Rousseaus Bar

(Podívá se na Elijaha a na chvíli se při jeho otázce zamyslí. Pak jen lehce kývne hlavou.) Myslím, že jo. Soustředila jsem se, aby ta vize trvala o něco déle a já si zapamatovala lépe nějaký obličeje. Prvního bych dokázala popsat. (První a poslední obličej by popsala kdykoliv a hlavně proto, že poslední byl John. Ostatní se jí už prostě slili dohromady a bylo to naprosto matoucí.) Taky dokážu určit lépe počet těch obličejů. Plus mínus padesát. (To bylo rozhodně více osob, než kolik posedla Celeste za 300 let. Jenže stále si nejsou jistí, že opravdu vidí obličeje posednutých mužů. Obrátí svůj pohled na Aliseu. S novým spojencem Benjamina měla možná pravdu, protože ho přeci jen musel někdo přemístit do jiného těla a nechce prostě věřit tomu, že to udělal někdo z jejích lidí.) Dobře, tak budeme předpokládat, že to nemá nic společného s tvým Roderickem. Ale proč teda vidím tolik mužů, když se tě dotknu? Tvoji sexuální partneři to nebyli, dítě nemůže mít tolik otců a určitě nevidím tvé budoucí děti. Takže, co teda vidím? (Povytáhne obočí a zvedne ramena s rukama v tázacím gestu. Tohle bylo prostě naprosto šílené.) Nebo už jsem naprosto zešílela.

*Netuší o čem se to Alisea se Sophie stále baví, ale nemá v úmyslu to zjišťovat. Do tohoto rozhovoru nikterak nezasahuje. Jen je při něm mlčky střídavě sleduje. Když se Alisea zastává Rodericka a nechce věřit, že by to mohl být on, nechce se s ní hádat nebo jí své podezření vnucovat. Kratce se na ni podívá. Je na něm vidět, že její reakce chápe. Po té, co mu Sophie odpoví, že si první tvář zapamatovala, krátce přikývne.* Alisea mi Rodrickovu podobu ukazovala. *Poznamená směrem k Sophie.* Když mi to dovolíš, můžu ti ho ukázat. *Navrhne a tázavě na ni koukne. Během svého návrhu krátce pohlédne na Aliseu, protože tak trochu žádá o dovolení i ji, když to jsou její vzpomínky na minulost.* Můžeme tak tuhle teorii jednou pro vždy vyvrátit. *Dodá směrem k Alisei na vysvětlenou, aby tak případně podpořil její souhlas. On sám, ale stále více věří tomu, že ten, kdo se jim tady ukrýval v Johnovi bude z největší pravděpodobností po pomstě toužící Roderick Haraldson.*

Jo jenže já svůj dar znám. Celých osm let to funguje stejně. Dotknu se těhotné ženy a vidím otce dítěte, takhle to vždycky fungovalo. A najednou, když se dotknu tebe, tak těch tváří vidím padesát a mezi nimi i Johna, o kterém se zanedlouho dozvím, že byl posednutý. (Podívá se jí zpříma do očí.) Něco ti řeknu. Celeste o které jsem se tady zmiňovala před tři sta lety měla románek s tvým bratrem. (Letmo koukne na Elijaha. V tuto chvíli je jí jedno, jestli mu tímhle ublíží nebo ne. Alisea potřebuje prostě něco pochopit. Hned pak koukne zase na Aliseu.) Jenže tvůj druhý bratříček Klause jí zabil. Na Elijahovo přání byla pohřbená mimo naše území, takže se její moc nevrátila zpátky k předkům a její duch také ne. Takže, co neudělala? Prostě posedla tělo jiné čarodějky a takhle to dělala celých tři sta let. A proč? Aby se mohla pomstít. Byla v těle mé nejlepší kamarádky a teď někdo posedl mého zaměstnance, přítele, který mohl ohrozit životy jeho rodiny, která je pro mě důležitá. A z nějakého důvodu vidím Johnovu tvář, když se tě dotknu, takže promiň, ale nejrozumnější vysvětlení je, že tvůj milovaný skáče z těla do těla a pokud tomu, tak je. Tak už ho neznáš. (Teď pro změnu zvýšila hlas ona. Všechno jí začíná pěkně štvát o to více, když na ty problémy nemá odpovědi. A i když tohle opravdu nemusela být ta správná odpověď, ona se jí chytla. Neměla jiné reálné řešení. Vydechne a pak se podívá na Elijaha. Kývne hlavou na souhlas, že jí může ukázat Roderickovu tvář.) Fajn.

*Když se Alisea rozrušuje stále více, protože jak se zdá, Sophie se taktéž přiklání k jeho teorii, trochu znepokojeně ji pozoruje. Nejprve ji a pak Sophie, která si vezme do hlavy, že jí to vysvětlí. Nepoužije k tomu právě nejvhodnější příklad, když začne Rodericka přirovnávat k Celeste. Ne zrovna nadšený opětuje Sophienin krátký pohled. Pak sklopí hlavu dolů a sleduje kousek podlahy před sebou. Nepotřebuje se k tomu vyjadřovat. Dle jeho názoru mohla Sophie počkat, až jí ukáže Roderickovu tvář a jednoduše potvrdit nebo vyvrátit jestli to byl ten, koho viděla během vize, když se dotkla Alisey. Všechno to vysvětlování si mohla odpustit. Počká, až domluví a pak na jednu po druhé postupně pohlédne. I když se navenek tváří klidně, v očích má varování, že jejich výměnu názorů déle poslouchat nepotřebuje.* Dámy, prosím. *Pronese klidně, ale v podtónu je slyšet jisté napětí. Slabě přimhouří oči. Alisei už nic vysvětlovat nehodlá. Vidí a slyší, že to zkrátka popírá ať se děje, cokoliv. Má najednou obavu, že ji možná nepřesvědčí ani to, když Sophie Rodericka nakonec pozná. Přejde blíže k Sophie, krátce na ni koukne. V tuhle chvíli už je doopravdy v klidu. Zvedne pomalu paži a dlaní se dotkne po straně její hlavy. Uvažuje, jen okamžik, co jí ukáže. Nejprve chtěl to, kdy mu Alisea ukazovala ty jejich šťastné chvíle, ale nakonec od toho upustí. - Rozhodne se Sophie ukázat Aliseinu poslední vzpomínku, kterou jí Roderick zanechal, po tom, co si uvědomil, že se z ní stává upír. Jak jí řekl o tom, že jeho rodina pozabíjela hodně čarodějů a je rád, že ona přežila, jejich objetí i to, když si Roderick uvědomil, že se něco děje. Aliesu od sebe po té odstrčil, uvědomil si fakt, že spolu s její proměnou zemřelo jejich dítě. Řekl jí, že už ji nikdy nechce vidět a opustil ji. - Během toho, je párkrát zcela jasně vidět Roderickův obličej. Nejprve šťastný a pak naštvaný až téměř nenávistný, před tím, když odešel. Použije tuto vzpomínku úmyslně. Chce, aby si Sophie na totoho čaroděje udělala vlastní názor. Když vzpomínku ukončí, ruku spustí dolů a kousek od Sophie poodstoupí. Po té čeká, co Sophie řekne.*

