New Orleans - City

(Zamračí se, když jí jako Kol znovu začne vytýkat dvě její chyby. Její pohled už není vlídný, ani příjemný, ani nic. Vidí, že dobře nepochodí ani u ní. V tom případě to nepůjde snadno ani u jednoho z nich. Už pomalu vymýšlí, co by Rebecce udělala, aby na její nabídku přistoupila.) Svých chyb jsem si vědoma. Proto jsem se vrátila. Abych své chyby napravila. Abych vám dala něco, co jsem vám před tisíci lety odepřela. (Koukne se na ní káravě. Její tón je ostrý jako břitva. Jakmile se zvedla z lavičky, Esther na ní jen káravě pohlédla a čekala, co si pro ní Rebekah přichystala za libá slova. Semkla rty k sobě. Její další dítě její nabídku odmítlo a chová se jako fracek. Zřejmě bude muset udělit další výchovnou lekci.) Když to nepůjde po dobrém, půjde to po zlém. To platí pro vás všechny. Budete mně potřebovat. Však vy sami se připlazíte na kolenech a budete mně sami žádat, abych vás osvobodila od toho, čím jste. Pamatuj na to, Rebekah. A pozdravuj bratry. Vyřiď jim, že se brzy znovu uvidíme. (Koukne na ní naposledy, než k ní její dcera otočí pohrdavě záda. Následně odejde do svého útočiště, ale ještě předtím si skočí do magického obchůdku pro nějaké magické předměty.)

*Jako klasicky měla dnes ráno školu a konečně byl pátek, takže to znamenalo, že bude volný víkend. Dnešní den bude mít takový volnější, protože nemají naplánované žádné písemné práce a ještě k tomu končí ve škole velmi brzy. Velmi brzo ráno vstane a jde se ještě před školou osprchovat, potom se jde podívat na Marcela, zda je vůbec doma nebo ne. Ne, že by ho tedy kontrolovala, ale někdy jenom tak pro své vlastní potěšení ho ráda budí a navíc měl včera večer rande s Cami a tak ji zajímá, co se dělo. Dá mu ještě pár minut a v té době se převleče, upraví se a ještě si udělá kakao, které vypije během chvíle. Vezme si tašku a hodí ji před dveře, než půjde. Vrátí se znovu k Marcelovi do pokoje a oddělá mu peřinu, vlastně ho hned probudí a vyptává se ho, jak to všechno dopadlo. Ne, že by jí chtěl nějak extra odpovídat, ale přeci jenom z něj něco dostane. Poté přes něj přehodí zase peřinu s poznámkou, že je neskutečně líný a nic nedělá, jenom se válí teoreticky doma. Tak ho nechá spát dál a zavře od jeho pokoje dveře. Obleče si kabát a obuje si vysoké kozačky. Zkontroluje čas na mobilu, který si potom zastrčí do kapsy kabátu a odejde z bytu do školy. Jde vycházkovým tempem, jelikož nespěchá. Když přijde o nějakou tu minutu později, tak se nic nestane a navíc se jí tam stejně moc nechce. Ty pátky bývají většinou nejhorší. Cestou do školy narazí na Tima, což se stává velmi často, jelikož mívají společnou cestu. Přivítá se s ním s úsměvem a hned navážou konverzaci, hlavně řeší, co plánují tento víkend a nezní ji špatně nápad, že by se mohli sejít a podívat se na nějaký film třeba v sobotu a nebo ještě lépe zajít si do kina. Přijde jí sms a ihned si ji přečte. Zjistí, že je od Cami a ráda by s ní zašla někde posedět a popovídat si, pokud bude chtít. Ihned ji odepíše, že se s ní ráda sejde a ještě i klidně dnes odpoledne, pokud má tedy čas. S Timem si povídají celou cestu a za chvíli dojdou ke škole. Na rtech se ji značí široký úsměv. Vždy, když je v jeho společnosti tak se usmívá. On je pro ni speciální, vždycky byl. Je to jeden z nejdůležitějších lidí, který ji zůstal a taky hlavně z toho bývalého života. Monique ztratila a i ostatní holky ze Sklizně...o své rodině raději ani nemluvit. Je ráda, že jako on jediný zůstal a vlastně jí potom ještě přibyl Marcel a Sophie. Nemůže být spokojenější v tomhle ohledu.*

*Dnes sa rozhodol, že si o niekoľko minút privstane, aj keď to predsa len nebolo nič ľahké vzhľadom na to, že včera ešte čakal na Cami, aby jej mohol trochu znepríjemniť jasne krásny večer po boku niekoho, kto mu nebol ani trochu sympatický. Jasné, jemu to mohlo byť tak jedno, ale v túto dobu jednoducho nebolo dobré, keď sa okolo nej niekto motal, navyše upír, ktorý jej môže byť celý čas po ruke. Bola to vlastne dosť otrava, ak si to zobral z druhej strany. Na jednej tu bola Sophie, na druhej Marcel, ešte sa môže pridať nejaký pôvodný a on si môže začať tak akurát pískať. Áno, bolo to ťažké, všetko udržať, tváriť sa spokojne, ale v podstate bol skôr netrpezlivý ako pokojný. Len čakal, odrátaval hodiny, dni a potichu sledoval, ako Cami začína pátrať a dostávať sa na stopu tomu, prečo sa pri nej tak veľmi drží, a príbuzenská láska to teda nebola. Niežeby Cami nebola fajn, vlastne bolo celkom pekné s ňou tráviť čas, občas rána, urobiť jej raňajky a vidieť jej zhnusený pohľad, keď jej o sebe povedal niečo, čo jasne nechcela počuť, možno by si na to dokázal zvyknúť, ak by niečo cítil, ak by jeho cieľom nebola moc, ktorú chcel odjakživa a vzdať sa jej...To by znamenalo prehrať, stratiť motiváciu a prečo by do pekla niečo také robil? Také veľké sebazaprenie by nahromadiť nedokázal snáď nikdy. Každopádne, nevstával skôr len tak, vlastne mal dosť naponáhlo, aby ju dokázal ešte zastihnúť, než sa jej začne prvá hodina, aspoň teda dúfal, že sa nepomýlil a na stránke to mali napísané správne, pretože by vážne niekoho zabil, ak by sa ukázalo, že to je omyl. Keď sa zdvihol z gauča, prosto zdvihol plachtu zo zeme a hodil ju späť na vankúš, viac sa už o poriadok nijako nestaral. Po krátkej sprche a miernej úprave vlasov na seba hodil tmavšie džínsy s vyhrnutými koncami a tričko s obrovským logom od Linkin Park, ktoré sa mu každým dňom pozdávalo viac a viac. Ešte raz sa zastaví, pričom pohľadom prejde svoj odraz v zrkadle a kútiky pier sa mu podvihnú automaticky dohora. To už sa však medzi dvermi minie s Cami, ktorá ho s krátkym komentárom vytlačí von a zamkne.* Dobré ráno aj tebe, sissie...*Zahlási niekoľko sekúnd po tom aj keď na nej mohol vidieť, že má značne naponáhlo, samozrejme, tráviť čas s Marcelom muselo byť extrémne vyčerpávajúce. Ako náhle začul tiecť sprchu, pousmial sa a prešiel k botníku, kde mala položenú kabelku aj so všetkým, čoby v nej malo byť, jeho však zaujímala len jedna vec, peňaženka.* Požičiam si nejaké drobné! *Prenesie vyťahujúc rovno niekoľko bankoviek nemalej hodnoty, pričom jeho hlas nie je ani zďaleka dostatočne hlasný na to, aby ho mohla kvôli tečúcej vode počuť. Zloží si peniaze do vačku a peňaženku hodí späť, pričom si na plecia hodí čierny kabát a vyjde z bytu. Do niekoľkých minút vystúpi z taxíka rovno pred školou, pričom medzi dvomi prstami podá šoférovi omnoho viac, ako si pýtal so slovami „Uži si prémie,“ a prejde pohľadom okolie. Chcel prísť samozrejme trochu skôr, aby si bol istý, že Davinu zastihne skôr, než stihne vojsť dnu. Samozrejme, nerobilo mu problém sa dostať do budovy, ale prečo si komplikovať život? Len tak „nenápadne“ postáva neďaleko vchodu pri schodoch opretý o betónový múr usmievajúc na všetkých, ktorí prejdú okolo neho dnu. V momente, keď zahliadne Davinu v spoločnosti jej až prehnane milého kamaráta, úsmev sa mu ešte o niečo rozšíri, pričom sa odlepí od múru a ide im rovno naproti.* Ahoj, cupcake. *Prenesie smerom k nej, pričom im obom ukáže vrchný rad zubov, ako náhle ich zastaví v kroku.* Tak som tu, ako sme sa dohodli. *Prenesie naoko nezáväzne, než pootočí hlavou ku Timovi a neurčito pokrčí plecami.* To vieš, rande veci a podobne. *Spojí pery do úzkej línie a prejde ho celého zrakom.* Možno, ak by si trochu zmenil účes...Tiež by si to raz zažil...Možno. *Zopakuje poniekiaľ kuriózne, než sa nadtým potichu uchechtne, vlastne sa to dalo považovať skôr za dusený výsmech.* Pekné, vážne...Ja som Kai, mimochodom. *Natiahne ku Timovi ruku, on však nevyzerá práve na to, žeby mu pozdrav mienil opätovať, a tak len ohrnie spodnou perou a mykne nad tým ramenami, pričom ruku pomaly stiahne.* Nič si z toho nerob... Vlastne...Vyzeráš omnoho priateľskejšie, než naozaj si...Je to ešte tou chlapčenskou vizážou alebo v tom je niečo iné? Čo povieš, cupcake? *Otočí svoj pohľad ku Davine, akoby sa jej to naozaj pýtal.*

*S úsměvem na tváři přichází ke škole a musí si sama sobě říct, že její den začíná velmi dobře. Možná je škola prakticky hned po Novém roce a možná jdou úplně zbytečně na jeden den do školy před víkendem, ale co? Stejně je to lepší. než neustále sedět doma, i když musí uznat, že vánoční prázdniny si užila, tedy když pomine tu celou záležitost okolo Kaie a to včetně i silvestrovského večírku. Nechce ale na něj rozhodně myslet a tak si znepříjemňovat myšlenky, takže vede docela vtipnou konverzaci s Timem. Už jsou ped vchodem do školy a chce začít stoupat po schodech nahoru, když v tom momentu ji vyruší hlas, který ji naprosto drásá její ušní bubínky. Není to tím, že by byl na poslech nepříjemný, spíše je to o tom, komu patří. Její krok zpomalí a vlastně ihned se zastaví. Její oči vyhledají ty jeho a dívá se mu do tváře s překvapeným, ale ne právě příjemným pohledem. Zajímalo by ji, co tady zatraceně dělá a jestli ji pozoruje dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. Vždyť jí jasně řekl, že ji chce dát pokoj, tedy alespoň v tom v smyslu, že ji nechce dál nějak ublížit. Ne, že by mu ty jeho kecy věřila, ale spoléhala na to, že už ji opravdu nechá na pokoji. A co se nestane? Dva dny po večírku si to nakráčí před její školu a hodlá ji opět obtěžovat a co je ještě horší? Právě teď je ve společnosti Tima. Vyhrožoval jí, že by mu mohl něco udělat a ona tady teď stojí po jeho boku. Pokud si myslela, že tento den bude skvělý, tak se velice mýlila. A co to je cupcake? To zase jí vymyslel nějakou novou přezdívku? Vážně kolik od něj už měla přezdívek? Rozhodně na tři by si právě teď vzpomněla. Ruce má založené v kapsách a už chce utrousit jednu ze svých poznámek, jenomže Kai ji předběhne v mluvení. Pozvedne nechápavě obočí, jen co zmíní, že je tady kvůli tomu, že se oba domluvili. Jistě, co je tohle zase za jeho pitomou hru? Ani nemá sílu na to mu něco odpovědět, protože ji vážně zaskočil. Pootevře ústa a celou dobu se dívá upřeně na Kaie, jako kdyby snad tady Tim ani nebyl. Není to pro to, že by snad chtěla Tima ignorovat, ale spíše proto, že se ještě snaží vzpamatovat z jeho velmi nečekané návštěvy. Pootočí hlavou do strany směrem k Timovi až ve chvíli, kdy na něj Kai začne hovořit a ještě tady vykládá lži o tom, jak mají rande. Střelí po něm ostrým pohledem, který říká "Co má tohle do pekla znamenat" v momentě, kdy by se dalo říct, že do Tima rýpe. Ne, rozhodně se netváří ani trochu přívětivě a o to víc, když se s ním Kai začne seznamovat. Vlastně by ani nedovolila, aby mu Tim podal ruku na seznámí a i když vidí, že se k tomu zdaleka nemá, tak přesto ho chytne za pravici a otočí se potom k němu.* Co kdyby jsi šel už dovnitř? Já si tady musím s...*Otočí se ke Kaiovi a upírá na něj zrak.*...Kaiem něco vyřešit. *Ohrne vrchní ret a znovu se podívá s omluvným výrazem ve tváři na Tima. Pustí ho a odtáhne se od něj. Přijde blíže ke Kaiovi a on si dovolí utrousit další poznámku. Ušklíbne se a zavrtí hlavou ze strany na stranu, aby s tím už konečně přestal, přitom ho chytne za paži a dá si ruku tak, jako kdyby se ho držela za rámě. Na tvář nasadí falešný úsměv. Přeci jenom jsou před školou a nepotřebuje strhávat na nich pozornost, i když si je jistá, že Kai by rád nějakou měl. Přinutí ho do kroku, když se sama rozejde pryč a táhne ho někde za roh, kde budou mít na sebe soukromí. Po celou dobu ho nepouští, až když přijdou za roh školy, tak se vyvleče z jeho sevření a podívá se na něj. Hlavou cukne trochu dozadu a na tváři má výraz, jako kdyby se ho chystala každou chvíli zabít. Pozvedne ruku, sevře ji v pěst a bouchne ho do levé paže. Samozřejmě, že se nijak nesnažila, aby ho to bolelo. Navíc má na sobě bundu a od ní snad ani rána nemůže bolet.* Co to děláš? *Řekne ne právě příjemný tónem.* Jaké rande? Co...co tady vůbec děláš? Sleduješ mě? Ty jsi vážně labilní. *Zavrtí hlavou. Musí uznat, že takového stalkera jako je Kai ještě nikdy nezažila a upřímně ani neví, co teď přesně má dělat. Tim se ji bude vyptávat a co mu na to řekne? Že je to vraždící psychopat a rozhodně ne její potencionální přítel? Jak to má vysvětlovat? Čeká na jeho odpovědi, přičemž z něj nespouští zrak.*

