Rousseaus Bar

(Nemohla si nevšimnout jak se podíval na ruku, jestli nemá prstýnek. V duchu se nad tím ušklíbla. Jí taky štvalo že se tohle stalo. Musí přeci odstřihnout svůj starý život, takže i Marcela. A tímhle se vrátila zase na začátek. Jeho tón se jí nelíbí, ale má na to stejný názor. Jakmile jí řekne, že už jí viděl nahou, spustí peřinu a začne se oblékat. Rozpustí si vlasy aby tím zakryla kousanec. Tohle nesmí nikdo vidět, nikdo. Mohli by si myslet že jí napadl nějaký upír a bylo by to. Koukne se na něj, jako kdyby to měla snad komu říct. Ona není ten typ, co jde a hned všechno rozkecá.) Myslím, že mně by to ublížilo víc než tobě. (Vyleze z postele a začne na sebe natahovat džíny a boty. Opláchne se a koukne se na sebe do zrcadla. Vypadá hrozně. Když už je oblečená, odejde z hotelu, najde svoje auto a odjede do zátoky.)

Super. Měj se Claire (Doufá, že už si brzy vzpomene. Nelíbí se mu tahle nevědomost. Radši by to všechno věděl. No i když možná zase radši ne. Vyšel z pokoje a rozhlédnul po chodbě. Nikdo,nikde a tak vyběhl pryč z hotelu. Použil upíři rychlost a tak se skoro po minutě dostal do sídla. Šel rovnou do svého pokoje a nikoho okolo si nevšímal.)

(Poté, co se jí Elijah svěří se vším ohledně kouzla a jejich rodičů, mlčí. Jen nad tím přemýšlí a snaží se trochu pochopit jednání jejich matky či otce. Vážně nebyla jediná, která měla pošahaný rodiče, ale ti její jí aspoň nikdy nechtěli zabít. Jejich matka byla opravdu komplikovaný člověk. Nejdříve je promění v upíry a pak je chce všechny zabít. Nejspíše si uvědomila svou chybu, kterou udělala a chtěla to odčinit, jenže mohla je prostě proměnit zpátky v lidi a nechat je dožít lidský život. I kdyby to kouzlo nebylo celou dobu v grimoáru, je si jistá, že Esther by ho dokázala vytvořit i později, když dokázala vytvořit kouzlo na proměnu upírů. Své úvahy si zatím nechává pro sebe.
Jakmile zastaví před barem, vystoupí z auta. Počká až vystoupí i Elijah a pak auto zamkne. Vydá se od baru, kde v tuhle hodinu nebylo zrovna moc lidí. Kývne hlavou k jednomu stolu, kde většinou vysedávala s Genevieve a pak zamíří za bar. Dneska otevíral Jack, takže John tady ještě nebyl. Předá mu klíče od Johnova auta s tím, aby mu je pak dal a začne připravovat kafe. Mezitím se baví s Jackem o malém Joshovi, který jí vypráví s úsměvem na tváři každičký detail. Je jí docela líto, že se ještě nezastavila u nich doma, aby ho viděla. Vlastně od jeho narození neviděla ani Nicole a to jí také trochu mrzelo. Jedním časem spolu trávili hodně času. Ona, John, Jack a Nicole jako by byli rodina, i když s Johnem vlastně ani nechodila. Slíbí Jackovi, že se v nejbližší době zastaví u nich doma, a aby pozdravoval Nicole.
Připraví si tác, na který následně položí dva hrnky s kávou a dvě sklenky vody. Vezme ho do ruky a pak s ním dojde ke stolu, kam to vše vyskládá a tác zatím odloží na jiný stůl. Už se jí nechce vracet za bar a stejně tu nebylo tolik lidí, aby obsadili všechny stoly. Posadí se ke stolu a podívá se na Elijaha.) Alisea za mnou přišla s tím kouzlem, ale až v době, kdy už byla na jeho straně. Ale popravdě vlastně nevím, kdy se jí o tom zmínil. (Pokrčí rameny. O tomhle by jen spekulovala a nedošla k žádnému závěru, jelikož pravdu nejspíš věděla teď už jen Alisea.) Když vás matka proměnila v upíry, narušila rovnováhu a nejspíše si to uvědomila až pak a chtěla to odčinit právě tím, že vás chtěla zabít. I když je pravda, že vás prostě mohla proměnit zpátky v lidi, i když nevím, jestli by se tím pak proměnili v lidi všichni upíři z vaší linie nebo ne. Pokud ne, tak by to asi vysvětlovalo, proč vás chtěla zrovna zabít. Vyhubila by tím celou rasu upírů. A co se týče tvého otce, když jsem s ním mluvila, tak chtěl zabít jen Klause. O tobě ani o nikom jiném z tvých sourozenců se nezmínil, ale kdo ví, co doopravdy chtěl. (Na chvíli se odmlčí, jako by snad přemýšlela nad svými dalšími slovy.) Pravda je, že čarodějky jsou mrchy. A nikdy nepochopíš jejich chování, i když to jsou tvoji vlastní rodiče. (Mluvila z vlastní zkušenosti, i když nahlas to neřekla. Dalo se to možná vydedukovat z jejích slov a jak to řekla, jako by to znala z vlastní zkušenosti.) A právě jsem vlastně o sobě řekla, že jsem mrcha. (Krátce se zasměje, aby trochu uvolnila atmosféru z téhle konverzace. Je jí jasné, že Elijahovi se o tomhle nemluvilo zrovna nejlehčeji a nediví se mu.)

