost. Znovu na něj pohlédne, až když znovu promluví. Už po druhé si lehce skousne spodní ret a pohladí se po ruce.) Já vím, Kole. A taky jsem to tak v tu chvíli myslela. Dokonce jsem byla připravená odjet nadobro z města. (Přizná mu své plány, které nakonec zavrhla. Ještě nějakou dobu tu zůstane. Ale přeci jenom, nebylo by to krásné? Odprosit se od Původních, od toho všeho, co se zde stalo. Od všech lidí, co tu žijí, od New Orleanské Claire. Proto se přebarvila. Byl to úplně prapůvodní záměr její přeměny, ale nakonec to všechno dopadlo jinak.) Je dobře, že jsi nezavolal. Všechno by jsi to jen zhoršil. (Odmlčí se a sklopí pohled. Zadívá se na jeho špičky bot a na ty její. Neví, co má říct. Teď je naštvaná spíše na sebe, než na něj. On za nic nemohl. Nasaje vzduch do plic a promluví.) Kole, ty víš, že tohle mi nikdy moc nešlo. Omlouvání se, přiznávání si vlastních chyb. Ano, zamilovala jsem se do svého nejlepšího kamaráda, a řekla jsem spoustu špatných věcí, ublížila ti, řekla něco, co bolelo nás oba. Já jen... (Odmlčí se, obejme se rukama a znovu se mu podívá do očí. Tohle spojení slov nesnáší.) Omlouvám se. (Pohlédne mu do očí, ale jen na krátkou chvíli. Je v jeho přítomnosti nervózní a má potřebu odejít. A také že za chvíli odejde. Nasadí si brýle a prostě odejde.)

Trošku se zamračí, když mu oznámí, že měla v plánu odjet z města. Možná by to vyřešilo hromadu jejích, ale i Kolových problémů, ale on nechtěl, aby odešla. Měl Genevieve, ale s kým jiným se dokázal ještě normálně bavit? S Elijahem? S Niklausem? To asi ne. Možná tak s Aliseou, ale to byla jeho sestra, to prostě není ono. Posledně si dobře popovídal se Sophie, ale to si řekli rovnou, že žádní velcí kamarádi nebudou. A navíc ona se přátelila s Genevieve, takže to by taky nebylo zrovna super, Sophie by jí určitě okamžitě všechno řekla - je to ženská. "Vsadím se, že tohle jsi udělala ještě předtím, než ses rozhodla zůstat?" podívá se na ni tázavě a vezme mezi prsty jeden pramínek jejích červených vlasů. Chvilku si je prohlíží, ale pak zase ruku spustí k tělu. "Stejně si nemyslím, že bys odjela bez rozloučení. A když jo, zjistil bych, kam jsi odjela a asi bych si udělal menší výlet, abych ti udělal přednášku o tom, že je slušnost se rozloučit, Claire," uculí se. "Asi. Přece jenom, bylo by jednodušší poslat mě do háje přes telefon, že jo? Nebo bys mi to pro jistotu ani nezvedla." Zkonstatuje. Určitě by mu to nezvedla, kdyby viděla, že volá právě on. A nebo by to zvedla a poslala ho někam do pryč. Potom už nic dalšího neříká, jen čeká, co ještě řekne Claire. Když začala, myslel si, že půjde prostě jenom o omluvu, ale tohle bylo zároveň i něco jiného. Ona se mu právě přiznala k tomu, že se do něj zamilovala. Mohla vidět, jak je překvapený, protože tohle vážně nečekal. Věděl, že ona si od toho slibuje možná něco víc, než jen přátelství, ale měl za to, že to si už vyříkali. A ona na něj teď vybalí, že ho miluje. Je teď tak trošku překvapený a přemýšlí, co jí na to říct. Z přemýšlení ho vytrhnou až její další slova, kterýma se omlouvá. "Cla..." chce ji nejdřív oslovit jménem, ale potom zavrtí hlavou, nechápe to. "Jak? Jak ses do mě mohla zamilovat? Podívej se na mě, jsem Původní upír, závislák na krvi, lepím na sebe problémy, do kterých pak tahám nevědomky i jiné, občas mám nemístný a pitomý poznámky..." Možná poprvé ho mohla slyšet, že nemluvil jako ten největší egoista na světě. Teď vypíchnul to nejhorší, co se týkalo jeho osoby. Tedy aspoň si to myslel. "Musíš si vybrat někoho, kdo se dokáže postarat nejen o tebe, ale i o tvoje dítě. A to já rozhodně nejsem," podívá se na její bříško. Přece nemůže chtít někoho, kdo chystá svatbu s jinou ženou. Celou se na ni dívá tak trošku nechápavě a překvapeně, co se to dozvěděl...

