Saint Anne´s Church

*Nepatrně se pousměje.* Třeba to zde pro tebe nebude tak špatné, Gray. Možná budeš mít štěstí a bude se ti zde v NO líbit. *Pronáší to s upřímnou nadějí v hlase. Nevadilo by mu, kdyby to Gray vyšlo. Poslouchá jí dále, jak láteří nad lhostejností většiny lidí. K tomu se nevyjadřuje. Nechce se mu rozebírat charaktery lidí. Ví, že ne všichni jsou špatní, ale ti dobří se mezi nimi mnohdy obtížně hledají.* Nemusíš se omlouvat, Gray. *Ujistí ji, že to v jejim případě není nutné. Slabě se nad tím usmívá. Spíše pobaveně. Neujdou mu její rozpaky, ale nějak nechápe jejich důvod.* Je teprve krátce po úplňku a třeba si, jen neměla štěstí. *Poznamená s lehkým pokrčením ramen. Na to si strčí ruce do kapes kalhot. Poslouchá její hodnocení Zátoky.* Možná něco z toho, možná i všechno se mi na tom místě zamlouvá. Jeden tam může volněji, svobodněji dýchat. *Odvětí prostě.* Tady ve městě se většina na našince dívá skrz prsty. Jako by byli něco víc, něco lepšího. *Poví jí svůj názor. Je stejný jako už svým způsobem vyjádřil na schůzi.* Ti, co zde jsou, řekl bych, že vydají za hodně. *Poznamená nenadšeně. Je vidět, že z nich není ani trochu nadšený. Jeho úsměv se vytratí a zůstane vážný, zadumaný. Slabě se mračí. Když se mezi nimi rozhostí ticho, napadne ho, že by měl už jít. Chce se s Gray rozloučit, ale ona ho trochu zaskočí svou poznámkou. Koukne na ni, jako by si nebyl jistý, že dobře slyšel. Přesto si není jistý, co by na to měl říct nebo udělat. Něco takového neslyší každý den. Jsou to spíše výjimečné situace. Setkává se spíše s opačnými typy názorů. Nakonec se, jen nepatrně pousměje.* Měl bych už jít. *Rozhodne se nakonec proto, co měl v plánu.* Nechci tě zdržovat, Gray. *Poznamená.* Doufám, že tady budeš spokojená a kdyby sis někdy chtěla popovídat nebo něco potřebovala, otec Kieran tě vždy vyslechne, poradí, pomůže, stejně tak já. Má na mě kontakt, kdyby si potřebovala. *Zasvětí ji.* Měj se hezky, Gray. Dobrou noc. *Rozloučí se s ní nakonec, s pousmáním. Po té se otočí a kostel opustí. Hayley nikde nevidí, a tak dojde ke svému vozu, nasedne a vydá se zpět do Zátoky. Cestou mu v hlavě znovu vyvstanou myšlenky na dnešní schůzi a toho, co na ni slyšel. Jeho rozhodnutí, promluvit si s Genevieve po těch úvahách ještě vzroste.*

(Když mu došla zpráva od Elijaha, byl ještě ve svém bytě, ale už se zrovna chystal odejít do kostela. Bohužel se nemohl zúčastnit té schůzky kvůli své nemoci. I když by rád, ale vážně to nešlo, bolelo ho i přemýšlet. Teď už se cítí ale jakž jakž dobře a kostel rozhodně zanedbávat nechce. Franceca mu dala vědět, co se na schůzi odehrávalo, i když se tam vlastně pořádně na ničem nedohodli. Doufá, že Elijah mu objasní více věcí, když mu teď napsal. Po chvilce cesty ulicemi New Orleans konečně přijde do kostela.)