*Když jsou na místě, vystoupí, počká na Sophie a po té ji následuje do baru. Zamíří ke stolu, který mu Sophie ukáže. Posadí se tak, že má docela pěkný výhled jak k barovému pultu, tak na vchod. Většinou vyhledává taková místa, kde má přehled. Než Sophie připraví kávu a porozpráví s jedním ze svých zaměstnanců, přemýšlí opět nad tím, co jí povídal cestou sem o jeho rodině. Vyhlédne při tom z okna a pozoruje dění venku. Probere se ze svých myšlenkových pochodů až se Sophie vrátí i s kávou a sklenicí vody. Vzhlédne s děkovným úsměvem k ní a sleduje, jak jí jde obsluhování.* Děkuji. *Poděkuje jí pak i slovně, když se posadí k němu. Přisune si o něco blíže hrnek s kávou. Stoupá z něho libá vůně, kterou má velmi v oblibě. Vezme lžičku a nápoj zamíchá. Zvedne oči k Sophie, když usedne naproti něj a začne vzpomínat na to, co se událo ne zrovna právě dávno, i když on vzhledem k tomu, že tady dnes sedí právě s ní - s někým, kdo se pokoušel zabít Hayley a její dítě, má dojem, že už to bylo velmi dávno. Jeho pohled na Sophie tehdy a teď je úplně jiný. Velkou roli v tom samozřejmě hraje i to, čím si musela projít v posledním dni.* Řekl bych, že hned, když ji uviděl poprvé. Musel vědět po čem nejvíce touží a využil toho. *Řekne k tomu Sophie svůj názor. Zvedne pak hrnek s kávou a trochu z ní upije. Nápoj je lahodný. Přesně takové chuti, díky které má kávu rád. Nechá Sophie mluvit. Hrnek po té postaví na stůl a jen poslouchá. Zůstává vážný, slabě zamyšlený. Ví, že tohle je už moc dávno a nic už nejde vrátit ani změnit. Zůstanou mu, jen otázky a dohady nad myšlenkymi jeho matky.* Už se to stalo a je to pryč, Sophie. *Poznamená na to. Svým způsobem je s tím smířený, jak to bylo. Jen nový poznatek a to kouzlo vneslo do jeho již ustálených názorů hodně nových otázek. Ví, že časem se smíří i s tím. Zapomenout ovšem asi nedokáže nikdy.* Náš otec nás pronásledoval celý jeho život. Chtěl zabít hlavně Niklause, ale ti, co s ním nechtěli v tom spolupracovat a pomoct mu, neměl problém odstranit z cesty za svým cílem. Byl tím posedlý od chvíle, co zjistil, že Niklaus není jeho syn, a že má v sobě vlkodlačí část. Dle jeho slov byl ohavnost. *Ujistí Sophie, že jeho otci něco takového věřit nelze. Při tom jí něco málo poví a dokonce použije názvosloví Mikaela, kterým nazýval Klause. Ještě teď se u toho tváří znechuceně. Již ho poznal a nedovede ho v jeho případě nic překvapit. Doufá, že už ho nikdy neuvidí, že už je navždy pryč. Zaznamená, že do baru vešel někdo se zrzavými vlasy. V první chvíli má dojem, že je to Genevieve, než se na dívku podívá lépe a dojde mu, že Genevieve rozhodně není. Přesto si ji vybavuje z toho krátkého setkání, když sem šli na schůzi. Vybavuje si, že pozná jeho bratra Niklause. Chvilku ji sleduje, když prochází za bar. Když se na něj podívá, jen ji pozdraví krátkým kývnutím hlavy.* To je pravda. Své rodiče jsem nikdy nepochopil. *Připustí, ale odpustí si nějaké jejich titulování. Znovu upije z kávy, zrovna, když Sophie sebe samu nazve ne zrovna právě přívětivě. Jen na ni mlčky chvilku hledí. Komentáře si na toto téma rovněž odpustí. Tak zcela s ní totiž nesouhlasí. Oplatí Sophie její usměv.* Tvá káva je opravdu výborná. *Neodpustí si malou pochvalu. Opravdu si ji vychutnává.* Myslím, že na ni zajdu častěji. *Poznamená s pousmáním.*