*Samozrejme, ju kvôli žiadnemu stretnutiu nijako nekontaktoval, ale to jej priateľ Tim vedieť vonkocom nemusel. Na druhú stranu tiež nebol ten typ, ktorý by jej zavolal, že sa stretnú, po čom by ona samozrejme radšej vôbec nešla do školy, alebo by prišla obklopená bandou upírov so šírkou ramien cez päťdesiat centimetrov, ktorý by na podnet Marcela neboli pripravení na nič iné, než na to, ako ho zabijú. Áno, bola to určite pozitívna predstava, mohol by sa už akurát tak pripraviť na proces dlhý, podľa jeho nálady a následné zlúčenie s prírodou. Pretože to je príroda, kamarát, prehovára na teba a keď sa raz nájdeš, no to sa už asi nenájdeš, niekde zasypaný hlinou, ktorá sa ti dostáva všade do úst, nosa a očí, ktoré už radšej ani neotváraš, pretože si pochopil, že to nemá význam, vieš, že je pri tebe a že si s ňou spätý, teda až do doby, kedy sa nevyhrabeš von, ak ti predtým neamputuje ruky. No, v krátkosti to mohol byť dôvod toho, prečo mal radšej svoje nečakané návštevy a príchody, s ktorými nič nikdy nič nemohol pokaziť, ani keby chcel. Navyše na Davine mohol vidieť to zdesenie, ktorým vôbec vnímala to, že tu pred ňou postáva, zatiaľ čo vedľa nej sa mihá Timothy s tým jeho vypúleným výrazom, ktorý mu niečo pripomínal, ale ani za Boha si nedokázal spomenúť, že čo. Chvíľu len sleduje jej pootvorené ústa, pričom neprestáva kecať, očividne do vetra, snažiac sa trochu zdeprimovať Timove vnímanie sveta a očividne mužský názor na seba samého. Vlastne to bolo veľmi obohacujúce, ako si mal teda vysvetliť, že mu nebol ochotný ani len podať ruku? Tí mladí boli dnes tak strašne nevychovaní, až by to jedného zamrzelo, a to už ani nehovoril o tom, ako naňho Davina do niekoľkých sekúnd položila ruku, akoby snáď vôbec vyzeral, že mu ju má niekedy, hocikedy v úmysle podať. Bol to ale jednoznačne jeden z tých zbabelých typov, alebo možno len nepovažoval Davinu za natoľko sympatickú, aby sa pred ňou obťažoval predvádzať. Vlastne to bola celkom zábava, stáli tam oproti sebe, pozerajúc jeden na druhého a jediný, kto niečo hovoril, bol on, zatiaľ čo Davina po ňom vrhala nie práve príjemné pohľady a Timothy sa šiel skoro zblázniť zo všetkej nechápavosti. Úsmev, ktorý mu panuje na perách by sa dal považovať za niečo medzi pobaveným a miernou suchosťou, s ktorou si chlapčeka pred sebou premeriaval pohľadom. Vo chvíli, keď k nemu Davina prehovorí, teda nie ani tak k nemu ako ku Timovy, aj keď jej oči patrili len a len jemu. Mierne sa pousmeje nad tým, keď urobí pauzu, než jeho meno vysloví, pričom krátko kývne hlavou a spojí pery nepatrne k sebe.* Jep, to som ja...*Vydýchne už naoko priam prekypujúc všetkou tou milosťou, ktorá sa v ňom tak neúspešne skrývala.* Niečo vyriešiť? Tak takto to dnes volajú? *Prenesie so širokým úsmevom na perách s pohľadom stále ukotveným na Timothym, ktorý sa už pomaly ale isto poberie dnu.* Bolo pekné ťa spoznať, Timi! *Zahlási za ním, než sa však stihne natočiť už opäť ku Davine pocíti na svojom predlaktí jej stisk. Ako náhle sa naňho usmeje, úsmev jej opätuje, už len akoby z provokácie ku tomu, že ten jej nebol ani zďaleka nejako úprimný či nadšený.* Mohla si mi zavolať, ak som ti tak veľmi chýbal. *Prenesie s ironickým podtónom, pričom sa z jej slabého zovretia nijako nevytrháva a než sa Davina ťahajúc ho so sebou vyberie niekam do strany, aby neboli tak veľmi na očiach, krátko na ňu žmurkne jedným okom.* Som rád, že si ho poslala preč...Vieš, veľmi nemám rád, ak nám do plánov niekto vbehne, je to akoby si ma pozvala k sebe a ja som si so sebou zobral niekoho úplne neznámeho...Nie práve príjemné. *Pokrúti nad tým hlavou krátko predtým, než konečne zastanú a ona ho v momente pustí, akoby jej dotyk bol snáď nejako limitovaný. Nepatrne nad tým ohrnie spodnou perou a prižmúri očami k tým jej, pričom skenuje jej masochistický výraz.* Takže, čo ke....*Začne, ale v tom momente sa jej zdvihne ruka a ona mu uderí päsťou rovno ľavej paže, akoby snáď niečím potrebovala vybiť zlosť, ktorú k nemu pociťovala, v tej chvíli však vystrelia aj jeho ruky a tú jej pevne oblapia okolo celého obvodu, pričom sa jej telo automaticky pritiahne bližšie k tomu jemu.*  Nechcem si ani prestaviť, koľko krát sa ti zdalo o momente, kedy ma udrieš...*Zasmeje sa potichu, než si zubami zahryzne do spodnej pery a hľadí jej stále spriama do tváre, pričom ho ani nenapadne jej ruku pustiť. Potom sa už samozrejme dostavia jej otázky, na ktoré by aj odpovedal, ak by ich preniesla trochu vľúdnejšie, predsa len nebol nejaký hala-bala panák.* Takže hádam, že som presne tvoj typ. *Opäť na ňu jedným okom žmurkne k jej poslednému komentáru k jeho až nadpriemernej labilite. Následne medzi nimi nastane na chvíľu ticho, než ju pomaly pustí a jednu ruku natiahne k jej tvári, pričom zastane pri jej pleciach a omotá si okolo jedného prstu jeden prameň jej hnedých vlasov.* Prečo tak vážne, cupcake? *Zdvihne k nej opäť pohľad.* Myslel som, že si spravíme pekné ráno, ako sa tomu hovorí? Brunch? *Prenesie trochu hádavo, nakoľko sa dalo povedať, že on to nepoužíval, akože nikdy. Jazykom si prejde po perách, než nimi trochu našpúli a zadíva sa jej do očí.* Každopádne...*Vydýchne nakoniec neurčito, pričom sa prestane hrať s jej vlasmi a spustí ruku späť ku telu.* Ako si teda správne podotkla ku mojej labilite, určite nechceš, aby sa prejavila niekde v okolí, ako tu v okolí. *Prenesie poniekiaľ nezáväzne.* Ten tvoj priateľ Timothy...Je tak rozkošný, môj brat by z neho bol úplne namäkko. *Pokrúti nad tým pobavene hlavou, než sa pozrie niekam ku chodníku oproti za cestou a následne sa mu na perách usadí celkom nevinný úsmev. * No ták, Davy...Bude to zábava, vážne.

*Pozvedne obočí, když okomentuje její slova. Jako kdyby se právě před chvíli nepředstavil a neřekl, jak se jmenuje. On opravdu potřebuje mít poznámku ke všemu, co někdo udělá a nebo řekne. Dokonce ani když nic člověk neudělá a nebo neřekne. Vážně okomentuje naprosto všechno. Hodil by se do zpravodajství, vážně ano. A možná ani tam by ho dlouho nechtěli. Ví od Marcela, že Kai je bratranec Cami a upřímně tu holku obdivuje za to, že s ním dokáže vydržet v jednom bytě skoro veškerý volný čas. Jí jde z něj hlava kolem jenom, když ho vidí a rozhodně to není poblouzněním, i když je pravda, že jeho velká výhoda je to, že vypadá takhle dobře. Jinak by ho lidé nesnesli ve své přítomnosti už vůbec. Povzdychne si u toho, ale nic neříká. oznámí Timovi, aby šel do školy a ona si to s Kaiem vyřeší. Rozhodně nechce hrát tu jeho hru, že jdou opravdu na rande a proto ani na jeho poznámku nic neříká, jenom stiskne zuby pevně k sobě. Otočí se na Tima a pozoruje ho, když odchází do školy, přičemž znovu střelí po Kaiovi pohledem, jen co se s ním "loučí". Měl tohle všechno zapotřebí a nebo ho jednoznačně bavilo ji provokovat? Co z toho všeho vůbec má? Možná by se na to mohla zeptat a možná nejlepší by bylo mlčet. Každopádně hodlá si to s ním vyříkat jinde, než tady ve středu pozornosti před školou. Přijde k němu a prostě ho chytne za paži, přičemž se na něj ne příjemně usměje. Pro něho jako kdyby to však byl nějaký vyslaný signál k tomu, aby jí to hned oplácel jeho flirtovním stylem. Pokud se teda dokázal usmívat i nějak jinak a pokud ne, tak tohle byl jeho přirozený úsměv. Začne ho táhnout z tama pryč, přeci jenom nepotřebuje strhávat na sebe pozornost. na je ten typ o kterém raději ať nikdo nic neví. Podívá se na něj, jen co na ni promluví.* Kdyby jsi mi chyběl, tak bych ti zavolala, ale to se nestalo. Takže co z toho vyplývá? *Pronese to taky ironickým tónem. Samozřejmě, že on je schopný si to převést do úplně jiného smyslu a ještě by řekl něco jako, že se příliš stydí mu zavolat. Od něj už vážně neočekává nic jiného, než jenom pitomé narážky a jedno velké flirtování. Vážně ale neví, proč to dělá, když vlastně z toho ani nic nemá. Akorát ji tak přidělává problémy a to mu možná působí tu největší radost. Všimne si mrknutí k její osobě a ona mu to nezapomene oplatit úšklebkem. V jeho přítomnosti to nejde ani jinak. Nedokázala by se na něj od srdce usmívat to dokázala předtím, než se dozvěděla, co je zač a dnes si jenom říká jak moc naivní byla a vyčítá si to, že se s ním vůbec nějak zapletla. On to z nějakého důvodu všechno nehodlal vzdát, i přes jeho tvrzení, že ji už nadále nepotřebuje.* Já bych spíše tvrdila, že jsi to byl ty, kdo vlezl do plánu mně. *Odsekne a zajde s ním v momentě za roh. Tam ho pustí a hodí po něm opravdu nepříjemný výraz, vlastně by se dal popsat k vražednému. Než Kai však stiskne něco říct, tak pozvedne svou ruku a vrazí mu pěstí do ramene. Vážně ji začíná neskutečně vytáčet. Velmi brzo si uvědomí, že něco takového neměla vůbec dělat, když pocítí jeho ruku na té své. Okamžitě sebou cukne, aby se mu vymanila ze sevření, ale její síla se prostě nedá porovnat ani trochu s tou jeho. Dívá se na jeho ruku, která svírá tu její a ještě jednou s ní cukne. Jenomže to on si ji už přitáhne k sobě a v tu chvíli se mu přestane vzpírat. Být u něj ještě o něco blíž, tak si je jistá tím, že by se pomalu o jeho hrudník opírala tím svým. V tuhle chvíli ji ani nenapadne použít nějaké kouzlo. Rty sevře pevně k sobě a jediné, co právě teď dokáže je zhluboka dýchat a dívat se do jeho očí. Ano, rozhodně měl pravdu v tom, že po tomhle toužila už v momentě, kdy se projevil na tom hřbitově, akorát by to neprovedla takhle, ale naprosto jinak. Rozhodně by zvolila jeho tvář a ne rameno. Na chvíli to vypadá, že se jí zastavil dech, když je u něj tak blízko a aniž by chtěla, tak jí oči sjedou k jeho rtům, ale jenom proto, že si skousl spodní ret. Trvá to vážně jenom setinu, co sklopila zrak směrem dolů. Poté se mu opět podívá do tváře a konečně se zhluboka nadechne, přičemž i polkne. Aby tuhle chvíli nějak přebila, nějak nemyslela na to, že je u ní takhle blízko, opět, tak mu položí otázky typu, co tady dělá. Snaží se ho dokonce dá se říci urazit tím, že je úplně labilní, ačkoliv očekává, že on to bude brát spíše jako kompliment, než urážku. Navíc jak by to mohlo urážet někoho, kdo opravdu je labilní? Byla to pravda. Navíc jeho by ani nešlo urazit, ale pokusit se o to však může. Stále z něj nespouští zrak a je si jistá, že tím jak se stále dívá do jeho očí tak ani jednou nemrkla. Usměje se ironicky u toho, že je jeho typ. Spíše je to takové křivé pousmání. Nebude mu na to odpovídat, rozhodně nebyl její typ. Ne, ne jí se nemohl líbit někdo, kdo je takový psychopat jako on, kdo nemá žádné city a ani je nikdy mít nebude. Někdo, kdo ji využil a ublížil ji. Má jenom hezkou tvář, to je všechno. Nechá mezi nimi rozhostit ticho, ani si to neuvědomuje a muselo to vypadat opravdu zvláštně, když tady tak stále a hleděli jeden druhému do očí v těsné blízkosti. Uleví se jí, když pustí její ruku a stáhne ji pomalu nazpět k tělu. Už od něj odvrací zrak a chystá se poodstoupit, když ji překvapí zase v něčem jiném. Zarazí se a zůstává stát ve stejné pozici, trocho skloní hlavu a pozoruje jeho ruku jak si jeden z jeho prstů namotává pramínek jejich vlasů. Má tendenci cuknout hlavou dozadu, ale začíná zjišťovat, že čím více se mu bude vzpírat, tím více on bude v těchto věcech pokračovat a zase to skončí tak, že ji v nečekaný moment chytne za ruce a přitáhne k sobě. Znovu se mu zadívá do tváře s tázavým výrazem, proč to vlastně dělá. Vydechne při tom novém oslovení. Takže nejdříve je to nezbedné děvče, potom Davy a nakonec cupcake. S tím přijde příště? Bude jí říkat buchtičko? Ne, snad tohle nikdy nepřijde. Dívá se na něj o to více překvapeně, jen co zmíní brunch. On s ní chce jít vážně na pozdní snídani? Takže tohle má být jako rande?* Kde bereš tu jistotu, že s tebou někde půjdu? *Zeptá se ho teď už normálním tónem hlasu, jako kdyby zjistila, že mluvit s ním ironicky a nepříjemným tónem je naprosto zbytečné. Jen, co si přestane hrát s jejími vlasy, tak si ihned zastrčí pramínek vlasů za ucho a poodstoupí od něj o jeden krok dozadu. No, takže zase začíná jako kdyby vyhrožováním. Usměje se nad tím opravdu už pobaveně, protože nic jiného se od něj nedá čekat. Jak může chtít, aby s ním někde chodila, když se chová takhle? Upře na něj svůj pohled a zavrtí hlavou.* On není gay. *Upozorní ho hned, kdyby si snad Kai myslel, že by to jeho bratrovi oplácel a i kdyby, nic na tom špatného nebylo. Vytáhne z kapsy mobil a zjistí, že vyučování už dávno začalo. No, dávno...tak před 20 - ti minutama. Znovu se na něj podívá a zastrčí si mobil do kapsy. Zábava? Jo, tomu by tak ráda věřila, že to bude zábavné.* Já nechodím...*Povzdychne si. Nebyla to pravda, že nechodí za školu. Občas ji i ona zatáhla.* Fajn. *Odsouhlasí mu to, otočí se k němu zády a vydá se po chodníku směrem do města. Nemůže uvěřit tomu, že mu to vážně odkývala. Jako kdyby snad na ni i přes to všechno měl nějaký vliv, kterému se tak brání a přitom to ani nejde.*