(Nechtěla sice vytahovat záležitost ohledně Celeste, ale všechno už jí tak vytáčí, že to prostě udělala. Jí se na to zrovna také nevzpomínalo dobře, když vezme v úvahu, že Celeste byla v těle její jediné kamarádky z covenu, které věřila, než oživila Genevieve. Ani vlastně neví, jestli to byla opravdu Sabine, se kterou se kdy bavila nebo to vždy byla Celeste. Podle výrazu Elijaha z toho nebyl zrovna nadšený, když o ní začala mluvit. Poslechne si pak Alisey odpověď, aniž by na to něco řekla. Být na jejím místě, tak tomu nejspíš také nebude věřit. Podívá se na Elijaha, když k ní přejde a automaticky zavře oči, když se jí dotkne. Před očima se jí zjeví Alisey vzpomínka. Pozoruje to vše jako nějaký film, do kterého nemůže zasáhnout. Vzpomínka konečně skončí a ona otevře oči. Jasně si vzpomíná, že tu tvář ve své vizi viděla, ale to bylo jasné už od začátku. Musela vidět Roderickovo tvář, jelikož on byl otcem dítěte. Chvíli ještě zpracovává, co viděla. Pro Aliseu to muselo být jistě hrozné, ale to i pro toho Rodericka. Nedivila by se, kdyby opravdu skákal z těla do těla a vymýšlel způsob, jak se pomstít Mikaelsonům. Alisea sice nebyla už upírem a čekala jeho dítě, ale člověk, který touží tisíc let po pomstě už nemůže být přeci jen ten stejný člověk, jaký býval. Ale nechá si to pro sebe. Cokoliv řekne by nemělo smysl. Alisea by tomu uvěřila, až by se přesvědčila na vlastní oči.) Byl to on. (Těká pohledem z Alisey na Elijaha a zpátky. Napadlo jí něco, co ještě neřekla o Johnovi, když byl posedlý.) Když John nebyl zrovna John, tak jsem se s ním bavila o tobě. (Podívá se na Aliseu. Tentokrát už nezvyšuje hlas. Je naprosto klidná, i když jí to uvnitř všechno vytáčí.) Říkala jsem mu, jak jsem tě proměnila zpět v člověka a že jsi dokonce těhotná. Tenkrát jsem ještě nevěděla, že to dítě je z dřívější doby. Ale to je jedno. (Mávne nad tím rukou. Tahle informace byla naprosto nepodstatná.) Zareagoval na to přehnaně. Byl překvapený a hodně překvapený. Na muže, který tě viděl párkrát reagoval obzvlášť přehnaně. Zakecal to a v tu chvíli jsem mu to věřila, protože jsem měla v hlavě Benjamina. Bylo to hned po tom svátku požehnání.

*Nechá Aliseu a její představy o Roderickovi, když se ho stále zastává. Nehodlá jí to rozmlouvat, dokud se Sophie nevyjádří. Když tak učiní, a potvrdí jeho podezření, rozhodně z toho není nadšený. Mrzí ho, že se Alisee právě pomalu, ale jistě rozpadává její ideální představa o Roderickovi. Krátce opětuje Sophienin pohled,při tom kývne hlavou, že bere její informace na vědomí. V jeho pohledu je vidět, že to zkrátka ač nerad, přesto tušil a nyní to rozhodně za svůj triumf nepovažuje. Také nemá důvod Sophie její tvrzení nevěřit. Ze Sophie po té koukne opatrně na Aliseu. Má docela obavy z její reakce. Jeho pohled, ale zalétne opět k Sophie, když Alisei začne líčit její zážitek s Johnem/Roderickem. Jen pozorně, ale mlčky poslouchá.*

(Dívá se na Aliseu a vidí v její tváři, že je rozrušená. A kdo by také nebyl? Muž, kterého pravděpodobně i po těch tisíci letech milovala, byl nejspíše živý, věděl o ní, ale nepřišel. Raději se dál skrýval. Buď se naprosto změnil a záleželo mu už jen na pomstě nebo nevěděl, jak Alisee říct pravdu. Přeci jen takové informace se neříkají lehce. A pak tu byl taky fakt, že ona je sestra rodiny, která zabila několik čarodějů a proměnila Aliseu v upíra. Sleduje Aliseu a při jejích slovech jen mlčí. Nemůže jí na to nic říct, protože všechno by byli jen spekulace. Sleduje ji, jak pak odchází z kuchyně pryč. Pak obrátí svůj pohled na Elijaha a vydechne.) Tak tohle by jsme měli. (Zavrtí hlavou a přejde na druhou stranu kuchyně k policím a z jedné vezme flašku whiskey a dvě sklenky. Nalije do nich whiskey a přejde zpátky na místo, kde stála a jednu sklenku podá Elijahovi. Sice neví, jestli chce nebo nechce, ale když tak to nemusí vypít. Chvíli stojí a jen zamyšleně kouká před sebe. Tohle nevyšlo zrovna podle jejích představ a je si jistá, že ani podle Elijahovo a Alisey.) Kdo o tomhle vlastně všechno ví? (Podívá se na něj s tázavým výrazem ve tváři.)