*Má vše naplánované tak, aby stihl být v kostele v čas. Zastaví se v nedaleké kavárně na kávu a pak si cestou odchytí turistu, ovlivní ho, vezme si krev, ale tolik, aby ho nezabil. Pak mu dá pár kapek své, aby se mu zahojily rány po kousnutí, nechá ho zapomenout a propustí. Je to tak akorát. Po té zamíří rovnou do kostela. Když vstoupí dovnitř zahlédne Kierana stát mezi lavicemi kousek od oltáře.* Dobré ráno. *Pozdraví ho stojící ještě ve dveřích kostela. Na to vejde dál a kráčí pomalu ke Kieranovi. Na sobě má tmavě šedý oblek a světle modrou košili.* Jsem rád, že jste si udělal čas tak rychle. Mám na vás pár věcí. *Pokračuje zatímco se k němu přibližuje.* Můžeme jít někam, kde je klid a žádní náhodní svědkové? *Předestře mu také ihned své podmínky při rozhovoru, to už zastaví kousek od něj a pohlédne na něj. Zdá se mu trochu unavený. Nechá si to pro sebe.*

Elijahu (kývne na něj a otočí se více k němu, aby si koukali navzájem do tváře) Dobré ráno. Počítám s tím, že jste mi asi nepsal pro nic za nic. Co se děje? Nějak jste snad pokročili? (neřekne v čem přesně, i on je opatrný na svá slova. Může se stát, že i stěny mají uši. Navíc kostel byl větší budova a klidně se tu dobře někdo mohl skrýt.) Jistě. Pojďme dozadu. (pokyne mu rukou a sám jde do zadní malé místnosti, kde se vždycky konají schůze. Sedne si tam ke stolu, židli samozřejmě nabídne i Elijahovi) Prosím, prostor je váš. (vybídne Elijaha k řeči)

*Poslechne si Kieranovu uvítací řeč a na jeho poznámku, jen souhlasně kývne.* Nakonec se nám podařilo dát něco dohromady. *Odvětí, ale mluví stejně jako kněz neurčitě. Tady ve veřejné části kostela nehodlá riskovat.* Potřebujeme vaši pomoc. *Specifikuje, proč za ním přišel. Pak ho následuje do místnosti, kde většinou schůzují. Zavře za nimi a pak zamíří ke stolu. Posadí se na židli ke Kieranovi.* V první řadě vám chci vyřídit vzkaz od Sophie. *Začne.* Vaše neteř Camille je chráněná. Nemusíte se o ni strachovat. *Vyřídí, co měl. Dá Kieranovi chvilku na vstřebání informace a pak pokračuje dále.* Vymysleli jsme se Sophie po schůzi plán, jak se zbavit Benjamina i Papa Tunde... *Udělá přestávku.* Neví, jak moc dobře Kieran druhého čaroděje zná, ale pak se rozhodne mluvit dál a případné otázky zodpovědět potom.* V jednu chvíli. Abychom jim zabránili vzájemně si pomoct, rozdělíme je. Genevieve se chce s Benjaminem sejít a promluvit si. Chceme té schůzky využít, vylákat ho do Lycea na nechráněné místo. Vycvičený ostřelovač a proto jsem tady, by ho měl zabít na velkou vzdálenost, aniž by si Benjamin uvědomil, že je v nebezpečí. *Vysvětluje.* Nechceme aby Benjamin vycítil někoho z upírů či vlkodlaků. Potřebujeme proto člověka. *Dostane se konečně k tomu, co po Kieranovi chtějí.* Můžete se o to postarat? *Když se dostane až sem, udělá přestávku a v očekávání pohlédne na kněze.*

Ano? V čem by měla spočívat? (podívá se na něj a poslouchá ho dál... opravdu ho zajímá, co vymysleli a na čem se má podílet. Když se najednou zmíní o Cami, chvilku jen zaraženě kouká a pak ze sebe vyloudí prosté) Děkuji za vyřízení, vážím si toho (Kývne hlavou a dále poslouchá Elijaha, protože se vlastně ještě nedozvěděl, co se od něho žádá) Aha, takže takový je to plán. Musím říct, že nezní špatně a snad by opravdu mohl i vyjít. Nějakého toho střelce bych sehnat asi mohl. Ale přes Francescu. To ona má na starosti tyhle složky, takže nám jistě poskytne kontakty nebo rovnou někoho sežene. Jistě jí dám vědět co nejdříve. Ještě dnes. Spolehněte se. O tohle se postarám. Kdo by to byl řekl, že nakonec dostane smrt Benjamina na starosti právě lidská frakce. Ale někdy je i ta nedocenitelná.