*Na chvíľu to vyzerá tak, že sa nad jej otázkou zamyslel, ale skôr tam chcel nechať len tú dramaticko-efektnú pauzu, pri ktorej človek len tak nakrčí obočím a spojí pery pevne k sebe do úzkej línie. Nakoniec prosto pokrčí plecami a znovu sa jej pousmeje priamo do tváre.* Buď sa predo mnou ešte stále hanbíš prejaviť svoje viditeľné sympatie voči mojej osobe alebo si až príliš zdržanlivá...*Prenesie s mierne našpúlenými perami, pričom potichu vydýchne a pokrčí nad tým plecami.* Jedno s druhým sa samozrejme nevylučuje...A stále je tu aj možnosť, že si mohla stratiť mobil, mimochodom, som rád, že si si tak rýchlo zohnala nový, hádam pri ňom budeš tento krát trochu opatrnejšia. *Uchechtne sa nad tým sucho, než prosto pokrúti hlavou a mykne nad tým rukou, snáď aby to už nechali plávať. V tejto chvíli sa ho priam pýtala očami, čo za tým hľadá, čo má z toho, že ju nenechá na pokoji, aj keď jej už povedal, že ju nijako nepotrebuje, ona to odmietla, zabúda snáď na to? A tak či tak, to, že ju viac nepotrebuje, lepšie povedané, nemá ako využiť, neznamenalo, že poputuje kade ľahšie a ona sa tu ďalej môže vycierať aj s tým jej zženštilým kamarátom, hlavne ak predsa len to bola stále ona, ktorá vedela presne čo hľadal, čo našiel a aj, že mu to nešlo a ak by sa niečo také dostalo napríklad ku Sophie a ona z nejakých preňho neznámych zdrojoch vedela, na akom princípe to funguje, mal by jeden trochu väčší problém, ktorý sa mu zatiaľ možno len rysoval. Prosto chcel mať Davinu pod kontrolou a zároveň chcel, aby si myslela, že to nechal tak a nie je tu nič, o čo by sa viac pokúšal. A práve preto jej pošle odpoveď v podobe očného kontaktu, z ktorého nemôže nič vyčítať. Áno, bolo to ironické, prakticky jej to všetko hovoril, ale tak, aby to nemohla prečítať. Nakoniec, najlepšie aj tak bolo nechať ju myslieť si presne to, čo chcela, nič jej nevyvracať a svoje odpovede zvažovať čo najmenej, vždy to ide najviac s tými náhodnými a potom len sleduješ, či si sa strafil, alebo druhá strana odchádza a necháva ťa stáť samého uprostred chodníka s tým, že si môžeš byť istý, že ju už nikdy neuvidíš a ak áno budeš sa modliť, aby si ťa príliš nevšimla, pretože by si sa cítil ako totálny idiot...Nie, on tieto stavy vďakabohu nemal a nikdy nebude. Trápne na druhú stranu dokázalo byť aj ticho. Akože to na rozjímanie, pri ktorom si premyslíš, povieš v hlave, všetko utriediš, to je v poriadku, ale také to desať- jedenásť minútové, už vieš, že niečo najskôr nebude v poriadku a nejde to presne tak, akoby malo a aj druhá strana už upozorňuje na to, že jeden odvoz jej šiel, posledný pôjde za chvíľu a čas uniká...Občas je lepšie proste vsadiť na nejakú blbosť, napríklad, že od Mesiaca sa odrážajú lúče zo Slnka na Zem alebo veci ako, vieš, že niekde v medzi priestore existuje rovno niekoľko svetov? Áno, on by mal rovno niekoľko možností, na ktoré vsadiť, ale omnoho radšej všetko nechával aj na predstavivosti, preto občas nepovedal všetko, čoby inak mal na jazyku, dokonca ani Cami nie. Úšklebok na jej tvári len prejde pohľadom, takže jej to dokonca prišlo vtipné, samozrejme, že jej musel prísť vtipný, vždy mal humor rád, aj keď nie všetci ho vždy aj chápali, všetko je to podľa neho len o vkuse. Niekomu čierny napríklad vadí, iní ani nepoznajú iné a potom sú tu suchári ako napríklad Cami alebo jeho súrodenci. Nad jej slovami len trochu prižmúri očami, ktorými následne pretočí a nahlas vydýchne.* Oh, prosím...Nehovor mi, že myslíš niekoľko hodinové sedenie v škole a žranie Timothyho, je to vážne nudný program, vlastne on ani nie tak program ako on, nemyslíš, že je na teba trochu príliš...Normálny? *Pokrúti nad tým poniekiaľ nechápavo hlavou.* Vie vôbec o tom, že si čarodejnica? *Spýta sa jej jasne neskrývajúc svoju nechuť voči tomu chlapcovi, aj keď sa na ňom skôr bavil akoby tam bolo niečo, hocičo iné. Po tom, čo ho Davina udrie do ruky a on ju následne stačí oblapiť za tú jej, cíti, ako sebou niekoľko krát cukne, vlastne mu to vyvolalo priam potešený úsmev na tvári, ak sa to tak dalo nazvať. Preto ju chytil ešte o niečo pevnejšie a automaticky si ju pritiahol za ruku bližšie.* Si veľmi roztomilá, keď sa tak vzpieraš. *Vydýchne jej rovno do tváre, aj keď od seba ešte boli dostatočne ďaleko na to, aby len okrajom zachytila jeho dych. Bola proste príliš slabá, teda aspoň čo sa týkalo fyzickej sily, ak by teraz použila svoju moc, asi by svoje držanie len tak neustál. Vnímal jej blízkosť, nebolo to ale tak, žeby to s ním niečo robilo, s ňou však áno. Ona podobné veci vnímala celkom inak ako on, aj keď už vedela, ako ho má vnímať a čo od neho má čakať. Avšak bol si istý, že s jej emóciami sa v nej od tohto niečo odvíjať musí. Počuje jej hlboký dych, skoro cíti, ako sa mu jej hrudník otiera o ten jeho, áno jeho blízkosť s ňou rozhodne stále niečo robila, aj keď si to možno nepripúšťala a jeho tak strašne bavilo to sledovať, navyše ak mu prišla sympatická. Áno, nepotreboval emócie na to, aby to vedel posúdiť, jeho osobe sa jednoducho páčila, aj keď rovnako ako väčšina ľudí, bola občas až príliš dramatická, túto vlastnosť už tak veľmi neoceňoval. Svoj pohľad upiera do jej očí, rovnako ako ona do tých jeho, pričom nezabudne poznamenať fakt, ako veľmi to musela chcieť urobiť, vlastne to najskôr vôbec nebolo tak ako chcela, ak by mohla, už dávno by ležal niekde pod betónom, to vedel, ale pravda bola tam, že nechcela mať jeho krv na svojich rukách a ani by nikdy nemala, rovnako ako ani Sophie nie...A Marcel, naňho si proste bude musieť dávať pozor. Z podobných myšlienok, ktoré mu v sekunde prelietnu hlavou ho celkom vyhodí pohľad jej očí, ktorý sa o niekoľko centimetrov skloní od tých jeho. Vlastne tu bola tá sekunda, tá chvíľa, kedy mu hľadela na pery, ktoré si tisol medzi zubami a potom pohľad rýchlo odvráti, akoby snáď sama nevedela, ako si to vysvetliť.* Priznaj si, že sa ti aj napriek všetkým tým psychopat-veciam, páčim. *Prenesie spokojne, pričom sa mu na perách začne rysovať poniekiaľ krivý úškrn. Pri jej otázkach, ktoré boli položené viac-menej na jednu nôtu sa vážne nijako nevzrušuje, vlastne by sa dalo povedať, akoby väčšinu jej slov len prepočul a zachytil až koniec vety, ktorý samozrejme nemohol inak ako okomentovať. Doslova z neho nespúšťala pohľad a nakoľko bol rozhodnutý ju provokovať, tak ani on z nej. Niekoľko krát len tak podvihol obočie, miestami sa jej uškrnul priamo do tváre a zrak ešte zintenzívnil, zatiaľ čo jej pokojne vydychoval studenší vzduch dole k perám. Jej poloúsmev len dokazoval to, že má pravdu, prišiel jej jednoducho sympatický, snáď sa za to teraz hanbila? Alebo si proste nepripúšťala, žeby mohla mať nejaké veci voči psychopatom...Bolo mu to prakticky jedno, bola jeho druhom zábavy pri tomto dlhom a zdĺhavom čakaní na Cami. Na niekoľko sekúnd medzi nimi zavládlo snáď hrobové ticho, ale bolo niečím iné, nebol to žiadny ten druh trápneho postávania, skôr menšia intenzívna chvíľka, kedy si proste hľadeli z tváre do tváre predtým, než sa ju konečne, pre ňu, rozhodol pustiť. Ona sa v tom momente od neho samozrejme plánuje vzdialiť, preto podvihne opäť rukou, tento krát k jej vlasom, ktoré si namotá na prst a mierne nakloní hlavou do strany, ako k ním tak skúmavo hľadí. Áno, určite s ňou flirtoval, muselo to byť flirtovanie, nebolo? A znovu tu bol samozrejme ten spýtavý výraz na jej tvári, ktorý jej oplatil presne takým istým pohľadom ako predtým a letmo sa nad tým pousmial. Nemohol sa čudovať, že ju jeho náhle pozvanie poniekiaľ prekvapilo, ale žeby odmietla? Nie, to vážne nečakal. Pri jej otázke len krátko ohrnie spodnou perou, pričom na ňu zostane stále uprene hľadieť s takým tým nevinno-šibalským pohľadom na tvári.* A kde ty berieš tú istotu, že sa pýtam? *Mierne podvihne obočím dohora, než pomaly vydýchne a pokrúti hlavou.* Ale no ták, nebuď tak tvrdohlavá, aj tak vieš, že nakoniec pôjdeš. *Pokrčí nad tým neurčito plecami, než jej stiahne ruku z vlasov, po čom si ich ona stiahne za ucho trochu rýchlejšie medzi nimi rozšíri nejakú tú vzdialenosť. Práve preto sa rozhodol, že to trochu popoženie miernym naznačením situácie, ktorá by sa pravdepodobne mohla stať, ak by nešla. Bolo to vlastne rýchle, bezbolestné a celkom efektívne, pretože teraz jej pomaly dochádzalo, že nemá až tak príliš na výber, ak nechce nijaké problémy. Alebo teda aspoň väčšie, než už mala. Pri zmienke o Timovi len nepatrne nakrčí obočím a naoko udivene pootvorí pery.* Vážne?...*Pokrúti nad tým s tichým uchechtnutím hlavou.* Mám teraz trochu zmiešané emócie...Vieš, ten intenzívny spôsob, akým sa na mňa pozeral, doslova ma prepaľoval pohľadom...*Prenesie zhurta, než rýchlo spojí pery pevne k sebe a pár krát za sebou zažmurká.* Alebo žeby to bolo tým, čo som povedal?...*Zarazí sa.* Povedal som mu niečo zlé? Snažil som sa byť len priateľský...*Mykne nad tým nakoniec prosto ramenami, než Davina do niekoľkých sekúnd vytiahne mobil overujúc si najskôr čas hodiny.* Vidíš, už to aj tak nestíhaš a vždy je lepšie neprísť vôbec ako neskoro. *Trochu si poupraví jeden z výrokov a zostane na ňu hľadieť s letmým úsmevom na perách. Ako náhle však začne s tým, že nechodí za školu, v okamžiku nadvihne jedným obočím, akoby sa jej pýtal, či to práve teraz myslí vážne, pretože on je slepý a nevidel všetky tie fotky na Twitteri, teda v prípade, že pri nich len nežartovala samozrejme, čo si nemyslel. Nakoniec však vetu radšej nedopovie a po krátkej chvíli ticha mu konečne odpovie presne tak ako to celý čas čakal, kladne. Úsmev sa mu roztiahne ešte viac a jeho tvár je naplnená čírou spokojnosťou.* Vidíš, ani nebolelo...(Aspoň nie tak, akoby to bolelo Tima, ak by si odmietla.) *Doplní si v hlave, avšak tento krát radšej pomlčí, akoby to povedal nahlas, nechce kaziť atmosféru, niežeby sa tu ešte dalo čo pokaziť. 


Čoskoro už tesne za ňou vojde do jedného „Pubu“ pri konci jednej zo štvrtí. Vlastne sa mu celkom páčilo, ako to mali zariadené, bol to vážne taký ten New Orelans-ký štýl. Po tom, čo sa usadili za jedným z voľných stolov, vyzliekol si kabát a prehodil si ho na opierku stoličky, na ktorej sedel, než zastal pohľadom na Davine a lakte si pohodlne vyložil na stôl, na ktorom už boli položené knižky s MENU.* Vyber si, čo chceš, dnes je to na mňa, cupcake. *Opäť na ňu jedným okom žmurkne, akoby sa to snáď už stávalo pravidlom.* Mimochodom, nebude toto už naše tretie? *Krátko sa nad tým zamyslí.* Áno, myslím, že tá párty na Silvestra sa rozhodne dala považovať za rande...*Kývne si nad tým sucho sám pre seba hlavou stále nevedmo, čo z toho všetkého vôbec má.* Takže...Veríš, že v dobe Facebooku a Twitteru môže čarodejnica urobiť na verejnosti čokoľvek, bez toho, aby ju niekto nahral a zmenil na nejaké Youtube-ové psie monštrum, čo vyštekuje „Žeriem ťa“? *Prenesie akoby to mal byť nejaký normálny začiatok konverzácie pri stole.*