(Na jeho poděkování za kávu jen kývne hlavou s menším pousmáním. Vezme si sklenku vody a napije se z ní. Včera za celý den pila jen alkohol, ale necítila se nějak hrozně. Neměla kocovinu. Kouzlo nejspíše opravdu upíra vrátilo přesně do stavu před proměnou, což znamenalo, že její tělo vlastně včera nikdy nevypilo tolik množství alkoholu.) To je taky možné. (Kývne na jeho poznámku. Neznala Mikaela, ale on znal snad všechny. Nebo spíš znal slabiny všech, kteří by mu mohli být nějak nápomocní. U ní věděl, že by nedopustila, aby se někdy něco stalo Monique, Abigail a Davině. Chtěla je chránit, a proto přistoupila na ukotvení. Jenže jí to nebylo k ničemu. Benjamin stejně Abigail zabil a ona s tím nemohla nic udělat. Při Elijahovo dalších slovech, jí dojde, že se o tom rozhodně nechce už nějak dál bavit a tak raději už nic na tohle téma neříká. Ale Elijah se i přes to vrátí k tématu Mikael.) Kdyby takhle reagoval každý muž, který zjistí, že jeho dítě není vlastně jeho, tak je lidská populace o polovinu menší. (Zavrtí hlavou nechápavě. Klaus přeci jen nemohl za to, že Esther podvedla Mikaela a pak porodila Klause, který měl vlkodlačí geny. Pak se z něj stal hybrid a do teď je vlastně považován za ohavnost přírody, ale to i upíři. To co oni byli, nebylo přirozené. Ale i tak jí některé názory přijdou naprosto extrémní a zastaralé.) Za jak dlouho se může člověk přenést přes fakt, že ho chtěl zabít někdo z rodiny? (Nepřemýšlela nad tím nějak, když to říkala. Prostě se zeptala. I když pochybuje, že se přes to dá vůbec někdy přenést. Navíc, když se to stává opakovaně jako v případě Klause, Elijaha a ostatních jeho sourozenců.
Když vejde do baru Kate, usměje se na ni a mávne jí na pozdrav. Vzpomene si přitom na kouzlo, které pro ní vytvářela. Už chtělo jen doplnit pár detailů a bude hotovo. A je přesvědčená, že to dokáže dokončit ještě dnes. Mávne na ní, aby přišla k ní. V baru stále nebylo tolik lidí, takže Kate nemusela nějak pospíchat s obsluhováním. Pak se otočí opět na Elijaha. Raději už se dál nevyjadřuje k jeho rodičům.) Děkuji. Snažím se kupovat jen tu nejlepší. (Usměje se) Ale káva není rozhodně to jediné, co tady je výborné. Jídlo také a hlavně prý gumbo, který si strašně vychvalují lidi. (Ještě, aby si ho lidé nevychvalovali, když na něj měla starý recept, který používala její předkyně Marie Laveau, jenže to nikomu neprozrazovala. Do té doby, než si změnila příjmení, spousta lidí ani nevědělo, že s ní je nějak příbuzná tedy byla, protože Marie byla už nějakou tu dobu mrtvá.)