*Sleduje svou sestru se stále rostoucím znepokojením, jak reaguje na tuhle zprávu. Vidět ji takhle a být si vědom, že je to kvůli jeho a jeho sourozenců, nenapadá ho vůbec nic, co by mohl říct. Tiše si povzdechne a pohlédne k zemi, protože ho pohled na Aliseu bolí. Přeje si, aby se v Roderickovi mýlil, ale on sám byl svědkem toho, jak se z lásky může stát nenávist a touha po pomstě. Všechna slova mu ovšem váznou v krku. Aby se trochu rozptýlil, začne přemýšlet nad tím, jestli by se dalo ještě jiným způsobem zjistit, koho po Johnovi Roderick posedl. Z těchto myšlenek ho vytrhne Alisein hlas. Rychle k ní zvedne hlavu. Setká se s jejíma očima. V těch jeho je vidět lítost, ale než opět něco stačí vymyslet, Alisea se otočí a odejde pryč. Ne právě nadšeně se za ní dívá. Ví, že je dospělá a k tomu mocná čarodějka, ale také čeká dítě, v tuhle chvíli mu přijde hodně zranitelná. V téhle době, kdy je ve městě tolik nebezpečí, hrozně nerad ji nechává samotnou. Neví, ale co by nyní mohl udělat. Doufá, že bude v pořádku. Rozhodne se jí dát nějakou chvíli o samotě, ale ještě dnes se ji pokusí najít nebo kontaktovat, alespoň po telefonu. Z jeho úvah ho vyruší Sophie. Přestane hypnotizovat dveře, které se před chvilkou zavřely za sestrou a pohlédne na ni.* Takže tady máme dalšího, co si přišel pro pomstu. *Poznamená a pozoruje ji. Tentokrát za to, ale můžou původní.* Jak ho najdeme... *Pronese zamyšleně a upře tázavý pohled na Sophie, jestli ji něco nenapadá.* Vím, že John byl posedlý, ale nedalo by se přeci, jen něco zjistit? *Zeptá se nyní přímo. Když mu pak podá sklenku s pitím, i když v poslední době alkohol příliš nevyhledává, protože chce mít jasnou hlavu, po dnešku, po zjištěním že v tomhle městě je další problém, vezme si ji. Na její otázku, zavrtí nepatrně hlavou.* S nikým kromě tebe a Alisey jsem o tom dosud nemluvil. *Odpoví jí.* Jestli se s tím někomu svěřila ona netuším. *Pokračuje.* Dosud jsem ještě nezastihl ani Niklause. *Zamračí se nespokojeně. Ten, kterého v poslední době nejvíce potřebuje, aby mu řekl vše, co je nového, nemá nebo nechce mít čas.* Ozvala se tobě Genevieve? Je v pořádku? *Zajímá se.*

Vypadá to tak. (Nepatrně kývne hlavou. I když tohle samozřejmě nemůžou vědět jistě. Třeba to doopravdy nebude Roderick, kdo posedl tělo Johna a nebo si to s pomstou rozmyslel, poté co se dozvěděl, že je opět čarodějka a navíc stále čeká jejich dítě.) Můžu provést kouzlo, které by potvrdilo v jakém je těle, ale to bych musela obejít všechny mé lidi a provádět kouzlo zvlášť pro každého. Navíc není jistota, že si vybral tělo čaroděje z covenu. V New Orleans jsou i jiní, ale většinou se drží od francouzské čtvrti. Je to jako hledat jehlu v kupce sena. (Povzdychne si. Tohle bylo všechno naprosto zbytečné. Nemohla chodit od čaroděje k čaroději a postupně dělat kouzlo, aby si potvrdila, kdo je posednutý teď. Byla to prostě šílenost.) To už bude snadnější najít toho, kdo mu pomohl. (Upije ze sklenky a položí jí na stůl, na který se následně vyhoupne a posadí.) Co kdyby se to raději ani nikdo nedozvěděl? Nevíme zatím nic s jistotou. Třeba to opravdu nebí Roderick a třeba mu ani nejde o pomstu. Prostě všechno to jsou jen spekulace a nepotřebujeme zrovna, aby začal panikařit ještě někdo další. (Podívá se na něj s očekáváním na reakci. Netuší, jestli s ní bude souhlasit nebo ne. Ale právě teď to byla její záležitost a týkalo se to i Alisey. Ale ten někdo posedl jejího barmana a ten někdo je čaroděj, takže její frakce.) Nezastihl jsi Klause. Aha. Takže ještě neví o tom, co se doopravdy stalo? Nebo se to dozvěděl od někoho jiného. (Genevieve byla skoro celé dva dny u Benjamina, takže Klaus jí rozhodně zastihnout nemohl, kdyby si to s ní chtěl vyřídit. Ale dneska už doma byla.) Jo ozvala se mi. Je v pořádku, jen trochu vyčerpaná ze všeho. Odpočívá doma a nechce být rušena. Potřebuje se pořádně vyspat a uvolnit trochu. (Když se to vezme kolem a kolem, tak vlastně říkala pravdu. Genevieve byla vlastně v pořádku. Jen nezmínila, že jí Benjamin držel u sebe doma, sebral moc a udělal z ní kotvu druhé strany.)

*Zatímco Sophie reaguje na jeho poznámky, poslouchá ji. To, jak by se dal Roderick najít je i z jeho pohledu naprosto nemožné zvládnout. Jeho naděje z tváře pomalu vyprchá a zůstane opět, jen ten nic neříkající výraz. Protáhne mírně koutky rtů do stran a mírně se tak ušklíbne.* Proč mě napadá Benjamin Rousseau. *Řekne jí svůj názor.* Jestli je to Roderick... * O čemž on už nepochybuje, protože jiné vysvětlení ho po dnešku nenapadá.* A hledá někoho dost mocného, aby se nám dovedl postavit, tak ví moc dobře, že nikoho lepšího, než právě jeho v tuhle dobu nenajde. Tisíc let čekání je také dost dlouhá doba. *Poví Sophie svůj názor. Při tom na ni kouká. Když navrhhuje, aby to o Roderickovi nikomu neříkali, trochu nechápavě se na ni podívá. Netuší, co tím sleduje. Krátce se napije, než odpoví.* I kdyby to tak bylo, Sophie, své rodině o tom říct musím. Nemůžu riskovat, že o něm nebudou vědět, kdyby něco chystal. *Zavrtí krátce hlavou.* Nikomu dalšímu o tom, ale říkat nemusíme. *Připustí kompromis, protože z jeho pohledu to nikdo další vědět nemusí.* Ne, neměl jsem na něj dosud štěstí. *Zavrtí hlavou a omluvně na ni koukne. Ví, že jí to slíbil a není nadšený, že to dosud nemohl udělat.* Nechce se mi, ale věřit, že by si o tom nezjistil za tu dobu pravdu. *Poví jí svůj názor k tomuhle. Poslechne si o Genevieve a přikývne. Nezdá se mu, že by Sophie neříkala pravdu.* Byl jsem za Kolem. Až na plantáži jsem zjistil, že ho Jackson kousl. *Když je řeč o Genevieve, napadne ho Sophie říct o tom, co mu vrtá hlavou od doby, co opustil plantáž.* Nikdy jsem neslyšel, že by původní měl problém s vlkodlačím jedem déle, než jeden den. Kol mi, ale tvrdil, že ho to ovlivňovalo tři dny. *Pokračuje a pohlédne zkoumavě na Sophie. Vypadá z toho zmateně.* A viděl jsem ho, takže si to rozhodně nevymýšlel. Myslíš, že na to může mít vliv, ten očarovaný kámen? *Zeptá se jí. Po té se znovu napije. Slenku postaví na stůl vedle místa, kde stojí. Ještě v ní trochu zbývá.*