*Semkne rty při jeho odpovědi pevně k sobě. Tohle mohla přesně očekávat. Myslí si, jak moc ji je sympatický a že se snad před ním stydí dát něco najevo. To určitě, nic takového necítí. A nebo si to jenom namlouvá a v hloubi duše ví, že ji stejně tak trochu přitahuje, což si ona vážně nemůže dovolit. Ne u osoby, který je tak duševně narušená jako on. Vždyť on je totálně v háji, ani terapeut, ani žádné kouzlo by nespravil ten bordel, co má v hlavě. Nic by nespravilo fakt, že je to jenom sociopat bez špetky empatie. Raději se nadále už k tomu nevyjadřuje, protože akorát by to vedlo k dalším spekulacím. Sice on může brát její projev mlčení za něco jako souhlas, i když tomu tak není. Nic takového nehodlá přiznávat. Při jeho dalších větách nahodí jenom ironický úsměv. Jako kdyby to snad nebyla jeho chyba, že ten předtím ztratila. Ne, lépe řečeno on jí ho zničil.* Což mi připomíná, že mi stále dlužíš peníze za nový. *Vlastně ne tak jí jako Marcelovi. I když jemu to bylo jedno. Pro něj to bylo jenom pár dolarů z jeho snad nekonečného peněžního konta. Stačilo jenom říct, že o svůj předchozí mobil přišla a v další sekundě už měla nový. Vzpomene si na tu fotku, kterou ji Kai poslal a nad tou vzpomínkou se musí ušklíbnout. Proč se od toho večera v Rousseau's jejich cesty stále scházely? Nedokázala to pochopit. Jednoduše jí měl po tom fiasku v lese dát už pokoj a to jí to i slíbil na tom silvestrovském večírku. Jenomže se stále vracel a vážně chtěla vědět proč. Měla to přímo vepsané v očích otázkou bylo, zda si Kai něčeho takového všiml a jestli je schopný tento náznak postřehnout. Nezapomene mu připomenout, že je to spíše on, kdo jí narušuje nějaké plány a tudíž jsou jeho slova naprosto zcestné. Zaposlouchá se do jeho slov a po celou tu dobu má ret ohrnutý mírně nahoru tedy do doby, než ji připomene fakt, který sama moc dobře ví. Její tvář o něco v tom momentě zvážní. Samozřejmě, že Tim je naprosto obyčejný člověk a je normální. I ona si to občas přála být normální, vlastně chtělo to hlavně v k době, kdy ji chtěly zabít čarodějky, protože neprošla Sklizní. A taky je pravda, že Tim neměl vůbec ponětí o tom, čím ona je. A nikdy by mu to neřekla, tedy neměla to vážně v plánu. Bere ji jako tu dívku, kterou zná už od základní školy a nechce, aby o ní věděl, že je to čarodějka a že vlastně není vůbec normální. Pokud jí chce Kai zase rozzuřit, tedy lépe řečeno rozzuřit ji o něco více, než je teď tak je k tomu pět na dobré cestě. Sklouzne k němu jenom pohledem, který jasně vypovídá o tom, že Timothy nemá sebemenší tušení, že je čarodějka a nehodlá mu o tom ani povědět. O to víc tam může vidět, že téma považuje za ukončené a ať se raději k tomu více nevyjadřuje. Nebyla to přeci ani jeho starost. On se jí vůbec nemá co plést do osobního života a vlastně by v tom jejím neměl ani nijak figurovat. Byl ale jako přísavka, prostě se přisál a hodlá se držet co nejvíce to jde. Takhle alespoň na ni Kai působí. Jen, co zajdou za roh, stane se ten incident, kdy ona ho bouchne pěstí do levého ramene a on jí zadrží ruku, aby ji stáhla nazpět k tělu. Samozřejmě, že se mu vzpírá v prvních pár sekundách. Nemá ráda, když ji takhle drží v šachu a ještě v jeho blízkosti. Vlastně tohle zacházení celkově se ji neskutečně příčí a on dělá něco, co se jí zdaleka nelíbí. Jenomže k její smůle se jí nepodaří vymanit se mu ze sevření. Mohla by použít magii, ale dříve ji on rozptýlí, než na to pomyslí a ještě k tomu byla k němu tak blízko, že jenom stačilo, aby jí ruce položil na ramena a mohl z ní její magii čerpat. Takže by byla stejně tak bezbranná jako je teď. A upřímně? Ten pocit nenáviděla. Necítila se slabá, protože nebyla. Jenomže on byl vždycky ten o krok napřed. Jednou však přijde den, kdy to bude ona, kdo ho pokoří. Na jeho slova nic neřekne.Jenom se mu dívá do tváře a je si jistá, že kdyby byla u něj blíže, tak ucítí jeho dech na své tváři. Z její strany je to spíše tak, jako kdyby ona žádných vzduch nepotřebovala, protože v prvních sekundách se dá říci, že ho zadržuje. Takhle na ni působí jeho blízkost a jí to děsí. Děsí jí to, že má na ni svým způsobem zvláštní efekt. Naštěstí potom začne dýchat o něco více, než normálně. Na opravdu krátký moment sjede očima k jeho rtům, ale zase se vrátí velmi rychle k očnímu kontaktu. Jeho slova ji nepřekvapí, ale zase je ani nečekala. Užíval si přímo to, že stále na ni svým způsobem působil. všechno to na ni viděl a ona ho za to nenáviděla. Ano, musela ho za to nenávidět. Byl bezcitný, byl hrozný, byl to ten nejhorší člověk, kterého kdy mohla poznat a přesto tady něco bylo. Jak může tohle dělat jenom sama sobě? Její tvář o něco potemní.* Nikdy. *Pronese velmi zřetelně. Jako kdyby chtěla, aby si tohle slovo navždy zapamatoval. Nikdy mu nebude nic přiznávat. Jediné, co mu bude klidně stále opakovat je fakt, že je otravný a nechce ho ve své přítomnosti. Ale to by si zase i protiřečila, protože kdykoliv mohla odejít, ale stále zůstávala. Když jsou takhle u sebe rozhodne se to prolomit, alespoň svými otázkami. Jenomže to bylo naprosto k ničemu, když stejně přišla ta chvíle, kdy se dívali jeden druhému do tváře a bylo mezi nimi hrobové ticho. Opravdu nechtěla prožívat něco takového s ním. Uleví se jí, jen co ji pustí a už už se od něj odtahuje, když on pozvedne ruku a chvíli se zdá, že jí ji přiloží na tvář. Jenomže on si začne pohrávat s jejími vlasy a tak zůstane stát na místě a nic nedělá. Jenom opět pozoruje jeho tvář, což vlastně teď v několika minutách dělá pořád až to i jí začíná připadat poněkud zvláštní. Překvapí ji jeho pozvání a potom se zmíní o tom, kde bere tu jistotu, že by snad někde s ním chtěla jít? Hned jí to vrátí s tím, že se jí vlastně ani neptal a považuje to jako samozřejmost. Zavrtí hlavou ze strany na stranu. Jistě, tohle není poprvé, co to bere jako samozřejmost.* Ty vlastně ne nebereš. *Poznamená fakt, který ji zmínil už několikrát. Poprvé v Rouseau's při tančení a několikrát na twitteru, možná právě i na tom večírku. Pokaždé jeho slova zněly "Ne neberu jako odpověď". Dalo by se říct, že ho už teoreticky i trochu znala, dokázala něco předpovídat. Poté se od něj odtáhne a on jí připomene, co by mohlo nastat, kdyby s ním nešla. Začíná to vážně vzdávat, prostě nemá na výběr. Připomene mu, že Timothy vážně gay není, ačkoliv on má na to jiný názor. Jeho další slova poslouchá jenom tak na půl. Povídal si vlastně sám pro sebe a ona neměla potřebu mu na to odpovídat. Ví o Timovi své a zná ho celý svůj život, nepotřebuje ho tady o něčem přesvědčovat.* Pravděpodobně jsi mu nepřišel až tak sympatický, jak si myslíš. Šokující, že? *Usměje se na něj trochu. Není to však žádný šťastný úsměv. Skloní svůj pohled k mobilnímu telefonu, který ji ukazuje, že už nejméně 20 minut měla být ve škole. A ona je tady stále s ním. Chce říct, že přeci jenom nechodí za školu, ale prostě to vzdává a souhlasí s tím, že půjdou na brunch. Převrátí nad jeho slovy oči a rozejde se s ním od školy pryč. Nechává ho, aby ji vedl, i když si není jistá, že NO zcela dobře zná. Každopádně asi má představu tom, kde přesně půjdou.
Nakonec přijdou k jednomu podniku, který vypadá vážně dobře. Akorát nemá dobrý pocit z toho, že s ním má být takhle na veřejnosti. Co když se něco zvrtne? Nemá z toho nejlepší pocity, ale nic neříká. Vejde dovnitř a porozhlédne se okolo. Je to tady vážně krásně zařízené a rozhodně může říct, že tady ještě nikdy nebyla. Přijde s ním k jednomu z volných stolů. Právě teď mohli vypadat jako nějaký spokojený pár, který se jde později nasnídat, ale nebylo tomu tak ani zdaleka. Rozepne si knoflíky u kabátu a ten si stejně jako Kai přehodí přes opěradlo židle. Tašku, kterou má do školy si položí na volnou židličku. Tu svou si odsune a potom se posadí. Položí si obě ruce na stůl a podívá se na Kaie, který sedí naproti ní.* Jak šlechetné od tebe, že si to nemusím platit sama. *Nakrčí obočím. Ani si už z jeho přezdívky nic nedělala, prostě si na to musí zvykat. Začne natahovat ruku směrem k menu, uchopí ho, ale nepřitáhne si ho k sobě, protože se zarazí. Opět se na něj podívá. S pozvednutým obočím se na něj dívá a přitáhne si nakonec menu k sobě. Už mu chce odpovědět, ale on začne znovu žvanit a tak sevře rty k sobě a poslechne si jeho poznámku. Na chvíli sklopí zrak k desce stolu a potichu vydechne, než se znovu podívá na něj.* Já vím, že humor je subjektivní, ale tohle vážně není vtipné. A nehodlám s tebou diskutovat o zbytečnostech. *Odsekne. Opravdu nemá na něco takového náladu a v tu chvíli otevře menu, začne si prohlížet jejich nabídku, i když si nemyslí, že na něco má vůbec chuť. I přes to, že se na něj právě teď nedívá, tak na něj promluví.* A my jsme žádné rande spolu neměli. To s tím hřbitovem byl jenom způsob, jak mě využít. *Znovu se na něj podívá.* A tohle není rande. *Ujistí ho. Otočí v menu na další stránku a přijde k nim potom číšník, zda si už vybrali a co jim může přinést na pití. Podívá se s úsměvem na číšníka a zároveň s Kaiem vysloví stejné slovo.* Jedno kakao....prosím. *Tedy až na to prosím, to doplnila jenom ona. Odkašle si a raději teď nechce přemýšlet nad tím, co se právě teď odehrálo. A ještě ke své objednávce si dá na snídani zapečený croassaint se šunkou a sýrem. Odloží potom menu a podívá se z okna ven na chvíli. Dobře, možná si jsou ti dva trochu podobní, ale tohle začíná být opravdu děsivé. Jako vážně? Museli to oba říct zároveň? Nechce s ním mít více společných věcí, než už má teď. Divný coven, divná rodina, oba byli bez moci. Kdyby nebyl bez emocí, možná by to nebylo tak zlé, nevadilo by jí to tolik, jako když ví, že ty emoce nemá. Podívá se potom na něj a chce tady tuhle situaci prostě zamluvit, nejlépe, aby to nijak nekomentoval.* Proč vlastně ještě tady zůstáváš? Ten prsten ti stejně nefunguje. *Opravdu jí to zajímá. Nebude mu fakt věřit, když řekne, že tady zůstává jenom kvůli Cami. S takovým vysvětlením ať se neobtěžuje.*

*Popravde nad niečím takým, čo ona práve teraz povedala, sa vôbec nezamýšľal. Jej otázka bola preto z časti celkom nelogická, hlúpa, ako mu mohol prísť nesympatický, keď ho ani nepoznal? Možno ho mohol niečím uraziť, aj keď v tomto prípade bol vážne len úprimný a jednoducho nedokázal kontrolovať prívod svojej reči vzájomne so slovami, ktoré mu vychádzali z úst, taký problém mal už od narodenia, to nebolo nič nové. Mierne nad tým nakrčí obočím a než nakloní hlavou krátko do strany a pomaly s ňou kývne.* Áno, to je. *Pritaká jej pomerne suchým tónom v hlase, než si prejde jazykom po spodnej pere a nakoniec ich nechá nepatrne pootvorené.* Aj keď...Nazval by som to asi inak ako „sympatie“...Sympatie, čo to vôbec znamená? Že sa ti niekto páči a naopak? Nie...to by asi nešlo. Premýšľala si nad tým, žeby ma prosto a jednoducho mohol vidieť ako konkurenciu? *Nadvihne k nej spýtavo obočím, než sa nad tým potichu zasmeje a pokýva hlavou zo strany na stranu.* Ešte, že podobné starosti nemám. *Dodá nakoniec značne pobavený momentálnou situáciou, zatiaľ čo si Davina kontroluje čas prvej hodiny, ktorá je už aj tak dávno v ťahu. Jeho vlastne bavila, jej reakcie, to ako pretočila očami, to ako sa uškrnula, keď jej niečo prišlo ironické, ako nakrčila nosom, keď bola pobavená alebo znechutená, v jeho prípade už dlhý čas skôr pritom druhom...Všetko si to všímal, aj keď mu to bolo ukradnuté, vždy si ľudí všímal, už ako malému mu prišlo pomerne dosť zaujímavé pozorovať všetky tie emócie pri všelijakých prípadoch, robiť si na ne názor, je toto dobré, nie je toto dobré, potom jednu stranu samozrejme vyhádzať nevedno, ktorú a zase odznova. Takto ľudí mohol prečítať a oni ani netušili, kedy presne sa to stalo. Samozrejme, nie vždy, hlavne ak bol jeho úsudok niečím zahmlený, v tom prípade už skôr len tak tápal a triafal doslova do tmy, napríklad ako pri jeho sestre, Jo. Davina nemala cestou vďakabohu žiadne námietky, prakticky sa nechala viesť, čo bolo len dobré. Miestami premýšľal, že zastaví nejaký náhodný taxík a vyhodí ďalšie peniaze, ktoré on samozrejme nezarobil, takže ho to nezaujíma, vlastne bol prekvapený, že si Cami ešte nevšimla, že jej niečo chýba. Každopádne, len jej oplatil včerajšok. Dala mu peniaze, aby sa ho mohla na ten večer nejako „normálne“ zbaviť a ísť von s Marcelom, tak si dnes nejaké zobral, aby mohol ísť von zas on, bola to celkom jednoduchá matematika, a to ona musela pochopiť. Mohol z Daviny vycítiť, že bola poniekiaľ nervózna, normálne by ju mal asi chytiť za ruku, odsunúť jej stoličku a zdvihnúť ruku, aby v sekunde prifrčala obsluha, ale nič také sa nekoná, skôr ju len pretrváva iritovať pohľadom a nechá ju, aby sa usadila sama, ako je jej pohodlné, čo bolo samozrejme naproti nemu. Len netušil, či tá nervozita bola vyvolaná tým, že je tu práve s ním, alebo to bude tým, čoby sa tu pri ňom mohlo stať...čo sa tiež nakoniec vracalo k nemu. Jeho pohľad na chvíľu skĺzne k jej ruke, ktorá leží len niekoľko centimetrov od jeho lakťu na stole. Áno, občas ho stálo vážne veľa energie na ňu siahnuť bez toho, aby si nejakú moc vypožičal, nakoľko bol práve teraz prázdny, áno, dalo sa povedať, že nikoho nezabil a teda najskôr sekal dobrotu a prečo to robil? Nemohol sa proste zmeniť? Možno začal niečo cítiť, alebo sa o to aspoň snaží, možno mu pomáha, keď má v blízkosti niekoho, ako je Camille, možno to bude práve ona, ktorá ho nakoniec zmení. A možno sa pomaranč volá „pomaranč“, pretože „jablko“ už bolo obsadené. Áno, občas nad tým vážne premýšľal, ako to vôbec vzniklo? Odtrhne pohľad od Davininej ruky a vráti sa s ním opäť k jej tvári, pričom poznamená, že je to dnes samozrejme naňho.* Poďakuj sa Cami...*Pokrčí nad tým neurčito plecami.* Rozhodla sa, že mi na čas bude trochu požičiavať, vieš...Rodinná výpomoc v ťažkej situácií. *Pousmeje sa nad tým poniekiaľ ironicky, aj keď jeho slová sú skôr oznamovacieho charakteru. Samozrejme, ju nezabudne opäť častovať svojím novým oslovením, ktoré sa k nej hodilo viac, ako si vôbec myslela stále si podopierajúc rukami tvár nad stolom. To už sa Davina nad jeho nadchádzajúcimi slovami ale zastaví v pohybe a chvíľu naňho zostane len potichu hľadieť. Neuvedomil si, žeby povedal niečo, čoby ju mohlo zaraziť. Než by mu na to však stihla čokoľvek povedať, opäť začne so svojimi už tak dobre známymi kecami, ktoré často pomaly nemali ani konca. Jej reakcia tomu samozrejme v otrávenom podtóne aj odpovedala. Niežeby sa jej mohol nejako čudovať. Nevidel to prvýkrát, vždy keď otvoril ústa tak to čakal. Prakticky to bolo niečo ako reťazová reakcia, on otvorí ústa - niekto sklopí tvár, on otvorí ústa - niekto pretočí očami, on niečo povie – niekto pokrúti otrávene hlavou. A nakoniec, keď sa to tej druhej strane aj trochu preleží v hlave a do niekoľkých minút jej dôjde, čo vôbec povedal, vyberú si, či im to stojí za reakciu. Väčšinou to bolo niečo ako „Stíchni“ alebo „Tiahni do pekla“, no a keď sa jednalo o niekoho trochu zhovorčivejšieho, udiala sa tá druhá možnosť, ako teraz s Davinou.* Vieš, že s tebou nie je žiadna zábava? *Mierne nad tým ohrnie spodnou perou, než pomaly vydýchne a kývne k nej krátko hlavou.* Fajn, poďme sa neísť baviť o zbytočnostiach...*Prenesie, akoby konštatoval to, o čo sa plánuje možno naozaj pokúsiť, než začuje Davinine slová a pretočí nad tým očami.* Fajn, takže to nám nevyšlo...*Komentuje nakoniec so značným pobavením v hlase.* Každopádne, nebuď tak strašne sebakritická...Ja som ťa zavolal von, ty si prišla. Ak sa tomu dnes nehovorí rande, tak ako? *Prenesie spýtavo, akoby to snáď myslel vážne.* Všetka tá využitie-moci-zabiť-vec prišla až potom a navyše som ťa zabiť ani nechcel. *Pokrúti nad tým odmietavo hlavou, než jej opätuje pohľad, dá sa povedať s rovnakou intenzitou.* Ja by som povedal, že je...Ale ak sa ti bude ľahšie spať. *Pokrčí nad tým plecami a jeho úsmev sa viditeľne rozšíri. Na to už samozrejme siahne aj po svojom menu, pričom nezaujato prevracia stránkami hore-dole a hľadá niečo, čo by ho už po názve mohlo zaujať, čo sa týkal pitia, tak mal ráno vždy buď džús, alebo...Ako náhle príde čašník, ktorý sa ich spýta, či si už vybrali, mierne nakrčí obočím smerom k zrazu usmievavej Davine a objedná si kakao, avšak nebol jediný, kto mal zjavne rovnaké úmysly. Vlastne to bolo skoro zvláštne, pretože to povedali naraz a skoro rovnako, až na ten fakt, že on nemal tú potrebu o niečo prosiť a ju podobná slušnosť nedokázala pustiť.  Po tom, čo si obaja objednajú a čašník odíde, prejde ju poniekiaľ pobaveným pohľadom a aj keď zjavne nechce, aby na to nejako reagoval, nedokázal si pomôcť.* Takže...Kakao, hm? *Prenesie s jasnou iróniou v hlase.* Je to tak zvláštne...Na jednu stranu si hovoríš, že si celkom rozdielna ako ja a pritom máš so mnou spoločných omnoho viac vecí, ako si si ochotná vôbec pripustiť, teda v tom prípade, ak si ich niekde vo svojom vnútri nepripúšťať...*Konštatuje situáciu, ktorá práve nastala jasne stručným hlasom, pričom sa medzi svojimi slovami nachvíľu zahľadí niekam do priestoru, zatiaľ, čo sa Davina pozrie von oknom. Keď na jej tvári už opäť zakotví svoj pohľad, príde na rad jej, povedal by, prvá trefná otázka z dnešného dňa. Áno, vážne mal niečo za ľubom, ale rozhodne jej to tu teraz nemienil vykladať. Na niekoľko sekúnd skĺzne pohľadom po stole, pričom podvihne kútikmi úst a so sklonenou hlavou sa jej opäť pozrie do očí, čo mohlo pôsobiť takým tým napoly flirtovným dojmom.* Ale no ták, aspoň sa snaž zakryť, ako veľmi by si chcela, aby som odišiel...*Poznamená poniekiaľ ťahavým hlasom, než nad tým prosto pokrčí plecami a založí si ruky pred sebou.* Moc nie je všetko...Rodina je dôležitejšia...A nemaj mi to za zlé, vážne, ale Cami mám už teraz poniekiaľ radšej, ako kedy väčšinu z mojich súrodencov. *Čoby bola pravda, ak by niečo také vôbec mohol pociťovať – mať niekoho rád. Mohol mať rád napríklad tričko, alebo obľúbenú pesničku, ale to skôr bola tá nezaťažená chtivosť, pri ktorej sa prosto cítil v pohode, žiadne emócie, žiadna láska.* A možno...*Začne naoko nenútene a znovu sa na chvíľu zahľadí dole ku jej rukám.* Ľuďom len rád znepríjemňujem život, pretože som nedostal to, čo som chcel...Môžeš si to prebrať ako chceš...To je na tebe. *Mykne nad tým ramenami, to už sa k ním berie čašník aj s táckami s kakaom.*