(Vidí, že je mu proti srsti, když mu oznámí, že se chystala odjet. Bylo by to pro ní i pro dítě lepší. Bylo by to lepší pros spoustu lidí. Možná, že by chyběla Jacksonovi a Kolovi, ale jinak by jí nikdo nepostrádal. Sleduje, jak pozvedne svou ruku, zeptá se jí a vezme pramen jejích vlasů mezi prsty.) Já se nevsázím, protože to tak je. (Odpoví mu stručně, jednoduše, pravdivě. Jakmile ruku stáhne zpět k sobě, pramen který držel v ruce jí spočine znovu na klíční kosti. Nad jeho slovy jen pozvedne tázavě obočí. Tohle si opravdu myslí? Kdyby tohle opravdu udělal, dala by mu namístě pěstí. A bylo by jí jedno, co by následovalo.) A já bych ti potom nakopala zadek za to, že mi nedáš pokoj ani potom, co dám všem okolo jasně najevo, co si myslím a co potřebuji. (Založí si ruce na prsou. Její srdce už netluče jako splašené, už je docela klidné, zato Kolova společnost v ní probouzí naprosto jiné pocity. Zamyslí se, co by udělala.) Nejdříve bych tě poslala hodně daleko a potom bych si navždy vypnula telefon. (Zkonstatuje holý fakt. Možná, že by ho navštívila v sídle a omlátila mu ten telefon o halvu, aby věděl, co to znamená "Nech mě být.". Nad tou myšlenkou se musí ušklíbnout. Bylo na něm vidět opravdové překvapení. Všimne si, jak jí chtěl oslovit, ale nakonec toho nechal.) Jak jsem se do tebe zamilovala? (Rozhodí rukama. Ona sama to neví. Neví, co mu na to má říct.) A zapomněl jsi na to, že jdi idiot. Ale prostě se to stalo. Ty se oženíš s Genevieve a budete spolu šťastní. Moje hlava je s tím smířená a srdce se otupí. (Pohlédne mu do očí. Proto by bylo lepší, kdyby odjela. Ona si vlastně myslela, že věděl, že ho miluje. Ano, ještě stále, ale pomalu učí své srdce jak ho nemilovat.) Kravina. Dokážu se o sebe postarat sama, stejně tak o dítě. (Namítne ihned. Myslí to vážně. Pak na něj ale lehce posmutněle pohlédne.) Kdybych byla Genevive, byl by jsi takový. (Řekne další prostou pravdu. Pohlédne mu do očí a nasadí si brýle. Spustí ruce podél těla. Nechce si dnes znovu zkazit náladu.) Beru to jako usmíření. A teď mě omluv, musím ještě něco stihnout. Za pět minut tam zavírají a já bych to ráda stihla. Navíc, obou dvou to dnes asi už stačilo. Promluvíme si zase jindy, ano? (Lehce se pousměje, natáhne k němu svoji paži a pohladí ho bundě. Je to jediný dotek, kterého je teď schopná.)

"Kdybys mi řekla, že si chceš obarvit hlavu na červeno, s největší pravděpodobností bych se ti to snažil vymluvit... Ale jak vidím, ani bych to dělat nemusel, protože ti to sluší." Ano, pochválí jí to, nevidí důvod, proč by to neměl dělat. Vždycky jí chválil, jak vypadala, tak proč by od toho měl teď upouštět? Claire je krásná žena, která se musela líbit hromadě chlapům, a je jedno, jestli má hnědé a nebo červené vlasy - slušelo jí obojí. "Aspoň nějaké rozloučení by to bylo." To, co řekl předtím, myslel spíš jako vtip. Respektoval by to, kdyby mu řekla, že za ní nemá jezdit. I když by mu to dělalo velké obtíže a jednou by se za ní prostě vydal, protože by ji chtěl vidět. Slyší její srdce, že už se uklidnilo, tak aspoň něco. "To je fakt milý," ušklíbne se nepříjemně, když začne říkat, že by ho poslala někam hodně daleko a mobil by pro něj navždycky vypnula. Stejně by ji dokázal najít, kdyby o to stál. A to že by přišla chvíle, kdy by o to fakt stál. Potom už mu Claire řekne o té své zamilovanosti k němu a on je jako by ho přejel parní válec. Ona sama neví, jak se do něj zamilovala. Jak by taky mohla? Láska nebylo něco, co by se dalo ovlivnit. Ani on nevěděl, proč se zamiloval do Gen, prostě se to stalo a ani k tomu neměl žádný velký důvod. "Jo, díky, žes mi to připomněla," zamumlá si spíš sám pro sebe, když mu řekne, že je i idiot. Pro ni idiot byl stejně jenom proto, že požádal Gen o ruku... "Claire, to, že si vezmu Gen ještě neznamená, že nebudeme my dva přáteli. Bude to jako předtím, nic se nezmění." To asi neměl říkat. Právě ji oznámil, že asi navždycky zůstane jen ve friendzone. Ona to sice musela vědět, ale stejně... "O tom nikdo nepochybuje, že to nedokážeš, ale přece jenom je lepší, když jsou na to dva." A když si nikoho nenajde, bude jí pomáhat, aspoň bude zábava. "Claire..." zmůže se jenom na to, aby se zoufalým výdechem řekl její jméno. Na chvilku zvedne hlavu a podívá se na oblohu. Najednou začne říkat, že už bude muset jít. "Já to jako usmíření teda moc neberu. Začnu to tak brát až když se spolu budeme bavit zase normálně..." Dívá se jí do očí, když ho pohladí po bundě. "Tak kam že to jdeme?" řekne s úsměvem. Jako by ho někdo přenastavil. Někdo udělal *cvak* a Kol se usmíval a choval se zase normálně jako předtím. "A jestliže spěcháš, měli bychom pohnout, co říkáš?"

