New Orleans - City

Město New Orleans je významné přístavní město. Nachází se ve státě Louisiana. je to jedno z nejdůležitějších měst na jihu Spojených států. Nachází se zde mnoho zajímavých míst a atrakcí.

(V nějaké nóbl restauraci si dala vydatný oběd. Potom se vydala do centra a napila se z mnoha lidí, které potom i ovlivnila aby jí zajistili finanční podporu a pomoc v nouzi až bude vlkodakem. Také si sehnala telefoní číslo na alfu vlkodlaků čili Jaksona a nakoupla si spoustu věcí na tu párty v Rousseau. Usedla na lavičku a chvíli mluvila s Kolem. Poté se vydala domů.)

*Po chvíli se dostala ze Zátoky. Byla vyhladovělá, rozcuchaná a měla všeho dost. Doufala, že si někde vyžebrá jídlo, takže vstoupila do města a chodila ulicemi. Držela se ve stínu.*

*Rychlým krokem mířila od baru směrem k univerzitě. Chtěla se dostat co nejrychleji od toho baru a tak šla hodně rychle. Nevšimla si proto jedné holky, kterou přehlédla a vrazila do ní.* Ou... ehm... pardon. Jsi v pořádku? *Zeptala se jí a přitom se ohlédla. Od toho incendtu v baru měla takový divný pocit, že v bezpečí bude až u sebe na pokoji, nebo v to aspon doufala.*

*Náhle do ní někdo vrazil a ona to skoro neustála. Opřela se o zeď nějakého staršího baráku a pokusila se nespadnout, ale pak se jí podlomily kolena a musela se zachytit Kate, aby nespadla úplně. Byla vyčerpaná.* V pohodě, v pohodě....*Opakovala a kývala hlavou. Věděla, že ale v pohodě není, ale jen se usmála, i když to zřejmě ve tmě nebylo vidět. Že prý jejich druh vydrží víc? Ne.* Díky. *Zvedla jeden koutek na znamení vděku a pokusila se už jistě narovnat.*

*Když se jí chytla, tak zarazila, neboť na malý okamžik měla takovou vidinu. Viděla měsíc v úplňku a měla pocit, jakoby slyšela vytí vlka. Ale hned to zase zmizelo a ona překvapeně zamrkala. Podívala se na oblohu ale měsíc rozhodně nebyl v úplňku. Byla z toho zmatená a nechápala to. Ale nakonec se podívala na tu holku a malinko se zarazila, když viděla, jak vypadá. Jakmile se ujistila, že stojí pevně na vlastních nohách, tak ji pustila.* Nevypadáš moc v pohodě. Jako kdybys týden nespala.

*Smutně se pousmála a podívala se na Kate.* Je tam docela dost pravdy. *Zamumlala a pokývala.* Budu v pohodě, teď už ano. *Zachraptěla. znovu se na ní smutně pousmála a vyšla zase tím směrem, jako měla namířeno. Nedostatek živin a spánku se na ní však projevil v té nejnevhodnější chvíli. Jen se stačila znovu opřít o zeď, zadřít do ní nehty a svalit se na zem. Ještě chvilku mžourala na hvězdy nad sebou, ale pak kompletně ztratila vědomí. Její džínová bunda na ní visela, protože byla kost a kůže, i když v dřívějších letech byla plnoštíhlá. Chudý vlkodlak, to se z ní stalo... chudý a ubohý.*

*Sledovala tu dívku, jak kráčela od ní, a udělala oře, když se o pár vteřin později skácela na zem.* Jo, vážně v pohodě... *Zamumlala si sama pro sebe a přišl k ní. Zkusila ji zamávat před obličejem, zatřást s ní, zkontrolovat životní funkce. Nakonec vytáhla mobil a vytočila záchranku.* Dobrý den. Tady Katherine Becker... Tady na ulici je dívka, která prostě omdlela. Věk okolo 20. Jsem na *Nadiktovala jim adresu, netrvalo to dlouho a za pár minut už tam byla sanitka.*

*Záchranáři jí naložili do sanitky a zjistili, že omdlela vyčerpáním a podvýživou. Jeden záchranář ořišel ke Kate.* Dobrý večer. Znáte tu ženu? Neměla u sebe žádné doklady. *Řekl záchranář a držel v ruce formulář.*

*Stála stranou a nechala záchranáře pracovat, až když na ní promluvil ten chlap, tak se na něj podívala.* Ehm... ne neznám. Tady na ulici jsme se srazili a ona se pak složila. Tak jsem jí zavolala záchranku. Nic víc nevím.