*Je to pro ni zvláštní sedět s ním takhle na veřejnosti. Od doby, co se stal ten incident sna hřbitově a následně na to v lese si vážně nemyslela, že by si s ním ještě někdy vyšla. Spíše se zapřísahala, že už nikdy s ním nikde nepůjde a vůbec na něj nebude reagovat a teď? Teď je opět s ním a ještě v "restauraci" dalo by se říct, ale spíše to byl prostě typický New Orleanský pub. Nečekala od něj, že by ji snad odsunul židličku a nebo ji pomohl vysléct se z kabátu. Ne, nic takového vážně nečekala. Věří tomu, že se umí chovat jak gentleman, kdyby chtěl ale proč by něco takového teď dělal, že ano? Vždyť jemu byly takové věci naprosto jedno a proto nad tím nijak ani nepřemýšlí. Někdo by za to mohl být uražená, avšak ona to bere zcela s nadhledem. Ano je trochu nervózní z momentální situace, ale kdo by upřímně nebyl? Usadí se naproti němu a začne se natahovat pro menu. Pohled má sklopený dolů, takže ani nemůže postřehnout, že se na ni dívá a je ráda, že i neví, co se odehrává v jeho hlavě. Přitáhne si menu blíže k sobě a nezapomene nadhodit poznámku k tomu, že je od něj vážně velkorysé, když jí zve. Naštěstí i ona má peněz dost, když ji je dává Marcel, takže by neměla obavy z toho, kdyby jí řekl, ať si to zaplatí sama. Podívá se na něj ne právě příjemný pohledem, jenom co se zmíní o tom, že doluje peníze z Cami. Mohl si klidně vydělávat sám, ale on určitě nemá ruce na práci, spíše jenom na to, aby mohl čerpat magii z čarodějek a navíc si je jistá, že by někoho takhle narušeného nikdo nikde nevzal. Musí se u toho ironicky pousmát. Ona by to nenazvala rodinnou výpomocí. Nedivila by se, kdyby měla strach mu říct, že mu prostě žádné peníze nedá a ať si jde vydělat nějaké své vlastní. * Ty jsi vážně šťastlivec, že máš v rodině někoho, kdo ti takhle strká peníze pod nos. A pokud chceš rýpat do mě, že já teoreticky dělám to samé, tak tě mohu ujistit, že to tak není. Já jsem pořád student. *Mohla říct jenom to, že je prostě šťastlivec, ale má prostě tušení, že by ihned začal s tím jak ona ho obviňuje za něco, co sama dělá. Jenomže u ní je to naprosto jiná situace a tak ho už rovnou uvádí na pravou míru.* A jinak ji samozřejmě poděkuji. Stejně se máme sejít. *Pokrčí u toho rameny a zadívá se zpětně do menu. Mohla mu to říct, že s ní plánuje setkání. Stejně by se o tom tak či tak dozvěděl a vlastně jemu to mohlo být úplně jedno. Za chvíli se však zarazí, když opomene, že by to mělo být jejich třetí rande, Upozorní ho, že se o rande vážně nejedná, protože by s ním stejně ani na žádné už nešla. Všechno vždycky dopadne naprosto katastrofálně a jenom se může modlit za to, aby to dnes tak nebylo. Dle jeho výrazu mohla usuzovat, že jeho ty řeči už nudí a nebo ho jednoduše nebaví, ale ona si s tím vážně lámu neláme. Možná předtím by jí to nějak zasáhlo, ale teď už opravdu ne. Nedá se říct, že si začíná tady na to všechno zvykat, ale taky to pro ni není už překvapením. Ještě do toho se zmíní o té celé záležitosti ohled facebooku a twitteru a čarodějkách. Na tohle neměla opravdu náladu a jasně mu řekne, že se o zbytečnostech bavit nehodlá. Jak nečekané, že jí na to odpoví, že není zábavná. Roztáhne rty do širokého úsměvu a zadívá se mu do očí.* Nesnažím se být a i přes to, že ti nepřijdu nijak zábavná za mnou pořád v jednom kuse chodíš. Čím to asi bude, když z toho vlastně nic nemáš? *Vlastně ji hodně zajímá odpověď na tuto otázku. Nepotřeboval ji a pořád za ní chodil, neustále ji nějak otravoval. Vážně to bylo pro jeho pobavení? Blbost, kdyby ano, tak by si našel spíše někoho, kdo by mu přišel zábavný a měl by více společných zájmů, než ona s ním. Což vlastně neměla, jenom si byli trochu podobní.* Ano, to první mělo být rande...*Nemůže zase říkat, že ne. Mělo být, ale z jeho strany to byla jenom past, takže se to za úplné rande ani považovat nedalo.*...a ty jsi to zničil, pokud si dobře pamatuji. *Má chuť ještě dodat čím přesně, ale to je naprosto zbytečné. Moc dobře věděl, co udělal. Na jeho další slova nic neříká. Jenom se mu dívá do tváře a i kdyby sebevíc chtěla, pravděpodobně by se na něj nemohla dívat nijak přívětivě. Zdá se, že si nedá pokoj s tím, že tohle přeci jenom je rande. Nebude se s ním tedy přít. Ještě by znovu zmiňoval, jak moc nezábavná je.* Fajn, když tomu chceš říkat tedy rande.* Pokrčí rameny. Třeba teď bude spokojenější. Normální člověk by tohle rande jako nebral bylo by to spíše...otázkou je, co by to tedy bylo? Proč si sama sobě pořád namlouvala, že je to něco jiného? Proč si to jednoduše nedokázala přiznat, že kývla na schůzku největšímu psychopatovi všech dob? Vyžene to z hlavy ve chvíli, kdy se zadívá do svého menu a hned na to přijde číšník. Objedná si společně s Kaiem kakao, možná by to nebylo tak divné, kdyby to neřekli zároveň a ještě k tomu naprosto stejně. Tedy skoro, na narozdíl od něj umí o něco poprosit. Po jejich objednávce vážně doufá, že se nebudou o tom bavit, jen proto, že to bylo opravdu zvláštní. Ty podobnosti mezi nimi nemohla zakrývat a i se tváří tak, že o tom nechce mluvit. On však je jiného názoru, nečekaně. Neodpoví mu. To, co říkal byla bohužel pravda, prostě na povrch si to nepřiznávala, ale uvnitř sebe neměla jinou možnost. Jenom ho pozoruje do doby, než odvrátí zrak směrem k oknu a dívá se chvíli z něj. Nechtěla mu být podobná, nechtěla s ním mít společné věci. Proto se znovu obrátí k němu a změní téma jejich konverzace. Naslouchá mu a opře se o opěradlo židle. Jednu nohu si přehodí přes tu druhou a v půlce jeho vyprávění nakloní hlavu do strany. Nemohl si přece myslet, že mu skočí na jeho slova.* Nemyslíš si, že ti tohle věřím, že ne? *Řekne trochu nevěřícně. Byl by idiot, kdyby si to myslel. Ví, že je za tím něco víc, že tohle není jenom tak. Sklouzne pohledem ke svým rukám, které má položené na stole, když i on se tím směrem podívá. Nechápe, proč se na ně dívá, ale nehodlá se ho ptát. Vzápětí se podívá znovu na něj. Nic neřekne, jelikož jím číšník přinese jejich objednávku. Jenom s úsměvem poděkuje a počká si, až odejde. Stále však upírá zrak na něj a nevěnuje se ani snídani a ani kakau.* I já jsem byla bez moci, vím jak hrozný pocit to je, když necítíš magii. Je to jako kdyby nejdůležitější část tebe zmizela a moc dobře vím i to, že pro získání moci zpět je člověk schopný udělat spoustu věcí. Ale ty? *Zavrtí hlavou.* Ty přesahuješ naprosto všechno. *Nakrčí trochu nos a potom už se začne věnovat své snídani, ale jako první se napije kakaa, i když dnes už jedno měla. Tohle ji nikdy neomrzí.*

*Jej pohľad po jeho komentári svedčal o všetkom, vlastne mu ani nemusela odpovedať na to, aby vedel, čo si o tom myslí. Sucho sa nad tým pousmeje a mierne nakloní hlavou do strany, akoby ju nejakým spektrálnym postranným pohľadom pozoroval a hodnotil jej výraz. Samozrejme, že sa jej to nepáčilo, bola proti všetkému, čo povedal alebo robil, ale pravdou bolo, že pokiaľ to nevadí Cami, nič sa nedeje a aj keby jej to vadilo, aj tak by sa v postate nič nedialo. Býva v jej byte, používa jej zariadenie, pozerá jej telku, je jej jedlo, požičať si nejaké peniaze? Čo už na tom pritom všetkom len mohlo byť? Na druhú stranu to tiež nebol Davinin biznis aj keď za tieto obedo-raňajky jej poďakovať pokojne mohla, to mu bolo akurát tak jedno. No a tiež tu bola tá druhá stránka veci, neprišiel do New Orelans na to, aby si hľadal nejakú prácu a vracal sa späť do normálneho života, nakoľko jeho život aj tak nie je normálny a nikdy celkom nebol, vlastne niečo také by ani nechcel, musela to byť v hlavách normálnych ľudí predsa tak strašná nuda, tá nevedomosť o nadprirodzenom svete, ten pocit, že sú v bezpečí, keď sú obklopení ľuďmi, bola to riadna kravina. Len prostá lož, ktorá ich balamutila a ktorú upíry tak radi a často využívali. Takže, mohol si zohnať aj nejaké iné zdroje, to áno, ale prečo by to robil, keď to bolo tak jednoduché? Cami mu to robila jednoduché, vlastne ho nechala spať vo vlastnej posteli po tom, čo ju zabil, vážne, ak by mu niekedy niekto povedal, že niekoho takého stretne, asi by sa mu vysmial do tváre. No, bolo to tu a on bol za to vážne, vážne rád vo všetkých medziach toho, ako len rád byť dokáže. Trochu nechápal, prečo sa naňho pozerala tak obviňujúco, akoby mu vyčítala, že niečo také robí a pritom k tomu mal kopec logických dôvodov.  Prvým a najhlavnejším bol fakt, že to bola jednoducho strata času, druhým, že o to nestál a tretím, že to nebolo nutné. Pri jej slovách len spojí pery do úzkej línie, pričom má na tvári celkom nečitateľný, priam až neutrálny pohľad.* Nuž, nenazval by som to celkom...“strkať pod nos“...*Vydýchne neurčito. (Teda aspoň nie dnes ráno.) Dodá ešte v duchu, ale nijako sa to neobťažuje povedať nahlas.* A slovo šťastlivec je tiež veľmi diskutabilné. Premýšľala si nad tým, že tým šťastlivcom môže byť pokojne aj Cami? *Prenesie spýtavo smerom k Davine, pričom mierne podvihne obočím.* Zober si to na chvíľu z jej pohľadu. Nemá prakticky žiadnu rodinu...*Prenesie konštitučne.* Z jej strýka sa za chvíľu stane vraždiaci stroj, než sa buď zabije ako jej brat, alebo ho zabije niekto iný. *Mykne nad tým sucho plecami, pričom trochu pohodí rukou do strany.* A potom, BUM,  zrazu sa objaví jej stratený bratranec a ona viac nie je sama a stratená...*Dodá s krátkym hereckým nasedením, než ruku opäť spustí a mierne ohrnie spodnou perou.* Vlastne, povedal by som...Že jej moja spoločnosť vadí omnoho menej, ako to prezentuje. *Mierne sa ku svojím slovám pousmeje, než sa vráti opäť k tomu, čo hovorila.* A mimochodom, tiež by som mohol ešte študovať, vážne...Vlastne, vieš...*Pokýva hlavou zo strany na stranu.* Občas som premýšľal nad tým, žeby som mohol ísť na výšku, prednášky boli síce nekonečná nuda, ale aspoň som mal čas trochu rozjímať...Niečo ako mentálne cvičenie. *Pokrčí nad tým plecami, akoby to viac nemalo význam nejako rozoberať.* A máš pravdu, vážne...Marcel je predsa niečo ako tvoj otec, nemám pravdu? A otec predsa svoje deti dotuje, teda by aspoň mal, takže vážne, svedomie čisté. *Trochu podvihne obe ruku do hora, akoby v obrannom geste, než sa jeho pery roztiahnu do širokého a poniekiaľ jemného poloúsmevu. Keď mu prezradí, že s Cami plánuje stretnutie len prižmúri oči a pomaly kývne hlavou.* Nebude nadšená, že sme spolu niekam šli...*Konštatuje sucho, pričom sa jej letmo zahľadí do tváre.* Povedala mi, aby som sa od teba držal ďalej. *Začne nenútene, než pokrúti hlavou a potichu cukne ústami.* Možno by si o tom mala pomlčať, áno, mlčať je vždy lepšie, akoby mal niekto prísť k úrazu. *Prenesie jasne súhlasiac sám so sebou, než sa na jeho tvári opäť objaví úsmev, ktorý jej so spokojnosťou venuje, nevedno prečo chce, aby jej nič nehovorila. Nie, chce si u Cami vybudovať nejakú tú dôveru a tá sa buduje najlepšie, keď ju nijako nepodrazí. Potom sa prenesú k tej veci s rande, čo ich stretnutie predtým aj teraz očividne bolo, ale ona si to neuvedomovala, lepšie povedané, nechcela uvedomiť. Asi nemalo viac význam to komentovať, aj keby si určite našiel niečo, čo by pomohol opomenúť. Jeho ďalší komentár ju však očividne poteší, snáď až natoľko, že je ochotná mu naň dokonca odpovedať. Áno, jej slová dávali zmysel a jej otázka bola tiež celkom trefná, rozhodne uňho za ňu mala jeden malý bezvýznamný bod. Mal by jej na to odpovedať? Možno áno...Pomaly si zubami zahryzne do spodnej pery skloní tvárou trochu nadol, ako sa tak na ňu šibalsky usmeje a odhalí tak rad horných zubov. Nakoniec potichu vydýchne a trochu perami našpúli.* Prečo si myslíš, že z toho nič nemám, cupcake? *Prenesie spýtavo, možno až trochu provokačne, než sa cez stôl mierne nakloní tvárou smerom k nej.* Možno sa mi proste páčiš...Je na tom niečo zlé? *Pokrčí plecami.* Myslím tým, nie je to normálny prejav v mojom veku, premýšľaj o tom, pozvem ťa niekam, píšem ti, nenechávam ťa na pokoji, čo to asi tak môže znamenať? *Spýta sa kuriózne, ale nečaká na jej odpoveď.* Huh, už viem...Som proste labilný. *Odpovie si nakoniec očividne až príliš spokojný s tým, čo jej práve naznačil. Áno, bolo jasné, že mu príde sympatická, to je asi samozrejmé. Po tom, čo si konečne prizná, že rande naozaj mali, aj keď nie práve ochotne, letmo na ňu žmurkne jedným okom a spokojne sa pousmeje.* Vidíš? Nebolí to ako dostať tyčou do hlavy. *Uchechtne sa nad tým sucho, než si rádoby uvedomí, čo práve povedal a úškrn sa mu rýchlo sformuje späť do úzkej, poniekiaľ nevinnej, línie.* A toto bolo asi najhoršie prirovnanie...Akože navždy. *Povzdychne si potichu, než sa rozhodne komentovať ďalšie z jej tvrdení.* áno, myslím, že som vážne spravil niečo podobné, ale ber to čisto nezištne, nebolo to vážne nič osobné. *Pokrúti nad tým hlavou.* Vlastne...Myslím, že to bol ten deň, kedy som sa dozvedel, že ťa budem potrebovať, lepšie povedané, tvoju krv. *Opraví sa v okamžiku.* Skoro som ani nemohol uveriť, žeby som mal práve také šťastie a vážne do mňa doslova narazil niekto, koho som neskôr potreboval...*Pokrúti nad tým opäť skoro nechápavo hlavou.* Veríš v osud? *Spýta sa jej znenazdajky.* Som rád, že to tak tiež vidíš. *Prenesie neurčito po tom, čo mu povie, že ich dnešnému stretnutiu tak môže hovoriť. Rande, čo to vôbec znamenalo? Vyjsť si s niekým von, držať sa za ruky a...Nebolo to príliš nudné? Pokryté tými zaľúbenými emóciami, niečo ako láska, pche, na to by ho vážne nikto nenahovoril, a to mal rád nové veci. Vedel, že to svojimi slovami trafil a práve preto od neho radšej odtrhla pohľad. Z istých častí boli naozaj trochu podobní, aj keď menej, ako tu práve presadzoval, viac-menej sa ju tým totiž snažil len čisto a proste provokovať. Pohodlnejšie si oprie chrbát o opierku stoličky, na ktorej má prevesený svoj kabát a spriama jej hľadí rovno do tváre. Vlastne sa dalo povedať, že sa tak zbežne pozorovali, on niečo hovoriac a ona hľadiac veľmi, veľmi odmietavým spôsobom. Pri jej otázke trochu pootvorí pery a pozrie sa na chvíľu niekam do strany.* Nie? *Prenesie rádoby váhavo, pričom pod jej pohľadom rýchlo pokrúti hlavou.* Nie...Určite nie. *Prenesie už istejšie robiac si z toho celého proste jednu veľkú maškarádu. Samozrejme, proste nedokázal udržať svoju potrebu po moci, hlavne ak bola tak blízko, práve preto jeho pohľad na chvíľu prejde práve k jej rukám, čo si Davina samozrejme všimne. Vlastne bol radšej, keď o tom mlčala, nebolo by nijako fajn to teraz preberať. Vzápätí sa pri nich už pristaví čašník aj s ich objednávkami, pričom pred Kaia položí jeho raňajky spolu so šálkou s kakaom, ktoré si hneď uchopí prstami okolo obvodu, ale stále sa z neho nenapije, skôr počúva jej slová, nakoľko, musel priznať, že ho nimi trochu zaujala. Teda skôr tým obsahom. Na niekoľko sekúnd sa len pozrie niekam pred seba, na tvári má poniekiaľ prázdny až neprítomný pohľad. Áno, teraz mala pravdu, bola pravda, že to bolo presne také, lenže uňho predsa len trochu iné, než u nej. Už otvára ústa, že jej na to niečo povie, ale predbehne ho svojou efektívnou bodkou nakoniec, nad ktorou sa len krátko uškrnie, než jeho pohľad opäť zvážnie.* Máš pravdu, je to na hovno...Vždy som mal pocit, akoby som bez mágie nemal nič, všetko bolo zbytočné, všetko mizlo, zmizlo. Či to už boli tie najmenšie emócie, možno radosť...Proste som sa narodil prázdny. *Pokrčí nad tým plecami.* Všetci okolo...Tí dôležití, tí podstatní a ty len bezcenná, pretože ti chýbalo to, čo pre nich bolo najpodstatnejšie. Ale nakoniec sa to naučíš proste prejsť. *Zdvihne šálku s kakaom a priloží si ju k ústam, pričom sa pomaly napije a zloží ju späť na stôl.* A využiť to, čo máš, aby si získala to, čo potrebuješ...A všetko, čo mám je možnosť požičať si niečiu mágiu, ktorá aj tak vyprchá, takže mi povedz Davina...Aký je to pocit, keď z teba mágia postupne uniká a ty vieš, že nikdy nebudeš mať vlastnú? *Spýta sa jej s mierne podvihnutým obočím, pričom sa jej díva priamo do očí.* Si jedna z najmocnejších čarodejníc v meste, ak nie priamo najmocnejšia. Si dievča so Sklizne, s potenciálom, s obrovskou silou...Nemôžeš mi mať za zlé, že ma lákalo ti ju zobrať. Ak teda hovoríš, že to, čo robím, presahuje všetky medze...*Vydýchne neurčito, než si konečne zoberie príbor a začne sa pomaly rýpať v raňajkách.