I mě napadá Benjamin, ale není mi jasné, co mu mohl za to nabídnout. (Poslouchá ho dál. Musí uznat, že má pravdu. Kdo mocnější než Benjamin tady byl? A obzvlášť teď, když měl i moc Genevieve a Esther. Byl naprosto nepřemožitelný, tedy skoro. Každý byl svým způsobem přemožitelný, ale u Benjamina se to teď zdálo naprosto nemožné.) Ano Benjamin je mocný. A pokud se opravdu chce mstít Klausovi a možná vám všem, tak nemohl najít lepšího spojence. Budou spolu sdílet svou nenávist k vašemu druhu. (Nejspíš by také nenáviděla upíry, kdyby jí zabili rodinu nebo blízké přátele, jenže to se nestalo. Marcel sice zabil pár čarodějek, když je ještě ovládal, ale žádná z nich nebyla její kamarádka či rodina.) Fajn to je jedno. Sice se absolutně nemůžete připravit na někoho, jehož tvář neznáte, ale jo rodině by jsi to nejspíš měl říct. Jen jsem nechtěla, aby to věděla Genevieve. Jenže takhle se to jistě brzy dozví a já jsem jí tím nechtěla zatěžovat. (Nemá Elijahovi za zlé, že si ještě nepromluvil s Klausem. Pokud se mu Klaus neozval zpět, tak za to nemůže. A nejspíš to bude znamenat, že už ví pravdu, když netouží po tom, aby se dozvěděl více.) Nevadí. Třeba mu něco řekla Hayley nebo Marcel. Nebo kdokoliv jiný. (Pokrčí rameny a opět se napije ze sklenky.) Jo o tom také vím. Kol předvedl opět svůj psychopatický výstup. (Zavrtí nad tím hlavou. Lepší by bylo říct žárlivý psychopatický výstup, ale nebude tady rozebírat dopodrobna, co se stalo, když je to Genevieve život a stejně sama nevěděla všechny podrobnosti.) Genevieve mi o tom také říkala a přijde mi to trochu divné. Tři dny je dlouhá doba a měl by z toho být už v pořádku, ale ještě včera nebyl. (Zamyslí se nad jeho otázkou. Že by za to mohli ty kameny? Přijde jí to jako hloupost, ale neví přesně, jaké kouzlo Genevieve použila a co v něm vše bylo.) Popravdě nevím. Ale přijde mi to jako hloupost. Genevieve mi řekla, že díky kamenům mohou vlkodlaci ovládat vlka v sobě, i když nebude úplněk. Něco jako hybrid, ale jen s tím rozdílem, že oni se kvůli tomu nemusí stát napůl upírama. Na vlkodlačí jed by to nemělo mít vliv. (Kdyby to bylo těmi kameny, Genevieve by to jistě už napadlo, ale včera se o tom vůbec nezmínila.) Když už jsme u těch kamenů. To kouzlo na sejmutí magie z kamenů by se muselo vytvořit a to by zabralo nějaký čas, takže nejspíš bude rychlejší, když se s tím nějak vypořádáte, i když budou moct využívat sílu z kamenů. Já je můžu jen maximálně najít.

Nevím, Sophie, ale nejspíše něco pro něj důležitého, jestliže mu Benjamin vyšel vstříc. *Odpoví a tváří se ustaraně, protože fakt, že se ti dva byli schopni dohodnout, v něm vzbuzuje obavy, že jejich problémy jsou opět závažnější, než si myslel. Povzdechne si a zavrtí hlavou. Nenapadá ho nic, jak z toho ven. Vzhlédne k ní, když mluví o Benjaminovi a jeho nenávisti k upírům. Přemýšlí, kolik takových čarodějů ve svém životě ještě potká.* To je pravda, ale musím je varovat, právě i z tohoto důvodu. *Odpoví a je rád, že i Sophie uzná, že rodina to vědět musí.* Genevieve si o tom neřekla? *Podiví se.* Neměla by to vědět taky. Už kvůli tomu, že je to další soupeř. Roderick určitě ví, jak je na tom vůči některým z mých bratrů. Může toho chtít využít. *Namítne. Nechce se mu věřit, že Sophie chce něco tajit právě Genevieve. Zkoumavě se na ni dívá. Sáhne po sklenici s pitím a dopije zbytek. Postaví ji zpět.* V to doufám. Žádal jsem ho, ať nic nepodniká, dokud se nedomluvíme. *Odvětí.* V poslední době s ním komunikuji alespoň pomocí zpráv. *Dodá na vysvětlenou.* Můj bratr, ale má svou hlavu. *Pokrčí nepatrně rameny. Zpozorní a upře na ni pátravě zrak, když slyší o Kolovi.* Co udělal Kol, Sophie? *Zeptá se jí se stopou obav v hlase i v očích z toho, co uslyší.* Co můj bratr provedl? *Upřesní svou otázku. Poslouchá ji dál a její odpovědi ho jen více znepokojují. Proč tedy Kol má problémy tři dny. Nechápe to. Nespokojeně se mračí. Má dojem, že těch problémů neustále přibývá a nic se nedaří vyřešit.* To nevadí. *Zavrtí pak hlavou.* Stačí to, když budeme vědět, kde jsou. *Ujistí ji, že nemá problém s tím, když vlkodlaci budou mít své kameny.*