*Záchranář kývl.* Dobře, děkuji. Přeji pěkný večer. *Pokýval a i se zachrankou odjel.*

(Došla pomalu před park. Měla patnáct minut spoždění, ale Jacksona nikde neviděla. Měla na sobě tmavé upnuté džíny, bílé triko s potiske, světle modrou mikinu a vlasy sčesané do culíku. Než odešla, převlékla se. Nebyla nijak výrazně namalovaná a v jedné ruce držela košík s jídlema v druhé deku. Nějakou chvíli čekala na domluveném místě než konečně přišel.)

*Nakonec dojede do města a po chvíli najde park. Zastaví tak, aby měl vůz blízko vstupu do parku. Vystoupí a zamíří k hlavnímu vchodu, jak se s Claire dohodli. Zahlédne ji hned, jak vystoupí z auta. Na sobě má hnědé boty na zavazování s hrubou podrážkou. Šedivé džíny. Tmavě hnědou flaušovou mikinu na zip, nyní rozeplou. Pod ní je vidět hnědobéžová kostkovaná košile. Vrchní knoflík má rozepnutý, takže je vidět kousek bílého trička. Tmavé vlasy mu vítr občas rozfoukává kolem tváře. Kterou mu zdobí několikadenní strniště. Než se dostane ke Claire, musí přejít přes cestu. Než tak udělá, rozhlédne se po cestě a krátce koukne na nebe.* Ahoj, Claire. *Pozdraví ji, když k ní dojde. Prohlédne si ji, věnuje slabý úsměv.* Deset minut? *Připomene jí šibeniční termín, který mu dala. Jeho úsměv se rozšíří v pobavený ačkoliv pohled jeho hnědých očí je poněkud pichlavý.* To vážně nešlo stihnout. *Dodá nakonec, ačkoliv měl na jazyku i jiné poznámky. Během toho ji podá pravici, aby si s ní mohl na uvítanou potřást rukou.*

(Sladce se na něj usmívá. Vítr jí lehce rozcuchává culík a vlasy jí poletují okolo hlavy. Měří si ho pohledem. Včera byla oproti němu hodně extravagantní, takže si dnes připadá ve sportovním oblečení úplně obyčejně.) Ahoj. (Pozdraví ho. Na deset minut se zakření a pak jen dodá.) Neboj, já to nemyslela vážně. Znamenalo to jenom to, aby jsi přijel co nejdříve, jinak to bude studené. (Mrkne na něj a když jí podá ruku chytne ho za ní, aby sis ním potřásla ale nakonec si to rozmyslí, rychle ho přitáhne a silně a vřele ho obejme.)

Tak to se ti těmi deseti minutami opravdu povedlo. *Odpoví jí na to s pobaveným podtónem v hlase, i když jeho pohled je dnes pořád ostřejší, než běžně bývá. Její způsob uvítání ho poněkud překvapí, ale nějak proti tomu nic nemůže udělat. Trochu váhavě její objetí opětuje, ale snaží se, co nejdříve odtáhnout. Dnes zkrátka není ve své kůži a navíc s upíry se moc nebratříčkuje, i když věří, že u Claire už je to, jen otázka času, kdy se to změní. Zkoumavě na ni koukne, když se odtáhne, ale nepoví nic.* Můžu pomoct? *Zeptá se místo toho a nabídne tak Claire, že něco z toho, co s sebou na piknik vzala může vzít.*

(Vycítí ž něj jeho lehkou podrážděnost. Nic na to nežekne a po chvilce se odtáhne. Zazubí se na něj.) Jestli chceš.(Pokrčí rameny a zkoumavě se na něj podívá. Po chvíli mu podá košík s jídlem a varovně na něj ukáže prst.) Ale neujídej. (Dbes má opravdu dobrou náladu a jen září. Jde to na ní poznat na sto honů. Když si od ní Jackson vezme košík, pomalu se dá do cesty. Sluníčko svítí a ikdyž fouká vítr, je teplo. Při chůzi na něj pokukuje. Kouše se do dásně. Nechce ho nějak naštvat či podráždit. Ale ona je už od přírody zvědavá. Po chvíli jí to nedá a zeptá se ho.) Je to kvůli úplňnku? (V jejím hlase zní soucit, spíše takové porozumění. Konečne zahlédne vhodné místo a vydá se tamtím směrem.)