*Za barem stála jenom krátkou dobu, během které musela začít poslouchat od Jacka o jeho Joshovi. Začal ji vykládat jak roste aneb pyšný tatínek. Už přišla na to jak je od sebe rozlišit. Stačí vedle něho chvíli být a pokud začne o Joshovi, tak je to Jack. Naštěstí na ni mávla Sophie a tím byla vysvobozena z poslouchání o Joshovi. Zatím se nedokázala rozplývat nad malými dětmi, ale to se možná změní tak za pět let kdy bude ve věku, aby měla svoje vlastní. Došla k Sophie a cestou se podívala na Elijaha, kterému kývla na pozdrav. Zastavila se u jejich stolu a podívala se na Sophie.* Ahoj Sophie. Co potřebuješ? *Na tváři se ji podařilo vydolovat příjemný úsměv.*

*Věnuje se chvíli svojí kávě a po menších doušcích si ji vychutnává. Vody si zatím nevšímá. Pozoruje Sophie, uvažuje nad čím přemýšlí, ale neptá se. Nechce být zvědavý. Na její poznámku o Mikaelovi, jen kývne.* Jsem opravdu rád, že je tohle za námi a dopadlo to takhle. *Odvětí upřímně. Nyní hodnotí konečný výsledek. Nezabývá se, kdo, jak a proč chyboval. Nehodlá Sophie něco vyčítat. Na té schůzi, co byla potom, slyšel dost. To mu stačí.* Myslel jsem, že tady bude chvíli klid, ale nejspíše to v tomhle městě není možné. *Pokračuje už o dost vážněji a znepokojeněji. Slabě se zamračí. Nechce kazit náladu ani tuhle chvíli, ale prostě to tak vyplynulo. Udělá pauzu a zase se párkrát napije kávy. Mezitím Sophie opět přemýšlí o Mikaelovi.* Co můžeš čekat od muže, který mimo jiné rozpoutal válku mezi rasami, která trvá do dnešní doby... *Poznamená s povzdechem a na chvíli sklopí pohled ke stolu. Sleduje jak se světlo z okna odráží na jeho povrchu. Při její otázce k ní se zájmem a trochu zkoumavě zvedne oči. Zadívá se na ni, jako by ta otázka pro ni byla mnohem více, než se může na první pohled jevit a stejně tak odpověď. Okamžik přemýšlí.* Upřímně, Sophie, že to v tobě zůstane do konce života. Posozuji to ze svého pohledu. *Odpoví jí a dále ji pozoruje, jako by chtěl zjistit, jestli jí to v něčem pomohlo.* Záleží sice hodně i na tom, co k tomu vedlo. Někdy se to odpustit dá, ale zapomenout? To asi nejde... *Dodá ještě a pak zase uhne očima dolů. Je mu jasné, že tohle se netýká, jen členů jedné rodiny, ale všeobecně, což mu připomíná případ jeho a Sophie. Tiše si povzdechne, ale snaží se to rychle přejít a nekazit tím atmosféru u stolu. Je moc hezky na to, aby ho to dlouho sužovalo. Navíc dobrá káva je pro něj důvod k tomu, že to přejde a nechá zmizet ve svém nitru. Když vzhlédne, zaznamená, jak Sophie mává na zrzku, která před chvilkou přišla. Krátce ji pozoruje, ale pak zaměří svou pozornost na Sophie.* Je vidět, že jsi člověk na správném místě. *Pousměje se. Tomu, co Sophie povídá nemá důvod nevěřit.* Někdy se třeba kvůli tomu zastavím. *Naznačí, že ho sem možná jeho kroky nyní zavedou častěji. Pak ke stolu přijde Kate. Má možnost si ji nyní prohlédnout zblízka. Hrozně moc mu připomíná Genevieve. Netuší, proč její tak podobná. Přikládá to nejvíce shodné barvě vlasů. On sám má na sobě tmavěšedý oblek a bílou košili.* Přeji hezký den.*Pozdraví Kate teď i slovy. Vlídně se na ni pousměje. Pak je nechá, aby se Sophie vyřídily, co potřebují. Chvilku se opět věnuje své kávě.*