(Přemýšlí, co by mu mohl Roderick poskytnout, že to pro něj bylo užitečné. Jako John toho mohl zaslechnout hodně a něco, co třeba neví ani ona sama. Přeci jen barman u ní v baru? Mohl tak zjistit naprosto cokoliv. Jenže tohle nebylo zas tak důležité. Důležitější bylo, jak sakra zjistí, v kterém těle je teď. Pak jí z ničeho nic něco napadne, i když neví, jestli by to vyšlo nebo ne.) Možná existuje způsob, jak se dozvědět, v kterém těle je teď, ale má úspěšnost tak třicet procent. (Podívá se na něj a skousne si ret. Mohlo by to vyjít a také nemuselo, ale za zkoušku nic nedá. Musí to nějak zjistit, aby měli jistotu, kdo byl v těle Johna a co vlastně chce.) Ne, neřekla. Jak jsem řekla nechci jí zatěžovat. A pokud Roderick spolupracuje s Benjaminem, tak Benjamin nedovolí, aby Genevieve ublížil. Na Genevieve toho je prostě teď až moc, potřebuje aspoň chvíli klid, aby se nezhroutila a ne další potíže. (Štve jí, že musí Genevieve lhát. Slíbili si, že už žádné lži a ona to dělá zase, ale opravdu Genevieve nechce přidělávat další starosti. I když jediná Genevieve by chápala její vztek samu na sebe, že nezjistila, že John nebyl John, ale nějaký pošahaný čaroděj.) K tomu kousnutí od Jacksona nepřišel jen tak z ničeho nic ne? A znáš svého bratra. Řekněme, že Kol Jacksona napadl. Proto má to kousnutí, ale proč z něj nevyprchal ještě, to opravdu nevím. (Pokrčí rameny. Vynechala samozřejmě tu část, že Kol předvedl žárlivou scénu. To už by moc zasahovala do Genevieve osobního života, který Elijah znát opravdu nemusí.) Dobře. Už jste se nějak dohodli, kdy to chcete provést a kdo všechno? Zatím to vypadá, že se to nějak nehýbe. A Francesca by mohla kdykoliv zaútočit znova.

*Pozoruje Sophie. Když se pak zmíní, že by něco přeci, jen mohlo existovat, co by jim pomohlo, tázavě na ni koukne. Čeká, co bude mít za nápad a jestli mu ho prozradí. Sophienin důvod, proč o tom Genevieve neřekla mu nepřijde zrovna jako nejvhodnější.* Jak si tím můžeš být jistá, Sophie? *Zeptá se jí.* To, že jí pomohl, aby se z ní nestal upír ještě nevymaže jeho chování vůči ní v tom Lyceu. *Moc dobře si pamatuje, jak se Benjamin choval. V tomhle směru mu moc nedůvěřuje.* Je toho hodně na všechny. *Poznamená. Ovšem nehádá se s Sophie. On Genevieve kvůli tomu určitě vyhledávat za každou cenu nebude. Udělá po kuchyni pár kroků a pak se zastaví a pohlédne na Sophie, když mu řekne, co prováděl Jackson. Nespokojeně se mračí. Ještě tohle mu chybí ke štěstí. Něco už slyšel od bratra, ale nečekal, že to bylo až tak vážné. Doufá, že se to nedonese k Hayley.* Jackson je v pořádku? *Zeptá se.* Ani já netuším, jak je něco takového u původního možné. *Zavrtí posléze hlavou. Uvažuje při tom, jak se Jackson a Kol dostali do potyčky. Tihle dva přeci nemají nic společného.* V tomhle městě je všechno samá záhada. *Přizná. Pohlédne na ni, když se zeptá na nějakou dohodu.* Ne nehýbe. Niklaus se mnou nekomunikuje a já nechci dělat něco bez domluvy s ním. Netuším jestli už něco nechystá. *Pokrčí rameny a zakroutí krátce hlavou. Také je u toho dost zachmuřený. Z jeho výrazu je patrné, že se mu takový přístup ani v nejmenším nezamlouvá.*

(Skousne si ret, když na ní Elijaha upře tázavý pohled. Najednou už se jí zas tak nechtělo mluvit o svém nápadu. Nejspíš to stejně bude k ničemu a ona se zas akorát zklame, jako několikrát v životě. Jenže už to nakousla a nemůže couvnout. Je si jistá, že by ten nápad chtěl Elijaha slyšet, i kdyby to byla největší pitomost a ono to tak nějak je pitomost.) Monique. (Na moment se zadívá někam jinam než na Elijaha a zaposlouchá se do ticha, které panuje v kuchyni, ale i v baru. Když si uvědomí, jak moc velké ticho je v baru, podívá se na hodiny a zjistí, že už je po zavíračce. John jí ani nepřišel říct, že jde domů. Nejspíš tušil, že něco řeší a nechtěl rušit. Sklouzne očima opět na Elijaha.) Před tím, než nastal ten plán na zabití Tundeho a Benjamina, jsem se s ní setkala na hřbitově. Chtěla jsem zjistit, kterou dívku Benjamin zabil a k mé úlevě to byla Abigail a ne má neteř, i když ani Abigail si to nezasloužila. (Odmlčí se na chvíli. Je si jistá, že kdyby mluvila s Klausem či Hayley, tak by jí nedali za pravdu a považovali by její smrt za zaslouženou. Možná si to bude myslet i Elijah, ale ona si myslí své. Abigail si to opravdu nezasloužila. Nic neprovedla. Sice chtěla zabít Klausovo a Hayley dítě, ale ještě k tomu nedošlo, takže to stále nic neznamenalo, alespoň ne pro ní. Ona sama také chtěla zabít to dítě, ale nakonec to neudělala. Třeba by se na poslední chvíli rozmysleli i ony dvě.) Abigail byla pro Monique důležitá stejně jako je pro mne důležitá Genevieve. Její smrt ji zasáhla, i když přede mnou se netvářila nijak zarmouceně. Stačili mi její slova. A jelikož za její smrt může Benjamin, nemyslím si, že k němu chová nějaké sympatie. Sama mi řekla, ať si na něj dávám pozor. Když jsem pak odcházela ,řekla jsem jí neurčitě o našem plánu. Neřekla jsem skoro nic konkrétního, jen aby se držela dál od domu, až půjde Benjamin na tu schůzku. A jak už víme, zrádci byli Francesca a Oliver. Tudíž Monique jim nic neřekla. Proto jsem si myslela, že by mi v tomhle mohla pomoct, i když si tím nejsem jistá. (Vydechne vzduch z plic a dopije whiskey ve sklence, pak se konečně nadechne. Není pro ní zrovna příjemné mluvit o Monique. Stále v ní přetrvávalo zklamání, že stojí proti sobě, a že se jí pokusila zabít.) Viděla jsem její vzpomínky. Ukázala mi je. Benjamin měl mnoho příležitostí, aby jí zabil, ale neudělal to. Proč by to teda dovolil někomu jinému? Ano je to tyran a své sestře ublížil tak, že si to ani nedokážeš představit, ale stále to je její bratr. (K Lyceu a jeho pomoci, aby se z Genevieve nestal upír, se raději nevyjadřuje. Samo sebou by nejspíš nepřekonal, že by se jeho krev stala upírem, ale také potřeboval, aby byla čarodějkou. Aby jí mohl vzít její moc a udělat z ní následně kotvu.) Ano, je toho hodně na všechny, ale tohle by pro Genevieve mohlo být více osobní. John je i její kamarád a jeho bratr Jack také. A stačí, že už si nadávám já, že jsem nic nepoznala. Nemusí to dělat i Genevievie. Řeknu jí to, ale až za pár dní. (Prostě Genevieve nechá ten týden klidu, jak si přála a pak jí to řekne. Elijah to možná nechápe, proč to Sophie dělá, ale kdyby věděl, co se jí stalo, tak by to snad pochopil. Jenže ona mu to ani tak neřekne.) Ano, Jackson je v pořádku. Prý skončil jen v bezvědomí, ale určitě se rychle uzdravil. (Vrtá jí hlavou, proč z Kolova těla ještě nevyprchal ten jed, ale nezaobírá se tím natolik, aby na něco přišla. Pro ní to nebyl zrovna problém, který by chtěla řešit. Kol je původní upír, nic se mu nestane. Na jeho slova o městě jen kývne hlavou na souhlas.) No pokud něco chystá, tak nejspíš nepotřebuje on řešit něco s tebou a prostě jedná. Kdo ví. No snad se brzy ukáže a promluvíe si. Bylo by dobré, kdyby se aspoň jeden problém vyřešil.