*Záchranka ji dovezla do nemocnice. Neměla však u sebe žádné doklady, takže se vedení rozhodlo k ní další den zavolat policii. Ležela na nemocničním lůžku, na sobě 'andýlka' a do žíly jí proudila výživa. Probudila se brzy a uvědomila si, že musí pryč. Na pokoji byla sama, takže si rychle vypojila hadičku z ruky a ve spěchu začala hledat své věci. Naštěstí měla všechny osobní potřeby vedle ve stolku a oblečení čerstvě vyprané na něm. Rychle se oblékla, ucesala si hnědé vlasy kapesním hřebenem a tvář zakryla do stínu kupuce své tmavě modré a celkem rozdrbané mikiny. Zbytek věcí hodila na batohu a vyhlédla z okna. Seskočila by, ale byla v nejvyšším patře nemocnice. Pomalounku se tedy vyplížila na chodbu, kapuci si stáhla do obličeje ještě více a potichu ťapkala po chodbách a schodech. Byla celkem odpočinutá a rozhodně měla víc sil, než v předešlých dnech. Kolem recepce se protáhla po čtyřech, ale celkem úspěšně se dostalaa z nemocnice, aniž by si jí někdo všiml. V malém obchůdku si koupila jednu bagetu a šunku, protože našla na ulici zakutálený dolar. Procházela tedy ulicemi a zapomněla, že je už dnes úplněk.*

*Stojí a kouká na ni. Mírně k ní natáhne ruku, připravená si od ni vzít buď koš s jídlem nebo deku. Když připravovala jídlo, chce být, alespoň trochu užitečný tím, že jí to pomůže nést. Vezme od ní po té koš s jídlem a nad její poznámkou o neujídání se, jen ušklíbne.* Neboj. *Ujistí ji. Zařadí se po jejím boku a kráčí pomalu vedle ní. Z koše k němu doléhá příjemná vůně. Malinko mu to vylepší náladu, ale ani za nic by to na sobě nedal znát a nepřiznal by to. Cestou kouká po parku a snaží se vnímat příjemné počasí. Občas se zadívá směrem ke Claire a tak mu neunikne, že po něm sem tam koukne. Přemýšlí, co na něm může vidět a pomalu ztrácí trpělivost a chce se zeptat. On jej, ale předběhne svou otázkou. Věnuje ji ne zrovna nadšený pohled z toho, že ho takhle "nachytala na švestkách". Není mu to příjemné. Pokládá to za svou slabost. Za těch pár měsíců, co Genevieve prokletí jeho smečky obrátila se ještě stale nestačil zbavit své náladovosti a podrážděnosti, které v den úplňku vždycky má. Tenhle výlet a piknik už mu nepřijde ani trochu jako dobrý nápad. Nechce si na ni vylívat zlost ani být zlý. Je to pro něj v tento den, ale velmi obtížné. Jeho hnědé oči jsou jako dva žhavé uhlíky, když ji probodává pohledem. Přesto se v duchu snaží napočítat alespoň do deseti a trochu se zklidnit. Nakonec se mu to malinko povede. Povzdechne si a kývne.* Promiň, Claire, dnes to nejsem já. *Dodá, stále se u toho, ale mračí a v hlase zní kousavý tón, že jí to tady takhle otevřeně přiznává. Dělá to, ale hlavně proto, že už ji částečně bere jako jednu z členů jeho smečky a před nimi většinou tajemství nemá. Sevře při tom v ruce pevněji ucho koše až proutí slabě zapraská. Zastaví se a chvilku kouká na koš, do země, na záda Claire i místo, kterým se vydala.* Asi bych měl jít. *Pronese při tom.*

