Saint Anne´s Church

*když mu Gen, jakmile Kieran ukončí schůzi, shodí ruku z jejího ramene, dá pryč i druhou ruku a obě si je složí na prsou. Když odchází, celou dobu se za ní kouká. Ani se neloučí s Klausem a Elijahem a odejde chvilku po ní. Vyjde z kostela a nasedne si do svého auta, které měl zaparkováno nedaleko. Vlastně skoro hned před kostelem. Pustí si rádio a jenom sedí. Nějak se mu nechce jezdit domů.*

(Nakonec z toho vyvázla docela dobře, stačí jen odklidit nějak Monique a Abigail a má vyhráno. Samozřejmě vlastně nese zodpovědnost za Genevieve, Trevora i Kate, ale ani jeden neudělá určitě nic hrozného. S Genevieve si slíbili, že už si nebudou lhát. Budou ve všem společně jako dřív a Trevor a Kate svou magii neovládali a pochybuje, že by chtěli na někoho útočit, nemají důvod. Ještě sice neví, jak zastaví Monique, aby nenapáchala už žádné škody, ale něco vymyslí a pomalu už se jí střádají nápady v hlavě. Podívá se na Genevieve, když jí uvidí odcházet. Chtěla s ní mluvit, ale také potřebuje mluvit s Marcelem, jen nechce už pobývat v téhle místnosti. Zvedne se od stolu a zamíří zpátky do popředí kostela. Všichni lidé tam ještě stále byli, ale vzadu nikdo nebyl. Projde uličkou až dozadu, kam si sedne do naprosto prázdné lavice. Seděla přesně na tom samém místě, kde sedávala dříve. Podívá se před sebe na zadní část lavice před ní, na které je pořád vyryté S. Vyryla ho sem jako malá a od té doby tohle bylo její místo. Marcel s ní určitě také bude chtít mluvit ohledně Daviny, takže se nemusela obávat toho, že odejde bez toho aniž by si promluvili.)

(Když se Sophie nakonec zvedne, usoudí, že tady rozhodně nic probíhat nechce. Zvednul se taky, kývnul na Thierryho a ostatní, co tam ještě byli a vyšel z místnosti. Sophie si zrovna sedala do zadní lavice. Neváhal a šel hned za ní. Sednul si vedle, položil ruce na opěrku lavice před sevou a pohled upřel k oltáři) Řekni mi, že už jsi něco vymyslela a víš, kde ty dvě jsou (otočí hlavu na ni)

(Pohled upírá stále na vyryté S před ní, i když už si vedle ní Marcel přisednul a promluvil na ní.) Kdo by čekal, že Marcel Gerard pro mě vymyslí trest, který nezahrnuje mou smrt. (Jo musela si rýpnout, i když se to vlastně ani za rýpnutí požadovat nedalo. Položí ruku na opěrku a tím zakryje své S.) No vlastně jsem nic moc nevymyslela a ještě jsem nezjistila, kde jsou. I kdybych to zjistila už před týdnem, dnes by mohli být zase někde jinde. Přemýšlela jsem, jak jí sebrat Daviny moc, ale k ničemu jsem nedospěla. Nemůžu vědět, zda se nechrání nějakými kouzly nebo jestli nemají nějaké bezpečnostní opatření. To nezjistím, dokud nebudu na místě, kde jsou ony. (Pokrčí rameny a teprve teď se na něj podívá.)