*S pozvednutým obočím na něj upírá pohled a dívá se na něj jako na blázna, který mluví úplně z cesty. Vážně si myslí, že tím šťastlivcem by mohla být Cami? Jo, určitě byla ráda za někoho jako je on, určitě byla ráda za to, že má bratrance psychopata a někoho, kdo ji pokojně zabil a ještě se k ní nastěhuje, jako kdyby se nic nestalo. Jistě, rozhodně musela být naprostý šťastlivec. Mlčky ho poslouchá a ušklíbne se při té dramatičnosti s jakou to Kai vypráví. Má vůbec cenu s ním o něčem hovořit? Pokaždé, když něco řekne prostě musí být po jeho. Nikdy neuzná názor toho druhé, vždycky si to obrátí tak, jak se to hodí jemu bez ohledu na to, jak moc zcestné to může být. Ano, sice získala bratrance po tom všem jak ztrácí lidi, kteří jsou pro ni nejdůležitější, ale jakého to vlastně získala? Někoho, kdo ji zaručeně jenom využívá, protože on ani nic jiného neumí a hlavně někoho, kdo ji zabil. A klidně by to opakovala několikrát, prostě něco takového se nedá odpustit a ráda by se zeptala Cami na to, jak to vůbec dokázala. Nadechne se zhluboka při jeho proslovu a stále na něj mlčky hledí. Nedoporučovala by mu zrovna studovat, vlastně spíše by litovala univerzity, který by ho přijala. Za týden by byli všichni mrtví, takže snad se k něčemu takovému ani nerozhodne. * Studovat? Vážně? Nevypadáš jako typ, který by rád studoval. *Pravdu si ho nedokáže představit, jak sedí na přednášce. Nedokázal by mlčet tak dlouhou dobu a ještě by profesorovi vyprávěl o tom, jak ho jeho přednáška hrozně nudí. Raději to nehodlá dál rozebírat, ono čím více ona mluví, tím více se Kai zapojuje do konverzace a akorát se tak prodlužuje jejich společně strávený čas. I to sezení ve škole je prostě příjemnější. Co se týče Marcela tak na chvíli odvrátí zrak. Ona neví, jak ho má nazývat, prostě je to Marcel, on tvoří základ její rodiny a nemá přesně něco specifického, jak by ho jmenovala.* Já bych to spíše nazvala, že Marcel je mi ze všech lidí nejblíže. *Je jí divné říkat, že je to snad její otec. Měla svého otce, ale ten od rodiny odešel a nikdy už o něm více neslyšela a Marcel je....je to prostě Marcel. Její jediná rodina, když to tak vezme. Nechá raději tohle téma za nimi a zmíní se o tom, že s Cami bude mí schůzku. U jeho výrazu usuzuje, že se mu tento fakt nijak zvlášť nelíbí a tak se jenom trochu pousměje. Ne však na dlouho. Jistě...ona mu řekla, ať se od ní drží dál a on dělá přesně pravý opak. Ale jak se to přeci jenom říká, tak zakázané ovce chutná nejlépe. Jenomže takhle to on nebere, ne rozhodně ne. Její tvář potemní o pár odstínů, když jí opět doporučuje, co by tak měla udělat. Chtěl by, aby se nezmínila o jejich schůzce. Jo, ona by toho chtěla. Začíná toho mít opravdu dost. Nakloní se trochu přes stůl k němu a dívá se mu do očí.* Začíná mě unavovat to, jak si myslíš, že dám pokaždé na tvé doporučení. Varuji tě, Kaii. *Přihmouří mírně oči.* Přestaň mi říkat, co mám a nemám dělat. *Vzhledem k tomu, že ví, že Cami randí s Marcelem, tak sama nechce pokoušet štěstí, že by mu snad o tom řekla a akorát by měla nepříjemný rozhovor a všechno by musela vysvětlovat, což se jí opravdu nechtělo. Ale tohle jeho, co má dělat, co by měla udělat, jinak to bude mít následky ji vážně už přestává bavit a dochází ji trpělivost. Nenechá si od něj stále nějak vyhrožovat. Pravděpodobně na Tima dá ochranné kouzlo, proč ji to nenapadlo dříve? Kdyby mu Kai ublížil, tak se vrátí nazpět a bohužel by mu musela vymazat paměť. Navíc takhle by ho dokázala ochránit před všemi nadpřirozenými bytostmi. Ano, zítra se za ním staví a udělá to. Nenechá už se sebou dále zametat, tímto okamžikem to končí. Nebaví jí to a on stále překračuje hranice a myslí si, že s tím nic neudělá. Jak velmi se plete. Přesunou se poté k celé té věci okolo rande. Ruce má stále položené na stole, ale trochu je stáhne v momentě, kdy se k ní naklání on. Ne, že by se snad bála, ale po dnešku netuší, co od něj může očekávat, co se týkalo doteků. Přeci jenom dnes jich bylo více, než dost a hlavně ji překvapil s tím, kdy si namotával pramen jejich vlasů na prst. To bylo asi největším překvapením. Zády je teď opřená o opěradlo židle, jindy je mírně překloněná, ale právě teď, jako kdyby si chtěla od něj držet jistý odstup, i když před chvílí dělala přesně to, co teď on. Poslouchá odpověď na její otázku a její výraz je čím dál více překvapenější. Přiznává se jí, že mu přijde sympatická a opravdu nečekala takové přiznání zrovna od něj, i když náznaky tady byly. Spíše u něj to brala jenom jako hru. Dýchá zhluboka a nedokáže od něj v tuto chvíli odvrátit zrak a ni neví, co k tomu říct. Vlastně to není potřeba komentovat, i kdyby on o to sebevíce stál. Nakonec přeci jenom řekne, aby ho uvedla na pravou míru.* Ať se snažíš už o cokoliv, nevyjde ti to. *Tím myslí, že pokud je za tím něco víc, že by si snad měli dát pár rande a pak by měl očekávat nějaký polibek nebo nedej bože, že by to měl zajít ještě dál, tak toho se nikdy, nikdy nedočká. Alespoň ne od ní, takže by možná mohl lovit v jiných vodách. Nakonec tedy přizná, že to bylo rande, ale přeci ne jenom tak úplně. U jeho mrknutí jenom pozvedne obočí avšak poté to svými slovy opravdu přežene. Semkne rty pevně k sobě a jde vidět, jak se ji napíná čelist tím, že tlačí zuby k sobě. Tohle neměl opravdu říkat, tohle bylo naprosto přes čáru a v tu chvíli odvrátí od něj zrak a podívá se do stolu. Nedívá se na něj, i když své přirovnání změní. Právě v tuto chvíli bojuje sama se sebou, prostě se chce zvednut a odejít pryč, ale on by z toho měl ještě opravdu velké pobavení a proto se rozhodně zůstat sedět na místě. Vlastně jeho slova ani nijak zvlášť nevnímá, stále by se dalo říct že je dotknutá za to, že musel zmínit to, co jí udělal. Akorát ji tím připomíná, že je opravdu hloupá, když tady s ním po tom všem sedí. Nakonec přizná, že je to tedy rande, ať už ji dá s jeh komentáři pokoj. Teprve až se zeptá na to, zda věří na osud se na něj podívá.* Ne, to vážně nevěřím. *Odsekne. Pozoruje ho po celou dobu, co znovu vypráví a nevěří mu nic z toho, co říká Cami. Ví, že je tady z nějakého jiného důvodu a ne proto, že by mu na jeho sestřenici záleželo. Taky mu vlastně hned řekne, že mu to nevěří, i když je to spíše v otázce. Následně k nim přijde číšník a přinese jim jejich objednávku. na má však ještě něco na srdci a proto se snídani nevěnuje. Vlastně mu začne vyprávět o tom, že ví jaké je to být bez schopnosti. Možná ho by i dokázala pochopit a neměla by k němu takový odpor, kdyby však nebyl vraždící maniak a nezískával si sílu tak, jak to dělá. Jeho výraz ji trochu překvapí, zdá se, že ho tím zaujala a to si myslela, že u něj to ani nejde. Uchopí šálek s kakaem do ruky a napije se z něj. Odloží ho na stůl a začne se věnovat své snídani, avšak za chvíli přestane, jelikož on se znovu rozmluví. Naslouchá mu a její výraz je vážný, ale není však nenávistný nebo něco tomu podobného. Teď je to jiné, nedívá se na něj tak, jak normálně. Dívá se mu do očí a ví, že jednu věc musí uznat.* Nemohu ti říct jaký je to pocit, ne to, co zažíváš ty. Ale cítila jsem, když ode mě magie odcházela a pravdu je, že jsem ten pocit nenáviděla. Bylo to...*Na chvíli se odmlčí, protože si vzpomene na tu chvíli.*...jako přijít o svou podstatu. A když jsem ji neměla? Jak kdybych byla nic, nikdo. A nenáviděla jsem za to osobu, která to způsobila. *Neřekne mu, že ji chtěla v tu chvíli mrtvou. Spíše by byla schopná Monique zabít, kdyby to bylo jinak, kdyby ji Sophie nevrátila moc.* Předtím jsem si říkala, že by bylo skvělé být prostě normální. Bez magie, jenom člověk, ale jakmile mi ukradla moje bývala nejlepší kamarádka moc, tak jsem si uvědomila, že nechci být jenom tak obyčejná. * Možná jsem se Sophie na stejné úrovni. Ona se stala Starší, ale nikdy neprošla Sklizní a právě ta dává čarodějkám největší moc. Ano, možná bych dokázala pochopit to, že sis chtěl na chvíli vypůjčit moji moc, ale jsou tady i ostatní věci, které přesahují meze. *Pokrčí rameny a na chvíli sklouzne pohledem k jeho snídani a potom se podívá znovu na něj.* Vlastně jsem přišla o moc jenom proto, že já měla tu jejich po několik měsíců, ale nebyla to moje chyba. Já o to neprosila, prostě jsem ji získala, protože jsem jako jediná přežila a potom jsem musela žít zavřená na půdě jako nějaký šílenec, odříznutá od okolního světa jenom proto, abych se náhodou nenaštvala a nezničila tak celé město a všechny v něm. A k tomu mě chtěly všechny čarodějky zabít, tak mě vážně nemůžeš vinit za to, že nemám ráda, když někdo jde proti mě a nebo mě využívá. Měla jsem to tak v minulosti, nechci, aby se to opakovalo. *Jde vidět, že je znechucená tím, jak se s ní jednalo. Ani si neuvědomuje, že mu až příliš říká o svém životě a možná prostě to potřebuje někomu říct. Říct to, jak moc nenáviděla být zavřená na půdě, odříznutá od světa a od všech. Sklopí zase zrak ke své snídani a pustí se do ní zanedlouho ji sní a taky dopije i kakao. Schyluje se k tomu, že je opravdu na čase jít domů.*