(Pozoruje ho. Přikývne. Chápe to. Když se ale zastaví, otočí se na něj a pozvedne obočí do výhružného otazníku. Nesouhlasně zavrtí hlavou. To ona by měla být ta nervózní, ta podrážděná, ne on. Přijde k němu blíž a snažíse znít vlídně. Nechce to zase pokazit.) Ne, to já promiň, neměla jsem se ptát. (Zavrtí hlavou a upírá na něj svůj neúprosný pohled. Zase uvnitř sebe vede boj emocí. Povzdechne si a obrátí oči k nebi. Zapraská si klouby na rukou a pokusí se o úsměv.) Ne, toje v pohodě. Já slibuju, že se na nic nebudu ptát a nebudu mít prořízlou pusu a tak...Navíc, já to celé nesním. (Pousmála se a čekala na jeho reakci. *Hlavně neodcházej!* V hlavě jí výřilo mnoho myšlenek. Ne zrovna hezkých.) Navíc, hele, každý máme něco. Co kdyby jsme tohodili za hlavu a prostě tohle všechno snědli, koukali se jak si lidé užívají. (Ztěžka polkla. Přemýšlela teď o tom dnešním kouzlu a lehce se zalekla. Přemýšlela o všech možných následcích a nežádoucích účincích. Co když to Genevieve udělá schválně šoatně a ona zemře?) Třeba to kouzlo nevyjde a já dnes zemřu. (Pokrčila lehce rameny a pak se mu zadívala do očí. Hrála že to s ní nic nedělá a že je v pohodě. Vlastně ji to rozhodilo a začala se jednou rukou hladit po druhé, jakoby by jí byla zima, nebo se snažila samu sebe utěšit. Zadívala se do země.)

*Nakonec sklopí pohled k zemi. Nechce Claire kazit náladu ani den svou podrážděností, kterou nedokáže moc ovládat. Není to kvůli ní. Proto na ni překvapeně pohlédne, když se k němu vrátí a začne se omlouvat. Nechce, aby si to dávala za vinu. Překoná v tu chvíli sám sebe a jeho pohled na chvíli zjihne. Dříve, než si to uvědomí, k ní zvedne ruku a dotkne se její paže.* Claire, to není kvůli tobě. Den před úplňkovou nocí se prostě špatně ovládám. Nechci ti znepříjemňovat den ani na tebe být hnusný. *Snaží se jí klidně, tentokrát opravdu klidně vysvětlit své důvody proto, proč chce tak náhle odejít. Zlehka se po dobu, co k ní mluví dotýká její paže, ale pak ruku spustí. Jelikož v ruce stále drží piknikový koš zatím odejít nemůže. Podle Claire, která mu to rozmlouvá má pocit, že mu to stejně nevyjde.* Já nevím, jestli je to dobrý nápad. Dnes nejsem dobrý společník. *Varuje ji znovu, ale podle jeho tónu, je patrné, že je to z jeho strany, jen poslední pokus o to přesvědčit ji. Po té, co slyší její pesimistická slova se nesouhlasně zamračí.* No tak, Claire. Tohle nechci slyšet. *Promluví na ni klidně, ale pevným hlasem.* Genevieve je skvělá čarodějka. Jsi v těch nejlepších rukách. *Přesvědčivě k ni promlouvá.* Všechno dobře dopadne. *Uzavře to nakonec. Je to neuvěřitelné, ale věnuje jí povzbudivý úsměv. Když vidí, jak se chvěje, postaví na chvíli koš na cestu, sundá si mikinu a přehodí ji Claire přes ramena. Po té zase zvedne koš, ale do druhé ruky.* Tak pojď, nebo to opravdu vystydne. *S těmi slovy ji vezme za ruku a vydá se s ní dál po cestě. Asi už tuší, které místo se jí k pikniku zalíbilo. I když má dnes sám problémy se sebou, nechce Claire v takovém rozpoložení nechat samotnou.*

(Když jeho pohled zjihne, je hned o něco klidnější. Jakoby jí spadl kámenze srdce. Nestačí se divit když se jí dotkne. Jackson ji připadal sympatický a tak, ale tohle od něj opravdu nečekala. Na chvíli zatají dech. Ale je to a tak krátkou dobu že to Jackson nemohl postřehnout. Poslouchá všechno co říká a v duchu přikyvuje a souhlasí s ním. Jde to na něm vidět. Je přesvědčená že ho nenechá jen tak odejít. V duchu se zasměje když řekne že není dobrý společník. Neví, co na to říct. A tak jen mlčí a věnuje mu svůj pohled. Když ji začne povzbuzovat, zahřeje jí u srdce. Musí být dobrý vůdce, pomyslí si. Možná by k němu měla být taky tolik upřímná, ale bojí se že když ztratila jeho důvěru a i to málo, co jí zbylo.) Ano, máš pravdu. Musím myslet pozitivně. (Pousměje se tak, aby si o ní nedělal starosti, není nato zvyklá a nemá to ráda. Když jí dá svoji mikinu, překvapeně ale vděčně se na něj podívá. Může tak cítit jeho vůni. Zhluboka ji nasaje. Něco jí to připomíná, ale neví co. Přikývne. Studené by to asi nebylo dobré, takže jde pomalu s ním. Je vděčná za to že je tu teď s ní.) Jacksone. (Podíváse na něj.) Díky. (Pousměje se a pokračuje s ním v cestě.)