*Keď Kieran konečne ukončil schôdzku, tak sa pozrel na Elijaha a pohľadom mu naznačil, že v blízkej dobe zavíta na plantáž a trochu sa porozprávajú o nadchádzajúcich udalostiach. Následne len drží oči na Hayley, až pokiaľ neprejde dverami. Vie, že je teraz vlastne nedotknuteľná. Neverí tomu, žeby si k nej práve teraz niekto niečo dovolil, hlavne ak je pod ochranou ich rodiny. Teda až na predkov, ale teraz to bolo koniec koncov celé na krku Sophie, vlastne to možno ani nebol taký zlý nápad, nakoniec by z toho predsa len možno neprofitoval, ak by ju zabil či vyhostil z mesta. Zničil by len jednu čarodejnicu a hneď po nej by sa tam vyvrbili ďalšie dve. Avšak v tomto meste nič nemá dlhodobé riešenie a on potrebuje, aby tu bolo najbezpečnejšie, ako byť len môže. Práve preto upustil od nejakých rapídnejších trestov, mohlo by sa mu to totiž neskôr vrátiť, a to si on s blížiacim sa termínom narodenia jeho dieťaťa, nemohol dovoliť. Vstane pomaly od stola, prejde cez sálu s oltárom a lavičkami a vyjde von z kostola. Nakoniec zmizne v okolí.*

(ušklíbne se pobaveně a mírně se zasměje) Pokud vím, za mojí vlády jsi udělala tolik prohřešků, že by to vyšlo i na několik tvých smrtí. (upře na ni svůj zrak) A usiloval jsem o něj někdy? (povytáhne obočí) Rád jsem tě strašil, ale přiznávám veřejně, zabít jsem tě nechtěl a neměl v plánu nikdy. (zakroutí hlavou a přejede si jazykem přes rty) Takže nemáš nic. Absolutně nic. Jsem připravenej vzít pár svých upírů a jít do toho s tebou, ale to půjde jen těžko, když nebudeme mít nic. (dá důraz na poslední slovo)

Zas tolik jich nebylo, pokud nepočítáš mou drzost a snahu slovně tě ponížit na veřejnosti. (Lehce se usměje, ale po chvilce opět zvážní) No první je musim najít. Což zvládnu ještě dneska, pokud tedy nevytvořili maskovací kouzlo. Prolomit bych dokázala, když Monique je mé krve, ale zabralo by to více času. Pak by stačilo jen za nimi dojít a vzít jim to, co patří Davině. A asi bych se měla ujistit, že v blízké době nic neprovedou. Ale rovnou ti říkám, že zabít je nechci. Když si ty a tvoji upíři vezmou na starost Abigail a já Monique, mohlo by se to zvládnout. (Ale opravdu jen možná. Pokud bude mít Monique u sebe Daviny moc a bude z ní čerpat, jejich síly budou vyrovnané vzhledem k tomu, že Davina má ještě kousek její moci. Vydechne a skousne si dolní ret) Ale tak trochu máme problém ještě v jedné věci. Davina si to chce s Monique vyříkat až bude mít svou moc zpět. Snažila jsem se jí to rozmluvit, ale je tvrdohlavá.

Dobře, tohle beru. Když to zjistíš ještě dneska, do zítřka do rána se snad nepřesunou. (uvažuje nahlas) A navíc bys tím mohla zajistit, že Klausovo ultimátum bude splněno co nejdříve. (podívá se na ni a chvíli si ji prohlíží) Fajn. Nic se těm dvěma nestane, pokud ovšem si o to vážně nebudou koledovat. Nejsem tak blbej, abych se nechal dobrovolně zabít. (upozorní ji) Když to půjde dobře, zůstanou naživu. (slíbí jí) Davina. (vydechne) Jo, je to tvrdohlavej mezek. Budu s ní muset promluvit. Nenechám ji, aby se do něčeho namočila.

Pokud všechno půjde v pohodě, tak ano. Ale pokud ne, tak ultimátum nebude vyřešené asi tak brzy. (Protočí oči) Věřím, že se zabít nenecháš a ani nebudeš muset zabíjet. Ne vždycky musíš někoho zabít, když bojuješ o vlastní život snad ne? Stačí, když zůstanou nějakou dobu omráčené. Potřebuji získat jejich krev. (Poslední větu řekne už spíš pro sebe, protože se jí v hlavě zrodil nápad, jak by je mohla vyloučit ze seznamu problémů a přitom jim nijak neublížit. Na chvilku se také zamyslí nad tím, zda by se pokusila zabránit jejich smrti, kdyby se je Marcel chystal zabít. A nedošla k žádné odpovědi. Monique pro ní už nadále nebyla neteří, byl to pro ni někdo naprosto cizí, ale stále před očima měla Monique, když byla ještě malá a nevinná dívka. Zajímalo by jí, kdy se takhle moc změnila.) Tak to přeju hodně štěstí, protože vypadala dost odhodlaně. A radši ani nechci vědět, co se jí v tu dobu honilo hlavou. Nechci, aby jí Monique nějak ublížila, ale hlídat jí 24 hodin denně nemůžeš ani ty a ani já.