*Netušil, prečo naňho hľadela tak, akoby mal už pri prvom dni vyvraždiť všetkých v triede aj s učiteľom, vlastne, pravdou bolo, že na strednej bol skôr tichý, väčšinou len sedel niekde v zadnej lavici a niečo si čmáral do zošita, pozeral von oknom alebo ryl mená svojich obľúbencov na lavicu. Dalo by sa povedať, že to siahalo do všetkých medzí normálnosti a žiadne vraždenie nechystal, nebolo to tak, žeby na to nikdy nepomyslel, hlavne pri ďalšom „F“ z matematiky a nie práve sympaticky vyzerajúcej učiteľky, ktorá sa rozhodla, že si nič lepšie nezaslúži. Proste sa nad tým teraz príliš nezamýšľal, postrádalo to nejaký hlbší význam, niežeby ho vždy potreboval, ale veril tomu, že sa Davina nechce baviť práve o škole, keď je už raz za ňou. Nad jej slovami len prosto mykne plecami, ako náznak toho, že jej názor neberie.* Tiež som na prvý pohľad nevyzeral ako psychopat, ktorý zavraždil svojich súrodencov. *Kývne k nej krátko hlavou, nakoľko by čakal, žeby mu za to mala dať malý bezvýznamný bodík, pretože mal pravdu. Nie vždy všetko bolo tak, ako vyzeralo.* A nikdy som nepovedal, že študujem rád, myslím, že to je strata času...Hlavne matika, teda. *Uchechtne sa nad tým poniekiaľ sucho, než pomaly vydýchne a spojí pery k sebe do úzkej línie. Vlastne, jeden by bol prekvapený, že sa dokážu po tom všetkom normálne baviť, teda lepšie povedané ona s ním, aj keď si samozrejme stále udržiavala tú iróniu a nevraživosť, viedli konverzáciu, a to už niečo znamenať muselo. Všimne si ako pri zmienke o Marcelovi odvráti pohľad, bola to len chvíľa, ale predsa, predsa jej táto téma asi nebola najmilšia, a to len a len kvôli tomu osloveniu? Otec?* Takže žiadne ocinko sem - ocinko tam? *Prenesie takým tým zdrobnením hlasom, ako pri prehováraní ku malému dieťaťu, než sa mu nakoniec pery sformujú do širokého úškrnu a on si jazykom zľahka prejde po spodnej pere.* Nikdy od teba nechcel, aby si ho tak volala?...*Spýta sa jej s mierne podvihnutým obočím, než nad tým prosto pokrčí plecami a pokrúti hlavou.* Niežeby som sa do toho chcel vmešovať, ale keď ste si teda tak blízki. *Zahovorí to pomerne nenúteným tónom v hlase. Samozrejme, mu bolo akurát tak jedno, či sa Davina s Camille stretne, ale vážne nepotreboval, aby jej nejakým nedopatrením všetko vysypala a on potom musel niečo vysvetľovať a znovu začať odznova. Dalo by sa to teraz nazvať tak, že sekal dobrotu a Cami si to mohla všimnúť, nikoho nezabil, nejako extra sa o nič nepokúšal, proste by sa to mohlo považovať za ticho pred búrkou. A ona samozrejme pátrala ďalej, pretože mu nedôverovala, ale aspoň netušila, že si to uvedomuje, že si uvedomuje, o čo sa snaží, že vie, že mu ohľadom jeho prítomnosti v jej byte ani prinajmenšom nedôveruje. Nebol úplne slepý, aby to nespozoroval, vždy, keď sa „učila“, vždy, keď si niečo značila, vždy keď sa naňho trochu dlhšie zadívala ku gauču. Hneď  teda prejde ku tomu, že jej vlastnými slovami prakticky odporučí, aby sa o tom jeho sesterničke radšej nezmieňovala, nech jej to zbytočne nevyrába nejaké aj tak celkom nepotrebné starosti. Výraz na Davininej tvári sa pritom samozrejme zmení ešte o niekoľko odtieňov ostrejší, ako predchádzajúci, vlastne si ani nebol istý, že to vôbec ešte šlo, ale ona o presvedčovala o opaku. Tiež sa k nemu trochu nahla cez stôl, ale on to úspešne ignoroval, pretože jeho myseľ proste žiadne vyhrážky ani nič podobné nedokázala zachytávať. Pri jej slovách len trochu nakrčí obočím ,pričom odmietavo pokrúti hlavou a na chvíľu sa pozrie niekam do strany.* Snažím sa ti len poradiť to, čo bude pre teba a ľudí v tvojom blízkom okolí najlepšie. *Pokrčí nad tým neurčito plecami, pretože vážne nemal potrebu jej hocičo dohovárať.* Ale ak sa aj napriek tomu rozhodneš urobiť inak, povedzme...Žeby som nechcel byť v Timovej koži, chcem tým povedať...Taký milý chlapec, nebola by škoda, ak by ho jeho matka našla niekde visieť na plote? *Nepatrne podvihne jedným obočím a krátko nad tým ohrnie spodnou perou. Následne sa ich téma už začne točiť okolo rande a tak sa k nej pre tento krát trochu bližšie nakloní on, nad čím ona samozrejme ucukne. Mohol doslova cítiť, ako jej po tom všetkom jeho blízkosť nevoňala a predsa tu stále bolo niečo hlboko v nej, čo on nikdy nepozná. Jeho vysvetlenie ju očividne poniekiaľ zarazilo, vlastne skôr prekvapilo, ako zarazilo, mohol len konštatovať, že niečo také od neho nečakala. Ale vážne nechcel, aby to brala nejako príliš emočne, to v tom vážne nie je. Sympatie môže mať predsa každý a on ich nemal dôvod skrývať. Nebolo to tak, žeby sa vôbec niekedy niečo štítil niekomu povedať, žeby niekedy mohol cítiť hanbu. Také slovo popravde ani nepoznal. Všimne si, ako sa jej hrudník zdvíha o niečo viac ako obyčajne a svoj pohľad tiež upierala len a len k nemu, akoby ho ani nikdy nemienila odvrátiť. Určite premýšľala nad tým, či mu na to má niečo povedať, vlastne ani nevedel, či priamo chcel, aby sa k tomu vyjadrovala. Asi zaujme proste to stanovisko, že mu to je jedno. Mohla si predsa hovoriť, čo chcela, ale to, že aj on je sympatický jej, to neskryje. Pri jej upozornení sa len krivo uškrnie a na chvíľu sa zahľadí niekam na stôl, než trochu potočí hlavou do strany a zostane k nej letmo hľadieť.* Vieš, vždy, keď mi niekto povedal, že mi niečo nevyjde, nakoniec som mu dokázal, že sa mýlil. *Prezradí jej spokojný sám so sebou značne vediac, čo tým „čokoľvek“ myslela. Jeho prirovnanie k nej malo očividne presne taký efekt, ako si myslel, po tom, čo jej ho povedal. Vlastne, dalo sa povedať, že tento krát mu to tak nejako vybehlo samé, neplánoval jej to pripomínať. Nakoniec to obaja prejdú a ich téma sa opäť zmení počínajúc jeho otázkou, ktorá bola zjavne opäť trochu mimo misu, čomu odpovedala aj jej odpoveď. Mierne prižmúri očami a poniekiaľ zamyslene našpúli pery.* Prečo nie? *Spýta sa jej, akoby to snáď bolo niečo dôležité, čo sa naozaj potreboval dozvedieť.* Myslím tým, všetky veci sa musia diať z určitého dôvodu nie? Samozrejme, že do toho väčšinou najviac zasahujú ľudia, ale...To, že si mi vtedy zničila tričko ríbezľovým džúsom predsa muselo niečo znamenať...*Konštatuje neurčito, než sa nad tým potichu zasmeje a opäť len pokrúti odmietavo hlavou.* Taká blbosť, však? Určité veci však človeka niekedy nútia zamyslieť sa nad tým. *Pokrčí nakoniec prosto plecami a nechá to už radšej plávať, nakoľko mu k tejto téme už nič ďalšie zatiaľ nenapadne. Po tom, čo sa ho spýta na to, prečo tu stále zostáva jej dal samozrejme patričnú odpoveď dokonca dve s tým, že ju chcel nechať, aby si vybrala, aj keď ani jedna pre ňu očividne nebola tá správna. Neverila mu a on si ani nemyslel, žeby mu niečo také mohla veriť. Bolo pre ňu očividné, že má niečo za lubom, to bol proste on, psychopat, ktorý si nekupuje mačiatka a nenasťahuje sa ku svojej sesternici, pretože je tak sám a potrebuje sa s niekým trochu zblížiť. Tesne po tom, čo im čašník konečne prinesie jedlo sa však Davina trochu rozpovedá, vlastne mu len ukáže ďalší parameter, ďalšiu podobnosť medzi nimi, aj keď netušil, či si to sama uvedomuje. Samozrejme, z určitej stránky mohla pochopiť, prečo určité veci robil tak ako ich robil, ale niektoré, teda väčšina z nich už pre ňu boli niekde ďaleko za hranicou chápania. Vlastne dalo sa povedať, že nikto nemohol vedieť, čo sa mu odohráva v hlave, to vedel len on sám. Je však pravda, že svojimi slovami ho na chvíľu zaujme, akoby ho nimi donútila počúvať ju. Práve preto svoj pohľad na chvíľu odkloní a naňho, prekvapivo, stíchne. Musel jej priznať, že v istých veciach mala pravdu, ale nemohla sa s ním zrovnávať celkom, aspoň nie v tejto situácií. Po tom, čo jej na to odpovie, sa už samozrejme postupne púšťa do jedla, ktoré mal pred sebou na tanieri. Ona však v tejto téme pokračuje, vlastne dalo by sa povedať, že jej tón a aj spôsob, akým sa naňho pozerala sa poniekiaľ zmenil. Netušil, čo to spôsobilo, či to bol ten fakt, že vážne chápala tomu, čo hovorí, alebo len nad tým až príliš premýšľala. Na chvíľu zdvihne pohľad znovu k jej tvári, pričom jej uprene opätuje pohľad priamo do očí. Vlastne jeho naopak trochu prekvapilo, keď mu dala za pravdu s tým, že to nemôže presne vedieť a potom sa rozpovedala ďalej o tom, čo pri tejto téme cítila. Bol tu však jeden problém, on ju nedokázal pochopiť, nedokázal byť voči nej empatický, akoby ona dokázala byť ku nemu, ak by chcela, mohol ju len počúvať, občas sa nad tým zamyslieť a nechať slová plynúť. Pri zmienke o tom, že sa cítila ako nikto, len trochu nakrčí obočím a spojí pery pevne k sebe, pričom od nej odvráti pohľad niekam do rohu miestnosti. Ona nenávidela čarodejnicu, ktorá jej ju zobrala a on? On mohol akurát tak nenávidieť svoju rodinu, ak by to dokázal. Vlastne áno, dalo sa povedať, že túto emóciu cítil, nenávisť. Znovu sa jej pozrel do tváre, ale prekvapivo nič nepovedal, len čakal, že bude pokračovať a ona po niekoľkých sekundách aj naozaj hovorila ďalej. Bolo to zvláštne, že to všetko spovedala práve jemu. Teda skôr nečakané, áno nečakané. Mierne sa nad jej slovami pousmeje.* Samozrejme, že si nechcela byť obyčajná, hlavne nie, keď môžeš byť tak výnimočná a ľudia sa tak radi cítia. *Pokrčí nad tým plecami.* To je vec, ktorú som si vždy pri mojej rodine hovoril, bol som iný...Výnimočný. *Zopakuje opäť, pričom dá dôraz ku poslednému slovu. Áno, možno nemal vlastnú moc, ale keď si ju od nich zobral, dokázal ju používať omnoho viac ako oni, bol silnejší ako oni, silnejší ako Jo a on už podvedome vedel, že to bola práve vec, ktorej sa jeho otec aj matka vždy báli, jeho.* Samozrejme, že sú...A vždy budú, pretože stále tu zostáva ten fakt, že som nenapraviteľný sociopat. *Pripomenie jej niečo, čo si istotne pri celom tomto rozhovore viac než dobre uvedomovala. Ona samozrejme pokračuje a on ju pri napichovaní jedla na vidličku neprestajne počúva. Vlastne, dalo sa povedať, že po dlhom čase to bol asi prvý krát, odkedy sa v rámci medzí normálne bavili. Ani netušil, či si vôbec vie presne predstaviť, koľko moci v sebe mala, ale ak by to ten sprostý prsteň dokázal nasať, tak by ho už nikdy nič nezastavilo, o tom bol presvedčený. O tom, že bola niekde zavretá, samozrejme, nič podrobné nevedel, prakticky si nevedel veľmi predstaviť to, žeby bol niekde zatvorený on. Samozrejme, väzenský svet, aj keď nedalo sa povedať, že slovo „zatvorený“ by k tomu dvakrát pasovalo.* Možno si mala...*Pokrčí plecami nad tým, žeby zničila celé mesto a všetkých v ňom.* Nikdy ti nenapadlo proste vyjsť von a nechať to plynúť? Mať pokoj od všetkých doterných čarodejníc, ktoré ťa hľadali, aby ťa zabili...A nehovor mi, že si na to málo šialená, všetky čarodejnice musia byť trochu šialené, povedzme, že sa s tým už asi rodíme. *Uškrnie sa nad tým sucho, pričom pokrúti hlavou nad jej nasledujúcou vetou.* Ja nie som práve ten typ, ktorý by niekoho z niečoho vinil, to vážne nie. Väčšinou len konštatujem niečiu vinu, a to je rozdiel. *Poznamená fakt, ktorý teraz vlastne ani nebol dôležitý, než Davina nakoniec dopovie a medzi nimi na chvíľu nastane ticho. Jazykom si prejde po spodnej pere a znovu si odpije z kakaa, pričom potichu vydýchne a zdvihne k nej opäť pohľad.* Môžeš byť už pokojná, nechcem ťa nijako využiť, vážne nie. Prakticky ani nemám k čomu, práve preto by si mohla prehodnotiť moju predchádzajúcu ponuku. *Pokrčí nad tým neurčito plecami.* Pretože, či si to už chceš priznať alebo nie, cupcake, sme si podobní a z určitej časti mi dokonca rozumieš...*Dodá po chvíli nízkym tónom v hlase stále sledujúc jej tvár, než nepatrne pootvorí pery a pomaly doje svoje raňajky. Samozrejme ich témy po tejto ešte zavadili k mnohým ďalším, niežeby nimi Davina bola dvakrát nadšená, na niektoré veci mu už radšej ani neodpovedala, len ho celkom odignorovala, a tak sa znovu ozval s niečím ďalším. Keď sa rozhodla, že je čas ísť, nijako jej nebránil, predsa len, už s ňou strávil čas, ktorý chcel. On sa však rozhodol, že tu ešte chvíľu pobudne, vážne, nemal sa dnes kam ponáhľať.* Pekný zvyšok dňa, cupcake...*Prenesie za jej chrbtom, než Davina vyjde dverami von z Pubu, v ktorom on ešte chvíľu sedí dopíjajúc kakao.*