(Jakmile jí Kol složí lichotku, neví, zda ho má praštit, nebo se cítit poctěna, protože Kol si z ní většinou dělal srandu. Jistě, také jí říkal, že jí to sluší, ale to nebylo pokaždé, co se viděli. A jí to nějak extra ani nevadilo. Jistě, byla ráda, když jí někdo složil pochvalu, ale nemuselo to být pořád, protože to pak začne člověka spíše rozčilovat, než aby ho to polichotilo.) Jsem ráda, že se ti to líbí. (Odpoví mu na to nakonec a lehce se pousměje. Jí se to líbilo. Byla to po dlouhé době změna. A to že se moc nebarvila. Spíše vůbec. Jednou byla blond, a poté několikrát různé duhové barvy a i přírodní. Ale zase tolik to neměnila. K té věci s telefonem a rozloučením se už nevyjadřuje, není jak, nebo co říkat. K tomu telefonu dodá jen jednu jedinou věc.) Mohl by sis za to sám. (Pokrčí bezvýznamně rameny a ušklíbne se na něj. Věděla, že je Původní a kdyby chtěl, našel by si jí kdekoliv. Je to přeci Kol Mikaelson.) Není zač. (Dodá na oko mile. Byl to idiot. Ne proto, že se bude ženit s Gen, nebo proto, že je Mikaelson. Je to idiot a i přesto se do něj zamilovala. A i přesto se s ním spřátelila. Povzdechne si, když jí řekne, že všechno bude jako předtím. Jen lehce nesouhlasně zavrtí hlavou.) Nic nebude jako předtím, Kole. (Přišla si, jakoby jí vůbec neposlouchal. Možná, že by se prostě měli na nějakou dobu přestat úplně vídat a bavit, dokud by nebylo po všem a vše by bylo dobré.) Můžeme se bavit jako předtím, ale něco se změnilo, Kole. Možná, že ty to tak nevidíš, ale já ano. Musím to jen… vstřebat, dobře? (Zastrčí si vlasy za ucho a založí si ruce na prsou. Zakroutí nechápavě hlavou.) Někdy lituji, že jsem nebyla na ženy. (Podívá se mu lehce nepříjemně do očí, ale po chvíli toho nechá. Jakmile odmítne toto usmíření, položí si ruku na čelo a lehce si ho promne.) Dobře, tak budeme dělat, že nic z toho se nikdy nestalo a všechno bude zase okey. (Řekne lehce rozmrzele. Všichni chlapy jsou stejní. Pomyslí si duchu a tiše zavrčí nad tím, kam se to dostala. Jako kdyby byl Kol natvrdlý. Najednou se zeširoka usměje. Celá tahle situace je úsměvná. Znovu se zamračí, když jí nekompromisně oznámí, že jde s ní. Tiše si povzdechne a vydá se rychlou chůzí do města. Ohlédne se za Kolem.) Tak dělej. Jinak mi tam zavřou! (Zavolá na něj a zrychlí svoji chůzi na maxim.)