Já nevím, většinou, když chce někdo nějak ohrozit můj život, tak se s ním prostě nepářu. A vážně si nejsem jistý, jestli bych se raději nezbavil dvou problémových holek za tu cenu, že by od nich byl klid. A nepředpokládám, že ty bys s tím něco nadělala. (pokrčí rameny, ale jak už slíbil, nezabije nikoho, pokud nebude muset) Pokusím se tedy jen omračovat, kdyby něco (vykulí na ni významně oči) Jo, připadám si někdy jako bezradnej rodič, kterej se marně snaží zkrotit svoje až moc divoký dítě. (ušklíbne se nad tím)

Možná bych se tě ani nepokusila zastavit. (Byla to spíš myšlenka, ale řekla to nahlas. Uvědomí si až teď, že to opravdu řekla nahlas a ke všemu před Marcelem. Zadívá se před sebe a složí si ruce do klína. Vážně by s klidem nechala Marcela zabít Monique a Abigail? Jo Monique se jí pokusila zabít a je si jistá, že za každou cenu půjde proti ní, když se jí vyskytne možnost, ale že by zašla tak daleko? Změnila se a změnila se hodně a bohužel neví jestli je to dobře nebo špatně. Otočí na něj zpět pohled a zasměje se při jeho poslední větě.) Nepřijde mi zase až tak divoká. Podle mě to je docela krotká dívka, která nedává svou pravou stránku najevo. Je moc uzavřená a vlastně se tomu nedivím. Hodně dlouhou dobu trávila čas jen s jedním někdy až moc otravným upírem a teď, když je konečně svobodná, žije v domě plným upírů a nemá kolem sebe žádné své vrstevníky. A s tebou taky nemůže mluvit o všem. Nabídla jsem jí ať se za mnou kdykoliv zastaví a byla docela ráda, když jsem jí to nabídla, ale nevím jestli jí trochu nevyděsil fakt, že mi Rebekah zlomila vaz přímo před ní.

(Docela překvapeně se na ni podívá, když řekne, že by se ho možná ani nesnažila zastavit, ale už se k tomu nevyjadřuje) Jo, jasně, s otravným upírem. Mnohem lepší by bylo, kdyby trávila čas v hrobě s hlasy pošahaných předků, kteří by jí vymývali mozek. (odfrkne si... tohle od Sophie zrovna fér nebylo) Jo, možná mi Davina pomáhala v tom krotit vás, ale chtěla to sama, nenutil jsem ji. (pokračuje dál) A bydlet u sebe jsem ji taky nenutil. Nabídl jsem jí to a ona přijala. Tečka. (udělá gesto rukou, jako kdyby chtěl něco smést ze vzduchu) A bavit se s vrstevníky? Myslíš s těmi, kteří by se ji rozhodně nebáli zabít? (pohodí rameny) Já ti nevím, Sophie, ale nezdá se mi, že by se se mnou v tomhle měřítku měla tak špatně.