Nemáte za co. *Ujistí ho, že vyřízení vzkazu od Sophie pro něj nebyl problém. Pozoruje při tom Kierana, ale pak se zaměří na řešení jejich problémů. Vyslechne si Kieranovo hodnocení jejich plánu. Když se zmíní o tom, že obstarání ostřelovače nechá na starosti Francesce, tak se nepatrně zamračí.* Slyšel jsem, že jste v kontaktu se zdejším policejním ředitelem. *Naznačí, že by byl raději, kdyby tohle obstaral Kieran.* Nechceme riskovat, že Benjamin někoho vycítí. U lidí to nehrozí, proto jsme to vymysleli takto. *Vysvětlí mu důvod takové volby.* Navíc, kdyby střelec přeci, jen selhal, můj bratr bude v záloze a Benjamina dorazí. *Doplní ještě poslední část plánu.*

Ano, jsem v kontaktu s ředitelem, to jistě. Ale jeho má pod palcem Francesca. Vlastně ho platí jako celé policejní oddělení. Mafie je všude. (semkne rty a následně si oblízne rty a nakloní se trochu víc k Elijahovi) Já mu samozřejmě mohu dát vědět, ale jsem si jistý, že se to donese také Francesce a ta pak bude klást otázky typu, proč jsme ji obešli a tak dále. (podívá se na Elijaha. On sám by to tak klidně udělal, ale způsobovalo by to problémy potom) A je jistě dobře, že nějaká záloha alespoň existuje. (kývne hlavou)

*Pohlédne na Kierana a přikývne, když mu potvrdí jeho informace.* Víte, tenhle plán je založený i na tom, že o něm ví pouze několik málo jedinců a to většinou jen ti, kterých se nějak bezprostředně týká. Nechceme riskovat, že se může něco donést k Benjaminovi a Papa Tunde. *Zasvětí Kierana do jejich strategie. Když se pak zmíní o mafii, a že je má pod palcem Francesca, lehce se zachmuří.* Upřímně by mi nevadilo, když se o tom zrovna ona dozví, co nejpozději. *Přizná Kieranovi, i když by nemusel.* Pro mě jste hlavou lidské frakce vy a nehodlám na tom nic měnit. Je tedy na vás, co a jak uděláte. Myslím, že by to měla respektovat i ona. *Komunikovat s Kieranem pro něj není problém, ale Francescu nemá ve velké oblibě.* Zasvěťte do toho, co se chystá, jen ty, kterým důvěřujete, prosím. *Požádá ho, při tom se mu zadívá zpříma do očí. Někdo by mohl říct, že se ho pokouší ovlivnit, ale to nebývá jeho styl, pokud to nepovažuje za nutné. Navíc věří tomu, že Kieran je na sporýši. Chce, jen aby Kieran pochopil, že je to velmi důležité, o co ho žádá.* Pokud nemáte k tomu ještě něco, z mé strany je to vše. *Změní téma a trochu se odtáhne a opře se zády o opěradlo židle.* Chceme to uskutečnit nejpozději do týdne. *Oznámí mu termín.* Když budete mít střelce ozvěte se. *Požádá ho.* Samozřejmě i s čímkoliv jiným. *Dodá.*