Je docela rád, že mu nepřílítla z jedné strany rána, když jí pochválil ty vlasy. Přece jenom si mohla myslet, že si z ní jenom utahoval, jak u něj bylo zvykem. Ale u ní si z jejího vzhledu nikdy neutahoval. Možná to teprve přijde s tím, jak jí poroste těhotenské bříško. Jo, bude si z ní dělat takovou srandu jako z Hayley a Alisey. Pokud se spolu teda budou normálně bavit. Když řekne, že je ráda, že se mu to líbí, tak jenom kývne hlavou a pousměje se, dál se k tomu nevyjadřuje. Sice se jí chtěl ještě zeptat, proč zrovna červená, ale na to se nakonec vykašlal. Už ty její vlasy nebude nijak řešit. Změna je život a on kdyby byl ženská, kdo ví, co by měl na hlavě. Teď přemýšlel nad jinou změnou - tetováním. Ale to je potřeba dobře si promyslet, co by si nechal udělat. K tomu rozloučení už se ani jeden nevyjadřuje. Ona sice řekne ještě jednu větičku k tomu telefonu, ale on ji přejde jen mlčením. Když řekne, že nemá zač za to připomenutí, že je to idiot, jen se na ni ušklíbne. Byl idiot, věděl to. Snad by se dal titulovat i pár dalšími pěknými osloveními... Claire jich má na jazyku jistě mnoho. "Můžeme se aspoň snažit o to, aby to bylo jako předtím." Začíná vážně litovat toho, že se s ní posledně vyspal. Dvakrát. A z toho jednou to bylo, když nebyli opilí. Mělo mu dojít, že by si od toho mohla slibovat mnohem víc. Tohle to všechno pokazilo, jejich přátelství dostalo obrovskou ránu a bude zázrak, jestli se z toho někdy vzpamatuje. A když ano, nikdy to nebude tak úplně jako dřív, v tom měla rozhodně pravdu. Samozřejmě věděl, že se z její strany něco změnilo, ale co se týče jeho, bylo to pořád stejné... "Kdybych nebyl ten idiot, asi bych si všimnul toho, že se z tvojí strany něco změnilo. Nebo jsem si toho jen všimnout nechtěl, protože jsem nechtěl zničit naše přátelství," pokrčí rameny a podívá se na ni. Tu její poznámku o tom, že lituje, že nebyla na ženy už ignoruje, stejně by nevěděl, co jí na to říct. A taky se na něj v tu chvíli nedívala zrovna příjemně, tak raději mlčel. "Tak se mi to líbí," pousměje se na ni. Zamračí se, když se najednou dost rychle rozejde od něj se slovy, že má pohnout. "Což o to, já bych tam mohl být během mrknutí oka," řekne, když se upíří rychlostí přemístí přímo vedle ní. Teď už jde stejně rychle jako ona. Je mu jedno, jestli někdo viděl, jak moc rychlý byl.

(Je jí jasné, že si z ní bude dělat vtípky, až bude kulatá a bude se blížit termín jejího porodu. Pokývá, když řekne, že by se alespoň mohli pokusit, aby to bylo jako předtím.) Asi to nebude jako předtím, ale může to být ještě lepší. (Povzbudivě se na něj pousměje a rozzáří tak i svoje oči. Poprvé za dnešní den a poprvé před Kolem. Ona nikdy nebude litovat toho, co všechno s ním prožila ani toho, že se do něj zamilovala. Je to další životní zkušenost a doufá, že se její srdce otupí na delší dobu. Nad jeho dalšími slovy se zamyslí.) Možná, Kole. Ale už je pozdě. Co se stalo, stalo se. Nemůžeme to vzít zpátky, jen s tím pracovat a fungovat. (Znovu se pousměje. Je to pravda. Nedokážou cestovat v čase a napravovat své chyby. Nejsou dokonalí, ani všemocní. Prostě to přejdou, tak to bude nejlepší pro všechny. Trochu se lekne, když se k ní přesune upíří rychlostí. Zase to byl ten vytahovačný Kol, jakého znala.
Došli spolu do krámu a vybrali tu nejhezčí květinu, kterou si potom Claire koupila. Kočičí žrádlo zvldála koupit sama a tak se rozloučila s Kolem a odjela domů, do zátoky, kde se osprchovala a velmi brzy usnula.)

(Claire se probudila s křikem. I když jí Alisea dala bylinky a ona si z nich dělala čaj, přesně tak, jak jí řekla, její noční můry se jí vrátily. Tentokrát ale byly jiné. Jako kdyby to snad byli proroctví. Pokaždé ten samý sen. Jak přišla o dítě. Vlastně se ani nenarodilo živé. Zemřelo při porodu. Pokaždé křičela. Přišla i o to poslední. Ještě ho neměla a už o něj přišla. Možná, že ho předtím nechtěla, ale teď se na něj těšila čím dál tím více. Byl to její malý chlapeček. A najednou jí za celou tu dobu, Toby chyběl. Někdy přemýšlela, co by udělala, kdyby ještě žil. Kdyby ho nikdy nepodvedla, protože ve stejnou chvíli milovala Kola i jeho. Bylo ale nepodstatné přemýšlet nad něčím, co se už nemohlo stát. Někdy si říkala, že kdyby ho zastavila, mohl by ještě žít. Oblékla se, upravila a vydala se do města. Navštíví Aliseu, ale až později. Bohužel nevěděla, že není doma a tak se po nekonečně dlouhém zvonění rozhodla, že to zkusí jindy.
Právě seděla v jedné dražší kavárně, vychutnávala si svojí snídani v podobě jogurtu s ovocem a musli a sledovala jednoho mladíka, co jim tam hrál. Vždycky uměla ocenit živou muziku a tak se na něj sem tam vlídně usmála. Jí samotné však do smíchu nebylo. Trápily jí její noční výjevy.)