*Když Claire uklidňuje a povzbuzuje, tak se na ni dívá. Chce vědět, jak moc jeho slova zabírají. Zdá se mu, že na ni nějaký účinek mít budou, po té, co se mu zdá, že už je na tom lépe. Spokojeně kývne, když mu dává Claire za pravdu.* Přesně tak. Pozitivně. Jsem přesvědčený o tom, že se to povede. *Pronese. Nerad by se mýlil. Už proto, že by nechtěl ztratit Claire dříve, než se k nim bude moct přidat. Důvody si ovšem nechá pro sebe. Po té, co ji vede k místu, kde si udělají piknik, po očku ji pozoruje. Neujde mu, jak se jí zamlouvá jeho mikina. Aby zakryl úsměv, podívá se na druhou stranu. Předstírá raději, že si ničeho nevšiml. Přiměje ho otočit k ní hlavu až její oslovení a následné poděkování. Sice ho to potěší, ale nepokládá to za nutné.* Nemáš za co, Claire. *Odvětí. To už se mu zdá, že místo, kde právě došli by se mohlo na piknik hodit. Pohlédne přesto tázavě na Claire.* Co tady? *Zeptá se při tom.*

(Je opravdu ráda že je tu s ní, a podporuje ji. Má na ní pozitivní vliv. Těší se na dobré jídlo, pití. Má už opravdu velký hlad. Ráno nesnídala a až do teď nic nejedla. Třeba do smečky skvěle zapadne. Třeba si tam udělá přátele. Možná že si tam nade i přítele. V tom se zarazila. Nesmí takhle přemýšlet. Stále je tu Marcel. A Kol, její kamarád. Marcel. Kol. Nesmi je jen tak odkopnout. S Kolem to bude jednoduší. Ale o Marcela se bojí. Nechce ho ztratit. Ale nechce si to pokazit s vlkodlaky. A rozhodně se mezi těmi dvoumi rozhodovat. Přikývne, když řekne že není za co. Zastaví se, a prohlíží si místo, které Jackson vybral. Přijde jí dobré, ale než rozloží deku, ještě dvakrát ho prohlédne. Nesouhlasně se na Jacksona podívá. Náhle její pohled změkne a zářivě seusměje. Měla tím Jacksona oklamat, nebo si jen chtěla trochu zažertovat.) Je dobré. Přímo výborné. (Zasměje se a jedním rychlím pohybem rozloží deku a posadí se na ni. Kouká se na Jacksona a čeká až se posadí.)

*Když Claire mlčí a občas po ní koukne, přijde mu zamyšlená. Nezasahuje jí do toho. Respektuje její mlčení. Sám si tak může protřídit myšlenky, ačkoliv dnes se v jeho případě vše točí kolem úplňku. Myslí hlavně na to, aby se stihl včas vrátit do Zátoky. Přemýšlí také nad tím, jestli v Zátoce někoho dalšího uvidí. O některých nemá již docela dlouho žádné zprávy. Mezitím dojdou a zastaví na místě, které se nachází nedaleko jednoho z větších stromů. Místo je rovné travnaté. Je z něj vidět na okolí, ale je dost daleko od chodníků a cest parku, aby je někdo kolemjdoucí rušil. Sleduje pak Claire, když se rozhlíží. Rozhodně na tomhle místě netrvá, a kdyby se jí líbilo jiné, nemá problém se tam přesunout. Všimne si jejího podmračeného výrazu. Než stačí nějak reagovat, už se zase usmívá, jako sluníčko. Má trochu problém to všechno stíhat a sledovat.* Bezva. *Kývne po té, co Claire tohle místo schválí. Počká až roztáhne deku. Pak si k ní přisedne a postaví před ní koš. Do servírování se nijak nehrne.*

(Začne z košíku vyndávat jídlo. Nejdříve čínskou směs s rýžovými nudlemi, kterou rozdělí na dva talíře. Jeden podá Jacksonovi a druhý si položí na nohy. Podá mu příbor a ten svůj si položí vedle sebe. Spiklenecky se na něj podívá a lehce nadzvedne obočí. Potom mu ukáže dvě plechovky piva a jednu mu nabídne. Potom vyndá ovocný salát a položí ho do prostřed. Podívá se na něj a usměje se.) Tak dobrou chuť. (Pousměje se a pustí se hladově do jídla.)