Ano, je mi jasné, že netoužíte po tom, aby se to rozkřiklo a kolovalo po celém městě, až by to dorazilo až k těm dvěma. (kývne hlavou na znamení, že to opravdu chápe. Nicméně si je jistý, že se to Francesca stejně dozví) Ano, řekněme, že Francesca není zrovna ten typ, se kterým by se dalo opravdu vyjednávat. Ráda si prosazuje svoje, ale chce jistě to samé jako my. (polkne) Ale dobrá, budu se to snažit ututlat jak nejdéle to půjde. Mám jednoho známého u policejního oddělení. Slušný chlap. Možná by nám s tím mohl pomoci on. (ujistí ho, že jistě udělá maximum pro to, aby to bylo co nejdiskrétnější) Ne, já k tomu už nic nemám. Objasnil jste mi vše podstatné a já s těmito informacemi teď budu pracovat. Ozvu se. (ujistí ho a zvedne se od stolu... považoval jejich rozhovor za skončený. Kývne na Elijaha) Nashledanou

*Přikývne. Těší ho, že to Kieran chápe. Po té si vyslechne jeho názor na Francescu.* V tomhle se shodneme. *Ujistí ho. Ačkoliv ji nemá v lásce, věří, že i jí jde o to odstranit ty dva z města, co nejdříve.* Děkuji, vážím si toho i vaši spolupráce. *Odpoví mu po té, co slíbí, že se pokusí vyřídit vše, bez vědomí Francescy.* Klidně se můžete odvolat na mě, kdyby jste snad kvůli tomu měl mít s ní potíže. *Nabídne mu.* Máte mou důvěru. *Ujistí ho, že v tomhle mu dává volnou ruku. Když ho Kieran ujistí, že už nic dalšího nechce a nepotřebuje, přikývne. Vstane od stolu a poupraví si sako.* Prozatím děkuji. Budu čekat na zprávu. Přeji hezký den. *Rozloučí se s ním a po té se vydá z kostela pryč zpátky do sídla.*

(Měl zrovna po zpovědích, takže vyšel ze zpovědnice. Dneska už zde neměl žádné povinnosti, takže se došel to zákristie převléknout do všedního tmavého obleku s černou košilí. Kolárek si podsunul pod límeček košile a zrovna se chystal, že půjde do města, protože i když venku nebylo zrovna nejtepleji, bylo hezky. Zajistí kostel a vše potřebné kolem něj. Ještě si sedl do lavice, aby se dneska v kostele naposledy pomodlil.)

*Do města dojede za chvilku. Když projíždí některými místy, vybavují se mu různé vzpomínky. Jednou příjemnější, jindy méně. Nemá, ale příliš času se jimi zabývat teď dlouhodobě. Zanedlouho zahlédne kostel. Zastaví nedaleko něj a zbytek dojde pěšky. Vejde dovnitř. Zastaví se po pár krocích a rozhlédne se přemýšlí, kde by otce Kierana našel. Podle toho kam a za kým dnes vyrazil se pokusil obléct co nejslušněji, to bylo možné. Má na sobě místo bundy sako a jednobarevnou košili. Džíny, které nosívá nejčastěji vyměnil rovněž za normální kalhoty. Vydá se po krátkém průzkumu pomalu dále mezi lavicemi. Těká očima po kostele. Doufá, že Kierana někde zahlédne. Lidí v lavicích si, ale moc nevšímá. Nenapadne ho hledat mezi nimi.*

(Okřižuje se a pak se zvedne z jedné z lavic. Kostel byl volně přístupný veřejnosti po celý den, ale on tu celý den být nemusel. Tedy málokdy se stalo, že by ho opustil předtím, než se zavře, ale dneska byla právě ta výjimka, kdy měl prostě chuť se jít projít ven. Kostel pak zavře správce budovy. Otočí se a zahlédne Jacksona. Svraští obočí, návštěvu rozhodně nečekal.) Pane Warrene, mohu vám nějak pomoci?