To jsme dva. (Mohlo se toho stát tolik, že je opravdu ráda, jak to vše dopadlo. Klaus mohl být mrtvý a s ním by zemřel i Marcel. Mohla být mrtvá Hayley a dítě a pokud by neskončila pak ona mrtvá, tak by s tím asi nedokázala žít. Nikdy by si to už nevyříkala s Genvieve a navždy by stály na opačných stranách. Jí by sice zůstala Monique, ale za jakou cenu?) Tady klid nikdy nebyl. Možná byl. Ještě před tím než jsem se vrátila. Pak šlo všechno od desíti k pěti. (Pokrčí rameny a napije se ze své kávy. Opravdu to tak bylo. Všechno začalo, když se vrátila. Ale samozřejmě za vše nemohla jen ona, jak si dříve dávala za vinu.) Myslíš válku mezi upíry a vlkodlaky? Protože čarodějky si na vás udělali názor jen z toho, že vaše vytvoření nebylo přirozené. (Zavrtí nad tím hlavou. Čarodějky byli prostě upjaté, tedy některé. Některé si dokázali udělat svůj vlastní názor.) To jsem si mohla myslet. (Vydechne a prohrábne si vlasy. Elijahova odpověď jí stačila. A už se k tomu nechce vracet. Bylo to možná trochu nefér, když ona věděla, že se je pokoušela zabít matka i otec a ona mu pak položí takovou otázku a pak to ani nevysvětlí, ale co se týče Monique, dokázala o ní mluvit jen s Genevieve a k ničemu to stejně nikdy nevedlo.) Ale už dost o těch frustrujících tématech. (Lehce se pousměje.) Co můžu říct miluji bary. (Usměje se. Dříve sice spíš v barech jen pila a užívala si. Vlastně v New Orleans se vždy zdržovala jen tady, ale na cestách si užívala všude možně a bylo jí jedno, kde právě je. Bylo to vážně osvobozující. Na jeho další větu kývne a pak zaměří svůj pohled na Kate, když k nim přijde.) Zastav se pak u mě v bytě. Myslím, že dneska konečně nadešel čas, abych dokončila to kouzlo. (Mírně se usměje a čeká na její reakci.)

*S pousmáním kývne. Tuhle odpověď Sophie upřímně věří. Při tom na ni chvilku zkoumavě kouká. Zdá se mu opět myšlenkami někde jinde. Napadne ho, jestli nepřemýšlí zrovna nad tím, co se v té nedávno minulé době odehrálo. Pro žádného z nich to nebylo nic příjemného. O tom je přesvědčený. Povzdechne si pak, když ho Sophie ujišťuje o tom, že v tomhle městě klid není nikdy.* Zdá se, že to pokračuje neustále stejným směrem. *Protáhne nespokojeně mírně oba koutky rtů do stran.* Musíme přijít na to, jak "to" jednou provždy zastavit. *Pronese pak odhodlaně se stejným výrazem v očích. Úmyslně nepoužívá žádné jméno, jen na slovo dá takový důraz, aby Sophie pochopila, co tím myslí.* Vůbec nic mě, ale teď nenapadá. *Zvedne ruku a na chvilku si dlaní podepře čelo a slabě stiskne spánky. Slabě si je promne. Ruku zase spustí. Vezme kávu a několika doušky ji dopije.* Musíme zase brzy probrat nějaké možnosti. *Pohlédne pak na ni s pousmáním, protože už prvně spolu sestavili docela dobrý plán a nebýt zrádce ve vlastních řadách určitě by to vyšlo. Hodlá být v tuhle chvíli ještě opatrnější. Teď, ale vůbec nic nemá a potřebuje trochu času na to, aby o tom mohl opět začít přemýšlet. Na její otázku, jestli myslí válku mezi upíry a vlkodlaky, jen kývne hlavou.* Přesně tohle jsem měl na mysli. *Odpoví. Pozoruje ji, jak vrtí hlavou a trošku s nechápavým výrazem na to kouká, protože netuší čemu to má patřit. Sophie to, ale nevysvětlí a on se nechce ptát. Bere to tak, že to bylo něco, čemu rozumí, jen ona. Nějaká zbloudilá myšlenka.* Asi jsem tě nepotěšil, promiň. *Poznamená omluvně, když sleduje její reakci na jeho odpověď. Když se pak rozhodne uzavřít tyhle témata, nemá proti tomu nic. Pousměje se tomu, co pak načne nového. Chvilku ji pozoruje, na první pohled by to do ní sice neřekl, ale jistě toho o ni ještě mnoho neví a první dojem někdy může klamat. Jak nad tímhle u Sophie přemýšlí, mírně se u toho usmívá. Když se pak Sophie začne domlouvat s Kate, pohlédne z jedné na druhou, ale tváří se stále stejně, i když se Sophie zmíní o kouzle. Sleduje Kateino nadšení. Musí se tomu pousmát.* Myslím, že půjdu. *Rozhodne se pak a pohlédne na Sophie.* Nechci vás od něčeho zdržovat. *Dodá hned na vysvětlenou a krátce se zadívá na nadšenou Kate.* Můžeme pokračovat zase jindy. *Koukne zpět na Sophie.* Děkuji, ti za kávu, Sophie. *Pousměje se. Pak sáhne pro peněženku a vytáhne z ní po té bankovku mnohem vyšší hodnoty, než jsou obě kávy a vody, které Sophie donesla. Pamatuje na to, že ji na tu kávu pozval on a nic na tom nemění fakt, že ji připravovala ona. Položí peníze na stůl a vstane.* Bylo mi potěšením. *Kývne s příjemným úsměvem, jak na Sophie tak na Kate.* Přeji vám příjemný den. *Popřeje jim oběma.* A vám hodně štěstí. *Obrátí se krátce přímo na Kate. Netuší, o co v jejím případě jde, ale považuje to za výraz slušnosti. Pak bar opustí. Vydá se po té pomalu zpátky do sídla. Není to daleko. Bere to jako příjemnou procházku.*