Pár dní po tom nedorozumění, co se stalo u Sophie, ještě zůstal v tom bytě, protože možná i doufal v to, že mu to ještě nějak přijde vysvětlit. Ale ona asi nepovažovala za nutné se za ním zastavit. Ani u ní nezvonil, to by tak ještě scházelo, kdyby tam potkal toho upíra. Sophie mu sice ukázala, že možná není tak špatný jako ostatní, řekla mu dokonce, že jsou přátelé... Ale tohle bylo na Adama moc. Upír s čarodějkou aby byli přátelé? To ne. Sbalil si těch pár věcí, co v bytě měl a hodil klíče na stůl. Ještě jednou zkontroloval, jestli tady už nic nenechal a když zjistil, že je všechno v pořádku, na záda si hodil pouzdro s kytarou, do ruky vzal klíčky a tašku s věcmi. Vyšel z bytu a potom došel až přede dveře Sophie. Nezvonil. Klíče položil přede dveře, aby si jich všimla a obálku s penězi podstrčil pode dveřmi. Byl si jistý, že sem moc lidí nechodí, takže klíče tu buodu v bezpečí. A peníze? Sice tu byl jen pár dní, ale nechtěl jí být nic dlužný. Dál se tu nezdržoval, prostě odešel rovnou do hotelu, kde se ubytoval a nechal si tam věci.
S kytarou teď chodil po městě a koukal, kde by si mohl takhle po ránu zahrát. Zaujala ho jedna trošku honosnější kavárna, takže do ní hned zamířil. Kupodivu ho hned nevykopnuli, když začal vytajovat svoji kytaru. Ba naopak, obsluha uvítala, že takhle po ránu tady bude hrát živá hudba. A navíc někteří ho znali buď z médií a když ne z nich, tak ho znali z té silvestrovské párty. Zrovna dohrával píseň od Nickelbacku, Far Away. Dneska ale nezpíval, pouze hrál. Všiml si, že se na něj občas podívá nějaká dívka. Pousmála se na něj, tak jí to oplatil. Proč také ne? Dohrál, opřel kytaru vedle sebe o zeď a rozhlédl se po kavárně, která byla docela zaplněná. Jediné místo bylo vedle té dívky. Nejdřív si došel objednat jedno latté a potom šel pomalu ke Claire. "Můžu si přisednout?" zeptá se jí slušně a s úsměvem.

(Snažila se přijít na lepší myšlenky, ale moc jí to nešlo. Stále měla před očima svůj hrůzný sen. Trápilo jí to, protože to bylo možné. Mohlo se to stát a nikdo by to nedokázala napravit. Poprvé v životě by byla bezmocná. Mohl by to být následek toho kouzla, co na ní dříve Genevieve použila, aby jí zbavila upírství. Třeba jí bylo souzeno, aby neměla děti. Ne, s tímhle se ona nevyrovná. Nedopustí, aby se něco takového stalo jejímu pokladu. Že by jí snad mateřství změnilo?
Neochotně se dloubala lžičkou v jogurtu. Nějak jí přešla chuť. Upřímně, tohoto zpěváka neznala. Nepoznávala ho ani z TV, nebo ze Silvestrovské oslavy, nic jí neříkal. Jakmile jí hudebník opětoval úsměv, přestala se usmívat. Jako kdyby snad zapomněla, jak se to dělá. Nebyla si jistá, čím to je. Najednou, jako kdyby jí to přinášelo neuvěřitelnou námahu, být veselá a usmívat se. Všimla si, že muzika najednou utichla a muzikant se zničehonic objevil u ní. Byla zaskočená a možná, že se i trochu lekla, jak se najednou objevil u ní. Jen přikývla.) No jistě. (A slabě pozvedla koutky úst v pokusu o úsměv. A jakmile si sedl, nenechá si ujít jednu malou poznámku.) Na kytaru vám to jde. Zajímalo by mě, zda i tak dobře zpíváte. Hodil by se mi mužský hlas na jednu písničku. (Lehce se ušklíbla a podívala se mu do očí. Už zase byla stará dobrá Claire, s trochu pichlavou náladou a troufalým pohledem.)

Ani si nevšiml, že se na něj ta dívka dívat přestala, protože se celou dobu nekoukal jenom na ni. Bloudil pohledem i po ostatních lidech, stejně jako to dělával na koncertech normálních. Když dohrál, jenom si objednal kávu a šel se optat té dívky, jestli si může přisednout, protože jinde už místo nebylo. A navíc, ona seděla sama, třeba společnost ocení. "Díky," pousměje se na ni, když mu dovolí, aby si přisedl. Nečekal, že se hned tak rozpovídá. Upřímně, nevypadala zrovna moc nadšeně, když tam tak seděla. Ale zdá se, že se jí nálada rapidně zlepšila. "No nevím, jestli i zpívám dobře... To byste se musela někdy podívat na koncert mojí kapely," ušklíbne se na oplátku a potom poděkuje obsluze, která mu kávu přinese. Okamžitě si trošku usrkne, jelikož byla horká. Ještě než obsluha odejde, objedná si tvarohový koláč.