*Pozoruje Sophie a čeká co má za nápad. To její váhání se mu, ale moc nelíbí. Trochu svráští čelo. Pak z ní konečně vyjde jmeno její neteře. Zamračí se ještě o něco více. Přesto čeká dále, co mu k tomu ještě poví, neboť jedno jméno mu jako nápad rozhodně nezní a netuší, co s Monique Sophie zamýšlí. Když se v kuchyni rozhostí ticho, uvědomí si, že je ticho až moc velké. Po zkontrolování času zjistí, že už je dost pozdě. Trochu znejistí, protože i když tady teď probírají se Sophie všechny problémy města, on má stále v paměti ten dramatický odchod Alisey. Povzdechne si Doufá, že je v pořádku. Sophie pak pokračuje a tak se jí zase věnuje. Poslouchá ji klidně, bez přerušování, jak bývá jeho zvykem. Tváří se neurčitě, nelze tedy zatím říct, co si o jejím plánu myslí. Spíše naslouchá tomu, co Sophie povídá. Není si jistý, jestli by smrt Monique v tuhle dobu něco vyřešila stejně jako smrt té druhé dívky. Zemřela svým způsobem zbytečně. Papa Tunde je již po smrti a dlouho se zde nezdržel.* Sophie, já tvou neteř neznám. *Zavrtí hlavou a pak na ni znovu pohlédne.* Tobě, ale věřím, takže jestli si myslíš, že by to stálo za pokus, nebudu ti bránit. *Odpoví jí. Nijak Monique neodsuzuje. Nepozastavuje se nad tím, co všechno provedla i ona jeho rodině. Nejspíše by jí odpustil jako Sophie, kdyby se ovšem nepřidala k Benjaminovi. Když si Sophie myslí, že by mohla být užitečná, nemá problém toho využít. Uvidí, jak moc se osvědčí.* Proč myslíš, že mám, jen obavu z toho, že by mohl Roderick Genevieve zabít, Sophie? *Zeptá se jí pak udiveně.* Spíše se obávám toho, že ji nějak využije proti naší rodině. *Upřesní, proč se mu moc nezamlouvá, že o tomhle Genevieve neví. Poslouchá při tom, co Sophie pronáší o Benjaminovi a jeho chování k sestře. Zamračí se. Neví, co by si měl představovat a nějak si nemyslí, že by mu to Sophie vysvětlila. Už si začíná zvykat, že o Genevieve toho nikdy nikdo v jeho přítomnosti moc neprozradí. Neřeší to. Už ne.* Snad za těch pár dnů už nebude pozdě, Sophie. *Povzdechne si. Více k tomu, ale nedodá. Chvilku pak na ni hledí, jako by slyšel špatný vtip.* V bezvědomí... *Protáhne koutky rtů do stran.* Doufám, že se to nedonese k Hayley. *Poznamená si polohlasně spíše pro sebe. Více už se raději neptá. Zamračí se pak nespokojeně, když se Sophie zmíní, že Niklaus už třeba něco chystá. Samozřejmě by se mu nelíbilo, kdyby mu o tom neřekl, ale pokud je to něco k vyřešení některého jejich problémů, tak by proti samozřejmě nic neměl.* Pokud neplánuje pomstu na Zátoku nabo na Genevieve, tak je mi jedno. *Ujistí ji pak. Koukne po té znovu na čas a narovná se.* Měl bych už jít. Je pozdě. *Poznamená a tázavě na Sophie koukne, jestli mu ještě něco nemá.*