*Když se kousek od něj zvedne jeden z mužů, po té, co si ho lépe prohlédne, uvědomí si, že je to Kieran. Trochu ho potěší, že na něj má štěstí. Vydá se teď už rovnou k němu.* Dobrý den, otče. *Pozdraví ho uctivě neboť je to jeden z takových, kterých si upřímně váží.* Chtěl bych si s vámi o něčem promluvit. Můžeme někam, kde je více klidu? *Odpoví mu a pohlédne na něho. Netváří se nijak nadšeně. Ještě stále je přepadlý z toho, co před pár hodinami zažil.*

(Povytáhne zkoumavě obočí, když mu přednese svou žádost, ale jen prostě kývne, protože co by to byl za člověka, kdyby odmítl pomoc. Vidí na Jacksonovi, že je mírně sešlý a docela ho tedy zajímalo, co má na srdci. Pokyne rukou směrem k zadní místnosti, kde se konají občasné schůze.) Prosím. (vydá se sám tím směrem, vejde do místnosti.) Posaďte se. (sám to udělá též) Tak, o čem se mnou chcete mluvit?

*Sleduje jeho reakci, ale více mu k tomu v danou chvíli nepoví. Tady nechce. Když ho neodmítne trochu se mu uleví. Ví, že ho nečekal a tak mohl mít na práci jiné věci.* Díky. *Poděkuje a následuje ho do místnosti, kde se konají schůze. Přelétne ji pohledem a obočí se mu samovolně stáhne, protože to v něm vyvolává, jen nepříjemné pocity a připomíná, jak tohle schůzování a výsledky, které z toho vznikají jsou pro některé naprosto nepodstatné. Když na něj Kieran promluví, uvědomí si, že trošku zamyslel. Pohlédne na něj znovu a dojde blíže ke stolu. Zatím si, ale nesedá. Opře se dlaněmi o opěradlo jedné z židlí a koukne na něho. Z jeho reakcí je mu jasné, že zpráva o tom, co se stalo v Zátoce do města nestihla dorazit.* Dnes ráno někdo poslal do Zátoky motorkáře s bombou v nádrži a přidal do ni oměj. *Oznámí mu rovnou, co se stalo.* Chvíli na to došlo ještě k několika dalším explozím. *Pokračuje dále.* Máme mnoho raněných i mrtvých. *Vydechne rozhořčeně trochu prudčeji, než by musel, i když ví, že Kieran za to nemůže, nedokáže se v danou chvíli zcela ovládnout.* Já nemůžu pochopit, komu vlkodlaci v Zátoce tolik vadí, že udělal tohle. *Pohled mu zahoří spravedlivým hněvem.*

(Pozorně ho poslouchá a když mu řekne tu informaci o Zátoce, tak se zamračí a promne si zamyšleně bradu. Opravdu nečekal, že by ta konverzace mohla být nějakého podobného rázu. Tohle ho dosti šokovalo, aby se přiznal. Ano, sdílí s Jacksonem ten názor, že opravdu neví, kdo by mohl být schopen něčeho takového, když se vlkodalci, dá se říct, drželi teď zpět, protože možná věděli z dřívějších let, že se rozhodně nevyplácí podnikat nějaké puče či podobné věci, protože to většinou nedopadá dobře. Rozhodně ne pro ně) Musím říct, že touto informací jsem zcela šokován a rozhodně jsem ji nečekal. Někdo někoho poslal, aby provedl útok. (zakroutí hlavou) V téhle době mě napadá jedině ten čaroděj, který tu teď hrozí všem. Doslechl jsem se, že mise na jeho odstranění nebyla tak úspěšná, jak se očekávalo. Prý o tom chystaném útoku věděl, což mi také nejde do hlavy, protože ten plán byl v přísném utajení. Což znamená, že máme zrádce ve vlastních řadách a to se mi nelíbí už vůbec. Ten motorkář, jak jste tedy říkal, znal ho od vás někdo? (podívá se na něj tázavě) Samozřejmě přijměte moji upřímnou soustrast nad vašimi ztrátami.