Bereš si všechno moc osobně Marceli. Nic z toho jsem nemyslela, tak jak jsi to pochopil. Dříve nebo později by se Sklizeň musela dokončit. Všechnu tu moc by Davina nezvládla a město by zažilo apokalypsu, ale o tomhle jsem se bavit nechtěla. Neříkám, že jsi jí do něčeho nutil. Ta holka tě má ráda a jde to vidět. A také neříkám, aby se bavila s Monique nebo Abigail. Vrstevníkama jsem myslela prostě jen děti jejího věku. Dříve přeci chodila do školy a musela se bavit určitě s nějakými dětmi a ne všichni lidi v tomhle městě patří do nadpřirozeného světa. Jen říkám, že mladá holka potřebuje mít kolem sebe i někoho, kdo jí rozumí i v jiných věcech. Já jsem dříve měla také kamarádku, která nebyla čarodějka a o ničem nevěděla až do jisté doby, pak mě od ní rodiče odstřihli teda... (Pokrčí rameny. Její rodiče to byla zas naprosto jiná věc.) Chci prostě jen říct, že Davina se možná čas od času potřebuje cítit aspoň někdy jen jako mladá dívka, která řeší jen, co si vzít zítra na sebe, kluky a normální věci, které mladé holky řeší. Mě tohle nikdy nebylo umožněno a proto vím, že cítit se občas normálně a zapomenout na to, že patřím do šíleného světa by pro mladou holku mohlo být osvobozující. Proto jsem jí také nabídla, aby za mnou někdy zašla. Chtěla jsem jí vzít na nákupy a prostě si s ní popovídat jako holka s holkou.

(vydechne a to docela silně. Vyfoukne ze sebe všechen vzduch) Máš pravdu, tohle jde asi trochu tak nějak mimo mě. Holčičí věci, to vážně není nic pro mě. Já ji vlastně doma ani nedržím. Může chodit, kam chce (pokrčí rameny) I když vlastně netuším, jestli si nemyslí, že musí zůstat v sídle a být zavřená, i když teď, co nemá moc, je rozhodně lepší, když je spíše v sídle než venku. (dodá k tomu a podívá se na ni) Ale máš pravdu. Měla by žít trochu normální život. Až ji uvidím, tak si s ní promluvím o tom, že by se měla chodit někam bavit častěji. Předpokládám, že na mě chvíli bude koukat jako na naprostýho nýmanda.

Možná si nemyslí, že musí zůstat v sídle, ale třeba ani nemá kam ven jít nebo spíš za kým. Jo teď, když nemá svou moc, tak je lepší, když nechodí ven a obzvlášť pokud by narazila někde na ty dvě, ale pochybuji, že se Monique a Abigail budou poflakovat po městě a chodit na nákupy. (Usměje se, když uzná, že má Sophie pravdu.) Asi si bude myslet, že jsi naprosto někdo jiný nebo že ti někdo vymyl mozek, ale nakonec bude nejspíš ráda. (Uvědomuje si, že Marcel vlastně není špatný člověk, věděla to samozřejmě vždy, ale pak jí spíš tenhle fakt zakryli jiné věci, které prováděl a to třeba vraždění čarodějek, když používali svou moc. Jo za tohle by ho občas uškrtila, i když by si tím nepomohla, ale minulost se změnit nedá a ona na ní lpět nechce.) Myslím, že bych měla jít. V baru je práce až nad hlavu a ještě musím provést to lokační kouzlo. (Zvedne se a protáhne se kolem něj do uličky, otočí se zpět na něj) Ráno ti dám vědět. (Lehce se pousměje a poté odejde pryč z kostela a zamíří zpátky do baru.)

No, je těžký začínat znova, když jsi tak dlouho odříznutá od okolního světa. Můžou za to čarodějky, můžu za to já. (na chvíli se odmlčí) Kdyby narazila na ty dvě, už by byly obmotané kolem veřejného osvětlení a ani by na to svou moc nepotřebovala. (chce tím poukázat na to, že Davina je velice silná osobnost sama o sobě) Jo, nejspíš si bude myslet, žes mě tady na tý schůzi uřknula. (pobaveně se zasměje... vlastně si ani nepamatuje, jak dlouho se takhle normálně se Sophie nebavil. Byla to vždycky jeho oblíbená čarodějka, ale nikdy to neřekl nahlas.) Jasně, běž. Ráno. (kývne hlavou směrem k ní na důkaz pozdravu... ještě chvíli tam sedí a pak se vydá do sídla)