(Trochu ji překvapí jeho reakce na její nápad. Jde to znát i v jejím výrazu. Myslela si, že bude proti nebo tomu nebude věřit. Byla to přeci jen stále Monique. Dala se na stranu Benjamina a bohužel na to doplatila. Tedy nejvíce Abigail, ale pro ni musela být její smrt těžká. V takové chvíli chtěla stát při ní a říct jí i tu nesmyslnou větu, že všechno bude zase v pořádku, i když to vždycky byla lživá věta, ať se jednalo o cokoliv. Jenže Monique jí u sebe nechtěla. I po tom jejich rozhovoru chtěla, aby odešla. A to spolu mluvili nanejvýš půl hodiny.) Občas si říkám, že jí neznám ani já. Možná by bylo všechno jinak, kdybych před dvěma lety neodešla z New Orleans. (Zakroutí hlavou. Ví, že nemá cenu si něco vyčítat, ale musí přemýšlet nad tím, co by se asi tak stalo, kdyby o té Sklizni věděla dříve. Mohla zabránit tomu, aby mezi dívkami byla i Monique. A pak by Monique mohla být stejná milá dívka, jakou si ji pamatovala, než odešla. V tuhle chvíli měla vztek na Jane. To ona ji do toho navrtala a pak si prostě odešla. Ukázala se jen jednou a pak zase zmizela. Pousměje se na Elijaha, když jí poví, že jí nebude bránit. Přeci jen existoval někdo, kdo jí v tomhle úsudku o Monique aspoň trochu věřil. Genevieve by to nejspíš zavrhla, ale nepřemlouvala by ji, aby to nedělala. Stejně jako Sophie by Genevieve nikdy nepřemlouvala, aby se nepromluvila s Benjaminem. V tomhle byli stejné. Jediný rozdíl byl v tom, že Genevieve to už se svým bratrem vzdala a měla na to nárok, ale Sophie to se svou neteří prostě jen tak nevzdá.) Využít Genevieve proti vaší rodině? (Povytáhne obočí. Neví, jak to Elijaha přesně myslí. Mohlo existovat spousty způsobů, jak člověk může využít jiného člověka proti někomu jinému.) Jak přesně? (Na jeho další slova nijak nereaguje. Ráda by mu vše vysvětlila, ale v tomhle ohledu prostě nemohla. Její loajalita vůči Genevieve byla silnější než vůči Elijahovi. Je si sice jistá, že by to Elijah nikomu neřekl, ale takhle to mohla dělat s každým a nakonec by se to rozhlásilo, tak jak si přál Benjamin. Jednomu zatajuje tohle a druhé tohle. Kolik toho ještě bude muset zatajovat vlastně? I když skrývání pravdy před Genevieve, za to si mohla ona sama. Bylo to její rozhodnutí. Prostě dá Genevieve ještě pár dní a pak za ní zajde a pak se rozhodne, jestli už je čas, aby jí to řekla nebo ne.) No pokud jí to neřekl Jackson, tak Kol jí to jistě neřekne. Já také ne a Genevieve chtěla mít aspoň na týden klid, takže pochybuji, že by si kvůli tomu udělala výlet. A pokud se jí to přeci jen donese, tak s tím nic neudělá. (Sice to Hayley mohla řešit s Elijahem či Klausem, ale tak nějak to byla věc Kola a Jacksona. A jen z toho mála, co jí Genevieve řekla si byla jistá, že Jackson to řešit nebude. A pochybuje, že by s Kolem vůbec něco vyřešil. Spíš by došlo k další jejich rvačce. Kol byl prostě žárlivý. Ještě teď si pamatovala, co Kol řekl Genevieve na párty v sídle. Ona tam sice nebyla, ale Genevieve jí to odvyprávěla. Udělal žárlivou scénu a to spolu ještě ani nechodili.) Myslím, že k té pomstě by už došlo, kdyby ji plánoval. (Nebo spíš pochybuje, že by tu pomstu nějak plánoval. Nejspíš by prostě rovnou šel do zátoky a vyvraždil všechny vlkodlaky a kdyby chtěl, tak by se mu to povedlo a ani by nepotřeboval pomoc.) Dobře. (Kývne hlavou. Sice ještě nebyla zrovna unavená, ale nejdůležitější s Elijahem probrala a rozhodně ho nebude přemlouvat, aby zůstal. Do postele nejspíš rovnou nepůjde, takže půjde asi uklízet do baru. Většinou se tam uklízelo před otevřením a je si jistá, že ani dnes v noci tam John neuklidil, než odešel. Ona má aspoň zajištěnou činnost, kterou se unaví.) Doprovodím tě ke dveřím. Nejspíš bude zamčeno. (Mohla ho sice pustit zadním vchodem, ale stejně by musela jít do baru pro klíče, aby odemkla zadní vchod. Takhle prostě půjde jen do baru a už tam zůstane. Seskočí ze stolu, na kterém doposud seděla a vydá se ke dveřím, které pak otevře a přejde do baru. Byla tam tma, takže rozsvítila světla a jak čekala, nebylo uklizeno. Prolétne pohledem celý bar a v duchu přemýšlí, jak dlouho jí to zabere, než vše uklidí. Pak odejde za bar, kde si vezme klíče. Přejde ke vchodovým dveřím a odemkne je.)

*Pohlédne na Sophie a poslouchá to, co mu říká. Pokývá hlavou. Jeho sourozenci a nejen ti, ale i rodiče neustále přesvědčují o tom, že si nemůže být jistý tím, že je zná. Když slyší, jak začíná s tím, co by bylo kdyby, popojde k ní trochu blíže koukne jí do očí.* Sophie, víš, že tímhle nic z toho, co se stalo nezměníš. *Promluví na ni a výraz v jeho očích je v tu chvíli velmi výmluvný. On o tom ví své.* Netrap se tím. *Pokouší se ji přimět začít se zabývat něčím jiným, užitečnějším. Na chvíli ji položí ruku na rameno a krátce stiskne. Po té ji stáhne a zase kousek poodstoupí.* Já nevím. Rodericka neznám. Nevím, jak moc touží po pomstě a čeho všeho je schopný. Nějak se neodvažuji hádat. *Zavrtí na konci věty hlavou a chvilku na ni kouká. Má chvilku dojem, jako by Sophie ještě chtěla něco říct, ale pak ten pocit pomine a on už se tím nezabývá.* Na Hayley je toho dost i bez takových zpráv. *Zamračí se nespokojeně. Kola už varoval, takže nemá důvod za nim kvůli tomu chodit, což je teď jeho štěstí.* Věřím, že by nechtěl ublížit někomu z Hayleyiny rodiny. *Poznamená. Když už po něm Sophie nic nechce, tak se vydá pomalu ke dveřím vedoucím z kuchyně do baru. Zámek u dveří by pro něj nebyl velkým problémem, ale Sophie by asi nebyla nadšená. Cestou přes bar si prohlédne prázdnou místnost. Ten klid se mu to zamlouvá. Dojde ke dveřím, kde už Sophie čeká.* Děkuji, Sophie. *Pohlédne na ni a poděkuje za to, že se jim dnes věnovala.* Dobrou noc. *Rozloučí se s ní a po té bar opustí a zamíří k autu. Nevadilo by mu, kdyby si ho Alisea půjčila, ale ona šla pěšky. Nasedne do něj a vydá se zpátky k sídlu.*