To aby jsme vymysleli nějaký pořádný plán. (Pochopí, že tím jednou provždy nemyslí jen Benjamina, ale naprosto každé ohrožení pro jakoukoliv frakci ve městě. Tedy snad pro jakoukoliv. Pochybuje o tom, že by tohohle někdy dosáhli, ale lepší neshody mezi frakcemi, než Benjamin v plné své kráse. Mezi frakcemi vždy bude panovat zášť, ale nikdy to nebude tak šílené jako když tu je Benjamin a jsou ohroženi všichni. Jí také bohužel nenapadá nic. Naprosto vyčerpala své nápady a teď na to ani nemá myšlenky. Rozhodla se nejprve pomoct Kate a promluvit si s Kalebem a až pak se věnovat nějakým plánům. Potřebuje, aby coven přemýšlel jako jeden člověk a ne aby jedna polovina byla proti spolupráci s původními a druhá to respektovala. Potřebuje změnit naprosto všechny jejich názory. No to bude ještě pěkná práce.) Jistě brzy. (Kývne, i když si vůbec není jistá, jestli bude mít brzy náladu a čas. Musí se prostě věnovat covenu. Opětuje mu pousmání a pak se napije vody, která byla před ní ve sklenici.) Myslím, že na tohle ani neexistuje odpověď, která by člověka potěšila. Takže v pořádku a nemůžeš za to. (Mávne nad tím rukou a trochu se pousměje, i když nad tímhle tématem se nedalo jen tak usmát.)
Jo vážně. (Kývne hlavou s úsměvem na tváři.) Přeci bych ti to neříkala, kdybych to nemyslela vážně. (Sleduje její výraz na tváři, ze kterého je vidět, že je radostí bez sebe. Jejím dalším slovům se zasměje. Byla zvyklá, že Kate občas mluvila páté přes deváté, ale tomuhle se prostě opravdu musela zasmát. Zaslechne Elijaha, jak oznamuje, že už půjde. Chtěla namítnout, že to je v pořádku, ale nakonec nic neřekla. Nejspíš stejně už s Elijahem probrali všechno, co se dalo. Nejspíš.) Jistě. V mém baru budeš vítán kdykoliv. (Usměje se a na jeho poděkování jen kývne.) Měj se Elijaha. (Usměje se a pak sklopí pohled na stůl, aby dopila kafe. Všimne si až teď té bankovky na stole, vezme jí do ruky a chce něco říct, že ty peníze nechce, ale to už je Elijah venku.) Chlapi. (Zavrtí hlavou a podívá se na Kate) Nechceš vysoké dýško? (Zamává tou bankovkou.) No tak hádám, že můžeme jít klidně hned nahoru.