(Měla dnes trochu horší náladu, ale zasunula své nepříjemné myšlenky do pozadí a snažila se trochu zpříjemnit si den. A řekněme si to na rovinu, kdo by si nerad popovídal s naprostým cizincem, který vypadá jako normální příjemný chlapík? Jakmile jí odpoví, musí se usmát.) Když zpíváte v kapele, tak zřejmě zpíváte dobře. Ale, proč ne. Ráda si poslechnu vaší kapelu. (Pousmála se, nabrala lžičkou trochu jogurtu s ovocem a musli a strčila si ho do pusy. Spolkla ho a sousto zapila pomerančovým džusem. Možná, že to není člověk. Upír rozhodně není, to by cítila na sto honů, čaroděj možná, a vlkodlak zřejmě také ne, to by ho znala. I když, mohl přijet čerstvě do města.) Mimochodem, já jsem Claire. Claire Evans. Těší mě. (Pousměje se a potřese si s ním rukou. Po chvilce k době ruku stáhne a pozorně si Adama prohlíží. Možná, že mu to bylo nepříjemné, ale ona tohle dělala pořád a u všech. Úplně teď zapomněla na svoje nepříjemné sny, problémy, a věci, co by měla řešit. Za dva dny bude vystupovat po dlouhé době v jednom baru, kam nechodí zase tak moc lidí, aby jí tam někdo znal, ale ani tak málo, aby si tam zpívala sama pro sebe. Jistě, je trochu nervózní, ale to byla vždycky. Podívá se mu do očí a následně sklopí svůj pohled zpět do misky s jogurtem. Několik pramenů jejích červených vlasů jí spadlo před obličej a tak jí částečně zakryli pohled na Adama. Zastrčila si je pohotově za uši. Ještě si na ně nezvykla.)

"Snad zpívám dobře. Kdybych nezpíval, asi bych litoval ty fanoušky, co nás poslouchají," zasměje se trošku a dívá se na ni. "Každopádně, když někde uvidíte plakát, že kapela Maroon 5 chystá nějaký koncert, určitě přijďte. Sice nevím, na jaký žánr si potrpíte..." Oni jsou pop-rocková skupina, ale spíš převažuje ten pop, takže pochopí, že se jejich tvorba nezalíbí hned tak někomu. Hlavně těm lidem, kteří pop ze srdce nenávidí. Trošku paradoxem bylo, že on měl rád spíš mnohem tvrdší hudbu, než hráli. Ale i kdyby chtěl hrát nějakou tvrdší, s jeho specifickým hlasem by to asi znělo divně. Znovu upije ze svého latté a už se dívá po někom, kdo by mu mohl donést jeho tvarohový koláč. Už si to k němu míří dívka, která mu před chvilkou přinesla i kávu. "Díky," poděkoval a potom se mlsně podíval na koláč, který měl na talířku. Už se na něj déle nemohl jenom dívat, takže se do něj pustil. Když se začala představovat, podal si s ní ruku. "Těší mě, Claire. Já jsem Bond. James Bond," řekne s naprosto vážným výrazem ve tváři a potom se zasměje. Prostě mu to nedalo, ona se před chvíli představila skoro jako agent 007, akorát dala místo příjmení jméno. "Já jsem Adam Drake," pousměje se na ni a pustí jí ruku. Pustí se znovu do koláče a samozřejmě mu neunikne, jak si ho Claire prohlíží. "Copak?" koukne se na ni tázavě a napije se kávy. "Jo, a před chvíli jste říkala něco o tom, že by se vám hodil mužský hlas do jedné písničky. Zpíváte snad?" podívá se na ni tázavě.

(Jen se usměje a přikývne, na jeho slova.) Aha. Takže jste známá kapela. (Zřejmě je zná, třeba z rádia, ale nepamatuje si je. Zadívá se mu do očí a zamyslí se. Potom oblízne lžičku od jogurtu a odloží jí vedle prázdné misky.) No, já bych řekla, že nějak vyhraněný styl nemám, ale co moc nemusím je takové to mluvení do hudby a dechovky. Prostě se mi ta písnička musí líbit. (Pousměje se. Možná, že se na jejich skupinu koukne a poslechne si je. Zřejmě již byl zvyklý, že když potká nějakého člověka, co je zná, ječí a piští a chce po nich podpis a fotky atd. To ona rozhodně nebyla. Dobře, dobře, jednou taková byla. Bylo to na jednom večírku, kde se objevila Marilyn Monroe a spousta dalších známých osobností. Ale jako upír si mohla dovolit všechno, takže má fotku se spoustou známých osobností. Nad jeho představením se neudržela a vyprskla smíchy. Tenhle muž bude zřejmě jen slavný zpěvák, co má příšerný smysl pro humor. Ale jí to rozesmálo. Nad jeho copak se jen lehce ušklíbne.) Nic, jen si tě prohlížím. To je snad trestné? (Mrkne na něj až skoro přehnaně a znovu se usměje. Je pozoruhodné, jak rychle se její nálada změnila.) No, dalo by se tak říci. Spíše pro radost, než pro peníze. Za dva dny budu znovu po dlouhé době vystupovat v jednom baru. Přislíbili mi i klavír, tak doufám, že to nezkazím. (Koukne se na něj a potom se znovu na chvíli zamyslí.) Kdybych řekla, že zpívám dobře, znělo by to namyšleně, takže řeknu jen, že zpívat umím alespoň obstojně. (Ušklíbla se a přisunula si k sobě džus. Přetáhla si přes prsty u rukou svetr, který skvěle halil její tetování vlkodlaka a právě teď skryla i prsten. Nebylo to před Adamem, ale před jistým mužem, který vešel do kavárny a jí byl už od pohledu podezřelý. Nerada by tu strhla nějakou rvačku.)