Ano, já vím, ale člověk by si i tak přál změnit nějaké věci v minulosti. (Řekne o něco tišeji, než mluvila doposud. Pak jen na jeho slova, aby se tím netrápila, kývne hlavou. Ráda by se netrápila vůbec ničím, ale to prostě v New Orleans nejde. Podívá se letmo na své rameno, kam jí položil Elijah ruku, ale hned na to se zas koukne na něj. Lehce se pousměje. Ona sama Rodericka také neznala a neví, co přesně chce. Ale to nejspíše brzy zjistí. Pokusí se promluvit si s Monique a pak se uvidí. Buď něco zjistí a nebo také ne.)
Nemáš za co. I já děkuji. (Elijah byl někdo, komu věřila a mohla s ním mluvit téměř o čemkoliv a za to je vděčná. Mohla kdykoliv o všem mluvit s Genevieve, ale na ní toho bylo v poslední době až moc, že jí nechtěla některými věcmi zatěžovat a tak nějak na sebe měli stále méně času. Věří, že až se to vyřeší, tak na sebe budou mít více času, ale teď bylo vše hektické.) Tobě také dobrou noc. (Krátce se usměje a pak sleduje, jak odchází. Chvíli ještě stojí ve dveřích a užívá se čerstvého vzduchu, ale nakonec zavře, zamkne a pustí se do úklidu baru. Asi tak za hodinu má sklizené a umyté všechno nádobí, zametenou podlahu a umyté stoly. Odejde k sobě do bytu, kde si dá rychlou koupel a pak odejde spát. Usne skoro hned a spí až do rána.)

kód:

Ahoj Sophie. Nevím, jestli už víš, co se dneska odehrálo v lyceu, ale pokud ti to ještě nikdo nestihl říct, tak ti to řeknu, když se zastavíš v baru. Kate

(Sms pro Kate:)

kód:

Ahoj Kate, děkuji za upozornění. Už o všem vím. Promiň, že píšu až teď, ale dnešek je opravdu hektický.

(K večeru se rozloučila s Genevieve, když odcházela a ještě pár hodin zůstávala dole v kuchyni a pracovala. Kolem desáté večer odešla nahoru a jakmile lehla do postele, usnula.
Ráno se probudí celkem brzy, i když minulou noc vůbec nespala. Už si celkem zvykla spát minimum hodin, ani nebyla nějak vyčerpaná. Měla trochu kruhy pod očima, ale to snadno zamaskovala trochou make-upu. U ranní kávy zavolala Margaret, aby zjistila kolik členů odešlo a kolik zůstalo. Jak se zdálo coven byl teď rozdělen na dvě přesné poloviny. Jednu měl Benjamin a druhou ona. Zjistila přesně jména všech, kdo zůstal a mezi nimi k její radosti byl i Kaleb. Docela se jí tím ulevilo. Při Sophie většinou zůstali mladí členové a rodiny, které měli malé děti. Společně s Margaret pak svolala schůzku do baru. Otevíračku odložila o pár hodin později. Jako první samozřejmě přijde Margaret a začne říkat pátý přes devátý. Nejdříve Sophie zahrne otázkami, zda je všechno pravda, co řekl Benjamin a pak rozhořčeně nadává na členy, kteří se přidali k Benjaminovi. Po nějaké chvíli dorazí všichni nebo spíš všichni, kdo zbyli. Proto Sophie přejde na malé pódium a začne hovořit ke všem.) Omlouvám se za svolání schůze takhle na rychlo a děkuji, že jste přišli. Určitě máte mnoho otázek, ale nejdříve bych vám všem vysvětlila, co vám bylo řečeno od Benjamina. (Dá si ruce do kapes u kraťas. Proslovy jí nikdy nešli a to ani po těch několika schůzkách, které už svolala.) Vlastně vám chci vysvětlit jen část z toho všeho. Za svůj vztah k upírům se nehodlám omlouvat a dokonce ani za mou minulost s jedním z nich. Tohle je má osobní věc, kterou nehodlám měnit a ani jí litovat. Pokud máte nějaký problém s tím, že někteří z nich jsou moji přátele a řeším s nimi důležité problémy, tak tam jsou dveře. (Natáhne ruku a ukáže ke dveřím. Vlastně se přátelila jen s dvěma upíry a to s Marcelem a Elijahem. S ostatními se bavila, jen když musela.) Uznávám chybu, že jsem s vámi neprobírala důležité záležitosti, které se týkali ohrožení tohoto města, ale pokud to není třeba, nechci vás nijak ohrožovat. A pro některé účely jsou užitečnější upíři než magie. A pak je tady asi ta nejdůležitější věc, která jistě změnila pohled na mě u mnohých z vás a někteří se kvůli tomu rozhodli přejít na druhou stranu. Ano prošla jsem proměnou a stala se upírem. Na jednu noc, kterou jsem celou prospala. Druhý den ráno mě Genevieve díky kouzlu, které vytvořila Původní čarodějka, proměnila zpět v člověka, čarodějku. (Zhluboka se nadechne a olízne si rty, než pokračuje.) Měli jsme plán, jak zabít Benjamina Rousseau a Papa Tundeho, kterého oživil Benjamin na úkor Abigail. Plán jsme zatajovali, aby se to nedostalo k těm dvoum, ale ukázalo se, že jsme měli po celou dobu zrádce v našich řadách. Přesněji řečeno jimi byli Francesca Correa, která je nakonec Francesca Guerrera a Oliver Waren, vlkodlak. Prozradili náš plán Benjaminovi a Tundemu a ti se mohli pojistit. Byla jsem propojená s Tundem, a aby mohl on umřít, musela jsem i já. Ale na rozdíl od něj, jsem měla v systému upíři krev. Díky tomu jsem přežila, i když jsem se musela stát na pár hodin upírem. (Vydechne a přejede pohledem všechny přítomné. Nezdálo se, že by někdo chtěl odcházet pryč a to brala jako dobré znamení.) Pokud chcete i přes mé vysvětlení odejít a přidat s k Benjaminovi. Do toho. Ale cesta zpátky už nevede. Jakmile se jednou přidáte k němu, nepatříte do covenu a patřit nebudete. Takže být vámi, raději si vše dobře promyslím. A teď už můžete jít, pokud nemáte žádné otázky. Děkuji. (Sejde z pódia a odebere se za bar. Čeká, až všichni odejdou, aby mohla otevřít.)