Jinak to byl Původní upír, kdyby ses zajímala. Bratr Původního hybrida, Klause. (Kývne hlavou ke dveřím, kterými odešel Elijaha. Dopije kafe a pak vezme tác, který odložila na jiný stůl. Vyskládá na něj hrnky a sklenky a pak se zvedne od stolu.) Na morálku kašli. (Zandá jí bankovku do kapsy) Aspoň nezaplatil za kafe mě, ale tobě. (Pokrčí rameny a vezme tác do ruky) Nechtěla bych vidět, jak do mého bytu lezeš oknem, takže vážně bude lepší, když na mě počkáš. A hlavně nevím, jak by na takový příchod reagoval Apopa. (Odejde za bar, kam polží tác a špinavé nádobí dá do dřezu. Pak přejde ke dveřím od kuchyně a u nich se zastaví. Podívá se na Kate, jestli jde a pak pokračuje přes kuchyň nahoru ke svému bytu.)

A to jsem zrovna nedávno říkala, že je překvapující, že jsem tu nenarazila ještě na žádného upíra anebo jsem o tom nevěděla. Teď už mám jednoho do sbírky. Ale nepřijde mi, že by si byl s bratrem nějak podobný... Nesnažil se mě zabít a ani jsme na sebe nevrazily ve dveřích, v tom asi bude ten hlavní rozdíl. A tenhle dává velký dýška. Asi vím, kterého z nich budu mít radši. *Poznamenala a když ji Sophie strčila do kapsy bankovku, tak už nic nenamítala.* Fajn, tak díky. *Usmyslela si, že až se pak vrátí k pokladně, tak musí to rozměnit, protože takhle to kafe zůstává stále nezaplacené a ona má o to větší dýško. Ale zatím jde klidně za Sophie.* Apopa... to je ten had, že jo?

(Poté, co odešla Kate z jejího bytu, ona sama šla také dolů, aby mohla pracovat v kuchyni. Pořád přemýšlela nad novým zjištěním, že Kate patří do rodiny Rousseau. Byla to opravdu velká náhoda. A ještě větší by byla, kdyby našli i její rodiče. Jenže tohle už jí nepřijde tolik reálné. Mohli by to sice provést nějakým kouzlem, ale i tak by to buď nemuselo vyjít nebo by to bylo hodně komplikované a těžké.
Po zavření baru odešla zpět nahoru. Vysprchovala se a usnula skoro hned, jak lehla do postele.
Ráno, když vykonala každodenní rutinu hygieny, oblékání a upravování, sešla dolů do baru. Tentokrát byla na baru. Snídaně se nemuseli připravovat dopředu, protože byli skoro hned hotové, tudíž pomáhala na baru a když někdo chtěl snídani, tak odešla do kuchyně ji připravit.)

(Během chvilky byl u baru, vešel dovnitř a rozhlédl se kolem. Zatím tam nikdo nebyl kromě Sophie. Zamířil tedy rovnou k baru.) Ahoj (pozdraví ji a mírně se usměje. Posadí se na barovou židličku. Doufá, že dnes se už vyspala dobře, aby si nemusel dávat pozor co říká, aby ji znovu nenaštval. Pro jistotu, ale z dnešních témat vynechá upíry a nenávist k nim.)

(Po většinu času spíše jen uklízí a srovnává flašky. Otočí se ke dveřím, když někdo vstoupí a podívá se na Kaleba.) Ahoj, co si dáš? (Lehce se pousměje a povytáhne obočí. Má trochu obavy, aby neměl podezření, co se s ní dělo, když tady byl poprvé. Ale je docela ráda, že sem přišel. Aspoň mají možnost si promluvit o všem, co se děje v covenu a co se stalo.)

Dám si omeletu se šunkou a žampiony a ještě skleničku čisté vody prosím (usměje se, prohlédne si jí a snaží se odhadnout její náladu. Rozhodne se to risknout a zeptat se) Dnes už ses dobře vyspala? (tázavě nadzvedne obočí a pousměje se. Doufá, že jí touhle otázkou nijak neurazí nebo nenaštve.)

(Kývne na jeho objednávku. Vezme čistou sklenici a z lednice neperlivou vodu. Nalije jí do sklenky a pak položí před Kaleba na bar.) Jo dneska jsem se vyspala dobře, takže se nemusíš bát, že na tebe vyjedu. Tedy pokud mě něčím nenaštveš. (Mrkne a usměje se) A teď mě omluv, jdu ti udělat tu omeletu. (Odejde do kuchyně a začne si připravovat věci na tu omeletu. Když má omeletu hotovou, dá ji na talíř a posype trochou nasekané čerstvé bazalky. Vrátí se do baru a položí talíř před Kaleba i s příborem.) Dobrou chuť.