*Věnovala se práci, ale moc lidí už v kostele nezůstalo, takže s dobrovolníky začala uklízet a balit krabice, ve kterých zůstala ještě trocha oblečení. Věděla, že jí jedny kalhoty a tílko stačit nebudou, takže si vyhrábla ještě pár věcí a dala si je na stranu. Celou dobu se snažila nepřemýšlet o tom, co slyšela. Čarodějky? Dítě? Věděla, že to do toho nemůže zasahovat už jednak proto, že jí to nepříslušelo a za druhé, že na to neměla povahu ani důvody. S dobrovolníky moc nemluvila, nechtěla se zatím moc přátelit, ale občas je oslovila, aby jí s něčím pomohli. Chtěla to udělat i tentokrát, ale jen zavrtěla hlavou a šla k jedné lavici pro docela těžkou krabici, kde byly bundy pro chladné noci lidí, co neměli přístřeší. Popadla krabici, ale zůstala zírat někam do stěny a nebyla duchem přítomna.

*Po té, co se všichni konečně vyjádří a Kieran schůzi ukončí, oddechne si, že to má pro teď za sebou. Nyní netouží po ničem jiném, než konečně chvíli promluvit s Hayley. Pohlédne na ni zrovna ve chvíli a chce se jí zeptat, ale ona jej předběhne. Chvilku na ni trošku zklamaně kouká, ale nepoví proti tomu nic. Nakonec, jen přikývne. Po té vstane také, už zde nemá co dělat. Jelikož už téměř všichni odešli, nemá se s kým loučit. Když opustí místnost Hayley, také zamíří ven. Když prochází mezi lavicemi, všimne si, že Sophie a Marcel si spolu v jedné ze zadních lavic povídají. Nevěnuje tomu pozornost. Nevidí zatím nic, než to, že spřádají plány do budoucna. Přejde je mlčky pohledem a vyrazí k východu. Rozhlédne se kolem a vyhýbá dobrovolníkům, kteří v kostele ještě pracují. Nechce jim zavázet. Všimne si jedené jemu tak trochu známé osoby.* (Gray?) *Pomyslí si, když si dívku prohlíží a není si v první chvíli zcela jistý. Podobá se jí, ale vypadá trošku jinak. Upraveněji, čistěji. Tady by ji, ale po jejich včerejším krátkém hovoru nečekal. Chce v tom mít jasno a tak k ní zamíří.* Gray? *Osloví ji, když k ní přijde blíže. Zdá se mu myšlenkami mimo. Zkoumavě si ji prohlíží.* Jsi to ty? *Chce se ujistit, že se nemýlí.*

*Když schůze skončí, upustí od původního záměru pohovořit si s otcem Kieranem. Nyní, když už je po všem mu to přijde zbytečné. Ovšem nezapomene mu, že se o téhle "drobnosti" že pozve také Hayley při jejich včerejší schůzce nezmínil. Zachytí Klausův pohled a pochopí, že nejspíše brzy zastaví. Nebude hádat, co bude chtít, prostě si na jeho návštěvu počká. Také vstane ze své židle, rozloučí se s těmi, co ještě v místnosti z nějakého důvodu setrvávají krátkým kývnutím hlavy a vydá se z kostela pryč. Přemýšlí, kam šla Hayley, ale nemá v úmyslu ji jít hledat. Dala sama jasně najevo svým chováním dnes večer, že o to nestojí, a že si připadá v bezpečí. Ačkoliv by ji měl raději na očích a jen se o tom nedomníval, ale měl jistotu, respektuje to. Cestou z kostela, ještě zahlédne Kierana jak se věnuje své charitě. Jen se utvrdí v tom, že rozhovor s ním nechá na jindy. V zadní části kostela v jedné z lavic zahlédne Sophie a Marcela v družném hovoru. Možná by mohl později dát se Sophie řeč. To týdenní ultimátum, které dostala na vyřešení problému s čarodějkami, mu nepřijde dostatečně dlouhé. Nechává si názor na to pro sebe. Rozhodne se, že si za ní zajde později. Nyní opustí kostel. Ti, včetně Hayley už nikde nevidí a tak zamíří ke svému vozu, nasedne do něj a vydá se domů. Doufá, že zastihne Rebekah ještě v "hlídací" pozici.*