"No, asi nebudeme tak úplně neznámí... Byla jste na tom silvestrovském večírku?" podívá se na ni tázavě. Jestli tam byla, rozhodně je slyšela. A jestli je slyšela a nepamatuje si je, znamená to, že ji jeho skupina asi příliš nezaujala. "Faaajn, tak to by se vám to mohlo snad líbit... Rozhodně nerapujeme ani nedechovkujeme. Prostě normální zpěv, kytara, bicí..." pokrčí rameny a napije se kávy. Je docela rád, že tahle holka nebyla jedna z těch, co by byly hned vedle z toho, že ho potkali. Je rád, že ho neznala. Ale ne vždycky to muselo být tak, že se s fanynkou nedokázali bavit normálně. Sice neví, jestli se dá považovat Sophie za fanynku jeho skupiny, ale každopádně ho znala a věděla, že je celkem slavný zpěvák. A propovídali celou noc, a je nutno dodat, že to bylo v její společnosti příjemné. Ale znovu už si asi takhle nepopovídají, když se Adam odstěhoval a když už o sobě vědí, že jsou čarodějové. Což o to, to by ani nevadilo, ale horší bylo, že ona se přátelila s upíry. Myslel si, že si s ním třeba půjde ještě nějak promluvit, ale spletl se, protože nepřišla. Asi měla dost práce s randěním s tím upírem. Elijah se jmenoval? Je rád, že se Claire taky zasmála, protože by bylo trapný, kdyby se smál svému 'vtípku' jenom on. "Ne, to není trestný," řekne jenom a pokrčí rameny. Tak ať se dívá, on na tohle byl docela zvyklý. "Nepochybuju o tom, že zpíváte pěkně, když vám dovolili vystupovat v nějakém baru... Co s tím mužským hlasem? To potřebujete někoho do páru?" podívá se na ni tázavě. Nějak si neuvědomil, že mu začala Claire tykat, takže on pokračoval ve vykání.

Ano, byla. (Přikývne a usměje se. Vůbec jí nedošlo, kam tím míří, nebo co tím myslí. A pak jí to uhodí do očí. Položí si ruku zahanbeně na čelo a omluvně se pousměje.) Tak to jste vy? Vůbec si vás nepamatuji... Byla jsem trochu... no, zaměstnaná. (Dodala, nechtěla, aby to vypadalo, že se jí jejich hudba nelíbila. Ona si na hudbu pamatovala jen namátkou, nevěnovala jí to totiž nějak velkou pozornost. Nejdříve se hádala s Rebekah, tedy nehádala, ale už jen pohled na ní jí stačil a no a potom hledala Jacksona. A když ho našla, futrovala se jídlem, dokud to nezačalo vypadat divně.) No, myslím, že by jste se mi mohli líbit. (Znovu přikývne. Mohli by být něco jako Our Last Night, na které má ještě stále lístky. Zřejmě tedy vezme Kola, pokud se nenajde někdo přednější, ale zřejmě asi ne. Ona si ho neprohlížela, protože by ho snad chtěla zatáhnout hned do postele. Ne, jen si ráda všímala detailů a různých drobností. Prozradilo to většinou o člověku dost, i když to byla drobnost.) No, mám napsanou písničku pro dva. A ženský tam může být taky, ale nevynikl by tak jako mužský. Proto by se mi hodil spíše mužský. Takže, pokud by se vám do toho chtělo... Tedy, já si klidně najdu někoho jiného, jen jste mi prostě přišel do rány. (Trochu přívětivěji a vřeleji se na něj podívala.)