Díky (přikývne, když mu na bar položí skleničku s vodou. Podívá se na ni a usměje se) Dobrá, pokusím se tě nenaštvat.. (přikývne a mezitím co mu dělá omeletu si hraje se skleničkou a občas trochu upije. Když se s jídlem vrátí a položí ho před něj usměje se) Děkuju.. (vezme si příbor a ještě než se pustí do své omelety podívá se na ni) Mohl bych se tě zeptat na několik otázek, které by mě docela zajímaly? (tázavě nadzvedne obočí a pousměje se)

(Sama sobě si pak udělá kafe a začne pak utírat sklenky, které před příchodem Kaleba umyla. Zvedne hlavu, když na ní zas promluví a kývne.) Jasně. Ptej se na co chceš. (Chtěla mu říct všechno sama, ale když se zeptá, co ho zajímá, tak to bude nejspíš lepší. Aspoň nebude muset přemýšlet, jak by začala. Upije kávy a pak se na něj dívá a čeká, co z něj vypadne.)

(Usměje se a na chvíli se zamyslí, čím by měl asi začít.) Nejvíce by mě zajímalo, jak to, že coven už nenaslouchá předkům a také jaké jsou teď pravidla v covenu, když jsi teď ty vůdce? Nerad bych totiž něco porušil a byl za to vyhozen z covenu.. (jemně pokrčí rameny a začne pomalu jíst omeletu. Čeká co mu Sophie odpoví. Doufá, že jí nebude vadit, že se zeptal na to s předky, ale přijde mu to důležité a rád by to věděl.)

(Poslouchá ho a přemýšlí, jak by mu vše vysvětlila jednoduše, ale dojde jí, že to asi bude muset vzít od začátku. Nejspíš to bude nejlepší, aspoň pak nebude mít další otázky, až se dozví zas něco nového.) Vezmu to od začátku. Protože ani nevím, kdy jsi vlastně odjel pryč z New Orleans. (Doutře sklenku a položí pod bar na pult. Pak vezme další sklenku.) Před více než rokem Starší přistoupili ke Sklizni, jenže ta se v konečném důsledku zvrtla a byla zabita Bastiana a Sklizeň nebyla dokončena. Agnes utekla pryč a nevrátila se, tudíž jsme byli bez Starší, dvě dívky byli obětovány při Sklizni a dvě přežili. Jedna zůstala se mnou, má neteř. A druhou si pak k sobě vzal Marcel. Využil ji proti nám. Oživila jsem Genevieve, tu kterou jsi potkal včera tady v baru. Díky ní jsme mohli Sklizeň dokončit a já se stala Starší. (Přeskočí část, kdy předci chtěli Geninu smrt, aby mohla být vzkříšena poslední dívka a rovnou přejde k obětování dítěte.) Předci si pak vyžádali smrt jednoho nenarozeného dítěte. Chtěla jsem to splnit, ale nakonec jsem odmítla. Odmítla jsem poslouchat předky. Předci mají být naši rádci a ne ovládat náš život. Proto jsem řekla, že od té chvíle budeme rozhodovat my o covenu a ne předci. (Vydechne a odloží utěrku, protože mezitím utřela všechny sklenky. Napije se kávy.) Nehledě na to, že byla podepsána mírová dohoda. Kterou jsem pak porušila tím, že jsem unesla těhotnou vlkodlačici a chtěla zabít to dítě. Jo a díky tomu mě ještě napadá. Kletba, která byla uvalena na vlkodlaky, byla zrušena.

Páni (nadzvedne obočí, na nic jiného se ani nezmůže. Tohle opravdu nečekal. Agnes od nich odešla? To by od ní tedy rozhodně nečekal. Ještě víc ho však zaskočila ta část se smrtí nenarozeného dítěte. Nikdy si nemyslel, že by něčeho takového byli předci schopní) Tak to se asi ani nedivím, že už je nechceš poslouchat. Zabít dítě? Tím by se mohli rovnat s upíry.. (zakroutí nad tím hlavou a dá si do pusy další kousek omelety) Zrušena? Jak to? (překvapeně se na ni podívá, pak se zamyslí a dá si do pusy další kousek omelety, jakmile ho polkne podívá se zpátky na Sophie.) Takže je teď v covenu asi jediné pravidlo a to poslouchat tebe, že? (zeptá se, aby se ujistil, že to všechno chápe správně)