*Ten hněv, který uvnitř cítí, jako by v něm zároveň spaloval jeho energii. Než Kieran zareaguje, se slabým výdechem sklopí hlavu a pohlédne z něj na stůl před sebou. Trochu při tom svěsí ramena a nahrbí se. Musí také povolit sevření opěradla židle, aby je buď nepoškodil nebo si nezpůsobil nějaké zranění na rukách. Pomalu zase vzhlédne ke Kieranovi s očekáváním, co uslyší. Poslechne si ho. Nechá ho mluvit a nepřerušuje ho. To, co mu říká mu už je známo díky Genevieve, takže ho tyhle informace nemohou překvapit. Tváří se proto stále stejně.* Z toho, co jsem slyšel o bratrovi Genevieve Rousseau, si nemyslím, že by ten útok provedl on. Dle jejich slov by se ke svému útoku hlásil otevřeně. Věděli bychom, že to byl on. Stejně jako to proběhlo v tom Lyceu. *Poví otci svůj názor a to, co vyrozuměl z rozhovoru s Genevieve. Má při tom zamračenou tvář.* Nechápu, kdo z tohohle, co provádí může něco mít. *Zavrtí nechápavě hlavou.* I když to na Zátoku mohl být další útok upírů. Před pár dny jeden z nich napadl vlkodlaka ve městě. *Rozvíjí dále své domněnky, co ho k útoku napadají.* Chci kvůli tomu mluvit s Marcelem. Chci zjistit jestli smlouva, která se tady nedávno podepisovala už pro něj přestala platit. *Pokračuje a na konci, když se zmiňuje o smlouvě podrážděně zavrčí. Tím, jako by se trochu zklidnil.* Omlouvám se. *Nechce být na kněze nepříjemný a zlý, ale těžko se ovládá.* A děkuji za vaši účast. Cením si jí. *Ujistí ho.* A ne. Viděl jsem toho muže poprvé. V Zátoce určitě nikdy před tím nebyl. *Zodpoví knězi jeho otázku s mírným zpožděním.*

(Když se zmíní o tom, že Benjamin by se ke svému útoku hlásil, musel uznat, že je to nejspíše pravda. A když ještě dodá, že to říkala sama Genevieve, kývnul hlavou, protože ona musí asi nejlépe vědět, co je její bratr zač.) Ano, to je nejspíš možné. Benjamin bude ten typ, který má rád pozornost. (semkne ruce na stole) Nevím, kdo by z tohoto mohl mít nějaký prospěch a vážně mě mrzí, co se stalo. (Když se začne zmiňovat o upírech, podívá se na něj docela překvapeně. O to víc, když řekne, že vlkodlaka napadl nějaký upír.) Vážně? Napadl ve městě? Ze svých zkušeností vím, že i když se to Marcelovi možná nelíbí, smlouvu respektuje a on sám by takovouto iniciativu nepodporoval. Pokud někdo opravdu napadl jednoho z vašich, muselo to být jednání jedince. Ale jistě máte pravdu, že tohle by měl Marcel vědět. Sejděte se s ním na nějaké neutrální půdě, aby to ani jednoho nesvádělo. (doporučí mu, protože ví, e jednání upírů s vlkodlaky by mohlo být více než nepříjemné a hlavně taky násilné) Já sám zkusím něco zjistit. Jestli o tom útoku někdo něco neví.

*Poslouchá otce Kierana, když uvažuje nahlas o možném útočníkovi, o Benjaminovi. Při tom ho pozoruje. Zůstává stále stát na stejném místě, ale cítí, že klid ho znervózňuje a stále ho to nutí k nějaké aktivitě, aby trochu krotil svůj hněv a temperament. Pustí opěradlo židle a pravou dlaní si shrábne vlasy dozadu. Ty se vrátí na své místo, sotva je pustí, ale nemohl si pomoct. Druhou ruku si dá na chvíli v bok.* V to jsem doufal do dnešního rána. Dnes opravdu netuším, co si o tom myslet. *Odpoví Kieranovi.* Chci to, ale probrat a vyřešit v klidu. *Pokračuje a ujistí kněze, že i přesto, co se stalo nemá v úmyslu nějaké násilí nebo něco podobného.* Proto s ním chci mluvit. Myslel jsem, že tady ve vašem kostele by to mohlo být dostatečně neutrální. *Předestírá mu dále, svou představu, kterou už měl promyšlenou dříve. Jen by ji možná uskutečnil později, nebýt toho, co se stalo ráno.* Nemám se s ním, ale jak spojit. *Na Marcela číslo opravdu nemá a nehodlá si ho ani shánět.* Můžu vás požádat, zdali mu mým jménem můžete poslat vzkaz, že se s ním zde chci sejít? *Pohlédne na něj s jistou naléhavostí. Doufá, že Kieran proti tomu nebude nic namítat. Má za to, že je to z jeho strany velmi dobrá nabídka vzhledem k tomu, co se děje.*