(Po tom incidentu v sídle na plantáži uběhlo už několik dní, ale Steven se z toho ještě nevzpamatoval. A jak by taky mohl. Zjistil, že na světě existují stvoření jako jsou upíři. Co dalšího tu vlastně ještě pobíhalo? Vlkodlaci, čarodějky, zombie, démoni nebo snad i andělé? Nemůže už věřit ničemu. Celý život žil v naprosté nevědomosti. Raději si vzal na několik dní volno, protože by stejně v práci byl k ničemu. Stále musel přemýšlet o tom, co se dozvěděl. Každou noc se mu o té noci zdálo. Každou chvíli před očima viděl tu nelidskou tvář. Jak vůbec něco takového bylo možné? Upíři měli být jen mýtus a výmysli spisovatelů a ne skutečná realita, v které on žil. Jenže kdyby tohle nezjistil, nikdy by mu nezačali docházet ty maličkosti. Těla bez krve, která se nacházela v jednom kuse. Byli to upíři, kdo ty lidi zabíjel. A všechny tyhle vraždy byli považovány za útok zvířete. Věděl o existenci upírů i jeho kapitán, a proto to všechno zatajil nebo byl opravdu tak naivní a myslel si, že to bylo zvíře? A co jeho snoubenka? Byla také obětí nějakého upíra? Na tuto otázku si ani nemusel odpovídat, věděl to ve chvíli, kdy se dozvěděl o upírech. Sice se konečně dozvěděl, kdo může za smrt jeho milované, ale nevěděl, kdo byl ten útočník ani jak by ho mohl zabít. Tohle vědomí ho frustrovalo ještě více, než nevědomost. Potřeboval se nějak odreagovat a dostat ze sebe všechen ten vztek, který cítil. Proto dnes odpoledne vyrazil na střelnici. Normálně chodíval na policejní, ale měl volno a tak šel do jedné veřejné, kam chodívali většinou lovci divoké zvěře nebo jakýkoliv člověk, který měl zbrojní pas a nebyl státním zaměstnancem. Jeho střelba na první pohled vypadá naprosto nezkušená. Jakoby střílel jen aby si vybil své emoce, ale to vlastně také dělal, až na to, že se vždy trefil, kam chtěl: přímo do hlavy, přesněji řečeno doprostřed čela papírového terče ve tvaru člověka. AKorát vystřelí poslední kulku ze zásobníku, odloží zbraň na pult před sebe a počká až k němu doputuje terč.)

(Pracovní dny trávil pořád stejně. Ráno šel do školy a domů se vrátil okolo třetí odpoledne, něčeho se najedl a pak už měl do večera čas trénovat. Jeho tréninky jsou velmi tvrdé a drsné. V pondělí chodí do obyčejné tělocvičny, kde jednoduše posiluje. Úterky a pátky chodí na nějaké bojové umění. Pokaždé se tam učí něco jiné a tím je to trochu matoucí. Člověk se jednou učí karate, přijde tam podruhé a učí se krav maga. Ale pro něj je to výhodné, jelikož musí být v dobré kondici a musí být celkově velmi pohotový. Zvláště pokud chce nějak skolit obávaného tvora, jakým jsou Původní upíři. Ve čtvrtek a ve středu většinou chodí běhat. Dneska však změnil naprosto svůj plán a rozhodl se, že si zajde zastřílet. Občas zabrousil do veřejné střelnice, protože se mu pořád nechtělo chodit daleko do lesa. Les měl ale lepší výhodu, protože tam mohl používat i zbraně, které nejsou zrovna dvakrát povolené. Třeba takové na dřevěné náboje a nebo na náboje skoro až přeplněné sporýšem. Vzal si tedy jednu ze svých zbraní, hodil jí do batohu a vyrazil na střelnici.
Prošel okolo několika chlápků, kteří vypadali na amatéry, jelikož se sotva trefili do terče. Ale kdo ví, třeba mají jenom špatný den. Došel až k poslednímu stanovišti. Vedle něho stál muž, který se zdál jako velmi nezkušený střelec. Jeho domnění zmizelo ve chvíli, kdy uviděl, že se trefil několikrát do hlavy.) Lovec? (Zeptá se ho na jeho povolání a sleduje terč, který se k muži vedle něho pomalu přibližuje. Vyndá si z batohu zbraň a položí si jí na pult. Vezme si sluchátka do rukou, ale ještě si je nenasazuje.)

Dívá se na ni, když řekne, že tam byla. Takže to znamenalo, že je musela slyšet hrát. Kouká na ni, je zvědavý, jestli jí dojde, proč se na to vůbec ptá. Usměje se na ni, když mu začne říkat, že si je vůbec nepamatuje a tak. Buď byla tak opilá, že si je nezapamatovala, a nebo se jí jejich hudba nelíbí. Nemá jí to za zlé. "Zaměstnaná? Chápu. Silvestr, přátelé, alkohol. Naprosto vás chápu," zasměje se. Zatím si nevšiml jeho (prozatím malého) těhotenského bříška, takže mu nemohlo dojít ani to, že nemohla pít. "No nevím, jestli se vám budeme líbit, když jste si nás nezapamatovala," podívá se na ni ublíženě, ale pak se pousměje, "tak si nás buď přijďte poslechnout někdy, a nebo si pusťte video na youtube. To bude možná nejdřív lepší, abyste pak nevyhazovala peníze za něco, co se vám nebude líbit." Stejně vypadala, že poslouchá spíš tvrdší hudbu, takže si nemyslí, že by z jejich tvorby byla nějak zvlášť nadšená... Když mu řekne, proč se zmínila o tom mužském hlasu, se zaujetím ji poslouchá. Že by si s ní zazpíval? Mohla by to být zábava, a na chviličku alespoň nějaká změna. Zasmál se, když řekla 'jen jste mi prostě přišel do rány.' Jojo, jemu přišla do rány Sophie a teď on přišel do rány Claire. "Proč ne," pokrčí rameny. "Kdy, kde a co se bude zpívat, Claire?"