*Uslyšela své jméno, což jí vytrhlo z hlubokých myšlenek. Bloumala někde mezi vlkodlaky, rodinou a svým bratrem. Otočila se s krabicí v ruce a ihned poznala Jacksona. Pousmála se, když k ní došel.* Jacksone... Jsem. *Nevěděla, co víc  říci. Jeho hlas velmi dobře poznala, když promluvil na té divné schůzi.* Ahoj. Co tu děláš na večer? * Snažila se o přátelský tón, který jí nakonec i vyšel. Věděla, že mu musí oznámit tu novinu o tom, že jí otec ubytovat zde mezi lidmi, ale rozhodla se, že o tom sama raději nezačne. Cítila i stud, protože byl první, kdo jí nabídl přístřeší, ale měla důvod a doufala, že ho přijme. Jejich rozhovor předtím si moc nepamatovala, byla vyhladovělá a unavená. Ne, že by teď nebyla, ale rozhodla se, aby odpovídala příjemně. Sice mluvila nerada, jen v nutných případech, ale cítila, že Jacksonovi něco dluží za jeho ochotu.*

*Když se Gray otočí všimne si, že v rukách drží krabici. Koukne do krabice a všimne si, že jsou v ní věci na zdejší charitu. Z krabice se koukne na Gray, ale je na něm vidět, že je z toho trochu zmatený, a že mu to moc nedává smysl. Střídavě tak ještě párkrát mihne pohledem mezi krabicí a tváří Gray.* Proběhlo zde takové setkání několika málo osob z města. *Odpoví jí, protože neví, kolik by jí toho měl říct. Pro někoho nezainteresovaného mu to na vysvětlování přijde trochu složitější a zdejší místo mu nepřipadá na vysvětlování tohohle rázu nejvhodnější.* Ale, co tady děláš ty, Gray? *Zeptá se jí stále ještě udiveně.* Myslel jsem, že tě dneska potkám v Zátoce a konečně si budeme moct promluvit. *Vrátí se k tomu, co včera narychlo dohodli.* Stalo se něco? *Pozvedne v otázce mírně obočí.*

*Pokývala na jeho odpověď, nehodlala to dále rozebírat.* Víš,... *Sklopila hlavu taky na krabici, ale pak jí hned zase zvedla a zadívala se mu do očí. Řekne mu to, musí.* ...pomáhám. Otec Kieran mi dal novou niť, něčeho, čeho se mohu chytit. Přišla jsem sem, dal mi oblečení, jídlo a peníze... *Trochu si povzdychla a párkrát zamrkala. Jackson se jí líbil, a to ne málo, tak se se pousmála. Mluvila s ním úplně jinak, než včera. Trochu volněji a zároveň trochu stydlivěji.* Včera... omluvám se, byla jsem, však víš, ve stavu ne úplně dobrém na všechno. Pak úplněk - *Zarazila se a rozhlédla se, aby je někdo neslyšel. Kostel se ale vyprazdňoval, tak jen ztišila hlas na minimum.* Moc ti děkuji za to, že jsi mě přijal mezi - vás - ale, nemohu. Proč bydlíte na takovém místě, proč nebydlíte ve městě? Vždy, když jsem se přidala k nějaké skupině, Jacksone, vyhnali nás - ONI. *Zdůraznila slovo oni, doufala, že mu došlo, že mluví o upírech, o stvořeních, které tak nesnášela, a která jsou očividně ve městě. Opět sklopila pohled, styděla se. Něco vevnitř by bylo nejradši s vlkodlaky, ale vždy byly problémy, a ty ten pocit rodiny a přátelství převážily.* Otec mi nabídl práci, dokud se nepostavím na nohy, chci to zkusit tady, mezi lidmi. *Domluvila, věděla, že na svou povahu a zvyklosti hovořila už dost. Čekala na Jacksonovi odpovědi a čekala i, že jí vynadá, nedivila by se. Přitom se na něj celou dobu dívala, tolik jí připomínal jejího bratra.*