*Ta jeho poznámka je docela trefná, protože aby byla upřímná, tak při jejich prvním setkání nevypadal na psychopata, který si vyvraždil většinu svých sourozenců. Musela u toho pokroutit, hlavou, ale ne na to, že by tím opovrhovala to už přeci věděl dávno, ale že to trefil docela dobře. Neví jaký byl ve školních letech, nedokáže si ho tak představit. Když chtěl uměl se tvářit a i mluvit normálně, ale to se mu opravdu muselo chtít. Jak asi moc se musel toho večera přetvařovat, když do něj vrazila? Jistě mu to dělalo problémy. Nebyl tím, kým se jevil a teď? Teď už nic nemusí předstírat. S jeho dalšími slovy souhlasí tak napůl. Studování rozhodně není ztráta času, i když pro nadpřirozenou komunitu tedy hlavně pro upíry to tak může být. Ale matematika je rozhodně zlo, čisté zlo.* Taky nenávidím matiku. *Podotkne. Ale není to tak, že by v ní byla špatná. Spíše dalo by se říct, že je v tom průměrná. Celkově se učí dobře a její studijní výsledky jsou skvělé, jenomže kdo dnes má rád matiku? Spousta zbytečností a složitostí, které v normálním životě vůbec nevyužijete, akorát vás tím trápí. Ano, sice se tím procvičuje logické myšlení, ale zase by to mělo být v rámci mezích. Vlastně momentálně s ním konverzovala s naprostým klidem, i když odpor, který k němu cítí nedokáže zakrýt. Stále to bylo jako na houpačce a nebo na lodi, která se kolísá ze strany na stranu s přívalem vln. Jednou se dokázala s ním bavit snad i na přátelské úrovni dalo by se říct, podruhé však dokázala cítit k němu spalující nenávist a nehodlala s ním komunikovat. Jenom mohla vyčkávat, kdy přijde ten zvrat číslo dvě a zase ji bude iritovat každé jeho slovo. Ani neví, jak Marcela má přesně oslovovat. Je to její rodina, tím by to ukončila. U jeho poznámky opět převrátí očima a nijak se k tomu nevyjádří. Opět pohledem sklouzne k jeho rtům, když si po nich přejíždí jazykem. Opravdu tohle musí dělat v jednom kuse? Nedivila by se, kdyby se jí o tom za chvíli začalo zdát. U něj je to jako tik, buď na vás v jednom kuse mrká nebo si kouše do spodního rtu a nebo si po něm přejede jazykem. A to nemluví o tom zářivém úsměvu, kdyby takhle nabízel lízátka malým holkám a usmíval se přesně takhle, rozhodně by z něj jedna po druhé odpadávaly na chodník. A to vlastně nemusely být malé holky. Pravděpodobně by to tak udělala každá žena jakéhokoliv věku. I když se nechtěla podívat, i když se tomu bránila stejně tomu nutkání odolala. Vzhlédne však k jeho očí v další sekundě. Nechce zase poslouchat jeho poznámky o tom, jak by si měla přiznat, že ji prostě přitahuje. Zavrtí hlavou.* Ne, nikdy nechtěl, abych mu takhle říkala, i když jsme si velmi blízcí. *Ani by to nedělala. Možná Marcel by něco jako její otec, ale otce jednou měla. Marcel by prostě Marcel, ale byl pro ni nejdůležitější. Oni věděli, jak to mezi sebou mají a to jí bohatě stačilo. Jen, co se zmíní o tom, že by bylo dobré, kdyby o jejich setkání Cami neříkala, tak její tvář potemní. Začíná mít jeho výhružek dost a nehodlá už nadále pokračovat v tom, aby ho v něčem poslouchala. Ne, jestli to takhle půjde dál, tak brzo obrátí karty a může si být jist, že to tentokrát bude on, kdo bude poslouchat ji. Ví, že by byla velmi omezená s tím, kdyby mu chtěla něčím vyhrožovat, ale jedno pro něj bylo důležité a to je moc. Chtěl svou vlastní moc a z nějakého důvodu si ten prsten stále uchovával, i když mu teoreticky byl k ničemu. Může mu všechno taky hodně znepříjemnit a udělá to, pokud toho nenechá. A jak se zdá, tak nehodlá se zdržovat zpátky a její varování vzít na vědomí. Už je k němu nakloněná přes stůl a pozoruje ho. Přihmouří oči při jeho dalších slovech. Kai si zahrává s ohněm a nemá o tom ani tušení a možná má, ale je pitomý, když si myslí, že oheň nepálí.* Mohla bych ti dát seznam jmen lidí, kteří mě podceňovali a mohu tě ujistit, že podruhé už to neudělali. *Řekne tvrdým hlasem. Teď si mohl být jistý, že mu odporuje a nenechá se zastrašovat jeho slovy. Právě si podepsal ortel, nedalo se říct smrti, vlastně něčeho horšího pro něj. Smrt by byla vysvobozením od jeho mizerného života, ale to, co si ona pro něj připraví bude horší.* Naposledy jsi mi vyhrožoval tím, že pokud nebudu mlčet, tak se něco stane Timovi...naposledy. *Odtáhne se od něj a znovu se opře zády o opěradlo židle. Ruce si nechává položené na stole. Téma se stočí k opět jejich rande a každý má na to zcela jiný pohled. Ona by řekla, že její je pravdivý více, než ten jeho, ale hádat se s ním opravdu nemá sebemenší smysl. Ten kluk má komentář vážně ke všemu a dokáže si někdy dobře obhajovat svá slova. Pravděpodobně to má už nacvičené a ani by se nedivila, kdyby téměř neustále mluvil sám se sebou. Trochu se odtáhne, jen co se on nakloní k ni a po jeho přiznání je zaražená, ale dá mu jasně najevo, že ať už se snaží o cokoliv, tak mu to nevyjde. U jeho slov se jenom ušklíbne. Ne, něco takového by mu vážně nevyšlo. Nenechá se jím oblbnout, i když je pravda, že to by si lhala sobě do kapsy. Už to teoreticky udělal předtím, ale nenechá ho, aby si k ní dovolil něco více. Nedovolí, aby dosáhl toho, co on chce. U jeho nevhodné poznámky je opravdu naštvaná a má chuť se zvednout, ale všechno to v sobě překoná a tak raději s ním dále normálně mluví. No, vlastně to není úplně tak příjemný tón hlasu. Nevěří mu, že je tady kvůli Cami, protože by mu záleželo snad na rodině a tak si to všechno mohl ušetřit. Také mu řekne, že nevěří na osud a musí uznat, že jeho slova na ni v první chvíli dělala dojem, jenomže přišel zase strmý pád a ukázalo se, že on to nemyslí vážně. Uměl dokonale předstírat. Měl tu moc člověka přinutit, aby mu alespoň trochu věřil. Odvrátí od něj zrak a zavrtí hlavou, přičemž nakrčí i nosem. Kdy má vědět, že mluví pravdu a kdy zase ne? Nemělo žádný smysl mu na to cokoliv povědět. Je zvláštní, že se potom dokáže takhle rozpovídat. Číšník jim sice už přinesl objednávku a tudíž by se měla věnovat své snídani, ale ona míst toho se mu začne otevírat, dalo by se říci. Jemu...někomu, kdo je tak psychicky narušený, že by od něj měla utíkat. Jenomže ona cítí, že Kai je osoba, která ji může z části nějak pochopit a navíc je to někdo, kdo ji tak úplně nezná. Ví, že se nedočká žádného "To je mi strašně líto" a podobných věcí. Může dát najevo tu hořkost, kterou cítí v puse jenom, když o tom mluví a vzpomíná na tu dobu. Může teď dát opravdu najevo všechno, co ohledně toho cítila, ale ví, že si musí dávat i pozor. Některé slova by jednou mohl použít proti ní a co hůř...kdyby řekla, že Marcel ji využíval, tak by to jistě jednou použil proti ní a Marcelovi by to ublížilo, i když on sám dobře ví, že Davina mu to sice odpustila, ale nezapomíná. V momentě, co stále mluvila a mluvila ani nečekala, že by ji Kai takhle poslouchal a ani si neuvědomovala, že ji opravdu poslouchá a nic na to neříká. Dívá se na něj a nechává ho při jedné pauze promluvit. Ano, nejdříve chtěla být obyčejná a potom? Neodkázala si představit, že by opravdu byla. Nechtěla to, chtěla cítit magii, která byla její nepopsatelnou součástí. Mohla být a a vlastně je neobyčejná. Raději nic neříká k tomu, že i on byl výjimečný...ještě, aby ne, když se narodil skoro bez schopností a ještě k tomu je sociopat. Nechce však tady tu normální konverzaci kazit a proto raději nic neříká. Pozvedne obočí a pokrčí rameny, snad na důkaz, že má pravdu. Je to sociopat a nemá důvod mu něco takového vytýkat, když to tak je. Stále pokračuje dál ve svém povídání a i se nezapomene zmínit o tom, že byla zavřená na té zpropadené půdě. Nenávidí to místo, ale i tak to bylo její součástí po několik měsíců. Začne teď poslouchat ona jeho a hned zavrtí nesouhlasně hlavou. Nemohla zničit město, to opravdu udělat nemohla.* Zničila bych i sebe. Co jsem? Sebevrah? *Pozvedne obočím. Copak by snad chtěla, aby ji její vlastní moc zabila? Vlastně dokud se neobjevili Původní všechno to bylo dá se říct fajn, i když by se asi nedostala z té půdy. Netuší, jak by to teď bylo. Rozhodně měl pravdu v tom, že každá čarodějnice se rodí jistým způsobem šílená. Nadechne se zhluboka.* Chtěla jsem to udělat několikrát, samozřejmě, že jsem chtěla. Ale byla jsem zavázána Marcelovi. Bez něj bych zemřela a ano pravděpodobně bych se vrátila nazpět ale za jakou dobu? On mi zachránil život a já měla v sobě tolik magie, že jsem mohla cokoliv. Pomáhala jsem mu za to udržovat město v chodu. Čarodějnice nesměly praktikovat magii a pokud ano, tak jsem to cítila. Doslova jsem mohla cítit všechno, nebylo nic, co bych nedokázala. Marcel měl mojí ochranu, vždycky jsem věděla, když mu něco hrozilo a navíc jsem měla...vidiny. Teď už tak časté nejsou, ale předtím byly častější. *Dokonce se mu přiznává i s tím, že občas vidí do budoucna dalo by se říct. Ale tento dar může mít i více čarodějek, ale ví, že Kai rozhodně mezi ně nepatří.* Celý můj zatracený coven na mě čekal. Na jednu stranu jsem prostě nemohla odejít. *Pokrčí rameny. Taky se zmíní, že se jí nemůže divit, když po tom všem nenávidí, když ji někdo využívá. Nic už neříká, odmlčí se a věnuje se své snídani. Podívá se na něj, až opět na ni promluví. Skousne si mezi zuby spodní ret, jen co zase mluví o jejich podobnosti. Bohužel měl tak trochu pravdu, opravdu si v něčem byli podobní a co se týče té bezmocnosti bez moci, tak to dokázala pochopit. Ale přesto toho tady bylo tolik, co ji odrazovalo.* Ať jsme si podobní sebevíce, nezměním na tebe názor, který mám. *Zanedlouho dojí snídani a vypije poslední zbytek kakaa v hrníčku. Ještě s ním nějakou dobu konverzuje, ale je to zase ten stejný proces, někdy je to normální konverzace a někdy zase ho ignoruje a neodpovídá mu. jen, co zkontroluje čas, tak zjistí, že s ním strávila celé ráno a část i odpoledne. Což si on ani nezaslouží, aby mu věnovala tolik svého času. Oznámí mu, že už půjde a v tu chvíli se zvedne ze židle, vezme si kabát a obleče si ho. Přehodí si tašku přes rameno a podívá se na něj. Koutek úst ji cukne do strany.* Jo...taky si užij zbytek dne. *Otočí se a udělá krok vpřed, ale ještě se zasekne. Jako kdyby snad na něco zapomněla a ona ví, že zapomněla. Není zase neslušná. Otočí se ještě jednou směrem k němu.* Jo a Kaii? Děkuji. *Přikývne a potom už se definitivně otočí a rozejde se z pubu pryč domů. Však on moc dobře musí vědět, že mu děkovala za tu snídani.*

(Kol ji odnesl do postele. Sice to vůbec nevnímala, protože spala opravdu tvrdě, ale probudila se o pár hodin později a v ruce držela jakýsi papírek. Podívala se na něj a přečetla si ho. Kate. Kate! Podívala se rychle na hodiny. Do jejího odletu zbývala asi hodina a půl. Opravdu neměla času nazbyt, ale přeci jen se musela dát nějak do pucu, protože netouží po tom, aby ji Kate viděla takhle. Rány na sobě nemá žádné, krev jí zaschla u úst už úplně. Ale byla extrémně bledá a kdyby byly ty pytle pod očima naplněné zlatem, byla by asi raději a nevadily by jí tolik. V Paříži si zvykla na make-up a silnější líčení. Musela i teď. Navrstvila na sebe snad tunu všeho, aby alespoň trochu vypadala k světu a ne jako chcíplá slepice. Pak se vydá z domu, ale ještě předtím samozřejmě vysvětlí Kolovi, kam jde. Nasedne do svého auta a odjede přímo na letiště. Asi nebude snadné Kate moc dobře najít, ale předpokládá, že by ji mohla najít u odletové tabule, u odbavení nebo snad u terminálu. Prostě bude hledat a při nejhorším si ji nechá zavolat mikrofonem. Hned její první možnost byla ta správná. Kate sedí spolu s dalšími lidmi v místě pod odletovou tabulí.) Kate? (Osloví ji a přejde blíž k ní, i když si stále udržuje uctivou vzdálenost. Nevypadá, že by se tu za chvíli měla rozsypat dojetím, ale její tón nebyl zas tak úplně lhostejný.)

No a přišla jsem. (Pokrčí rameny) Vlastně jsem měla stejně v plánu přijít, i když se stalo včera to, co se stalo. (Rozhlídne se, ale nikde kolem nevidí toho upíra. Jo, některé románky bývají krátké a ony se kvůli tomu pohádaly. Ale ona se jí rozhodně nemíní nějak omlouvat nebo toho litovat. Za tímhle si stojí stejně jako včera. To se nezmění.) Někdo ti musel přijít popřát šťastnou cestu i na letiště. Vím, že to včera mezi námi nedopadlo dobře, ale to neznamená, že tě nemám ráda a nepřijdu se s tebou rozloučit. A možná budu tak nějak doufat, že ti někdo otevře oči, když jsem to nedokázala já. Dostalo se ti opravdu velké příležitosti, že můžeš studovat v Itálii. Nepromarni tu šanci kvůli románku na pár dní. (Dívá se jí do očí. Vlastně je to na Kate, jak se svým životem teď naloží, ale jestli se rozhodne po svém a bude toho pak litovat a přijde s pláčem, ona nebude ta, na čí ramínko se bude moci přijít vyplakat, protože ona jí to říkala.) Takže. Přeji ti šťastnou cestu a úspěšné studium. (Pousměje se)

Skončil? Tak to bylo opravdu rychlé. (Řekne poněkud rozmrzele. V tomhle svou dceru opravdu nechápala. Jak mohla být tak... pitomá? Ano, pitomá. Ona rozhodně taky neměla chlapa slušňáčka, ale ona a Kol se milovali a byli si oporou, i když někdy ty chvíle byly těžší. Ale měl sakra práci, než ji vůbec získal. A ona se vydá na milost hned prvnímu, co se namane, který ji stejně po ovlivnění opustil a nechal ji. I když možná lepší, že ji nechal, protože kdyby ho tady viděla s Kate, tak by si to za rámeček nedal. Nepustila by Kate s někým takovým. To prostě nepřipadalo v úvahu. Tohle teď ale řešit nemusela.) Neboj se, vlkodlakem nebudu, ani kdybych chtěla. Vlkodlakem se nestáváš žádným kouzlem nebo procesem, vlkodlakem se prostě narodíš, je to dědičné. Takže to opravdu nehrozí. (Pousměje se. Je opravdu ráda, že má na sobě tunu make-upu, protože jinak by vypadala sešle a unaveně. Takhle se to alespoň snažila zakrýt a dělat, že se nic neděje. Chce, aby Kate odjela a opravdu se nemusela o nic strachovat.)

(Raději se opravdu neptala na to, kolik kluků měla a s kolika spala. Nepotřebovala to asi vědět, protože pak by se možná orosila a měla na svou dceru zase trochu jiný náhled. Proto raději držela jazyk za zuby a nic neříkala. Taky viděla, že je brzy čas jejího odletu. Nechtěla to nějak víc zdržovat. Přišla se s ní rozloučit říct jí pár slov a zmizet. Pokud se tady u ní objeví ten upír, tak je jedině ráda, že ona ho už neuvidí, protože by z toho všeho asi musela zvracet. Teď je ale čas Katiina odjezdu a ona se s ní přišla rozloučit, ne dělat problémy.) Asi ano. (Přitakala a chvíli se na ni jen dívala. Pak se pousmála.) Dám ti vědět, až bude stanovené datum. Ale třeba se do té doby vrátíš. (Ujistí ji, že rozhodně od ní dostane zprávu o tom, kdy bude její svatba. A bude pak jen na ní, jestli přijede nebo ne.) Měj se, Kate. A až dorazíš, dej mi vědět, že jsi v pořádku. (Naposledy se na ni usměje, obejmou se a ona už pak jen kouká na to, jak její dcera mizí. Hlasitě vydechne a pak se pomalým krokem vydá ke svému autu, nasedne do něj a směřuje zpět na Plantáž.)