(Prochází se městem a napadlo ho, že by se třeba mohl podívat do kostela. Delší dobu už neviděla Davinu a věděl, že ráda chodila do kostela. Zabrousil tedy rovnou ke kostelu. Prošel pár ulicemi, vysloužil si několik nepříjemných pohledu a nakonec už stál před kostelem. Vešel dovnitř a rozhlédl se jestli někde nevidí Davinu. Když ji nevidí, napadne ho, zavolat na otce Kierana.) Otče? (Zvolal vcelku hlasitě a čekal, zda se někdo ozve)

Ano, chápu, poskytnu vám tedy tuhle místnost pro váš rozhovor. A opravdu doufám, že mi to tu nezboříte. (podívá se na něj s dost velkým očekáváním, protože tohle je posvátná půda a on tu žádné rvačky nechce. Vytahoval už mobil, že tedy dá Marcelovi vědět, když v tom zaslechl jeho hlas z kostela. Podívá se na Jacksona) Myslím, že už mu tu zprávu ani posílat nemusím. (zvedne se a vyjde ze dveří místnosti, aby šel vstříc Marcelovi) Marceli, rád tě vidím. (kývne na něj) Zrovna jsem ti chtěl dávat vědět. Mám tu někoho, kdo s tebou chce mluvit. (kývne k zadním dveřím a zase se vrátí do místnosti a čeká, až přijde Marcel)

*Čeká, jak otec Kieran zareaguje. Je rád, když víceméně odsouhlasí jeho návrh. Děkovně mu kývne hlavou. Při jeho žádosti o zachování této místnosti v celku se na něj podívá výrazem, kterým mu to ani nepotvrdí ani nevyvrátí. Ne, že by mu nechtěl vyhovět, ale nemůže stoprocentně zaručit, že všechno proběhne tak hladce, jak by rád.* Vynasnažím se, máte mé slovo, otče. *Ujistí ho nakonec, co nejupřímněji. Sleduje jak vytahuje mobil, ale pak zaslechne hlas, díky kterému se mu zježí chlupy a o něco stoupne jeho adrenalin. Nesnáší ho. Zatne ruce v pěst a snaží se zůstat v klidu. Sleduje pak otce, když odejde za Marcelem. Otočí se tak, aby měl dobrý výhled ke dveřím neboť předpokládá, že se k hlasu brzy přidá Marcelova namyšlená tvář. Dost nevraživě vstup sleduje.*

Otče. (Přikývl na místo pozdravu. Připravil se na to, že se ho zeptá. Jenže byl přerušen. Kieran vypadá, že toho má hodně na srdci.) Vážně? (Udiveně se podívá na Kierana a čeká, kdo tak na něho asi čeká. Pomyslí si, že to je možná Davina. Tak tedy následuje otce a pak se ve dveřích zasekne) O co jde? (Ukáže na otce a i na Jacksona. Opravdu je cítit lesem, pomyslí si a v duchu se usměje. Zatím vůbec netuší o útoku na zátoku, tudíž netuš, proč by ho chtěl vidět. Napadne ho, že jde možná o Claire, akorát netuší jestli jde o to, že se s ní možná vyspal a nebo to, že jí Diego pokousal. Sází spíš na Diega.) Můžu? (Ukáže na židli a pak se posadí. Dívá se přímo na Jacksona.)