*Když se Gray nepídila po detailech toho, co zde dělal, nic dalšího k tomu již nevysvětloval. Zkoumavě si ji dále prohlíží a přemýšlí, proč je najednou nejistá. Není si vědom, že by jí něco provedl. Klidně ji poslouchá, když začne vysvětlovat, co zde v kostele dělá. Chápavě přikývne. Zprvu nerozumí, co ji přimělo změnit rozhodnutí, ale když mu to dále vysvětluje, tak to akceptuje.* To je v pořádku, Gray. *Ujistí ji s nepatrným pousmáním.* Úplněk nedělá dobře nikomu z nás. Také v ten den nebývám ve své kůži. *Pokračuje dál v klidu a pohodě. Také mírně ztlumí hlas, aby je nikdo nepovolaný neslyšel.* Víš tohle je trochu složitější na vysvětlování. *Odvětí.* Jako skoro všechno v NO. *Dodá.* Tohle místo není zrovna vhodné na takové povídání a ani doba. *Nechce se jeho smečkou, kletbou a tím vším nyní zabývat.* Třeba někdy jindy, Gray. *Nezdá se, že by, ale byl proti tomu jí to někdy povědět.* Ne všichni z nás žijí v Zátoce. Někteří se vydali sem do města zkusit štěstí. *Opraví ji.* Mě to, ale stále připadá v Zátoce přijatelnější v některých věcech, než zde. *Svůj názor a důvody jí poví, ale opět to moc nerozebírá. Přikývne, když mu Gray poví, že chce zkusit začít zde.* Otec Kieran je dobrý člověk. *Ujistí ji.* Myslím, že sis pro začátek zvolila dobře. *Pousměje se na ni povzbudivě, ale pak zvážní.* Jen buď v tomhle městě opatrná. Nic není tak skvělé a úžasné, jak se na první pohled jeví. Žije zde spousta "skupin". *Naznačí prsty svých ruk uvozovky, že tím nemyslí lidi, ale různé rasy, jako čarodějky, upíry, atd.* Dávej si pozor. *Nechce ji strašit, jen varovat.*

*Poslouchala ho a na tváři se jí rozlil uvolněný úsměv, když pochopil to, co se mu snažila říci.* Takže jsem si vybrala opět špatné místo. Ale zatím to tu je pěkné, nějaká dívka mi pomohla, když jsem se - jen, mi bylo zle, pomohla mi. Když se ti něco stane, lidé se otočí a dělají, jako kdyby jsi tam nebyl. *Postěžovala si skoro nevědomky, ale ihned zavrtěla hlavou.* Promiň. *Omluvila se a podívala se někam na své špičky bot, ale ty jí zakrývala krabice. Najedou se styděla, že tu jen tak stojí, žmoulá v ruce karton a neví, co dál dělat. Tedy jenom přešlápla a znovu zvedla pohled.* Nikoho jako já jsem neviděla - tedy, necítila. Zátoka, trefné jméno. Je to tam pěkné: stromy, voda, ale... Je to tam odstrčené, já vím, někdy je to dobře, ale přece jen. *Řekne jen tak a přitom ho pozoruje.* Vážím si ho. Doufám, že když pomohu ostatním, pomůžu sama sobě. *Nad jeho slovy o různých skupinách se zamyslela a chvilku byla ticho, protože přemýšlela, kolik jich tu od všech může být.* Je "jich" tu hodně? *Optala se a trochu se bála odpovědi. Možná až trochu přiblble se na něj zaculila, což hned schovala za zakašlání a upravení pozice krabice, ale najednou se ta slova dostala ven.* Jsi fajn chlap, Jacksone. *Okamžitě si uvědomila, co řekla a sklopila pohled. Pak naprázdno polkla.* Měla bych to jít uklidit... *Pokývala narychlo a hodila hlavou ke krabici.*

*Když Kieran ukončí schůzi,projede pohledem po všech a hned po odchodu Hayley a Genevieve se zvedl ze židle.Obešel stůl a vydal se z kostela ven.Když vyšel před kostel,rozhlédl se,jestli neuvidí někoho známého a pak odešel domů*